—

za G. Balázse M. Miszkulym, ügyvéd,

—

za Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-alföldi Regionális Vám- és Pénzügyőri Főigazgatósága B. Gyengem, jogtanácsos,

—

za maďarskou vládu M. Fehérem a G. Koósem, jako zmocněnci,

—

za řeckou vládu I. Bakopoulosem a V. Stroumpouli, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi A. Tokárem a K. Mifsud-Bonnicim, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 odst. 1 a článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, s. 58; Zvl. vyd. 13/23, s. 182), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003 (Úř. věst. L 284, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 447; dále jen „směrnice 98/70“), jakož i čl. 1 bodů 6 a 11 směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/20, s. 337), ve znění směrnice Rady 2006/96/ES ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst. L 363, s. 81; dále jen „směrnice 98/34“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi G. Balászem a Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-alföldi Regionális Vám- és Pénzügyőri Főigazgatósága (Regionální finanční ředitelství v Dél alföld, patřící pod státní daňovou správu; dále jen „regionální finanční ředitelství“) ve věci legality správního rozhodnutí, kterým byla G. Balászovi mimo jiné uložena pokuta za neuhrazení spotřební daně z jeho zásob motorové nafty.

3

Článek 1 směrnice 98/70, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví na základě péče o zdraví a životní prostředí technické specifikace paliv určených pro motorová vozidla vybavená zážehovými a vznětovými motory.“

4

Článek 4 této směrnice, nadepsaný „Motorová nafta“, v odst. 1 písm. e) stanoví:

„Nejpozději do 1. ledna 2009 členské státy zajistí […], aby motorová nafta mohla být uváděna na trh na jejich území pouze tehdy, splňuje-li environmentální specifikace stanovené v příloze IV, s výjimkou obsahu síry, který může být maximálně 10 mg/kg.“

5

Článek 5 uvedené směrnice, nadepsaný „Volný oběh“, stanoví:

„Žádný členský stát nesmí zakazovat, omezovat nebo bránit uvádění paliv, která splňují požadavky této směrnice, na trh.“

6

Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Prodej paliv s přísnějšími environmentálními specifikacemi“, zní:

„1.   Odchylně od ustanovení článků 3, 4 a 5 a v souladu s čl. 95 odst. 10 Smlouvy mohou členské státy přijmout opatření s cílem požadovat, aby ve zvláštních oblastech na jejich území směla být na trh uváděna pro celý vozový park pouze paliva splňující přísnější environmentální specifikace, než jsou stanoveny touto směrnicí, s cílem chránit zdraví obyvatelstva v určité aglomeraci nebo životní prostředí v určité ekologicky citlivé oblasti dotyčného členského státu, jestliže znečištění ovzduší nebo znečištění podzemních vod vytváří nebo lze rozumně očekávat, že bude vytvářet, vážný a opakující se problém pro lidské zdraví nebo životní prostředí.

2.   Členský stát, který si přeje využít odchylek ve smyslu ustanovení odstavce 1, musí Komisi předem podat žádost, včetně zdůvodnění. Toto zdůvodnění musí obsahovat důkaz o tom, že odchylka zachovává zásadu úměrnosti, a že nenaruší volný pohyb osob a zboží.

[...]“

7

V příloze IV směrnice 98/70 jsou stanoveny environmentální specifikace pro tržní paliva určená pro vozidla vybavená vznětovými motory. V této příloze jsou stanoveny mezní hodnoty pro následující parametry: cetanové číslo, hustota při 15 °C, destilace, polycyklické aromatické uhlovodíky a obsah síry.

8

Bod 31 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS (Úř. věst. L 140, s. 88), zní:

„Je vhodné provést úpravu přílohy IV směrnice 98/70/ES tak, aby umožnila uvádět na trh motorovou naftu s vyšším obsahem biopaliva (‚B7‘), než stanoví norma EN 590:2004 (‚B5‘). Tato norma by měla být odpovídajícím způsobem aktualizována a měla by stanovit mezní hodnoty technických parametrů, jež nejsou zahrnuty v uvedené příloze, jako například oxidační stabilita, bod vzplanutí, karbonizační zbytek, obsah popela, obsah vody, celkový obsah znečištění, korozivní působení na měď, mazivost, kinematická viskozita, bod zákalu, filtrovatelnost (CFPP), obsah fosforu, index kyselosti, obsah peroxidů, kolísání indexu kyselosti, opatření proti zanesení trysek a přidávání aditiv pro zajištění oxidační stability.“

9

Článek 1 směrnice 98/34 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[...]

[...]“

10

Článek 8 odst. 1 první pododstavec této směrnice stanoví:

„S výhradou článku 10, členské státy sdělí neprodleně Komisi každý návrh technického předpisu s výjimkou případu, kdy takový předpis pouze přejímá úplné znění mezinárodní nebo evropské normy a kdy postačí informace o dotyčné normě; členské státy současně Komisi sdělí důvody, pro které je nezbytné takový technický předpis přijmout, pokud již nebyly uvedeny v samotném návrhu.“

11

Jak vyplývá z přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, s. 12), je Evropský výbor pro normalizaci uznán Evropskou unií jako evropská organizace pro normalizaci.

12

Evropský výbor pro normalizaci přijal poprvé v roce 1993 normu pro evropskou motorovou naftu, a sice normu EN 590:1993, která stanovila zejména bod vzplanutí, jenž označuje nejnižší teplotu, při které se odpaří tolik paliva, že při jejich smísení se vzduchem a působením vnějšího zápalného zdroje mohou vznikat vznětlivé směsi, přičemž tato teplota činí pro tato paliva alespoň 55 stupňů Celsia. Tato hodnota byla odpovídajícím způsobem převzata rovněž v nahrazujících normách EN 590:1999, EN 590:2004, EN 590:2009 a EN 590:2013.

13

V době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení byly požadavky na jakost motorové nafty stanoveny nařízením ministra dopravy, telekomunikací a energie 20/2008 ze dne 22. srpna 2008 o požadavcích na jakost pohonných hmot. Toto nařízení, kterým měla být zejména provedena směrnice 98/70, neobsahovalo žádný požadavek týkající se bodu vzplanutí motorové nafty.

14

Naproti tomu maďarská norma MSZ EN 590:2009, jejímž cílem bylo provést evropskou normu EN 590:2009, obsahovala takový požadavek týkající se bodu vzplanutí motorové nafty.

15

Článek 3 písm. c) a h) zákona XXVIII z roku 1995 o národní technické normalizaci stanoví:

„V rámci národní technické normalizace se použijí následující základní zásady:

[...]

[...]

16

Článek 6 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:

„Používání národní normy je dobrovolné.“

17

Článek 8 odst. 1 písm. b) téhož zákona stanoví:

„Maďarský orgán pro normalizaci má zejména tyto úkoly:

[...]

18

Ustanovení § 110 bodu 13 zákona č. CXXVII z roku 2003 o zvláštních pravidlech pro spotřební daň a obchodování s produkty podléhajícími spotřební dani (dále jen „zákon o spotřební dani“) stanoví:

„[…] Ze skladovacích nádrží [jiných čerpacích stanic než čerpacích stanic určených k zásobení letadel] lze prodávat výhradně […] motorovou naftu zařazenou pod položku sazebníku 2710 19 41, topný olej zařazený pod položky sazebníku 2710 19 41 a 2710 19 45 [...], a dále bionaftu a etanol E85 odpovídající platným maďarským normám, a to výhradně prostřednictvím čerpacích stojanů. [...]“

19

Dne 5. října 2009 byly zásoby motorové nafty G. Balázse podrobeny daňové kontrole na základě právních předpisů v oblasti spotřební daně.

20

Při analýze vzorku, který byl při této příležitosti odebrán, bylo zjištěno, že bod vzplanutí motorové nafty neodpovídal ustanovením maďarské normy MSZ EN 590:2009. Naměřená hodnota totiž činila 44 °C namísto 55 °C vyžadovaných podle této normy.

21

Místní pobočka finančního ředitelství v Bács Kiskun v Kiskőrös (Maďarsko) spadající pod státní daňovou správu dne 21. března 2013 rozhodla, že G. Balázs porušil zákon o spotřebních daních, a uložila mu pokutu za neuhrazení daně ve výši 4418080 maďarských forintů (HUF) (přibližně 14138 eur), spotřební daň ve výši 883616 HUF (přibližně 2828 eur) a náhradu nákladů na vypracování znaleckých posudků ve výši 58900 HUF (přibližně 189 eur). Regionální finanční ředitelství toto rozhodnutí potvrdilo dne 13. června 2013.

22

G. Balász podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Kecskeméti Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovní soud v Kecskemétu), přičemž se dovolával zejména směrnice 98/34 a zákona XXVIII z roku 1995 o národní technické normalizaci, podle nichž je použití takové národní normy, jako je maďarská norma MSZ EN 590:2009, dobrovolné.

23

Předkládající soud kromě toho uvádí, že tato norma nebyla ke dni daňové kontroly dotčené v původním řízení k dispozici v maďarském jazyce.

24

Za těchto podmínek se Kecskeméti Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25

Regionální finanční ředitelství na jednání zpochybnilo přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu, že předběžné otázky nemají žádný vztah ke skutkovým okolnostem sporu v původním řízení. Podle jeho názoru se rozhodnutí napadené před předkládajícím soudem týká pouze zaplacení neuhrazené spotřební daně a nesankcionuje specificky porušení požadavků na jakost motorové nafty.

26

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí ze strany Soudního dvora rozhodnout o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (viz zejména rozsudky Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 63; Zanotti, C‑56/09, EU:C:2010:288, bod 15, jakož i Melki a Abdeli, C‑188/10 a C‑189/10, EU:C:2010:363, bod 27).

27

V projednávaném případě však i za předpokladu, že cílem rozhodnutí napadeného před předkládajícím soudem není přímo sankcionovat porušení požadavků na jakost motorové nafty, zůstává skutečností, že jak potvrdilo regionální finanční ředitelství, výsledky analýzy týkající se bodu vzplanutí v každém případě umožnily zjistit, že G. Balázs prodával palivo, které podléhá vyšší dani, než je daň, která se vztahuje na motorovou naftu.

28

Za těchto okolností nelze tvrdit, že výklad unijního práva požadovaný předkládajícím soudem zjevně nemá žádný vztah k předmětu sporu v původním řízení.

29

Z toho vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.

30

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 4 odst. 1 a článek 5 směrnice 98/70 vykládány v tom smyslu, že brání členskému státu v tom, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovil nad rámec požadavků obsažených v této směrnici další požadavky na jakost týkající se uvádění motorové nafty na trh, jako je například požadavek týkající se bodu vzplanutí dotčený ve věci v původním řízení.

31

Za účelem zodpovězení této otázky je třeba zaprvé předeslat, že podle článku 5 směrnice 98/70 nesmějí členské státy zakazovat, omezovat nebo bránit uvádění paliv, která splňují požadavky této směrnice, na trh.

32

Zadruhé z právního základu, o nějž se opírá směrnice 98/70 a její pozdější změny, kterými jsou článek 100a Smlouvy o ES a článek 95 ES (nyní článek 114 SFEU), jejichž cílem je sbližování právních předpisů členských států za účelem vytvoření a zajištění fungování vnitřního trhu, jakož i z bodu 1 odůvodnění této směrnice vyplývá, že účelem této směrnice je sbližování právních předpisů členských států s cílem odstranit případné rozdíly v oblasti specifikací, které se vztahují na paliva.

33

Jak ze znění článku 5 směrnice 98/70, tak z jejího účelu tak vyplývá, že jejím cílem je, zejména pokud jde o specifikace obsažené v čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice ve spojení s jejími přílohami II a IV, stanovit vyčerpávajícím způsobem požadavky, od nichž se členské státy mohou odchýlit pouze za přísných podmínek stanovených v článku 6 této směrnice.

34

Nicméně, jak uvedla generální advokátka v bodech 39 až 47 svého stanoviska, zjištění v předchozím bodě platí pouze v mezích věcné působnosti směrnice 98/70, tedy pouze pokud jde o technické specifikace paliv, o jejichž harmonizaci usiluje tato směrnice.

35

Ze znění článku 1 uvedené směrnice, který vymezuje oblast její působnosti, totiž vyplývá, že tato směrnice se týká technických specifikací dotčených paliv stanovených na základě péče o zdraví a životní prostředí.

36

Specifikace stanovené v přílohách I až IV směrnice 98/70 jsou v souladu s tímto jejím cílem nazvány „environmentální specifikace“.

37

Právní úprava odchylky stanovená v článku 6 uvedené směrnice se navíc týká pouze přijímání přísnějších environmentálních specifikací, než jsou stanoveny touto směrnicí, a to specifikací, které chrání „zdraví obyvatelstva v určité aglomeraci nebo životní prostředí v určité ekologicky citlivé oblasti“, jak vyplývá z odstavce 1 tohoto článku.

38

Cílem směrnice 98/70 tedy není harmonizovat všechny požadavky na jakost nebo technické specifikace, které by se mohly vztahovat na dotčená paliva, a tudíž zakázat členským státům, aby v tomto ohledu stanovily omezení nebo výjimky, nýbrž se vztahuje pouze na technické specifikace pro paliva, které mají environmentální význam ve smyslu uvedené směrnice, tj. specifikace vycházející z úvah týkajících se zdraví a životního prostředí.

39

Pokud však jde o specifikaci bodu vzplanutí motorové nafty dotčeného ve věci v původním řízení, je třeba uvést, že jak z technické definice tohoto parametru, která je uvedena v bodě 12 tohoto rozsudku, tak z tvrzení účastníků původního řízení přednesených na jednání vyplývá, že tato specifikace má především zajistit bezpečnost motorové nafty jakožto produktu a současně má význam pro funkčnost a ochranu motorů motorových vozidel. Cílem stanovení bodu vzplanutí je tak kromě toho i ochrana spotřebitelů před škodami, které mohou být způsobeny na jejich vozidlech.

40

V důsledku toho se směrnice 98/70, a zejména její článek 5 nepoužije na takovou specifikaci, jako je bod vzplanutí dotčený ve věci v původním řízení, a tudíž nemůže bránit členským státům v tom, aby podrobily uvádění motorové nafty na trh takovému požadavku, jelikož tento požadavek nepředstavuje technickou specifikaci týkající se zdraví a životního prostředí ve smyslu dané směrnice.

41

Kromě toho je třeba uvést, že bod 31 odůvodnění směrnice 2009/30 výslovně vyzývá k tomu, aby byla přizpůsobena norma EN 590:2004 a „stanoveny prahové hodnoty pro technické parametry, které nejsou obsaženy v [příloze IV směrnice 98/70]“, včetně bodu vzplanutí, což potvrzuje skutečnost, že tato směrnice a priori nebrání stanovení tohoto druhu dalších parametrů.

42

Pokud tedy specifikace dotčená ve věci v původním řízení nespadá do oblasti harmonizované směrnicí 98/70, je třeba zaprvé připomenout, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že členský stát může podrobit uvedení výrobku, na který se nevztahují technické specifikace harmonizované nebo uznávané na úrovni Unie, na trh na svém území pouze požadavkům, které jsou v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze Smlouvy o FEU, v projednávané věci zejména se zásadou volného pohybu zboží uvedenou v článcích 34 SFEU a 36 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky Komise v. Portugalsko, C‑432/03, EU:C:2005:669, bod 35, a Lidl Magyarország, C‑132/08, EU:C:2009:281, bod 45).

43

Zadruhé je třeba poznamenat, že podle článku 8 směrnice 98/34 členské státy musí za účelem umožnění preventivní kontroly na základě ustanovení týkajících se volného pohybu zboží a zejména, pokud jde o odůvodnění překážek volného pohybu, které mohou v této souvislosti vzniknout, sdělovat Komisi návrhy předpisů, jimiž jsou technické specifikace prohlašovány za závazné, ještě před tím, než tyto předpisy vstoupí v platnost (v tomto smyslu viz rozsudky Sandström, C‑433/05, EU:C:2010:184, bod 42, jakož i Belgische Petroleum Unie a další, C‑26/11, EU:C:2013:44, body 49 a 50).

44

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 a článek 5 směrnice 98/70 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání členskému státu v tom, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovil nad rámec požadavků obsažených v této směrnici další požadavky na jakost týkající se uvádění motorové nafty na trh, jako je například požadavek týkající se bodu vzplanutí dotčený ve věci v původním řízení, jelikož nejde o technickou specifikaci motorové nafty týkající se ochrany zdraví a životního prostředí ve smyslu uvedené směrnice.

45

Je třeba předeslat, že z předkládacího usnesení vyplývá, že maďarská norma MSZ EN 590:2009, která stanoví specifikaci pro bod vzplanutí motorové nafty dotčený ve věci v původním řízení a jejímž cílem je provedení evropské normy EN 590:2009, se stala v maďarském právu závaznou podle § 110 odst. 13 zákona o spotřební dani.

46

Za těchto okolností je podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, zda musí být čl. 1 body 6 a 11 směrnice 98/34 vykládán v tom smyslu, že brání členskému státu ve stanovení závaznosti takové národní normy, jako je maďarská norma MSZ EN 590:2009 dotčená ve věci v původním řízení.

47

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že nic nenasvědčuje tomu, že by mělo z čl. 1 bodu 6 směrnice 98/34, který pouze obsahuje definici toho, čím je zejména tvořena evropská nebo národní norma ve smyslu této směrnice, a z bodu 11 tohoto článku, který definuje pojem „technický předpis“, vyplývat, že taková norma se nemůže stát zcela nebo zčásti závaznou na základě rozhodnutí zákonodárce členského státu.

48

Zadruhé je třeba uvést, že ze znění čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 98/34 vyplývá, že evropská nebo mezinárodní norma se může stát závaznou na základě rozhodnutí zákonodárce členského státu, kterým je tento stát převede do technického předpisu, který má ze své podstaty závaznou právní sílu. Jak uvedla generální advokátka v bodě 65 svého stanoviska, není zřejmý žádný důvod, proč by tomu mělo být jinak u národní normy, zejména když tato norma odpovídá evropské normě, jako je tomu ve věci v původním řízení.

49

Za těchto podmínek je nutno na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 1 body 6 a 11 směrnice 98/34 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání členskému státu ve stanovení závaznosti takové národní normy, jako je maďarská norma MSZ EN 590:2009 dotčená ve věci v původním řízení.

50

Je třeba předeslat, že z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení nebyla maďarská norma MSZ EN 590:2009 k dispozici v maďarském jazyce, nýbrž jen v angličtině.

51

Za těchto okolností a s ohledem na kritérium veřejné dostupnosti norem stanovené v čl. 1 bodě 6 směrnice 98/34/ES je podstatou třetí otázky předkládajícího soudu, zda má být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že vyžaduje, aby byla národní norma ve smyslu uvedeného ustanovení zpřístupněna v úředním jazyce dotčeného členského státu.

52

V této souvislosti, jak již bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, čl. 1 bod 6 směrnice 98/34 obsahuje pouze definici toho, čím je tvořena norma ve smyslu této směrnice, jelikož cílem tohoto ustanovení navíc není stanovit požadavky jako takové týkající se norem, nýbrž zavést postup poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, a tedy preventivní kontrolu s cílem chránit volný pohyb zboží (v tomto smyslu viz rozsudek Belgische Petroleum Unie a další, C‑26/11, EU:C:2013:44, bod 49).

53

Vzhledem k tomu, že uvedená směrnice neobsahuje žádný údaj v tomto smyslu, nelze z čl. 1 bodu 6 této směrnice vyvodit požadavek, že norma ve smyslu tohoto ustanovení, která je k dispozici v angličtině, musí být zpřístupněna i v jazyce příslušného členského státu.

54

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 1 bod 6 směrnice 98/34 musí být vykládán v tom smyslu, že nevyžaduje, aby byla norma ve smyslu tohoto ustanovení zpřístupněna v úředním jazyce dotyčného členského státu.

55

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: