1. 

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/37/ES ze dne 26. května 2003 o schvalování typu zemědělských a lesnických traktorů, jejich přípojných vozidel a výměnných tažených strojů, jakož i jejich systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a o zrušení směrnice 74/150/EHS ( 2 ), ve znění směrnice Komise 2014/44/EU ze dne 18. března 2014 ( 3 ).

2. 

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností „Agrodetalė“ UAB a Vilniaus miesto savivaldybės administracija (městský úřad města Vilnius, Litva, dále jen „městský úřad Vilnius“) ohledně odmítnutí posledně uvedeného zapsat do vnitrostátního registru traktorů, zemědělských strojů s vlastním pohonem a jejich přípojných vozidel použité traktory dovezené z Běloruska.

3. 

Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu je, zda tato použitá vozidla, která jsou dovážena do Evropské unie ze třetí země, musí k tomu, aby mohla být zaregistrována v členském státě, splňovat harmonizované technické požadavky stanovené směrnicí 2003/37.

4. 

V tomto stanovisku budu hájit názor, že směrnice 2003/37 musí být vykládána v tom smyslu, že použitá vozidla, která jsou dovezena do členského státu ze třetí země a patří do kategorií zahrnutých do této směrnice, musí k tomu, aby mohla být v tomto členském státě zaregistrována, splňovat před svým prvním uvedením do provozu v Unii, pokud k němu došlo v období od 1. července 2009, technické požadavky stanovené uvedenou směrnicí.

5.

Jak dokládá první bod odůvodnění směrnice Rady 74/150/EHS ze dne 4. března 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu kolových zemědělských a lesnických traktorů ( 4 ), unijní normotvůrce vycházel ze zjištění, že „traktory musí v každém členském státě splňovat určité povinné technické požadavky; […] tyto požadavky [se] v jednotlivých členských státech liší; […] tyto odlišnosti jsou překážkou obchodu uvnitř Evropského hospodářského společenství“.

6.

V reakci na toto zjištění tento normotvůrce konstatoval, jak vyplývá z druhého bodu odůvodnění, že „tyto překážky ve vytváření a fungování společného trhu lze omezit, a dokonce i vyloučit, pokud všechny členské státy zavedou stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů“.

7.

Ve třetím bodě odůvodnění směrnice 74/150 unijní normotvůrce upřesňuje, že „požadavky této směrnice [se] vztahují na traktory, které jsou vybaveny pneumatikami a mají maximální konstrukční rychlost od 6 km/h do 25 km/h; [a] že tyto požadavky jsou z hlediska konstrukce těchto vozidel určeny zvláště ke zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a bezpečnosti práce“.

8.

Poté, co ve čtvrtém bodě odůvodnění směrnice 74/150 uvedl, že „členské státy tradičně kontrolují, zda traktory před uvedením na trh vyhovují odpovídajícím technickým požadavkům; [a] že se tato kontrola provádí podle typů traktorů“, unijní normotvůrce v šestém bodě odůvodnění konstatoval, že „na úrovni Společenství je třeba zavést postup schvalování každého typu traktoru tak, aby se mohla kontrolovat shoda s [harmonizovanými technickými požadavky] a aby členské státy mohly uznávat zkoušky provedené jinými členskými státy“.

9.

Podle sedmého bodu odůvodnění směrnice 74/150 musí „tento postup […] umožnit každému členskému státu zjistit, zda určitý typ traktoru byl podroben zkouškám stanoveným zvláštními směrnicemi, zaznamenaným na certifikátu schválení typu; […] tento postup musí zároveň umožnit výrobcům vyplnit prohlášení o shodě pro všechny traktory, které jsou shodné se schváleným typem; […] traktor provázený takovým prohlášením musí být považován všemi členskými státy za vyhovující jejich vlastním právním předpisům“.

10.

Směrnice 74/150 byla zrušena směrnicí 2003/37 s účinkem ode dne 1. července 2005 ( 5 ).

11.

Bod 4 odůvodnění směrnice 2003/37 uvádí:

„Tato směrnice je založena na úplné harmonizaci, a proto by období předcházející povinnému ES schvalování typu mělo být dostatečně dlouhé, aby umožnilo výrobcům těchto vozidel přizpůsobit se novým harmonizovaným postupům.“

12.

Článek 1 této směrnice stanoví:

„1.   Tato směrnice se vztahuje na schvalování typu vozidel montovaných v jediném stupni nebo ve více stupních. Vztahuje se na vozidla uvedená v článku 2 písm. d) s maximální konstrukční rychlostí nejméně 6 km/h.

Směrnice se také vztahuje na ES schvalování typu systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla.

2.   Tato směrnice se nevztahuje:

13.

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]

14.

Článek 3 směrnice 2003/37 stanoví:

„1.   Žádost o ES schválení typu vozidla podává výrobce schvalovacímu orgánu členského státu. K žádosti musí být přiložena dokumentace výrobce, která obsahuje informace požadované v příloze I.

[…]

4.   Žádost o ES schválení typu vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku smí být podána pouze v jednom členském státě. Pro každý typ, který má být schválen, musí být podána samostatná žádost.“

15.

Článek 4 této směrnice stanoví:

„1.   Každý členský stát udělí:

[…]

3.   Schvalovací orgán každého členského státu zašle do jednoho měsíce schvalovacím orgánům ostatních členských států kopie certifikátu ES schválení typu s přílohami podle kapitoly C přílohy II pro každý typ vozidla, pro který ES schválení typu udělil, odmítl udělit nebo odejmul.“

16.

Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice uvádí:

„Výrobce jako držitel certifikátu ES schválení typu vystaví prohlášení o shodě.

Prohlášení, jehož vzor je uveden v příloze III, musí provázet každé vozidlo, úplné nebo nedokončené, které bylo vyrobeno ve shodě se schváleným typem vozidla.“

17.

Podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2003/37:

„Každý členský [stát] registruje nová vozidla schváleného typu nebo povolí jejich prodej nebo uvádění do provozu z hlediska jejich konstrukce a funkce, pouze pokud jsou vybavena platným prohlášením o shodě.“

18.

Článek 12 této směrnice stanoví:

„1.   Na návrh Komise může Rada kvalifikovanou většinou uznat v rámci mnohostranných dohod nebo dvoustranných dohod Společenství se třetími zeměmi rovnocennost podmínek nebo předpisů pro ES schvalování typu vozidel, systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků stanovenými touto směrnicí a zvláštními směrnicemi s postupy stanovenými mezinárodními předpisy nebo předpisy třetích zemí.

[…]

3.   Uznává se rovnocennost schválení typů udělených na základě předpisů EHK OSN připojených k revidované dohodě z roku 1958 a uvedených v příloze II kapitole B části II-B této směrnice.

[…]“

19.

Článek 23 odst. 1 směrnice 2003/37 stanoví:

„1.   U vozidel kategorií T1, T2 a T3 uplatňují členské státy tuto směrnici

20.

V souladu s článkem 25 vstoupila směrnice 2003/37 v platnost dnem jejího vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, a sice dne 9. července 2003.

21.

Bod 1 žemės ūkio ministro įsakymas Nr. 3D-396 dėl žemės ūkio ministro 2006 m. spalio 2 d. įsakymo Nr. 3d-384 „dėl traktorių, savaeigių ir žemės ūkio mašinų ir jų priekabų registravimo taisyklių patvirtinimo“ pakeitimo (vyhláška ministra zemědělství č. 3D-396, kterou se mění vyhláška ministra zemědělství Litevské republiky č. 3D-384 ze dne 2. října 2006 o schválení pravidel pro registraci traktorů, zemědělských strojů s vlastním pohonem a jejich přípojných vozidel), ze dne 1. července 2014 ( 6 ), vložil do pravidel pro registraci traktorů, zemědělských strojů s vlastním pohonem a jejich přípojných vozidel schválených vyhláškou č. 3D-384 bod 19, tohoto znění:

„Použité zemědělské traktory vyrobené mimo Unii po 1. červenci 2009 a nezaregistrované v zemích Unie se zaregistrují podle těchto pravidel, pokud byly vyrobeny v souladu s požadavky [směrnice 2003/37]“.

22.

Dne 1. července a 8. října 2014 podala společnost Agrodetalė k městskému úřadu Vilnius žádosti o zápis použitých traktorů vyrobených v Bělorusku po 1. červenci 2009 do vnitrostátního registru traktorů, zemědělských strojů s vlastním pohonem a jejich přípojných vozidel.

23.

Rozhodnutími ze dne 4. července a 13. října 2014 městský úřad Vilnius odmítl žádosti společnosti Agrodetalė vyhovět, jelikož nepředložila doklady osvědčující, že uvedené traktory odpovídají požadavkům bodu 1 vyhlášky č. 3D-396.

24.

Vilniaus apygardos adminitracinis teismas (krajský správní soud ve Vilniusu, Litva), ke kterému společnost Agrodetalė podala žalobu znějící na zrušení těchto rozhodnutí, rozhodnutím ze dne 17. února 2015 přerušil řízení a předložil Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) žádost o posouzení souladu bodu 1 této vyhlášky s několika pravidly vnitrostátního práva, které mají v hierarchii právních norem vyšší právní sílu.

25.

Podle Vilniaus apygardos adminitracinis teismas (krajský správní soud ve Vilniusu) platí technické požadavky stanovené směrnicí 2003/37 pouze pro registraci nových vozidel před jejich uvedením do provozu. Tento soud má za to, že ustanovení této směrnice tudíž nestanoví technické požadavky pro použitá vozidla, a nezakazují tedy členským státům zaregistrovat použitá vozidla, která nemají ES schválení typu a prohlášení o shodě vystavené výrobcem.

26.

Žemės ūkio ministerija (ministerstvo zemědělství, Litva) naopak tvrdí, že požadavky této směrnice platí pro všechny traktory vyrobené po 1. červenci 2009, včetně těch použitých.

27.

S ohledem na tato odlišná stanoviska si předkládající soud klade otázku, zda ministerstvo zemědělství bylo oprávněno stanovit, v bodě 19 pravidel pro registraci traktorů, zemědělských strojů s vlastním pohonem a jejich přípojných vozidel schválených vyhláškou č. 3D-384, vloženém bodem 1 vyhlášky č. 3D-396, že registrace použitých traktorů je podmíněna splněním požadavků stanovených uvedenou směrnicí.

28.

Podle tohoto soudu lze mít za to, že technické požadavky stanovené směrnicí 2003/37 platí pouze pro registraci nových vozidel před jejich uvedením do provozu, tj. že ustanovení této směrnice nekladou žádné technické požadavky na použitá vozidla ani nezakazují členským státům registraci takových vozidel bez ES schválení typu a osvědčení o shodě vystaveného výrobcem. Uvedený soud kromě toho zdůrazňuje, že tato směrnice neupřesňuje, zda pro uplatňování jejích ustanovení má nějaký význam místo výroby vozidel, zejména pak to, zda jsou vozidla vyrobena mimo Unii.

29.

Vzhledem k tomu, že Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) měl za to, že jím projednávaný spor vyvolává otázky výkladu unijního práva, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

30.

První otázkou se předkládající soud Soudního dvora v podstatě táže, zda směrnice 2003/37 musí být vykládána v tom smyslu, že použitá vozidla, která jsou dovezena do členského státu ze třetí země, musí k tomu, aby mohla být v tomto členském státě zaregistrována, splňovat technické požadavky stanovené touto směrnicí.

31.

Při odpovědi na tuto otázku se střetávají dvě teze.

32.

Podle první teze, kterou hájí společnost Agrodetalė, španělská vláda a Komise, se režim ES schválení typu zemědělských traktorů zavedený touto směrnicí může vztahovat pouze na nová vozidla, to znamená na vozidla, která ještě nikdy nebyla registrována nebo uvedena do provozu. Použitá vozidla, která jsou dovezena do Unie ze třetí země, tedy nemusí být předmětem ES schválení typu a na základě unijního práva nepodléhají povinnosti splňovat technické požadavky uvedené v této směrnici. Z toho plyne, že členské státy mohou svobodně rozhodnout, zda taková vozidla podřídí specifickým vnitrostátním požadavkům. Podle společnosti Agrodetalė musí tyto vnitrostátní požadavky dodržovat zásadu proporcionality a zásadu zákazu diskriminace. Španělská vláda a Komise se na rozdíl od společnosti Agrodetalė domnívají, že členské státy mají při výkonu regulační pravomoci možnost vztáhnout technické požadavky stanovené směrnicí 2003/37 i na použitá vozidla dovezená ze třetí země.

33.

Druhá teze, kterou hájí litevská vláda, vychází naopak z myšlenky, že splnění technických požadavků stanovených touto směrnicí je pro použitá vozidla dovezená do Unie ze třetí země povinné.

34.

Vzhledem k tomu, že uvedená směrnice odkazuje několikrát na pojem „nová vozidla“ ( 7 ), mohlo by to na první pohled svádět k tomu, že je věcí členských států, jak vymezí technické požadavky pro použitá vozidla, která jsou dovezena na jejich území ze třetí země. Tyto členské státy by tedy měly pouze možnost, nikoliv povinnost, přizpůsobit tyto požadavky požadavkům stanoveným směrnicí 2003/37.

35.

Sdílím však názor litevské vlády, která se kloní k povinné aplikaci harmonizovaných technických požadavků pro použitá vozidla dovezená do Unie ze třetí země, která podle mne může jako jediná zaručit této směrnici užitečný účinek.

36.

Připomínám, že podle čl. 2 písm. a) uvedené směrnice je ES schvalování typu správní postup, kterým členský stát osvědčuje, že určitý typ vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku splňuje technické požadavky směrnice 2003/37.

37.

Rámec vymezující ES schválení typu je založen na zásadě, že všechna nová vozidla vyrobená v souladu s typem vozidel schváleným členským státem mohou být uváděna na trh a registrována v ostatních členských státech.

38.

Jak uvádí bod 4 odůvodnění směrnice 2003/37, je tato směrnice založena na úplné harmonizaci. Touto směrnicí se tedy postup ES schválení typu stal pro zemědělské a lesnické traktory, které patří do některé z kategorií zahrnutých do uvedené směrnice, povinným, ačkoliv dříve byl dobrovolný. Podle čl. 23 odst. 1 směrnice 2003/37 jsou členské státy povinny uplatňovat tuto směrnici u vozidel kategorií T1, T2 a T3 od 1. července 2005 na nové typy vozidel a od 1. července 2009 na všechna nová vozidla uváděná do provozu. Úplná harmonizace znamená rovněž to, že pro účely ES schválení typu jsou technické požadavky týkající se konstrukce a funkce vozidel stanoveny unijním právem.

39.

V souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice 2003/37 podává výrobce žádost o ES schválení typu vozidla u schvalovacího orgánu členského státu. K této žádosti musí být přiložena dokumentace výrobce, která obsahuje informace požadované v příloze I této směrnice.

40.

Z článku 4 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice vyplývá, že ES schválení typu se udělí typům vozidel, které se shodují s údaji v dokumentaci výrobce a které podle své kategorie splňují technické požadavky všech zvláštních směrnic uvedených v kapitole B přílohy II směrnice 2003/37.

41.

Podle čl. 4 odst. 3 této směrnice schvalovací orgán tohoto členského státu zašle poté schvalovacím orgánům ostatních členských států kopie certifikátu ES schválení typu pro každý typ vozidla, pro který ES schválení typu udělil, odmítl udělit nebo odejmul.

42.

Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice stanoví, že výrobce jako držitel certifikátu ES schválení typu vystaví prohlášení o shodě, které uvádí, že vozidlo bylo vyrobeno ve shodě se schváleným typem vozidla. Toto prohlášení musí doprovázet každé nové vozidlo, které bylo předmětem ES schválení typu.

43.

Pro nová vozidla s ES schválením typu, která jsou doprovázena platným prohlášením o shodě, nemůže být požadováno nové schválení jejich technických vlastností ani splnění dalších technických požadavků týkajících se jejich konstrukce a funkce, ledaže byla po opuštění závodu výrobce zjevně upravena. Proto není přípustná vnitrostátní právní úprava, podle níž motorová vozidla, na která se vztahuje platný certifikát ES schválení typu, nemohou být registrována, pokud není předloženo vnitrostátní osvědčení osvědčující jejich shodu s vnitrostátními požadavky ( 8 ).

44.

Vozidla, která byla schválena v některém z členských států při dodržení těchto harmonizovaných pravidel, mohou být následně legálně uváděna na trh v celé Unii.

45.

Prostřednictvím postupu schvalování typu na úrovni Unie je zaveden mechanismus vzájemného uznávání kontrol shody s požadavky stanovenými směrnicí 2003/37, jakož i zvláštními směrnicemi, které jsou prováděny schvalovacími orgány různých členských států ( 9 ).

46.

Článek 7 odst. 1 směrnice 2003/37 stanoví, že „[k]aždý členský [stát] registruje nová vozidla schváleného typu nebo povolí jejich prodej nebo uvádění do provozu z hlediska jejich konstrukce a funkce, pouze pokud jsou vybavena platným prohlášením o shodě“. Podle téže logiky čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) č. 167/2013 ( 10 ) stanoví, že „[č]lenské státy povolí uvedení na trh, registraci nebo uvedení do provozu pouze těch vozidel […], jež splňují požadavky tohoto nařízení“. Kromě toho čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení uvádí, že „[č]lenské státy nesmějí zakázat, omezit ani bránit uvedení na trh, registraci nebo uvedení do provozu vozidel […] z důvodů týkajících se jejich konstrukčních a funkčních hledisek, na něž se vztahuje toto nařízení, pokud splňují jeho požadavky“.

47.

Skutečnost, že postup schvalování typu má být uplatněn na typ vozidla před jeho sériovou výrobou, podle mého názoru nevylučuje to, že členský stát může vyvodit důsledky ze zjištění, že použité vozidlo dovezené ze třetí země nemá prohlášení o shodě, což nastalo v rámci věci v původním řízení.

48.

Jak uvádí společnost Agrodetalė v písemném vyjádření, traktory dotčené v původním řízení mají osvědčení nebo homologace, které jsou uloženy u národního centra pro testování vozidel. Podle společnosti Agrodetalė je jediným důvodem, proč tyto traktory nemají prohlášení o shodě, to, že jejich emise znečišťujících látek překračují, nanejvýš o několik desetin procenta, požadavky, které musí být splněny pro účely ES schválení typu vozidel.

49.

S ohledem na tyto informace tedy podle všeho traktory dotčené v původním řízení nemají prohlášení o shodě, jelikož nesplňují technické požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/25/ES ze dne 22. května 2000 o opatřeních proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motorů používaných k pohonu zemědělských a lesnických traktorů, kterou se mění směrnice 74/150 ( 11 ).

50.

Je třeba uvést, že nové vozidlo dovezené ze třetí země do členského státu nemůže být v tomto státě zaregistrováno, jestliže patří do kategorie vozidel zahrnuté do směrnice 2003/37 a nepatří k typu vozidel, které byly předmětem ES schválení typu.

51.

V tomto ohledu nezáleží na místě výroby vozidla. Jak správně podotýká Komise, vydání ES schválení typu není vázáno na místo výroby nového vozidla. Směrnice 2003/37 tedy musí být uplatňována stejně, ať bylo nové vozidlo vyrobeno v rámci Unie nebo mimo ni.

52.

Rád bych ostatně poukázal na to, že, jak uvádí Komise ve svém návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi ( 12 ), právo na volné uvádění na trh a registraci v ostatních členských státech, které svědčí všem novým vozidlům vyrobeným ve shodě s typem vozidla schválením jedním členským státem, „se použije na všechna taková vozidla bez ohledu na to, kde byla vyrobena. To znamená, že je možné do [Unie] volně dovážet i vozidla vyrobená mimo [Unii], pokud výrobce osvědčil, že byla vyrobena v souladu s typem vozidla schváleným v jednom z členských států [Unie]“ ( 13 ).

53.

Požadavek mít platné prohlášení o shodě, který je stanoven v čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/37, tedy platí nejen pro nová vozidla vyrobená v rámci Unie, ale i pro nová vozidla vyrobená mimo Unii a dovezená do ní ze třetí země.

54.

Podle mého názoru by bylo paradoxní a potenciálně by to vedlo ke zneužití, kdyby bylo připuštěno, že použité vozidlo dovezené do Unie ze třetí země může být registrováno, třebaže nemá prohlášení o shodě. Členský stát, do kterého je toto vozidlo dovezeno, je tedy podle mého názoru na základě čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/37 oprávněn registraci uvedeného vozidla odmítnout.

55.

Domnívám se totiž, že za takové situace je třeba použité vozidlo dovezené ze třetí země, které nebylo předmětem ES schválení typu a má být v Unii použito poprvé, považovat za nové vozidlo, a vztahuje se na něj tedy stejný právní režim na základě směrnice 2003/37.

56.

Několik ustanovení této směrnice odkazuje na pojem „nová vozidla“ [čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 23 odst. 1 písm. b)], aniž jej však definují.

57.

Definice tohoto pojmu je naproti tomu uvedena v čl. 3 bodě 37 nařízení č. 167/2013. Toto ustanovení upřesňuje, že „novým vozidlem“ se rozumí „vozidlo, které nebylo nikdy dříve registrováno nebo uvedeno do provozu“. Jak čl. 2 písm. q) směrnice 2003/37, tak čl. 3 bod 40 nařízení č. 167/2013 uvádějí, že takovým uvedením do provozu se rozumí první použití vozidla v Unii.

58.

Za těchto podmínek lze podle mne mít za to, že se směrnice 2003/37 vztahuje na použitá vozidla, dovezená ze třetí země, která jsou v Unii použita poprvé.

59.

Kromě toho se domnívám, že je třeba per analogiam uplatnit stanovisko, které vyjádřila Komise v bodě 72 Příručky pro uplatňování směrnice o strojních zařízeních 2006/42/ES ( 14 ). Komise totiž v tomto ustanovení uvádí, že „[s]měrnice o strojních zařízeních se obecně nevztahuje na uvedení na trh použitého strojního zařízení nebo strojního zařízení z druhé ruky“ a že „[z] tohoto obecného pravidla existuje jedna výjimka“. „Směrnice o strojních zařízeních se [totiž] vztahuje na použité strojní zařízení nebo na strojní zařízení z druhé ruky, které bylo poprvé zpřístupněno za účelem jeho distribuce nebo používání mimo [Unii], je-li následně poprvé uvedeno na trh nebo do provozu v [Unii]“ ( 15 ).

60.

Jak v podstatě uvádí litevská vláda, odkaz na „nová vozidla“ v čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/37 lze vysvětlit tím, že není možné uvést na vnitřním trhu do provozu vozidla, která patří do kategorií zahrnutých do této směrnice a jsou vyrobena v Unii, aniž by získala ES schválení typu, což znamená, že tato vozidla nemohou být předtím uvedena do provozu, a jsou tedy nová. Obdobně, jsou-li tato nová vozidla vyrobená ve třetí zemi dovezena do Unie, musí předtím, než mohou být uvedena na trh, získat ES schválení typu.

61.

Jakmile jsou formální požadavky stanovené směrnicí 2003/37 splněny, mohou se vozidla volně pohybovat ve všech členských státech Unie a požadavky stanové touto směrnicí na ně nesmějí být v zásadě znovu uplatňovány. Všechna použitá vozidla, která když byla nová, patřila do kategorie upravené sekundárním unijním právem, a byla uvedena do provozu v Unii, tedy patří do kategorií vozidel, která byla předmětem ES schválení typu. Na základě článku 28 SFEU nesmí být obchodu s nimi mezi členskými státy poté bráněno.

62.

Z výše uvedeného vyplývá, že cílem směrnice 2003/37 je de facto zaručit, že vozidla uvedená poprvé na unijní trh splňují technické požadavky harmonizované v rámci Unie, ale následný pohyb těchto vozidel, jejichž typ byl schválen, mezi členskými státy se řídí primárním unijním právem.

63.

Jak uvádí litevská vláda, v projednávané věci se však jedná o situaci, kdy použitá vozidla, u kterých nebyl postup ES schválení typu nikdy proveden, byla dovezena do unie ze třetí země, to znamená, že tato vozidla nikdy nebyla uvedena do provozu v členských státech Unie. Stejně jako tato vláda mám za to, že na tato vozidla uváděná poprvé do provozu na unijním trhu je třeba nahlížet jako na nová ve smyslu směrnice 2003/37.

64.

Stručně řečeno, předpoklad, na němž stojí volný pohyb traktorů v rámci Unie, je ten, že když byly nové, to znamená před prvním uvedením do provozu, byly předmětem ES schválení typu.

65.

Podle mého názoru použité traktory, které jsou dovezeny ze třetí země a jsou uvedeny v Unii poprvé do provozu, musí být podrobeny stejně náročným požadavkům.

66.

Toto řešení je v souladu se systémem zavedeným směrnicí 2003/37, který je založen na zásadě, že všechna vozidla patřící do určitých kategorií musí být před prvním uvedením do provozu v Unii podrobena jednotným technickým požadavkům.

67.

Rád bych dodal, jak rovněž v podstatě uvádí litevská vláda, že kdyby byl přijat výklad, že použitá vozidla dovezená do Unie ze třetích zemí nepodléhají harmonizovaným technickým požadavkům, existuje riziko, že tyto požadavky by byly obcházeny. Dovozci či distributorovi by stačilo prohlásit, že dováží použitá vozidla, aby byl zproštěn povinnosti dodržet uvedené požadavky. Kromě toho, kdyby se technické požadavky stanovené směrnicí 2003/37 nevztahovaly na použitá vozidla uvedená poprvé na trh v Unii, získali by jejich dovozci a distributoři konkurenční výhodu oproti výrobcům, dovozcům a distributorům vozidel, která nikdy nebyla uvedena do provozu.

68.

Takový výklad by byl rovněž v rozporu s cílem posílení vnitřního trhu, který postupně sledovaly směrnice 74/150, poté směrnice 2003/37 a nyní sleduje nařízení č. 167/2013. Vytvořením trhliny v harmonizaci technických požadavků vztahujících se na traktory by byly negativně ovlivněny rovněž cíle zaručení bezpečnosti silničního provozu, bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí.

69.

Ponechat na členských státech vymezení technických požadavků vztahujících se na použitá vozidla dovážená do Unie ze třetí země by znamenalo vytvořit mezi těmito členskými státy nerovnosti, které by mohly bránit pohybu použitých vozidel dovezených ze třetí země mezi uvedenými státy. Roztříštění vnitřního trhu, které by bylo důsledkem, je neslučitelné nejen s uvedeným cílem posílení vnitřního trhu, ale i se zásadou, uvedenou v bodě 4 odůvodnění směrnice 2003/37, že tato směrnice je založena na úplné harmonizaci.

70.

Předkládající soud nicméně musí ověřit, zda se v rámci projednávané věci může uplatnit mechanismus rovnocennosti stanovený v čl. 12 odst. 3 této směrnice. Podle tohoto ustanovení se totiž „[u]znává […] rovnocennost schválení typů udělených na základě předpisů EHK OSN připojených k revidované dohodě z roku 1958 a uvedených v příloze II kapitole B části II-B této směrnice“. Uplatnění tohoto mechanismu by mohlo případně bránit odmítnutí registrace použitých traktorů dovezených společností Agrodetalė.

71.

V odpověď na druhou otázku bych nakonec rád upřesnil, že výše uvedená analýza hovoří ve prospěch sladění podmínek vztahujících se na první použití v Unii u nových vozidel a u použitých vozidel dovezených do Unie ze třetí země. V souladu s čl. 23 odst. 1 písm. b) směrnice 2003/37 tedy v případě použitých vozidel dovezených do Unie ze třetí země povinnost splňovat technické požadavky stanovené touto směrnicí platí pro vozidla uvedená v Unii poprvé do provozu v období od 1. července 2009.

72.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji odpovědět Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy) takto: