—

za X F. Suwandyem a W. de Witem, belastingadviseurs,

—

za nizozemskou vládu M. Noort, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi W. Möllsem a W. Roelsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405), ve znění směrnice Rady 2004/74/ES ze dne 29. dubna 2004 (Úř. věst. L 157, s. 87; Zvl. vyd. 09/02, s. 16, dále jen „směrnice 2003/96“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi X, právnickou osobou, a Voorzitter van het managementteam van het onderdeel Belastingdienst/Z van de rijksbelastingdienst (vedoucím „daňového odboru/Z“ daňové správy království, dále jen „Inspektor“), týkajícího se vrácení daně z paliv odvedené z uhlí dodaného X pro potřeby výroby cukru.

3

Podle bodů 3, 4, 6, 7 a 22 odůvodnění směrnice 2003/96:

[…]

[…]

4

Článek 2 této směrnice stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se pojmem ‚energetické produkty‘ rozumějí výrobky:

[…]

3.   Pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány jako pohonná hmota nebo palivo, zdaňují se energetické produkty jiné než produkty, pro které je úroveň zdanění stanovena v této směrnici, podle účelu použití sazbou v téže výši jako sazba pro obdobné palivo nebo pohonnou hmotu.

Kromě výrobků uvedených v odstavci 1, které jsou předmětem daně, se všechny výrobky určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané jako pohonná hmota nebo jako přísada nebo nastavovací plnivo do pohonných hmot zdaňují sazbou v téže výši jako sazba pro obdobnou pohonnou hmotu.

Kromě výrobků uvedených v odstavci 1, které jsou předmětem daně, se všechny další uhlovodíky s výjimkou rašeliny, které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo použity jako pohonná hmota [palivo], zdaňují sazbou v téže výši jako sazba pro obdobný energetický produkt.

4.   Tato směrnice se nevztahuje na:

5

Článek 20 zákona ze dne 23. prosince 1994 zavádějícího daně pro účely ochrany životního prostředí (Wet houdende vaststelling van de Wet belastingen op milieugrondslag) (Stb. 1994, č. 923) ve znění použitelném na skutkové okolnosti věci v původním řízení, naposledy pozměněném zákonem ze dne 14. prosince 2006 upravujícím některé daňové a jiné zákony (Wet houdende wijziging van enkele belastingwetten en enige andere wetten) (Stb. 2006, č. 682, dále jen „Wbm“), stanovil:

„Ve smyslu této kapitoly a ustanovení na ní založených se rozumí

[…]

6

Článek 21 Wbm zněl následovně:

„1.   Z uhlí je vybírána daň označovaná jako ‚daň z paliva‘.

2.   Daň je vybírána při dodání nebo využívání uhlí.

[…]“

7

Podle čl. 26 odst. 3 Wbm:

„Uhlí s dvojím použitím se od daně osvobozuje.“

8

Článek 27 Wbm stanovil:

„1.   Osobě, která použila uhlí, které jí dodala třetí osoba, k jiným účelům než jako palivo nebo k dvojímu použití, vrátí Inspektor na její žádost daň.

[…]

3.   Inspektor rozhodne o žádosti ve smyslu odstavců 1 a 2 rozhodnutím, proti němuž lze podat odvolání.

[…]“

9

X vyrábí z cukrové řepy cukr a výrobky obsahující cukr pro průmyslový i spotřebitelský trh. V rámci výrobního postupu vznikají vedlejší produkty, jako jsou krmiva a saturační kal (vápenaté hnojivo).

10

Během období, jehož se týká věc v původním řízení, bylo X dodáváno uhlí pro potřeby výroby cukru.

11

Výroba cukru z cukrové řepy začíná získáním difúzní řepné šťávy. Tato šťáva je dále čištěna a ze šťávy získané čištěním se po procesu odpařování a krystalizace stane granulovaný cukr. Tento postup vede rovněž ke vzniku usazeniny, vápenatého hnojiva, která je používána v zemědělství k udržování pH půdy. Tato usazenina se nazývá „saturační kal“ a sestává převážně z uhličitanu vápenatého.

12

K vyčištění difúzní šťávy získané z cukrové řepy je nezbytný saturační plyn. K získání tohoto plynu se nejprve smíchají vápenec a uhlí a tato směs se vloží do pece na pálení vápna, kde proběhne chemická reakce. Při ní vzniká nehašené vápno a oxid uhličitý získaný reakcí uhlí s kyslíkem a dále saturační plyn. Ten obsahuje přibližně 40 % oxidu uhličitého. Nesmí obsahovat žádné cizí látky. Pro výrobu „čistého“ saturačního plynu, nutného k čistění šťávy, nejsou vhodná jiná paliva.

13

Přibližně 12 % saturačního plynu vzniklého v peci je vypouštěno do ovzduší. Zbývající část (88 %) se použije při karbonizaci. Po použití saturačního plynu při karbonizaci část tohoto plynu unikne do ovzduší. Zbývající část oxidu uhličitého vzniklého v peci (66 %) je absorbována saturačním kalem.

14

Saturační kal, který se získá při výrobě cukru, prodává X do zemědělství jako vápenaté hnojivo určené na zachování a zlepšení hodnoty pH, jakož i na zlepšení struktury zemědělské půdy.

15

X požádala dopisem ze dne 7. března 2008 o vrácení daně z paliva za období od 1. října 2007 do 31. prosince 2007 ve výši 97114,23 eur. Rozhodnutím ze dne 24. dubna 2008 Inspektor tuto žádost zamítl. Odvolání podané X proti tomuto zamítavému rozhodnutí rovněž zamítl.

16

Jelikož žaloba podaná proti tomuto rozhodnutí byla prvostupňovým soudem prohlášena za neopodstatněnou, podala X proti tomuto rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu.

17

X tvrdí, že pojem „dvojí použití“ uvedený v čl. 20 písm. e) Wbm je třeba vykládat v témž smyslu, jaký má tento pojem v čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96. Podle tohoto výkladu použití uhlí v rámci výroby cukru, tak jak to činí X, představuje takové dvojí použití. X rovněž zdůrazňuje, že srovnatelní výrobci usazení mj. v Belgii, Německu, Francii a Spojeném království dani stanovené touto směrnicí nepodléhají.

18

Podle Inspektora využívá X uhlí pouze jako palivo. Zhodnocení produktu spalování uhlí (oxidu uhličitého) neznamená dvojí použití samotného uhlí. Dále tvrdí, že pokud by mělo být takové použití uhlí považováno za dvojí použití ve smyslu směrnice 2003/96, nebylo by tomu tak ve smyslu Wbm. Vnitrostátní zákonodárce tak má možnost dát pojmu „dvojí použití“ uvedenému v čl. 20 písm. e) Wbm odlišný, v tomto případě restriktivnější, dosah, než jaký zamýšlel spojit unijní zákonodárce s týmž pojmem v čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96.

19

Předkládající soud v tomto ohledu podotýká, že i kdyby v rámci věci, která mu byla předložena, přijal výklad pojmu „dvojí použití“ ve smyslu směrnice 2003/96, doslovný výklad úvodní věty čl. 2 odst. 4 uvedené směrnice by nicméně vedl k absurdní situaci, kdy X by se nemohla dovolávat přímého účinku této směrnice, kdyby oponovala tezi Inspektora, podle níž se v projednávaném případě nejedná o dvojí použití ve smyslu čl. 20 písm. e) Wbm.

20

Za těchto podmínek se Gerechtshof ‘s-Hertogenbosch rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

21

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je to, zda se jedná o „dvojí použití“ energetického produktu ve smyslu čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96, pokud se uhlí používá jako palivo při výrobě cukru a oxid uhličitý, který vznikne spalováním tohoto energetického produktu, následně rovněž slouží v tomto výrobním postupu nebo při výrobě chemických hnojiv.

22

Definice energetických produktů s dvojím použitím je uvedena v čl. 2 odst. 4 písm. b) druhé odrážce směrnice 2003/96. Energetický produkt má dvojí použití, pokud se používá jednak jako palivo a jednak pro jiné účely.

23

Výraz „jiné účely než jako […] palivo“ se objevuje v první i druhé odrážce ustanovení čl. 2 odst. 4 písm. b) uvedené směrnice, takže je třeba ho v obou případech vykládat totožně. Výklad obou prvních odrážek ustanovení čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96 ve vzájemné souvislosti, ve spojení s úvodní větou tohoto ustanovení, napovídá, že použití energetického produktu nespadá do působnosti uvedené směrnice pouze tehdy, jestliže je uvedený produkt sám používán k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota.

24

O dvojí použití energetického produktu, k jehož spalování dochází v rámci výrobního postupu, se tak jedná tehdy, pokud tak jako za okolností věci v původním řízení se tento postup neobejde bez použití látky, u níž je nesporné, že může vzniknout pouze spalováním uvedeného energetického produktu.

25

Jelikož je tedy sporný energetický produkt využíván jako zdroj energie v tomto výrobním postupu za účelem získání plynu vzniklého výhradně spalováním uvedeného energetického produktu, je možné mít za to, že tato funkce zdroje energie je skutečně předmětem dvou současných použití.

26

Naopak, pokud za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, není plyn vzniklý spalováním nutný při výrobním postupu, ale jedná se o pouhé zhodnocení zbytků vzniklých v rámci tohoto postupu, nejedná se o dvojí použití samotného energetického produktu. Pouhá skutečnost, že takto vzniklý plyn představuje surovinu v jiném výrobním postupu, např. výrobě zemědělského hnojiva, nemůže postačovat k tomu, aby bylo možno mít za to, že se jedná o dvojí použití spalovaného energetického produktu.

27

Pokud by totiž platilo, že pouhé zhodnocení zbytků vzniklých spalováním energetického produktu by mělo za následek „dvojí použití“ ve smyslu čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96, záviselo by v takovém případě to, zda by takový energetický produkt spadal do působnosti uvedené směrnice, na tom, zda by určitý výrobce zavedl postupy pro zhodnocení residuí vzniklých spalováním dotyčného energetického produktu, či nikoliv.

28

Proto je na první a druhou otázku třeba odpovědět tak, že čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96 musí být vykládán v tom smyslu, že použití uhlí jakožto paliva při výrobě cukru a následné použití oxidu uhličitého, který vznikne spalováním tohoto energetického produktu, při výrobě chemických hnojiv, nepředstavuje „dvojí použití“ uvedeného energetického produktu ve smyslu tohoto ustanovení. „Dvojí použití“ naopak představuje použití uhlí jakožto paliva při výrobě cukru a následné použití oxidu uhličitého, který vznikne spalováním tohoto energetického produktu, v rámci téhož výrobního postupu, je-li nesporné, že výroba cukru nemůže bez použití oxidu uhličitého vzniklého spalováním uhlí proběhnout.

29

Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je to, zda je členský stát za účelem výběru daně z energetických produktů, na něž se nevztahuje působnost směrnice 2003/96, oprávněn do svého vnitrostátního práva zavést pojem „dvojí použití“ s užším významem, než jaký tento pojem má ve smyslu čl. 2 odst. 4 písm. b) druhé odrážky uvedené směrnice.

30

Co se týče směrnice 2003/96, ze samotného znění jejího čl. 2 odst. 4 písm. b) druhé odrážky plyne, že „se nevztahuje na“ dvojí použití energetických produktů. Jak Soudní dvůr již uvedl v souvislosti s první odrážkou tohoto ustanovení, vyloučení uvedených produktů z působnosti uvedené směrnice přitom znamená, že členské státy mají pravomoc zdanit sporné energetické produkty v souladu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek Fendt Italiana, C‑145/06 a C‑146/06, EU:C:2007:411, body 38 a 41).

31

Z toho plyne, že členský stát je oprávněn zavést daň z energetických produktů, na něž se nevztahuje působnost směrnice 2003/96, jelikož spadají pod pojem „dvojí použití“ ve smyslu čl. 2 odst. 4 písm. b) druhé odrážky uvedené směrnice.

32

V tomto ohledu je to, zda vnitrostátní zákonodárce v daném případě zamýšlel použít definici lišící se od definice obsažené ve směrnici, otázkou čistě vnitrostátní povahy, o níž přísluší rozhodnout pouze předkládající soudu předtím, než bude následně aplikovat vnitrostátní právo.

33

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět, že členský stát je za účelem výběru daně z energetických produktů, na něž se nevztahuje působnost směrnice 2003/96, oprávněn do svého vnitrostátního práva zavést pojem „dvojí použití“ s užším významem, než jaký tento pojem má ve smyslu čl. 2 odst. 4 písm. b) druhé odrážky uvedené směrnice.

34

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: