12.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 7/15

1)

Stanoví čl. 14 písm. b) směrnice 2009/103/ES (1) kolizní normu, která by se s ohledem na působnost ratione personae měla použít nejen na poškozeného při dopravní nehodě, ale rovněž na pojistitele vozidla odpovědného za způsobení škody, a to pro účely určení práva rozhodného pro vzájemné vztahy takových pojistitelů, a jedná se o zvláštní normu ve vztahu ke kolizním normám stanoveným v nařízeních Řím I (2) a Řím II (3).

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku je třeba určit, zda právní vztahy mezi pojistiteli v projednávané věci spadají pod pojem „smluvních závazkových vztahů“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 nařízení Řím I. Pokud právní vztahy mezi pojistiteli pod uvedený pojem „smluvních závazkových vztahů“ spadají, je následně třeba určit, zda takové vztahy spadají do kategorie pojistných smluv (právních vztahů) a zda je právo rozhodné pro takové vztahy třeba určit v souladu s článkem 7 nařízení Řím I.

3)

V případě záporné odpovědi na první dvě otázky je třeba určit, zda v případě regresního nároku spadají právní vztahy mezi pojistiteli vozidel v soupravě pod pojem „mimosmluvních závazkových vztahů“ ve smyslu nařízení Řím II a zda je třeba z hlediska určení rozhodného práva v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Řím II takové vztahy považovat za odvozené právní vztahy vznikající v důsledku dopravní nehody (deliktu) či nikoli. Je třeba v takové věci, jako je projednávaná věc, považovat pojistitele vozidel v soupravě za dlužníky, kteří nesou společnou odpovědnost za stejný nárok ve smyslu článku 20 nařízení Řím II a je třeba právo použitelné na jejich vzájemné vztahy určit podle uvedené normy.