1)

Článek 2 bod 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381) je třeba vykládat v tom smyslu, že doba, během níž lesník s denní pracovní dobou stanovenou pracovní smlouvou na osm hodin je povinen zajistit dohled nad lesním revírem, přičemž je z hlediska disciplinárního, majetkového, přestupkového a případně trestněprávního odpovědný za škody, které vzniknou v jeho lesním revíru, který spravuje, a sice bez ohledu na okamžik, k němuž škody vznikly, je „pracovní dobou“ ve smyslu tohoto ustanovení pouze tehdy, pokud druh a rozsah povinnosti dohledu, která přísluší lesníkovi a režim odpovědnosti, který se na něj vztahuje, vyžadují jeho fyzickou přítomnost na místě výkonu práce a posledně uvedený musí být svému zaměstnavateli v uvedené době k dispozici. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby posoudil skutkový a právní stav, který je nezbytný zejména podle použitelného vnitrostátního práva pro posouzení otázky, zda je tak tomu v případě, který mu byl předložen.

2)

Kvalifikace doby jako „pracovní doby“ ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 2003/88 je nezávislá na přenechání služebního bytu nacházejícího se v lesním revíru, jehož správou je pověřen, pokud toto přenechání neimplikuje, že tento lesník je povinen se zdržovat na místě určeném zaměstnavatelem a být mu k dispozici, aby mohl v případě potřeby vykonat okamžité příslušné plnění. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby přezkoumal, zda je tak tomu v případě, který mu byl předložen.

3)

Článek 6 směrnice 2003/88 je třeba vykládat v tom smyslu, že brání v zásadě situaci, v níž je v pracovní smlouvě lesníka sice stanovena maximální osmihodinová pracovní doba v délce 40 hodin týdně, posledně uvedený však ve skutečnosti musí na základě povinností vyplývajících ze zákona zaručovat nad lesním revírem buď stálý dohled, nebo dohled takového druhu, že maximální délka pracovní doby stanovená v tomto ustanovení je překročena. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby přezkoumal, zda je tak tomu v případě, který mu byl předložen a případně přezkoumal, zda podmínky stanovené v čl. 17 odst. 1 směrnice 2003/88 nebo v čl. 22 odst. 1 této směrnice, za nichž se lze odchýlit od článku 6, jsou v původním řízení splněny.

4)

Směrnici 2003/88 je třeba vykládat v tom smyslu, že povinnost zaměstnavatele vyplatit odměnu nebo odpovídající částku za dobu, během níž má lesník zajistit dohled nad lesním revírem, za nějž je odpovědný, nespadá do působnosti této směrnice, nýbrž do příslušných ustanovení vnitrostátního práva.