1

Svým kasačním opravným prostředkem se Industrias Químicas del Vallés SA domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 16. února 2016, Industrias Químicas del Vallés v. Komise (T‑296/15, nezveřejněné, dále jen „napadené usnesení“, EU:T:2016:79), kterým Tribunál odmítl jako nepřípustnou její žalobu na částečné zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/408 ze dne 11. března 2015 o provádění čl. 80 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o sestavení seznamu látek, které se mají nahradit (Úř. věst. 2015, L 67, s. 18, dále jen „sporné nařízení“).

2

Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. 1991, L 230, s. 1; Zvl. vyd. 03/11, s. 332), ve znění naposledy pozměněném směrnicí Komise 2011/34/EU ze dne 8. března 2011 (Úř. věst. 2011, L 62, s. 27) (dále jen „směrnice 91/414“) v příloze I stanovovala seznam účinných látek povolených pro začlenění do přípravků na ochranu rostlin.

3

V souladu s článkem 1 a s přílohou směrnice Komise 2010/28/EU ze dne 23. dubna 2010, kterou se mění směrnice Rady 91/414/EHS za účelem zařazení účinné látky metalaxylu ((Úř. věst. 2010, L 104, s. 57), byl změněn seznam uvedený v příloze I směrnice 91/414, mimo jiné za účelem jeho doplnění o metalaxyl.

4

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. 2009, L 309, s. 1) v článku 14 nazvaném „Obnovení schválení“, který se nachází v pododdílu 3, s názvem „Obnovení a přezkum schválení“, oddílu 1, nazvaného „Účinné látky“, kapitoly II, nazvané „Účinné látky, safenery, synergenty a formulační přísady“, tohoto nařízení stanoví:

„1.   Schválení účinné látky se na žádost obnoví, pokud je prokázáno, že jsou splněna kritéria pro schválení uvedená v článku 4.

[…]

2.   Obnovení schválení platí po dobu nepřesahující patnáct let. […]“

5

Článek 20 nadepsaný „Nařízení o obnovení schválení“, který se nachází v uvedeném pododdíle 3 nařízení č. 1107/2009, zní takto:

„1.   Regulativním postupem podle čl. 79 odst. 3 se přijme nařízení, které stanoví, že:

[…]“

6

Článek 24 nadepsaný „Látky, které se mají nahradit“, který se nachází v pododdíle 4 nadepsaném „Odchylky“ oddílu 1 kapitoly II nařízení č. 1107/2009, stanoví:

„1.   […] Odchylně od čl. 14 odst. 2 lze schválení jednou nebo vícekrát obnovit o dobu nepřesahující sedm let.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, použijí se články 4 až 21. Látky, které se mají nahradit, se uvádějí samostatně v nařízení podle čl. 13 odst. 4.“

7

Článek 41, nadepsaný „Povolení“, který se nachází v pododdíle 3, nadepsaném „Vzájemné uznávání povolení“, oddílu 1, nadepsaného „Povolení“, kapitoly III tohoto nařízení, nadepsané „Přípravky na ochranu rostlin“, stanoví:

„1.   Členský stát, jemuž je podána žádost podle článku 40, na základě posouzení žádosti a doprovodných dokumentů uvedených v čl. 42 odst. 1 a případně také s ohledem na stav na svém území povolí dotyčný přípravek na ochranu rostlin za stejných podmínek jako členský stát provádějící posouzení žádosti s výjimkou případů, kdy se použije čl. 36 odst. 3.

2.   Odchylně od odstavce 1 může členský stát povolit přípravek na ochranu rostlin, pokud:

[…]

[…]“

8

Podle článku 50, nazvaného „Srovnávací posouzení přípravků na ochranu rostlin obsahujících látky, které se mají nahradit“, který se nachází v pododdíle 5, nazvaném „Zvláštní případy“, oddílu 1 kapitoly III uvedeného nařízení:

„1.   Srovnávací posouzení provádějí členské státy při hodnocení žádosti o povolení přípravku na ochranu rostlin obsahujícího účinnou látku, jež byla schválena jako látka, která se má nahradit. Členské státy nepovolí přípravek na ochranu rostlin obsahující látku, která se má nahradit, nebo omezí jeho použití na pěstování určité plodiny, pokud ze srovnávacího posouzení rizik a výhod podle přílohy IV vyplývá, že:

[…]

4.   U přípravků na ochranu rostlin obsahujících látku, která se má nahradit, členské státy provádějí srovnávací posouzení podle odstavce 1 pravidelně a nejpozději při obnovení nebo změně povolení.

Na základě výsledků srovnávacího posouzení členské státy dané povolení zachovají, odejmou či změní.

[…]“

9

Článek 80, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, který se nachází v kapitole XI téhož nařízení, nadepsané „Přechodná a závěrečná ustanovení“, v odstavci 7 stanoví:

„Do 14. prosince 2013 sestaví Komise seznam látek zařazených v příloze I směrnice [91/414], které splňují kritéria stanovená v bodě 4 přílohy II tohoto nařízení a na něž se vztahuje článek 50 tohoto nařízení.“

10

Podle bodu 1 odůvodnění a článku 1 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 540/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009, pokud jde o seznam schválených účinných látek (Úř. věst. 2011, L 153, s. 1), se účinné látky uvedené v příloze I směrnice 91/414 považují za schválené podle nařízení č. 1107/2009.

11

Článek 1 sporného nařízení, který je nadepsán „Látky, které se mají nahradit“, zní následovně:

„Účinné látky zařazené v příloze I směrnice [91/414], které splňují kritéria stanovená v příloze II bodě 4 nařízení [č. 1107/2009], jsou látky uvedené na seznamu v příloze tohoto nařízení.

[…]“

12

Seznam uvedený v příloze tohoto nařízení obsahuje metalaxyl.

13

Skutečnosti předcházející sporu, jak vyplývají z bodů 1 až 6 napadeného usnesení, mohou být shrnuty následovně.

14

Navrhovatelka je společností založenou podle španělského práva, jejíž činnosti spočívají ve výrobě, prodeji, distribuci, zastupování a uvádění přípravků na ochranu rostlin, krmiv pro zvířata a jiných chemických výrobků na trh. Tato společnost dováží zejména do Španělska účinnou chemickou látku metalaxyl a v několika členských státech uvádí na trh přípravky na ochranu rostlin obsahující tuto účinnou látku.

15

Navrhovatelka předložila společně s další společností v dubnu 1995 příslušným orgánům Portugalské republiky žádost o zařazení metalaxylu na seznam uvedený v příloze I směrnice 91/414.

16

Rozhodnutím 2003/308/ES ze dne 2. května 2003 o nezařazení metalaxylu do přílohy I směrnice Rady 91/414 a odnětí povolení přípravkům na ochranu rostlin obsahujících tuto účinnou látku (Úř. věst. 2003, L 113, s. 8; Zvl. vyd. 03/38, s. 495), Komise odmítla tuto žádost a vyzvala členské státy, aby odňaly povolení udělená přípravkům na ochranu rostlin, které obsahují metalaxyl, a již neudělovaly nová povolení přípravkům obsahujícím tuto účinnou látkou.

17

Rozsudkem ze dne 28. června 2005, Industrias Químicas del Vallés v. Komise (T‑158/03, EU:T:2005:253), zamítl Tribunál žalobu na neplatnost, která byla podána navrhovatelkou a která směřovala proti rozhodnutí 2003/308.

18

Soudní dvůr rozsudkem ze dne 18. července 2007, Industrias Químicas del Vallés v. Komise (C‑326/05 P, EU:C:2007:443), vyhověl kasačnímu opravnému prostředku podanému navrhovatelkou proti rozsudku ze dne 28. června 2005, Industrias Químicas del Vallés v. Komise (T‑158/03, EU:T:2005:253), a zrušil ho. Vzhledem k tomu, že měl za to, že stav soudního řízení dovoloval, na základě čl. 61 prvního pododstavce druhé věty statutu Soudního dvora Evropské unie, aby ve věci rozhodl, vydal sám konečné rozhodnutí ve věci samé a zrušil rozhodnutí 2003/308.

19

Komise v návaznosti na tento rozsudek přijala dne 23. dubna 2010 směrnici 2010/28 za účelem zařazení metalaxylu na seznam účinných látek nacházející se v příloze I směrnice 91/414.

20

Sporným nařízením zařadila Komise metalaxyl na seznam látek, které se mají nahradit, připojený k tomuto nařízení z důvodu, že tato látka obsahuje velký podíl neaktivních izomerů ve smyslu bodu 4 přílohy II nařízení č. 1107/2009.

21

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. června 2015 podala navrhovatelka žalobu, kterou se domáhá částečného zrušení sporného nařízení.

22

Tribunál napadeným usnesením odmítl tuto žalobu jako nepřípustnou jednak z důvodu, že navrhovatelka není sporným nařízením osobně dotčena, jednak že toto nařízení je nařizovacím aktem, který vzhledem k navrhovatelce vyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU. Tribunál rovněž odmítl argumentaci navrhovatelky, že v případě zamítnutí její žaloby jako nepřípustné by byla zbavena účinné soudní ochrany.

23

Navrhovatelka v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Komise navrhuje Soudnímu dvoru, aby zamítl kasační opravný prostředek a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

25

Navrhovatelka svým prvním důvodem zpochybňuje body 39 až 41, 43 až 46, 48 až 50, 58 a 59 napadeného usnesení a Tribunálu vytýká, že dospěl k závěru, že sporné nařízení vyžaduje prováděcí opatření ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.

26

Podle navrhovatelky je třeba pro účely posouzení toho, zda nařizovací akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření, vycházet na jedné straně z postavení osoby uplatňující právo na podání žaloby na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU a na druhé straně z předmětu žaloby. Pokud se navrhovatelka domáhá pouze částečného zrušení aktu, je třeba v posledně uvedeném ohledu zohlednit jen případná prováděcí opatření části aktu, jejíž zrušení je požadováno.

27

Pokud jde na jedné straně o postavení navrhovatelky, je držitelkou evropského zápisu metalaxylu a vnitrostátních zápisů přípravků na ochranu rostlin obsahujících tuto látku.

28

Pokud jde na druhé straně o předmět žaloby podané k Tribunálu, navrhovatelka připomíná, že požadovala částečné zrušení sporného nařízení v rozsahu, v jakém kvalifikuje metalaxyl jako látku, která se má nahradit, a podřizuje ji tím režimu takových látek zavedenému nařízením č. 1107/2009. Navrhovatelka také vznesla námitku protiprávnosti proti některým ustanovením tohoto posledně uvedeného nařízení.

29

Podle názoru navrhovatelky obsahuje napadené usnesení, zejména ve svých bodech 23, 35 a 36, příliš stručný popis předmětu uvedené žaloby, který je založen na rovněž omezeném popisu sporného nařízení. Cílem sporného nařízení není jen sestavit seznam látek, které se mají nahradit, ale i uplatnění hmotněprávních ustanovení obsažených v nařízení č. 1107/2009 na tyto látky, což vede k bezprostřední a přímé použitelnosti sporného nařízení, které nevyžaduje žádné prováděcí opatření. Jinými slovy, toto nařízení tak má samo o sobě, nepochybně a reálně, konkrétní účinky na právní postavení navrhovatelky.

30

V tomto ohledu navrhovatelka zaprvé uvádí, jak vyplývá z bodů 39 až 41 napadeného usnesení, že je pravda, že v budoucnu dojde k obnovení schválení metalaxylu podle nařízení č. 1107/2009 a Komise musí přijmout nový akt v návaznosti na žádost o obnovení, kterou podá navrhovatelka. Tvrdí však, že tento akt bude prováděcím opatřením nikoli sporného nařízení, nýbrž článku 14 a následujících nařízení č. 1107/2009, která upravují postup obnovení schválení účinné látky.

31

Navrhovatelka zdůrazňuje, že uvedený akt žádným způsobem nemůže doplnit nebo rozšířit právní postavení látek, které se mají nahradit, a že nepřispěje k definování nebo zpřesnění hmotněprávních pravidel, která se na ně vztahují.

32

Navrhovatelka také zdůrazňuje skutečnost, že sporné nařízení má za následek to, že metalaxyl podléhá schvalování minimálně každých sedm let, a nikoliv každých patnáct let, jak je tomu v případě účinných látek, které se nemají nahradit.

33

Navrhovatelka zadruhé tvrdí, že pokud jde o vnitrostátní povolení přípravků na ochranu rostlin, které obsahují metalaxyl a jehož držitelkou je navrhovatelka, je bezprostředním účinkem sporného nařízení to, že tyto přípravky a jejich používání podléhají srovnávacímu posouzení podle článku 50 nařízení č. 1107/2009. V tomto ohledu na rozdíl od toho, co Tribunál konstatoval v bodě 45 napadeného usnesení, členské státy uloží dotčeným podnikům nejen nést náklady na provedení srovnávacího posouzení, ale i zajistit provedení srovnávacího posouzení, neboť vnitrostátní orgány pouze přijmou rozhodnutí ohledně žádosti o obnovení povolení dotyčného přípravku na ochranu rostlin. Navrhovatelka je tedy povinna čelit povinnostem vyplývajícím ze srovnávacího posouzení bez ohledu na jeho konečný výsledek.

34

Tím, že Tribunál v bodě 43 napadeného usnesení konstatoval, že provedení srovnávacího posouzení nemá žádný dopad na okolnosti, za nichž členské státy udělí, zamítnou, obnoví, odejmou nebo změní povolení k uvedení na trh, nezohlednil skutečnost, že účinek sporného nařízení nezávisí na žádném rozhodnutí přijatém vnitrostátním orgánem. Článek 50 odst. 4 nařízení č. 1107/2009 totiž ukládá členským státům povinnost provádět toto srovnávací posouzení pravidelně a nejpozději při obnovení nebo změně povolení. Z toho důvodu není nutná žádost o povolení nebo obnovení povolení k tomu, aby dotyčný členský stát provedl srovnávací posouzení metalaxylu, které je přímým důsledkem jeho kvalifikace jako látky, která se má nahradit.

35

Zatřetí podle názoru navrhovatelky podobný závěr platí, i pokud jde o zásadu vzájemného uznávání přípravků na ochranu rostlin mezi členskými státy. V důsledku přijetí sporného nařízení už totiž vzájemné uznávání výrobku obsahujícího látku, která se má nahradit, není automatické, jako je tomu naopak v případě veškerých ostatních účinných látek.

36

Začtvrté stejně jako akt Komise týkající se obnovení schválení metalaxylu nemají opatření přijatá členskými státy týkající se žádosti o vzájemné uznání nebo vnitrostátní povolení žádný vliv ani na kvalifikaci metalaxylu jako látky, která se má nahradit, ani na režim, který se uplatňuje na základě nařízení č. 1107/2009.

37

Navrhovatelka dodává, že podobně jako akty, které přijme Komise, tak i akty, které přijmou členské státy s cílem zavést zvláštní pravidla pro metalaxyl, budou prováděcími opatřeními nikoli sporného nařízení, ale nařízení č. 1107/2009.

38

Komise argumenty navrhovatelky zpochybňuje.

39

Rovnou je třeba připomenout, že přípustnost žaloby podané na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou či právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je dále podmíněna tím, že jí bude přiznána aktivní legitimace, která bude dána ve dvou případech. Zaprvé může být taková žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může taková osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 59 a 91).

40

V rámci zkoumání druhého případu provedeného v bodech 30 až 49 napadeného usnesení uvedl Tribunál v bodech 31 až 33 tohoto usnesení, že sporné nařízení má charakter nařizovacího aktu ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU, což není účastníky řízení v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku zpochybněno.

41

Proto otázka, kterou je třeba zkoumat, je ta, zda se Tribunál, jak tvrdí navrhovatelka, dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 34 až 49 napadeného usnesení za to, že sporné nařízení vyžaduje ve vztahu k navrhovatelce přijetí prováděcích opatření.

42

V tomto ohledu je třeba připomenout, že výraz „nevyžadují přijetí prováděcích opatření“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU je nutné vykládat ve světle cíle tohoto ustanovení, kterým je, jak vyplývá z historie jeho vzniku, zabránit tomu, aby byl jednotlivec nejprve nucen právo porušit, aby se poté mohl obrátit na soud. Má-li nařizovací akt bezprostřední účinky na právní postavení fyzické či právnické osoby, aniž vyžaduje přijetí prováděcích opatření, hrozilo by této osobě nebezpečí, že by se jí nedostalo účinné právní ochrany, pokud by za účelem zpochybnění legality tohoto nařizovacího aktu nedisponovala možností podat přímou žalobu k unijnímu soudu. V případě neexistence prováděcích opatření by totiž fyzická či právnická osoba, přestože je dotyčným aktem bezprostředně dotčena, byla schopna dosáhnout soudního přezkumu tohoto aktu až poté, co by ustanovení uvedeného aktu porušila a odvolala by se na protiprávnost tohoto aktu v rámci řízení, jež by proti ní bylo zahájeno před vnitrostátními soudy (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 29, jakož i citovaná judikatura).

43

Naproti tomu, vyžaduje-li nařizovací akt přijetí prováděcích opatření, je soudní přezkum dodržení unijního právního řádu zajištěn nezávisle na otázce, zda uvedená opatření byla přijata Unií či členskými státy. Fyzické či právnické osoby, které z důvodu podmínek přípustnosti stanovených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU nemohou unijní nařizovací akt napadnout přímo u unijního soudu, jsou před použitím takovéhoto aktu vůči nim chráněny tím, že mají možnost napadnout prováděcí opatření, jež tento akt vyžaduje (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 30, jakož i citovaná judikatura).

44

Přísluší-li provádění takového aktu orgánům, institucím či jiným subjektům Unie, mohou fyzické nebo právnické osoby podat k unijním soudům přímou žalobu proti prováděcím aktům za podmínek uvedených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU a na podporu této žaloby se na základě článku 277 SFEU dovolávat protiprávnosti dotčeného základního aktu. Mimoto pokud toto provádění přísluší členským státům, mohou tyto osoby uplatňovat neplatnost dotčeného základního aktu u vnitrostátních soudů a přimět tyto soudy, aby na základě článku 267 SFEU předložily v tomto ohledu Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 31, jakož i citovaná judikatura).

45

Jak již Soudní dvůr uvedl, je nutné pro účely posouzení, zda nařizovací akt vyžaduje přijetí prováděcích opatření, vycházet z postavení té osoby, která se na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU dovolává práva podat žalobu. Otázka, zda vůči ostatním osobám vyžaduje dotčený akt přijetí prováděcích opatření, je proto irelevantní (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 32, jakož i citovaná judikatura).

46

Kromě toho v rámci tohoto posouzení je třeba odkázat výlučně na předmět žaloby, a pokud žalobce navrhuje jen částečné zrušení aktu, musí se případně vzít v úvahu jen ta prováděcí opatření, jejichž přijetí vyžaduje tato část aktu (rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Kyocera Mita Europe v. Komise, C‑553/14 P, nezveřejněný, EU:C:2015:805, bod 45 a citovaná judikatura).

47

Kromě toho je v tomto ohledu irelevantní, zda uvedená opatření mají, či nemají mechanickou povahu (viz rozsudky ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, body 41 a 42, jakož i ze dne 10. prosince 2015, Kyocera Mita Europe v. Komise, C‑553/14 P, nezveřejněný, EU:C:2015: 805, bod 46).

48

V projednávané věci je třeba nejprve zamítnout jako neopodstatněné tvrzení navrhovatelky, podle kterého Tribunál nezohlednil správně předmět žaloby, která k němu byla podána, zvláště skutečnost, že touto žalobou se navrhovalo zrušení sporného nařízení v rozsahu, v jakém se na metalaxyl uplatňují určitá hmotněprávní pravidla stanovená v nařízení č. 1107/2009.

49

Z bodů 35 až 38 napadeného usnesení totiž vyplývá, že Tribunál připomněl, že cílem sporného nařízení je sestavit seznam látek, které se mají nahradit, a poté uvedl, že nařízení č. 1107/2009 upravuje používání zvláštních pravidel pro tyto látky, které se odchylují od pravidel, jež se vztahují na jiné účinné látky. Tribunál v bodě 38 napadeného usnesení upřesnil, že se tato zvláštní pravidla týkají zaprvé schválení látek, které mají být nahrazeny, jakož i obnovení tohoto schválení, zadruhé povolení k uvedení na trh přípravků na ochranu rostlin obsahujících takové látky, jakož i obnovení a změny těchto povolení a zatřetí vzájemného uznávání mezi členskými státy těchto povolení.

50

Z bodů 39 až 49 napadeného usnesení vyplývá, že Tribunál provedl podrobné zkoumání těchto zvláštních pravidel a dospěl k závěru, že na právní situaci navrhovatelky mohly mít účinky pouze prostřednictvím aktů přijatých Komisí nebo členskými státy.

51

Zadruhé je třeba zkoumat argumenty navrhovatelky týkající se zpochybnění opodstatněnosti tohoto závěru.

52

V tomto ohledu je třeba uvést, že skutečnost, že nařizovací akt Unie vyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU, takže určité právní účinky uvedeného nařízení se uskuteční pouze prostřednictvím těchto opatření, nevylučuje, že toto nařízení má na právní situaci fyzické nebo právnické osoby jiné právní účinky, které nezávisejí na přijetí prováděcích opatření.

53

V projednávané věci je tak třeba zohlednit tři kategorie zvláštních pravidel pro metalaxyl, které jsou uvedeny v bodě 49 tohoto rozsudku, a o které se navrhovatelka v rámci svého kasačního opravného prostředku opírá s cílem posoudit, zda sporné nařízení z důvodu skutečnosti, že na metalaxyl uplatnilo tato pravidla, vyvolá na právní situaci navrhovatelky účinky, které nezávisejí na žádném prováděcím opatření.

54

Pokud jde zaprvé o pravidla týkající se schválení látek, které se mají nahradit, a obnovení tohoto schválení, je třeba na jedné straně připomenout, jak uvedl Tribunál v bodě 39 napadeného usnesení, že metalaxyl byl schválen před přijetím sporného nařízení. Na druhé straně, jak na jednání před Soudním dvorem uvedla Komise, datum uplynutí platnosti tohoto schválení není sporným nařízením dotčeno.

55

Z toho vyplývá, jak to Tribunál konstatoval v bodě 39 napadeného usnesení, přičemž to není v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zpochybněno, že ve vztahu k navrhovatelce je relevantní pouze postup obnovení schválení látek, které se mají nahradit, jak stanoví nařízení č. 1107/2009.

56

V tomto ohledu, jak vyplývá z bodu 39 napadeného usnesení, aniž to navrhovatelka zpochybňuje, čl. 24 odst. 1 nařízení č. 1107/2009 stanoví, že schválení látky, která se má nahradit, lze obnovit na dobu nejvýše sedmi let, na rozdíl od schválení jiných účinných látek, které lze podle čl. 14 odst. 2 tohoto nařízení obnovit na období nejvýše patnácti let. Proto z důvodu zařazení metalaxylu do seznamu, který je přílohou sporného nařízení, jako látky, která se má nahradit, může být obnova jejího schválení udělena pouze na dobu nejvýše sedmi let, a nikoli na delší maximální dobu, jak by tomu bylo v případě, kdyby tato látka nebyla zapsána do uvedeného seznamu.

57

Právní účinky sporného nařízení týkající se délky platnosti obnovení schválení metalaxylu se však vůči navrhovatelce projeví pouze prostřednictvím prováděcích opatření.

58

Z ustanovení nařízení č. 1107/2009, a zejména jeho čl. 24 odst. 2, totiž vyplývá, jak konstatoval i Tribunál v bodech 39 a 40 napadeného usnesení, aniž by to bylo v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zpochybněno, že kvalifikace metalaxylu jako látky, která se má nahradit, sporným nařízením neovlivňuje uplatnění postupu obnovení schválení této látky. Tento postup, jakož i postup obnovení schválení účinné látky, která není uvedena na seznamu, jenž je přílohou sporného nařízení, zahrnuje přijetí nařízení Komisí, v souladu s čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1107/2009.

59

Z toho vyplývá, jak Tribunál právem konstatoval v bodě 41 napadeného usnesení, že účinky sporného nařízení týkající se trvání platnosti obnovení schválení metalaxylu se vůči navrhovatelce projeví, na základě čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, na který odkazuje čl. 24 odst. 2 tohoto nařízení, pouze při případném přijetí nařízení, kterým se schválení této látky obnovuje na dobu nejvýše sedmi let.

60

Ačkoli případné dodatečné zatížení navrhovatelky spojené s potřebou častější obnovy schválení metalaxylu lze považovat za účinek přijetí sporného nařízení, tento účinek se materializuje nikoli přijetím tohoto nařízení, nýbrž případně přijetím nařízení Komise o obnovení schválení této látky.

61

Tribunál se proto nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 41 napadeného usnesení konstatoval, že nařízení Komise o obnovení schválení látek, které se mají nahradit, jakou je metalaxyl, je prováděcím opatřením sporného nařízení ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.

62

Zadruhé, pokud jde o pravidla týkající se povolení k uvedení na trh přípravků na ochranu rostlin, které obsahují látky, které se mají nahradit, jakož i obnovení a změny těchto povolení, je zajisté pravda, jak poznamenává navrhovatelka, že účinkem sporného nařízení je skutečnost, že se na přípravky na ochranu rostlin obsahující metalaxyl vztahuje postup srovnávacího posouzení stanoveného v článku 50 nařízení č. 1107/2009, v jehož rámci se porovnávají rizika pro zdraví nebo životní prostředí příslušného přípravku na ochranu rostlin s riziky téže povahy spojenými s alternativními přípravky nebo s nechemickou metodou prevence nebo ochrany před škodlivými organismy.

63

Navrhovatelka však nemůže platně tvrdit, že jí přísluší provést takové srovnávací posouzení a nést případné náklady týkající se provádění uvedeného posouzení s cílem prokázat, že přijetí sporného nařízení mělo vůči ní účinky, nezávisle na přijetí prováděcích opatření. Jak Tribunál správně konstatoval v bodě 42 napadeného usnesení, z čl. 50 odst. 1 a 4 nařízení č. 1107/2009 totiž vyplývá, že provedení srovnávacího posouzení přísluší členským státům.

64

Pokud jde o tvrzení navrhovatelky, podle kterého vnitrostátní orgány některých členských států vyžadují, aby jim držitelé vnitrostátních povolení přípravků na ochranu rostlin obsahujících metalaxyl poskytli srovnávací posouzení, nijak nepodporuje její tezi, podle níž vyvolává sporné nařízení účinky na její právní postavení, které nezávisejí na prováděcích opatřeních. Povinnosti, které údajně mají tito držitelé, totiž nevyplývají ze sporného nařízení, ale z rozhodnutí příslušných vnitrostátních orgánů.

65

Navíc, jak Tribunál správně konstatoval v bodě 43 napadeného usnesení, aniž to navrhovatelka zpochybnila, provedení srovnávacího posouzení uvedeného v článku 50 nařízení č. 1107/2009 je „bez vlivu na okolnost, že na základě čl. 36 odst. 2, čl. 43 odst. 1, čl. 44 odst. 3 a čl. 45 odst. 1 nařízení č. 1107/2009, jsou povolení uvádět na trh přípravky na ochranu rostlin, které obsahují účinné látky, případně členskými státy poskytnuta nebo zamítnuta, obnovena, odejmuta nebo změněna“.

66

Za těchto podmínek se Tribunál rovněž nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 44 tohoto usnesení rozhodl, že účinky sporného nařízení týkající se srovnávacího posouzení, jež provádějí členské státy z hlediska rizik pro zdraví nebo životní prostředí, jež představují přípravky na ochranu rostlin obsahující metalaxyl v porovnání s alternativními přípravky nebo s nechemickou metodou prevence nebo ochrany před škodlivými organismy, „se ve vztahu k navrhovatelce mohou uplatnit pouze prostřednictvím aktů, jež přijmou příslušné orgány členských států“, a že „takové akty jsou tak prováděcími opatřeními ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU“.

67

Zatřetí, pokud jde o pravidla týkající se vzájemného uznávání, mezi členskými státy, povolení k uvedení na trh přípravků na ochranu rostlin obsahujících látky, které se mají nahradit, čl. 41 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1107/2009 skutečně stanoví, že členský stát, jemuž je na základě postupu vzájemného uznávání podána žádost o povolení k uvádění na trh přípravků na ochranu rostlin obsahujících látku, která se má nahradit, může povolit tyto přípravky na ochranu rostlin, kdežto kromě dalších případů uvedených v tomto čl. 41 odst. 2 a bez dotčení čl. 36 odst. 3 tohoto nařízení musí členský stát na základě čl. 41 odst. 1 uvedeného nařízení vydat takové povolení za podmínek stanovených v tomto posledně uvedeném ustanovení.

68

I za předpokladu, že by přijetí sporného nařízení mělo za následek snížení pravděpodobnosti, že členský stát kladně vyřídí žádost o povolení k uvedení na trh přípravku na ochranu rostlin obsahujících metalaxyl na základě postupu vzájemného uznávání, nic to nemění na tom, že členský stát, který obdrží takovou žádost, je povinen o ní rozhodnout. V tomto ohledu je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 47 tohoto rozsudku, že není relevantní, zda takové rozhodnutí má nebo nemá mechanickou povahu.

69

Tribunál proto právem v bodě 48 napadeného usnesení rozhodl, že účinky sporného nařízení týkající se postupu vzájemného uznávání povolení k uvedení na trh přípravků na ochranu rostlin obsahujících látku, která se má nahradit, „se týkají výlučně prostoru pro uvážení, který byl přiznán členským státům“, a že „tyto účinky se proto ve vztahu k navrhovatelce mohou případně uplatnit pouze prostřednictvím aktů, jimiž vnitrostátní orgány rozhodují o žádostech o vzájemné uznávání podaných navrhovatelkou“.

70

S ohledem na body 52 až 69 tohoto rozsudku je třeba dospět k závěru, že ačkoliv je pravda, že zařazením metalaxylu do seznamu látek, které se mají nahradit, podřídilo sporné nařízení tuto látku zvláštním pravidlům uvedeným v bodě 49 tohoto rozsudku, a proto vyvolává právní účinky v rozsahu, v jakém mění právní režim Unie použitelný na metalaxyl, nic to nemění na tom, že navrhovatelka neprokázala, že by tato změna měla na její právní postavení účinky, které nezávisejí na přijetí prováděcích opatření ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU. Tribunál tak správně rozhodl, že navrhovatelka neměla na tomto základě aktivní legitimaci.

71

Tento závěr není zpochybněn tvrzením navrhovatelky uvedeným v bodech 30 a 37 tohoto rozsudku, podle kterého jsou akty přijaté Komisí nebo členskými státy s cílem zavést zvláštní pravidla pro metalaxyl, zvláště akt, kterým Komise obnoví schválení této látky, prováděcími opatřeními nikoli sporného nařízení, ale nařízení č. 1107/2009.

72

Na rozdíl od toho, co zřejmě naznačuje navrhovatelka ve své argumentaci, znění čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU, totiž k tomu, aby bylo opatření považováno za prováděcí opatření nařizovacího aktu, nevyžaduje, aby tento akt představoval právní základ tohoto opatření. Totéž opatření může být prováděcím opatřením jak aktu, jehož ustanovení tvoří jeho právní základ, tak odlišného aktu, jakým je v projednávaném případě sporné nařízení, pokud se některé nebo všechny právní účinky tohoto posledně uvedeného aktu projeví ve vztahu k navrhovatelce pouze prostřednictvím tohoto opatření (viz obdobně rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 40).

73

V projednávané věci vyplývá z bodů 54 až 70 tohoto rozsudku, že akty, které přijme Komise nebo členské státy s cílem zavést zvláštní pravidla pro metalaxyl stanovená nařízením č. 1107/2009, projevují vůči navrhovatelce právní účinky sporného nařízení, a tedy představují prováděcí opatření tohoto posledně uvedeného nařízení.

74

Závěr učiněný v bodě 70 tohoto rozsudku není vyvrácen ani tvrzením uvedeným v bodech 31 a 36 tohoto rozsudku, podle něhož opatření případně přijatá Komisí nebo členskými státy s cílem zajistit pro metalaxyl účinné používání zvláštních pravidel uvedených v bodě 49 tohoto rozsudku, nebudou mít žádný vliv na kvalifikaci methalaxylu jako látky, která se má nahradit, ani na právní režim použitelný na tuto látku zavedený nařízením č. 1107/2009.

75

Tato argumentace totiž nemůže vyvrátit konstatování, podle kterého se účinky uplatňování zvláštních pravidel pro metalaxyl stanovených nařízením č. 1107/2009 na právní situaci navrhovatelky projevují pouze prostřednictvím prováděcích opatření sporného nařízení.

76

Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám Tribunál správně v bodě 49 napadeného usnesení dospěl k závěru, že sporné nařízení vyžaduje vůči navrhovatelce prováděcí opatření ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.

77

První důvod musí být proto zamítnut jako neopodstatněný.

78

Prostřednictvím svého třetího důvodu, který je třeba zkoumat zadruhé, vytýká navrhovatelka Tribunálu, že v bodech 28 a 29 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka není sporným nařízením osobně dotčena.

79

Navrhovatelka tvrdí, že byla jedinou autorkou oznámení určeného Komisi s cílem dosáhnout zařazení metalaxylu do přílohy I směrnice 91/414. Podala dokonce žaloby k Tribunálu a Soudnímu dvoru, které vedly ke zrušení prvního zamítavého rozhodnutí Komise a k přijetí směrnice 2010/28, jejímž prostřednictvím byl metalaxyl zařazen do přílohy I směrnice 91/414.

80

Navrhovatelka tvrdí, že jelikož byla jediným podnikem, který požádal o zařazení methalaxylu do přílohy I směrnice 91/414, a tedy jediným subjektem odpovědným za uvedené zařazení, od kterého závisí mimo jiné všechny platné vnitrostátní zápisy přípravků na ochranu rostlin obsahujících metalaxyl, je sporným nařízením osobně dotčena. Podle ní ji tato skutková okolnost v souvislosti s metalaxylem vymezuje oproti ostatním osobám.

81

Navrhovatelka dodává, že z bodu 4 odůvodnění sporného nařízení vyplývá, že toto nařízení bylo přijato především na základě zpráv o přezkumu účinných látek a v jedné z těchto zpráv se uvádí, že navrhovatelka byla jedinou autorkou oznámení uvedeného v bodě 79 tohoto rozsudku. Tímto nařízením je proto osobně dotčena.

82

Navrhovatelka se domnívá, že napadené usnesení je proto třeba zrušit a že Soudní dvůr má k dispozici všechny informace potřebné k posouzení, zda je kromě toho sporným nařízením bezprostředně dotčena.

83

V tomto ohledu navrhovatelka na jedné straně tvrdí, že uplatňování hmotněprávních ustanovení stanovených nařízením č. 1107/2009 na metalaxyl znamená uplatňování přísnějších podmínek na tuto látku, než jsou podmínky vztahující se na účinné látky, které se nemají nahradit. Na druhé straně navrhovatelka uvádí, že tato okolnost vyplývá přímo ze sporného nařízení a Komise ani vnitrostátní orgány nemají při přijímání opatření k zavedení zvláštních pravidel platných pro metalaxyl posuzovací pravomoc, pokud jde o kvalifikaci methalaxylu jako látky, která se má nahradit.

84

Komise tvrdí, že třetí důvod je nepřípustný, protože navrhovatelka se omezuje na připomenutí, že podala návrh, který vedl k zařazení metalaxylu do seznamu účinných látek v příloze I směrnice 91/414. Navrhovatelka nevznáší argumenty, které by mohly prokázat, že Tribunál nesprávně rozhodl, že tato okolnost ji sama o sobě nemohla individualizovat, a zvlášť nezpochybňuje konstatování Tribunálu, podle kterého zásah osoby do procesu vedoucího k přijetí aktu Unie ji nemůže individualizovat ve vztahu k dotčenému aktu, pokud jí právní úprava Unie poskytuje určité procesní záruky.

85

Podle Komise je tento důvod kasačního opravného prostředku každopádně neopodstatněný.

86

Není nutné rozhodnout o přípustnosti argumentace rozvinuté navrhovatelkou v rámci tohoto důvodu za účelem prokázání, že je sporným nařízením osobně dotčena, toto tvrzení je však třeba každopádně zamítnout jako neopodstatněné.

87

Podle ustálené judikatury, připomenuté Tribunálem v bodě 25 napadeného usnesení, totiž jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jím jsou osobně dotčeny ve smyslu článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze tehdy, zasahuje-li je toto rozhodnutí z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (viz zejména rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 223, jakož i ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 93).

88

V tomto ohledu z ustálené judikatury připomenuté Tribunálem v bodě 26 napadeného usnesení rovněž vyplývá, že možnost určit více či méně přesně počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na něž se opatření použije, neznamená, že tyto subjekty musí být považovány za osobně dotčené tímto opatřením, pokud se toto použití provádí na základě objektivní právní nebo skutkové situace definované dotčeným aktem (rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Telefónica v. Komise, C‑274/12 P, EU:C:2013:852, bod 47 a citovaná judikatura).

89

Skutečnost, že Rada Evropské unie nebo Komise mají na základě zvláštních ustanovení povinnost zohlednit důsledky aktu, který plánují přijmout, na situaci některých jednotlivců, může tyto jednotlivce individualizovat, pokud se prokáže, že jsou tímto aktem dotčeny z důvodu faktické situace, která je vymezuje vůči všem ostatním osobám (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Nederlandse Antillen, C‑142/00 P, EU:C:2003:217, body 71 až 76 a citovaná judikatura).

90

V projednávaném případě pouhá okolnost, i kdyby byla prokázána, že se navrhovatelka účastnila postupu, který vedl k zařazení metalaxylu do přílohy I směrnice 91/414, jak je uvedeno v bodech 79 až 81 tohoto rozsudku, ji nemůže individualizovat ve smyslu judikatury připomenuté v bodech 87 až 89 tohoto rozsudku, pokud jde o sporné nařízení.

91

Konkrétně navrhovatelka žádným způsobem neprokázala, že by tato účast mohla zpochybnit konstatování uvedené v bodě 28 napadeného usnesení, podle kterého se na ni sporné nařízení vztahuje pouze z důvodu jejího objektivního postavení dovozce metalaxylu a prodejce výrobků obsahujících tuto látku, stejně jako to platí pro jakýkoli jiný hospodářský subjekt, který se skutečně nebo potenciálně nachází ve stejné situaci. Ostatně je nesporné, že v době přijetí sporného nařízení, bylo zařazení metalaxylu do seznamu látek, které se mají nahradit, rozhodnuto nikoli při zohlednění zvláštních kvalit navrhovatelky, ale protože tato látka obsahovala významný podíl neaktivních izomerů ve smyslu bodu 4 přílohy II nařízení č. 1107/2009, jak vyplývá z bodu 9 tohoto usnesení (viz obdobně rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 66).

92

Z toho vyplývá, že argumenty navrhovatelky uvedené v rámci projednávaného důvodu nesvědčí o žádném nesprávném právním posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál tím, že v bodě 29 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka nebyla sporným nařízením osobně dotčena.

93

Vzhledem k tomu, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že navrhovatelka nebyla sporným nařízením osobně dotčena, a podmínky, které souvisí se skutečností, že je jak bezprostředně, tak osobně dotčena nařizovacím aktem Unie, jehož zrušení se navrhuje, jsou kumulativní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 76), jsou tvrzení uvedená v bodech 82 a 83 tohoto rozsudku, které se týkají otázky, zda je navrhovatelka bezprostředně dotčena sporným nařízením, neúčinná, a musí být odmítnuta.

94

Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako zčásti neúčinný a zčásti neopodstatněný.

95

Svým druhým důvodem navrhovatelka Tribunálu vytýká, že měl v bodech 50 až 58 napadeného usnesení za to, že odmítnutí její žaloby jako nepřípustné ji nezbavilo jejího práva na účinnou soudní ochranu.

96

Navrhovatelka tvrdí, že nemůže napadnout vnitrostátní prováděcí opatření sporného nařízení ani zpochybnit účinky tohoto nařízení. Zvláště dokud vnitrostátní orgán nerozhodne o nahrazení metalaxylu, má být tato látka předmětem pravidelných porovnávacích posuzování, které navrhovatelka nemůže zpochybnit, protože nemá oprávněný zájem na zpochybnění aktu, který je vůči ní příznivý. Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) a Tribunal Constitucional (Ústavní soud, Španělsko) se tak domnívaly, že navrhovatelka nemá ani právní zájem na zahájení řízení ani aktivní legitimaci, pokud rozhodnutí, které zpochybňuje, nepříznivě nezasahuje do jejího právního postavení.

97

Navrhovatelka by tedy byla nucena podnítit vnitrostátní orgány k přijetí nepříznivého rozhodnutí, aby mohla toto rozhodnutí napadnout a v rámci tohoto opravného prostředku zpochybnit kvalifikaci metalaxylu jako látky, která se má nahradit.

98

Komise tvrdí, že druhý důvod je nepřípustný, protože navrhovatelka pouze opakuje své argumenty předložené v prvním stupni, podle nichž byla zbavena účinné soudní ochrany, avšak nekritizuje odpověď Tribunálu na tato tvrzení, jak byla uvedena v bodech 50 až 59 napadeného usnesení.

99

Podpůrně Komise tvrdí, že druhý důvod není opodstatněný.

100

Tento důvod je každopádně namístě zamítnout jako neopodstatněný, aniž je třeba rozhodnout o přípustnosti.

101

Zvláště je třeba připomenout, že podmínky přípustnosti stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU musí být vykládány ve světle základního práva na účinnou právní ochranu, avšak nesmí vést k vyloučení těchto podmínek výslovně stanovených ve Smlouvě o FEU (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 44, jakož i citovaná judikatura).

102

Soudní přezkum dodržování unijního právního řádu je však zajištěn, jak vyplývá z čl. 19 odst. 1 SEU, nejen Soudním dvorem, ale i soudy členských států. Za tímto účelem Smlouva o FEU zavedla svými články 263 a 277 a dále svým článkem 267 úplný systém procesních prostředků a řízení určený k zajištění kontroly legality unijních aktů unijním soudem (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 45, jakož i citovaná judikatura).

103

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že jednotlivci mají v rámci vnitrostátního řízení právo napadnout soudní cestou legalitu všech rozhodnutí nebo jiných vnitrostátních aktů týkajících se použití unijního aktu s obecnou působností vůči nim a dovolávat se při tom neplatnosti tohoto aktu (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 46, jakož i citovaná judikatura).

104

Z toho vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k posouzení platnosti představuje, stejně jako při žalobách na neplatnost, způsob přezkumu legality aktů Unie (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 47, jakož i citovaná judikatura).

105

V tomto ohledu je třeba připomenout, že má-li vnitrostátní soud za to, že jeden nebo více důvodů neplatnosti unijního aktu uvedených účastníky řízení nebo popřípadě uplatněných bez návrhu jsou opodstatněné, musí přerušit řízení a předložit Soudnímu dvou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k posouzení platnosti, neboť pouze Soudní dvůr má pravomoc určit, že unijní akt je neplatný (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 48, jakož i citovaná judikatura).

106

Členským státům tedy přísluší stanovit systém procesních prostředků a řízení umožňující zajistit dodržování základního práva na účinnou právní ochranu osobám, které nesplňují podmínky čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU k tomu, aby podaly žalobu k unijnímu soudu (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 49, jakož i citovaná judikatura).

107

Tato povinnost členských států byla znovu potvrzena v čl. 19 odst. 1 druhém pododstavci SEU, který uvádí, že členské státy „stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie“. Taková povinnost vyplývá rovněž z článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, pokud jde o opatření přijatá členskými státy, která provádějí právo Unie ve smyslu čl. 51 odst. 1 této Listiny (rozsudek ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 50, jakož i citovaná judikatura)

108

V projednávaném případě, jak vyplývá z bodů 48 až 76 tohoto rozsudku, mohl Tribunál právem konstatovat, že sporné nařízení vyžaduje vůči navrhovatelce prováděcí opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU.

109

Vzhledem k judikatuře připomenuté v bodech 101 až 107 tohoto rozsudku a vyložené Tribunálem v bodech 51 až 57 napadeného usnesení, se proto Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení ani tím, že v bodě 58 tohoto usnesení rozhodl, že musí být zamítnut argument navrhovatelky, podle kterého odmítnutí její žaloby na neplatnost vůči spornému nařízení jako nepřípustné zasahuje do jejího práva na účinnou soudní ochranu. Ačkoli z důvodu podmínek přípustnosti uvedených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU nemůže navrhovatelka přímo napadnout sporné rozhodnutí u unijního soudu, může se naopak domáhat neplatnosti tohoto rozhodnutí v rámci žaloby podané k vnitrostátnímu soudu proti aktu členského státu představujícímu prováděcí opatření uvedeného nařízení, a dosáhnout toho, že se tento soud obrátí formou předběžných otázek na Soudní dvůr na základě článku 267 SFEU (viz obdobně rozsudek ze dne 19. prosince 2013, Telefónica v. Komise, C‑274/12 P, EU:C:2013:852, bod 59).

110

Navíc by navrhovatelka případně mohla napadnout nařízení Komise, kterým se obnovuje schválení metalaxylu, před unijními soudy za podmínek uvedených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU a v rámci této žaloby zpochybnit platnost sporného nařízení prostřednictvím námitky protiprávnosti vznesené vůči tomuto nařízení v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 44 tohoto rozsudku, zejména s cílem zpochybnit období platnosti obnovení schválení metalaxylu.

111

Druhý důvod kasačního opravného prostředku tudíž musí být zamítnut jako neopodstatněný.

112

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být tento kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.

113

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval.

114

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: