1

Svým kasačním opravným prostředkem se Fédération internationale de football association (FIFA) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. února 2011, FIFA v. Komise (T-68/08, Sb. rozh. s. II-349, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu na částečné zrušení rozhodnutí Komise 2007/730/ES ze dne 16. října 2007 o slučitelnosti opatření přijatých Spojeným královstvím podle čl. 3a odst. 1 směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání s právními předpisy Společenství (Úř. věst. L 295, s. 12, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23; Zvl. vyd. 06/01, s. 224) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 202, s. 60; Zvl. vyd. 06/02. s. 321, dále jen „směrnice 89/552“) obsahuje článek 3a, vložený touto posledně uvedenou směrnicí, který stanoví:

„1.   Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijmout opatření, která zajistí, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílaly na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti tohoto členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti dotyčný členský stát vypracuje seznam určených vnitrostátních nebo jiných událostí, jimž přikládá zásadní společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a transparentním způsobem v přiměřené lhůtě. Přitom dotyčný členský stát rovněž určí, zda by tyto události měly být celé nebo zčásti přenášeny v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být celé nebo zčásti přenášeny ze záznamu.

2.   Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce 1 přijaly nebo zamýšlejí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

3.   Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávaly výhradní práva, která nabudou po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat vcelku nebo částečně v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, vcelku nebo částečně ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání v souladu s ustanoveními přijatými tímto jiným členským státem podle odstavce 1 události, které tento jiný členský stát určil v souladu s předchozími odstavci.“

3

Body 18 až 22 odůvodnění směrnice 97/36 jsou následujícího znění:

4

Skutečnosti předcházející sporu jsou v bodech 6 až 16 napadeného rozsudku vylíčeny následovně:

5

Článek 1 sporného rozhodnutí uvádí:

„Opatření přijatá podle čl. 3a odst. 1 směrnice [89/552], která Spojené království oznámilo Komisi dne 5. května 2000, jsou ve znění zveřejněném v řadě C 328 Úředního věstníku Evropských společenství ze dne 18. listopadu 2000 slučitelná s právními předpisy Společenství“.

6

V souladu s článkem 3 se uvedené rozhodnutí „použije ode dne 18. listopadu 2000“.

7

Body 3 až 6,18 až 21 a 24 a 25 odůvodnění sporného rozhodnutí zní následovně:

[…]

[…]

8

FIFA k Tribunálu podala žalobu směřující proti spornému rozhodnutí, neboť Komise schválila označení celého závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního významu, a tím připustila, aby všechny zápasy tohoto turnaje byly zapsány na seznam událostí zásadního společenského významu vypracovaný ministrem. Podle FIFA mohl tento členský stát za takovou událost označit pouze tzv. „atraktivní“ zápasy, totiž finále, semifinále a zápasy národních týmů Spojeného království (dále jen „‚atraktivní‘ zápasy“). Tento seznam tedy neměl obsahovat ostatní zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa (dále jen „‚běžné‘ zápasy“).

9

Na podporu svého návrhu na částečné zrušení sporného rozhodnutí FIFA uvedla šest žalobních důvodů. Ty vycházely zaprvé z nedostatečného odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadruhé z porušení čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552, zatřetí z porušení jejího práva na vlastnictví, začtvrté z porušení ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu služeb, zapáté z porušení ustanovení Smlouvy týkajících se hospodářské soutěže a zašesté z porušení ustanovení Smlouvy týkajících se svobody usazování.

10

Napadeným rozsudkem Tribunál odmítl všechny žalobní důvody uvedené na podporu žaloby FIFA a žalobu zamítl v plném rozsahu.

11

Rovněž zamítl návrh FIFA na organizační procesní opatření, jímž se domáhala toho, aby Tribunál vyzval Komisi k předložení několika dokumentů.

12

Na prvním místě je třeba uvést, že prostřednictvím čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 umožnil unijní zákonodárce členským státům označit některé události za události zásadního společenského významu pro dotyčný členský stát (dále jen „událost zásadního významu“), a výslovně tak v rámci prostoru pro uvážení, který mu přiznává Smlouva, připustil narušení volného pohybu služeb, svobody usazování, volné hospodářské soutěže a práva na vlastnictví, ke kterým označení za událost zásadního významu nevyhnutelně vede. Jak vyplývá z bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, zákonodárce vycházel z toho, že jsou taková narušení odůvodněna cílem spočívajícím v ochraně práva na informace a v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu uvedených událostí

13

Legitimitu naplňování takovéhoto cíle již ostatně Soudní dvůr uznal, když uvedl, že výhradní prodej práv k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost může značně omezit přístup veřejnosti k informaci o těchto událostech. V demokratické a pluralitní společnosti má přitom právo na informace zvláštní význam, který je v případě takovýchto událostí o to zjevnější (viz rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C-283/11, body 51 a 52).

14

Na druhém místě je třeba upřesnit, že v souladu s čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 je určování událostí zásadního významu výhradně věcí členských států, které mají v tomto ohledu široký prostor pro uvážení.

15

Směrnice 89/552 totiž neupravuje harmonizovaný seznam takových událostí, nýbrž je založena na předpokladu, že z hlediska jejich významu pro širokou veřejnost existují v rámci Unie výrazné rozdíly sociálního a kulturního rázu. Článek 3a odst. 1 této směrnice proto stanoví, že každý členský stát vypracuje seznam událostí, „jimž přikládá zásadní společenský význam“. Tento prostor pro uvážení členských států je zdůrazněn také v bodě 18 odůvodnění směrnice 97/36, kde se uvádí, že má „rozhodující význam“, aby tyto byly schopny přijímat opatření na ochranu práva na informace a na zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu událostí zásadního významu.

16

Uvedený prostor pro uvážení je rovněž důležitý z toho důvodu, že směrnice 89/552 a 97/36 neohraničují jeho využití žádnou přesně formulovanou úpravou. Jediná kritéria, jež tato směrnice stanoví a na jejichž základě může dotyčný členský stát označit určitou událost za událost zásadního významu, jsou totiž uvedena v bodě 21 odůvodnění směrnice 97/36, podle kterého by se mělo jednat o výjimečnou událost, která má význam pro širokou veřejnost v Unii, v dotyčném členském státě nebo ve významné části dotyčného členského státu a která je předem organizována pořadatelem, jenž je legálně oprávněn prodávat práva na tuto událost.

17

Vzhledem k tomu, že jsou tato kritéria poměrně nepřesná, je na každém členském státu, aby jim dal konkrétní podobu a posoudil význam daných událostí pro širokou veřejnost z hlediska zvláštních sociálních a kulturních rysů své společnosti.

18

Na třetím místě je třeba poukázat na to, že podle čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 má Komise pravomoc kontrolovat legalitu vnitrostátních opatření, jimiž se určují události zásadního významu, a může tak odmítnout opatření, která s unijním právem nejsou slučitelná.

19

V rámci tohoto posuzování je Komise povinna zejména ověřit, zda jsou splněny následující podmínky:

20

Tato kontrolní pravomoc je však omezena, zejména při posuzování druhé a třetí podmínky uvedených v předchozím bodě.

21

Zaprvé vzhledem k rozsáhlosti prostoru pro uvážení členských států zmíněné v bodě 14 tohoto rozsudku se kontrolní pravomoc Komise musí omezit na zjišťování zjevně nesprávného posouzení členských států při určování událostí zásadního významu. Za účelem ověření toho, zda k takovému nesprávnému posouzení došlo, tedy musí Komise mimo jiné posoudit, zda dotyčný členský stát pečlivě a nestranně zkoumal všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, o něž se opírají závěry, které jsou z nich vyvozovány (obdobně viz rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C-269/90, Recueil, s. I-5469, bod 14, a ze dne 22. prosince 2010, Gowan Comércio Internacional e Serviços, C-77/09, Sb. rozh. s. I-13533, body 56 a 57).

22

Zadruhé, pokud jde konkrétně o třetí podmínku uvedenou v bodě 19 tohoto rozsudku, nelze pominout skutečnost, že platné označení určité události za událost zásadního významu způsobuje nevyhnutelně narušení volného pohybu služeb, svobody usazování, volné hospodářské soutěže a práva na vlastnictví, tj. narušení, s nimiž unijní zákonodárce počítal a u nichž vycházel z toho – což bylo uvedeno v bodě 12 tohoto rozsudku – že jsou odůvodněna cílem obecného zájmu spočívajícím v ochraně práva na informace a v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu uvedených událostí.

23

V zájmu zajištění užitečného účinku článku 3a směrnice 89/552 je tedy nutno konstatovat, že byla-li určitá událost členským státem platně označena za událost zásadního významu, je Komise povinna posuzovat pouze ty dopady tohoto označení na volný pohyb služeb, svobodu usazování, volnou hospodářskou soutěž a na právo na vlastnictví, které jdou nad rámec dopadů, s nimiž je zařazení takové události na seznam podle odstavce 1 tohoto článku 3a nutně spojeno.

24

První důvod kasačního opravného prostředku se skládá z šesti částí. V první části FIFA tvrdí, že Tribunál nesoudržně odůvodnil povahu závěrečného turnaje mistrovství světa, kterou považoval za skutečnou.

25

V druhé části tohoto důvodu je uvedeno, že Tribunál zjevně zaujal nesoudržná a neslučitelná stanoviska tím, že tvrdil na jedné straně, že mistrovství světa je svou povahou jedinou událostí, a na druhé straně, že zvláštní aspekty mohou dokázat, že tomu tak není.

26

Třetí část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku se týká bodu 113 napadeného rozsudku, podle kterého oznamující členský stát není povinen poskytnout konkrétní důvody pro zařazení celého závěrečného turnaje mistrovství světa na seznam událostí zásadního významu. Takovým závěrem Tribunál podle názoru FIFA brání Komisi zejména v tom, aby provedla důkladné ověření a posouzení slučitelnosti oznámených opatření s unijním právem.

27

V rámci čtvrté části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že na rozdíl od toho, co vyplývá z napadeného rozsudku, je Komise povinna odůvodnit před Tribunálem svůj závěr, podle kterého všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa představují jednu událost zásadního významu. FIFA ani žádná jiná zúčastněná strana tedy nemá povinnost prokázat konkrétními důkazy, že tomu tak není.

28

V páté části prvního důvodu kasačního opravného FIFA tvrdí, že uvedením důvodů, které nejsou obsaženy v napadeném rozhodnutí, Tribunál překročil rozsah soudního přezkumu, který je oprávněn provádět.

29

Podle šesté části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál údajně pochybil v tom, že dospěl k závěru, že Komise poskytla dostatečné odůvodnění pro zapsání celého závěrečného turnaje mistrovství světa do seznamu událostí zásadního významu pro Spojené království.

30

Komise, Belgické království a Spojené království zpochybňují opodstatněnost prvního důvodu opravného prostředku vzneseného FIFA na podporu jejího kasačního opravného prostředku.

31

Vzhledem k významu konstatovaní uvedených v bodě 113 napadeného rozsudku pro úvahy Tribunálu, je třeba na prvním místě zkoumat třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

32

Je třeba přímo poukázat na to, že Tribunál v bodě 70 napadeného rozsudku uvedl, že mistrovství světa je soutěží, která může být důvodně považována za jednu událost spíše než za soubor jednotlivých událostí rozdělených na „atraktivní“ zápasy a „běžné“ zápasy. Kromě toho z bodu 6 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál chápal pojem „mistrovství světa ve fotbale“, který je zmíněn v bodě 18 odůvodnění směrnice 97/36, v tom smyslu, že zahrnuje pouze závěrečný turnaj této soutěže.

33

Ani uvedený bod odůvodnění, ani žádné jiné ustanovení směrnic 85/552 a 97/36 však neobsahují nic, co by dokládalo, že se pojem „mistrovství světa ve fotbale“ týká pouze závěrečného turnaje této soutěže. Tento pojem by tedy měl v zásadě zahrnovat též úvodní fázi tohoto mistrovství, tedy všechny kvalifikační zápasy. Je však nesporné, že kvalifikační zápasy předcházející závěrečnému turnaji obecně nedokáží vzbudit zájem široké veřejnosti členského státu, který by byl srovnatelný s jejím zájmem o průběh závěrečného turnaje. Takový zájem totiž mohou vzbudit pouze některé konkrétní kvalifikační zápasy, zejména ty, jichž se účastní národní tým daného členského státu nebo ostatní týmy kvalifikační skupiny, do níž tento tým patří.

34

Kromě toho nelze rozumně zpochybnit, že „atraktivní“ zápasy jsou obecně pokládány za významnější než zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa, které jim předcházejí, tj. zápasy o postup ze skupin. Nelze tedy a priori tvrdit, že je význam přisuzovaný posledně uvedené kategorii zápasů stejný jako význam zápasů v prvně uvedené kategorii, a že se tedy všechny zápasy o postup ze skupin bez rozdílu pokládají za součást jedné události zásadního významu stejně jako „atraktivní“ zápasy. Označení každého zápasu za událost zásadního významu se tedy může v různých členských státech lišit.

35

Z předchozích úvah vyplývá, že záměrem unijního zákonodárce nebylo naznačit, že je „mistrovství světa ve fotbale“ ve smyslu bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36 omezeno pouze na jeho závěrečný turnaj a že tvoří jednu nedělitelnou událost. Mistrovství světa musí být naopak považováno za událost, která je v zásadě rozdělitelná na jednotlivé zápasy či etapy, z nichž nemusí být všechny nutně označeny za událost zásadního významu.

36

Je však třeba upřesnit, že takovýto nesprávný výklad, který Tribunál podal k bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, konkrétně k pojmu „mistrovství světa“, neměl na projednávanou věc vliv.

37

Pokud jde nejprve o vyloučení kvalifikačních zápasů z definice mistrovství světa, stačí připomenout, že ministr tyto zápasy nezahrnul do seznamu událostí zásadního významu, a že se tedy sporné rozhodnutí takovýchto zápasů netýká.

38

Dále je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 120 až 129 napadeného rozsudku zkoumal na základě informací, které poskytla FIFA, a z hlediska konkrétního vnímání veřejnosti ve Spojeném království, zda všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa skutečně u této veřejnosti vzbuzují dostatečný zájem, aby mohly být zařazeny mezi události zásadního významu. Jelikož Tribunál dospěl k závěru, že tomu tak je, byl oprávněn konstatovat, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa lze ve Spojeném království považovat za jednu událost zásadního významu. Jeho posouzení tedy bylo fakticky v souladu s tím, co vyplývá z bodu 35 tohoto rozsudku.

39

Konečně, z úvah obsažených v bodě 67 tohoto rozsudku vyplývá, že nesprávný výklad bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36 neměl vliv na závěr Tribunálu, že odůvodnění sporného rozhodnutí vyhovuje podmínkám stanoveným v článku 253 ES.

40

Na základě úvah popsaných v bodě 32 tohoto rozsudku přitom Tribunál dospěl ke zjištění, uvedenému v bodě 113 napadeného rozsudku, že žádný z členských států není povinen oznámit Komisi zvláštní důvody, proč je závěrečný turnaj mistrovství světa jako celek označen v daném členském státě za jednu událost zásadního významu.

41

Avšak vzhledem k tomu, že závěrečný turnaj mistrovství světa nemůže být jako celek platně zahrnut na seznam událostí zásadního významu nezávisle na zájmu, jaký zápasy vzbuzují v dotyčném členském státě, není tento členský stát zproštěn povinnosti oznámit Komisi důvody, na jejichž základě se lze domnívat, že v konkrétním společenském kontextu tohoto státu představuje závěrečný turnaj mistrovství světa jednu událost, kterou je nutno jako celek považovat za událost zásadního významu pro danou společnost, spíše než soubor jednotlivých událostí rozdělených na zápasy, jež vzbuzují zájem nestejné intenzity.

42

Tribunál se proto v bodě 113 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když určil, že Komise nemůže považovat zapsání zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa na seznam za úkon, který je v rozporu s unijním právem, z důvodu, že jí dotyčný členský stát neoznámil zvláštní důvody odůvodňující jejich zásadní společenský význam.

43

Za těchto podmínek je třeba zkoumat, zda musí být napadený rozsudek vzhledem k tomuto nesprávnému právnímu posouzení zrušen.

44

Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že nesprávné právní posouzení, jehož se dopustí Tribunál, nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, pokud se jeho výrok jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C-367/95 P, Recueil, s. I-1719, bod 47, a ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C-352/09 P, Sb. rozh. s. I-2359, bod 136).

45

V projednávané věci je nutno poukázat zaprvé na skutečnost, že k tomu, aby Komisi bylo umožněno vykonat svou kontrolní pravomoc, může být odůvodnění, na jehož základě členský stát označil určitou událost za událost zásadního významu, stručné, jestliže je relevantní. Nelze tedy zejména požadovat, aby členský stát uvedl v samotném oznámení dotyčných opatření podrobné číselné údaje ke každému detailu nebo části události, která byla Komisi oznámena.

46

V tomto ohledu je nutno upřesnit, že má-li Komise na základě jí dostupných skutečností pochybnosti o označení určité události za událost zásadního významu, je na ní, aby požádala členský stát, který tuto událost takto označil, o vysvětlení (obdobně viz rozsudek ze dne 29. března 2012, Komise v. Estonsko, C-505/09 P, bod 67).

47

V projednávaném případě vyplývá zejména ze sdělení opatření přijatých ministrem, která byla Komisi oznámena dne 5. května 2000 a jsou přiložena ke spornému rozhodnutí, že ministr označil závěrečný turnaj mistrovství světa jako celek za událost zásadního významu z důvodu, že tento soubor zápasů, tedy včetně „běžných“ zápasů, má na vnitrostátní úrovni mimořádný celkový ohlas a zvláštní význam i pro osoby, které zpravidla fotbal nesledují, že televizní sledovanost bude nepochybně vysoká a že tento soubor zápasů byl tradičně vysílán ve volně dostupném televizním vysílání.

48

Na základě těchto informací oznámených Spojeným královstvím v souladu s požadavky čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 mohla Komise provést kontrolu a vyžádat si od tohoto členského státu v případě, že by to považovala za nutné či vhodné, doplňující vysvětlení či poskytnutí dalších informací nad rámec těch, které již byly uvedeny v jeho oznámení.

49

Zadruhé nic nenasvědčuje tomu, že by Komise takto omezenou kontrolu neprovedla a nezkoumala z hlediska důvodů uvedených v bodech 46 a 47 tohoto rozsudku, zda se ministr nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když za událost zásadního významu označil všechny zápasy, které jsou součástí závěrečného turnaje mistrovství světa.

50

Z bodu 6 odůvodnění sporného rozhodnutí v tomto ohledu na prvním místě vyplývá, že Komise skutečně ověřila, zda má celý závěrečný turnaj mistrovství světa, tedy včetně „běžných“ zápasů, mimořádný celkový ohlas ve Spojeném království, tedy zda jsou zápasy tohoto turnaje velmi oblíbené mezi širokou veřejností a nejen mezi televizními diváky, kteří zpravidla sledují fotbalové zápasy v televizi. Z bodu 18 odůvodnění tohoto rozhodnutí stejně tak vyplývá, že Komise zohlednila skutečnost, že uvedený turnaj jako celek, tedy včetně „běžných“ zápasů, byl vždy vysílán ve volně dostupném televizním vysílání a měl vysokou sledovanost.

51

Ze soudního spisu pak vyplývá, že v řízení před Tribunálem připojili účastníci řízení ke svým spisům několik dokumentů s číselnými údaji, z nichž Komise vycházela při ověřování legality opatření oznámených Spojeným královstvím, včetně dokumentů, které pocházely od tohoto členského státu. Tyto dokumenty zejména uváděly sledovanost zápasů závěrečných turnajů mistrovství světa 1994 a 1998, včetně průměrné sledovanosti a příkladů sledovanosti některých „atraktivních“ zápasů a některých „běžných“ zápasů. Kromě toho uvedené dokumenty rovněž zmiňovaly průzkum, podle kterého se 76 % obyvatel Spojeného království domnívá, že vysílání celého závěrečného turnaje mistrovství světa má probíhat ve volně dostupném televizním vysílání.

52

FIFA přitom nepopřela, že takové dokumenty tvořily základ sporného rozhodnutí.

53

FIFA konečně nemůže s úspěchem tvrdit, že je údajná nedostatečná povaha kontroly provedené Komisí dána tím, že se uvedené dokumenty s číselnými údaji týkají období před rokem 2000 a že Komise nezohlednila údaje týkající se období let 2000 až 2007, ačkoli zřejmě sporné rozhodnutí založila na skutečnostech dostupných ke dni jeho přijetí, tj. k 16. říjnu 2007.

54

V tomto ohledu je třeba uvést, že taková výtka nebyla vznesena v prvním stupni. Před Tribunálem se FIFA omezila na kritiku odůvodnění sporného rozhodnutí, tvrdíc, že odůvodnění neuvádí povahu ani datum údajů týkajících se „mediálního prostředí ve Spojeném království“, z nichž Komise vycházela. FIFA tak nekritizovala údajně nedostatečnou povahu kontroly provedené Komisí, jelikož taková výtka se týká meritu věci. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že umožnit účastníku řízení vznést poprvé před Soudním dvorem důvod, který nevznesl před Tribunálem, by znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru spor širšího rozsahu než ten, o kterém rozhodoval Tribunál. V rámci kasačního opravného prostředku je tedy pravomoc Soudního dvora omezena na přezkum posouzení učiněného Tribunálem týkající se důvodů, které před ním byly projednány (viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, C-628/10 P a C-14/11 P, bod 111 a citovaná judikatura). Výše uvedenou výtku je proto třeba odmítnout jako nepřípustnou.

55

Zatřetí měla FIFA možnost před Tribunálem prokázat, že Komise měla učinit závěr, že se ministr dopustil zjevně nesprávného posouzení, když všechny zápasy, které jsou součástí závěrečného turnaje mistrovství světa, označil za událost zásadního významu.

56

FIFA přitom za tím účelem předložila Tribunálu zejména údaje o sledovanosti závěrečných turnajů mistrovství světa v letech 1994 až 2006, přičemž tvrdila, že tyto skutečnosti dokládají, že „běžné“ zápasy nemají ve Spojeném království mimořádný celkový ohlas mezi televizními diváky, kteří pravidelně nesledují fotbalové události.

57

Tribunál tyto údaje zkoumal v bodech 122 až 129 napadeného rozsudku, ale závěr, který navrhovala FIFA, nepotvrdil.

58

Tribunál vyslovil v bodech 130 a 134 napadeného rozsudku závěr, že FIFA neprokázala, že zjištění obsažená v bodech 6 a 18 odůvodnění sporného rozhodnutí a zmíněná v bodě 50 tohoto rozsudku byla vadná ani že Komise měla následně dospět k závěru, že se ministr dopustil zjevně nesprávného posouzení, když za událost zásadního významu označil všechny zápasy, které jsou součástí závěrečného turnaje mistrovství světa.

59

Z předcházejících úvah vyplývá, že nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil, nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, neboť jeho výrok se jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku proto musí být ve své třetí části zamítnut jakožto neúčinný.

60

Pokud jde o první a druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že otázka, zda je odůvodnění rozsudku Tribunálu nesoudržné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku, protože z odůvodnění rozsudku musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. listopadu 2011, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C-235/11 P, body 29 a 30, jakož i rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Komise v. Planet, C-314/11 P, body 63 a 64).

61

Tato povinnost soudržnosti odůvodnění však nepředstavuje cíl sám o sobě, nýbrž má zejména za cíl umožnit zúčastněným osobám se seznámit s důvody přijatého rozhodnutí (v tomto smyslu viz výše uvedené usnesení Evropaïki Dynamiki v. Komise, bod 30, a výše uvedený rozsudek Komise v. Planet, bod 64).

62

V projednávané věci je třeba uvést, že důvody kritizované v rámci první a druhé části mají v napadeném rozsudku sloužit k podepření zjištění uvedených v bodech 70 a 113 tohoto rozsudku. Soudní dvůr však poté, co v bodech 32 až 42 tohoto rozsudku došel k závěru, že tato zjištění byla chybná, přikročil k nahrazení odůvodnění, jímž bude podloženo přijaté rozhodnutí.

63

Jelikož jsou důvody doprovodnými prvky ke zjištěním považovaným Soudním dvorem za chybné a jelikož v jejich případě Soudní dvůr přikročil k nahrazení odůvodnění, nepředstavují tedy již základ přijatého rozhodnutí, takže již není třeba zkoumat jejich údajnou nesoudržnost.

64

Před podáním odpovědi na čtvrtou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je třeba připomenout, že sporné rozhodnutí a vnitrostátní opatření v jeho příloze uvedla důvody, proč byly všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa označeny za událost zásadního významu. Vzhledem k presumpci legality, která se pojí k aktům unijních orgánů (rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2007, Komise v. Španělsko, C-177/06, Sb. rozh. s. I-7689, bod 36), a vzhledem k omezující povaze kontroly vykonávané Komisí a Tribunálem, bylo na FIFA, aby zpochybnila tyto důvody v řízení před Tribunálem a prokázala, že Komise měla dojít k závěru, že se orgány Spojeného království dopustily zjevně nesprávného posouzení tím, že všechny tyto zápasy zařadily na seznam událostí zásadního významu. FIFA se ostatně pokusila uvedené důvody zpochybnit, byť neúspěšně (viz body 55 až 58 tohoto rozsudku).

65

Čtvrtá část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku tak nemůže obstát.

66

Pokud jde o pátou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že FIFA neuvedla přesné důvody, proč se domnívá, že Tribunál překročil rámec jím vykonávaného soudního přezkumu. FIFA ani neuvedla přesné body napadeného rozsudku obsahující kritizované důvody. V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora musí být tato část odmítnuta jako nepřípustná (viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, C-202/07 P, Sb. rozh. s. I-2369, bod 55, a usnesení ze dne 2. února 2012, Elf Aquitaine v. Komise, C-404/11 P, bod 15).

67

Pokud jde o šestou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, z úvah obsažených v bodech 107 až 111 rozsudku dnešního data, UEFA v. Komise (C-201/11 P) vyplývá, že odůvodnění sporného rozhodnutí vyhovuje podmínkám stanoveným v článku 253 ES. Vzhledem k těmto úvahám totiž stačí, aby body 6 a 16 odůvodnění tohoto rozhodnutí stručně uvedly důvody, proč Komise měla za to, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být platně zapsány do seznamu událostí zásadního společenského významu pro Spojené království, jelikož tyto důvody umožňují FIFA seznámit se s odůvodněním přijatého opatření a Tribunálu vykonat svůj přezkum, pokud jde o opodstatněnost tohoto posouzení.

68

Vzhledem k výše uvedenému je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

69

Druhý důvod kasačního opravného prostředku v podstatě sestává ze dvou částí. V první části FIFA tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když potvrdil konstatování Komise, podle kterého zapsání „běžných“ zápasů na seznam událostí zásadního významu pro Spojené království bylo učiněno jasným a transparentním způsobem. FIFA zvláště tvrdí, že na rozdíl od rozhodnutí Tribunálu skutečnost, že někteří úředníci nebo některé poradní orgány v rámci svých povinností ministrovi navrhli zapsat na tento seznam pouze „atraktivní“ zápasy, s sebou nese povinnost vysvětlit, proč se ministr nedopustil pochybení, když zaujal odlišný postoj.

70

Podle druhé části uvedeného důvodu Tribunál nemohl rozhodnout, že Komise byla oprávněna dojít k závěru, že tento zápis byl učiněn jasným a transparentním způsobem, když Spojené království v oznámení Komisi ze dne 5. května 2000 odůvodnilo zapsání „běžných“ zápasů na seznam událostí zásadního významu, k němuž došlo dne 25. června 1998, také odkazem na sledovanost, o níž byly údaje dostupné až od 12. července 1998. Podle FIFA Komise samozřejmě byla oprávněna zohlednit okolnosti, které nastaly po dni vyhotovení uvedeného seznamu. Nemohla však mít za to, že se Spojené království mohlo o takové okolnosti opřít pro účely odůvodnění rozhodnutí, které učinilo dne 25. června 1998.

71

Komise, Belgické království a Spojené království popírají opodstatněnost druhého důvodu kasačního opravného prostředku.

72

Pokud jde o druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že povinnost jasnosti a transparentnosti, uložená ustanovením čl. 3a odst. 1 třetí věty směrnice 89/552, odráží judikaturu Soudního dvora, jejímž cílem je vyhnout se tomu, aby jednání příslušných vnitrostátních orgánů zbavovalo ustanovení unijního práva týkající se základní svobody jejich užitečného účinku. Vzhledem k této judikatuře musí být označení události za událost zásadního významu provedeno na základě objektivních a předem známých kritériích tak, aby byly výkonu posuzovací pravomoci těchto orgánů dány určité meze, které by zabránily jejímu svévolnému použití (obdobně viz rozsudek ze dne 13. prosince 2007, United Pan-Europe Communications Belgium a další, C-250/06, Sb. rozh. s. I-11135, body 45 a 46).

73

Z týchž důvodů musí být vnitrostátním postupem předem určen orgán pověřený provést uvedené označení a stanoveny podmínky, za nichž mu zúčastněné osoby nebo případně některé poradní orgány mohou předložit své připomínky před tím, než pověřený orgán přijme své rozhodnutí. V tomto ohledu je vzhledem k dopadu takového rozhodnutí na vysílací práva týkající se události důležité zejména to, aby dotyčné subjekty televizního vysílání a držitelé těchto práv měli možnost podat k tomuto orgánu vyjádření.

74

Zároveň požadavek jasnosti a transparentnosti vyžaduje, aby se uvedené zúčastněné osoby a poradní orgány mohly vyjadřovat k podstatným informacím, na jejichž základě má uvedený orgán přijmout své rozhodnutí. Proto nic nebrání tomu, aby členský stát později Komisi předložil doplňující informace, které potvrzují toto rozhodnutí a které se mohou týkat i období po dni přijetí seznamu událostí zásadního významu.

75

Takový byl postup použitý v projednávané věci.

76

Za těchto podmínek musí být druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

77

Pokud jde o první část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, z bodu 14 tohoto rozsudku vyplývá, že vnitrostátní orgán pověřený označením události za událost zásadního významu má široký prostor pro uvážení. Z toho plyne, že není povinen se řídit stanovisky poradních orgánů, s nimiž vedl konzultace před přijetím rozhodnutí. Je zřejmé, že není ani povinen se řídit stanovisky některých úředníků vnitrostátních správních orgánů.

78

Pokud jde o důvody, proč se uvedený orgán takovými stanovisky neřídil, je pravda, že tento orgán musí stejně jako autoři unijních aktů (viz rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C-413/06 P, Sb. rozh. s. I-4951, bod 166) uvést důvody, proč byla určitá událost označena za událost zásadního významu, aby se tak zúčastněné osoby mohly za účelem uplatnění svých práv seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby Komise mohla provést kontrolu a příslušné soudy mohly vykonat přezkum.

79

Na rozdíl od tvrzení FIFA ale ke splnění takového cíle není nutné, aby uvedený orgán sdělil konkrétní důvody, proč se neřídil stanovisky vydanými určitými poradními orgány nebo úředníky, když se jimi není povinen řídit. V tomto ohledu je nerozhodné, že tato stanoviska pocházejí od několika poradních orgánů nebo úředníků, kteří mají na věc shodný pohled.

80

Za těchto podmínek je třeba nevyhovět první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a tudíž zamítnout tento důvod jako neopodstatněný.

81

Třetí žalobní důvod v podstatě sestává ze čtyř částí. V první části FIFA tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení, jelikož neuvedl, zda legalita sporného rozhodnutí musí být posuzována s ohledem na skutečnosti a okolnosti existující ke dni 16. října 2007, což je den přijetí tohoto rozhodnutí, nebo ke dni 28. července 2000, tedy ke dni přijetí prvního rozhodnutí Komise v dané záležitosti, které bylo zrušeno výše uvedeným rozsudkem Infront WM v. Komise, a bylo o sedm let později nahrazeno sporným rozhodnutím.

82

Kromě toho Tribunál měl podle názoru FIFA konstatovat, že pojem „dostupné údaje o mediálním prostředí ve Spojeném království“, uvedený v bodě 3 sporného rozhodnutí, nesplňuje požadavek přiměřeného a dostatečného odůvodnění, protože neumožňuje identifikovat povahu ani datum informací, o nichž Komise tvrdila, že je zohlednila při přijetí tohoto rozhodnutí.

83

Podle druhé části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál v bodech 70 a 117 napadeného rozsudku vycházel z důvodů, které nejsou v napadeném rozhodnutí nikde uvedeny, když rozhodl, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být považovány za jednu událost a že Komise nebyla povinna poskytnout další důvody k odůvodnění svého rozhodnutí schválit zapsání tohoto turnaje na seznam událostí zásadního významu pro Spojené království.

84

Ve třetí části téhož důvodu kasačního opravného prostředku FIFA Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl přiznat jakýkoli význam praxi jiných členských států, které nezapsaly „běžné“ zápasy do seznamu událostí zásadního významu.

85

Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku se týká výkladu a uplatnění kritérií, na jejichž základě byl konstatován zásadní význam všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa. Na jedné straně FIFA tvrdí, že se Tribunál nesprávně ztotožnil se závěrem Komise, podle kterého ve Spojeném království tento soubor zápasů splňuje kritérium týkající se „zvláštního ohlasu“, a rovněž měl nesprávně za to, že Komise toto zjištění dostatečně a správně odůvodnila. Tvrdí v tomto ohledu, že Tribunál zejména postavil kritérium „zvláštního ohlasu“ události na roveň s kritériem oblíbenosti. „Oblíbenost“ události však podle názoru FIFA není relevantním kritériem a je nedostatečná k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že představuje „výjimečnou událost“ v souladu s bodem 21 odůvodnění směrnice 97/36. Dále Tribunál podle ní nesprávně použil článek 253 ES tím, že dospěl k závěru, že Komise dostatečně a správně odůvodnila své konstatování ohledně kritéria „zvláštního ohlasu“.

86

Na druhé straně se Tribunál podle FIFA dopustil pochybení tím, že se ztotožnil s konstatováním Komise, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa splňují požadavky kritéria uvedeného v bodě 18 sporného rozhodnutí týkajícího se tradičního vysílání tohoto souboru v minulosti a vysoké sledovanosti „běžných“ zápasů. Podle FIFA jsou zjištění Tribunálu nepodložená a odporují faktům. Kromě toho Tribunál podle názoru FIFA měl nesprávně za to, že Komise dostatečně a správně odůvodnila svůj závěr, že uvedené požadavky jsou splněny.

87

V tomto ohledu Tribunál podle FIFA prezentoval sledovanost nereprezentativního vzorku těchto zápasů a nezohlednil zápasy, které zaznamenaly menší sledovanost. Dále měl podle ní konstatovat, že průměrná sledovanost „běžných“ zápasů ve Spojeném království nepředstavuje vysoký počet diváků, a tím méně „výjimečně velké množství diváků“. Stejně tak se Tribunál dopustil pochybení stran vysvětlení nízké sledovanosti některých „běžných“ zápasů.

88

Podle Komise je třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti nepřípustný a zčásti neúčinný. Rovněž je podle ní tento důvod kasačního opravného prostředku neopodstatněný jako celek, což je závěr, který sdílí i Belgické království a Spojené království.

89

Pokud jde o první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že Tribunál nemá povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou úvahou uvedenou účastníky sporu. Odůvodnění Tribunálu tak může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám se seznámit s důvody, proč Tribunál nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum. Tribunál zejména nemusí odpovídat na argumenty účastníka řízení, které nejsou dostatečně jasné a přesné, protože nebyly nijak konkrétně rozvedeny a nebyly podloženy žádnou konkrétní argumentací (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. září 2008, FIAMM a další v. Rada a Komise, C-120/06 P a C-121/06 P, Sb. rozh. s. I-6513, body 91 a 96, a ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C-263/09 P, Sb. rozh. s. I-5853, bod 64).

90

V projednávaném případě FIFA neuvedla v řízení před Tribunálem dostatečně jasným a přesným způsobem samostatný žalobní důvod vycházející z protiprávnosti napadeného rozhodnutí, protože buď Komise přijala rozhodnutí s odkazem na skutečnosti existující v roce 2000, ačkoli ho měla založit na skutečnostech existujících v roce 2007, nebo Komise přijala uvedené rozhodnutí s odkazem na skutečnosti existující v roce 2007, ačkoli se měla opřít o skutečnosti existující v roce 2000. Jak bylo konstatováno v bodě 54 tohoto rozsudku, FIFA tento aspekt uvedla v rámci žalobního důvodu týkajícího se odůvodnění sporného rozhodnutí s tím, že odůvodnění neobsahuje údaj o povaze a datu údajů týkajících se mediálního prostředí ve Spojeném království, z nichž Komise vycházela.

91

Za těchto podmínek neměl Tribunál nezbytně povinnost v napadeném rozsudku uvést, zda měla být legalita sporného rozhodnutí posuzována s ohledem na skutkové okolnosti existující v roce 2000 nebo v roce 2007.

92

Pokud následně jde o žalobní důvod uvedený před Tribunálem a vycházející z údaje o druhu a datech údajů zohledněných ve sporném rozhodnutí, z úvah uvedených v bodě 67 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise nebyla povinna uvést v tomto rozhodnutí druh a data takových údajů.

93

Za těchto podmínek již není třeba zkoumat – podobně jako v případě závěrů v bodech 60 až 63 výše – zda Tribunál dostatečně odpověděl na argument FIFA týkající se údaje o druhu a datech uvedených údajů.

94

První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku tak nemůže obstát.

95

Pokud jde o druhou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nemůže Tribunál nahradit odůvodnění autora napadeného aktu svým vlastním odůvodněním ani nemůže svým vlastním odůvodněním vyplnit mezeru v odůvodnění tohoto aktu tak, že by se jeho přezkum nepojil k žádnému posouzení obsaženému v tomto aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise, C-73/11 P, body 87 až 90 a citovaná judikatura).

96

V projednávaném případě však úvahy uvedené v bodě 70 napadeného rozsudku nevyplňují mezeru v odůvodnění sporného rozhodnutí, nýbrž mají za cíl určit požadovanou úroveň tohoto odůvodnění vzhledem k požadavkům unijní právní úpravy platné v této oblasti. Úvahy uvedené v bodě 117 uvedeného rozsudku se týkají posouzení obsaženého v šestém bodě odůvodnění téhož rozhodnutí. Tribunál tak nenahradil odůvodnění autora napadeného aktu svým vlastním odůvodněním, nýbrž se v souladu se svým posláním omezil na přezkum legality tohoto aktu.

97

V důsledku toho je třeba druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.

98

Pokud jde o třetí část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že před Tribunálem FIFA nevznesla žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že pro posouzení toho, zda „běžné“ zápasy vykazují značný společenský význam pro Spojené království, je třeba zohlednit praxi ostatních členských států. Ve své žalobě se FIFA totiž spokojila se zmíněním této praxe, aniž tvrdila, že je sporné rozhodnutí protiprávní z důvodu, že ministr a Komise takové praxi nepřiznali žádný význam.

99

V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 54 tohoto rozsudku tak musí být tato část třetího důvodu kasačního opravného prostředku odmítnuta jako nepřípustná.

100

V rámci čtvrté části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku FIFA nejprve uvedla řadu argumentů, kterými se snaží prokázat, že parametry pro „běžné“ zápasy nesplňují kritéria uvedená v bodech 6 a 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí a stanovená ministrem za účelem určení událostí zásadního významu.

101

Těmito argumenty se FIFA ve skutečnosti domáhá, aby Soudní dvůr nahradil Tribunálem provedené posouzení skutkového stavu, aniž prokazuje zkreslení skutkového stavu a důkazů předložených Tribunálu. V souladu s ustálenou judikaturou musejí být tyto argumenty odmítnuty jako nepřípustné (viz rozsudek ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C-397/03 P, Sb. rozh. s. I-4429, bod 85, a výše uvedený rozsudek ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, bod 180).

102

Co se dále týče argumentu vycházejícího z údajného postavení kritéria „zvláštního ohlasu“ události na roveň s kritériem oblíbenosti, je třeba uvést, že FIFA takový žalobní důvod v řízení před Tribunálem neuplatnila. Podle judikatury citované v bodě 54 tohoto rozsudku musí být tento argument odmítnut jako nepřípustný.

103

Konečně výtky týkající se nedostatku formálního odůvodnění sporného rozhodnutí se ve skutečnosti shodují s šestou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, takže je třeba je zamítnout z důvodů vyjádřených v bodě 67 tohoto rozsudku.

104

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

105

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku v podstatě obsahuje osm částí. V první části FIFA tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení v bodech 161 a 162 napadeného rozsudku tím, že měl na základě důvodů, které sám uvedl, za to, že sporné rozhodnutí prokázalo přiměřenost omezení volného pohybu služeb a svobody usazování plynoucích z oznámených opatření. Podle FIFA však bylo zkoumání takových omezení povinností Komise, nikoli Tribunálu. Tribunál tak podle ní nemohl rozhodnout, že Komise, která se neopřela o údajnou „povahu jediné události“ tohoto turnaje, je osvobozena od povinnosti prokázat, že omezení způsobená napadeným rozhodnutím jsou nezbytná, vhodná a přiměřená, protože závěrečný turnaj mistrovství světa takovouto povahu má.

106

Podle druhé části téhož důvodu kasačního opravného prostředku se Tribunál dopustil pochybení, když v bodech 51, 52 a 158 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že cíl spočívající v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu událostí zásadního společenského významu a právo na informace odůvodňují omezení způsobená sporným rozhodnutím. Široký přístup veřejnosti totiž nesmí být zaměňován s jejím neomezeným přístupem. Právo na informace tak podle FIFA neznamená právo sledovat ve volně dostupném televizním vysílání všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa a neodůvodňuje zákaz vysílání jednoho z těchto zápasů výlučně subjektem televizního vysílání odlišným od subjektů poskytujících volně dostupné televizní vysílání.

107

Ve třetí části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku má FIFA za to, že Tribunál měl konstatovat, že Komise byla povinna zkoumat otázku, zda by zajištění uskutečnění cíle sledovaného článkem 3a směrnice 89/552 bylo možno provést méně omezujícími opatřeními nežli těmi, která byla schválena sporným rozhodnutím.

108

Ve čtvrté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že Komise nemohla provést jen omezené ověření slučitelnosti oznámených opatření s unijním právem. Tribunál měl rozhodnout, že Komise měla povinnost provést důkladné ověření a přezkum.

109

Podle páté části téhož důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál neprávem konstatoval, že Komise dostatečně odůvodnila svůj závěr o přiměřenosti omezení volného pohybu služeb.

110

V šesté části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že Tribunál měl učinit závěr, že Komise má povinnost zkoumat otázku, zda by dosažení cíle sledovaného článkem 3a směrnice 89/552 umožnila zajistit opatření méně zasahující do práva na vlastnictví než opatření schválená ve sporném rozhodnutí. Jedná-li se totiž o dvě základní práva, měla by být omezení výkonu jednoho z těchto práv předmětem vyvážení dotčených práv, což Komise ve svém rozhodnutí neprovedla ani Tribunál ve svém napadeném rozsudku neuvedl.

111

V sedmé části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že Tribunál nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že narušení volného pohybu služeb, svobody usazování a práva na vlastnictví jsou oprávněná.

112

V osmé části téhož důvodu kasačního opravného prostředku FIFA Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávných právních posouzení při analýze unijních pravidel hospodářské soutěže.

113

Na jedné straně se Tribunál údajně dopustil pochybení v bodě 173 napadeného rozsudku tím, že dospěl k závěru, že jelikož účinky, které vyvolávají opatření oznámená Spojeným královstvím, jsou nevyhnutelným důsledkem omezení volného pohybu služeb, které byly Tribunálem shledány jako odůvodněné, nemusela Komise provést analýzu důkladnější než analýzu těchto důsledků, takže nepochybila, když dospěla k závěru, že uvedená opatření jsou slučitelná s unijním právem hospodářské soutěže, a to i přesto, že nedošlo k žádnému určení relevantního trhu. Podle FIFA Tribunál porušil právo hospodářské soutěže, protože posouzení omezení výkonu volného pohybu služeb a pravidel hospodářské soutěže jsou dvě různé operace.

114

Na druhé straně FIFA Tribunálu vytýká, že konstatoval, že opatření oznámená Spojeným královstvím neposkytla BBC ani ITV zvláštní práva ve smyslu čl. 86 odst. 1 ES. Toto konstatování je údajně založeno na čistě formálních a teoretických úvahách. Skutkové okolnosti a hospodářská realita měly být zohledněny Tribunálem, který měl dojít k závěru, že jelikož uvedená opatření, jak byla schválena ve sporném rozhodnutí, znamenají, že ve skutečnosti mají BBC a ITV privilegované postavení v porovnání se svými konkurenty, byla těmto dvěma podnikům nezbytně přiznána zvláštní práva.

115

Podle Komise, Belgického království a Spojeného království je čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku neopodstatněný.

116

První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je založena na nesprávném výkladu bodů 161 a 162 napadeného rozsudku. Tribunál totiž nedošel k závěru, že sporné rozhodnutí prokázalo přiměřenost omezení volného pohybu služeb a svobody usazování, plynoucích z opatření oznámených Spojeným královstvím. Tribunál zamítl žalobní důvod FIFA z důvodu, že byl založen na chybném předpokladu, jelikož vycházel z toho, že k tomu, aby byl seznam událostí zásadního významu přiměřený, měl být omezen na zápis „atraktivních“ zápasů, jelikož pouze „atraktivní“ zápasy mají zásadní společenský význam pro Spojené království. Tribunál přitom důvodně rozhodl tak, jak rozhodl, neboť v bodech 116 až 134 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být považovány za událost zásadního společenského významu pro Spojené království.

117

V důsledku toho musí být první část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

118

Pokud jde o druhou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 51, 52 a 158 napadeného rozsudku nedospěl k závěru, že cíl spočívající v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu událostí zásadního společenského významu a právo na informace odůvodňují zvláštní omezení způsobená sporným rozhodnutím. Vyslovil se k této otázce v obecném kontextu a konstatoval, že jelikož se opatření zamýšlená podle čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 týkají událostí zásadního významu, mohou být odůvodněna uvedeným cílem a právem na informace za předpokladu, že jsou vhodná k zajištění jejich realizace a nepřekračují meze toho, co je nezbytné k jejich dosažení. Vzhledem k zásadám uvedeným v bodech 12 a 13 tohoto rozsudku, nemůže být toto konstatování kritizováno.

119

Kromě toho z úvah uvedených v bodech 12, 22 a 23 tohoto rozsudku vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí FIFA, nebyl Tribunál povinen sladit uvedené cíle s požadavky týkajícími se volného pohybu služeb a svobody usazování.

120

Za těchto podmínek nemůže druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku obstát.

121

Pokud jde o třetí část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, z bodu 19 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise zkoumala, zda jsou opatření oznámená Spojeným královstvím přiměřená. Takové zkoumání přiměřenosti však nutně zahrnuje ověření toho, zda lze cílů obecného zájmu dosáhnout opatřeními méně omezujícími uvedené svobody volného pohybu. Za těchto podmínek FIFA nemůže tvrdit, že Komise zcela opomněla ověřit existenci možnosti použití takových opatření. V tomto ohledu je irelevantní skutečnost, že se tento bod odůvodnění zmiňuje pouze o volném pohybu služeb, jelikož se ověření přiměřenosti podstatně neliší, pokud jde o omezení svobody usazování způsobená oznámenými opatřeními, a jelikož tato opatření mají na tuto svobodu vliv jen výjimečně.

122

Třetí část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

123

Pokud jde o čtvrtou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, z bodů 20 a 23 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise má povinnost provést omezenou kontrolu, pokud schválí vnitrostátní opatření označující události za události zásadního významu. Z toho vyplývá, že se FIFA má neprávem za to, že Tribunál měl rozhodnout, že Komise měla povinnost provést „důkladné ověření a posouzení“ slučitelnosti oznámených opatření s unijním právem.

124

Čtvrtá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku tak nemůže obstát.

125

Pokud jde o pátou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba poznamenat, že vzhledem k obecným úvahám uvedeným v bodech 107 až 111 výše uvedeného rozsudku UEFA v. Komise je odůvodnění sporného rozhodnutí dostatečné, takže tato část musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

126

Pokud jde o šestou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, z úvah uvedených v bodech 12, 22 a 23 tohoto rozsudku na jedné straně plyne, že zásah do práva FIFA na vlastnictví vyplývá již z článku 3a směrnice 85/552 a může být v zásadě odůvodněn cílem spočívajícím v ochraně práva na informace a v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televizním přenosům událostí zásadního významu. Na druhé straně vzhledem k tomu, že ministr platně označil za událost zásadního významu všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa, byla Komise povinna zkoumat pouze ty dopady tohoto označení na právo FIFA na vlastnictví, které jdou nad rámec dopadů, s nimiž je zařazení dotyčné události na seznam událostí určených těmito orgány spojeno již z podstaty věci.

127

V projednávaném případě však FIFA Tribunálu nepředložila žádný důkaz, který by mu umožnil konstatovat, že dopady označení všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního společenského významu pro Spojené království na právo FIFA na vlastnictví měly takovou excesivní povahu.

128

Za těchto podmínek musí být šestá část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

129

Pokud jde konečně o sedmou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, stačí uvést, že v bodech 140 až 146 a 156 až 163 napadeného rozsudku Tribunál poskytl dostatečné odůvodnění umožňující FIFA seznámit se s důvody, ze kterých nevyhověl jejím argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum.

130

Uvedená část tudíž nemůže obstát.

131

Pokud jde o první argument osmé části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, z úvah uvedených v bodech 22 a 23 tohoto rozsudku vyplývá, že pokud je událost platně označena za událost zásadního významu, je Komise povinna zkoumat pouze ty dopady tohoto označení na volnou hospodářskou soutěž, které jdou nad rámec dopadů, s nimiž je zařazení dotyčné události na seznam označených událostí spojeno již z podstaty věci. V projednávaném případě však FIFA Tribunálu nepředložila žádný důkaz, který by mu umožnil konstatovat, že dopady označení všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního společenského významu na volnou hospodářskou soutěž měly takovou excesivní povahu.

132

Pokud jde o druhý argument osmé části téhož důvodu kasačního opravného prostředku, je nesporné, že znění článků 98 a 101 zákona z roku 1996 o rozhlasovém a televizním vysílání, ve znění nařízení z roku 2000 o televizním vysílání, nijak nerozlišuje mezi různými kategoriemi subjektů televizního vysílání, zejména pak neposkytuje subjektům televizního vysílání provozujícím volně dostupné kanály ochranu, jež by byla odepřena subjektům televizního vysílání provozujícím placené kanály, neboť všechny tyto subjekty televizního vysílání mohou mimo jiné nabývat nevýhradní práva k vysílání událostí zásadního významu a na základě těchto nevýhradních práv je vysílat.

133

Nelze zajisté vyloučit, že v praxi budou nakonec jen některé subjekty televizního vysílání provozující volně dostupné kanály, jako je BBC a ITV, ve Spojeném království vysílat na základě povolení Office of Communications všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa, protože subjekty televizního vysílání provozující placené kanály mají zájem jen o vysílání na základě výhradních práv, a z tohoto důvodu nabídku na získání příslušných práv nepředloží.

134

Tribunál již ale v podstatě konstatoval v bodě 180 napadeného rozsudku, že takový výsledek vyplývá z obchodní strategie subjektů televizního vysílání provozujících placené kanály, které si zvolily podnikatelský model, který klade důraz na výhradní práva, takže vysílání událostí zásadního významu bez výhradních práv jsou ochotny akceptovat v menší míře než subjekty televizního vysílání provozující volně dostupné kanály. Tento výsledek tak vyplývá hlavně ze svobodného obchodního rozhodnutí subjektů televizního vysílání prvně uvedené kategorie, a nelze jej tedy přičítat na vrub právním předpisům Spojeného království.

135

Za těchto podmínek musí být osmá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

136

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba tento důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

137

Vzhledem k tomu, že žádnému ze čtyř důvodů kasačního opravného prostředku vznesených FIFA na podporu jejího kasačního opravného prostředku nelze vyhovět, je třeba tento kasační opravný prostředek v celém rozsahu zamítnout.

138

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a FIFA neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů tohoto řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: