1

Svým kasačním opravným prostředkem se Éditions Odile Jacob SAS (dále jen „Odile Jacob“) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 13. září 2010, Éditions Jacob v. Komise (T-279/04, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žalobu na neplatnost rozhodnutí Komise 2004/422/ES ze dne 7. ledna 2004 prohlašujícího spojení podniků za slučitelné se společným trhem a s fungováním Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Věc COMP/M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP), zveřejněného ve formě shrnutí v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 28. dubna 2004 (Úř. věst. L 125, s. 54, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Sporným rozhodnutím Komise Evropských společenství povolila nabytí aktiv vztahujících se k vydavatelské činnosti, která držela společnost Vivendi Universal Publishing SA (dále jen „VUP“), společností Lagardère SCA (dále jen „Lagardère“) prostřednictvím společnosti Natexis Banques Populaires SA (dále jen „NBP“) a jejích dceřiných společností Segex Sarl (dále jen „Segex“), Ecrinvest 4 SA (dále jen „Ecrinvest 4“) a Investima 10 SAS (dále jen „Investima 10“), a to pod podmínkou, že společnost Lagardère dodrží všechny své závazky uvedené v příloze II tohoto rozhodnutí.

3

Projednávaná věc se řadí ke skupině žalob, které byly podány různými účastníky prodeje aktiv vztahujících se k vydavatelské činnosti, která v Evropě držela VUP a která byla prodána společnosti Lagardère a společnosti Wendel Investissement SA (dále jen „Wendel Investissement“), mezi něž patří věc týkající se přístupu k dokumentům v průběhu předmětného řízení o kontrole spojení podniků, která vedla k vydání rozsudku ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob (C-404/10 P), jakož i věci týkající se schválení společnosti Wendel Investissement jako nabyvatele části převáděných aktiv, které vedly k vydání rozsudku ze dne 6. listopadu 2012, Komise a Lagardère v. Éditions Odile Jacob (C-553/10 P a C-554/10 P).

4

Článek 2 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1310/97 ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 180, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 164) (dále jen „nařízení č. 4064/89“), nadepsaný „Hodnocení spojení“, stanoví:

„1.   Spojení, na něž se vztahuje toto nařízení, se hodnotí v souladu s následujícími ustanoveními, aby se zjistilo, zda jsou slučitelná se společným trhem, či ne.

Při tomto hodnocení vezme Komise v úvahu:

2.   Spojení, která nevytvářejí ani neposilují dominantní postavení, v jehož důsledku by byla významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, se prohlásí za slučitelná se společným trhem.

3.   Spojení, která vytvářejí nebo posilují dominantní postavení, v jehož důsledku je významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, se prohlásí za neslučitelná se společným trhem.

[…]“

5

Článek 3 nařízení č. 4064/89, nadepsaný „Definice spojení“, stanoví:

„1.   Spojení se považuje za vzniklé, jestliže:

[…]

3.   Pro účely tohoto nařízení se kontrola skládá z práv, smluv nebo jiných prostředků, které jednotlivě nebo společně a s ohledem na dané skutečnosti nebo právní předpisy poskytují možnost rozhodujícího vlivu v určitém podniku, zejména:

4.   Kontrolu získávají osoby nebo podniky, které:

5.   Za spojení se nepovažují případy, kdy:

6

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Předchozí oznamování spojení“, stanoví:

„1.   Spojení mající význam pro celé Společenství uvedená v tomto nařízení se musí oznámit Komisi nejdéle do jednoho týdne po uzavření příslušné dohody nebo po oznámení veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií, či po získání kontrolní účasti. Tato týdenní lhůta začíná dnem, kdy dojde k první z těchto skutečností.

2.   Spojení, které sestává z fúze ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nebo ze získání společné kontroly ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b), musí být oznámeno společně účastníky fúze nebo stranami, které společnou kontrolu získaly. Ve všech ostatních případech oznámení učiní osoby nebo podniky, které získaly kontrolu nad jedním nebo více podniky nebo nad jejich částmi.

[…]“

7

Článek 6 tohoto nařízení, nadepsaný „Přezkoumání oznámení a zahájení řízení“, stanoví:

„1.   Komise přezkoumá oznámení, jakmile ho obdrží.

Rozhodnutí prohlašující, že spojení je slučitelné, zároveň stanoví potřebná omezení, jež se přímo vztahují k provedení spojení.

2.   Pokud Komise zjistí, že poté, co bylo oznámené spojení změněno, již nevyvolává vážné pochybnosti ve smyslu odst. 1 písm. c), může rozhodnout, že prohlásí spojení za slučitelné se společným trhem podle odst. 1 písm. b).

Komise může podle odst. 1 písm. b) připojit ke svému rozhodnutí podmínky a povinnosti, aby zajistila, že dotyčné podniky plní závazky, které převzaly vůči Komisi, aby bylo spojení slučitelné se společným trhem.

[…]“

8

Článek 7 téhož nařízení, nadepsaný „Pozastavení procesu spojování“, stanoví:

„1.   Spojení ve smyslu článku 1 nenabude účinku před jeho oznámením nebo dokud nebylo prohlášeno za slučitelné se společným trhem rozhodnutím podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nebo čl. 8 odst. 2 nebo na základě domněnky podle čl. 10 odst. 6.

[…]

5.   Platnost právního úkonu provedeného v rozporu s ustanovením odstavce 1 závisí na rozhodnutí vydaném podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nebo čl. 8 odst. 2 nebo 3 nebo na základě domněnky podle čl. 10 odst. 6.

[…]“

9

Článek 8 nařízení č. 4064/89, nadepsaný „Rozhodovací pravomoci Komise“, stanoví:

„[…]

2.   Pokud Komise zjistí, že po případných změnách provedených dotyčnými podniky splňuje oznámené spojení kritérium stanovené v čl. 2 odst. 2 a v případech uvedených v čl. 2 odst. 4 splňuje kritéria stanovená v čl. 85 odst. 3 Smlouvy [EHS], vydá rozhodnutí, ve kterém prohlásí, že spojení je slučitelné se společným trhem.

Ke svému rozhodnutí může připojit podmínky a povinnosti určené k tomu, aby zajistila, že podniky dodrží závazky, které vůči Komisi přijaly, aby bylo spojení slučitelné se společným trhem. Rozhodnutí prohlašující, že spojení je slučitelné, zároveň stanoví potřebná omezení, jež se přímo vztahují k provedení spojení.

3.   Jestliže Komise zjistí, že spojení splňuje kritérium stanovené v čl. 2 odst. 3 nebo v případech uvedených v čl. 2 odst. 4 nesplňuje kritéria uvedená v čl 85 odst. 3 Smlouvy, vydá rozhodnutí, ve kterém prohlásí, že spojení je neslučitelné se společným trhem.

4.   Jestliže spojení již bylo provedeno, může Komise ve svém rozhodnutí vydaném podle odstavce 3 nebo zvláštním rozhodnutím požadovat rozdělení spojených podniků nebo jejich kapitálu nebo ukončení společné kontroly nebo jiná vhodná opatření k obnovení podmínek účinné hospodářské soutěže.

5.   Komise může odvolat své rozhodnutí, jež přijala podle odstavce 2, jestliže:

6.   V případech uvedených v odstavci 5 může Komise přijmout rozhodnutí podle odstavce 3, aniž by byla vázána lhůtou stanovenou v čl. 10 odst. 3.“

10

Článek 10 tohoto nařízení, nadepsaný „Lhůty pro zahájení řízení a pro rozhodnutí“, stanoví:

„[…]

2.   Rozhodnutí přijatá podle čl. 8 odst. 2 o oznámených spojeních musí být přijata, jakmile je zřejmé, že vážné pochybnosti uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) byly odstraněny, zejména v důsledku změn provedených dotyčnými podniky, a nejdéle do uplynutí lhůty stanovené v odstavci 3.

3.   Aniž je dotčen čl. 8 odst. 6, musí být rozhodnutí přijatá podle čl. 8 odst. 3 o oznámených spojeních přijata nejdéle do čtyř měsíců ode dne zahájení řízení.

4.   Lhůty stanovené odstavci 1 a 3 budou výjimečně pozastaveny tam, kde vzhledem k okolnostem, za něž je odpovědný jeden z podniků účastnících se spojení, Komise musela požádat o informace rozhodnutím na základě článku 11 nebo nařídit šetření rozhodnutím na základě článku 13.

[…]

6.   Pokud Komise nepřijme rozhodnutí podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nebo c), nebo podle čl. 8 odst. 2 nebo 3, ve lhůtách stanovených v odstavcích 1 a 3, má se za to, že spojení je slučitelné se společným trhem, aniž je dotčen článek 9.“

11

Článek 14 uvedeného nařízení, nadepsaný „Pokuty“, stanoví:

„1.   Komise může svým rozhodnutím uložit pokutu ve výši od 1000 ECU do 50000 ECU osobám uvedeným v čl. 3 odst. 1 písm. b), podnikům nebo sdružením podniků, které úmyslně nebo z nedbalosti:

[…]

2.   Komise může svým rozhodnutím uložit pokuty nepřesahující 10 % celkového obratu dotyčných podniků ve smyslu článku 5 dotyčným osobám nebo podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti:

[…]“

12

Skutkový základ sporu, jak byl vylíčen v bodech 10 až 59 napadeného rozsudku, lze shrnout v následujících bodech:

13

Rozhodnutím ze dne 30. července 2004, které bylo společnosti Odile Jacob doručeno na základě její žádosti faxem ze dne 27. srpna 2004, Komise schválila společnost Wendel Investissement jako nabyvatele následně převáděných aktiv.

14

K převodu vlastnického práva k těmto následně převáděným aktivům nazvaným „Nouvel Éditis“ na společnost Wendel Investissement došlo dne 30. září 2004.

15

Návrhem doručeným kanceláři Tribunálu dne 8. listopadu 2004 podala navrhovatelka žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. července 2004.

16

Tribunál toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 13. září 2010, Éditions Jacob v. Komise (T-452/04, Sb. rozh. s. II-4713).

17

Rozsudkem ze dne 9. června 2010, Éditions Jacob v. Komise (T-237/05, Sb. rozh. s. II-2245), Tribunál zrušil rozhodnutí Komise D (2005) 3286 ze dne 7. dubna 2005, kterým se zamítá žádost navrhovatelky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) o přístup k některým dokumentům týkajícím se řízení o kontrole dotčeného spojování podniků.

18

Rozsudkem ze dne 28. června 2012, Komise v. Éditions Odile Jacob (C-404/10 P), Soudní dvůr zrušil výše uvedený rozsudek Tribunálu ze dne 9. června 2010, Éditions Jacob v. Komise, a zamítl žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2005 podanou k Tribunálu.

19

Návrhem doručeným kanceláři Tribunálu dne 8. července 2004 podala navrhovatelka žalobu, kterou se domáhala zrušení sporného rozhodnutí.

20

Navrhovatelka uplatňovala na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení devět žalobních důvodů, které byly všechny zamítnuty Tribunálem v napadeném rozsudku.

21

Svým kasačním opravným prostředkem společnost Odile Jacob navrhuje, aby Soudní dvůr:

22

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

23

Společnost Lagardère navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Ve svém kasačním opravném prostředku uplatňuje Odile Jacob čtyři důvody. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení pojmu spojení a z nesprávného právního posouzení kvalifikace ujednání dočasného převodu, tj. transakce, na základě které byla společnosti NBP prodána cílová aktiva. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál nevyvodil právní důsledky z procesních vad, jichž se dopustila Komise. Třetí důvod kasačního opravného prostředku se týká nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál nevyvodil právní důsledky z nedostatečného odůvodnění. Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku se týká porušení kritérií, která jsou relevantní při posuzování posílení dominantního postavení a přiměřenosti závazků.

25

Vzhledem k tomu, že se první dva důvody kasačního opravného prostředku prolínají, je třeba je posoudit společně.

26

V rámci svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku Odile Jacob tvrdí, že když Tribunál posuzoval ujednání dočasného převodu odděleně, aniž vzal v úvahu celou právní konstrukci, která vedla k získání kontroly společností Lagardère nad cílovými aktivy, nerespektoval obecný cíl kontroly spojování podniků, kterým je zjištění hospodářské reality, která je základem příslušných transakcí. Společnost Odile Jacob se domnívá, že Tribunál nepřezkoumal všechny transakce, a to včetně transakce spočívající ve svěření podniku dočasnému nabyvateli na základě dohody, která stanoví jeho další prodej konečnému nabyvateli v budoucnu a in fine vede k převedení výlučné nebo společné kontroly nad převáděnými aktivy na tohoto konečného nabyvatele, tj. v projednávané věci na společnost Lagardère. Výjimku zakotvenou v čl. 3 odst. 5 nařízení č. 4064/89 je podle ní třeba vykládat restriktivně.

27

Odile Jacob Tribunálu vytýká, že Tribunál povolil, aby byl na základě smlouvy vytvořen „závazek uskladnění“, kterým se obchází kontrola spojování podniků. Tento subjekt podle ní nebyl nezávislý, jelikož byl pod rozhodujícím vlivem společnosti Lagardère a jeho vedení mělo určitou rozhodovací pravomoc v oblasti uzavírání smluv. Smlouva o prodeji, ze které pro akcionáře a vedení nového subjektu vyplývají povinnosti a závazky vůči Lagardère, by zbavila nezávislosti ty subjekty, které se zavázaly.

28

Komise a společnost Lagardère se domnívají, že tento důvod kasačního opravného prostředku je neúčinný, neboť cílem sporného rozhodnutí nebylo přezkoumat skutkové okolnosti od prosince roku 2002, nýbrž posoudit slučitelnost spojení oznámeného dne 14. dubna 2003 v souvislosti se získáním kontroly nad aktivy společnosti VUP se společným trhem. Kvalifikace předmětného ujednání dočasného převodu a důsledky této kvalifikace proto nezávisí ani nemají vliv na platnost sporného rozhodnutí, kterým bylo povoleno uvedené spojení za předpokladu dodržení závazků.

29

V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku Odile Jacob tvrdí, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení v rozsahu, v němž z něj vyplývá, že jedinou možnou sankcí za neoznámení spojení podniků ve lhůtě stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 4064/89 bylo uložení pokuty, a nikoli zrušení sporného rozhodnutí. Taková peněžitá sankce by se mohla uplatnit pouze vůči podnikům, ale v žádném případě ne u procesních vad, kterých se dopustila sama Komise. Toto oznámení, k němuž došlo dne 14. dubna 2003, tedy více než čtyři měsíce po podepsání smlouvy o prodeji, tak vedlo k předčasnému uskutečnění uvedené transakce v rozporu s ustanoveními nařízení č. 4064/89.

30

Tribunál nevyvodil právní důsledky z těchto procesních vad, a posvětil tak obcházení práva srovnatelné se zneužitím pravomocí Komise, což je v rozporu jak s působností, tak i s cílem nařízení č. 4064/89. V důsledku nedodržení uvedených lhůt nemohl být proveden včas přezkum dotčeného spojení, mohla být uměle pozastavena lhůta pro přezkoumání tohoto spojení a prodávajícímu mohla být okamžitě zaplacena kupní cena, což vedlo ke vzniku soutěžní výhody společnosti Lagardère vůči jejím soutěžitelům.

31

Komise se domnívá, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je současně neúčinný a neopodstatněný.

32

Podle Komise navrhovatelka neprokázala, jaký vliv mohly mít tyto údajné procesní vady na platnost sporného rozhodnutí. Z nařízení č. 4064/89 nevyplývá nic, co by Komisi umožnilo prohlásit transakci za neslučitelnou se společným trhem z důvodu uložení sankce za údajnou procesní vadu bez ohledu na to, zda se jí dopustila Komise či účastník oznamující transakci.

33

Je třeba uvést, že Tribunál v bodě 162 napadeného rozsudku konstatoval, že kvalifikace ujednání dočasného převodu cílových aktiv každopádně nemá žádný vliv na legalitu sporného rozhodnutí.

34

Tribunál dospěl v bodě 164 napadeného rozsudku k závěru, že taková okolnost by i za předpokladu, že by dotčené ujednání dočasného převodu umožnilo společnosti Lagardère získat od prosince roku 2002 samostatně nebo spolu se společností NBP kontrolu nad cílovými aktivy, nemohla mít vůbec žádný vliv na legalitu sporného rozhodnutí, a zamítl tento žalobní důvod jako neúčinný.

35

Tento závěr Tribunálu není stižen nesprávným právním posouzením.

36

Žaloba společnosti Odile Jacob totiž směřovala pouze ke zrušení sporného rozhodnutí, kterým Komise prohlásila předmětné spojení za slučitelné se společným trhem.

37

I kdyby transakce uskutečněné v prosinci roku 2002 umožnily společnosti Lagardère již tehdy získat samostatně nebo spolu se společností NBP kontrolu nad cílovými aktivy, nevedla by tato okolnost k žádnému jinému důsledku než ke konstatování zpoždění, s jakým bylo předmětné spojení oznámeno, anebo případně, jak uvedl Tribunál v bodě 154 napadeného rozsudku, ke konstatování předčasného uskutečnění této transakce, které nebylo povoleno nařízením č. 4064/89.

38

Ačkoli by taková konstatování mohla mít za následek sankce stanovené v uvedeném nařízení, zejména uložení pokuty podle čl. 14 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 nařízení č. 4064/89, nemohla by vést ke zrušení sporného rozhodnutí, jelikož nemají žádný dopad na slučitelnost předmětného spojení se společným trhem.

39

Je třeba připomenout, že čl. 7 odst. 5 nařízení č. 4064/89 stanoví, že platnost jakékoli transakce uskutečněné před jejím oznámením a před prohlášením její slučitelnosti se společným trhem závisí na rozhodnutí, které Komise vydala po přezkoumání oznámení nebo po skončení důkladného přezkumu. Z bodu 47 napadeného rozsudku však vyplývá, že Komise ve sporném rozhodnutí povolila předmětné spojení za předpokladu splnění určitých podmínek.

40

Proto nebylo za účelem toho, aby se Tribunál mohl vyjádřit k legalitě sporného rozhodnutí, zapotřebí přezkoumat otázku, zda společnost Lagardère získala na základě dotčeného ujednání dočasného převodu samostatně nebo spolu se společností NBP kontrolu nad cílovými aktivy. Konstatování Tribunálu týkající se této otázky tak musí být pokládána za nadbytečná.

41

Je třeba doplnit, že všechny důvody i argumenty uplatněné navrhovatelkou týkající se případných účinků ujednání dočasného převodu jsou proto rovněž neúčinné.

42

Proto je třeba zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku jako neúčinný a druhý důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněný.

43

Odile Jacob se domnívá, že Tribunál měl sankcionovat nedostatečné odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o kvalifikaci ujednání dočasného převodu.

44

Když Tribunál potvrdil, že Komise neměla žádnou povinnost uvést odůvodnění použití výjimky z kogentních ustanovení obsažených v nařízení č. 4064/89, umožnil, aby došlo k porušení zásad rovnosti a právní jistoty. Společnost Lagardère tak těžila z lepšího postavení, než měli její konkurenti, kteří se účastnili prodeje cílových aktiv, čímž porušila zásadu rovnosti účastníků nabídkového řízení v souvislosti s prodejem těchto aktiv. Komise se neměla odchylovat od své obvyklé rozhodovací praxe v oblasti kontroly spojování podniků, když neuvedla odůvodnění, aby nedošlo k porušení zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání.

45

Komise tvrdí, že navrhovatelka neprokázala, v čem spočívalo nedostatečné odůvodnění sporného rozhodnutí a napadeného rozsudku, pokud jde o ujednání dočasného převodu. Komise uvádí, že otázky týkající se kvalifikace ujednání dočasného převodu v každém případě nemají vliv na výrok sporného rozhodnutí. Bez ohledu na kvalifikaci ujednání dočasného převodu bylo nesporné, že předmětné spojení mělo, tak jak bylo oznámeno dne 14. dubna 2003, povahu spojení podniků, a Komise tedy nebyla povinna vyjádřit se k samotnému ujednání dočasného převodu. Všechny ostatní důvody uvedené Tribunálem byly nadbytečné a nebylo možné je použít ke zpochybnění odůvodnění napadeného rozsudku.

46

Úvahy společnosti Odile Jacob spočívající v tom, že Tribunál měl sankcionovat nedostatečné odůvodnění sporného rozhodnutí, pokud jde o kvalifikaci ujednání dočasného převodu, vycházejí z předpokladu, že kvalifikace této transakce měla vliv na legalitu sporného rozhodnutí.

47

Z bodů 37 až 40 tohoto rozsudku však vyplývá, že kvalifikace ujednání dočasného převodu neměla vliv na legalitu sporného rozhodnutí.

48

Podle ustálené judikatury nejsou orgány Evropské unie při vypracovávání aktu v žádném případě povinny vyjádřit se ke skutečnostem, které mají jasně druhořadý význam, nebo předpokládat možné námitky. Stupeň podrobnosti odůvodnění rozhodnutí musí být přiměřený materiálním možnostem a technickým podmínkám nebo lhůtě, ve kterých musí být rozhodnutí vydáno. Komise tak neporušuje svoji povinnost odůvodnění, pokud v případě, že vykonává pravomoc kontroly spojování podniků, neuvede v rozhodnutí přesné odůvodnění, co se týče posouzení určitých aspektů spojení podniků, které se jí zdají být zjevně irelevantní, bezvýznamné, nebo pro toto posuzování jasně podružné (viz rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C-413/06 P, Recueil, s. I 4951, bod 167 a citovaná judikatura).

49

Požadavek odůvodnění rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje spojení podniků za slučitelné se společným trhem na základě čl. 8 odst. 2 nařízení č. 4064/89, je splněn, pokud toto rozhodnutí jasně uvádí důvody, proč se Komise domnívá, že dotyčné spojení, případně po změnách provedených dotyčnými podniky, nevytváří ani neposiluje dominantní postavení, v jehož důsledku by byla významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části (viz výše uvedený rozsudek Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, bod 168).

50

Za těchto okolností z bodů 234 až 240 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál přezkoumal odůvodnění sporného rozhodnutí, když se opíral o body odůvodnění 6, 7 a 989 až 1003 tohoto rozhodnutí, a dospěl k závěru, že odůvodnění je dostatečné.

51

Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

52

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z údajně nesprávného právního posouzení, pokud jde o analýzu předmětného ujednání dočasného převodu, se skládá ze dvou částí.

53

Podle společnosti Odile Jacob Tribunál neposoudil správně vytvoření nebo posílení dominantního postavení na relevantním trhu, když usoudil, že rozdělení společnosti Éditis nemá vliv na posouzení slučitelnosti předmětného spojení se společným trhem. V případě rozdělení jednoho z dvou podniků, které tvoří duopol, jenž nemá dominantní postavení na trhu, Tribunál v zásadě nemohl vyloučit skutečnost, že oslabení jednoho z obou konkurentů působících na tomto trhu by mohlo vést k vytvoření nebo posílení dominantního postavení druhého konkurenta. Proto měl Tribunál zohlednit účinek rozdělení společnosti Éditis na vytvoření dominantního postavení.

54

Podle názoru Komise Tribunál neuvedl právní normu, na základě které by bylo v zásadě vyloučeno, že oslabení jednoho ze dvou konkurentů vedlo k vytvoření dominantního postavení. Tribunál pouze připomněl, že relevantním kritériem bylo vytvoření nebo posílení dominantního postavení a že výraz rozdělení, který je zveličen, sám o sobě nepředstavoval kritérium, které by bylo dostatečné k identifikaci vytvoření nebo posílení dominantního postavení, které jsou výsledkem všech okolností. Tribunál tak správně analyzoval schopnost společnosti Éditis vytvářet konkurenční tlak po zpětném převedení aktiv.

55

Společnost Lagardère se domnívá, že za účelem posouzení dominantního postavení nelze zohlednit rozdělení cílového subjektu v rámci závazků. Komise totiž měla v rámci první etapy posoudit, zda oznámená transakce vytváří či posiluje dominantní postavení, které by mohlo narušit hospodářskou soutěž. V této fázi nebyly zohledněny navrhované závazky a oznámená transakce byla analyzována jako celek. Komise až v rámci druhé a třetí etapy, tj. následně, přezkoumala, zda závazky umožňovaly vyřešit zjištěné problémy hospodářské soutěže a zda tyto závazky byly skutečně provedeny. Údajné rozdělení cílového subjektu by proto vyplývalo z analýzy závazků, a nebylo by tedy relevantní ve fázi posuzování případného dominantního postavení.

56

Pokud jde o přiměřenost závazků, které umožnily podmíněné povolení předmětného spojení, společnost Odile Jacob se domnívá, že Tribunál v první řadě nezohlednil potřebu zachovávat a rozvíjet účinnou hospodářskou soutěž. Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když neuvedl, že znění závazků umožňovalo alternativně buď zachování „nebo“ rozvoj hospodářské soutěže. Z pohledu navrhovatelky jsou tyto dvě podmínky kumulativní, tak jak je uvedeno v bodě 13 odůvodnění nařízení č. 4064/89. Úroveň účinné hospodářské soutěže na společném trhu nejenže nemohla být nižší než úroveň existující před uskutečněním transakce, ale i struktura trhu musela umožnit účinný růst této úrovně hospodářské soutěže v co nejkratším období.

57

Tribunál dále nesprávně posoudil schopnost nabyvatele následně převáděných aktiv za účelem zachování účinné hospodářské soutěže. Podle společnosti Odile Jacob, tj. finančního kupce, který nemá zkušenosti na relevantním trhu a jeho vedení se může změnit, tato společnost není schopná zachovávat nebo rozvíjet hospodářskou soutěž v oblasti dané vydavatelské činnosti. Z toho vyplývá, že společnost Éditis byla organizačně oslabená a Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, které by mohlo zpochybnit předmětné spojení, když nesankcionoval Komisi proto, že nevyžadovala počátečního nabyvatele.

58

Pokud jde o účinnost závazků, navrhovatelka zdůrazňuje, že v napadeném rozsudku byly správně analyzovány důsledky spojené s portfoliem ochranných známek a konglomerátními účinky předmětného spojení, ale nebylo v něm přezkoumáno, zda závazky nabídnuté společností Lagardère splňovaly požadavky přiměřenosti zakotvené právem. Tribunál tedy posvětil „roztříštěný“ přístup spočívající pouze v přezkoumání překrývání na jednotlivých trzích, aniž zohlednil v širším kontextu dopady této transakce na všechny relevantní trhy, jak to učinil Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala.

59

Komise tvrdí, že navrhovatelka při odůvodnění čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného předpokladu. Oznámení Komise o nápravných [opatřeních], kter[á] jsou přijateln[á] podle nařízení č. 4064/89 a nařízení Komise (ES) č. 447/98 (Úř. věst. C 68, s. 3, dále jen „oznámení o nápravných opatřeních“) uvádí výlučně „obnovení“ a „zachování“ hospodářské soutěže, aby tyto nápravné prostředky mohly zabezpečit, že se úroveň hospodářské soutěže, která existovala před uskutečněním předmětného spojení, zachová nebo obnoví. Ve světle řízení trhů nebo hospodářského plánování však v žádném případě nejde o zlepšení této úrovně hospodářské soutěže.

60

Pokud jde o způsobilost nabyvatele následně převáděných aktiv, Komise uvádí, že toto tvrzení se ve skutečnosti vrací ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, které bylo provedeno Tribunálem. Možným soutěžitelem není každopádně nikdo jiný než subjekt, který zatím nevystupuje jako soutěžitel na relevantním trhu, který ale disponuje prostředky a podněty umožňujícími vstup na tento trh. V projednávané věci byla společnost Éditis samostatným podnikem disponujícím všemi aktivy, a sice přibližně 80 % cílových aktiv, potřebnými k tomu, aby byla soutěžitelem na relevantním trhu, který současně disponuje vlastní administrativou, vedením a logistickou organizací. Tribunál správně usoudil, že finanční kupec, nemusel být nutně bez požadovaných zkušeností, neboť se mohl opřít o stávající vedení společnosti Éditis.

61

Podpůrně Komise uvádí, že tento případ se jasně odlišuje od případů, kdy Komise vybrala počátečního nabyvatele. V tomto druhém případě jde o situace, kdy se převáděná aktiva jako taková nezdají být rentabilní, avšak mohla by takovými být v závislosti na nabyvateli. Tak tomu však není v případě předmětného spojení, kdy společnost Éditis byla rentabilním subjektem, který působí aktivně na relevantním trhu a disponuje všemi zdroji potřebnými k tomu, aby mohla konkurovat společnosti Lagardère. Tvrzení společnosti Odile Jacob týkající se zvláštnosti duopolu bez dominantního postavení není relevantní, neboť tato skutečnost nepatří mezi kritéria výběru konečného nabyvatele, která jsou uvedena v oznámení o nápravných opatřeních.

62

Pokud jde o otázku, zda závazky nabídnuté společností Lagardère splňovaly požadavky přiměřenosti zakotvené právem, Komise zdůrazňuje skutečnost, že velmi malý dosah aktiv v podobě ochranných známek a postavení na trhu, které měla dříve společnost VUP a které zachovala společnost Lagardère na základě závazků, vylučuje, aby přidání těchto postavení k postavením, které měla společnost Lagardère před uskutečněním předmětného spojení, vytvářelo portfoliové a konglomerátní účinky. Dosah ochranných známek a postavení na různých vydavatelských trzích, který před uskutečněním transakce zastávala společnost Lagardère, by nebyl výrazně rozšířen v důsledku přidání převzatých cílových aktiv, zatímco dosah ochranných známek a postavení na trhu, které na základě závazků na francouzskojazyčných trzích zastávala společnost Éditis, byl v zásadě srovnatelný s dosahem, kterým před uskutečněním transakce disponovala společnost VUP.

63

Společnost Lagardère zdůrazňuje, že nařízení č. 4064/89 neobsahuje žádné ustanovení, v němž by bylo uvedeno, že spojení či závazky, které z něj vyplývají, musejí nutně vést ke zvýšení úrovně stávající hospodářské soutěže. Nelze vyžadovat, aby tyto závazky umožnily rozvoj hospodářské soutěže nad rámec původního stavu hospodářské soutěže.

64

Pokud jde o tvrzení týkající se potvrzení podmínek výběru nabyvatele následně převáděných aktiv, společnost Lagardère je pokládá za nepřípustné.

65

Pokud jde o závazky společnosti Lagardère a otázku zamezení jakémukoliv nárůstu tržních podílů na celém relevantním trhu, společnost Lagardère uvádí, že Tribunál na základě posouzení skutkového stavu správně usoudil, že tyto závazky by skutečně vedly k dostatečnému zmenšení síly nového subjektu a k výraznému snížení jakéhokoli potenciálního „sortimentového účinku“. Takto nabídnuté závazky byly proto přiměřené.

66

Pokud jde o první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, čl. 2 odst. 2 a odst. 3 nařízení č. 4064/89 ukládá Komisi zabezpečit, aby spojení, která podléhají její kontrole, nevytvářela nebo neposilovala dominantní postavení, v jejichž důsledku by byla významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části.

67

Na rozdíl od toho, co prosazovala navrhovatelka, tak Komisi nepřísluší zavést systém dokonalé hospodářské soutěže a rozhodovat namísto hospodářských subjektů o tom, kdo by měl působit na trhu.

68

Komise vezme podle čl. 2 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení v úvahu potřebu zachování a rozvoje účinné hospodářské soutěže na společném trhu. Jde o požadavek, který je významným aspektem při posouzení, které musí provést Komise, ale nesmí změnit pravidlo vymezené v odstavci 2 tohoto článku.

69

Pokud jde o namítané rozdělení společnosti Éditis, Tribunál na rozdíl od stanoviska navrhovatelky zásadně nevyloučil, že by oslabení v důsledku rozdělení jednoho ze dvou podniků tvořících duopol bez dominantního postavení na trhu mohlo vést k vytvoření nebo posílení dominantního postavení druhého podniku.

70

Z bodů 285 až 287 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál pouze konstatoval, že zpětný převod části cílových aktiv představující 60 % celkového obratu společnosti VUP a skutečnost, že společnost Lagardère si ponechala zbývající část cílových aktiv, tedy změna původního postavení dotčených účastníků na různých dotčených odvětvových trzích, samy o sobě nepředstavovaly dostatečný důvod pro určení, zda spojení vytvořilo či posílilo dominantní postavení, v jehož důsledku by byla významně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části.

71

Nakonec je třeba uvést, že v bodě 290 napadeného rozsudku Tribunál usoudil, že rozdělení společnosti Éditis nebylo podložené a v bodě 293 tohoto rozsudku doplnil, že konkurenceschopnost společnosti Nouvel Éditis v každém případě závisí na schopnosti nabyvatele následně převáděných aktiv zachovávat nebo rozvíjet účinnou hospodářskou soutěž. Samotná skutečnost, že společnost Éditis byla rozdělena, nepředstavuje kritérium, na základě něhož by bylo možné konstatovat její potenciální oslabení na trhu.

72

Je tedy třeba zamítnout první část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

73

Pokud jde o druhou část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, společnost Odile Jacob nemůže obhájit ani to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když posuzoval závazky týkající se schopnosti finančního kupce.

74

Pokud jde o výběr nabyvatele následně převáděných aktiv, Komisi nepřísluší, aby sama vybrala nabyvatele, který by mohl teoreticky splňovat optimální podmínky dokonalé hospodářské soutěže na relevantním trhu.

75

Z bodu 49 oznámení o nápravných opatřeních vyplývá, že aby byla zajištěna účinnost závazku, je prodej navrhovanému kupujícímu podmíněn předchozím schválením Komise.

76

Komise má proto pouze možnost schválit nebo neschválit nabyvatele, který jí byl představen, a v souladu s bodem 49 uvedeného oznámení ověřit, zda je životaschopným stávajícím nebo možným soutěžitelem, který je na stranách nezávislý a není s nimi spojen, má finanční zdroje, prokázané zkušenosti a má motivaci zachovat a rozvíjet schopnost převáděného podniku aktivně se stranami soutěžit.

77

V tomto ohledu je třeba uvést, že Tribunál v bodech 341 až 343 napadeného rozsudku usoudil, že nabyvatel následně převáděných aktiv splnil kritéria vymezená v bodě 10 závazků společnosti Lagardère.

78

I kdyby finanční kupec navíc neměl předchozí zkušenosti na relevantním trhu, mohl by si ponechat stávající vedení převáděného subjektu, anebo také využít další možnosti, které má v daném odvětví.

79

Pokud jde o skutečnost, že Tribunál neanalyzoval podmínky určení počátečního nabyvatele následně převáděných aktiv, společnost Odile Jacob tvrdí, že životaschopnost těchto aktiv závisela na identitě nabyvatele v rozsahu, v jakém měl být tento nabyvatel alespoň stejně efektivním soutěžitelem jako společnost Lagardère, aby se zabránilo tomu, že neodvratné narušení duopolní rovnováhy by vedlo k vytvoření dominantního postavení nového subjektu.

80

Jak to již učinil Tribunál, je třeba připomenout, že navrhovatelka neprokázala, z jakého důvodu bylo v projednávané věci třeba určit počátečního nabyvatele.

81

V bodě 20 oznámení o nápravných opatřeních je stanoveno, že v některých případech závisí životaschopnost prodávané části podniku na totožnosti nabyvatele. Za tohoto předpokladu se koncentrace povolí, jen pokud se strany zavážou, že nedokončí oznámené spojení, dokud neuzavřou závaznou dohodu o prodeji s počátečním kupujícím, kterého Komise schválí.

82

Jak však Tribunál uvedl v bodech 290 a 291 napadeného rozsudku, společnost Éditis byla životaschopným subjektem, který vykonával aktivní činnost na relevantním trhu a disponoval všemi zdroji potřebnými k tomu, aby mohl aktivně konkurovat společnosti Lagardère. Určení počátečního nabyvatele tak nebylo nezbytné za účelem zachování životaschopnosti aktiv.

83

A konečně, pokud jde o poslední tvrzení týkající se přiměřenosti závazků společnosti Lagardère s ohledem na konstatování Komise týkající se existence portfoliových a konglomerátních účinků, postačí uvést, že jak vyplývá z bodů 296 až 300 napadeného rozsudku, toto tvrzení již bylo uplatněno v rámci řízení v prvním stupni a Tribunál je analyzoval v bodech 302 až 321 daného rozsudku.

84

Společnost Odile Jacob měla pod záminkou údajného nesprávného právního posouzení ve skutečnosti v úmyslu zpochybnit posouzení skutkového stavu, které provedl Tribunál.

85

Z ustálené judikatury však vyplývá, že jedině Tribunál je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, kromě případu zkreslování důkazů předložených Tribunálu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (viz zejména rozsudek ze dne 3. května 2012, Legris Industrie v. Komise, C-289/11 P, bod 51 a citovaná judikatura).

86

Společnost Odile Jacob v projednávané věci nezakládá svá tvrzení ani na věcné nesprávnosti konstatování Tribunálu vyplývajících z písemností ve spise, ani na zkreslení důkazních prostředků, které mu byly předloženy. Navrhovatelka kritizuje samotné posouzení skutkových okolností případu provedené Tribunálem, důkazů, souvisejících tvrzení, a ve skutečnosti tak Tribunálu vytýká jeho analýzu vhodnosti nápravných opatření Komise, pokud jde o portfoliové a konglomerátní účinky předmětného spojení v návaznosti na prodeje schválené společností Lagardère.

87

Je proto třeba mít za to, že toto tvrzení musí být ve stádiu kasačního opravného prostředku zamítnuto jako nepřípustné.

88

V důsledku toho musí být čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku částečně zamítnut jako neopodstatněný a částečně odmítnut jako nepřípustný.

89

Jelikož žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku uplatňovaných navrhovatelkou nebylo vyhověno, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

90

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 a čl. 190 odst. 1 tohoto jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise, jakož i Lagardère požadovaly náhradu nákladů řízení a Odile Jacob neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: