1

Svým kasačním opravným prostředkem se TV2/Danmark A/S domáhá částečného zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 24. září 2015, TV2/Danmark v. Komise (T‑674/11, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:684), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí Komise 2011/839/EU ze dne 20. dubna 2011 týkající se opatření přijatých Dánskem (C 2/03) ve prospěch TV2/Danmark (Úř. věst. 2011, L 340, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, v němž Evropská komise konstatovala, že příjmy z reklamy z let 1995 a 1996 převedené na společnost TV2/Danmark prostřednictvím Fonds TV2 představují státní podpory, a ve zbývající části žalobu společnosti TV2/Danmark A/S znějící na částečné zrušení tohoto rozhodnutí zamítl.

2

TV2/Danmark je dánská televizní společnost, která byla založena v roce 1986. Tato společnost byla založena jako samostatný veřejnoprávní podnik a později byla s účetními a daňovými účinky k 1. lednu 2003 přeměněna na akciovou společnost. TV2/Danmark druhou veřejnoprávní televizní stanicí v Dánsku po stanici Danmarks Radio.

3

Úkolem TV2/Danmark je poskytovat a šířit celostátní a regionální televizní programy. Toto šíření může být uskutečňováno zejména prostřednictvím rozhlasových zařízení, včetně satelitních či kabelových systémů. Závazky veřejné služby, které musí plnit společnost TV2/Danmark, určuje ministerstvo kultury.

4

Kromě veřejnoprávních vysílacích společností jsou na dánském trhu celoplošného televizního vysílání činné dvě komerční televizní společnosti. Jedná se o společnost Viasat Broadcasting UK Ltd (dále jen „Viasat“) a o uskupení tvořené společnostmi SBS TV A/S a SBS Danish Television Ltd (dále jen „SBS“).

5

TV2/Danmark byla založena s pomocí úročené státní půjčky a její činnost, stejně jako činnost Danmarks Radio, měla být financována výnosem z poplatků uhrazovaných všemi dánskými televizními diváky. Zákonodárce však rozhodl, že na rozdíl od Danmarks Radio budou moci TV2/Danmark rovněž plynout zisky z reklamní činnosti.

6

Komise zkoumala systém financování TV2/Danmark na základě stížnosti podané dne 5. dubna 2000 společností SBS Broadcasting SA/Tv Danmark v rozhodnutí 2006/217/ES ze dne 19. května 2004 o opatřeních učiněných Dánskem ve prospěch TV2/Danmark (Úř. věst. 2006, L 85, s. 1, a oprava Úř. věst. 2006, L 368, s. 112, dále jen „rozhodnutí TV2 I“). Toto rozhodnutí se týkalo období od roku 1995 do roku 2002 a vztahovalo se na následující opatření: prostředky z koncesionářských poplatků, převody z fondů pověřených financováním TV2/Danmark (Fonds TV2 a Radiofonden), částky přiznané ad hoc, osvobození od placení daně z příjmu právnických osob, osvobození od úroků a srážek z úvěrů přiznaných TV2/Danmark od jejího založení, státní záruka za provozní úvěr, jakož i příznivé podmínky pro platby koncesionářských poplatků, k nimž byla TV2/Danmark povinna za užívání celostátní vysílací frekvence (dále jen souhrnně „dotčená opatření“). Konečně se šetření Komise zaměřilo též na povolení vysílat v síti na místních frekvencích udělené TV2/Danmark a na povinnost všech vlastníků obecních anténních zařízení vysílat programy veřejné služby TV2 z jejich zařízení.

7

Komise posoudila dotčená opatření a konstatovala, že jde o státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť režim financování TV2/Danmark, jehož účelem byla kompenzace výdajů na poskytování veřejné služby, nesplňoval druhé a čtvrté ze čtyř kritérií stanovených Soudním dvorem v rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, EU:C:2003:415, dále jen „kritéria Altmark“).

8

Komise mimoto rozhodla, že uvedené podpory, které TV2/Danmark od roku 1995 do roku 2002 přiznalo Dánské království, jsou slučitelné s vnitřním trhem v souladu s čl. 106 odst. 2 SFEU s výjimkou částky ve výši 628,2 milionu DKK (asi 85 milionů eur), kterou označila za „nadměrnou kompenzaci“. Dánskému království nařídila zajistit, aby od TV2/Danmark získalo tuto částku i s úroky nazpět.

9

Rozhodnutí TV2 I bylo napadeno čtyřmi žalobami na neplatnost podanými na jedné straně TV2/Danmark (věc T‑309/04) a Dánským královstvím (věc T‑317/04) a na straně druhé konkurenty TV2/Danmark, společností Viasat (věc T‑329/04) a společností SBS (věc T‑336/04).

10

Tribunál uvedené rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 22. října 2008, TV2/Danmark a další v. Komise (T‑309/04, T‑317/04, T‑329/04 a T‑336/04, EU:T:2008:457). V tomto rozsudku Tribunál shledal, že Komise správně došla k závěru, že úkol veřejné služby svěřený TV2/Danmark odpovídá definici služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti vysílání. Konstatoval však rovněž, že rozhodnutí TV2 I bylo v několika aspektech protiprávní.

11

Tribunál nejprve zkoumal, zda opatření dotčená rozhodnutím TV2 I zahrnují státní prostředky, načež konstatoval, že Komise v rámci analýzy, zda jde o státní prostředky, či nikoli, neodůvodnila své rozhodnutí, pokud jde o faktické zohlednění příjmů z reklamy v letech 1995 a 1996. Zadruhé Tribunál konstatoval, že Komise při posuzování otázky, zda bylo splněno druhé a čtvrté kritérium Altmark, nevycházela z důkladné analýzy konkrétních právních a ekonomických podmínek zohledněných při určování výše podílu TV2/Danmark na příjmu z koncesionářských poplatků. Rozhodnutí TV2 I proto v tomto bodě nebylo odůvodněno. Zatřetí Tribunál konstatoval, že ani závěry Komise týkající se posouzení slučitelnosti podpory s ohledem na čl. 106 odst. 2 SFEU, a konkrétně nadměrné kompenzace, nebyly odůvodněny. Podle Tribunálu bylo možné příčinu tohoto nedostatečného odůvodnění spatřovat v tom, že nebyly řádně posouzeny právní a hospodářské podmínky, které vedly ke stanovení výše koncesionářských poplatků připadajících TV2/Danmark během období šetření.

12

Komise po zrušení rozhodnutí TV2 I znovu přezkoumala dotčená opatření. Při této příležitosti provedla konzultace s Dánským královstvím a TV2/Danmark a obdržela také připomínky od třetích stran.

13

Po tomto přezkumu přijala Komise sporné rozhodnutí.

14

Toto rozhodnutí se týká opatření přijatých vůči společnosti TV2/Danmark v letech 1995 až 2002. Komise nicméně v rámci své analýzy zohlednila rovněž rekapitalizační opatření přijatá v roce 2004 v návaznosti na vydání rozhodnutí TV2 I.

15

Ve sporném rozhodnutí Komise setrvala na svém stanovisku ohledně kvalifikace dotčených opatření jako „státních podpor“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Nejprve měla za to, že příjmy z reklamy za roky 1995 a 1996 představovaly státní prostředky, a poté po ověření existence selektivní výhody dospěla k závěru, že dotyčná opatření nesplňují druhé a čtvrté kritérium Altmark. Přestože Komise v rozhodnutí TV2 I došla k závěru, že částka ve výši 628,2 milionu DKK (asi 85 milionů eur) představovala nadměrnou kompenzaci v rozporu s čl. 106 odst. 2 SFEU, ve sporném rozhodnutí již tuto sumu považovala za přiměřenou kapitálovou rezervu ve prospěch TV2/Danmark. Ve výroku tohoto rozhodnutí uvedla tedy následující:

„Článek 1

Opatření učiněná Dánskem ve prospěch TV2/Danmark mezi rokem 1995 a rokem 2002 formou prostředků z koncesionářských poplatků a dalších opatření uvedených v tomto rozhodnutí jsou slučitelná s vnitřním trhem ve smyslu čl. 106 odst. 2 [SFEU].“

16

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 30. prosince 2011 podala TV2/Danmark žalobu znějící na částečné zrušení sporného rozhodnutí.

17

Společnost TV2/Danmark navrhla, aby Tribunál zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala, že dotčená opatření představují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

18

TV2/Danmark navrhla, aby Tribunál podpůrně zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala, že:

19

Tribunál napadeným rozsudkem zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise konstatovala, že příjmy z reklamy z let 1995 a 1996 převedené na společnost TV2/Danmark prostřednictvím Fonds TV2 představují státní podpory, a ve zbývající části žalobu zamítl.

20

V rámci svého kasačního opravného prostředku TV2/Danmark navrhuje, aby Soudní dvůr:

21

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

22

Dánské království navrhuje, aby Soudní dvůr vyhověl kasačnímu opravnému prostředku ve všech jeho bodech.

23

Společnost Viasat navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší TV2/Danmark dva důvody.

25

TV2/Danmark v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když zamítl hlavní žalobní návrh na základě nesprávného výkladu a aplikace čtvrtého kritéria Altmark.

26

TV2/Danmark se konkrétně domnívá, že vzhledem ke specifické povaze veřejné služby, kterou plní, a k tomu, že se kritéria Altmark uplatní se zpětnou účinností, neměl Tribunál vykládat a aplikovat čtvrté kritérium Altmark striktně doslovně, ale pouze ověřit, zda v projednávaném případě bylo dosaženo účelu tohoto kritéria.

27

Podle TV2/Danmark je totiž taková aplikace nemožná, jelikož odvětví, v němž působí, nemá soutěžní ani obchodní rozměr a neexistuje tedy „referenční podnik“, s nímž by bylo možné ji porovnat, jak vyžaduje uvedené kritérium.

28

TV2/Danmark má tedy za to, že Tribunál měl aplikovat čtvrté kritérium Altmark s přihlédnutím k jeho účelu a konstatovat, že s ohledem na to, že účetnictví TV2/Danmark kontroluje Rigsrevisionen (Účetní dvůr, Dánsko), byl tento účel naplněn. Podle ní měl proto konstatovat, že toto kritérium bylo splněno.

29

TV2/Danmark dodává, že pro tento závěr svědčí i okolnost, že v projednávané věci byla kritéria Altmark uplatněna se zpětnou účinností, jakož i z toho plynoucí zásah do právní jistoty.

30

Dánské království souhlasí s argumentací TV2/Danmark.

31

Komise a společnost Viasat zpochybňují přípustnost prvního důvodu kasačního opravného prostředku TV2/Danmark a tvrdí, že je v každém případě nepodložený.

32

Ve své replice TV2/Danmark nesouhlasí s argumentací Komise a společnosti Viasat zpochybňující přípustnost jejího kasačního opravného prostředku a trvá na tom, že důvody a argumenty, které uvádí v kasačním opravném prostředku, se týkají právních otázek.

33

Dánské království v duplice tvrdí, že kasační opravný prostředek TV2/Danmark je přípustný. Podle něj je konkrétně otázka výkladu a aplikace čtvrtého kritéria Altmark otázkou právní a závěry Tribunálu ohledně této otázky jsou právním posouzením, které může Soudní dvůr přezkoumat v rámci kasačního opravného prostředku.

34

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora z ustanovení čl. 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí pod hrozbou nepřípustnosti přesně uvést kritizované části rozsudku či usnesení, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh specificky podporují, jinak je kasační opravný prostředek nebo předmětný důvod tohoto prostředku nepřípustný (viz zejména rozsudek ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 35 a citovaná judikatura).

35

Kasační opravný prostředek nesplňuje požadavek uvést odůvodnění vyplývající z těchto ustanovení, jestliže se omezuje, ač sám neobsahuje argumentaci směřující specificky k identifikaci vady, jíž je stižen napadený rozsudek či usnesení, na doslovné převzetí důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Tribunálem, včetně těch, které se zakládaly na skutečnostech tímto soudem výslovně odmítnutých. Takový kasační opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh neusilující o nic jiného než nové posouzení žaloby podané Tribunálu, což je mimo pravomoc Soudního dvora (zejména viz rozsudek ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 37 a citovaná judikatura).

36

Dále je třeba připomenout i to, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a z čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že kasační opravný prostředek se omezuje na právní otázky. Ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností, jakož i důkazů, které mu jsou předloženy, je tedy příslušný pouze Tribunál. Posouzení tohoto skutkového stavu a těchto důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu jejich zkreslení, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (zejména viz rozsudek ze dne 15. června 2017, Španělsko v. Komise, C‑279/16 P, nezveřejněný, EU:C:2017:461, bod 36).

37

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku TV2/Danmark v zásadě pouze opakuje či přebírá argumenty, které již uplatnila před Tribunálem, aby dosáhla toho, že Soudní dvůr znovu posoudí její žalobu na neplatnost.

38

V tomto důvodu dále nejsou přesně formulovány právní argumenty, které by konkrétně identifikovaly vadu, jíž je stižen napadený rozsudek, nýbrž je v něm pouze kritizováno posouzení skutkových okolností provedené Tribunálem, pokud jde konkrétně o soutěžní a obchodní rozměr televizního vysílání, existenci řádně spravovaného a odpovídajícím způsobem vybaveného středně velkého podniku, s nímž by bylo možné porovnat náklady TV2/Danmark, jakož i povahu kontroly účetnictví TV2/Danmark ze strany Rigsrevisionen (Účetní dvůr). TV2/Danmark přitom v tomto ohledu neuvádí, že by došlo ke zjevnému zkreslení skutkového stavu či důkazů.

39

TV2/Danmark dále neprokazuje, že by odlišné posouzení skutkového stavu či teleologický výklad čtvrtého kritéria Altmark vedl k jinému závěru, než ke kterému dospěl Tribunál.

40

Tento důvod kasačního opravného prostředku je proto neúčinný, jelikož Tribunál v bodech 132 až 148 napadeného rozsudku rovněž konstatoval, že čtvrté kritérium Altmark sice musí být aplikováno jen co do jeho obsahu nebo méně rigidně, avšak argumenty společnosti TV2/Danmark neprokazují, že se Komise při aplikaci tohoto čtvrtého kritéria dopustila nesprávného právního posouzení.

41

Totéž platí pro argumenty týkající se retroaktivní aplikace kritérií Altmark, jestliže lze na základě těchto kritérií z působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU vyloučit opatření, která by bez rozsudku ze dne 24. července 2003, Altmark Trans a Regierungspräsidium Magdeburg (C‑280/00, EU:C:2003:415), spadala pod pojem „státní podpora“ uvedený v tomto ustanovení. Neuplatnění uvedených kritérií proto nemůže sloužit ve prospěch tvrzení společnosti TV2/Danmark.

42

V důsledku toho musí být tento důvod kasačního opravného prostředku odmítnut jako z části nepřípustný a zamítnut jako z části neopodstatněný.

43

V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku TV2/Danmark tvrdí, že Tribunál rozhodl ultra petita, překročil meze přezkumu legality a porušil zásadu kontradiktornosti, když meritorně posoudil a zamítl druhou část podpůrného návrhového žádání, i když TV2/Danmark a Komise nebyly ve sporu, pokud jde o kvalifikaci prostředků plynoucích z poplatků, které TV2/Danmark přerozdělovala svým regionálním stanicím.

44

TV2/Danmark kromě toho uvádí, že meritorní posouzení Tribunálu je založeno na zjevně nesprávném výkladu dánského práva.

45

TV2/Danmark konkrétně tvrdí, že vnitrostátní právní úprava jí neukládá povinnost vyplatit regionálním stanicím odměnu za poskytování regionálních programů, které vysílá. Z této právní úpravy nevyplývá, že by přerozdělování zisku z poplatků těmto stanicím bylo závazkem zaplatit odměnu, k jehož plnění se TV2/Danmark vůči uvedeným stanicím sama zavázala za poskytování těchto programů.

46

Dánské království souhlasí s argumentací TV2/Danmark.

47

Komise a společnost Viasat zpochybňují přípustnost druhého důvodu kasačního opravného prostředku TV2/Danmark s tím, že je v každém případě nepodložený.

48

Druhý důvod kasačního opravného prostředku spočívá v podstatě ve zpochybnění výkladu dánské právní úpravy podaného Tribunálem, takže je nejprve třeba uvést, že se týká faktické otázky, kterou Soudní dvůr v zásadě nemůže přezkoumat.

49

Pokud jde o přezkum závěrů Tribunálu týkajících se vnitrostátního práva v rámci kasačního opravného prostředku, Soudní dvůr je příslušný pouze ověřit, zda nedošlo ke zkreslení tohoto práva (viz rozsudky ze dne 3. dubna 2014, Francie v. Komise, C‑559/12 P, EU:C:2014:217, bod 79, a ze dne 10. listopadu 2016, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, C‑449/14 P, EU:C:2016:848, bod 44).

50

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zkreslení musí být zjevné z písemností ve spisu, aniž by bylo nutné provést nové hodnocení skutkového stavu a důkazů (viz rozsudky ze dne 3. dubna 2014, Francie v. Komise, C‑559/12 P, EU:C:2014:217, bod 80, a ze dne 10. listopadu 2016, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, C‑449/14 P, EU:C:2016:848, bod 45).

51

V tomto případě se přitom nejeví, že by k takovému zkreslení došlo, neboť TV2/Danmark přesně neuvádí, jaké skutečnosti či důkazy měl Tribunál údajně zkreslit, ani neprokazuje, že postupoval nesprávně, což by bylo mohlo vést ke zkreslení skutkového stavu či důkazů.

52

TV2/Danmark konkrétně neprokázala, že Tribunál ve své analýze postupoval zjevně v rozporu s obsahem ustanovení této právní úpravy nebo že jim připisuje význam, který zjevně nemají.

53

Je třeba konstatovat, že TV2/Danmark pouze pod rouškou toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při soudním přezkumu sporného rozhodnutí a že zkreslil tato ustanovení, ve skutečnosti pouze kritizuje způsob, jakým Tribunál posoudil důkazy, kterými jsou uvedená ustanovení, jež byla konkrétně analyzována již v bodech 169 až 173 napadeného rozsudku, a to s úmyslem domoci se nového a podrobnějšího posouzení dánské právní úpravy a nového posouzení skutkového stavu a důkazů ve fázi kasačního opravného prostředku.

54

Okolnost, že se TV2/Danmark a Komise před Tribunálem shodly na výkladu sporného rozhodnutí, pokud jde o kvalifikaci prostředků získaných z poplatků přerozdělovaných TV2/Danmark jejím regionálním stanicím, nemá vliv na řádnost přezkumu provedeného Tribunálem.

55

Z judikatury totiž vyplývá, že unijní soudy mají vykládat rozhodnutí Komise s ohledem na odůvodnění, které je v nich uvedeno, a případně nezávisle na argumentech uváděných tímto orgánem během řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. července 2012, Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise, C‑628/10 P a C‑14/11 P, EU:C:2012:479, body 72 až 79, ze dne 19. března 2013, Bouygues et Bouygues Télécom v. Komise a další a Komise v. Francie a další, C‑399/10 P a C‑401/10 P, EU:C:2013:175, body 126 až 129, a ze dne 30. listopadu 2016, Komise v. Franci a Orange, C‑486/15 P, EU:C:2016:912, body 130 až 132).

56

Jak ostatně vyplývá z bodů 154, 157 a 173 napadeného rozsudku, vyjádření TV2/Danmark poskytnutá v tomto ohledu byla vyslechnuta a tato společnost odmítla vzít v této části svou žalobu zpět.

57

V důsledku toho musí být druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

58

Za těchto okolností je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.

59

Komise tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že druhé kritérium Altmark bylo v projednávaném případě splněno, a vyzývá Soudní dvůr, aby nahradil v tomto ohledu odůvodnění. Tento návrh by měl význam v případě, že by bylo vyhověno prvnímu důvodu společnosti TV2/Danmark týkajícímu se aplikace čtvrtého kritéria Altmark.

60

TV2/Danmark zpochybňuje přípustnost tohoto návrhu.

61

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je předpokladem přípustnosti návrhu na nahrazení odůvodnění existence právního zájmu na jeho podání v tom smyslu, že tento návrh musí být způsobilý přinést v důsledku prospěch účastníku řízení, který jej podal. Může tomu tak být tehdy, pokud návrh na nahrazení odůvodnění představuje obranu proti důvodu uvedenému navrhovatelem (viz rozsudky ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 42, a ze dne 22. června 2016, DK Recycling und Roheisen v. Komise, C‑540/14 P, EU:C:2016:469, bod 42).

62

Vzhledem k tomu, že jsou kritéria Altmark kumulativní a první důvod kasačního opravného prostředku TV2/Danmark byl zamítnut, Komise postrádá právní zájem na podání návrhu.

63

Tímto návrhem, který Komise formulovala v odpovědi na projednávaný kasační opravný prostředek a kterým se nedomáhá ani toho, aby bylo tomuto kasačnímu opravnému prostředku zcela či zčásti vyhověno, nebo aby byl zcela či zčásti zamítnut, nelze dále rozšiřovat předmět kasačního opravného prostředku (obdobně viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, DTS Distribuidora de Televisión Digital/Commission, C‑449/14 P, EU:C:2016:848, body 100 a 101).

64

Z toho vyplývá, že návrh Komise není přípustný.

65

V souladu s čl. 184 odst. 2 jednacího řádu platí, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, rozhodne Tribunál o nákladech řízení.

66

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

67

Vzhledem k tomu, že společnost Viasat požadovala náhradu nákladů řízení a TV2/Danmark neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila všechny náklady vynaložené Komisí jak v řízení v prvním stupni, tak v řízení o tomto kasačním opravném prostředku.

68

Článek 140 odst. 1 jednacího řádu, jenž se rovněž použije na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, stanoví, že členské státy a orgány, které do řízení vstoupily jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady řízení.

69

Dánské království, které bylo vedlejším účastníkem v prvním stupni, ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: