Věc C-257/10

Försäkringskassan

v.

Elisabeth Bergström

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Högsta förvaltningsdomstolen (dříve Regeringsrätten)]

„Migrující pracovníci – Sociální zabezpečení – Dohoda uzavřená mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob – Nařízení EHS č. 1408/71 – Státní příslušník členského státu, který vykonával výdělečnou činnost ve Švýcarsku – Návrat do státu původu“

Shrnutí rozsudku

1.        Mezinárodní dohody – Dohoda mezi ES a Švýcarskem o volném pohybu osob – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Rodinná dávka

[Dohoda mezi ES a Švýcarskem o volném pohybu osob, čl. 8 písm. c); nařízení Rady č.1408/71 článek 72]

2.        Mezinárodní dohody – Dohoda mezi ES a Švýcarskem o volném pohybu osob – Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Rodinná dávka

[Dohoda mezi ES a Švýcarskem o volném pohybu osob, čl. 8 písm. c); nařízení Rady č.1408/71 čl. 3 odst. 1, čl. 23 odst. 1 a 2, a článek 72, a příloha VI, bod N odst. 1]

1.        Článek 8 písm. c) dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob a článek 72 nařízení č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění nařízení č. 1386/2001, musí být vykládány v tom smyslu, že podmiňuje-li vnitrostátní právní úprava členského státu získání takové rodinné dávky, jako je rodičovská dávka, dosažením doby pojištění, zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti, je příslušná instituce tohoto členského státu povinna za tímto účelem zohlednit takovéto doby dosažené v plné délce na území Švýcarské konfederace.

(viz bod 45, výrok 1)

2.        Článek 8 písm. a) dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob, jakož i čl. 3 odst. 1, čl. 23 odst. 1 a 2 a článek 72, jakož i bod N odst. 1 přílohy VI k nařízení č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění nařízení č. 1386/2001, musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že se výše takové rodinné dávky, jako je rodičovská dávka odpovídající úrovni denní nemocenské dávky, určuje podle pravidel o dávkách v nemoci, musí být tato částka ve prospěch osoby, která v plné délce dosáhla doby výdělečné činnosti potřebné ke vzniku tohoto nároku na území jiné smluvní strany, vypočítána s přihlédnutím k příjmům osoby, která má srovnatelnou zkušenost a kvalifikaci a která na území členského státu, v němž je o tuto dávku žádáno, vykonává srovnatelnou činnost.

(viz body 53, výrok 2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

15. prosince 2011(*)

„Migrující pracovníci – Sociální zabezpečení – Dohoda uzavřená mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob – Nařízení EHS č. 1408/71 – Státní příslušník členského státu, který vykonával výdělečnou činnost ve Švýcarsku – Návrat do státu původu“

Ve věci C‑257/10,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Högsta förvaltningsdomstolen (dříve Regeringsrätten) (Švédsko) ze dne 27. dubna 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 25. května 2010, v řízení

Försäkringskassan

proti

Elisabeth Bergström,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, E. Juhász (zpravodaj), G. Arestis, T. von Danwitz a D. Šváby, soudci,

generální advokát: J. Mazák,

vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. května 2011,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Elisabeth Bergström U. Öbergem a I. Otkenem Erikssonem, advokater,

–        za švédskou vládu K. Petkovskou a A. Falk, jako zmocněnkyněmi,

–        za finskou vládu H. Leppo, jako zmocněnkyní,

–        za vládu Spojeného království E. Jenkinson a L. Seeboruthem, jako zmocněnci, a R. Palmerem, barrister,

–        za Evropskou komisi V. Kreuschitzem a J. Enegrenem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 21. června 2011,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 a článku 72 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. L 149, s. 2) ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001 (Úř. věst. L 187, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 129, dále jen „nařízení č. 1408/71“), jakož i dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob, podepsané dne 21. června 1999 v Lucemburku (Úř. věst. 2002, L 114, s. 6) (dále jen „dohoda“).

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi E. Bergström, švédskou státní příslušnicí, a Försäkringskassan (dále jen „Státní orgán sociálního zabezpečení“) ve věci zamítnutí posledně uvedeným zohlednit dobu závislé činnosti, kterou dotčená dosáhla ve Švýcarsku, pro účely výpočtu výše rodinné dávky na péči o dítě po jejím návratu do Švédska.

 Právní rámec

 Unijní právo

3        Preambule dohody stanoví:

„[přesvědčeny],

že volný pohyb osob na území druhé smluvní strany je podstatnou součástí harmonického rozvoje jejich vztahů,

rozhodnuty uskutečnit tento volný pohyb osob mezi nimi na základě právních předpisů platných v Evropském společenství

[...]“

4        Článek 1 této dohody stanoví:

„Cílem této dohody je státním příslušníkům členských států Evropského společenství a Švýcarska:

a)       přiznat právo na vstup, pobyt, přístup k hospodářské činnosti jakožto zaměstnanec, usazení osob samostatně výdělečně činných a právo na setrvání na území smluvních stran;

[…]

d)       přiznat tytéž životní a pracovní podmínky, jakož i podmínky zaměstnávání, jaké jsou přiznávány tuzemským státním příslušníkům.“

5        Článek 2 uvedené dohody nazvaný „Zákaz diskriminace“ stanoví, že „[s]tátní příslušníci jedné ze smluvních stran, kteří legálně pobývají na území druhé smluvní strany, nejsou při provádění a v souladu s ustanoveními příloh I, II a III této dohody diskriminováni na základě své státní příslušnosti“.

6        Článek 8 téže dohody stanoví:

„Smluvní strany řídí koordinaci systémů sociálního zabezpečení podle Přílohy II, aby zajistily především následující:

a)       rovné zacházení;

[…]

c)       sečtení všech zohledněných dob pojištění podle různých vnitrostátních právních předpisů pro získání a zachování nároku na dávky a pro výpočet dávek;

d)      vyplacení dávek osobám, které mají bydliště na území smluvní strany;

[...]“

7        Článek 1 přílohy II dohody, nazvaný „Koordinace systémů zabezpečení“, zní následovně:

„Smluvní strany se dohodly, že v oblasti koordinace systémů sociálního zabezpečení budou ve svých vzájemných vztazích používat akty Společenství, na které je odkazováno, které jsou platné ke dni podpisu dohody, a to ve znění části A této přílohy, nebo pravidla, která jsou těmto aktům rovnocenná.

2. Pojem ‚členský stát (členské státy)‘ uvedený v aktech, na které je odkazováno v části A této přílohy, zahrnuje vedle států, na které se vztahují dotyčné akty Společenství, i Švýcarsko.“ (neoficiální překlad)

8        Oddíl A přílohy II dohody, nazvaný „Akty, na které se odkazuje“, stanoví:

„371 R 1408 […]: Nařízení (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, na osoby samostatně výdělečně činné a na jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství […]

[...]“

9        Článek 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71, nazvaný „Rovnost zacházení“, v odstavci 1 stanoví:

„S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na něž se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.“

10      Článek 13 odst. 2 písm. f) tohoto nařízení zní:

„[O]soba, která již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu, aniž by se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu v souladu s pravidly stanovenými ve výše uvedených písmenech nebo v souladu s jednou z výjimek nebo zvláštních pravidel stanovených v článcích 14 až 17, podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu pouze s ustanoveními uvedených právních předpisů.“

11      Článek 23 uvedeného nařízení, který je součástí kapitoly 1, nazvané „Nemoc a mateřství“, hlavy III upravující zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek, stanoví:

„1. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se peněžité dávky vypočítávají na základě průměrného příjmu nebo průměrných příspěvků, stanoví tento průměrný příjem nebo příspěvky výhradně ve vztahu k příjmům nebo příspěvkům zjištěným během dob získaných [dosažených] podle uvedených právních předpisů.

2. Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví, že se peněžité dávky vypočítávají na základě paušálních příjmů, přihlíží výlučně k paušálním příjmům nebo případně k průměrným paušálním příjmům za doby získané [dosažené] podle uvedených právních předpisů.

[…]“

12      Článek 72 téhož nařízení, nazvaný „Sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“, obsažený v kapitole 7 hlavy III, nazvané „Rodinné dávky“, stanoví:

„Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání nároku na dávky získáním [dosažením] dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, přihlíží příslušná instituce uvedeného státu v nezbytné míře k dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným [dosaženým] v kterémkoli jiném členském státě, jako by byly získány [dosaženy] podle jí uplatňovaných právních předpisů.“

13      Článek 89 nařízení č. 1408/71 stanoví:

„Zvláštní postupy při uplatňování právních předpisů některých členských států jsou uvedeny v příloze VI“.

14      Bod N odst. 1 přílohy VI k tomuto nařízení, nazvaný „Švédsko“, stanoví, že „[p]ři uplatňování článku 72 nařízení pro účely stanovení nároku osoby na rodičovskou dávku jsou doby pojištění získané [dosažené] v jiném členském státě považovány za doby založené na stejných průměrných příjmech jako doby pojištění získané [dosažené] ve Švédsku, ke kterým jsou přičteny.“ Toto ustanovení bylo následně zrušeno nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se mění nařízení č. 1408/71 (Úř. věst. L 392, s. 1).

 Vnitrostátní právní úprava

15      Zákon o sociálním pojištění (1999:799) [Socialförsäkringslagen (1999:799) (dále jen „zákon o sociálním pojištění“)] stanoví konkrétně v kapitole 3, nazvané „Ochrana prostřednictvím sociálního pojištění“:

„Článek 1 – Každá osoba s bydlištěm ve Švédsku musí být pojištěna pro účely následujících dávek stanovených v [zákoně (1962:381) o všeobecném systému sociálního zabezpečení (Lagen om allmän försäkring (1962:381), dále jen „zákon o všeobecném systému sociálního zabezpečení“]:

1.      dávka na zdravotní ošetření apod. podle kapitoly 2, pokud jde o výkony, o kterých rozhodují instituce sociálního pojištění;

2.      rodičovská dávka na nejnižší úrovni a na základní úrovni;

3.      nemocenská dávka a vyrovnávací dávka z důvodu snížení výdělečné schopnosti ve formě zabezpečovací dávky;

[...]

Článek 4 – Každá osoba vykonávající výdělečnou činnost ve Švédsku musí být pojištěna pro účely následujících dávek stanovených [v zákoně o všeobecném systému sociálního zabezpečení]:

1.      nemocenská dávka a těhotenská dávka;

2.      rodičovská dávka přesahující nejnižší úroveň a dočasná rodičovská dávka;

3.      nemocenská dávka v závislosti na příjmu a vyrovnávací dávka z důvodu snížení výdělečné schopnosti v závislosti na příjmu;

[…]“

16      Zákon o všeobecném systému sociálního zabezpečení stanoví:

„Kapitola 3. Nemocenská dávka

Článek 2 – Příjmovým základem pro výpočet nemocenské dávky je roční peněžní příjem, který může pojištěná osoba bez dalšího očekávat za výdělečnou činnost ve Švédsku, kterou vykonává jako zaměstnanec (odměna) či v jiné formě (příjem z jiné placené výdělečné činnosti) […] Příjem rozhodný pro určení výše nemocenské dávky určuje orgán sociálního zabezpečení […]

Nemá-li orgán sociálního zabezpečení k dispozici veškeré potřebné informace, vypočte se příjem rozhodný pro určení výše nemocenské dávky na základě informací, které orgán získá od pojištěnce či jeho zaměstnavatele, nebo na základě splněné daňové povinnosti pojištěnce. Do příjmu rozhodného pro určení výše nemocenské dávky se nezapočítává příplatek na dovolenou ve výši přesahující částku, která měla být vyplacena na základě odměny za práci vykonanou v příslušném období.

Kapitola 4. Rodičovská dávka

[…]

Oddíl 6

Rodičovská dávka v plném rozsahu činí nejméně 60 SEK na den (nejnižší úroveň).

Rodičovská dávka se během prvních 180 dní vyplácí ve výši odpovídající nemocenské dávce rodiče vypočítané podle odstavce 5, pokud měl rodič po dobu alespoň 240 po sobě následujících dní před narozením dítěte nárok na nemocenskou dávku ve výši přesahující nejnižší úroveň nebo by měl takový nárok, pokud by orgán sociálního zabezpečení měl k dispozici veškeré potřebné informace. Rodičovská dávka se však po dobu prvních 180 dní vyplácí za každých okolností ve výši nejméně 150 SEK na den (základní úroveň). Toto pravidlo se uplatní na rodiče pojištěného v souladu s ustanoveními kapitoly 3 článku 4 [zákona (1999:799) o sociálním pojištění], splní-li tento rodič podmínky podle první věty.

Mimo ustanovení druhého odstavce se rodičovská dávka vyplácí:

–        po dobu 210 dní do výše nemocenské dávky rodiče vypočítané v souladu s ustanovením pátého odstavce, avšak minimálně ve výši odpovídající základní úrovni, a

–        po dobu 90 dní do výše částky odpovídající nejnižší úrovni.

[...]“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

17      Elisabeth Bergström, švédská státní příslušnice, se v lednu 1994 usadila ve Švýcarsku, kde až do narození své dcery dne 19. března 2002 vykonávala výdělečnou činnost. V září 2002 se s manželem a dcerou vrátila do Švédska. Její manžel začal bezprostředně poté ve Švédsku vykonávat výdělečnou činnost. Elisabeth Bergström se naopak k pracovní činnosti nevrátila, aby mohla pečovat o svou dceru. Požádala o přiznání rodičovské dávky ve výši nemocenské dávky od 16. března 2003 na základě příjmů z její výdělečné činnosti ve Švýcarsku.

18      Státní orgán sociálního zabezpečení se rozhodl přiznat jí rodinnou dávku v základní výši s odůvodněním, že na rodinnou dávku ve výši nemocenského nemá nárok, jelikož během 240 dnů před porodem nebyla ve Švédsku výdělečně činná, což by jí podle něj dávalo nárok na nemocenskou dávku ve výši přesahující základní výši.

19      Elisabeth Bergström toto rozhodnutí napadla před länsrätten i Stockholms län (správní soud ve Stockholmu). Tento soud žalobu zamítl s tím, že rodičovská dávka ve výši nemocenského je dávkou vázanou na výkon výdělečné činnosti a že k tomu, aby na ni měl pojištěnec nárok, musí v době dostatečně blízké období, na něž dávku požaduje, sám ve Švédsku pracovat. Skutečnost, že ve Švédsku je výdělečně činný manžel pojištěnce, tudíž nepostačuje.

20      Elisabeth Bergström tudíž podala odvolání ke Kammarrätten i Stockholm (správní soud ve Stockholmu), který ve věci samé rozhodl, že posledně jmenovaná splnila podmínku 240 dnů výdělečné činnosti uloženou švédskými právními předpisy díky své práci ve Švýcarsku. Elisabeth Bergström tak mohla uplatňovat nárok na dávku ve výši přesahující rodičovskou dávku určené na základě její výdělečné činnosti ve Švýcarsku.

21      Státní orgán sociálního zabezpečení proti tomuto rozsudku podal opravný prostředek a navrhoval, aby byl rozsudek länsrätten i Stockholms län potvrzen. Elisabeth Bergström navrhla, aby byl tento návrh zamítnut.

22      Pro předkládající soud není sporu o tom, že E. Bergström podléhá švédským právním předpisům na základě čl. 13 odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71, i když ve Švédsku není výdělečně činná. Jmenovaná však nesplňuje podmínky kladené vnitrostátním právem pro vznik nároku na rodičovskou dávku ve výši nemocenského.

23      Podmínka výdělečné činnosti ve Švédsku po dobu alespoň 240 po sobě jdoucích dnů před narozením dítěte, která umožňuje vznik pojištění pro účely dávky v nemoci, není splněna. Otázka zní, zda lze tuto podmínku považovat za splněnou v případě výdělečné činnosti ve Švýcarsku.

24      Elisabeth Bergström navíc není výdělečně činná a nemá žádný příjem, na jehož základě by podle vnitrostátních právních předpisů bylo možné stanovit příjmový základ pro poskytnutí dávky v denní výši. Otázka zní, zda je za účelem uplatnění těchto ustanovení třeba přihlížet k příjmům z výdělečné činnosti ve Švýcarsku.

25      S přihlédnutím k těmto úvahám se Högsta förvaltningsdomstolen rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Může být podle práva Unie, zejména [dohody] a článku 72 [nařízení č. 1408/71], minimální doba pro účely rodinné dávky ve formě dávky na péči o dítě závislé na příjmu dosažena zcela prostřednictvím výkonu výdělečné činnosti a pojištění ve Švýcarsku?

2)      Je třeba podle práva Unie, zejména dohody a čl. 3 odst. 1 a článku 72 nařízení č. 1408/71, při stanovování nároku na rodinnou dávku ve formě dávky na péči o dítě, závislé na příjmu, považovat příjem získaný ve Švýcarsku za příjem získaný v tuzemsku?“

 K předběžným otázkám

 Úvodní poznámky

26      Na položené otázky lze odpovědět za předpokladu, že situace dotčená v původním řízení spadá do působnosti dohody. Z tohoto ohledu je třeba uvést, že v případě E. Bergström jde o pracovníka, který je státním příslušníkem členského státu Evropské unie, který byl výdělečně činný na území jiné smluvní strany a který se poté vrátil do členského státu původu, kde z titulu této výdělečné činnosti žádá o rodinnou dávku stanovenou právními předpisy tohoto členského státu.

27      Pokud jde o působnost dohody, je třeba zaprvé uvést, že druhá věta preambule dohody stanoví, že se smluvní strany „rozhod[ly] uskutečnit tento volný pohyb osob mezi [sebou] na základě právních předpisů platných v Evropském společenství“.

28      Tato svoboda by byla omezena, pokud by byl státní příslušník jedné smluvní strany znevýhodněn v zemi původu pouze z důvodu, že využil svého práva na volný pohyb.

29      Zadruhé je třeba připomenout, že článek 8 dohody stanoví, že smluvní strany řídí koordinaci systémů sociálního zabezpečení podle Přílohy II uvedené dohody, aby zajistily cíle, které jsou v ní konkretizovány. Toto ustanovení neodkazuje přímo ani nepřímo na jakýkoli požadavek týkající se pobytu osob, na které se tato ustanovení o sociálním zabezpečení vztahují, a neurčuje ani smluvní stranu, která by je měla uplatnit.

30      Mezi cíle sledované uvedeným článkem 8 patří pod písm. a) „rovné zacházení“. Výslovný a obecný odkaz na tuto zásadu ukazuje, že v rámci působnosti tohoto článku se uvedená zásada uplatní nezávisle na článku 2 dohody, který uplatnění zásady zákazu diskriminace podmiňuje pobytem osoby, v jejíž prospěch slouží, na území jiné smluvní strany.

31      Zatřetí příloha II bod A odst. 1 dohody stanoví, že se nařízení č. 1408/71 uplatní mezi smluvními stranami s určitými výhradami, které však nejsou pro posouzení položené otázky relevantní. Článek 1 odst. 2 této přílohy stanoví, že výraz „členský stát (členské státy)“ uvedený v aktech, na které je odkazováno v části A této přílohy, zahrnuje vedle států, na které se vztahují dotyčné akty Společenství, i Švýcarsko.

32      Nakonec je třeba připomenout, že se nařízení č. 1408/71 vztahuje nejen na rodinné dávky, ale též na jiné kategorie dávek, mezi něž patří např. starobní dávky.

33      Z toho vyplývá, že bez uplatnění pravidla o započtení po návratu pracovníka do jeho země původu by byla koordinace systémů sociálního zabezpečení mezi Švýcarskou konfederací a členskými státy Unie vyloučena v nezanedbatelném množství případů, mimo jiné i pro případ získání starobní dávky.

34      Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že se dohoda a nařízení č. 1408/71 na takovou situaci pracovníka, jako je situace popsaná v bodě 26 tohoto rozsudku, uplatní.

 K první otázce

35      Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda podmiňuje-li vnitrostátní právní úprava členského státu získání takové rodinné dávky, jako je dávka dotčená v původním řízení, dosažením doby pojištění, zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti, je příslušná instituce tohoto členského státu na základě dohody a nařízení č. 1408/71 povinna pro tento účel přihlédnout k takovým dobám dosaženým v plné délce na území Švýcarské konfederace.

36      Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že podle vnitrostátních právních předpisů musí E. Bergström za účelem uplatnění nároku na rodičovskou dávku ve výši nemocenského doložit, že během 240 dnů předcházejících porodu byla výdělečně činná.

37      Je nesporné, že dávka, kterou E. Bergström požaduje, je rodinnou dávkou ve smyslu čl. 1 písm. u) bod i) nařízení č. 1408/71.

38      K odpovědi na položenou otázku je třeba vyložit čl. 8 písm. c) dohody a článek 72 nařízení č . 1408/71, podle něhož se pro účely vzniku nároku na dotčenou dávku uplatní pravidlo tzv. „sčítání“.

39      Někteří z účastníků, kteří Soudnímu dvoru předložili vyjádření, vycházejí z výrazu „sčítání“ a tvrdí, že tento pojem logicky předpokládá existenci nejméně dvou dob činností dosažených v několika členských státech. Členský stát příslušné instituce má podle nich tudíž možnost pro účely přiznání dávky stanovit, že na jeho území musí být dosažena doba činnosti, což vylučuje, aby se pro vznik nároku na dávku sociálního zabezpečení použila pouze jedna doba dosažená na území jiného členského státu.

40      Tento výklad neobstojí.

41      Znění čl. 8 písm. c) dohody i článku 72 nařízení č. 1408/71 je jednoznačné. Podle prvního z těchto ustanovení sčítání zahrnuje „všechny doby“ pojištění [zohledněné] podle různých vnitrostátních právních předpisů a podle druhého uvedeného ustanovení je třeba v rámci sčítání přihlédnout k „dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným [dosaženým] v kterémkoli jiném členském státě“, jako by byly dosaženy podle právních předpisů příslušné instituce.

42      Je třeba připomenout, že nařízení č. 1408/71 bylo přijato na základě článku 51 Smlouvy o EHS (později článek 51 ES a po změně článek 42 ES), který Radu Evropské unie zmocňuje k přijetí takových opatření v oblasti sociálního zabezpečení, která jsou nezbytná k zajištění volného pohybu pracovníků, a to tak že vytvoří systém, který migrujícím pracovníkům a oprávněným příslušníkům jejich rodin zajistí započtení „všech dob“ dosažených podle právních předpisů jednotlivých členských států pro účely vzniku a zachování nároků na dávky, jakož i výpočet jejich výše.

43      Tento výklad je v souladu s cílem dohody, kterým je zajistit volný pohyb osob mezi Švýcarskou konfederací a Evropským společenstvím. Respektuje rovněž zásadu rovného zacházení zakotvenou v čl. 8 písm. c) dohody, jelikož má zajistit, aby výkon práva na volný pohyb nezbavil migrujícího pracovníka výhod sociálního zabezpečení v porovnání s ostatními pracovníky, kteří toto právo neuplatnili.

44      Příslušná instituce členského státu tak pro účely přiznání rodinné dávky nemůže vyžadovat, aby byla vedle doby zaměstnání či činnosti dosažené v jiném členském státě – v projednávané věci ve Švýcarsku – vyžadována ještě další doba pojištění dosažená na jeho území.

45      Na první otázku je tudíž třeba odpovědět, že podmiňuje-li vnitrostátní právní úprava členského státu získání takové rodinné dávky, jako je dávka dotčená v původním řízení, dosažením doby pojištění, zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti, je příslušná instituce tohoto členského státu na základě dohody a nařízení č. 1408/71 povinna pro účely přiznání této rodinné dávky zohlednit takovéto doby dosažené v plné délce na území Švýcarské konfederace.

 Ke druhé otázce

46      Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda v případě kladné odpovědi na první otázku se podle dohody a nařízení č. 1408/71 považují příjmy ze zaměstnání získané ve Švýcarsku za tuzemské příjmy, které ve Švédsku slouží k výpočtu výše požadované rodinné dávky.

47      Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že E. Bergström žádala o rodinnou dávku ve výši nemocenského, která se stanoví podle pravidel o pojištění v nemoci. Předmětná rodinná dávka závisí na ročních příjmech pojištěnce z výdělečné činnosti.

48      Za takové situace je tudíž pro účely výpočtu výše rodinných dávek této konkrétní kategorie třeba přihlédnout k příslušným pravidlům nařízení č. 1408/71, která se v rámci sociálního zabezpečení týkají „nemoci“.

49      Tato pravidla jsou obsažena v článku 23 nařízení č. 1408/71. Nezávisle na tom, zda určení příjmu pro výpočet peněžních dávek vyplývá z ustanovení odst. 1 či odst. 2 tohoto článku, uvedený příjem se stanoví v závislosti na příjmech během dob dosažených podle právních předpisů příslušné instituce nebo s přihlédnutím k paušálním příjmům nebo případně k průměrným paušálním příjmům za doby dosažené podle uvedených právních předpisů, tedy v daném případě podle švédských právních předpisů.

50      Takové řešení je v souladu s pravidlem obsaženým v bodě N odst. 1 přílohy VI k nařízení č. 1408/71 použitelné ratione temporis v projednávané věci, které stanoví, že při uplatňování článku 72 tohoto nařízení pro účely stanovení nároku osoby na rodinnou dávku jsou doby pojištění dosažené v jiném členském státě považovány za doby založené na stejných průměrných příjmech jako doby pojištění dosažené ve Švédsku, ke kterým jsou přičteny.

51      Ve věci v původním řízení však E. Bergström neměla během referenčního období 240 dnů ve Švédsku žádné příjmy.

52      Aby měly články 8 písm. c) dohody a 72 nařízení č. 1408/71, jak jsou vyloženy v bodě 45 tohoto rozsudku, užitečný účinek a aby byl splněn požadavek rovnosti zacházení zakotvený v čl. 8 písm. c) dohody a v čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, musí být referenční příjem E. Bergström vypočítán s přihlédnutím k příjmům osoby, která ve Švédsku vykonává srovnatelnou činnost a má též srovnatelnou odbornou zkušenost a kvalifikaci jako dotčená.

53      Na druhou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 8 písm. a) dohody a čl. 3 odst. 1, čl. 23 odst. 1 a 2, čl. 72, jakož i bod N odst. 1 přílohy VI k nařízení č. 1408/71 musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že se výše takové rodinné dávky, jako je dávka dotčená v původním řízení, určuje podle pravidel o dávkách v nemoci, musí být tato částka ve prospěch osoby, která v plné délce dosáhla doby výdělečné činnosti potřebné ke vzniku tohoto nároku na území jiné smluvní strany, vypočítána s přihlédnutím k příjmům osoby, která má srovnatelnou zkušenost a kvalifikaci a která na území členského státu, v němž je o tuto dávku žádáno, vykonává srovnatelnou činnost.

 K nákladům řízení

54      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1)      Článek 8 písm. c) dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob, podepsané dne 21. června 1999 a článek 72 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001, musí být vykládány v tom smyslu, že podmiňuje-li vnitrostátní právní úprava členského státu získání takové rodinné dávky, jako je dávka dotčená v původním řízení, dosažením doby pojištění, zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti, je příslušná instituce tohoto členského státu na základě dohody a nařízení č. 1408/71 povinna pro účely přiznání této rodinné dávky zohlednit takovéto doby dosažené v plné délce na území Švýcarské konfederace.

2)      Článek 8 písm. a) uvedené dohody a čl. 3 odst. 1, čl. 23 odst. 1 a 2, čl. 72, jakož i bod N odst. 1 přílohy VI k nařízení č. 1408/71, ve znění nařízení č. 1386/2001, musí být vykládány v tom smyslu, že v případě, že se výše takové rodinné dávky, jako je dávka dotčená v původním řízení, určuje podle pravidel o dávkách v nemoci, musí být tato částka ve prospěch osoby, která v plné délce dosáhla doby výdělečné činnosti potřebné ke vzniku tohoto nároku na území jiné smluvní strany, vypočítána s přihlédnutím k příjmům osoby, která má srovnatelnou zkušenost a kvalifikaci a která na území členského státu, v němž je o tuto dávku žádáno, vykonává srovnatelnou činnost.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: švédština.