1

B. Rintisch se svým kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2011, Rintisch v. OHIM – Valfleuri Pâtes alimentaires (PROTIVITAL) (T‑109/09, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl jeho žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 21. ledna 2009 (věc R 1660/2007-4) (dále jen „sporné rozhodutí“), týkajícího se námitkového řízení mezi navrhovatelem a společností Valfleuri Pâtes alimentaires SA (dále jen „společnost Valfleuri“).

2

Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1), které vstoupilo v platnost dne 13. dubna 2009. Projednávaný spor se však s ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutkového stavu řídí i nadále nařízením č. 40/94.

3

Nařízení č. 40/94 se provádí nařízením Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1041/2005 ze dne 29. června 2005 (Úř. věst. L 172, s. 4, dále jen „prováděcí nařízení“).

4

Článek 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 stanoví, že „Úřad nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“

5

Pravidlo 19 prováděcího nařízení stanoví:

[...]

6

Pravidlo 20 tohoto nařízení, nadepsané „Přezkoumání [průzkum] námitek“, v odstavci 1 stanoví:

„Neprokáže-li do uplynutí lhůty uvedené v pravidle 19 odst. 1 osoba, která námitky podala, existenci, platnost a rozsah ochrany své starší známky nebo staršího práva a své oprávnění k podání námitek, budou námitky zamítnuty [odmítnuty] jako neodůvodněné.“

7

Pravidlo 50 uvedeného nařízení, nadepsané „Projednání odvolání“, v odstavci 1 stanoví:

„Není-li stanoveno jinak, použijí se ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, přiměřeně i pro odvolací řízení.

[...]

Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, omezí senát přezkum odvolání na skutečnosti a důkazy předložené ve lhůtách stanovených nebo určených námitkovým oddělením v souladu s nařízením [č. 40/94] a těmito pravidly, pokud se senát nedomnívá, že by měly být vzaty v úvahu další nebo doplňkové skutečnosti a důkazy podle čl. 74 odst. 2 [uvedeného] nařízení.“

8

V bodě 7 odůvodnění nařízení č. 1041/2005 je uvedeno:

„Ustanovení týkající se námitkového řízení by měla být zcela přeformulována tak, aby byly stanoveny požadavky na přípustnost, jasně určeny právní následky nedostatků a aby byla ustanovení chronologicky uspořádána podle průběhu řízení.“

9

Tribunál uvedl skutečnosti předcházející sporu v bodech 1 až 16 napadeného rozsudku následovně:

[...]

[...]

10

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. března 2009 podal B. Rintisch žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí.

11

Na podporu této žaloby vznesl tři žalobní důvody, z nichž pouze druhý je předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku. Tento důvod vycházel z toho, že odvolací senát porušil čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, jakož i ze zneužití pravomoci.

12

Tribunál poté, co v bodech 31 a 32 napadeného rozsudku připomněl, když odkázal na rozsudek ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul (C-29/05 P, Sb. rozh. s. I-2213, bod 42), že z čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 vyplývá, že obecně platí, není‑li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení uvedeného nařízení, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy, první část daného žalobního důvodu uvedeného B. Rintischem zamítl, když v bodech 33 až 42 napadeného rozsudku uvedl v podstatě následující:

„33   [...] [M]ožnost, že účastníci řízení před OHIM předloží skutečnosti a důkazy po uplynutí lhůt stanovených za tímto účelem, je podmíněna tím, že není stanoveno jinak. [...]

34   V projednávané věci měl odvolací senát za to [...], že existuje výslovné ustanovení stanovící něco jiného, na základě něhož je v souladu s judikaturou zamítnutí námitek imperativní, a není pouhou možností v rámci diskreční pravomoci OHIM. Podle něj pravidlo 20 odst. 1 [prováděcího] nařízení, které se před ním použije na základě pravidla 50 odst. 1 téhož nařízení, bránilo, aby vykonal diskreční pravomoc stanovenou v čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94.

[...]

37   Z kombinovaného výkladu [pravidla 20 odst. 1 a pravidla 50 odst. 1 prvního a třetího pododstavce prováděcího nařízení] vyplývá, že pokud není stanoveno jinak, je odvolací senát povinen použít pravidlo 20 odst. 1 [prováděcího] nařízení v rámci řízení před ním a z tohoto důvodu mít za to, že předložení důkazů, které mají prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany starší ochranné známky po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem OHIM způsobuje odmítnutí námitek, aniž by měl v tomto ohledu posuzovací pravomoc [...]

38   [B. Rintisch] tvrdí, že pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec in fine [prováděcího] nařízení, a konkrétně odkaz, který je v něm stanoven na čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, odpovídá právě ustanovení stanovujícímu něco jiného, které v každém případě brání tomu, aby se pravidlo 20 odst. 1 téhož nařízení použilo v řízeních u odvolacího senátu. Tento argument však přijmout nelze.

39   Úvodem je třeba uvést, že jelikož byly námitky podány dne 24. října 2006, je zněním [prováděcího] nařízení použitelným v projednávané věci znění platné po změně provedené nařízením [...] č. 1041/2005 [...]. Podle bodu 7 odůvodnění posledně uvedeného nařízení je konkrétně jedním z cílů této změny zcela přeformulovat ustanovení týkající se námitkového řízení, aby byly jasně mezi jinými aspekty určeny právní následky vyplývající z procesních nedostatků.

40   Připuštění výkladu uvedeného [B. Rintischem], kromě nebezpečí, že by se uplatnila argumentace v kruhu týkající se dotčených ustanovení, by přitom mělo za následek podstatné omezení působnosti pravidla 20 odst. 1 [prováděcího] nařízení, v platném znění.

41   Pokud by totiž důkazy směřující k prokázání existence, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky – které v souladu s novým zněním pravidla 20 odst. 1 [prováděcího] nařízení, použitelným na projednávanou věc, námitkové oddělení zohlednit nemůže, jsou-li předloženy opožděně – odvolací senát přesto zohlednit mohl na základě diskreční pravomoci podle čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, právní následek stanovený výslovným způsobem v nařízení č. 1041/2005 pro tento typ nedostatků, a sice odmítnutí odvolání, by mohl být v určitých případech zbaven užitečného účinku.

42   Je tedy třeba mít za to, že odvolací senát nepochybil, když měl za to, že za okolností projednávané věci existuje ustanovení, které brání zohlednění důkazů, které [B. Rintisch] předložil u OHIM opožděně, a že tudíž neměl žádný prostor pro uvážení na základě čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94.“

13

Tribunál následně zamítl druhou část druhého žalobního důvodu z následujícího důvodu:

14

Tribunál zamítl rovněž ostatní žalobní důvody uplatněné B. Rintischem na podporu jeho žaloby, a proto tuto žalobu zamítl.

15

B. Rintisch se svým kasačním opravným prostředkem domáhá, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek a uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

16

OHIM a společnost Valfleuri navrhují, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a aby byla B. Rintischovi uložena náhrada nákladů řízení.

17

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatel uplatňuje dva důvody, vycházející z porušení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 a z toho, že odvolací senát zneužil svou pravomoc.

18

B. Rintisch tvrdí, že Tribunál čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 a pravidlo 50 odst. 1 prováděcího řízení vyložil nesprávně.

19

Uvádí tak, že Tribunál opomněl použít pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec prováděcího nařízení, přičemž jde o speciální ustanovení k přezkumu odvolání, které stanoví výslovně použití čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, a které tedy přiznává odvolacímu senátu posuzovací pravomoc k určení, zda je či není třeba vzít v úvahu další nebo doplňkové skutečnosti, anebo důkazy. Kromě toho Tribunál nesprávně neprovedl rozlišení mezi novými skutečnostmi a opožděným předložením dalších nebo doplňkových skutečností a důkazů ve smyslu pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce prováděcího nařízení.

20

OHIM výklad relevantních ustanovení navržený navrhovatelem zpochybňuje. Má za to, že Tribunál správně uvedl, že pravidlo 20 odst. 1 prováděcího nařízení musí být považováno za ustanovení, které stanoví jinak ve smyslu výše uvedeného rozsudku OHIM v. Kaul, neboť jde o kogentní ustanovení, které zavádí nevratnou lhůtu.

21

Společnost Valfleuri má za to, že pravidlo 19 odst. 4 a pravidlo 20 odst. 1 prováděcího nařízeni jsou výslovnými a kogentními ustanoveními, která vylučují, aby OHIM mohl prodloužit lhůtu stanovenou osobě, která podala námitky, k prokázání existence a platnosti starších ochranných známek. V důsledku toho OHIM nemá v dotčené situaci prostor pro uvážení, který mu poskytuje čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94.

22

Článek 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 stanoví, že OHIM nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.

23

Jak uvedl Soudní dvůr, ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že obecně platí, není-li stanoveno jinak, že předložení skutečností a důkazů účastníky řízení je stále možné i po uplynutí lhůt, kterým podléhá takové předložení podle ustanovení nařízení č. 40/94, a že OHIM nic nezakazuje přihlédnout ke skutečnostem a důkazům, které byly takto opožděně uvedeny nebo předloženy (výše uvedený rozsudek OHIM v. Kaul, bod 42 a rozsudek ze dne 18. července 2013, New Yorker SHK Jeans v. OHIM, C‑621/11 P, bod 22).

24

Uvedené ustanovení totiž tím, že upřesňuje, že OHIM „nemusí“ v takovém případě přihlížet k takovým důkazům, přiznává OHIM širokou posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, které musí v tomto smyslu odůvodnit, zda je namístě k těmto důkazům přihlédnout, či nikoliv (výše uvedené rozsudky OHIM v. Kaul, bod 43 a New Yorker SHK Jeans v. OHIM, bod 23).

25

Vzhledem k tomu, že se první důvod kasačního opravného prostředku uplatněný navrhovatelem týká pouze posuzovací pravomoci, kterou podle něj disponuje odvolací senát OHIM, je třeba za účelem určení, zda existuje ustanovení, které by stanovilo jinak, jež by mohlo takovou pravomoc vyloučit, odkázat na pravidla upravující odvolací řízení.

26

V tomto ohledu pravidlo 50 odst. 1 první pododstavec prováděcího nařízení stanoví, že není-li stanoveno jinak, použijí se ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, přiměřeně i pro odvolací řízení.

27

Tribunál měl v bodě 37 napadeného rozsudku za to, že z tohoto ustanovení vyplývá, že je odvolací senát povinen použít pravidlo 20 odst. 1 prováděcího nařízení a z tohoto důvodu mít za to, že předložení důkazů, jejichž cílem je prokázat existenci, platnost a rozsah ochrany starší ochranné známky, po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem OHIM způsobuje odmítnutí námitek, aniž má v tomto ohledu odvolací senát posuzovací pravomoc.

28

Tribunál tím však vycházel z nesprávného výkladu pravidla 50 odst. 1 prováděcího nařízení, který nezohledňuje dosah třetího pododstavce tohoto ustanovení.

29

Ačkoli první pododstavec uvedeného ustanovení zavádí zásadu, podle níž se použijí ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, přiměřeně i pro odvolací řízení, třetí pododstavec téhož ustanovení totiž představuje speciální pravidlo, které se od této zásady odchyluje. Toto speciální pravidlo je vlastní odvolacímu řízení proti rozhodnutí námitkového oddělení a před odvolacím senátem stanoví režim skutečností a důkazů předložených po uplynutí lhůt stanovených nebo určených v prvním stupni.

30

Na tento zvláštní aspekt odvolacího řízení proti rozhodnutí námitkového oddělení se tedy musí použít pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec prováděcího nařízení namísto ustanovení týkajících se řízení před uvedeným oddělením, mezi něž patří pravidlo 20 odst. 1 prováděcího nařízení.

31

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že toto speciální pravidlo bylo do prováděcího nařízení zavedeno při jeho změně nařízením č. 1041/2005, jehož cílem je podle bodu 7 odůvodnění zejména jasně určit právní následky procesních nedostatků, k nimž došlo v průběhu námitkových řízení. Toto konstatování potvrzuje, že následky, které jsou u odvolacího senátu spojeny s prodlením zjištěným při provádění důkazů před námitkovým oddělením, musejí být určeny na základě uvedeného pravidla.

32

Podle pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce prováděcího nařízení přitom platí, že směřuje-li odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, omezí odvolací senát přezkum odvolání na skutečnosti a důkazy předložené ve lhůtách stanovených nebo určených námitkovým oddělením, pokud se senát nedomnívá, že by měly být vzaty v úvahu další nebo doplňkové skutečnosti a důkazy podle čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94.

33

Prováděcí nařízení tedy výslovně stanoví, že odvolací senát má při přezkumu odvolání směřujícího proti rozhodnutí námitkového oddělení posuzovací pravomoc vyplývající z pravidla 50 odst. 1 třetího pododstavce prováděcího nařízení a čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 ohledně rozhodnutí, zda je třeba vzít v úvahu další nebo doplňkové skutečnosti a důkazy, které nebyly předloženy ve lhůtách stanovených nebo určených námitkovým oddělením, či nikoli.

34

Proto Tribunál tím, že v bodě 42 napadeného rozsudku uvedl, že pravidlo 20 odst. 1 prováděcího nařízení představuje ustanovení, které stanoví jinak, jež brání tomu, aby odvolací senát zohlednil důkazy, které navrhovatel u OHIM předložil opožděně, s tím důsledkem, že tento senát neměl žádný prostor pro uvážení založený na čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 pro účely zohlednění těchto důkazů, ve svém rozsudku provedl nesprávné právní posouzení.

35

Je však třeba připomenout, že vykazuje-li odůvodnění rozsudku Tribunálu porušení unijního práva, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, musí být kasační opravný prostředek zamítnut (rozsudky ze dne 13. července 2000, Salzgitter v. Komise, C-210/98 P, Recueil, s. I-5843, bod 58 a ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C-352/09 P, Sb. rozh. s. I-2359, bod 136).

36

Z úvah uvedených v bodě 34 tohoto rozsudku přitom vyplývá, že odvolací senát se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodech 38 až 40 sporného rozhodnutí konstatoval, že z pravidla 20 odst. 1 prováděcího nařízení vyplývá, že nemá posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, zda je či není třeba vzít v úvahu důkazy předložené opožděně, týkající se existence, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky.

37

Je nicméně nutno uvést, že odvolací senát v bodě 42 sporného rozhodnutí uvedl, že i kdyby bylo prohlášeno, že má posuzovací pravomoc ohledně rozhodnutí, zda je třeba vzít v úvahu dokumenty předložené opožděně, či nikoli, vykonal by ji v neprospěch osoby, která podala námitky. Následně v bodech 43 až 46 tohoto rozhodnutí uvedl důvody, které tento závěr odůvodňují.

38

Tyto důvody, které odvolací senát uplatnil podpůrně za účelem odmítnutí zohlednit důkazy, které B. Rintisch předložil opožděně, mohou zhojit vadu, kterou je stiženo sporné rozhodnutí, pouze v případě, že umožní mít za to, že odvolací senát skutečně využil posuzovací pravomoc, kterou mu přiznává čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, k tomu, aby s uvedením odůvodnění a s řádným zohledněním všech relevantních okolností rozhodl, zda je třeba pro účely rozhodnutí, které má vydat, opožděné důkazy, jež mu byly předloženy, zohlednit, či nikoliv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, Centrotherm Systemtechnik v. OHIM a centrotherm Clean Solutions, C‑610/11 P, bod 110).

39

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr zejména rozhodl, že zohlednění opožděně předložených skutečností nebo důkazů ze strany OHIM v případě, kdy má rozhodovat v rámci námitkového řízení, může být zvláště odůvodněné, usoudí-li OHIM, že skutečnosti předložené opožděně mohou být na první pohled skutečně relevantní, pokud jde o výsledek námitek podaných k OHIM, a že stadium řízení, ve kterém dojde k tomuto opožděnému předložení, a okolnosti, které jej provázejí, takovému zohlednění nebrání (výše uvedené rozsudky OHIM v. Kaul, bod 44, jakož i Centrotherm Systemtechnik v. OHIM a centrotherm Clean Solutions, bod 113).

40

Vzhledem k tomu, že B. Rintisch své námitky založil zejména na třech německých zapsaných ochranných známkách, jsou v projednávané věci důkazy o existenci, platnosti a rozsahu ochrany těchto ochranných známek, které měl předložit v průběhu námitkového řízení, přesně a taxativně uvedeny v pravidlu 19 odst. 2 písm. a) bodu ii) prováděcího nařízení. B. Rintisch měl tedy před podáním námitek vědět, které přesně stanovené dokumenty má na jejich podporu předložit. Odvolací senát tedy musí za těchto podmínek vykonávat svou posuzovací pravomoc restriktivně a opožděné předložení takových důkazů může přijmout pouze v případě, že okolnosti, za nichž k němu došlo, mohou odůvodnit prodlení navrhovatele při provádění důkazů, které mu přísluší.

41

Odvolací senát přitom k odůvodnění svého rozhodnutí zejména zdůraznil, že B. Rintisch měl důkaz o obnově zápisu dotčených ochranných známek k dispozici od 15. ledna 2007 a že neuvedl důvod, pro který tento dokument zadržoval až do října 2007.

42

Ze sporného rozhodnutí tedy vyplývá, že okolnosti, které provázejí opožděné předložení důkazů o existenci, platnosti a rozsahu ochrany dotčených ochranných známek, nemohou odůvodnit prodlení navrhovatele při provádění důkazů, které mu přísluší.

43

Skutečnost, že B. Rintisch předložil před uplynutím lhůty stanovené námitkovým oddělením výpisy z on-line rejstříku Deutsches Patent- und Markenamt, v nichž byla uvedena obnova zápisu dotčených ochranných známek v jiném jazyce než v jazyce řízení, tuto analýzu nemůže zpochybnit, jelikož z pravidla 19 odst. 4 prováděcího nařízení vyplývá, že OHIM nebude brát v úvahu dokumenty, které v této lhůtě nebyly předloženy nebo přeloženy do jazyka řízení.

44

Z toho vyplývá, že odvolací senát byl oprávněn odmítnout zohlednit důkazy předložené B. Rintischem po uplynutí lhůt stanovených za tímto účelem námitkovým oddělením, aniž bylo nezbytné, aby se vyjádřil k případné relevanci těchto důkazů nebo aby určil, zda fáze řízení, v níž k tomuto opožděnému předložení došlo, brání tomuto zohlednění.

45

Na rozdíl od toho, co tvrdí B. Rintisch, totiž odvolací senát nemusí při výkonu své posuzovací pravomoci na základě čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 přezkoumávat všechna tři kritéria uvedená v bodě 39 tohoto rozsudku, jestliže jediné z těchto kritérií stačí k prokázání, že nemusí přihlédnout k dotčeným opožděně předloženým důkazům (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 4. března 2010, Kaul v. OHIM, C‑193/09 P, bod 38).

46

Za těchto podmínek nesprávné právní posouzení identifikované v bodě 34 tohoto rozsudku, kterým je stižen napadený rozsudek, nemá na přezkum kasačního opravného prostředku žádný dopad, jelikož je zamítnutí první části druhého důvodu vycházejícího z porušení čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94, které provedl Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku, odůvodněno jinými právními důvody, než jsou ty, které Tribunál uplatnil, a nemůže tedy vést ke zrušení uvedeného rozsudku.

47

B. Rintisch tvrdí, že Tribunál podcenil skutečnost, že odvolací senát zneužil své pravomoci.

48

OHIM konstatuje, že v kasačním opravném prostředku nelze nalézt žádný argument, který by druhý důvod kasačního opravného prostředku podporoval.

49

Pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, je nutno uvést, že se navrhovatel omezuje na obecná tvrzení a nikterak neoznačuje body napadeného rozsudku, které kritizuje, a neuvádí právní argumenty, které uplatňuje na podporu tohoto důvodu kasačního opravného prostředku.

50

Podle ustálené judikatury přitom z článku 256 SFEU, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora, platného ke dni podání kasačního opravného prostředku, nyní čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora, vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhuje, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, protože jinak by byl kasační opravný prostředek nebo dotčený důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný (rozsudky ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P, Sb. rozh. s. I-5425, bod 426, jakož i ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C-487/06 P, Sb. rozh. s. I-10515, bod 121).

51

Druhý důvod uplatněný B. Rintischem na podporu jeho kasačního opravného prostředku tyto požadavky nesplňuje, a musí být tedy odmítnut jako nepřípustný.

52

Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů uplatňovaných navrhovatelem na podporu jeho kasačního opravného prostředku nelze vyhovět, musí být kasační opravný prostředek zamítnut.

53

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

54

Vzhledem k tomu, že OHIM a společnost Valfleuri náhradu nákladů řízení od navrhovatele požadovaly a navrhovatel neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: