Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62012CN0402

Věc C-402/12 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 24. srpna 2012 Evropským parlamentem proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 14. června 2012 ve věci T-396/09, Vereniging Milieudefensie, Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht v. Komise

Úř. věst. C 9, 12.1.2013, p. 26–26 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

12.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 9/26


Kasační opravný prostředek podaný dne 24. srpna 2012 Evropským parlamentem proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 14. června 2012 ve věci T-396/09, Vereniging Milieudefensie, Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht v. Komise

(Věc C-402/12 P)

2013/C 9/43

Jednací jazyk: nizozemština

Účastníci/Účastnice řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropský parlament (zástupci: L. Visaggio a G. Corstens, zmocněnec)

Další účastníci řízení: Vereniging Milieudefensie, Stichting Stop Luchtverontreiniging Utrecht, Evropská komise, Nizozemské království, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Navrhovatel navrhuje,

zrušit rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 14. června 2012 ve věci T-396/09;

rozhodnout ve věci samé a zamítnout žalobu žalobkyň v řízení v prvním stupni;

uložit žalobkyním v prvním stupni náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Parlament zastává názor, že Tribunál porušil právo tím, že se domníval, že může přezkoumat platnost nařízení (ES) č. 1367/2006 (1) na základe článku 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy (2) navzdory tomu, že toto ustanovení nemá přímý právní účinek. Tento názor Tribunálu vyplývá ze zásadně nesprávného výkladu jak ustálené judikatury týkající se možnosti jednotlivce dovolávat se ustanovení mezinárodní úmluvy s cílem zpochybnit platnost aktu Evropské unie, tak i druhu a rozsahu mezinárodních povinností, o kterých se v projednávané věci jedná.

Konkrétně Tribunál použil judikaturu vyplývající z rozsudků ve věcech Fediol (3) a Nakajima (4), ale nezohlednil skutečnost, že tato judikatura — která je krom toho dosud omezená na mimořádně nízký počet věcí — může být použita pouze výjimečně a za velmi zvláštních podmínek. Ve sporném rozsudku Tribunál nepovažoval ani za potřebné přezkoumat, zda byly v projednávané věci tyto podmínky skutečně splněny a nezohlednil dokonce ani výjimečnou povahu této judikatury.


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, s. 13).

(2)  Aarhuská úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, schválená rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. L 124, s. 1).

(3)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 1989, Fediol v. Komise, 70/87, Recueil s. 1825

(4)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Komise, C-69/89, Recueil s. I-2169


Top