—

za W. F. Gözze Frottierweberei GmbH a Wolfganga Gözzeho M. Hermans a I. Heß, Rechtsanwältinnen,

—

za Verein Bremer Baumwollbörse C. Opatzem, Rechtsanwalt,

—

za německou vládu M. Hellmannem, T. Henzem a J. Techertem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi T. Scharfem a J. Samnadda, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi W. F. Gözze Frottierweberei GmbH (dále jen „Gözze“) a Wolfgangem Gözzem na straně jedné a sdružením Verein Bremer Baumwollbörse (dále jen „VBB“) na straně druhé ohledně užívání označení podobného ochranné známce Evropské unie, jejímž majitelem je VBB, společností Gözze a dále ohledně existence řádného užívání této ochranné známky.

3

Nařízení č. 207/2009 bylo změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015 (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21), které vstoupilo v platnost dne 23. března 2016. Nicméně s ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutečností v původním řízení je tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce posuzována podle nařízení č. 207/2009 ve znění platném před touto změnou.

4

Článek 4 tohoto nařízení zní:

„Ochrannou známkou [Evropské unie] může být jakékoliv označení schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků.“

5

Článek 7 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Do rejstříku se nezapíšou:

[…]

[…].“

6

Podle čl. 9 odst. 1 téhož nařízení:

„Z ochranné známky [Evropské unie] vzniká jejímu majiteli výlučné právo. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím stranám užívat bez jeho souhlasu v obchodním styku:

[…]“

7

Článek 15 nařízení č. 207/2009 stanoví:

„1.   Pokud do pěti let od zápisu nezačal majitel ochrannou známku [Evropské unie] řádně [v Unii] užívat pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, nebo pokud toto užívání bylo na nepřetržitou dobu pěti let přerušeno, podléhá ochranná známka [Evropské unie] sankcím podle tohoto nařízení, ledaže pro neužívání existují řádné důvody.

[…]

2.   Užívání ochranné známky [Evropské unie] se souhlasem majitele se považuje za užívání majitelem.“

8

Článek 22 odst. 1 tohoto nařízení uvádí:

„Ochranná známka [Evropské unie] může být předmětem licence pro všechny výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, nebo pro některé z nich a pro [celou Unii] nebo [její] část. […]“

9

Podle čl. 51 odst. 1 uvedeného nařízení:

„Ke zrušení práv majitele ochranné známky [Evropské unie] dojde na základě návrhu podaného u [Ú]řadu [Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

10

Článek 52 odst. 1 téhož nařízení stanoví:

„Ochranná známka [Evropské unie] se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u [EUIPO] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

[…]“

11

V článku 66 nařízení č. 207/2009 se stanoví:

„1.   Kolektivní ochrannou známkou [Evropské unie] je ochranná známka [Evropské unie], která je takto označena již při podání přihlášky a která je schopna rozlišovat výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků. […]

2.   Odchylně od čl. 7 odst. 1 písm. c) mohou tvořit kolektivní ochrannou známku Společenství ve smyslu odstavce 1 i označení, která mohou v obchodním styku sloužit k označení zeměpisného původu výrobku nebo služby. Majitel zapsané kolektivní ochranné známky není oprávněn zakázat třetím osobám užívání těchto označení v obchodním styku, pokud je toto užívání v souladu s dobrými mravy v oblasti průmyslu a obchodu; zejména nelze tuto známku uplatňovat vůči třetí straně, která je oprávněna užívat zeměpisné označení.

3.   Na kolektivní ochranné známky [Evropské unie] se vztahují ustanovení tohoto nařízení, nestanoví-li články 67 až 74 jinak.“

12

Článek 67 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Přihlašovatel kolektivní ochranné známky [Evropské unie] předloží ve stanovené lhůtě pravidla pro její užívání.

2.   V pravidlech pro užívání známky se uvedou osoby, které jsou oprávněny tuto známku užívat, podmínky pro členství ve sdružení, jakož i případné podmínky pro užívání známky, včetně sankcí. Pravidla pro užívání ochranné známky uvedená v čl. 66 odst. 2 musí umožnit každé osobě, jejíž výrobky nebo služby pocházejí z dotyčné zeměpisné oblasti, aby se stala členem sdružení, které je majitelem ochranné známky.

[…]“

13

Článek 71 uvedeného nařízení stanoví:

„1.   Majitel kolektivní ochranné známky [Evropské unie] je povinen předložit [EUIPO] každou změnu pravidel pro užívání.

2.   Změna se do rejstříku nezapíše, pokud změněná pravidla nesplňují požadavky článku 67 nebo obsahují důvod k zamítnutí […]

[…]“

14

Podle článku 73 téhož nařízení:

„Vedle důvodů zrušení uvedených v článku 51 se práva majitele kolektivní známky [Evropské unie] zruší na základě návrhu podaného u [EUIPO] nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení, pokud:

[…]

15

Znění nařízení č. 207/2009 vycházející z nařízení č. 2015/2424 obsahuje nový oddíl, nadepsaný „Certifikační ochranné známky EU“, jenž se skládá z článků 74a až 74k nařízení č. 207/2009.

16

Článek 74a stanoví:

„1.   Certifikační ochrannou známkou EU je ochranná známka EU, která je jako taková popsána v přihlášce a která je schopna rozlišovat výrobky nebo služby, které majitel ochrannou známkou certifikoval pro materiál, způsob výroby výrobků nebo poskytování služeb, kvalitu, přesnost nebo jiné vlastnosti, [s výjimkou zeměpisného původu], od výrobků nebo služeb, které takto certifikovány nejsou.

2.   Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně institucí, orgánů a veřejnoprávních subjektů, může požádat o zápis certifikační ochranné známky EU, pokud nevykonává podnikatelskou činnost zahrnující dodávání výrobků nebo poskytování služeb, které jsou certifikovány.

[…]“

17

V souladu s článkem 4 nařízení č. 2015/2424 se ustanovení uvedená v bodech 15 a 16 v zásadě použijí od 1. října 2017.

18

VBB je sdružením, které vykonává různé činnosti související s bavlnou. Je majitelem následující obrazové ochranné známky Evropské unie, zapsané dne 22. května 2008 pro výrobky, zejména textilie (dále jen „ochranná známka Bavlníkový květ“):

19

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru a z vysvětlení podaných na jednání před Soudním dvorem plyne, že po několik desetiletí před tímto zápisem výrobci textilií z bavlněných vláken používali totéž obrazové označení (dále jen „označení Bavlníkový květ“) k osvědčení složení a kvality jejich výrobků.

20

Od uvedeného zápisu uzavíralo VBB licenční smlouvy týkající se jeho ochranné známky Bavlníkový květ s podniky, které jsou členy tohoto sdružení. Tyto podniky se zavazují používat tuto ochrannou známku pouze pro výrobky z bavlněných vláken. Dodržování tohoto závazku může být ze strany VBB kontrolováno.

21

Společnost Gözze, jejímž jednatelem je W. Gözze, která není členem VBB a neuzavřela licenční smlouvu s tímto sdružením, vyrábí textilie z bavlněných vláken a po několik desetiletí na nich používá označení Bavlníkový květ.

22

Dne 11. února 2014 podalo VBB žalobu na porušení ochranné známky proti společnosti Gözze a W. Gözzemu před příslušný soud pro ochranné známky Evropské unie, Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu, Německo), z důvodu, že společnost Gözze uvedla do prodeje ručníky, jež jsou označeny visačkou, jejíž zadní strana je zobrazena níže:

23

V rámci tohoto řízení společnost Gözze dne 14. dubna 2014 podala protinávrh znějící na prohlášení neplatnosti ochranné známky Bavlníkový květ ode dne 22. května 2008, nebo podpůrně na zrušení této ochranné známky ode dne 23. května 2013.

24

Podle ní je označení Bavlníkový květ čistě popisné, a tudíž postrádá rozlišovací způsobilost. Toto označení podle jejího názoru nemůže sloužit jako označení původu, nebylo řádně užíváno VBB nebo držiteli jeho licence ve lhůtě stanovené v článku 15 nařízení č. 207/2009 a každopádně nemělo být zapsáno jako ochranná známka.

25

Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2014 Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu) vyhověl žalobě VBB a zamítl protinávrh společnosti Gözze.

26

Tento soud měl za to, že dotčené označení může sloužit jako označení původu. Kromě toho vzhledem k vysokému stupni podobnosti mezi označením Bavlníkový květ používaným na visačkách společností Gözze a ochrannou známkou Bavlníkový květ VBB podle jeho názoru existuje nebezpečí záměny ve smyslu čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

27

Společnost Gözze podala proti uvedenému rozsudku odvolání k Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo).

28

Posledně uvedený soud sdílí zjištění soudu prvního stupně, podle něhož označení Bavlníkový květ, které společnost Gözze umísťuje na své výrobky, vykazuje vysoký stupeň podobnosti s ochrannou známkou Bavlníkový květ VBB, jelikož se od ní liší pouze barvou tisku, kterou společnost Gözze obvykle používá.

29

Má nicméně za to, že užívání označení Bavlníkový květ ze strany společnosti Gözze pro totožné výrobky nutně nezakládá opodstatněnost žaloby na porušení, kterou podalo VBB. Podle jeho názoru veřejnost toto označení, jakož i ochrannou známku Bavlníkový květ, vnímá především jako „značku kvality“. Za těchto podmínek lze mít za to, že užívání uvedeného označení a uvedené ochranné známky nepředává žádnou zprávu o původu příslušných výrobků. To může vést k závěru, že práva VBB k ochranné známce Bavlníkový květ musí být zrušena z důvodu nedostatku „řádného užívání“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009, a dále že se společnost Gözze nedopustila porušení práv.

30

Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) se kromě toho zabývá otázkou, zda za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, musí být na ochrannou známku nahlíženo tak, že by mohla klamat veřejnost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení. V tomto případě totiž VBB pouze výjimečně kontroluje kvalitu výrobků, které uvádí do prodeje držitelé jeho licence.

31

Tento soud má konečně za to, že případně by bylo možno uvažovat o tom, že se užívání takové individuální ochranné známky Evropské unie, jako je ochranná známka Bavlníkový květ, postaví na roveň užívání kolektivní ochranné známky Evropské unie. To by umožnilo dospět na základě zásad použitelných pro kolektivní ochranné známky k závěru, že umístění takové ochranné známky na výrobky slouží jako označení původu, pokud veřejnost spojuje takovéto umístění s očekáváním kontroly kvality prováděné majitelem ochranné známky. Jestliže by Soudní dvůr přijal tuto argumentaci, bylo by následně možno uvažovat o přiměřeném užití čl. 73 písm. a) nařízení č. 207/2009, podle něhož je třeba zrušit ochrannou známku, pokud její majitel nepřijme vhodná opatření, aby zabránil užívání ochranné známky, které neodpovídá podmínkám užívání stanoveným pravidly pro užívání.

32

Za těchto okolností se Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

33

Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že umístění individuální ochranné známky Evropské unie na výrobky jakožto značka kvality, majitelem nebo s jeho souhlasem, je užíváním jako ochranná známka spadajícím pod pojem „řádné užívání“ ve smyslu tohoto ustanovení, takže majitel této ochranné známky je nadále oprávněn zakazovat na základě čl. 9 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení umístění podobného označení třetí osobou na totožné výrobky z důvodu existence nebezpečí záměny uvedené v posledně uvedeném ustanovení.

34

Pokud jde o čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že v takovém případě, jako je případ v původním řízení, v němž je nesporné, že třetí osoba, a sice společnost Gözze, užívá bez souhlasu majitele ochranné známky v obchodním styku pro totožné výrobky označení, které vykazuje podobnost s touto ochrannou známkou, je tento majitel oprávněn zakázat toto užívání, pokud vyvolává nebezpečí záměny u veřejnosti.

35

Tak je tomu, hrozí-li, že se veřejnost bude domnívat, že výrobky nebo služby opatřené označením užívaným třetí osobou a výrobky nebo služby opatřené ochrannou známkou pocházejí od téhož podniku, případně od podniků hospodářsky propojených (viz zejména rozsudky ze dne 6. října 2005, Medion, C‑120/04, EU:C:2005:594, bod 26; ze dne 10. dubna 2008, adidas a adidas Benelux, C‑102/07, EU:C:2008:217, bod 28, jakož i ze dne 25. března 2010, BergSpechte, C‑278/08, EU:C:2010:163, bod 38).

36

S ohledem na vysoký stupeň podobnosti mezi označením Bavlníkový květ umístěným na bavlněné textilie uváděné do prodeje společností Gözze a ochrannou známkou Bavlníkový květ umístěnou na tyto textilie uváděné do prodeje držiteli licence sdružení VBB předkládající soud již ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce konstatoval, že existuje nebezpečí záměny mezi tímto označením a touto ochrannou známkou. Tento soud se nicméně zabývá otázkou, zda se VBB vůbec může dovolávat uvedené ochranné známky při absenci „řádného užívání“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009. V tomto případě totiž uvedený soud zamýšlí vyhovět protinávrhu společnosti Gözze na zrušení ochranné známky Bavlníkový květ.

37

Pokud jde o uvedený čl. 15 odst. 1, z ustálené judikatury vyplývá, že ochranná známka je „řádně užívána“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je užívána v souladu se svou základní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků nebo služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky (viz zejména rozsudky ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, EU:C:2003:145, bod 43; ze dne 13. září 2007, Il Ponte Finanziaria v. OHIM,C‑234/06 P, EU:C:2007:514, bod 72, a ze dne 19. prosince 2012, Leno Merken, C‑149/11, EU:C:2012:816, bod 29).

38

V projednávané věci je nesporné, že umístění ochranné známky Bavlníkový květ držiteli licence sdružení VBB na jejich výrobky má za cíl vytvoření nebo zachování odbytu pro tyto výrobky.

39

Nicméně okolnost, že ochranná známka je užívána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro výrobky a služby, pro které byla zapsána, a nikoli pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky, nestačí k přijetí závěru, že se jedná o „řádné užívání“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

40

Jak totiž Soudní dvůr uvedl v judikatuře připomenuté v bodě 37 tohoto rozsudku, je rovněž nutné, aby toto užívání ochranné známky probíhalo v souladu se základní funkcí ochranné známky.

41

Pokud jde o individuální ochranné známky, tato základní funkce spočívá v zaručení spotřebiteli nebo koncovému uživateli, že bude schopen identifikovat původ výrobku či služby, které označuje, tím, že tomuto spotřebiteli nebo koncovému uživateli umožňuje odlišit bez možnosti záměny tento výrobek či službu od výrobků či služeb jiného původu. Aby totiž ochranná známka mohla hrát svou roli základního prvku systému nenarušené hospodářské soutěže, kterou Smlouva zamýšlí zavést a udržovat, musí představovat záruku, že všechny výrobky nebo služby, které označuje, byly vyrobeny nebo poskytnuty pod kontrolou jediného podniku, kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich kvalitu (viz zejména rozsudky ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 28; ze dne 12. listopadu 2002, Arsenal Football Club, C‑206/01, EU:C:2002:651, bod 48, a ze dne 6. března 2014, Backaldrin Österreich The Kornspitz Company, C‑409/12, EU:C:2014:130, bod 20).

42

V rámci použití čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009 se nezbytnost užívání v souladu se základní funkcí označení původu projevuje tak, že ochranná známka sice může nepochybně být užívána v souladu s jinými funkcemi, například funkcí zaručení kvality, anebo funkcí sdělovací, investiční či reklamní (pokud jde o tuto problematiku, viz zejména rozsudky ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, EU:C:2009:378, bod 58, jakož i ze dne 22. září 2011, Interflora a Interflora British Unit, C‑323/09, EU:C:2011:604, bod 38), nicméně podléhá sankcím podle tohoto nařízení, pokud nebyla po nepřetržitou dobu pěti let užívána v souladu se svou základní funkcí. V tomto případě se v souladu se způsoby uvedenými v čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 práva majitele zruší, ledaže může předložit řádné důvody, kvůli nimž nedošlo k užívání umožňujícímu ochranné známce plnit její základní funkci.

43

Právě vzhledem k těmto výše uvedeným zásadám je třeba přezkoumat, zda užívání takové individuální ochranné známky, jako je ochranná známka dotčená v původním řízení, jakožto značky kvality lze považovat za užívání uskutečněné v souladu se základní funkcí ochranné známky.

44

V tomto ohledu je důležité nezaměňovat základní funkci ochranné známky s jejími dalšími funkcemi připomenutými v bodě 42 tohoto rozsudku, které ochranná známka může případně plnit, například s funkcí spočívající v zaručení kvality.

45

Pokud užívání individuální ochranné známky sice osvědčuje složení nebo kvalitu výrobků nebo služeb, ale nezaručuje spotřebitelům, že tyto výrobky nebo služby pocházejí od jediného podniku, pod jehož kontrolou byly vyrobeny nebo poskytnuty, a kterému tedy může být přisouzena odpovědnost za jejich kvalitu, takové užívání se neuskutečňuje v souladu s funkcí označení původu.

46

Z toho plyne, jak uvedl generální advokát v bodech 47 a 56 svého stanoviska, že nejde o užívání v souladu se základní funkcí individuální ochranné známky, když má její umístění na výrobcích plnit jen funkci značky kvality pro tyto výrobky, ale nikoli funkci, která mimo jiné spočívá v zaručení toho, že výrobky pocházejí od jediného podniku, pod jehož kontrolou byly vyrobeny a kterému může být přisouzena odpovědnost za jejich kvalitu.

47

Ve věci v původním řízení VBB na jednání před Soudním dvorem uvedlo, že je sdružením fungujícím pod záštitou státu (kraft staatlicher Verleihung), které investuje finanční prostředky získané poskytováním licencí ke své ochranné známce do činností na propagaci bavlny, vydává vzdělávací materiály o bavlně a organizuje semináře k tomuto tématu, a zároveň působí jako rozhodčí soud a vykonává kromě jiného veřejnou funkci při stanovení „ceny CIF Brémy“, která vyjadřuje referenční hodnotu bavlny na trhu.

48

Účel tohoto sdružení, jak jej předestřelo VBB před Soudním dvorem, naznačuje, že toto sdružení stojí mimo výrobu výrobků držitelů jeho licence a ani není za tyto výrobky odpovědné.

49

Předkládajícímu soudu nicméně přísluší, aby na základě všech informací předložených účastníky původního řízení ověřil, zda na základě relevantních a shodných skutečností lze dospět k závěru, že umístění ochranné známky Bavlníkový květ VBB držiteli licence tohoto sdružení na jejich výrobky spotřebitelům zaručuje, že tyto výrobky pocházejí od jediného podniku, a to VBB tvořeného jeho členy, pod jehož kontrolou se vyrábějí a kterému lze přisuzovat odpovědnost za jejich kvalitu.

50

V každém případě skutečnost, že licenční smlouvy umožňují VBB ověřit, že držitelé jeho licence používají výhradně kvalitní vlákna bavlny, nemůže představovat takový důkaz. Tato skutečnost nanejvýš naznačuje, že VBB osvědčuje kvalitu používané suroviny. Jak vyplývá z článku 66 nařízení č. 207/2009 a článku 74a doplněného do tohoto nařízení nařízením č. 2015/2424, takové osvědčení může případně stačit k přijetí závěru, že jiná než individuální ochranná známka plní svou funkci označení původu. Uvedený článek 66 totiž upřesňuje, že kolektivní ochranná známka plní svou funkci označení původu, když rozlišuje „výrobky nebo služby členů sdružení, které je majitelem známky, od výrobků nebo služeb jiných podniků“ a uvedený článek 74a stanoví, že certifikační ochranná známka plní uvedenou funkci, když rozlišuje „výrobky nebo služby, které majitel ochrannou známkou certifikoval pro materiál, způsob výroby výrobků nebo poskytování služeb, kvalitu, přesnost nebo jiné vlastnosti […], od výrobků nebo služeb, které takto certifikovány nejsou“. Nicméně spor v původním řízení se týká individuální ochranné známky zapsané pro výrobky. Jak bylo uvedeno v bodě 41 tohoto rozsudku, taková ochranná známka plní svou funkci označení původu, jestliže její užívání spotřebitelům zaručuje, že výrobky, které označuje, pocházejí od jediného podniku, pod jehož kontrolou jsou vyráběny a kterému lze přisuzovat odpovědnost za kvalitu těchto výrobků v jejich konečném stavu po dokončení výrobního procesu.

51

Vzhledem ke všem předchozím úvahám je třeba na první položenou otázku odpovědět, že čl. 15 odst. 1 nařízení č. 207/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že umístění individuální ochranné známky Evropské unie na výrobky jakožto značka kvality, majitelem nebo s jeho souhlasem, není užíváním jako ochranná známka spadajícím pod pojem „řádné užívání“ ve smyslu tohoto ustanovení. Umístění uvedené ochranné známky však představuje řádné užívání, jestliže spotřebitelům také současně zaručuje, že tyto výrobky pocházejí z jediného podniku, pod jehož kontrolou jsou vyráběny a kterému lze přisuzovat odpovědnost za jejich kvalitu. V posledně uvedeném případě je majitel této ochranné známky oprávněn zakázat na základě čl. 9 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení umístění podobného označení třetí osobou na totožné výrobky, pokud toto umístění u veřejnosti vyvolává nebezpečí záměny.

52

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je zaprvé, zda čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 207/2009 musí být vykládány v tom smyslu, že individuální ochrannou známku lze prohlásit za neplatnou, jestliže majitel ochranné známky nezaručuje pravidelnými kontrolami kvality u držitelů jeho licence soulad s očekáváními ohledně kvality, která si veřejnost s touto ochrannou známkou spojuje.

53

V tomto ohledu je třeba bez dalšího uvést, že čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 stanoví neplatnost ochranné známky nejen v případě, že by mohla klamat veřejnost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení, ale obecně, pokud byla ochranná známka zapsána v rozporu s článkem 7 uvedeného nařízení. V důsledku toho v případě chybějícího nebezpečí klamání veřejnosti ve smyslu písm. g) uvedeného ustanovení musí být ochranná známka přesto prohlášena za neplatnou, pokud se prokáže, že k zápisu této ochranné známky došlo v rozporu s jedním z dalších důvodů pro zamítnutí stanovených v uvedeném článku 7.

54

Pokud jde o zvláštní případ nebezpečí klamání, je třeba připomenout, že tento případ předpokládá, že lze zjistit existenci skutečného klamání nebo dostatečně vážného nebezpečí klamání spotřebitele (rozsudky ze dne 4. března 1999, Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, C‑87/97, EU:C:1999:115, bod 41, a ze dne 30. března 2006, Emanuel, C‑259/04, EU:C:2006:215, bod 47).

55

Aby bylo možno konstatovat, že ochranná známka byla zapsána v rozporu s důvodem pro zamítnutí týkajícím se nebezpečí klamání, musí být prokázáno, že označení podané k zápisu jako ochranná známka by samo o sobě vyvolalo toto nebezpečí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. března 1999, Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, C‑87/97, EU:C:1999:115, body 42 a 43).

56

V projednávané věci za účelem určení, zda byla ochranná známka Bavlníkový květ zapsána dne 22. května 2008 v rozporu s důvodem pro zamítnutí uvedeným v čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 207/2009, bude na předkládajícím soudu, aby přezkoumal, zda označení Bavlníkový květ přihlášené sdružením VBB mohlo samo o sobě klamat spotřebitele. Pozdější nakládání ze strany VBB s jeho ochrannou známkou a s licencemi k užívání této ochranné známky je v tomto ohledu irelevantní.

57

Na první část druhé předběžné otázky je tudíž třeba odpovědět, že čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení č. 207/2009 musí být vykládány v tom smyslu, že individuální ochrannou známku nelze na základě společného použití těchto ustanovení prohlásit za neplatnou z důvodu, že majitel ochranné známky nezaručuje pravidelnými kontrolami kvality u držitelů jeho licence soulad s očekáváními ohledně kvality, která si veřejnost s touto ochrannou známkou spojuje.

58

Podstatou druhé předběžné otázky zadruhé je, zda nařízení č. 207/2009 musí být vykládáno v tom smyslu, že jeho ustanovení týkající se kolektivních ochranných známek Evropské unie lze mutatis mutandis použít na individuální ochranné známky Evropské unie.

59

V tomto ohledu je třeba uvést, že působnost článků 66 až 74 nařízení č. 207/2009 týkajících se kolektivních známek Evropské unie je podle znění čl. 66 odst. 1 tohoto nařízení výslovně omezena na ochranné známky, které jsou takto označeny již při podání přihlášky.

60

Toto vymezení použitelnosti uvedených článků musí být striktně dodržováno tím spíše, že pravidla stanovená těmito články, jak jsou zakotvena v článku 67 uvedeného nařízení ohledně pravidel užívání ochranné známky, jsou vzájemně provázaná s uvedeným výslovným označením již při podání přihlášky požadované ochranné známky jako kolektivní ochranné známky. Obdobné použití těchto pravidel na individuální ochranné známky Evropské unie tedy nepřichází v úvahu.

61

Na druhou část druhé otázky je tudíž třeba odpovědět, že nařízení č. 207/2009 musí být vykládáno v tom smyslu, že jeho ustanovení týkající se kolektivních ochranných známek Evropské unie nelze mutatis mutandis použít na individuální ochranné známky Evropské unie.

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: