–

za Finnair Oyj T. Väätäinenem, asianajaja,

–

za Keskinäinen Vakuutusyhtiö Fennia V. Teiramaaou, asianajaja,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Capolupem, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi I. Koskinenem a K. Simonssonem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 31 Úmluvy o sjednocení některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu, uzavřené v Montrealu dne 28. května 1999 a schválené jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2001/539/ES ze dne 5. dubna 2001 (Úř. věst. 2001, L 194, s. 38; Zvl. vyd. 07/05, s. 491, dále jen „Montrealská úmluva“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Finnair Oyj, leteckou společností, a Keskinäinen Vakuutusyhtiö Fennia (dále jen „Fennia“), pojišťovnou, ve věci odpovědnosti tohoto leteckého dopravce za škodu způsobenou ztrátou předmětů nacházejících se v zavazadle.

3

Preambule Montrealské úmluvy mimo jiné ve třetím pododstavci uvádí, že smluvní státy této úmluvy „[uznávají] význam zajištění ochrany zájmů spotřebitelů v mezinárodní letecké dopravě a nutnost zajištění spravedlivých náhrad na základě principu odškodnění“.

4

Pátý pododstavec této preambule uvádí:

„[…] [S]polečný krok států k další harmonizaci a kodifikaci některých pravidel pro mezinárodní leteckou dopravu formou nové úmluvy je nejvhodnějším prostředkem pro dosažení spravedlivého vyvážení zájmů.“

5

Článek 17 Montrealské úmluvy, nadepsaný „Smrt a zranění cestujících – škoda na zavazadlech“, v odstavci 2 stanoví:

„Dopravce odpovídá za škody vzniklé zničením, ztrátou nebo poškozením zavazadel podaných k přepravě, pouze pokud událost, která způsobila zničení, ztrátu nebo poškození, nastala na palubě letadla nebo v době, kdy bylo zavazadlo podané k přepravě v péči dopravce. Dopravce však neodpovídá za rozsah škody, která vznikla v důsledku skryté závady, vlastnosti nebo vady zavazadla. Za zavazadla nepodaná k přepravě včetně osobních věcí odpovídá dopravce pouze tehdy, pokud k poškození došlo jeho chybou nebo chybou jeho zaměstnanců nebo zprostředkovatelů.“

6

Článek 31 této úmluvy, nadepsaný „Včasné podání stížnosti“, stanoví:

„1.   Pokud osoba, která je oprávněna přijmout zavazadlo nebo náklad podaný k přepravě, jej převezme a nevznese žádnou stížnost, je to dostatečným důkazem, že balík nebo náklad byly dodány v dobrém stavu a podle přepravního dokumentu nebo záznamu uloženého jiným způsobem podle čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2.

2.   Pokud osoba, která je oprávněna přijmout zavazadlo nebo náklad, zjistí jeho poškození, musí po tomto zjištění vznést stížnost u dopravce nejpozději do sedmi dní ode dne převzetí podané[ho] zavazadla a 14 dní ode dne převzetí dopravovaného nákladu. Při opožděném dodání je třeba vznést stížnost do 21 dní ode dne, kdy osoba zavazadlo nebo náklad obdrží.

3.   Každá stížnost musí být podána písemně a v uvedených lhůtách [učiněna písemně a předána nebo odeslána v uvedené lhůtě].

4.   Pokud nebyla v uvedených lhůtách vznesena žádná stížnost, nelze proti dodavateli vznést žádné nároky kromě případů úmyslného podvodu z jeho strany.“

7

Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 2027/97 ze dne 9. října 1997 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel (Úř. věst. 1997, L 285, s. 1; Zvl. vyd. 07/03, s. 489), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002 ze dne 13. května 2002 (Úř. věst. 2002, L 140, s. 2; Zvl. vyd. 07/06, s. 246, dále jen „nařízení č. 2027/97“), stanoví:

„Toto nařízení provádí příslušná ustanovení Montrealské úmluvy, pokud jde o leteckou dopravu cestujících a jejich zavazadel, a stanoví určitá doplňující ustanovení. […]“

8

Článek 3 odst. 1 nařízení č. 2027/97 zní takto:

„Odpovědnost leteckého dopravce Společenství, pokud jde o cestující a jejich zavazadla, se řídí ustanoveními Montrealské úmluvy pro danou odpovědnost.“

9

Kristina Mäkelä-Dermedesiotis byla cestující na letu společnosti Finnair z Malagy (Španělsko) do Helsinek (Finsko). Po příletu do Helsinek dne 1. listopadu 2010 zjistila, že v zavazadle, které podala k přepravě, chybí některé věci.

10

Týž den K. Mäkelä-Dermedesiotis tuto věc telefonicky oznámila pracovníkovi oddělení péče o zákazníky společnosti Finnair. Popsala ztracené věci a informovala tohoto pracovníka o jejich hodnotě, přičemž ten zanesl informace, které mu poskytla, do informatizovaného systému společnosti Finnair. Dne 3. listopadu 2010 K. Mäkelä-Dermedesiotis znovu zavolala oddělení péče o zákazníky společnosti Finnair, aby získala potvrzení pro potřeby své pojišťovny, společnosti Fennia. V návaznosti na tuto žádost jí Finnair vydala potvrzení o podání oznámení o škodě.

11

Společnost Fennia následně vyplatila K. Mäkelä-Dermedesiotis náhradu vzniklé škody a vzhledem k tomu, že vstoupila do práv pojištěné, podala dne 2. září 2011 k Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách, Finsko) proti společnosti Finnair žalobu na náhradu škody.

12

Finnair zpochybnila přípustnost této žaloby, přičemž v podstatě uvedla, že K. Mäkelä-Dermedesiotis nepodala písemnou stížnost ve lhůtě sedmi dnů od převzetí zavazadla, uvedené v čl. 31 odst. 2 Montrealské úmluvy.

13

Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) rozsudkem ze dne 4. září 2012 rozhodl ve prospěch společnosti Finnair a žalobu na náhradu škody zamítl.

14

Společnost Fennia podala proti tomuto rozsudku odvolání k Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách, Finsko).

15

Uvedený soud zkoumal mimo jiné pokyny pro cestující uvedené na internetových stránkách společnosti Finnair, které obsahovaly rozdílné informace pro oznámení škody a pro podání písemné stížnosti. Tento soud konstatoval, že oznámení o škodě lze podat telefonicky, zatímco písemná stížnost musí být podána na zvláštním formuláři ve lhůtě sedmi dnů od převzetí zavazadla. Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) měl za to, že pokyny na internetových stránkách společnosti Finnair „nebyly pro cestujícího jakožto spotřebitele dostatečně jasné a jednoznačné“. Podle tohoto soudu vzhledem k tomu, že v pokynech nebyl uveden účel oznámení o škodě, mohl se cestující jakožto spotřebitel oprávněně domnívat, že stížnost podaná telefonicky a zaznamenaná zaměstnancem daného podniku rovněž splňuje podmínky formální písemné stížnosti. V daném případě K. Mäkelä-Dermedesiotis společnosti Finnair podrobně popsala vzniklou ztrátu a písemné potvrzení o podání oznámení o škodě, které jí tato společnost vydala, prokazuje, že její stížnost byla včas zanesena do informatizovaného systému společnosti Finnair. Tato společnost nadto obdržela uvedené oznámení o škodě, ale neinformovala K Mäkelä-Dermedesiotis o tom, že to podle ní nestačí k podání žaloby na náhradu škody proti tomuto leteckému dopravci, a nesdělila jí, že musí podat rovněž písemnou stížnost.

16

Rozsudkem ze dne 28. února 2014 Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) zrušil rozsudek Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) a uložil společnosti Finnair povinnost nahradit společnosti Fennia škodu.

17

Finnair podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu, Korkein oikeus (Nejvyšší soud, Finsko). Na podporu svého kasačního opravného prostředku tento letecký dopravce zejména tvrdí, že Helsingin hovioikeus (odvolací soud v Helsinkách) vyložil na rozdíl od Helsingin käräjäoikeus (soud prvního stupně v Helsinkách) článek 31 Montrealské úmluvy nesprávně.

18

Za těchto podmínek se Korkein oikeus (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Je třeba upřesnit, že Montrealská úmluva byla podepsána Evropským společenstvím dne 9. prosince 1999 a poté dne 5. dubna 2001 schválena jeho jménem Radou Evropské unie. Pro Evropskou unii vstoupila v platnost dne 28. června 2004.

20

Od tohoto dne je Montrealská úmluva nedílnou součástí právního řádu Unie a Soudní dvůr má tedy pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se jejího výkladu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. ledna 2006, IATA a ELFAA, C‑344/04, EU:C:2006:10, bod 36, jakož i ze dne 6. května 2010, Walz, C‑63/09, EU:C:2010:251, bod 20).

21

V tomto ohledu článek 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969, která kodifikuje pravidla obecného mezinárodního práva, jež je pro Unii závazné, stanoví, že smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k jejímu předmětu a účelu (rozsudek ze dne 17. února 2016, Air Baltic Corporation, C‑429/14, EU:C:2016:88, bod 24).

22

Ve světle těchto úvah je třeba v projednávané věci vyložit relevantní ustanovení Montrealské úmluvy.

23

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 31 odst. 4 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že ve lhůtách stanovených v odstavci 2 tohoto článku musí být stížnost podána písemně, v souladu s odstavcem 3 uvedeného článku, pod sankcí nepřípustnosti uplatnění jakýchkoliv nároků vůči dopravci.

24

V tomto ohledu především z čl. 31 odst. 2 Montrealské úmluvy vyplývá zejména to, že pokud osoba, která je oprávněna přijmout zavazadlo nebo náklad, zjistí jeho poškození, musí po tomto zjištění vznést stížnost u dopravce nejpozději ve lhůtách stanovených pro zavazadla a náklad tímto ustanovením.

25

Kromě toho podle čl. 31 odst. 3 této úmluvy musí být každá stížnost učiněna písemně a předána nebo odeslána v uvedené lhůtě.

26

Ustanovení odstavců 2 a 3 článku 31 Montrealské úmluvy mají doplňkovou povahu. Zatímco čl. 31 odst. 2 této úmluvy se omezuje na stanovení lhůt, ve kterých musí být různé druhy stížností u leteckého dopravce uplatněny, čl. 31 odst. 3 uvedené úmluvy upřesňuje, jakým způsobem by měly být tyto stížnosti u dopravce podány a jakou formou je třeba tyto stížnosti učinit, přičemž toto upřesnění nemůže ovlivnit povinnost dodržet lhůty stanovené v uvedeném čl. 31 odst. 2.

27

Z toho vyplývá, že odstavce 2 a 3 článku 31 Montrealské úmluvy ve vzájemném spojení musí být vykládány tak, že vyžadují, aby stížnost byla provedena písemně a podána leteckému dopravci ve lhůtách stanovených v uvedeném čl. 31 odst. 2.

28

Článek 31 odst. 4 Montrealské úmluvy dále stanoví, že pokud nebyla v uvedených lhůtách vznesena žádná stížnost, nelze proti leteckému dopravci vznést žádné nároky kromě případů úmyslného podvodu z jeho strany.

29

Z toho vyplývá, že osoba, která se domnívá, že utrpěla újmu v důsledku poškození zavazadla nebo nákladu, musí podat svou stížnost leteckému dopravci ve lhůtách stanovených v čl. 31 odst. 2 této úmluvy, pod sankcí nepřípustnosti jakýchkoliv nároků proti tomuto dopravci.

30

Navíc vzhledem k zvláštnímu vztahu mezi odstavci 2 a 3 článku 31 Montrealské úmluvy, jak je upřesněn v bodě 26 tohoto rozsudku, nelze mít za to, že stížnost byla leteckému dopravci podána platně ve stanovených lhůtách, ve smyslu odstavce 4 tohoto článku, pokud nebyla učiněna písemnou formou, kterou vyžaduje odstavec 3 téhož článku.

31

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 31 odst. 4 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že ve lhůtách stanovených v odstavci 2 tohoto článku musí být stížnost podána písemně v souladu s odstavcem 3 uvedeného článku, a to pod sankcí nepřípustnosti uplatnění jakýchkoliv nároků vůči dopravci.

32

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda taková stížnost, o jakou se jedná v původním řízení, zaznamenaná v informatizovaném systému leteckého dopravce, splňuje požadavek písemné formy stanovený v čl. 31 odst. 3 Montrealské úmluvy.

33

V tomto ohledu je třeba uvést, že podle jeho obvyklého významu výraz „písemně“ označuje soubor grafických znaků, který má význam.

34

Kromě toho, s ohledem jak na třetí pododstavec preambule Montrealské úmluvy, který připomíná význam zajištění ochrany zájmů spotřebitelů v mezinárodní letecké dopravě, tak na zásadu „spravedlivého vyvážení zájmů“ uvedenou v pátém pododstavci této preambule, nemůže požadavek písemné formy vést k přílišnému omezení konkrétního způsobu, který si může cestující zvolit pro podání své stížností, pokud tento cestující zůstává identifikovatelný jako autor stížnosti.

35

Výraz „písemně“ je tedy v kontextu článku 31 uvedené úmluvy chápán tak, že označuje jakýkoliv soubor grafických znaků, který má význam, bez ohledu na to, zda je psaný rukou, vytištěný na papíře, nebo zaznamenaný v elektronické podobě.

36

Z toho vyplývá, že o takové stížnosti, o jakou se jedná v původním řízení, zaznamenané v informatizovaném systému leteckého dopravce, je třeba mít za to, že splňuje požadavek písemné formy podle čl. 31 odst. 3 Montrealské úmluvy.

37

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že taková stížnost, jako je stížnost, o niž se jedná v původním řízení, zaznamenaná v informatizovaném systému leteckého dopravce, splňuje požadavek písemné formy stanovený v čl. 31 odst. 3 Montrealské úmluvy.

38

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 31 odst. 2 a 3 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby požadavek písemné formy byl považován za splněný v případě, kdy pracovník leteckého dopravce s vědomím cestujícího zaznamená oznámení o škodě písemně buď na papír, nebo elektronicky v informatizovaném systému dopravce.

39

Jak vyplývá z bodů 24 a 25 tohoto rozsudku, z čl. 31 odst. 2 Montrealské úmluvy vyplývá zejména to, že v případě poškození musí osoba, která je oprávněna přijmout zavazadlo nebo náklad, vznést stížnost u leteckého dopravce ve stanovených lhůtách. Kromě toho podle čl. 31 odst. 3 této úmluvy musí být každá stížnost podána písemně a v uvedených lhůtách.

40

Z jasného znění těchto ustanovení ve vzájemném spojení vyplývá, že povinnost vznést stížnost a podat ji dotčenému leteckému dopravci má taková osoba oprávněná přijmout zavazadlo, jako je osoba, která vystupuje ve věci v původním řízení, jakožto cestující, jehož zavazadlo podané k přepravě bylo poškozeno.

41

Dotyčný cestující je totiž s to zjistit poškození a má informace nezbytné pro účely prokázání povahy a hodnoty konkrétních předmětů, které byly poškozeny, a potažmo i výše této škody.

42

Odpovědnost za vznesení stížnosti nese sice výlučně cestující, ale ze znění článku 31 Montrealské úmluvy nijak nevyplývá, že by dotyčný neměl možnost využít při podání své stížnosti pomoci jiných osob.

43

Opačný výklad by byl ostatně v rozporu s cílem ochrany zájmů spotřebitelů v letecké dopravě, který vyplývá z třetího pododstavce preambule této úmluvy a k němuž je třeba podle judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 21 tohoto rozsudku přihlížet.

44

Možnost cestujícího využít pomoci jiných osob mu také umožňuje, jako tomu bylo ve věci v původním řízení, využít pomoci pracovníka leteckého dopravce za účelem zapsání jeho ústního prohlášení a jeho zaznamenání do informatizovaného systému tohoto dopravce určeného k tomuto účelu.

45

Nelze však popřít, že zájmy cestujícího a leteckého dopravce, jehož zaměstnancem je pracovník, jsou různé nebo dokonce protichůdné. První totiž uplatňuje škodu vzniklou na zavazadle, za niž by ten druhý měl nést odpovědnost.

46

Nicméně cíl ochrany zájmů spotřebitelů v mezinárodní letecké dopravě a nutnost zajistit, aby pracovník přepsal ústní prohlášení cestujícího věrně a spolehlivě, lze dostatečně zaručit tím, že dotyčný cestující může ověřit správnost znění stížnosti, jak ji pracovník leteckého dopravce zapsal a zaznamenal do informatizovaného systému, a případně ji pozměnit či doplnit, nebo dokonce nahradit, před uplynutím lhůty stanovené v čl. 31 odst. 2 Montrealské úmluvy.

47

Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 31 odst. 2 a 3 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby požadavek písemné formy byl považován za splněný v případě, kdy pracovník leteckého dopravce s vědomím cestujícího zaznamená oznámení o škodě písemně buď na papír, nebo elektronicky v informatizovaném systému dopravce, pokud tento cestující může ověřit správnost znění stížnosti, jak byla zapsána a zaznamenána do tohoto systému, a případně ji pozměnit či doplnit, nebo dokonce nahradit, před uplynutím lhůty stanovené v čl. 31 odst. 2 této úmluvy.

48

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda článek 31 Montrealské úmluvy stanoví kromě požadavku, aby vzniklá škoda byla dopravci oznámena, pro stížnost další hmotněprávní požadavky.

49

V tomto ohledu ze znění čl. 31 odst. 1 Montrealské úmluvy vyplývá zejména to, že pokud osoba, která je oprávněna přijmout zavazadlo podané k přepravě, jej převezme a nevznese žádnou stížnost, je to dostatečným důkazem, že zavazadlo bylo dodáno v dobrém stavu a podle přepravního dokumentu nebo záznamu uloženého jiným způsobem podle čl. 3 odst. 2 této úmluvy.

50

Z tohoto znění vyplývá, že cílem takové stížnosti, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, podané leteckému dopravci, je oznámit mu, že zavazadlo podané k přepravě nebylo dodáno v dobrém stavu a podle přepravního dokumentu nebo záznamu uloženého jiným způsobem podle čl. 3 odst. 2 této úmluvy.

51

Pokud jde dále o kontext článku 31 odst. 1 Montrealské úmluvy, je třeba poukázat na to, že podle první části první věty čl. 17 odst. 2 této úmluvy dopravce odpovídá za škody vzniklé zničením, ztrátou nebo poškozením zavazadel podaných k přepravě.

52

Z toho plyne, že čl. 31 odst. 1 Montrealské úmluvy, ve spojení s první částí první věty čl. 17 odst. 2 této úmluvy, musí být vykládán v tom smyslu, že taková stížnost dotyčného cestujícího, jaká byla podána ve věci v původním řízení, má informovat leteckého dopravce o vzniklé škodě.

53

Vzhledem k tomu, že – jak vyplývá z odpovědi na první a druhou otázku – čl. 31 odst. 2 až 4 Montrealské úmluvy pouze upřesňuje lhůty, v nichž musí být jednotlivé druhy stížností podány dopravci, dále to, jakým způsobem a jakou formou musí být tyto stížnosti dopravci podány, a konečně důsledky nedodržení těchto požadavků, tento článek nestanoví pro tyto stížnosti žádnou hmotněprávní podmínku.

54

Z výše uvedeného vyplývá, že článek 31 Montrealské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že kromě požadavku, aby vzniklá škoda byla dopravci oznámena, nestanoví pro stížnost další hmotněprávní požadavky.

55

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: