—

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož příplatek EEG a zvláštní kompenzační režim stanovené zákonem o podpoře obnovitelné energie (Gesetz für den Vorrang Erneuerbarer Energien – Erneuerbare-Energien-Gesetz – EEG) nepředstavují opatření poskytovaná státem nebo ze státních prostředků. Veškeré relevantní skutečnosti nutné pro kvalifikaci těchto opatření byly zjištěny v rámci postupu před zahájením soudního řízení za účasti Komise a Spolkové republiky Německo. Nepřetrvávaly žádné pochybnosti, o nichž by měla Komise rozhodnout v řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 (1).

—

Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila čl. 108 odst. 1 SFEU a zásadu právní jistoty tím, že k přezkumu svého předběžného posouzení EEG jako podpory použila řízení o nové podpoře podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999, namísto řízení o existující podpoře podle článku 17 a násl. nařízení č. 659/1999. V této souvislosti především uvádějí, že v rozhodnutí ze dne 22. května 2002 nepovažovala Komise EEG 2000 za podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, jelikož nedošlo k poskytnutí státních prostředků. Rozdíly mezi EEG 2000 a EEG 2012 nejsou z pohledu rozhodnutí Komise ze dne 22. května 2002 zásadní. Komise tak mohla namítat změněný právní názor Komise v řízení podle čl. 108 odst. 1 SFEU, aniž musela zatěžovat žalobkyně.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná napadené rozhodnutí vydala, aniž by předtím žalobkyním dala možnost se vyjádřit.