—

Žalobkyně tvrdí, že stanovení maximální výše příplatku německým zákonem o podpoře obnovitelné energie (Gesetz fur den Vorrang Erneuerbarer Energien – Erneuerbare-Energien-Gesetz – EEG) pro podniky s vysokou spotřebou energie nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. V tomto ohledu nejprve zdůrazňuje, že podniky s vysokou spotřebou energie nejsou právní úpravou zvýhodňovány. Zvláštní kompenzační režim má naopak kompenzovat výjimečnou zátěž spočívající zejména na žalobkyni a srovnatelných podnicích v rámci podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a slouží ke znovunastolení konkurenceschopnosti podniků s vysokou spotřebou energie, které předtím příplatek EEG značně postihoval.

—

Žalobkyně rovněž tvrdí, že zvláštní kompenzační režim není opatřením poskytovaným „státem nebo ze státních prostředků“. V tomto ohledu uvádí, že příplatek EEG nepředstavuje sám o sobě státní prostředky a že ani zřeknutí se těchto příjmů prostřednictvím zvláštního kompenzačního režimu tedy nemůže představovat opatření poskytované ze státních prostředků.

—

Podle žalobkyně není příplatek EEG vybírán, spravován a dokonce ani přerozdělován státem nebo veřejným či soukromým orgánem pověřeným nebo zřízeným státem. A dodává, že příplatek EEG může být naopak vybírán přímo správci přenosové sítě na základě občanskoprávního nároku. Příplatek neplyne do státního rozpočtu, takže zvláštní kompenzační režim nijak, přímo či nepřímo, nesnižuje příjmy státu.

—

Příjmy z EEG nejsou poskytovány ani státním orgánům. Příjmy z EEG ostatně nepodléhají veřejné kontrole ze strany Federálního úřadu pro hospodářství a kontrolu vývozů (Bundesamt für Wirtschaft und Ausfuhrkontrolle ou BAFA) nebo Federální agentury pro přenosové sítě (Bundesnetzagentur).