USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)

15. prosince 2011(*)

„Kasační opravný prostředek – Žaloba na neplatnost – Rozhodnutí Komise nezahájit řízení pro nesplnění povinnosti – Žaloba pro nečinnost – Zjevná nepřípustnost – Právo na nestranný soud“

Ve věci C‑411/11 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 29. července 2011,

Zdeněk Altner, s bydlištěm v Praze (Česká republika), zastoupený J. Čapkem, advokátem,

účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),

přičemž dalším účastníkem řízení je:

Evropská komise,

žalovaná v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),

ve složení M. Safjan, předseda senátu, J.‑J. Kasel (zpravodaj) a M. Berger, soudci,

generální advokát: Y. Bot,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

po vyslechnutí generálního advokáta,

vydává toto

Usnesení

1        Svým kasačním opravným prostředkem se Z. Altner domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 6. července 2011, Altner v. Komise (T‑190/11, dále jen „napadené usnesení“), jímž byla odmítnuta jeho žaloba směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 25. listopadu 2010, kterým Komise odmítla zahájit proti České republice řízení pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU (dále jen „sporné rozhodnutí“), a dále k určení, že se Komise protiprávně zdržela jednání.

 Skutečnosti předcházející sporu

2        Z kasačního opravného prostředku vyplývá, že se Z. Altner peticí ze dne 31. května 2010 a výzvou ze dne 6. srpna 2010 obrátil na Evropskou komisi, aby proti České republice zahájila řízení pro nesplnění povinnosti. Cílem tohoto řízení bylo donutit tento členský stát, aby se zdržel rozličných forem perzekuce, kterým byl vystaven Z. Altner, jakož i osoby v jeho okolí, a aby respektoval jak nezávislost advokacie, tak nestrannost soudní moci vůči politickým stranám.

3        Dne 25. listopadu 2010 přijala Komise sporné rozhodnutí, kterým Z. Altnera informovala, že se jeho podněty již nemůže zabývat.

 Řízení před Tribunálem a napadené usnesení

4        Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 28. března 2011 se Z. Altner domáhal, aby Tribunál:

–        zrušil sporné rozhodnutí a 

–        určil, že Komise jednala protiprávně, když proti České republice nezahájila řízení pro nesplnění povinnosti.

5        Napadeným usnesením Tribunál tuto žalobu odmítl jako zjevně nepřípustnou, přičemž v bodech 5 až 13 tohoto usnesení rozhodl následovně:

„5      V projednávané věci se žalobce domáhá zaprvé zrušení [sporného] rozhodnutí [...], a zadruhé určení, že Komise jednala protiprávně, když neprošetřila stížnost, na jejímž základě mělo být určeno, že Česká republika v souvislosti se soudní ochranou volebního práva porušila právo Unie.

6      Podle ustálené judikatury platí, že jednotlivci nejsou oprávněni napadnout rozhodnutí Komise nezahájit řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu (usnesení Soudního dvora ze dne 12. června 1992, Asia Motor France v. Komise, C‑29/92, Recueil, s. I‑3935, bod 21; usnesení Tribunálu ze dne 13. listopadu 1995, Dumez v. Komise, T‑126/95, Recueil, s. II‑2863, bod 33, a rozsudek Tribunálu ze dne 22. května 1996, AITEC v. Komise, T‑277/94, Recueil, s. II‑351, bod 55).

7      Jestliže se jedná o negativní rozhodnutí Komise, stejně jako je tomu v projednávané věci, musí být totiž toto rozhodnutí posuzováno v závislosti na povaze návrhu, na který reaguje (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. března 1972, Nordgetreide v. Komise, 42/71, Recueil, s. 105, bod 5; výše uvedené usnesení Dumez v. Komise, bod 34, a rozsudek Tribunálu ze dne 22. října 1996, Salt Union v. Komise, T‑330/94, Recueil, s. II‑1475, bod 32).

8      Je třeba připomenout, že podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může každá fyzická nebo právnická osoba za podmínek uvedených v prvním a druhém pododstavci tohoto ustanovení podat žalobu na neplatnost proti aktům, které jsou jí určeny nebo které se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti právním aktům s obecnou působností, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.

9      V rámci řízení pro nesplnění povinnosti upraveného článkem 258 SFEU však může Komise přijmout pouze akty, které jsou určeny členským státům (usnesení Tribunálu ze dne 29. listopadu 1994, Bernardi v. Komise, T‑479/93 a T‑559/93, Recueil, s. II‑1115, bod 31, a ze dne 19. února 1997, Intertronic v. Komise, T‑117/96, Recueil, s. II‑141, bod 32).

10      Z toho vyplývá, že žalobcův návrh na zrušení [sporného] rozhodnutí [...] musí být odmítnut jako zjevně nepřípustný.

11      Ze stejných důvodů musí být pro zjevnou nepřípustnost odmítnut také žalobcův návrh na určení, že Komise protiprávně opomněla jednat. Fyzické nebo právnické osoby se totiž mohou dovolávat čl. 265 třetího pododstavce SFEU pouze k tomu, aby bylo určeno, že orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie v rozporu se Smlouvou [o FEU] nepřijal akty jiné než doporučení nebo stanoviska, jichž jsou uvedené osoby potenciálními adresáty nebo které by se jich dotýkaly buď bezprostředně, nebo případně bezprostředně a osobně (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1996, T. Port, C‑68/95, Recueil, s. I‑6065, body 58 a 59).

12      Z toho vyplývá, že žalobcův návrh na určení, že Komise v rozporu se Smlouvou [o FEU] opomněla rozhodnout, když proti členskému státu nezahájila řízení pro nesplnění povinnosti, musí být také odmítnut jako zjevně nepřípustný.

13      Z toho vyplývá, že žaloba musí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná, aniž je nutné ji doručovat Komisi.“

 Návrhová žádání účastníků řízení

6        Svým kasačním opravným prostředkem Z. Altner navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        určil, že postupem Tribunálu v napadeném usnesení bylo porušeno právo na spravedlivý proces;

–        zrušil napadené usnesení;

–        určil, že v řízení o petici ze dne 31. května 2010 a v řízení o výzvě ze dne 6. srpna 2010 Komise nepodrobila podání zmíněná v kasačním opravném prostředku zkoumání, zda Česká republika neporušuje v případě navrhovatele závazek členských států respektovat nezávislost advokacie zajištěním nestrannosti soudní moci členských států vůči politickým stranám evropské úrovně;

–        potvrdil, že projednání uvedené petice k ochraně nezávislosti advokacie za situace nasvědčující nelidskému zacházení s advokátem, v možném zájmu politické strany evropské úrovně, spadá ve smyslu přirozenoprávních principů unijního práva do všeobecných pravomocí Komise, a

–        zrušil sporné rozhodnutí.

 Ke kasačnímu opravnému prostředku

7        Článek 119 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že pokud je kasační opravný prostředek zcela nebo zčásti zjevně nepřípustný nebo zjevně neopodstatněný, může jej Soudní dvůr kdykoliv na základě zprávy soudce zpravodaje a po vyslechnutí generálního advokáta usnesením s odůvodněním částečně nebo úplně odmítnout.

8        Úvodem je třeba připomenout, že jednotlivci nejsou oprávněni napadnout rozhodnutí Komise nezahájit řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu (výše uvedené usnesení Asia Motor France v. Komise, bod 21 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 22. června 2011, Grúas Abril Asistencia v. Komise, C‑521/10 P, bod 29).

9        Návrhová žádání navrhovatele uplatněná před Tribunálem vůči rozhodnutí Komise nezahájit proti České republice řízení pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU tudíž nebyla přípustná. Tribunál tedy právem prohlásil žalobu, která mu byla předložena, za nepřípustnou.

10      Na podporu svého kasačního opravného prostředku Z. Altner uplatňuje v podstatě jediný důvod, vycházející ze skutečnosti, že Tribunál podle navrhovatele porušil právo na spravedlivý proces, a konkrétněji právo na nestranného soudce.

11      V této souvislosti Z. Altner tvrdí, že jeden z členů čtvrtého senátu Tribunálu ve svém postavení soudce zpravodaje ve věci, v níž bylo vydáno napadené usnesení, porušil svůj závazek zcela nestranného výkonu své funkce založený přísahou podle článku 2 statutu Soudního dvora Evropské unie. Uvedený člen totiž nemohl přehlédnout skutečnost, že s navrhovatelem navštěvovali od roku 1967 tutéž právnickou fakultu. Z důvodu jejich nedobrých vzájemných vztahů měl požádat, aby byl projednávání této věci zproštěn, a vyhnul se tak podezření z podjatosti.

12      Podle Z. Altnera jsou vady napadeného usnesení vedeny snahou tohoto člena zasloužit si důvěru těch, kdo ho přes jeho obecně známou minulost, a konkrétněji jeho vztahy s jednou vnitrostátní politickou stranou, do funkce soudce Tribunálu prosadili.

13      Je třeba uvést, že Z. Altner v rámci jediného důvodu, který uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku, tvrdí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, tak jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, které je základním právem, jež Evropská unie ctí jakožto obecnou zásadu podle čl. 6 odst. 3 SEU (viz rozsudky ze dne 26. června 2007, Ordre des barreaux francophones et germanophone a další, C‑305/05, Sb. rozh. s. I‑5305, bod 29; ze dne 1. července 2008, Chronopost a La Poste v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, Sb. rozh. s. I‑4777, bod 44, jakož i ze dne 19. února 2009, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, C‑308/07 P, Sb. rozh. s. I‑1059, bod 41).

14      Toto právo nezbytně zahrnuje právo každého na přístup k nezávislému a nestrannému soudu. Proto, jak Soudní dvůr uvedl, je existence záruk ohledně složení soudu samotným základem práva na spravedlivý proces, jehož dodržení je soud Unie povinen přezkoumat zejména tehdy, je-li uplatňováno porušení tohoto práva a nejsou-li námitky v tomto ohledu zjevně nepodložené (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Chronopost a La Poste v. UFEX a další, bod 46, jakož i Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, bod 42).

15      Je důležité doplnit, že existují dva aspekty požadavku nestrannosti. Zaprvé musí být soud subjektivně nestranný, tedy žádný z jeho členů nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, přičemž osobní nestrannost se presumuje, ledaže je prokázán opak. A zadruhé musí být soud objektivně nestranný, musí tedy poskytovat dostatečné záruky, které v tomto ohledu vylučují jakoukoli oprávněnou pochybnost (výše uvedené rozsudky Chronopost a La Poste v. UFEX a další, bod 54, jakož i Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, bod 46 a citovaná judikatura Evropského soudu pro lidská práva).

16      V projednávané věci je přitom třeba uvést, že argumenty, jichž se Z. Altner dovolává za účelem zpochybnění nepodjatosti soudce zpravodaje ve věci, v níž bylo vydáno napadené usnesení, nemohou prokázat opodstatněnost jeho jediného důvodu kasačního opravného prostředku. Tyto argumenty totiž představují pouhá tvrzení týkající se sféry soukromého života jednoho z členů soudního kolegia, jež vydalo napadené usnesení, která se neopírají o žádný důkaz a neodkazují na žádnou konkrétní okolnost umožňující prokázat osobní podjatost uvedeného člena kolegia.

17      Zdeněk Altner ani neuvádí žádnou okolnost, která by mohla zpochybnit objektivní nestrannost Tribunálu jako takového.

18      Jediný důvod uplatněný navrhovatelem na podporu jeho kasačního opravného prostředku je tedy zjevně neopodstatněný, a kasační opravný prostředek musí být tudíž odmítnut.

 K nákladům řízení

19      Podle čl. 69 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, Soudní dvůr rozhoduje o nákladech řízení v usnesení, jímž končí řízení. Jelikož bylo v projednávané věci toto usnesení přijato, aniž byl kasační opravný prostředek doručen žalované v prvním stupni, je třeba rozhodnout, že navrhovatel ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

1)      Kasační opravný prostředek se odmítá.

2)      Zdeněk Altner ponese vlastní náklady řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: čeština.