1. 

Podle směrnice 2004/18/ES ( 2 ) mohou veřejní zadavatelé omezit úspěšné uchazeče, pokud jde o možnost využití subdodávek, jen za výjimečných podmínek ( 3 ). To je v souladu s cílem unijního práva v oblasti zadávání veřejných zakázek, který spočívá v podpoře přístupu malých a středních podniků na trh veřejných zakázek, čímž přispívá k prosazování hospodářské soutěže v rámci veřejných zakázek. Naproti tomu v nařízení (ES) č. 1370/2007 ( 4 ), které definuje, jak mohou příslušné orgány jednat, aby zajistily účinné poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících obecného zájmu, unijní normotvůrce stanovil zvláštní pravidla pro subdodávky. Nařízení č. 1370/2007 umožňuje příslušným orgánům, aby za účelem zajištění nejlepšího využití veřejných financí rozhodly o tom, které služby mohou či nemohou být předmětem subdodávky. Pokud se subdodávky použijí, nařízení přesto vyžaduje, aby pověřený provozovatel poskytoval „převážnou část“ těchto služeb sám („požadavek poskytování služeb vlastními kapacitami“). V projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce musí Soudní dvůr nejprve posoudit, zda se tato zvláštní pravidla použijí na smlouvu, jejímž předmětem je veřejná zakázka na služby v přepravě cestujících autobusem, která musí být podle nařízení č. 1370/2007 zadána v souladu se směrnicí 2004/18. Předkládající soud rovněž žádá o vyjasnění rozsahu požadavku poskytování služeb vlastními kapacitami podle uvedeného nařízení.

2.

Směrnice 2004/18 koordinuje vnitrostátní postupy při zadávání veřejných zakázek, které převyšují určitou hodnotu ( 5 ). Jejím účelem je zajistit, aby se na zadávání zakázek sjednaných jménem státu, regionálních nebo místních orgánů a jiných veřejnoprávních subjektů vztahovala „zásada rovného zacházení, zásada zákazu diskriminace, zásada vzájemného uznávání, zásada proporcionality a zásada transparentnosti“. Jejím cílem je rovněž „zaručit otevření zadávání veřejných zakázek hospodářské soutěži“ ( 6 ). V zájmu podpory přístupu malých a středních podniků na trh s veřejnými zakázkami obsahuje směrnice ustanovení o subdodávkách ( 7 ).

3.

Článek 1 odst. 2 písm. a) vymezuje „[v]eřejné zakázky“ jako „úplatné smlouvy uzavřené písemnou formou mezi jedním nebo více hospodářskými subjekty a jedním nebo více veřejnými zadavateli, jejichž předmětem je provedení stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb ve smyslu [směrnice 2004/18]“. Podle čl. 1 odst. 2 písm. d) se „veřejnými zakázkami na služby“ rozumí veřejné zakázky jiné než veřejné zakázky na stavební práce nebo na dodávky, jejichž předmětem je poskytování služeb uvedených v příloze II, takže zahrnují „pozemní přepravu“ ( 8 ). Podle čl. 1 odst. 4 je „koncesí na služby“„smlouva stejného druhu jako veřejná zakázka na služby s tou výjimkou, že protiplnění za poskytnutí služeb spočívá buď výhradně v právu využívat služby, nebo v tomto právu společně s platbou“.

4.

V článku 25 prvním pododstavci („Subdodávky“) se uvádí, že „[v] zadávací dokumentaci veřejný zadavatel od uchazeče může, nebo stanoví-li tak členský stát, musí požadovat, aby ve své nabídce uvedl, jakou část zakázky případně zamýšlí zadat třetím osobám, a všechny navrhované subdodavatele“.

5.

V bodě 9 odůvodnění nařízení č. 1370/2007 se uvádí, že aby mohly organizovat veřejné služby v přepravě cestujících „způsobem nejlépe odpovídajícím potřebám veřejnosti“, „musí mít všechny příslušné orgány možnost volně vybrat provozovatele veřejných služeb, s ohledem na zájmy malých a středních podniků, za podmínek stanovených tímto nařízením“. V tomto bodě odůvodnění se dále uvádí, že „[k] zajištění uplatňování zásady transparentnosti, zásady rovného zacházení s konkurenčními provozovateli a zásady proporcionality při poskytování kompenzací či udělování výlučných práv je třeba ve smlouvě o veřejných službách mezi příslušným orgánem a vybraným provozovatelem veřejných služeb vymezit povahu závazků veřejné služby a dohodnutou odměnu.“

6.

V bodě 19 odůvodnění uvedeného nařízení se mimo jiné uvádí, že „[u]zavírání smluv na subdodávky může přispět k účinnější veřejné přepravě cestujících a umožňuje účast jiných podniků, než je provozovatel veřejných služeb, se kterým byla uzavřena smlouva o veřejných službách. S ohledem na nejlepší využití veřejných financí by však měly mít příslušné orgány možnost stanovit podmínky pro uzavírání smluv na subdodávky v oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících, zejména v případě služeb provozovaných vnitřním provozovatelem“.

7.

V článku 1 odst. 1 se uvádí, že účelem nařízení č. 1370/2007 „je definovat, jak mohou příslušné orgány v souladu s pravidly [unijního] práva zasahovat do odvětví veřejné přepravy cestujících, aby zajistily poskytování služeb obecného zájmu, které jsou mimo jiné četnější, bezpečnější, kvalitnější nebo levnější než služby, které by mohly nabídnout samotné tržní mechanismy.“ Za tímto účelem toto nařízení „vymezuje podmínky, za nichž [by měly] příslušné orgány [poskytovat] kompenzace při ukládání nebo sjednávání závazků veřejné služby provozovatelům veřejných služeb za vzniklé náklady nebo udělují výlučná práva za plnění závazků veřejné služby“.

8.

Podle čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1370/2007 se toto nařízení „vztahuje na vnitrostátní a mezinárodní provozování veřejných služeb v přepravě cestujících po železnici či jiným druhem drážní dopravy a po silnici, s výjimkou služeb, které jsou provozovány zejména z důvodu historického nebo turistického významu“.

9.

V článku 2 se uvádí, že pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

10.

V článku 3 odst. 1 uvedeného nařízení se stanoví, že pokud příslušný orgán rozhodne o udělení výlučného práva nebo poskytnutí kompenzace jakékoli povahy za plnění závazků veřejné služby jím vybranému provozovateli, provede to v rámci smlouvy o veřejných službách.

11.

V článku 4, nadepsaném „Povinný obsah smluv o veřejných službách a obecných pravidel“, se mimo jiné uvádí:

„1.   Smlouvy o veřejných službách [...] musí:

[...]

[...]

7.   Dokumentace nabídkového řízení a smlouvy o veřejných službách musí být transparentní, pokud jde o možnost a případně míru použití subdodávek. Pokud se subdodávky použijí, je provozovatel pověřený řízením a provozováním veřejných služeb v přepravě cestujících podle tohoto nařízení povinen poskytovat převážnou část veřejných služeb v přepravě cestujících sám. Smlouva o veřejných službách, která současně pokrývá návrh, budování a provozování veřejných služeb v přepravě cestujících, může povolit plné využívání subdodávek při provozování těchto služeb. Smlouva o veřejných službách stanoví v souladu s vnitrostátním právem a [unijním] právem podmínky, které platí pro subdodávky“.

12.

V článku 5, nadepsaném „Uzavírání smluv o veřejných službách“, se v odstavci 1 uvádí:

„Smlouvy o veřejných službách se uzavírají v souladu s pravidly stanovenými tímto nařízením. Zakázky na služby nebo veřejné zakázky na služby, jak jsou definovány ve směrnici 2004/17/ES nebo ve směrnici 2004/18/ES, v přepravě cestujících autobusem či tramvají se však zadávají v souladu s postupy stanovenými podle uvedených směrnic, pokud tyto smlouvy nemají podobu koncesí na služby, jak jsou definovány v uvedených směrnicích. Mají-li být smlouvy uzavřeny v souladu se směrnicemi 2004/17/ES nebo 2004/18/ES, nepoužijí se odstavce 2 až 6 tohoto článku“.

13.

V článku 5 odst. 2 až 6 jsou uvedena pravidla pro uzavírání smluv o veřejných službách, která se odchylují od unijního práva v oblasti zadávání veřejných zakázek. Např. „není-li to zakázáno vnitrostátním právem, mohou příslušné orgány rozhodnout o přímém uzavření smluv o veřejných službách, buď pokud se jejich průměrná roční hodnota odhaduje na méně než 1000000 eur, nebo pokud se týkají poskytnutí méně než 300000 kilometrů veřejných služeb v přepravě cestujících ročně“ ( 9 ).

14.

V článku 8 odst. 2 je stanoveno přechodné období pro provedení článku 5. Zatímco se článek 5 použije na uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě po železnici a po silnici od 3. prosince 2019, mají členské státy povinnost během tohoto přechodného období postupně dosáhnout souladu s článkem 5, aby se vyhnuly vážným strukturálním problémům ( 10 ). V článku 8 odst. 2 druhém pododstavci a v čl. 8 odstavci 3 a 4 nařízení 1370/2007 jsou stanoveny další podrobnosti tohoto požadavku pro přechodné období. Z poslední věty čl. 8 odst. 1 však vyplývá, že se čl. 8 odst. 2 až 4 nepoužijí na smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících autobusem, na které se odkazuje v čl. 5 odst. 1.

15.

Dne 7. března 2015 zveřejnily Stadt Augsburg (město Augšpurk) a Landkreis Augsburg (zemský kraj Augšpurk) (dále společně jen jako „veřejní zadavatelé“) v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zakázce na poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících autobusem (soubor tras Lech sever) ( 11 ). Podle uvedeného oznámení o zakázce byli uchazeči oprávněni přidělit 30 % služeb v přepravě (vypočteno na základě kilometrů podle jízdního řádu) subdodavateli.

16.

Společnost Hörmann Reisen GmbH náleží mezi malé či středně velké podniky, má sídlo v Německu a působí v oblasti veřejné dopravy. Pokud by se chtěla stát úspěšným uchazečem v uvedeném zadávacím řízení, musela by uzavřít smlouvy na subdodávky ve větším rozsahu, než je povoleno podle oznámení o zakázce.

17.

Společnost Hörmann Reisen proto napadla omezení subdodávek u Vergabekammer Südbayern (Senát pro veřejné zakázky, Jižní Bavorsko, Německo). Tato společnost tvrdí, že z důvodu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 se uvedené nařízení v původním řízení nepoužije a omezení subdodávek je v rozporu se směrnicí 2004/18. Veřejní zadavatelé naopak tvrdí, že se nařízení č. 1370/2007 na věc v původním řízení použije a že jsou podle čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení oprávněni omezit subdodávky tak, jak učinili. Požadavek na poskytování služeb v rozsahu minimálně 70 % vlastními kapacitami je v souladu s povinností uloženou vybranému provozovateli, podle níž musí vykonávat „převážnou část“ dotčených veřejných služeb v přepravě cestujících sám.

18.

Vzhledem k tomu, že Vergabekammer Südbayern (Senát pro veřejné zakázky, Jižní Bavorsko, Německo) má za to, že výsledek řízení závisí na tom, která unijní pravidla se na dotčené zadávací řízení použijí, rozhodl se uvedené řízení přerušit a předložit žádost o rozhodnutí o následujících předběžných otázkách:

19.

Společnost Hörmann Reisen, veřejní zadavatelé a Evropská komise předložili písemná vyjádření. Ústní jednání nebylo požadováno a nekonalo se.

20.

Vergabekammer Südbayern (Senát pro veřejné zakázky, Jižní Bavorsko, Německo) je „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, a tudíž může k Soudnímu dvoru podávat žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ( 12 ).

21.

Veřejní zadavatelé a Komise odkazují v písemných vyjádřeních jak na směrnici 2004/18, tak i na směrnici 2004/17/ES ( 13 ). Směrnice 2004/17, na kterou se běžně odkazuje jako na „odvětvovou směrnici ( 14 )“, by se na takovou situaci, o jakou se jedná v původním řízení, použila pouze tehdy, byli-li by sami veřejní zadavatelé poskytovateli služeb v oblasti dopravy ve smyslu článku 5 uvedené směrnice ( 15 ). Soudní dvůr však nemá k dispozici dostatek informací, aby mohl určit, zda je tato podmínka splněna, a i kdyby tomu tak skutečně bylo, zda je skutečnost taková, že čl. 5 odst. 2 směrnice 2004/17 vylučuje použití uvedené směrnice ( 16 ). Otázky předložené Soudnímu dvoru navíc na směrnici 2004/17 neodkazují. Uvedenou směrnicí se proto nebudu níže zabývat.

22.

Předkládající soud dále žádá Soudní dvůr o výklad čl. 4 odst. 7 a čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 ve spojení buď se směrnicí 2004/18 nebo směrnicí 2014/24. Podle ustálené judikatury je však použitelnou směrnicí zpravidla směrnice platná v okamžiku, kdy zadavatel zvolí druh řízení, které má být uskutečněno, a definitivně rozhodne o otázce, zda je nutné v rámci řízení o zadání veřejné zakázky postupovat formou řízení s předchozí výzvou k účasti v soutěži. Směrnice se naopak nepoužije, pokud lhůta stanovená pro její provedení uplyne až po tomto datu ( 17 ). Soudní dvůr proto nedávno rozhodl tak, že pokud by se směrnice 2014/24 použila před uplynutím lhůty pro její provedení, zabránilo by to členským státům, jakož i veřejným zadavatelům a hospodářským subjektům, aby měli k dispozici dostatečnou lhůtu pro přizpůsobení se novým ustanovením zaváděným touto směrnicí ( 18 ). Tento závěr je významný zejména pro subdodávky, neboť v této oblasti čl. 63 odst. 2 směrnice 2014/24 zavádí zásadní změny oproti článku 25 směrnice 2004/18 ( 19 ). Ve věci v původním řízení bylo oznámení zadávacího řízení zveřejněno dne 7. března 2015, tj. více než jeden rok před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 2014/24. Z toho vyplývá, že se směrnice 2014/24 na původní řízení nepoužije ratione temporis, a tudíž se budu zabývat otázkami předkládajícího soudu pouze z hlediska nařízení č. 1370/2007 a směrnice 2004/18.

23.

Předkládající soud neuvádí žádné údaje o hodnotě dotčené veřejné zakázky na služby. V oznámení o zakázce zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie se však uvádí, že rozsah zakázky činí přibližně 639000 kilometrů služeb v přepravě cestujících autobusem ( 20 ). Domnívám se, že Komise pravděpodobně dospěla ke správnému závěru o tom, že hodnota zakázky překračuje prahovou hodnotu, od níž se použije směrnice 2004/18 ( 21 ). To však musí v konečném důsledku ověřit předkládající soud.

24.

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu je, zda se veřejné služby v přepravě cestujících autobusem, které jsou předmětem dotčené veřejné zakázky na služby, řídí zvláštními pravidly o subdodávkách stanovenými v čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1370/2004, třebaže má být uvedená zakázka udělena podle směrnice 2014/18. Proto se budu zabývat těmito otázkami společně. Třetí otázka je odlišná, neboť se týká rozsahu požadavku poskytovat určitou minimální část služeb vlastními kapacitami, jenž je uveden ve druhé větě čl. 4 odst. 7. Tuto otázku proto budu posuzovat samostatně.

25.

Je nesporné, že zakázka dotčená ve věci v původním řízení se týká veřejných služeb v přepravě cestujících po silnici ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1370/2007. Stejně tak není zpochybňováno, že uvedená zakázka se týká „veřejné služby v přepravě cestujících autobusem“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 uvedeného nařízení.

26.

Odkaz, který je uveden v čl. 5 odst. 1 uvedeného nařízení, na zadávací postupy stanovené ve směrnicích o zadávání veřejných zakázek, vylučuje ze své působnosti smlouvy, které mají povahu koncesí na služby ( 22 ). Soudní dvůr z těchto definicí v jiných věcech již dovodil, že zakázka na služby zahrnuje protiplnění, které platí přímo veřejný zadavatel poskytovateli služeb, kdežto v případě koncese na služby spočívá protiplnění za poskytnutí služby v právu využívat služby (buď jen v tomto právu, nebo v tomto právu společně s platbou) ( 23 ). V projednávané věci se v oznámení o zakázce zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie uvádí, že úspěšný uchazeč obdrží od veřejných zadavatelů protiplnění v podobě měsíčních plateb ( 24 ). I když konečné ověření přísluší předkládajícímu soudu, domnívám se, že Soudní dvůr by měl vycházet z předpokladu, že uvedená zakázka není smlouvou, která má povahu koncese na službu ve smyslu směrnice 2004/18.

27.

Z uvedeného vyplývá, že podle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 musí být dotčená zakázka zadána postupem podle směrnice 2004/18, a nikoli podle zvláštních pravidel pro uzavírání smluv o veřejných službách, která jsou uvedena v čl. 5 odst. 2 až 6 uvedeného nařízení, nebo podle přechodných ustanovení uvedených v čl. 8 odst. 2 až 4 uvedeného nařízení ( 25 ).

28.

Znamená to, že se zvláštní pravidla o subdodávkách, která jsou uvedena v čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1370/2007, na uvedenou zakázku nepoužijí?

29.

Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme podrobněji analyzovat čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007. Podle ustálené judikatury je třeba za účelem výkladu ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jíž je součástí ( 26 ).

30.

Pokud jde zaprvé o znění čl. 5 odst. 1, první věta tohoto ustanovení uvádí, že smlouvy o veřejných službách se uzavírají „v souladu s pravidly stanovenými [nařízením č. 1370/2007]“.

31.

Zatímco druhá věta představuje výjimku z pravidla uvedeného v první větě v případě veřejných zakázek na služby v přepravě cestujících autobusem či tramvají, pokud tyto smlouvy nemají podobu koncesí na služby, třetí věta upřesňuje rozsah uvedené výjimky: mají-li být smlouvy uzavřeny v souladu se směrnicemi 2004/17 nebo 2004/18, „nepoužijí se odstavce 2 až 6 článku [5]“. Výjimka uvedená ve druhé větě čl. 5 odst. 1 se tudíž týká výlučně zvláštních pravidel pro postupy uzavírání smluv podle těchto odstavců. Třetí věta by neměla smysl, pokud by bylo cílem normotvůrce vyjmout smlouvy týkající se poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících autobusem či tramvají, jiné než smlouvy, které mají podobu koncesí na služby, z oblasti působnosti ostatních ustanovení nařízení č. 1370/2007, včetně pravidel o subdodávkách, jež jsou uvedena v čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení. V takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, tedy čl. 4 odst. 7 stanovuje lex specialis ve vztahu k pravidlům pro subdodávky použitelný podle směrnice 2004/18.

32.

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Hörmann Reisen, není tento výklad v rozporu s pasáží čl. 4 odst. 7 „provozovatel pověřený řízením a provozováním veřejných služeb v přepravě cestujících podle větou [nařízení č. 1370/2007.“ ( 27 ). Účelem čl. 5 odst. 1 není vymezit obecné vynětí veřejných služeb v přepravě cestujících autobusem či tramvají z oblasti působnosti uvedeného nařízení, ale upřesnit výjimku, která je mnohem užší. Nařízení č. 1370/2007 se tudíž vztahuje na zadávání těchto služeb v přepravě provozovatelům veřejných služeb ( 28 ), na které se vztahuje pouze uvedená užší výjimka.

33.

Kontext, do něhož je zasazen čl. 5 odst. 1, podporuje tento výklad. Výjimka pro veřejnou službu v přepravě autobusem či tramvají je uvedena v rámci ustanovení, které upravuje „uzavírání smluv o veřejných službách“. V nařízení č. 1370/2007 se proto jasně odlišuje tato otázka mj. od otázky „povinného obsahu smluv o veřejných službách a obecných pravidel“, která je upravena v článku 4.

34.

Mimoto je závěr, k němuž jsem dospěla, v souladu s oblastí působnosti nařízení č. 1370/2007, jak je vymezena v čl. 1 odst. 2. V tomto ustanovení se mimo jiné uvádí, že nařízení se vztahuje „na vnitrostátní a mezinárodní provozování veřejných služeb v přepravě cestujících [...] po silnici [...]“. Uvedené znění vykládané ve spojení se třetí větou čl. 5 odst. 1 nepochybně potvrzuje skutečnost, že úmyslem normotvůrce skutečně nebylo vymezit obecné vynětí smluv o veřejných službách v přepravě cestujících autobusem, pokud tyto smlouvy nemají podobu koncesí na služby, z oblasti působnosti nařízení č. 1370/2007.

35.

Konečně je tento výklad i v souladu s cílem nařízení, kterým je umožnit příslušným orgánům, aby poskytovaly služby obecného zájmu – jako jsou veřejné služby v přepravě cestujících autobusem dotčené ve věci v původním řízení – které jsou četnější, bezpečnější, kvalitnější nebo levnější než služby, které by mohly nabídnout samotné tržní mechanismy ( 29 ).

36.

Jak je uvedeno v bodě 9 odůvodnění nařízení č. 1370/2007, plnění tohoto cíle vyžaduje, aby všechny příslušné orgány měly možnost volně vybrat provozovatele veřejných služeb, s ohledem na zájmy malých a středních podniků, za podmínek stanovených uvedeným nařízením. Tudíž třebaže unijní normotvůrce uznal, že subdodávky mohou přispívat k efektivnější přepravě cestujících, zároveň rovněž vymezil, že s ohledem na nejlepší využití veřejných financí by příslušné orgány „měly mít možnost stanovit podmínky pro uzavírání smluv na subdodávky v oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících“. Článek 4 odst. 7 nařízení č. 1370/2007 proto dává příslušným orgánům nezbytný prostor, aby mohly rozhodnout, zda subdodávky mohou v závislosti na okolnostech přispět k nejefektivnějšímu provozování služeb v přepravě cestujících v obecném zájmu ( 30 ).

37.

V tomto nařízení nenalézám nic, co by napovídalo tomu, že záměrem unijního normotvůrce bylo zbavit příslušné orgány této flexibility při uzavírání smluv o provozování služeb v přepravě cestujících autobusem, pokud tyto smlouvy nemají podobu koncesí na služby.

38.

Proto docházím k závěru, že čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1370/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že na takovou smlouvu o veřejných službách týkající se služeb v přepravě cestujících autobusem, o jakou se jedná v původním řízení, která nemá podobu koncesí na služby, jak je definována ve směrnici 2004/18 a která musí být zadávána v souladu s uvedenou směrnicí, se vztahuje nařízení č. 1370/2007 s výjimkou pravidel týkajících se uzavírání smluv o veřejných službách, která jsou uvedena v čl. 5 odst. 2 až 6 uvedeného nařízení. Na takovou smlouvu se proto vztahují zvláštní pravidla o subdodávkách, která jsou stanovena v čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1370/2007.

39.

V článku 4 odst. 7 jsou uvedeny tři obecné požadavky týkající se subdodávek. Zaprvé příslušný orgán musí „transparentně“ uvést, zda je možné subdodávky použít, a pokud ano, míru použití subdodávek. Zadruhé, pokud se subdodávky použijí, je úspěšný uchazeč přesto povinen poskytovat „převážnou část“ veřejných služeb v přepravě cestujících, jejichž provozováním byl pověřen podle nařízení č. 1370/2007. Zatřetí smlouva o veřejných službách musí stanovit podmínky, které platí pro subdodávky. Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda požadavek, který se týká poskytování služeb vlastními kapacitami, který je uveden v čl. 4 odst. 7, představuje minimální hodnotu, a zda tudíž příslušné orgány disponují širokým prostorem pro uvážení k dalšímu omezení subdodávek.

40.

Výraz „převážná část“ není přesně vymezen. Bezpochyby tudíž ponechává příslušným orgánům určitý prostor. Na tomto místě bych chtěla upozornit, že povinnost vybraného provozovatele poskytovat „převážnou“ část veřejných služeb v přepravě cestujících není stejná jako povinnost poskytovat „většinu“ z části těchto služeb ( 31 ). Proto nechápu druhou větu čl. 4 odst. 7 tak, že by ukládala vybranému provozovateli povinnost, aby sám provozoval „minimálně 50 %“ dotčených služeb. Zdá se, že tento výklad potvrzují i jiná jazyková znění čl. 4 odst. 7 ( 32 ).

41.

Společnost Hörmann Reisen v zásadě tvrdí, že požadavek podle čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení stanovuje maximální míru poskytování služeb vlastními kapacitami, kterou mohou příslušné orgány vyžadovat. Jak je uvedeno v bodě 19 odůvodnění, uzavírání smluv na subdodávky může přispět k účinnější veřejné přepravě cestujících. Příslušné orgány tudíž podle ní nemohou uložit požadavek na poskytování služeb vlastními kapacitami, který by byl větší než „převážná část“ dotčených služeb – např. v podobě „většiny“ či „valné většiny“ těchto služeb. Společnost Hörmann Reisen proto dochází k závěru, že požadavek na minimální míru vlastních kapacit nutných k poskytování služeb, o jaký se jedná v původním řízení (ve výši 70 %), je v rozporu s druhou větou čl. 4 odst. 7, pakliže se toto ustanovení na věc v původním řízení použije.

42.

S tímto závěrem nesouhlasím. Ze znění čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení a z účelu tohoto ustanovení a průběhu legislativního postupu vyplývá, že požadavek poskytování služeb vlastními kapacitami podle druhé věty stanovuje pouze minimální míru.

43.

Zaprvé musí být požadavek, který je stanoven ve druhé větě čl. 4 odst. 7, vykládán ve spojení se zásadou, která je stanovena ve větě první a stanoví, že v dokumentaci nabídkového řízení a smlouvách o veřejných službách musí být uvedeno, zda jsou subdodávky možné (v anglickém znění „considered“) a případně míru použití subdodávek. Tato věta svědčí o tom, že příslušné orgány mají široký prostor pro posouzení stran omezení subdodávek.

44.

Ve třetí větě čl. 4 odst. 7 uvedeného nařízení je navíc stanoveno, že veřejní zadavatelé mohou „povolit plné využívání subdodávek“ při plnění smluv, které současně pokrývají „návrh, budování a provozování veřejných služeb v přepravě cestujících“ ( 33 ). Vzhledem k tomu, že třetí věta je výjimkou z pravidla, které je stanoveno ve druhé větě, její znění napovídá, že druhá věta obsahuje pouze minimální požadavek.

45.

Dále, pokud by příslušné orgány nemohly uložit vybraným provozovatelům veřejných služeb povinnost, aby provozovali převážnou část či veškeré veřejné služby v přepravě cestujících vlastními kapacitami, bylo by to v rozporu s cílem unijního normotvůrce, který těmto orgánům ponechává prostor k tomu, aby při organizování veřejných služeb v přepravě cestujících co nejlépe využily veřejné finance ( 34 ). Tento závěr nelze dále řádně zdůvodnit i s ohledem na skutečnost, že příslušné orgány mají (nesporné) právo vyloučit jakékoli subdodávky (toto právo jasně vyplývá ze znění „musí být transparentní, pokud jde o možnost [...] použití subdodávek“, které je uvedeno v první větě čl. 4 odst. 7).

46.

V tomto výkladu mě konečně utvrzuje i historie vzniku nařízení č. 1370/2007. Druhá věta čl. 4 odst. 7 je výsledkem pozměňovacího návrhu, který předložil Evropský parlament ve fázi legislativního postupu během druhého čtení ( 35 ). Výbor Evropského parlamentu pro dopravu a cestovní ruch tento pozměňovací návrh odůvodnil takto: „pokud jsou všechny testy pro rozmístění vozidel a pracovníků přesunuty na subdodavatele, kteří rovněž mohou využívat subdodavatele, vyvstává riziko negativního dopadu na stávající sociální a kvalitativní normy. Tomu lze předejít jedině tak, že podnik, který získal smlouvu o veřejných službách, je v případě využívání subdodávek povinen poskytovat převážnou část veřejných služeb v přepravě cestujících sám […]“ ( 36 ). Podle mého názoru je zjevné, že oznámení o zakázce, v němž se vyžaduje, aby vybraný provozovatel veřejné služby poskytoval větší než „převážnou“ část veřejných služeb v přepravě cestujících – nebo i všechny tyto služby – sám, nemůže být v rozporu s uvedeným cílem.

47.

S ohledem na výše uvedené docházím k závěru, že veřejný zadavatel v takové situaci, o jakou se jedná v původním řízení, nejedná v rozporu s požadavkem, který je uveden ve druhé větě čl. 4 odst. 7 nařízení č. 1370/2007, pokud v oznámení o zakázce uvádí, že úspěšný uchazeč není oprávněn uzavřít smlouvu na subdodávky v míře větší než 30 % veřejných služeb v přepravě cestujících autobusem (vypočteno na základě kilometrů podle jízdního řádu), jejichž provozování mu bylo smlouvou o veřejné službě svěřeno.

48.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Vergabekammer Südbayern (Senát pro veřejné zakázky, Jižní Bavorsko) takto: