1

Řecká republika se svým kasačním opravným prostředkem, došlým kanceláři Soudního dvora dne 19. září 2014, domáhala, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie Řecko v. Komise (T‑52/12, EU:T:2014:677, dále jen „napadený rozsudek“), ve kterém Tribunál zamítl její žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise 2012/157/EU ze dne 7. prosince 2011 o vyrovnávacích platbách uhrazených řeckým subjektem pro zemědělská pojištění (ELGA) během let 2008 a 2009 (Úř. věst. 2012, L 78, s. 21, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Řecká republika návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 30. září 2014 podala návrh na předběžné opatření na základě článků 278 SFEU a 279 SFEU, směřující zejména k tomu, aby Soudní dvůr odložil vykonatelnost napadeného rozsudku do vyhlášení rozsudku o kasačním opravném prostředku.

3

Řecký subjekt pro zemědělská pojištění (ELGA) je veřejně prospěšnou organizací, která byla zřízena zákonem 1790/1988 (FEK A’ 134/20.6.1988). ELGA je právnickou osobou soukromého práva, kterou v plném rozsahu vlastní stát. Předmětem její činnosti je zejména pojišťování rostlinné a živočišné produkce, rostlinného majetku a stavů hospodářských zvířat zemědělských hospodářství proti škodám vyplývajícím z přírodních rizik.

4

Podle článku 3 a zákona 1790/1988, vloženého zákonem 2945/2001 (FEK A’ 223/8.10.2001), je režim pojištění u ELGA povinný a vztahuje se na přírodní rizika. Podle článku 5a zákona 1790/1988, vloženého zákonem 2040/1992 (FEK A’ 70/23.4.1992), se producentům zemědělských produktů, kteří tohoto režimu pojištění využívají, ukládá zvláštní příspěvek na pojištění ve prospěch ELGA.

5

Řecká republika meziresortní vyhláškou 262037 ministerstva hospodářství a ministerstva rozvoje venkova a výživy ze dne 30. ledna 2009 o výjimečném vyrovnání z důvodu škod zemědělské produkce (FEK B’ 155/2.2.2009) stanovila, že ELGA uhradí výjimečně vyrovnání ve výši 425 milionů eur z důvodu snížení produkce některých rostlinných kultur, k němuž došlo během hospodářského roku 2008 v důsledku nepříznivých klimatických podmínek. Z této meziresortní vyhlášky vyplynulo, že výdaje vzniklé v důsledku jejího uplatnění, které zatíží rozpočet ELGA, budou financovány prostřednictvím zápůjčky, kterou tato organizace sjedná s bankami, se státní zárukou.

6

Řecká republika dopisem ze dne 20. března 2009, zaslaným v odpověď na žádost Evropské komise o informace, informovala posledně uvedenou o tom, že ELGA uhradila v roce 2008 zemědělcům odškodnění za škody pokryté pojištěním ve výši 386986648 eur. Tuto částku tvořily zčásti příspěvky na pojištění uhrazené producenty ve výši 88353000 eur a zčásti příjmy získané díky zápůjčce ve výši 444 milionů eur, jejíž doba splatnosti je deset let, kterou ELGA sjednala s bankou se státní zárukou.

7

Komise rozhodnutím ze dne 27. ledna 2010 (Úř. věst. C 72, s. 12) zahájila formální vyšetřovací řízení stanovené v čl. 108 odst. 2 SFEU ve věci C 3/10 (ex NN 39/09), týkající se vyrovnávacích plateb uhrazených ELGA během let 2008 a 2009 (dále jen „dotčené podpory“). Dne 7. prosince 2011 Komise přijala sporné rozhodnutí.

8

Články 1 až 3 výroku sporného rozhodnutí znějí následovně:

„Článek 1

1.   Odškodnění uhrazená [ELGA] producentům zemědělských produktů během roku 2008 a 2009 představují státní podporu.

2.   Vyrovnávací platby poskytnuté v roce 2008 na základě režimu povinného zvláštního pojištění jsou slučitelné s vnitřním trhem, pokud jde o podpory ve výši 349493652,03 [eura], které subjekt ELGA poskytl producentům na zmírnění ztrát u jejich rostlinné produkce, pokud jde o podpory týkající se ztrát u rostlinné produkce způsobených medvědy ve výši 91500 [eur] a pokud jde o nápravná opatření přijatá v rámci výše uvedených podpor. Vyrovnávací platby odpovídající zbývající částce a uhrazené v roce 2008 na základě režimu zvláštního pojištění nejsou s vnitřním trhem slučitelné.

3.   Vyrovnávací platby ve výši 27614905 [eur] poskytnuté v roce 2009 na základě [meziresortní vyhlášky] jsou slučitelné s vnitřním trhem.

Vyrovnávací platby ve výši 387404547 [eur] poskytnuté producentům před 28. říjnem 2009 nejsou slučitelné s vnitřním trhem. Tímto závěrem nejsou dotčeny podpory, které v okamžiku poskytnutí splňovaly všechny podmínky stanovené v nařízení [Komise] (ES) č. 1535/2007 [ze dne 20. prosince 2007 o použití článků [107 a 108 SFEU] na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů (Úř. věst. L 337, s. 35)].

Článek 2

1.   [Řecká republika] přijme veškerá nezbytná opatření, aby od příjemců neslučitelných podpor získal[a] zpět protiprávně vyplacené podpory uvedené v článku 1.

2.   Podpory, které mají být navráceny, zahrnují úroky ode dne, kdy byly podpory dány k dispozici příjemcům, až do dne jejich navrácení.

[…]

4.   K vrácení dojde neprodleně v souladu s postupy stanovenými ve vnitrostátním právu, pokud tyto postupy umožňují okamžité a účinné provedení tohoto rozhodnutí.

Článek 3

Navrácení podpory uvedené v čl. 1 odst. 2 a 3 bude provedeno okamžitě a účinně. [Řecká republika] zajistí, aby toto rozhodnutí bylo provedeno ve lhůtě čtyř měsíců ode dne jeho oznámení.“

9

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. února 2012 podala Řecká republika žalobu na neplatnost sporného rozhodnutí. Řecká republika podala samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne na základě článků 278 SFEU a 279 SFEU návrh na předběžné opatření, směřující k odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí. Usnesením předsedy Tribunálu Řecko v. Komise (T‑52/12 R, EU:T:2012:447) byl proveden odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí uložilo Řecké republice, aby od příjemců získala uhrazené částky zpět.

10

Řecká republika vznesla sedm žalobních důvodů směřujících ke zrušení sporného rozhodnutí. První žalobní důvod vycházel z toho, že Komise nesprávně vyložila a uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU a článek 108 SFEU, ve spojení s ustanoveními zákona 1790/1988, jakož i z nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o vyrovnávací platby uskutečněné v roce 2009. Druhý žalobní důvod vycházel z toho, že Komise nesprávně posoudila skutkový stav a porušila podstatnou procesní náležitost, jakož i z nedostatečného odůvodnění, když dospěla k závěru, že vyrovnávací platby uskutečněné v roce 2009 představují protiprávní státní podpory. Třetí žalobní důvod vycházel z nesprávného výkladu a uplatnění článků 107 SFEU a 108 SFEU, jakož i z nedostatečného odůvodnění, jelikož Komise do částky podpor, které mají být navráceny, zahrnula částku 186011000,60 eura odpovídající příspěvkům uhrazeným zemědělci v roce 2008 a 2009 z titulu režimu povinného pojištění ELGA. Čtvrtý žalobní důvod, vznesený podpůrně, vycházel z nesprávného výkladu a uplatnění čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU a z toho, že Komise nesprávně použila svou posuzovací pravomoc v oblasti státních podpor z důvodu, že platby uskutečněné v roce 2009 měly být považovány za platby slučitelné s vnitřním trhem na základě tohoto ustanovení. Pátý žalobní důvod, rovněž vznesený podpůrně, vycházel z toho, že Komise porušila článek 39 SFEU, čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, článek 296 SFEU, jakož i několik obecných právních zásad, z důvodu, že neuplatnila sdělení Komise o dočasném rámci Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize, zveřejněné dne 22. ledna 2009 (Úř. věst. 2009, C 16, s. 1, dále jen „sdělení o dočasném rámci Společenství“) od 17. prosince 2008, což je den, ke kterému byl tento rámec použitelný na podniky činné v odvětví prvovýroby zemědělských produktů. Šestý žalobní důvod, rovněž vznesený podpůrně, vycházel z nesprávného posouzení a z chyb ve výpočtu, kterých se dopustila Komise při určení výše podpor, které mají být navráceny. Sedmý žalobní důvod vycházel z toho, že Komise nesprávně vyložila a uplatnila pokyny ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (Úř. věst. 2006, C 319, s. 1), a z toho, že nesprávně použila svou posuzovací pravomoc stran vyrovnávacích plateb uhrazených v roce 2008, pokud jde o ztráty u rostlinné produkce způsobené medvědy.

11

Vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že žádný z těchto sedmi žalobních důvodů není opodstatněný, napadeným rozsudkem žalobu zamítl v plném rozsahu.

12

Řecká republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

13

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

14

Je třeba připomenout, že podle čl. 60 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie kasační opravný prostředek proti rozsudku Tribunálu nemá v zásadě odkladný účinek. Podle článku 278 SFEU pakliže má Soudní dvůr za to, že to okolnosti vyžadují, může nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku (usnesení předsedy Soudního dvora, Front national a Martinez v. Parlament, C‑486/01 P-R a C‑488/01 P-R, EU:C:2002:116, bod 71).

15

Jak v projednávané věci Komise správně poznamenala, návrh na předběžné opatření směřuje implicitně, ale jasně nejen k tomu, aby Soudní dvůr nařídil odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, ale kromě toho a konkrétně k tomu, aby nařídil odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

16

V tomto ohledu skutečnost, že je předmětem návrhu na předběžné opatření odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí, což tak jde nad rámec odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku, nezpůsobuje, že by projednávaný návrh na předběžné opatření byl nepřípustný.

17

Je zajisté pravda, že v rámci článku 278 SFEU navrhovaná opatření nemohou v zásadě přesahovat formální rámec kasačního opravného prostředku, s nímž jsou spojena. Je však třeba rovněž uvést, že na základě ustálené judikatury návrh na odklad vykonatelnosti nelze koncipovat – s výjimkou výjimečných okolností – proti negativnímu rozhodnutí, jelikož přiznání odkladu vykonatelnosti nemůže mít za účinek změnu situace navrhovatele (viz usnesení předsedy Soudního dvora Front National a Martinez v. Parlament, EU:C:2002:116, bod 73 a citovaná judikatura). Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek lze považovat za negativní rozhodnutí, jelikož Tribunál tímto rozsudkem zamítl žalobu podanou Řeckou republikou v plném rozsahu, a s ohledem na skutečnost, že povinnost navrácení dotčených podpor vyplývá ze sporného rozhodnutí, důvody související s právem na účinnou soudní ochranu vyžadují, aby navrhovatelka mohla v projednávaném případě navrhnout odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí (obdobně viz usnesení předsedy Soudního dvora Le Pen v. Parlament, C‑208/03 P‑R, EU:C:2003:424, body 78 až 88).

18

Je třeba dodat, že projednávaný návrh na předběžné opatření je založen rovněž na článku 279 SFEU, což je ustanovení, na základě něhož Soudní dvůr může ve věcech, které mu byly předloženy, nařídit nezbytná předběžná opatření.

19

Článek 160 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že návrhy na předběžné opatření musí označit „předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaného předběžného opatření“. Soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření tudíž může rozhodnout o odkladu vykonatelnosti aktu nebo o jiném předběžném opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím v hlavní věci. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrhy na předběžná opatření musí být zamítnuty, pokud jedna z těchto podmínek není splněna. Soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření rovněž případně přistoupí ke zvážení existujících zájmů (usnesení předsedy Soudního dvora Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, C‑404/04 P-R, EU:C:2005:267, body 10 a 11, jakož i citovaná judikatura, a usnesení místopředsedy Soudního dvora Komise v. ANKO, C‑78/14 P‑R, EU:C:2014:239, bod 14).

20

Pokud jde o podmínku týkající se existence fumus boni juris, tato podmínka je splněna, pokud ve fázi řízení o předběžném opatření existuje zásadní právní či skutkový spor, jehož řešení není bez dalšího jasné, takže žaloba ve věci samé prima facie nepostrádá relevantní opodstatnění (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora Publishers Association v. Komise, 56/89 R, EU:C:1989:238, bod 31, jakož i Komise v. Artegodan a další, C‑39/03 P-R, EU:C:2003:269, bod 40). Vzhledem k tomu, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem, musí se soudce rozhodující o předběžném opatření omezit na posouzení „prima facie“ opodstatněnosti důvodů uplatněných v rámci sporu ve věci samé za účelem prokázání, zda existuje dostatečně vysoká pravděpodobnost úspěchu žaloby ve věci samé [usnesení místopředsedy Soudního dvora Komise v. Německo, C‑426/13 P(R), EU:C:2013:848, bod 41].

21

V kontextu projednávané věci má okolnost, že návrh na předběžné opatření směřuje k nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí, a nikoli k nařízení odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku, důsledky pro posouzení existence fumus boni juris (usnesení předsedy Soudního dvora Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, EU:C:2005:267, bod 16).

22

Jakkoli závažné mohou být důvody a argumenty uplatněné navrhovatelkou proti napadenému rozsudku, nemusí totiž stačit na to, aby z právního hlediska odůvodňovaly samy o sobě odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí. Řecká republika by k prokázání, že je splněna podmínka týkající se fumus boni juris, musela kromě toho úspěšně doložit, že důvody a argumenty uplatněné proti legalitě uvedeného rozhodnutí v rámci žaloby na neplatnost mohou odůvodnit prima facie nařízení požadovaného odkladu vykonatelnosti (obdobně viz usnesení předsedy Soudního dvora Le Pen v. Parlament, EU:C:2003:424, bod 90).

23

Kromě toho je třeba uvést, že ačkoli soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních v prvním stupni dospěl k závěru, že fumus boni juris existuje ve fázi návrhu na předběžné opatření podaného v rámci žaloby na neplatnost (usnesení předsedy Tribunálu Řecko v. Komise, EU:T:2012:447), Tribunál nicméně v napadeném rozsudku meritorně zamítl všechny žalobní důvody uplatněné navrhovatelkou.

24

V důsledku toho je třeba, pokud jde o projednávaný návrh na předběžné opatření, při posuzování podmínky týkající se existence fumus boni juris zohlednit okolnost, že sporné rozhodnutí, jehož odklad vykonatelnosti je požadován, již bylo po skutkové i právní stránce zkoumáno unijním soudem a že tento soud považoval žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí za neopodstatněnou (usnesení předsedy Soudního dvora Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, EU:C:2005:267, bod 19). Nezbytnost uplatňovat v rámci projednávaného návrhu na předběžné opatření právní důvody, které se jeví prima facie jako zvláště závažné, vyplývá tedy zejména z toho, že tyto důvody musí být způsobilé zpochybnit posouzení argumentace uplatněné Řeckou republikou v prvním stupni, které provedl Tribunál rozhodující ve věci samé (v tomto smyslu viz usnesení předsedy Soudního dvora Technische Glaswerke Ilmenau v. Komise, EU:C:2005:267, bod 20).

25

Řecká republika vznáší na podporu svého návrhu na předběžné opatření tři důvody.

26

Řecká republika svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku, který lze rozdělit na dvě části, jak bylo uvedeno v jejím návrhu na předběžné opatření, Tribunálu v podstatě vytýká, že nezohlednil právní důsledky vyplývající z okolnosti, že podstatná část dotčených podpor, a sice přibližně 186000000 eur, odpovídala povinným příspěvkům na pojištění, které ELGA uhradili samotní zemědělci.

27

Zaprvé Tribunál podle navrhovatelky porušil čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž nelze mít za to, že tato část podpory byla poskytnuta ze státních prostředků, neboť ji stát nikdy neměl k dispozici. Tribunál však v bodech 117 až 120 napadeného rozsudku připomněl ustálenou judikaturu Soudního dvora a Tribunálu, podle níž takové okolnosti, jako jsou okolnosti uplatňované Řeckou republikou týkající se původu prostředků použitých pro financování podpor, a zejména jejich původně soukromá povaha jakožto příspěvků uhrazených subjekty v rámci režimu dotací, jehož využívaly určité hospodářské subjekty daného odvětví, nebrání tomu, aby byly považovány za příspěvky vybrané ze státních prostředků (viz v tomto smyslu rozsudky Steinike & Weinlig, 78/76, EU:C:1977:52, bod 22; PreussenElektra, C‑379/98, EU:C:2001:160, bod 58; Francie v. Komise, C‑482/99, EU:C:2002:294, body 23, 24 a 37, jakož i Doux Élevage a Coopérative agricole UKL-ARREE, C‑677/11, EU:C:2013:348, bod 35 a citovaná judikatura).

28

Tribunál v bodech 121 až 129 napadeného rozsudku tuto judikaturu uplatnil na skutkové okolnosti projednávané věci. Tribunál, který v bodě 122 napadeného rozsudku zejména připomněl, že Soudní dvůr již rozhodl, že plnění poskytnutá ELGA byla financována státními prostředky a byla přičitatelná státu (rozsudek Freskot, C‑355/00, EU:C:2003:298, bod 81), analyzoval na základě před ním prokázaných skutečností povahu a původ vyrovnávacích plateb uskutečněných ELGA v roce 2008 a dospěl k závěru, že tyto platby pocházely zčásti z příspěvků na pojištění a zčásti z příjmů získaných díky zápůjčce. Tribunál z toho tedy vyvodil, že byly financovány státními prostředky, a to včetně části plateb, kterou lze přičíst těmto příspěvkům, jelikož vnitrostátní právní předpisy stanoví, že uvedené příspěvky musejí být zaúčtovány jako příjmy státu. Ve stejném smyslu se vyjádřil v bodech 130 až 133 napadeného rozsudku, pokud jde o platby uskutečněné v roce 2009, které byly financovány prostřednictvím zápůjčky realizované se státní zárukou.

29

Zadruhé Tribunál podle navrhovatelky porušil čl. 107 odst. 1 SFEU v rozsahu, v němž neuvedl důvody, pro něž je třeba mít za to, že dotčené podpory poskytují jejich příjemcům neoprávněné výhody, které mohou narušit hospodářskou soutěž uvnitř Unie, třebaže tyto podpory zčásti odpovídají příspěvkům, které ELGA uhradili titíž příjemci. Tribunál však v bodech 59 až 64 napadeného rozsudku podrobně uvedl důvody, pro něž uvedené podpory představují ve skutečnosti výhodu pro příjemce, a to nehledě na platbu těchto příspěvků. Tribunál rovněž připomněl zejména v bodech 66 až 68 tohoto rozsudku, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora čl. 107 odst. 1 SFEU nerozlišuje zásahy státu podle jejich příčin či cílů, takže vyrovnávací či sociální charakter dotčených podpor nestačí k tomu, aby se na tyto zásahy státu nevztahovala kvalifikace jako podpory ve smyslu tohoto ustanovení (rozsudky Francie v. Komise, C‑251/97, EU:C:1999:480, bod 37; Španělsko v. Komise, C‑409/00, EU:C:2003:92, bod 48, jakož i France Télécom v. Komise, C‑81/10 P, EU:C:2011:811, bod 17 a citovaná judikatura).

30

Kromě toho Tribunál v bodě 102 a následujících napadeného rozsudku uvedl, že podle ustálené judikatury je hospodářská soutěž narušena, pokud určité opatření snižuje náklady podniku-příjemce, a posiluje tak postavení podniku vzhledem k jiným konkurenčním podnikům. Tribunál upřesnil, že v tomto ohledu Komise nemusí dokládat skutečný účinek tohoto opatření na obchod mezi členskými státy, ani prokazovat skutečné narušení hospodářské soutěže (viz rozsudky Itálie v. Komise, C‑372/97, EU:C:2004:234, bod 44, jakož i Belgie a Forum 187 v. Komise, C‑182/03 a C‑217/03, EU:C:2006:416, bod 131 a citovaná judikatura). Tribunál rovněž dodal, že tento účinek na hospodářskou soutěž, stejně jako dopad na obchod uvnitř Společenství existuje i přes relativně malý význam podpor či relativně malou velikost podniků-příjemců, je-li dotčené odvětví zvláště vystaveno hospodářské soutěži, což je případ zemědělského odvětví, a zejména projednávaný případ (v tomto smyslu viz rozsudky Španělsko v. Komise, C‑114/00, EU:C:2002:508, bod 47, jakož i Řecko v. Komise, C‑278/00, EU:C:2004:239, body 69 a 70).

31

Z toho vyplývá, že argumenty uplatněné Řeckou republikou v rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jak byl uveden v návrhu na předběžné opatření, zpochybňují ve skutečnosti to, jak Tribunál uplatnil ustálenou judikaturu Soudního dvora na skutkový stav konstatovaný Tribunálem v napadeném rozsudku. Řecká republika nevysvětluje ani to, jak Tribunál zkreslil tento skutkový stav. Tyto argumenty tak neumožňují dospět k závěru, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku vykazuje dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti úspěchu pro odůvodnění nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

32

Řecká republika svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku, jak byl uveden v jejím návrhu na předběžné opatření, v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že vyrovnávací platby uhrazené v roce 2009 přestavují selektivní finanční výhodu pro jejich příjemce, která může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy, bez ohledu na výjimečné okolnosti, v nichž se nacházelo řecké hospodářství, a zejména jeho zemědělské odvětví. Tribunál tím, že se omezil na uplatnění judikatury Soudního dvora shrnuté v bodech 29 a 30 tohoto usnesení, podle navrhovatelky tuto judikaturu nesprávně vyložil vzhledem k tomu, že se předmětné rozsudky týkají finančních výhod poskytnutých za běžných podmínek fungování hospodářství, a přehlédl skutečnost, že jiné rozsudky vydané v oblasti státních podpor, zejména rozsudky Belgie v. Komise (C‑75/97, EU:C:1999:311, body 66 a 67), Itálie v. Komise (C‑310/99, EU:C:2002:143, body 98 a 99), jakož i Itálie v. Komise (EU:C:2004:234, bod 104), uvádějí výhrady, aby bylo možné čelit výjimečným okolnostem.

33

V tomto ohledu Komise správně poznamenává, že judikatura týkající se kvalifikace jako „podpory poskytované státem nebo ze státních prostředků“ ve smyslu článku 107 SFEU, zejména judikatura shrnutá v bodech 29 a 30 tohoto usnesení, musí být uplatněna v projednávané věci, jelikož je tato kvalifikace nezávislá zejména na hospodářských okolnostech, za nichž jsou tyto finanční výhody přiznány, a na důvodech, pro něž jsou poskytnuty. Podmínky, které musí podpora splňovat, aby byla prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem, jsou vymezeny v odst. 2 a 3 tohoto článku. Článek 107 odst. 3 písm. b) SFEU umožňuje Komisi, aby případně prohlásila za slučitelnou s vnitřním trhem podporu, která má napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu, i když bez dopadu na kvalifikaci výhody jako státní podpory. Pokud jde o judikaturu uplatněnou Řeckou republikou, citovanou v předcházejícím bodě tohoto usnesení, stačí konstatovat, že se uplatní nikoli na kvalifikaci státního opatření jako podpory, ale na navrácení podpor v případě, že byly tyto podpory prohlášeny za neslučitelné s vnitřním trhem.

34

Řecká republika se tedy v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku, jak byl uveden v návrhu na předběžné opatření, pokouší zpochybnit to, že Tribunál uplatnil ustálenou judikaturu Soudního dvora na skutkový stav konstatovaný Tribunálem v napadeném rozsudku. Řecká republika nevysvětluje ani to, jak Tribunál zkreslil tento skutkový stav. Ani druhý důvod kasačního opravného prostředku tedy nevykazuje, stejně jako první důvod kasačního opravného prostředku, dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti úspěchu pro odůvodnění nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí, požadovaného v rámci tohoto řízení.

35

Řecká republika první částí svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jak byla uvedena v jejím návrhu na předběžné opatření, Tribunálu vytýká, že porušil čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU, jelikož nesankcionoval nesprávné posouzení tohoto ustanovení Komisí. Podle Řecké republiky měl Tribunál rozhodnout, že čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU je v projednávané věci přímo použitelný s ohledem na výjimečné okolnosti ovlivňující řecké hospodářství v roce 2009, nebo přinejmenším sankcionovat pochybení, kterého se dopustila Komise z důvodu skutečnosti, že toto ustanovení neuplatnila. Tribunál se totiž stejně jako Komise dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že se uvedené ustanovení nemá použít mimo specifické případy uvedené ve sdělení o dočasném rámci Společenství.

36

V tomto ohledu Tribunál v bodech 159 a 160 napadeného rozsudku připomněl, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora musejí být všechny odchylky od obecné zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU vykládány striktně (rozsudek Německo v. Komise, C‑277/00, EU:C:2004:238, bod 20 a citovaná judikatura). Kromě toho podle ustálené judikatury, rovněž připomenuté Tribunálem v bodě 161 napadeného rozsudku, Komise při uplatnění čl. 107 odst. 3 SFEU disponuje širokou posuzovací pravomocí, jejíž výkon zahrnuje komplexní hodnocení hospodářského a sociálního charakteru (rozsudek Německo a další v. Kronofrance, C‑75/05 P a C‑80/05 P, EU:C:2008:482, bod 59, jakož i citovaná judikatura). K uznání případné neslučitelnosti podpory s vnitřním trhem ostatně dochází – pod dohledem unijního soudu – na základě příslušného řízení, jehož provedení spadá pod odpovědnost Komise (rozsudek DM Transport, C‑256/97, EU:C:1999:332, bod 16 a citovaná judikatura).

37

Kromě toho podle ustálené judikatury, a zejména rozsudků Německo a další v. Kronofrance (EU:C:2008:482, body 60 a 61, jakož i ustálená judikatura) a Holland Malt v. Komise (C‑464/09 P, EU:C:2010:733, body 46 a 47), připomenuté Tribunálem v bodech 186 a 187 napadeného rozsudku, jakož i Komisí v bodě 92 odůvodnění sporného rozhodnutí, konkrétně rozsudku Německo v. Komise (C‑288/96, EU:C:2000:537, bod 62), se Komise přijetím pravidel chování a oznámením – prostřednictvím jejich zveřejnění – že tato pravidla uplatní na případy, jež jsou jimi dotčeny, sama omezuje ve výkonu své posuzovací pravomoci a od těchto pravidel se nemůže odchýlit, jinak se vystaví případné sankci za porušení takových obecných právních zásad, jako jsou zásady rovného zacházení nebo ochrany legitimního očekávání. Soudní dvůr tak ve specifické oblasti státních podpor zdůraznil, že Komise je vázána rámcem a sděleními, jež přijme, pokud se neodchylují od norem Smlouvy v této oblasti.

38

Tribunál v bodech 146 až 189 napadeného rozsudku společně přezkoumal všechny vytýkané skutečnosti uplatněné Řeckou republikou v rámci čtvrtého a pátého žalobního důvodu, týkajících se použití čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU na dotčené podpory. V bodech 148 až 166 tohoto rozsudku tak podrobně přezkoumal a odmítl argumenty uplatněné v rámci pátého žalobního důvodu týkající se toho, že podpory podnikům činným v odvětví prvovýroby zemědělských produktů byly vyloučeny z dočasného rámce Společenství, a v bodech 168 až 184 uvedeného rozsudku pak argumenty týkající se toho, že sdělení Komise, kterým se mění dočasný rámec Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize (Úř. věst. 2009, C 261, s. 2), které rozšířilo možnost přiznat omezenou částku slučitelné podpory podnikům činným v odvětví prvovýroby zemědělských produktů od 28. října 2009, nemá zpětný účinek. Tribunál v bodech 185 až 189 napadeného rozsudku rovněž odmítl argumenty uplatněné v rámci čtvrtého žalobního důvodu, týkající se toho, že Komise čl. 107 odst. 3 písm. b) SFEU nepoužila přímo mimo případy specificky uvedené ve znění sdělení o rámci Společenství platného v okamžiku poskytnutí dotčených podpor.

39

Pokud tak jde o argument uvedený v návrhu na předběžné opatření, podle něhož měl Tribunál sám přímo použít čl. 107 odst. 3 SFEU, je třeba uvést, že použití tohoto ustanovení přísluší v první řadě Komisi a že Komise v tomto ohledu disponuje širokou posuzovací pravomocí. Ve zbývající části je třeba konstatovat, že Řecká republika se první částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jak byla uvedena v návrhu na předběžné opatření, pokouší zpochybnit to, že Tribunál uplatnil ustálenou judikaturu Soudního dvora na skutkový stav konstatovaný Tribunálem v napadeném rozsudku. Řecká republika nevysvětluje ani to, jak Tribunál zkreslil tento skutkový stav. Ani první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku tedy nevykazuje dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti úspěchu pro odůvodnění nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

40

Konečně druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jak byla uvedena v návrhu na předběžné opatření, vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál neodpověděl na vytýkanou skutečnost, která byla u něj údajně uplatněna, podle níž Komise porušila zásadu proporcionality v důsledku toho, že nařídila navrácení dotčených podpor, třebaže se již velmi obtížná situace v řeckém zemědělském odvětví v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí od úhrady těchto podpor ještě zhoršila.

41

V rámci pátého žalobního důvodu uvedeného v prvním stupni přitom Řecká republika uplatnila specifický argument založený na údajném porušení zásady proporcionality. Řecká republika totiž tvrdila, že Komise tím, že sdělení Komise, kterým se mění dočasný rámec Společenství, nepřiznala zpětný účinek, aby dotčené podpory mohly být prohlášeny za slučitelné na tomto základě, podobně jako obdobné podpory vyplacené později zemědělcům v jiných členských státech, porušila zejména zásadu proporcionality. Navrácení dotčených podpor je podle navrhovatelky opatřením s významnými důsledky pro řecké zemědělce a podle ní vytvoří „nepřiměřené situace a vztahy“. Tribunál na tuto argumentaci odpověděl v bodech 175 až 179 napadeného rozsudku, když v podstatě uvedl, že Řecká republika neprokázala, že neuplatnění změny tohoto rámce se zpětným účinkem přesáhlo meze nezbytné ke splnění legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, a že každopádně byla situace tohoto členského státu jiná než situace členských států, které poskytly podobné podpory po vstupu uvedené změny v platnost.

42

Stejně tak v rozsahu, v němž Řecká republika svým šestým žalobním důvodem uplatněným v prvním stupni Komisi vytýkala, že se dopustila nesprávného posouzení a nesprávného výpočtu při určení částky podpor, které mají být navráceny, jelikož neodpočetla podporu, která měla být považována za podporu de minimis s ohledem na platnou právní úpravu, stačí konstatovat, že Tribunál podrobně přezkoumal argumenty uvedené na podporu tohoto žalobního důvodu a v bodech 190 až 203 napadeného rozsudku je všechny odmítl. Tribunál konkrétně v bodě 194 tohoto rozsudku připomněl, že sporné rozhodnutí výslovně neuplatnilo kvalifikaci jako podpory neslučitelné s vnitřním trhem na podpory, které vzhledem k tomu, že splňují podmínky uložené nařízením č. 1535/2007, musejí být považovány za podporu de minimis, a v bodě 198 napadeného rozsudku zejména uvedl, že v souladu s judikaturou Soudního dvora se Komise může platně omezit na konstatování povinnosti navrátit předmětné podpory a na to, že ponechá na vnitrostátních orgánech, aby vypočítaly přesnou výši částek, které mají být navráceny.

43

Z předcházejícího vyplývá, že Tribunál odpověděl na argumenty výslovně uvedené v rámci pátého a šestého žalobního důvodu v prvním stupni, kterými Řecká republika uplatnila vytýkané skutečnosti související s nepřiměřeností navrácení dotčených podpor, které Komise nařídila ve sporném rozhodnutí. Naproti tomu v rozsahu, v němž Řecká republika zamýšlí v rámci tohoto řízení o předběžném opatření odkázat na jiné argumenty uplatněné v prvním stupni týkající se nepřiměřenosti rozhodnutí o navrácení podpor s ohledem na obtížnou situaci v řeckém zemědělském odvětví, stačí konstatovat, že je Řecká republika ve svém návrhu na předběžné opatření adekvátně neidentifikovala.

44

Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních tedy není s to na základě návrhu na předběžné opatření identifikovat specifické vytýkané skutečnosti řádně uplatněné před Tribunálem související s porušením zásady proporcionality v důsledku rozhodnutí o navrácení dotčených podpor a s ohledem na obtížnou situaci v řeckém zemědělském odvětví, na něž Tribunál v napadeném rozsudku údajně neodpověděl.

45

V každém případě, jak uvádí Komise, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího navrácení je důsledkem konstatování její protiprávnosti, takže navrácení takové podpory za účelem obnovení předchozího stavu nelze v zásadě považovat za nepřiměřené opatření ve vztahu k cílům ustanovení Smluv v oblasti státních podpor (rozsudek Belgie v. Komise, C‑142/87, EU:C:1990:125, bod 66 a citovaná judikatura). Kromě toho čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), stanoví, že „[j]e-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil [...]. Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami [unijního] práva [...]“.

46

Je přitom nutno konstatovat, že Řecká republika tím, že se ve svém návrhu na předběžné opatření omezila na to, že uvedla obtížnou situaci ve svém zemědělském odvětví, nevysvětlila důvody, pro něž by soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních měl podle ní dospět k závěru, že navrácení dotčených podpor je nepřiměřeným opatřením ve vztahu k legitimnímu cíli spočívajícímu v obnovení stavu předcházejícího jejich úhradě. Druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jak byla uvedena v návrhu na předběžné opatření, tedy nevykazuje dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti úspěchu pro odůvodnění nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí.

47

Ze všeho předcházejícího vyplývá, že podmínka týkající se fumus boni juris splněna není. Návrh na předběžné opatření tedy musí být zamítnut, aniž je třeba v projednávané věci přezkoumávat podmínku týkající se naléhavosti a provést zvážení zájmů.

Z těchto důvodů místopředseda Soudního dvora rozhodl takto: