—

za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi P. Němečkovou a F. Wilmanem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. 2004, L 157, s. 45; Zvl. vyd. 17/02, s. 32).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností NEW WAVE CZ, a.s. (dále jen „NEW WAVE“), která je majitelkou slovní ochranné známky MegaBabe, a společností ALLTOYS, spol. s r.o., ohledně užívání této ochranné známky posledně zmíněnou společností bez souhlasu prvně zmíněné společnosti.

3

Bod 10 odůvodnění směrnice 2004/48 zní:

„Cílem této směrnice je sblížení právních systémů [členských států] tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany vnitřního trhu [ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu].“

4

Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Právo na informace“, v odstavcích 1 a 2 uvádí:

„1.   Členské státy zajistí, aby v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví a na základě odůvodněné a přiměřené žádosti navrhovatele mohly příslušné soudní orgány nařídit, že informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno právo duševního vlastnictví, musí poskytnout porušovatel nebo každá jiná osoba,

2.   Informace uvedené v odstavci 1 případně obsahují:

5

Článek 9 uvedené směrnice, nadepsaný „Předběžná a zajišťovací opatření“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby soudní orgány na žádost navrhovatele mohly:

2.   V případě porušení, ke kterému došlo v obchodním měřítku, zajistí členské státy, prokáže-li poškozený okolnosti, které by mohly ohrozit náhradu škody, že soudní orgány mohou nařídit předběžné zabavení movitého a nemovitého majetku údajného porušovatele práv, včetně zmrazení jeho bankovních účtů nebo jiného majetku. K tomuto účelu mohou příslušné orgány nařídit předání bankovních, finančních nebo obchodních dokladů, nebo přiměřený přístup k souvisejícím informacím.“

6

Článek 13 směrnice 2004/48, nadepsaný „Náhrada škody“, v odstavci 1 uvádí:

„Členské státy zajistí, aby příslušné soudní orgány na žádost poškozeného nařídily porušovateli práv vykonávajícímu činnost, o níž věděl nebo rozumně vědět měl, že porušuje práva, zaplatit nositeli práv náhradu škody odpovídající skutečné újmě, kterou skutečně utrpěl v důsledku porušení práva [odpovídající újmě, kterou skutečně utrpěl v důsledku porušení práva].

[...]“

7

Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, dále jen „ZVPPV“), stanoví možnost domáhat se nároku na poskytnutí informací týkajících se porušení práva.

8

Podle § 3 odst. 2 ZVPPV platí, že není-li informace podle odstavce 1 tohoto ustanovení poskytnuta dobrovolně v přiměřené lhůtě, může se jí oprávněná osoba domáhat návrhem u soudu v řízení o porušení práva. Soud žalobu zamítne, jestliže by to bylo v nepoměru k závažnosti ohrožení či porušení práva.

9

Společnost NEW WAVE podala návrh na zahájení prvního řízení proti společnosti ALLTOYS z důvodu, že posledně jmenovaná společnost v souvislosti s nabídkou svého zboží užila označení MegaBabe bez jejího souhlasu.

10

V rámci zmíněného prvního řízení vnitrostátní soud pravomocným rozsudkem rozhodl, že společnost ALLTOYS porušila práva společnosti NEW WAVE z ochranné známky MegaBabe, a uložil jí povinnost zdržet se závadného jednání do budoucna, jakož i povinnost stáhnout již na trh uvedené výrobky. Uvedený soud však nepřipustil, aby společnost NEW WAVE změnila žalobu tak, aby jí byla společnost ALLTOYS též povinna poskytnout informace o předmětném zboží.

11

Po pravomocném ukončení uvedeného řízení podala společnost NEW WAVE u Městského soudu v Praze (Česká republika) novou žalobu na uložení povinnosti společnosti ALLTOYS sdělit prvně jmenované společnosti všechny informace o původu a distribučních sítích zboží s označením MegaBabe jí kdykoli v minulosti nebo přítomnosti skladovaného, uváděného na trh nebo dováženého, a to konkrétně jméno a příjmení nebo obchodní firmu či název a místo trvalého pobytu nebo sídla dodavatele, výrobce, skladovatele, distributora a jiného předchozího držitele tohoto zboží, a dále údaje o dodaném, skladovaném, přijatém nebo objednaném množství a prodaném množství, přesné údaje o prodejní ceně jednotlivých druhů uvedeného zboží i ceně zaplacené za dodané zboží společností ALLTOYS dodavateli.

12

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. dubna 2011 žalobu společnosti NEW WAVE zamítl. Podle názoru uvedeného soudu se nároku na poskytnutí informací nelze domáhat samostatně podanou žalobou, neboť § 3 ZVPPV stanoví, že tohoto nároku se lze domáhat pouze návrhem u soudu v řízení o porušení práva. Podle tohoto soudu však řízení o porušení práva v daném případě již skončilo vydáním pravomocného rozsudku v rámci prvního řízení.

13

Společnost NEW WAVE podala odvolání k Vrchnímu soudu v Praze (Česká republika), který rozsudkem ze dne 27. února 2012 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že společnosti ALLTOYS uložil povinnost sdělit společnosti NEW WAVE požadované informace. Odvolací soud byl názoru, že při výkladu § 3 ZVPPV je třeba vzít v úvahu čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48. V této souvislosti měl za to, že i řízení o poskytnutí informací, jež nebyly poskytnuty dobrovolně, je řízením o porušení práva.

14

Proti rozsudku odvolacího soudu podala společnost ALLTOYS dovolání k Nejvyššímu soudu (Česká republika).

15

Nejvyšší soud poukazuje na to, že přestože ZVPPV transponoval směrnici 2004/48 do českého vnitrostátního práva, je mezi zněním tohoto zákona a zněním směrnice rozdíl. Zatímco § 3 ZVPPV zakotvuje možnost domáhat se informací návrhem „v řízení o porušení práva“, čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 v české jazykové verzi stanoví povinnost členských států, aby zajistily možnost domáhat se informace „v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví“. Podle předkládajícího soudu je nutno tento vnitrostátní předpis vykládat v souladu se směrnicí 2004/48. Podotýká však, že výklad uvedeného sousloví obsaženého v čl. 8 odst. 1 této směrnice není jednoznačný.

16

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že mezi různými jazykovými verzemi směrnice 2004/48 existují rozdíly. Česká jazyková verze této směrnice používá v tomto ohledu sousloví „v souvislosti s řízením“, anglická jazyková verze používá sousloví „v souvislosti, v kontextu řízení“ („in the context of proceedings“) a francouzská jazyková verze používá sousloví „v rámci řízení“ („dans le cadre d’une action“). Předkládající soud je názoru, že francouzská jazyková verze směrnice 2004/48 oproti její české a anglické verzi spíše odpovídá textu ZVPPV, když navozuje užší vztah mezi řízením a domáháním se informace.

17

Za těchto podmínek se Nejvyšší soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Má se článek 8 odst. 1 směrnice 2004/48 vykládat tak, že souvislost s řízením o porušení práva duševního vlastnictví je dána i v případě, kdy se po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, žalobce domáhá v samostatném řízení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je porušováno toto právo duševního vlastnictví (např. za účelem, aby mohl přesně vyčíslit škodu a její náhrady se následně domáhat)?“

18

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 vykládán tak, že se použije na takovou situaci, o jakou jde v původním řízení, kdy se po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, žalobce domáhá v samostatném řízení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je toto právo porušováno.

19

Podle ustálené judikatury Soudního dvora v tomto ohledu platí, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 17. března 2016, Liffers,C‑99/15, EU:C:2016:173, bod 14 a citovaná judikatura).

20

Zaprvé, pokud jde o znění čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48, je na jedné straně třeba podotknout, že sousloví „v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví“ nelze chápat v tom smyslu, že se vztahuje výlučně na řízení, v nichž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Použití tohoto sousloví totiž nevylučuje, že by se uvedený čl. 8 odst. 1 mohl vztahovat i na samostatná řízení, jako např. řízení, o něž jde v původním řízení, jež byla zahájena po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví.

21

V této souvislosti je třeba dodat, že – jak poznamenal předkládající soud – některé jazykové verze čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48, jako např. francouzská verze, sice používají sousloví, jež by mohla být vykládána tak, že jejich oblast působnosti je užší než v případě sousloví použitých v jiných jazykových verzích, jako např. v české a anglické verzi. Nic to však nemění na tom, že – jak uvedla Evropská komise ve svém vyjádření předloženém Soudnímu dvoru – z žádné z těchto jazykových verzí nevyplývá, že žalobce musí právo na informace zakotvené v uvedeném ustanovení uplatnit v rámci jednoho a téhož řízení, v němž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví.

22

Na druhé straně ze znění čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 vyplývá, že tím, komu je uložena povinnost poskytnout informace, je nejen dotyčný porušovatel práva duševního vlastnictví, ale i „každá jiná osoba“ uvedená v písmenech a) až d) tohoto ustanovení. Tyto jiné osoby přitom nejsou nutně účastníky řízení, v němž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Toto zjištění potvrzuje, že znění čl. 8 odst. 1 této směrnice nelze vykládat tak, že se uplatní pouze v rámci takovýchto řízení.

23

Zadruhé je tento výklad též v souladu s cílem směrnice 2004/48, kterým je podle bodu 10 jejího odůvodnění sblížení právních systémů členských států, pokud jde o prostředky k dodržování práv duševního vlastnictví, tak aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu (rozsudek ze dne 16. července 2015, Diageo Brands,C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 71).

24

V zájmu zajištění vysoké ochrany duševního vlastnictví je tedy třeba odmítnout výklad, který by přiznával právo na informace zakotvené v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 pouze v rámci řízení, v němž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Hrozí totiž, že by takováto úroveň ochrany nebyla zajištěna, pokud by nebylo možné zmíněné právo na informace uplatnit též v rámci samostatného řízení zahájeného po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, jako např. řízení, o něž jde v původním řízení.

25

Zatřetí je třeba připomenout, že právem na informace zakotveným v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 je konkretizováno základní právo na účinnou právní ochranu zaručené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, a tím i zajištěn účinný výkon základního práva na vlastnictví, jehož součástí je právo duševního vlastnictví chráněné v jejím čl. 17 odst. 2 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Coty Germany,C‑580/13, EU:C:2015:485, bod 29). Toto právo na informace tak nositeli práva duševního vlastnictví umožňuje identifikovat toho, kdo právo nositele porušuje, a učinit další potřebné kroky k ochraně tohoto práva, např. podání návrhů na předběžná opatření podle čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2004/48 nebo na náhradu škody podle článku 13 této směrnice. Nositel práva duševního vlastnictví by totiž bez úplné znalosti rozsahu porušení tohoto svého práva nebyl schopen určit nebo přesně vyčíslit škodu, na jejíž náhradu by měl z důvodu tohoto porušení nárok.

26

V této souvislosti je třeba podotknout, že ne vždy je možné požadovat získání všech relevantních informací v rámci řízení, na jehož konci bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Nelze zejména vyloučit, že se nositel práva duševního vlastnictví o rozsahu porušení tohoto práva dozví až po pravomocném ukončení tohoto řízení.

27

Z toho plyne, že není namístě omezit výkon práva na informace zakotveného v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 na řízení, v nichž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví.

28

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na takovou situaci, o jakou jde v původním řízení, kdy se po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, žalobce domáhá v samostatném řízení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je toto právo porušováno.

29

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Článek 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na takovou situaci, o jakou jde v původním řízení, kdy se po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, žalobce domáhá v samostatném řízení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je toto právo porušováno.