1

Dne 18. prosince 2009 podala žalobkyně, společnost VM Vermögens-Management GmbH, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení Vermögensmanufaktur.

3

Služby, pro které byl zápis požadován, spadaly do tříd 35 a 36 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídaly následujícímu popisu:

4

Přihláška ochranné známky Evropské unie byla dne 8. února 2011 zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 26/2011. Dne 18. května 2011 byla dotčená ochranná známka zapsána pod číslem 8770042.

5

Dne 30. července 2012 podala vedlejší účastnice, společnost DAT Vermögensmanagement GmbH, návrh u EUIPO na prohlášení sporné ochranné známky za neplatnou pro všechny služby, pro které byla zapsána. Na podporu svého návrhu předložila vedlejší účastnice přílohy 1 až 6, uvedené v bodě 3 rozhodnutí ze dne 29. dubna 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým pátý odvolací senát EUIPO vyhověl jejímu odvolání.

6

Důvodem neplatnosti uplatněným na podporu tohoto návrhu byl důvod uvedený v čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009, vykládaném ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) tohoto nařízení.

7

Dne 15. ledna 2013 předložila žalobkyně vyjádření s datem 9. ledna 2013 a navrhla zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti v plném rozsahu. V této souvislosti předložila přílohy 1 až 17, uvedené v bodě 5 napadeného rozhodnutí.

8

Dne 7. června 2013 podala vedlejší účastnice své vyjádření k vyjádření žalobkyně ze dne 15. ledna 2013 (dále jen „vyjádření ze dne 7. června 2013“) a předložila přílohy 7 až 25, uvedené v bodě 3 napadeného rozhodnutí. Rovněž požádala o prodloužení lhůty k předložení doplňujících důkazů, které si vyžádala od Deutsches Patent- und Markenamt (německý úřad pro patenty a ochranné známky), avšak ještě je neobdržela.

[omissis]

10

Dne 23. srpna 2013 předložila vedlejší účastnice nové vyjádření (dále jen „vyjádření ze dne 23. srpna 2013“), k němuž byly přiloženy přílohy 26 až 30, uvedené v bodě 3 napadeného rozhodnutí. Zrušovací oddělení chybně označilo toto vyjádření vedlejší účastnice za vyjádření žalobkyně a jako takové je dne 2. září 2013 doručilo vedlejší účastnici. Rovněž informovalo obě účastnice řízení, že sporná část řízení byla uzavřena. Téhož dne zrušovací oddělení, které zaznamenalo svou chybu, zrušilo své dřívější oznámení z téhož dne ve vztahu k žalobkyni.

11

Dne 14. října 2013 uvědomil EUIPO žalobkyni o zamítnutí žádosti o prodloužení lhůty předložené vedlejší účastnicí dne 7. června 2013, z důvodu, že posledně zmíněná svoji žádost neodůvodnila, jakož i o nezohlednění vyjádření ze dne 23. srpna 2013. EUIPO upřesnil, že kopie dopisu vedlejší účastnice ze dne 23. srpna 2013 byla žalobkyni předána pouze pro informaci.

14

Dne 10. prosince 2013 zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo v plném rozsahu. Své rozhodnutí založilo v podstatě zejména na skutečnosti, že německé slovo „Manufaktur“ nemůže mít konkrétní význam ve vztahu k dotčeným službám, a to z důvodu jejich nehmotné povahy. Spojení německého slova „Vermögen“ a německého slova „Manufaktur“ tedy podle zrušovacího oddělení vykazovalo ke dni podání přihlášky sporné ochranné známky (dále jen „rozhodné datum“) rozlišovací způsobilost a nebylo způsobilé popisovat služby.

15

Dne 5. února 2014 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí zrušovacího oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009. Dne 10. dubna 2014 podala vedlejší účastnice písemné odůvodnění odvolání a předložila dokumenty zmíněné v bodě 8 napadeného rozhodnutí. Dne 25. června 2014 podala žalobkyně vyjádření a předložila dokumenty uvedené v bodě 9 napadeného rozhodnutí.

16

Napadeným rozhodnutím vyhověl pátý odvolací senát EUIPO odvolání vedlejší účastnice. Zaprvé měl za to, že dokumenty předložené před ním žalobkyní a vedlejší účastnicí byly pouze doplňujícími důkazy, které konkretizovaly důkazy již předložené, a že tudíž využil své posuzovací pravomoci za účelem jejich přijetí. Zadruhé měl za to, že sporná ochranná známka má popisný charakter a postrádá rozlišovací způsobilost. Zrušil tedy rozhodnutí zrušovacího oddělení a prohlásil spornou ochrannou známku za neplatnou.

18

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

20

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

21

Vedlejší účastnice nepředložila ve vyjádření k žalobě formálně žádné návrhové žádání.

24

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že odvolací senát měl neprávem za to, že sporná ochranná známka je ve vztahu k dotčeným službám popisná ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009. Její argumenty vycházejí zaprvé z chybné definice relevantní veřejnosti a zadruhé z nesprávného posouzení vnímání sporné ochranné známky, a to jak nahlížené jako celek, tak pojímané z hlediska jejích jednotlivých prvků.

25

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

40

Odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí v podstatě uvedl, s odkazem na internetovou verzi německého slovníku Duden – přičemž z důvodu zjevné chyby v psaní nereprodukoval slovo „vysoká“ – že německé slovo „Manufaktur“ pochází z latinských slov „manus“ (ruka) a „facere“ (dělat) a označuje „malý průmyslový nebo obchodní podnik, ve kterém jsou vysoce specializované výrobky vyráběny zcela nebo zčásti ručně, což vede k vysoké kvalitě“.

41

Je sice nesporné, že se německé slovo „Manufaktur“ vztahuje k místu výroby výrobků, žalobkyně však popírá, že k rozhodnému datu mohlo toto slovo označovat též podnik poskytující služby a dále odkazovat na individualizované služby mající vysokou kvalitu.

42

Pokud jde zaprvé o užívání německého slova „Manufaktur“ ve vztahu ke službám, odvolací senát měl v bodě 27 napadeného rozhodnutí za to, že vedlejší účastnice přesvědčivě prokázala možnost takovéhoto užívání k rozhodnému datu, zejména pro finanční služby. V tomto ohledu uvedla německá slovní spojení „Finanzmanufaktur“ a „Kreditmanufaktur“ (dále jen „spojení ‚Finanzmanufaktur‘ “ a „spojení ‚Kreditmanufaktur‘ “).

43

Je třeba podotknout, že vedlejší účastnice poskytla v příloze vyjádření ze dne 7. června 2013 různé důkazy, uvedené v bodě 3 napadeného rozhodnutí, jež prokazují, že k rozhodnému datu bylo německé slovo „Manufaktur“ užíváno v souvislosti se službami, zejména finančními. Vedlejší účastnice předložila v tomto ohledu přílohy 10, 11 a 18 až 21, z nichž vyplývá, že spojení „Finanzmanufaktur“ a spojení „Kreditmanufaktur“ byla užívána dávno před tímto datem.

44

Žalobkyně však tvrdí, že je třeba přihlédnout k tomu, že relevantní veřejnost je složena z široké veřejnosti, zatímco přílohy 10, 11 a 20 vyjádření ze dne 7. června 2013 pocházejí z odborného finančního tisku a přílohy 18 a 19 jsou výňatky z anglických odborných děl přeložených do němčiny. V této souvislosti je nutno konstatovat, že skutečnost, že se německé slovo „Manufaktur“ vyskytuje v odborném tisku, neznamená, že relevantní veřejnost nebude schopna vnímat spojitost mezi tímto slovem a službami. S ohledem na dotčené služby, které spadají do tříd 35 a 36, může totiž relevantní veřejnost, byť je zčásti tvořena širokou veřejností (viz body 36 a 37 výše), číst odborný tisk, zejména tisk finanční. Kromě toho z příloh 18 a 19 vyjádření ze dne 7. června 2013 nevyplývá, že se jedná o překlady. V těchto dokumentech sepsaných v němčině je každopádně slovo „Manufaktur“ použito ve spojení se službami.

45

Kromě toho argument žalobkyně, že spojení „Finanzmanufaktur“ bylo použito v přílohách 11 a 17 vyjádření ze dne 7. června 2013 v uvozovkách nebo jako obchodní firma, což neumožnilo prokázat jeho popisný charakter, je irelevantní. Otázka totiž spočívá v tom, zda německé slovo „Manufaktur“ mohlo být k rozhodnému datu užíváno ve vztahu ke službám. Z uvedených příloh přitom vyplývá, že tomu tak bylo, navíc pro finanční služby. Z téhož důvodu argument, že německé slovní spojení „Vermögensmanufaktur“ (dále jen „spojení ‚Vermögensmanufaktur‘ “) není obsaženo v uvedených příkladech, a argument, že význam německých výrazů „Finanz“ a „Kredit“, užívaných s německým slovem „Manufaktur“, je konkrétnější než význam německého slova „Vermögen“ užívaného s posledně zmíněným slovem, jsou irelevantní.

46

Je tedy třeba rozhodnout, že odvolací senát mohl v bodě 27 napadeného rozhodnutí právem shledat, že německé slovo „Manufaktur“ mohlo být k rozhodnému datu spojováno se službami.

47

Pokud jde zadruhé o užívání německého slova „Manufaktur“ jako vztahujícího se k individualizovaným službám majícím vysokou kvalitu, odvolací senát měl v bodě 27 napadeného rozhodnutí za to, že vedlejší účastnice přesvědčivě prokázala existenci takovéhoto užívání k rozhodnému datu.

48

Žalobkyně má však za to, že není prokázáno, že německé slovo „Manufaktur“ je zárukou individualizovaných služeb nebo služeb vysoké kvality. Tato argumentace však musí být odmítnuta.

49

Zaprvé, pokud jde o odkaz na vysokou kvalitu obsažený v bodě 25 napadeného rozhodnutí, odvolací senát totiž v podstatě upřesnil, s odkazem na internetovou verzi německého slovníku Duden, že německé slovo „Manufaktur“ označuje malý podnik, ve kterém jsou vysoce specializované výrobky vyráběny zcela nebo zčásti ručně, což vede k vysoké kvalitě (viz bod 40 výše). Žalobkyně přitom tuto definici vyňatou z uvedeného slovníku nezpochybňuje. Odvolací senát sice neupřesnil, že tato definice existovala k rozhodnému datu, je však třeba podotknout, že jak žalobkyně, tak vedlejší účastnice předložily výňatky z internetové verze německého slovníku Duden, které pocházely z roku 2012 a obsahovaly definici německého slova „Manufaktur“, jež se zcela shoduje s definicí použitou odvolacím senátem, se zmínkou slova „vysoká“. Z porovnání šestého a sedmého vydání tištěné verze německého slovníku Duden z let 2006 a 2011 navíc vyplývá, že odkaz na vysokou kvalitu byl doplněn do druhého z těchto vydání. S přihlédnutím k tomu – jak to učinil i EUIPO – že se význam slova postupem času vyvíjí a že nové vydání slovníku předpokládá určitou dobu na přípravu a vypracování, musí být tedy konstatováno, že k vývoji významu německého slova „Manufaktur“ nutně došlo dávno před rokem 2011.

50

Zadruhé, pokud jde o odkaz na individualizované výrobky, je třeba uvést, že jelikož je nesporné, že k rozhodnému datu odkazovalo německé slovo „Manufaktur“ na myšlenku ruční práce, vyjadřovalo myšlenku, že výroba je individualizovanější než v případě tovární či sériové výroby. Navíc v příloze 10 vyjádření ze dne 7. června 2013, kterou tvoří článek otištěný v tisku ze dne 15. června 2009, je německé slovní spojení „Finanzmanufakturen“ zmíněno s konotací, která zdůrazňuje rozdíl mezi tovární a sériovou výrobou na straně jedné a manufakturní výrobou na straně druhé. Kromě toho myšlenka vývoje od manufakturní výroby směrem k tovární výrobě, a tudíž sériové a méně individualizované, vyplývá též z přílohy 21 vyjádření ze dne 7. června 2013, která pochází z roku 2007 a jsou v ní zmíněny německé výrazy „Industrialisierung der Kreditprozesse“ (industrializace úvěrových procesů), „Die Kreditmanufaktur als Ausgangbasis“ (úvěrová manufaktura jako východisko) a „Von der Kreditmanufaktur zur Kreditfabrik“ (od úvěrové manufaktury k úvěrové továrně). Konečně myšlenka individualizovanější produkce, kterou musí nabízet banky, vyplývá z příloh 18 a 19 vyjádření ze dne 7. června 2013, jež obsahují informace z let 1927 a 1981 a podle kterých nesmí být v zásadě banky středisky pro finanční zprostředkování, ale úvěrovými manufakturami.

51

S ohledem na výše uvedené je nutno dospět k závěru, že existují důkazy z doby před i po rozhodném datu, jež potvrzují definici německého slova „Manufaktur“ použitou v napadeném rozhodnutí. V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně judikoval, že skutečnosti, které – ač následovaly po datu podání přihlášky k zápisu – umožnily učinit závěry o dané situaci k tomuto datu, mohou být vzaty v úvahu, aniž tím dojde k nesprávnému právnímu posouzení (viz rozsudek ze dne 6. března 2014, Pi-Design a další v. Yoshida Metal Industry, C‑337/12 P až C‑340/12 P, nezveřejněný, EU:C:2014:129, bod 60 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz též usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, bod 41).

52

Odvolací senát se tedy nedopustil nesprávného posouzení, když dospěl v podstatě k závěru, že je sice pravda, že německé slovo „Manufaktur“ ve svém původním významu označovalo podnik, ve kterém jsou výrobky vyráběny ručně, k rozhodnému datu však odkazovalo rovněž na myšlenku individualizované produkce mající vysokou kvalitu a mohlo být užíváno ve vztahu ke službám.

Z těchto důvodů,

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto: