—

za ERSTE Bank Hungary Nyrt T. Élessem a L. Molnárem, ügyvédek,

—

za Bárándy és Társai Ügyvédi Iroda D. Bojkóm, ügyvéd,

—

za Komerční banku a.s. P. Lakatosem, I. Sólyomem, A. Ungárem, P. Kövesem a B. Fazakasem, ügyvédek,

—

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem, jakož i K. Szíjjártó a K. Veres, jako zmocněnci,

—

za španělskou vládu S. Centeno Huerta, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi A. Siposem a M. Wilderspinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191, dále jen „nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci úpadkového řízení zahájeného proti BCL Trading GmbH (dále jen „BCL Trading“), společnosti založené podle rakouského práva.

3

Článek 2 aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 33, dále jen „akt o přistoupení“), stanoví:

„Ode dne přistoupení se ustanovení původních smluv a aktů přijatých orgány Společenství a Evropskou centrální bankou přede dnem přistoupení stávají závaznými pro nové členské státy a uplatňují se v těchto státech za podmínek stanovených v uvedených smlouvách a v tomto aktu.“

4

Body 6, 11 a 23 až 25 odůvodnění nařízení stanoví:

[...]

[...]

5

Článek 3 nařízení, který upravuje mezinárodní příslušnost, stanoví:

„1.   Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak.

2.   Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu.

3.   Pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními.

[…]“

6

Článek 4 nařízení, který se týká rozhodného práva, stanoví:

„1.   Pokud toto nařízení nestanoví jinak, je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (dále jen ,stát, který řízení zahájil’).

2.   Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména,

[…]

[…]

[…]“

7

Co se týče věcných práv třetích osob, čl. 5 odst. 1 nařízení stanoví:

„Zahájením úpadkového řízení nejsou dotčena věcná práva věřitelů nebo třetích osob, pokud jde o hmotný nebo nehmotný, movitý nebo nemovitý majetek – jak jednotlivě určené věci, tak soubory věcí, jejichž složení podléhá změnám – které patří dlužníkovi a nacházejí se v okamžiku zahájení řízení na území jiného členského státu.“

8

Pokud jde o uznávání úpadkového řízení, článek 16 nařízení stanoví:

„1.   Rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku ve státě, který řízení zahájil.

To platí i v případě, kdy úpadkové řízení nemůže být v jiném členském státě proti dlužníku daného typu zahájeno.

2.   Uznání úpadkového řízení podle čl. 3 odst. 1 nevylučuje zahájení řízení podle čl. 3 odst. 2 soudem v jiném členském státě. Řízení zahájené později se stává vedlejším úpadkovým řízením ve smyslu kapitoly III.“

9

Článek 17 odst. 1 nařízení, který upravuje účinky uznání úpadkového řízení, zní:

„Rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2.“

10

Článek 43 nařízení, který se zabývá časovou působností tohoto nařízení, stanoví:

„Ustanovení tohoto nařízení se vztahují pouze na úpadková řízení zahájená po vstupu tohoto nařízení v platnost. Úkony dlužníka učiněné před vstupem tohoto nařízení v platnost se i nadále řídí právem, které se na ně vztahovalo v době, kdy byly učiněny.“

11

Konečně článek 47 nařízení stanoví:

„Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 31. května 2002.“

12

Pravidla týkající se finančního zajištění jsou obsažena v § 270 a § 271 zákona č. IV z roku 1959, kterým se zavádí občanský zákoník (Polgári törvénykönyvről szóló 1959. évi IV törvény), ve znění platném v době, kdy nastaly skutkové okolnosti věci v původním řízení.

13

Ustanovení § 270 tohoto zákona zní:

„1.   V případě poskytnutí finančního zajištění závazku, může věřitel uspokojit svoji pohledávku přímo ze zajištěné částky, nejsou-li smluvní povinnosti splněny vůbec nebo jen částečně.

2.   Předmětem finančního zajištění mohou být peníze, spořící účet nebo cenné papíry. V případě zajištění jiné věci se použijí předpisy týkající se zástavního práva.

3.   Finanční zajištění závazku, který nemůže být uplatněn soudní cestou, je neplatné. Toto ustanovení se nepoužije v případě finančního zajištění vzniklého k zajištění promlčené pohledávky.

4.   Promlčení pohledávky nebrání tomu, aby byla uspokojena z částky poskytnuté k jejímu zajištění.“

14

Ustanovení § 271 uvedeného zákona zní:

„1.   Finanční zajištění může být použito pouze k uspokojení pohledávky. Ujednání, která stanoví opak, jsou neplatná.

2.   Předmět finančního zajištění musí být vrácen, pokud platnost smlouvy, na základě které vzniklo, skončila nebo uplynula doba, na kterou bylo finanční zajištění sjednáno, aniž existuje právní základ pro uspokojení pohledávky z předmětu zajištění.“

15

Původ projednávané věci tkví ve sporu mezi společností ERSTE Bank Hungary Nyrt. (dále jen „ERSTE Bank“ nebo „žalobkyně“) a Magyar Állam (maďarským státem), jakož i společností BCL Trading a ERSTE Befektetési Zrt.

16

Dne 8. května 1998 otevřela společnost Postabank és Takarékpénztár rt (dále jen „Postabank“) ve prospěch společnosti BCL Trading dokumentární akreditiv.

17

Společnost BCL Trading posléze postoupila tento akreditiv různým bankám. Vzhledem k tomu, že společnost Postabank odmítla uvedeným bankám vyplatit částky odpovídající tomuto akreditivu, podaly tyto banky žalobu na úhradu postoupené pohledávky.

18

Dne 9. července 2003 poskytla společnost BCL Trading jako zajištění akcie společnosti Postabank, jejichž byla majitelkou, pro případ, že by se dokumentární akreditiv stal splatným, a společnost Postabank by tedy musela vyplatit odpovídající částky. Uvedené akcie tak byly předmětem finančního zajištění.

19

Dne 5. prosince 2003 bylo proti společnosti BCL Trading se sídlem ve Vídni (Rakousko) zahájeno úpadkové řízení, které bylo zveřejněno dne 4. února 2004.

20

Co se týče akcií společnosti Postabank vlastněné společností BCL Trading, které byly předmětem finančního zajištění, uložil Legfelsőbb Bíróság rozsudkem ze dne 6. prosince 2005 Magyar Állam, aby je odkoupil, jelikož tento vykonával rozhodující vliv na společnost Postabank, na základě čehož mu podle maďarského práva vznikla povinnost odkoupit akcie společnosti Postabank nabízené k prodeji menšinovými akcionáři. Magyar Állam splnil povinnost uloženou tímto rozsudkem tím, že koupil tyto akcie za částku stanovenou Legfelsőbb Bíróság a složil do soudní úschovy částku v hotovosti jako náhradu za uvedené akcie, které byly předtím dematerializovány.

21

Dne 27. ledna 2006 podala právní nástupkyně společnosti Postabank, společnost ERSTE Bank se sídlem v Budapešti (Maďarsko), žalobu k Fővárosi Bíróság (soud hlavního města Budapešti) proti žalovaným ve sporu v původním řízení, kterou se domáhala určení toho, že má na základě finančního zajištění nárok na částku, která byla složena do soudní úschovy.

22

Ještě před ukončením řízení o této žalobě podala společnost ERSTE Bank dne 8. ledna 2007 v Maďarsku rovněž návrh na zahájení vedlejšího úpadkového řízení proti společnosti BCL Trading, přičemž tvrdila, že tato společnost má v této zemi provozovnu a že úpadkové řízení bylo již proti ní zahájeno v Rakousku. I když Legfelsőbb Bíróság uznal použitelnost uvedeného nařízení, zamítl tento návrh z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že dlužník má v Maďarsku provozovnu, jak vyžaduje čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení.

23

Dne 7. ledna 2009 konstatoval Fővárosi Bíróság, že jelikož bylo proti společnosti BCL Trading již zahájeno úpadkové řízení v Rakousku, je rakouský zákon o konkurzu rozhodným právem pro úpadkové řízení a jeho účinky. Vzhledem k tomu, že tento zákon vylučuje možnost podat proti hospodářskému subjektu v likvidaci žalobu týkající se konkursní podstaty, nemohla být přitom proti společnosti BCL Trading, která byla právě v likvidaci, podána žádná žaloba. Za těchto podmínek vydal Fővárosi Bíróság usnesení o zastavení řízení.

24

Na základě o odvolání podaného společností ERSTE Bank proti tomuto rozhodnutí potvrdil dne 4. února 2010 Fővárosi Ítélőtábla (odvolací soud hlavního města Budapešti) usnesení vydané Fővárosi Bíróság v prvoinstančním řízení, přičemž vycházel z čl. 4 odst. 1 nařízení. Tento soud rovněž připomněl, že rozhodným právem pro určení toho, zda může být ve prospěch společnost ERSTE Bank vydáno rozhodnutí o tom, že má na základě finančního zajištění nárok na částku složenou do soudní úschovy, je rakouské právo.

25

Společnost ERSTE Bank tedy podala kasační opravný prostředek k Legfelsőbb Bíróság, kterým se domáhala toho, aby bylo zrušeno konečné usnesení o zastavení řízení a prvoinstančnímu soudu nařízeno znovu přezkoumat návrh na zahájení vedlejšího úpadkového řízení proti společnosti BLC Trading. Tato společnost rovněž tvrdila, že se nařízení v projednávané věci nepoužije, jelikož o zahájení úpadkového řízení proti společnosti BCL Trading v Rakousku bylo rozhodnuto před přistoupením Maďarské republiky k Evropské unii, což má za následek to, že podle téhož nařízení není možné považovat uvedenou společnost za společnost nacházející se v likvidaci v Maďarsku.

26

Vzhledem k tomu, že Legfelsőbb Bíróság dospěl k závěru, že rozhodnutí, které má vydat, závisí na výkladu ustanovení nařízení, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 5 odst. 1 [nařízení] použit na občanskoprávní soudní řízení týkající se existence věcného práva [v projednávaném případě práva zástavního (óvadék)], pokud země, v níž se nacházel majetek, který tvořil zástavu, a to cenné papíry a později částka v hotovosti, která je nahradila, nebyla členem Evropské unie v době zahájení probíhajícího úpadkového řízení v jiném členském státě, ale byla členským státem v době podání žaloby?“

27

Podstatou otázky Legfelsőbb Bíróság položené Soudnímu dvoru je, zda musí být čl. 5 odst. 1 nařízení vykládán tak, že se použije na občanskoprávní soudní řízení týkající se existence věcného práva, v projednávaném případě práva zástavního, v případě, že se majetek, na který se toto právo vztahuje, jako je částka v hotovosti složená do soudní úschovy, nacházel v zemi, která nebyla členem Unie v době zahájení úpadkového řízení v členském státě, ale byla členem v době podání žaloby, kterou bylo zahájeno uvedené soudní řízení.

28

Před zodpovězením této otázky je třeba rozptýlit pochybnosti některých zúčastněných v tomto řízení ohledně možnosti, že se nařízení samo o sobě ratione temporis vztahuje na takové skutkové okolnosti, jaké nastaly ve věci v původním řízení.

29

V tomto ohledu je třeba především připomenout, že podle svého článku 1 se toto nařízení vztahuje na kolektivní úpadková řízení, která zahrnují částečné nebo úplné zabavení majetku dlužníka a jmenování správce podstaty.

30

Podle článku 43 nařízení, který upravuje jeho časovou působnost, se toto nařízení vztahuje pouze na úpadková řízení zahájená po jeho vstupu v platnost, který je podle článku 47 téhož nařízení stanoven na 31. května 2002.

31

Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že úpadkové řízení proti společnosti BCL Trading bylo v Rakousku zahájeno dne 5. prosince 2003.

32

Za těchto podmínek je nepochybné, že toto řízení bylo v členském státě zahájeno po 31. květnu 2002, a že se na něj tudíž nařízení vztahuje.

33

Je třeba rovněž uvést, že z výkladu čl. 16 odst. 1 nařízení ve spojení s jeho čl. 17 odst. 1 vyplývá, že rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení v členském státě je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku ve státě, který řízení zahájil, a že má bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil (rozsudek ze dne 21. ledna 2010, MG Probud Gdynia, C-444/07, Sb. rozh. s. I-417, bod 26).

34

Jak vyplývá z bodu 22 odůvodnění nařízení, pravidlo přednosti vymezené v uvedeném čl. 16 odst. 1 vychází ze zásady vzájemné důvěry. Právě tato zásada umožnila nejen zavedení závazného systému příslušnosti, který jsou povinny dodržovat všechny soudy, na něž se vztahuje nařízení, ale též související upuštění ze strany členských států od jejich vnitrostátních pravidel o uznávání a vydávání exequatur ve prospěch zjednodušeného mechanismu uznávání a výkonu rozhodnutí vydaných v rámci úpadkového řízení (rozsudek ze dne 2. května 2006, Eurofood IFSC, C-341/04, Sb. rozh. s. I-3813, body 39 a 40, jakož i výše uvedený rozsudek MG Probud Gdynia, body 27 a 28).

35

Co se týče věci v původním řízení, je třeba upřesnit, že podle článku 2 aktu o přistoupení se ustanovení nařízení v Maďarsku uplatňují ode dne přistoupení tohoto státu k Unii, a to od 1. května 2004.

36

Od tohoto data tudíž mají maďarské soudy povinnost podle čl. 16 odst. 1 nařízení uznávat rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3 tohoto nařízení. Kromě toho podle čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení má rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení přijaté soudem členského státu od 1. května 2004 v zásadě bez dalších formálních náležitostí v Maďarsku účinky, jaké má podle práva státu, který řízení zahájil.

37

S ohledem na výše uvedené je třeba dojít k závěru, že by se nařízení mělo vztahovat na takové skutkové okolnosti, jaké nastaly ve věci v původním řízení, jelikož dotčené úpadkové řízení spadá do rozsahu jeho působnosti, jak vyplývá z bodů 31 a 32 tohoto rozsudku, a že od 1. května 2004 tudíž měly maďarské soudy povinnost uznat rozhodnutí o zahájení tohoto řízení přijatého rakouskými soudy.

38

Článek 4 odst. 1 nařízení stanoví dále pravidlo, podle něhož určení rozhodného práva závisí na určení příslušného soudu. Podle tohoto ustanovení je právem rozhodným pro úpadkové řízení a jeho účinky, ať již se jedná o hlavní úpadkové řízení nebo o vedlejší či územní řízení, právo toho členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno (lex concursus) (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky Eurofood IFSC, bod 33; MG Probud Gdynia, bod 25, a rozsudek ze dne 15. prosince 2011, Rastelli Davide e C., C-191/10, Sb. rozh. s. I-13209, bod 16). Toto právo upravuje, jak je uvedeno v bodě 23 odůvodnění nařízení, všechny podmínky týkající se zahájení úpadkového řízení, jeho vedení a skončení.

39

K ochraně legitimního očekávání a právní jistoty transakcí v členských státech jiných než ve státě, ve kterém bylo úpadkové řízení zahájeno, stanoví nařízení ve svých článcích 5 až 15 několik výjimek z uvedeného pravidla o rozhodném právu v případě určitých práv a právních vztahů, které podle svého bodu 11 odůvodnění považuje za zvláště závažné.

40

Co se týče konkrétně věcných práv, čl. 5 odst. 1 nařízení uvádí, že zahájením úpadkového řízení nejsou dotčena věcná práva věřitelů nebo třetích osob, pokud jde o majetek, který patří dlužníkovi a nachází se v okamžiku zahájení řízení na území jiného členského státu.

41

Rozsah působnosti tohoto ustanovení upřesňují body 11 a 25 odůvodnění nařízení, podle nichž je nezbytné stanovit zvláštní úpravu „odchylující se od práva státu, ve kterém bylo řízení zahájeno“, v případě věcných práv, neboť ta mají při poskytování úvěrů značný význam. Podle bodu 25 odůvodnění se tak základ, platnost a rozsah takového věcného práva obvykle řídí právem místa, ve kterém se nachází majetek, který je předmětem uvedeného práva (lex rei sitae), a nejsou zahájením úpadkového řízení dotčeny.

42

Článek 5 odst. 1 nařízení je proto třeba chápat jako ustanovení, které tím, že se odchyluje od práva státu, ve kterém bylo řízení zahájeno, umožňuje použít na věcné právo věřitele nebo třetí osoby k určitému majetku, který patří dlužníkovi, právo členského státu, na jehož území se dotčený majetek nachází.

43

Co se týče věci v původním řízení, je zajisté pravda, že se v době zahájení úpadkového řízení v Rakousku, dne 5. prosince 2003, majetek dlužníka, který byl předmětem dotčeného věcného práva, nacházel v Maďarsku, tedy na území státu, který v té době ještě nebyl členským státem Unie.

44

Nic to však nemění na tom, jak bylo připomenuto v bodech 35 a 37 tohoto rozsudku, že ustanovení nařízení se v Maďarsku použijí ode dne přistoupení tohoto státu k Evropské unii, a to od 1. května 2004. Od tohoto dne tedy měly maďarské soudy povinnost uznat rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení přijaté rakouskými soudy.

45

Za účelem zachování soudržnosti systému zavedeného nařízením a účinnosti úpadkového řízení musí být za těchto okolností jeho čl. 5 odst. 1 vykládán tak, že se toto ustanovení vztahuje i na úpadková řízení zahájená před přistoupením Maďarské republiky k Evropské unii, v takovém případě, jaký nastal ve věci v původním řízení, kdy se majetek dlužníka, který byl předmětem dotčeného věcného práva, nacházel dne 1. května 2004 na území uvedeného členského státu, ověření čehož přísluší předkládajícímu soudu.

46

S ohledem na všechny úvahy je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že čl. 5 odst. 1 nařízení musí být vykládán tak, že se toto ustanovení vztahuje za takových skutkových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, i na úpadková řízení zahájená před přistoupením Maďarské republiky k Evropské unii, v případě, že se majetek dlužníka, který byl předmětem dotčeného věcného práva, nacházel dne 1. května 2004 na území uvedeného členského státu, ověření čehož přísluší předkládajícímu soudu.

47

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení musí být vykládán tak, že se toto ustanovení vztahuje za takových skutkových okolností, jaké nastaly ve věci v původním řízení, i na úpadková řízení zahájená před přistoupením Maďarské republiky k Evropské unii, v případě, že se majetek dlužníka, který byl předmětem dotčeného věcného práva, nacházel dne 1. května 2004 na území uvedeného členského státu, ověření čehož přísluší předkládajícímu soudu.