1

Svým kasačním opravným prostředkem se pan HX domáhá částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 2. června 2016, HX v. Rada (T‑723/14, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:332), kterým Tribunál zrušil prováděcí rozhodnutí Rady 2014/488/SZBP ze dne 22. července 2014, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2014, L 217, s. 49), a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 793/2014 ze dne 22. července 2014, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2014, L 217, s. 10), v části, v níž se toto prováděcí rozhodnutí a toto prováděcí nařízení týkají pana HX, a dále odmítl návrhová žádání pana HX znějící na zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/837 ze dne 28. května 2015, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP (Úř. věst. 2015, L 132, s. 82).

2

Článek 44 jednacího řádu Tribunálu ve znění použitelném na řízení, ve kterém byl vydán napadený rozsudek (dále jen „jednací řád Tribunálu“), uvádí seznam jednacích jazyků před Tribunálem, mezi nimiž se nachází bulharština.

3

Článek 45 jednacího řádu Tribunálu, nadepsaný „Určení jednacího jazyka“, který je začleněn do hlavy II, nadepsané „Jazykový režim“, v odstavci 1 stanoví:

„V řízení o přímé žalobě ve smyslu článku 1 tohoto jednacího řádu volí jednací jazyk žalobce […]“

4

Podle článku 78 tohoto jednacího řádu:

1.   K žalobě se případně přikládají písemnosti uvedené v čl. 21 druhém pododstavci statutu [Soudního dvora Evropské unie].

2.   K žalobám podávaným podle rozhodčí doložky, která je součástí veřejnoprávní nebo soukromoprávní smlouvy uzavřené Unií nebo jejím jménem v souladu s článkem 272 SFEU, musí být přiloženo jedno vyhotovení smlouvy, která tuto doložku obsahuje.

3.   Je-li žalobce právnickou osobou soukromého práva, přikládá k žalobě důkaz z poslední doby o své právní existenci (výpis z obchodního rejstříku, výpis z rejstříku sdružení či jiný úřední doklad).

4.   K žalobě se přikládají dokumenty uvedené v čl. 51 odst. 2 a 3tohoto jednacího řádu.

5.   Nesplňuje-li žaloba podmínky stanovené v odstavcích 1 až 4, určí vedoucí soudní kanceláře žalobci přiměřenou lhůtu k předložení výše uvedených písemností. Nedojde-li v určené lhůtě k odstranění této vady, rozhodne Tribunál, zda nedodržení těchto formálních podmínek činí žalobu nepřípustnou.“

5

Článek 86 uvedeného jednacího řádu, nadepsaný „Úprava žaloby“, zní následovně:

„1.   Je-li akt, jehož zrušení je navrhováno, nahrazen nebo změněn jiným aktem se stejným předmětem, může žalobce před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, žalobu upravit tak, že tuto novou skutečnost zohlední.

2.   Úprava žaloby musí být provedena samostatným podáním a ve lhůtě stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, v níž lze navrhnout zrušení aktu, který je důvodem úpravy žaloby.

3.   Návrh na úpravu žaloby musí obsahovat:

4.   K návrhu na úpravu žaloby se přiloží akt, který je důvodem úpravy žaloby. Není-li tento akt předložen, určí vedoucí soudní kanceláře žalobci přiměřenou lhůtu k jeho předložení. Nedojde-li v určené lhůtě k odstranění této vady, rozhodne Tribunál, zda nedodržení tohoto požadavku činí návrh na úpravu žaloby nepřípustným.

5.   Aniž je dotčeno rozhodnutí Tribunálu, které má být vydáno o přípustnosti návrhu na úpravu žaloby, určí předseda žalovanému lhůtu, aby se k návrhu na úpravu žaloby vyjádřil.

[…]“

6

Podle čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu:

„Vedoucí soudní kanceláře pořizuje o každém jednání k provedení důkazů protokol. Tento protokol podepisují předseda a vedoucí soudní kanceláře. Protokol je veřejnou listinou.“

7

Článek 227 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že tento jednací řád je závazný v jazycích uvedených v článku 44 tohoto řádu.

8

Žalobce je obchodníkem syrské státní příslušnosti, na nějž se vztahovala omezující opatření přijatá v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Jeho jméno bylo přidáno na seznam obsažený v příloze I rozhodnutí Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2013, L 147, s. 14) prováděcím rozhodnutím 2014/488, a na seznam obsažený v příloze II nařízení Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii a o zrušení nařízení (EU) č. 442/2011 (Úř. věst. 2012, L 16, s. 1) prováděcím nařízením č. 793/2014. Navrhovatel se ve svém návrhu na zahájení řízení u Tribunálu domáhal zrušení tohoto prováděcího rozhodnutí a tohoto prováděcího nařízení v části, v níž se ho týkají.

9

Vzhledem k tomu, že platnost rozhodnutí 2013/255 byla v mezidobí prodloužena rozhodnutím 2015/837, domáhal se navrhovatel také zrušení tohoto rozhodnutí prostřednictvím úpravy jeho návrhu na zahájení řízení stanovené v článku 86 jednacího řádu Tribunálu.

10

Navrhovatel navrhl tuto změnu na jednání konaném 8. prosince 2015, během něhož tvrdil, že se o rozhodnutí, kterým byla prodloužena platnost rozhodnutí 2013/255, dozvěděl až v souvislosti s řečí zástupce Rady Evropské unie.

11

Tribunál, který vyhověl návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení, předneseným v návrhu na zahájení řízení, nicméně přípustnost návrhu na jeho úpravu neuznal. Tato nepřípustnost souvisela podle Tribunálu se skutečností, že tento návrh nebyl podán „samostatným podáním“ ve smyslu článku 86 jednacího řádu Tribunálu.

12

Navrhovatel navrhuje, aby Soudní dvůr:

13

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

14

Navrhovatel tvrdí, že Tribunál neprávem nezohlednil jeho návrh na úpravu žaloby, který, třebaže byl na jednání přednesen ústně, nabyl písemné formy před ukončením ústní části řízení, neboť byl zaznamenán do protokolu z jednání. Navrhovatel tvrdí, že jeho návrh na úpravu žaloby podaný tímto způsobem měl být navzdory nepodání písemného a samostatného dokumentu v pravém slova smyslu považován za návrh splňující požadavky článku 86 jednacího řádu Tribunálu. Ve zbývající části tvrdí, že neexistence skutečného písemného návrhu nezasáhla do práv protistrany a nenarušila práci Tribunálu.

15

Mimoto má navrhovatel za to, že se Tribunál v napadeném rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil zvláštnosti jednacího jazyka, který si navrhovatel zvolil, a sice bulharštinu. Znění jednacího řádu Tribunálu v tomto jazyce přitom podle navrhovatele používá ambivalentní výraz, který nezakládá nutně požadavek samostatného a písemného dokumentu pro předložení návrhu na úpravu žaloby.

16

Navíc navrhovatel tvrdí, že Tribunál opominul zásadu kontradiktornosti řízení tím, že mu neposkytl dodatečnou lhůtu pro předložení návrhu na zrušení rozhodnutí 2015/837, třebaže se o tomto rozhodnutí dozvěděl až během jednání.

17

Rada tvrdí, že čl. 68 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu vyžaduje zcela jednoznačně předložení písemného návrhu. I za předpokladu, že jeho bulharské znění se v tomto ohledu od ostatních jazykových znění liší, má tento orgán za to, že toto znění nemůže převládat. Podle Rady totiž všechna ostatní jazyková znění používají výrazy, které nezpochybnitelným způsobem vyjadřují nutnost samostatného a písemného podání. Tak či onak kontextuální analýza celého článku 86 tohoto jednacího řádu podle ní dostatečně prokazuje, že se může jednat pouze o písemné podání, zejména proto, že se jedná o písemnosti „připojené“ k právnímu aktu.

18

Na úvod je třeba poznamenat, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že návrhová žádání předložená účastníky řízení se vyznačují v zásadě neměnností (viz zejména rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, Komise v. Portugalsko, C‑543/08, EU:C:2010:669, bod 20 a citovaná judikatura). Článek 86 jednacího řádu Tribunálu představuje kodifikaci dřívější judikatury týkající se výjimek ze zásady neměnnosti. Závěry Soudního dvora v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku platí tudíž pouze v rámci této výjimečné situace.

19

Je třeba připomenout, že v řízení o přímé žalobě článek 45 jednacího řádu žalobci umožňuje, aby si zvolil jednací jazyk. V projednávané věci si pan HX v řízení u Tribunálu, ve kterém byl vydán napadený rozsudek, zvolil bulharštinu, kterou ovládá jeho advokát.

20

Navrhovatel u Soudního dvora tvrdí, a Rada to nezpochybňuje, že znění čl. 86 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu je v tomto jazyce nejasné v tom smyslu, že na rozdíl od anglického („separate document“) a francouzského („acte séparé“) znění tohoto ustanovení, jeho bulharské znění nepoužívá výraz „podání“, ale výraz „molba“ („návrh“). Tento výraz přitom nutně neobsahuje požadavek písemné formy, neboť obecně znamená výraz vůle, který může být jak ústní, tak písemný.

21

Nelze tudíž vyloučit, že tato nejasnost vedla zástupce navrhovatele k tomu, že měl za to, že návrh na úpravu žaloby přednesený ústně na jednání, během něhož se, jak prohlašuje, dozvěděl o existenci rozhodnutí, které je předmětem tohoto návrhu, je přípustný. Navíc navrhovatel mohl být utvrzen v tomto dojmu na základě skutečnosti, že uvedený návrh byl následně zaznamenán do protokolu z jednání, který je podle čl. 102 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu veřejnou listinou.

22

Pokud měl Tribunál za to, že takto předložený návrh na úpravu žaloby nedodržel jednu z forem stanovených jeho jednacím řádem, přinejmenším mu tedy příslušelo, aby navrhovatele na vadu jeho návrhu upozornil a umožnil mu její nápravu.

23

Jak totiž uvedla generální advokátka v bodech 33 a 34 svého stanoviska, i když je zcela odůvodněné stanovit na úpravu žaloby určité formální požadavky, takové formální požadavky však neplatí samoúčelně a naopak existují proto, aby zaručily kontradiktorní povahu řízení a řádný výkon spravedlnosti.

24

Samotný čl. 86 odst. 3 a 4 jednacího řádu Tribunálu v tomto ohledu stanoví, že nesplnění určitých formálních požadavků na předložení návrhu na úpravu žaloby nečiní tento návrh nutně nepřípustným. Ostatně stejný prostor pro uvážení má Tribunál, pokud jde o přílohy žaloby, neboť čl. 78 odst. 5 tohoto jednacího řádu stanoví možnost nápravy vady ve lhůtě stanovené vedoucím soudní kanceláře, přičemž nedojde-li k odstranění vady, může Tribunál ještě rozhodnout, že žaloba je nicméně i nadále přípustná.

25

Tento závěr nemůže být platně vyvrácen argumentací Rady, která je na jedné straně založena na okolnosti, že bulharské znění jednacího řádu Tribunálu je jediné, které obsahuje nejasnost, na kterou upozornil navrhovatel, a na druhé straně na judikatuře Soudního dvora, podle níž nezbytnost jednotného použití a jednotného výkladu unijního práva vylučuje, aby ustanovení bylo posuzováno izolovaně v jednom z jeho jazykových znění, ale naopak vyžaduje, aby bylo vykládáno ve světle všech ostatních jazykových znění na základě vůle jeho původce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. listopadu 1969, Stauder, 29/69, EU:C:1969:57, bod 3; ze dne 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C‑219/95 P, EU:C:1997:375, bod 15, jakož i ze dne 15. října 2015, Grupo Itevelesa a další, C‑168/14, EU:C:2015:685, bod 42).

26

Pokud jde totiž o ustanovení jednacího řádu unijního soudu, který byl ostatně v souladu s ustanoveními článku 44 ve spojení s čl. 227 odst. 1 tohoto jednacího řádu samotným tímto soudem přijat a prohlášen za závazný ve všech jednacích jazycích, bylo by v rozporu s právem právních subjektů obrátit se na unijní soud v jednom z úředních jazyků podle jejich volby, které vyplývá jak z čl. 20 odst. 2 písm. d) a čl. 24 čtvrtého pododstavce SFEU, tak z článku 45 jednacího řádu Tribunálu, pokud by se od právních subjektů očekávalo, že se budou odvolávat na všechna jazyková znění uvedeného jednacího řádu, aby vyloučily, že případná odchylka znění tohoto jednacího řádu v jednacím jazyce bude mít za následek nepřípustnost.

27

Tribunál tedy neprávem odmítl jako nepřípustný návrh na úpravu žaloby pana HX pouze proto, že nebyl podán samostatným písemným podáním, ač pana HX před tím nevyzval k nápravě této vady.

28

Aniž je tedy nutné zkoumat další důvod kasačního opravného prostředku, je třeba bod 2 výroku napadeného rozsudku zrušit.

29

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. Toto ustanovení je v projednávané věci třeba použít.

30

Podle ustálené judikatury Soudního dvora musí jak právní zájem žalobce na řízení, tak předmět žaloby existovat nejen při podání žaloby, ale musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nemohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé. Předpokladem je, že žaloba musí být s to svým výsledkem přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (rozsudky ze dne 19. října 1995, Rendo a další v. Komise, C‑19/93 P, EU:C:1995:339, bod 13; ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 42, jakož i ze dne 28. května 2013, Abdulrahim v. Rada a Komise, C‑239/12 P, EU:C:2013:331, bod 61).

31

V tomto ohledu je nutné připomenout, že pan HX si v podstatě přeje upravit svůj návrh na zahájení řízení znějící zejména na zrušení prováděcího rozhodnutí 2014/488, kterým bylo jeho jméno zařazeno na seznam obsažený v příloze I rozhodnutí 2013/255, tak, aby zněl mimo jiné na zrušení rozhodnutí, kterým byla platnost uvedeného seznamu prodloužena o další rok.

32

Avšak vzhledem ke zpětnému účinku zrušení prováděcího rozhodnutí 2014/488, o němž bylo rozhodnuto v bodě 1 výroku napadeného rozsudku a které nabylo právní moci, protože kasační opravný prostředek se v projednávané věci týká pouze bodu 2 výroku uvedeného rozsudku, je nutné na seznam obsažený v příloze I rozhodnutí 2013/255 nahlížet tak, že jméno navrhovatele nikdy neobsahoval.

33

Navrhovatel tudíž nemůže mít ze zrušení rozhodnutí 2015/837, kterým se prodlužuje existence tohoto seznamu, žádný prospěch, který by šel nad rámec toho, čeho mohl dosáhnout zrušením prováděcího rozhodnutí 2014/488, kterým bylo jeho jméno zařazeno na tento seznam.

34

Z toho důvodu již není důvodné rozhodnout o návrhu na úpravu žaloby podaném panem HX v řízení v prvním stupni.

35

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

36

Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

37

Vzhledem k tomu, že pan HX požadoval náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené panem HX jak v řízení v prvním stupni, tak v rámci řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: