Věc C-184/10

Mathilde Grasser

v.

Freistaat Bayern

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bayerischer Verwaltungsgerichtshof)

„Směrnice 91/439/EHS – Vzájemné uznávání řidičských průkazů – Řidičský průkaz vydaný členským státem za nedodržení podmínky bydliště – Odmítnutí uznání hostitelským členským státem založené pouze na nedodržení podmínky bydliště“

Shrnutí rozsudku

Doprava – Silniční doprava – Řidičské průkazy – Směrnice 91/439 – Vzájemné uznávání řidičských průkazů – Odmítnutí hostitelského členského státu uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem – Odmítnutí, které se zakládá pouze na tom, že držitel řidičského průkazu neměl při vydání řidičského průkazu bydliště na území tohoto jiného členského státu

(Směrnice Rady 91/439, ve znění směrnice 2008/65, čl. 1 odst. 2, čl. 7 odst. 1 písm. b), a čl. 8 odst. 2 a 4)

Článek 1 odst. 2, čl. 7 odst. 1 písm. b), jakož i čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439 o řidičských průkazech, ve znění směrnice 2008/65, musí být vykládány v tom smyslu, že hostitelskému členskému státu nebrání, aby na svém území odmítl uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem, jestliže je na základě údajů uvedených v tomto průkazu prokázáno, že nebyla dodržena podmínka obvyklého bydliště stanovená čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice. Skutečnost, že hostitelský členský stát vůči držiteli takového řidičského průkazu neuplatnil žádné opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice, je v tomto ohledu irelevantní.

Směrnice 91/439 s ohledem na podmínku bydliště žadatele o řidičský průkaz nečiní žádný rozdíl mezi prvním vydáním řidičského průkazu a vydáním řidičského průkazu, k němuž dojde po odnětí předchozího řidičského průkazu. V obou případech mohou být řidičské průkazy vydány pouze žadatelům, kteří mají obvyklé bydliště na území členského státu, jenž řidičský průkaz vydal, nebo kteří mohou doložit, že už tam alespoň šest měsíců studují.

Podmínka bydliště má zvláštní význam rovněž v případě prvního vydání řidičského průkazu. Pokud totiž v takovém případě tato podmínka není dodržena, je pro příslušné orgány členského státu vydání složité, ba dokonce nemožné, aby ověřily, zda byly dodrženy další podmínky uložené směrnicí 91/439. Pokud k takovému ověření nedojde, je možné, že držitel takto vydaného řidičského průkazu nebude mít zejména znalosti a způsobilost vyžadovanou pro řízení, a v důsledku toho bude představovat riziko pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Mimoto by mohla být zpochybněna zásada uvedená v čl. 7 odst. 5 téže směrnice, podle níž nikdo nemůže být držitelem více než jednoho řidičského průkazu.

(viz body 29–31, 33 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

19. května 2011(*)

„Směrnice 91/439/EHS – Vzájemné uznávání řidičských průkazů – Řidičský průkaz vydaný členským státem za nedodržení podmínky bydliště – Odmítnutíuznání hostitelským členským státem založené pouze na nedodržení podmínky bydliště“

Ve věci C‑184/10

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEUpodaná rozhodnutím Bayerischer Verwaltungsgerichtshof (Německo) ze dne 16. března 2010došlým Soudnímu dvoru dne 14. dubna 2010 v řízení

Mathilde Grasser

proti

Freistaat Bayern

SOUDNÍDVŮR (druhý senát)

ve složení J. N. Cunha Rodriguespředseda senátuA. Rosas (zpravodaj)U. LõhmusA. Ó Caoimh a P. Lindhsoudci

generální advokát: Y. Bot

vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek rada

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. února 2011

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za M. Grasser M. WandtemRechtsanwalt

–        za Freistaat Bayern M. Niesemjako zmocněncem

–        za německou vládu N. Graf Vitzthumem a T. Henzemjako zmocněnci

–        za Evropskou komisi G. Braunem a N. Yerrelljako zmocněnci

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 31. března 2011

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237 s. 1; Zvl. vyd. 07/01 s. 317)ve znění směrnice Komise 2008/65/ES ze dne 27. června 2008 (Úř. věst. L 168 s. 36dále jen „směrnice 91/439“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Grasserněmeckou státní příslušnicí s bydlištěm ve Viereth-Trunstadt (Německo)která je držitelkou řidičského průkazu vydaného Českou republikou a Freistaat Bayern ve věci rozhodnutí které jí odpírá právopoužívat její řidičský průkaz na německém území.

 Právní rámec

 Právní úprava Unie

3        Podle čtvrtého bodu odůvodnění směrnice 91/439 je z důvodu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích třeba stanovit minimální požadavky pro vydávání řidičských průkazů.

4        Článek 1 odst. 1 a 2 uvedené směrnice zní takto:

„1.      Členské státy zavedou národní řidičský průkaz podle vzoru Společenství obsaženého v příloze I nebo I a v souladu s touto směrnicí. […]

.2.      Řidičské průkazy vydané členskými státy se vzájemně uznávají.“

5        Článek 7 odst. 1 téže směrnice zní:

„Řidičské průkazy mohou být vydány pouze žadatelům:

[…]

b)      kteří mají obvyklé bydliště na území členského státukterý řidičský průkaz vydalnebo kteří mohou doložitže užtam alespoň šest měsíců studují.“

6        V souladu s čl. 7odst. 5 směrnice 91/439 nesmí být nikdo držitelem více než jednoho řidičského průkazu.

7        Článek 8 odst. 2 a 4 první pododstavec směrnice 91/439 stanoví:

„2.      S výhradou zachování zásady teritoriality trestních a policejních předpisů může členský státve kterém má držitel řidičského průkazu obvyklé bydlištěuplatňovat své vnitrostátní předpisy týkající se omezenípozastaveníodnětí nebo zrušení řidičského oprávnění na držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem a v případě nutnosti vyměnit za tímto účelem řidičský průkaz.

[…]

4.      Každý členský stát může odmítnout uznat platnost jakéhokoli řidičského průkazu vydaného jiným členským státem osoběna kterou se na území prvého členského státu vztahuje některé z opatření podle odstavce 2.“

8        Článek 9 první pododstavec uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice seobvyklým bydlištěm‘ rozumí místokde se určitá osoba obvykle zdržujetj. nejméně 185 dní v kalendářním roce z důvodů osobních a profesních vazeb nebo v případě osob bez profesních vazeb z důvodu osobních vazeb vyplývajících z úzkých vztahů mezi touto osobou a místemkde bydlí.“

9        Článek 12 odst.3 téže směrnice uvádí:

„Členské státy si jsou nápomocny při provádění této směrnice a v případě potřeby si vymění informace o řidičských průkazechkteré zaregistrovaly.“

 Vnitrostátní právní úprava

10      Článek 28 odst. 1 a 4 nařízení o přístupu osob k provozu na pozemních komunikacích (nařízení o řidičských průkazech) [Verordnung über die Zulassung von Personen zum Straßenverkehr(Fahrerlaubnis-Verordnung)] ze dne 18. srpna 1998 (BGBl. 1998 I s. 2214) ve znění vyplývajícím z nařízení ze dne 7. ledna 2009 (BGBl. 2009 I s. 29) zní takto:

„1) Držitelé platného řidičského průkazu [Evropské unie] nebo [Evropského hospodářského prostoru (EHP)]kteří mají obvyklé bydliště ve smyslu čl. 7 odst. 1 nebo 2 v Německujsou oprávněni – s výhradou omezenípodle odstavců 2 až 4 – v rozsahu povoleném jejich řidičským průkazem řídit motorová vozidla na vnitrostátním území.[…]

[…]

4.      Oprávnění podle odstavce 1 neplatí pro držitele řidičského průkazu [Unie] nebo EHP

[…]

2.      kteří podle údajů v řidičském průkazu nebo nesporných informací pocházejících z členského státu vydání měli v okamžiku vydání tohoto průkazu své obvyklé bydliště na vnitrostátním územíledaže získali tento řidičský průkaz jako žák nebo student ve smyslu čl. 7odst. 2 během alespoň šestiměsíčního pobytu

3.      kterým byl řidičský průkaz na německém území odňat předběžně nebo pravomocně soudem nebo s okamžitou vykonatelností či pravomocně správním orgánem kterým byl řidičský průkaz odepřen konečným rozhodnutím nebo kterým řidičský průkaz nebyl odňat jen protože se tito mezitím řidičského průkazu vzdali

[…]

V případech uvedených výše v první větěbody 2 a 3může orgán přijmout deklaratorní správní akt konstatující chybějící řidičské oprávnění“.

 Skutkový základ sporu v původním řízení a předběžná otázka

11      Mathilde Grasser narozenáv roce 1955která je německou státní příslušnicí a má bydliště v Viereth-Trunstadt v Německunikdy nebyla držitelkou německého řidičského průkazu.

12      Dne 31. května 2006 získala M. Grasser řidičský průkaz vydaný obcí Plzeň (Česká republika)na němž se uvádí jakožto místo bydliště držitele tohoto řidičského průkazu „Viereth-TrunstadtSpolková Republika Německo“.

13      Dopisem ze dne 3. dubna 2009 německý orgán příslušný k vydávání řidičských průkazů (dále jen „orgán“) vyzval M. Grasser k předložení jejího řidičského průkazuaby na něj byl zapsán údaj že ji tento průkaz neopravňuje k řízení na německém území z toho důvoduže při vydání tohoto průkazu nebyla dodržena podmínka bydliště. Tento orgán rovněždotyčnou vyslechl za účelem rozhodnutí o odnětí jejího řidičského oprávnění.

14      Mathilde Grasser uvedený orgán požádala aby jí umožnil používat její český řidičský průkaz na německém území s odůvodněnímže se nikdy nedopustila přestupku proti pravidlům provozu na pozemních komunikacích. Pro případže by této žádosti nebylo vyhověnopožádalaaby jí byl vydán německý řidičský průkaz. Tyto žádosti byly orgánem zamítnuty.

15      Rozhodnutím ze dne 3. června 2009 orgán M. Grasser zakázal používání jejího českého řidičského průkazu v Německu a vyzval jiaby jej předložila k zapsání tohoto údaje o zákazu. V opačném případě měl být uvedený řidičský průkaz zabaven.

16      Dne 1. července 2009 podala M. Grasser k Verwaltungsgericht Bayreuth žalobu na neplatnost proti rozhodnutí ze dne 3. června 2009. Rozsudkem ze dne 22. září 2009 tento soud zrušil uvedené rozhodnutí. Verwaltungsgericht Bayreuth měl za tože nedodržení podmínky bydliště samo o sobě nemohlo představovat důvod k neuznání řidičského oprávnění na německém území. Podle tohoto soudu bylo k odůvodnění takového odmítnutí uznání třebaaby bylo kromě nedodržení této podmínky bydliště vůči M. Grasser uplatněno opatření odnětípozastavení zrušení nebo omezení dřívějšího řidičského průkazu.

17      Freistaat Bayern se proti tomuto rozsudku odvolal k Bayerischer Verwaltungsgerichtshofjenž se za těchto okolností rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Mají být čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odstavce 2 a 4 směrnice 91/439/EHS vykládány v tom smysluže hostitelský členský stát je oprávněn neuznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státemjestliže je na základě údajů uvedených v tomto řidičském průkazu prokázánože nebyl dodržen čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrniceaniž však hostitelský členský stát předtím vůči držiteli řidičského průkazu uplatnil opatřeníve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 91/439/EHS?“

 K předběžné otázce

18       Podstatou otázky předkládajícího soudu jezda čl. 1 odst. 2 čl. 7 odst. 1 písm. b)jakož i čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439 musejí být vykládány v tom smysluže hostitelskému členskému státu bráníaby na svém území odmítl uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státemjestliže je na základě údajů uvedených v tomto průkazu prokázánože nebyla dodržena podmínka obvyklého bydliště ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrniceaniž však hostitelský členský stát vůči jeho držiteli uplatnil jakékoli opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice.

19      Podle ustálené judikatury stanoví čl. 1 odst. 2 směrnice 91/349 vzájemné uznávání bez jakýchkoli formalit řidičských průkazůvydaných v členských státech. Toto ustanovení členským státům ukládá jasnou a přesnou povinnostkterá neponechává žádný prostor pro uvážení ohledně opatřeníjež mají být přijata k jejímu splnění (rozsudek ze dne 19. února 2009Schwarz C‑321/07Sb. rozh. s. I‑1113point 75 a citovaná judikatura).

20      Členskému státu vydánípřísluší ověřitzda jsou splněny minimální podmínky uložené právem Uniezejména podmínky týkající se bydliště a způsobilosti k řízeníuložené čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice a tudíž zda je vydání řidičského průkazu odůvodněno (výše uvedený rozsudek Schwarzbod 76 a citovaná judikatura).

21      Pokud orgány členského státu vydaly řidičský průkaz v souladu s čl. 1 odst. 1 směrnice 91/439nejsou jiné členské státy oprávněny ověřit dodržení podmínek vydání stanovených touto směrnicí. Držení řidičského průkazu vydaného členským státem totiž musí být považováno za důkaz tohože držitel tohoto řidičského průkazu splňoval zmíněné podmínky v denkdy mu byl průkaz vydán (výše uvedený rozsudek Schwarzbod 77 a citovaná judikatura).

22      Avšak z rozsudků ze dne 26. června 2008Wiedemann a Funk (C‑329/06 a C‑343/06Sb. rozh. s. I‑4635)jakož i Zerche a další (C‑334/06 až C‑336/06Sb. rozh. s. I‑4691) vyplýváže čl. 1 odst. 2 čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odstavce 2 a 4 směrnice 91/439 musejí být vykládány v tom smysluže ne ve všech případech brání tomuaby členský stát odmítl na svém území uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazukterý byl vydán potéco jiný členský stát toto oprávnění odňal (viz v tomto smyslu usnesení ze dne 9. července 2009Wierer C‑445/08bod 50).

23      Členský stát totiž na svém území může odmítnout uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazukterý byl vydán potéco jiný členský stát toto oprávnění odňalprokáže-li se na základě údajů uvedených v řidičském průkazu nebo jiných nesporných informací pocházejících z členského státu vydáníže v doběkdy byl tento průkaz vydánneměl jeho držitel jemuž bylo na území prvního členského státu odňato předchozí řidičské oprávnění obvyklé bydliště na území členského státu vydání (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funkbod 73jakož i Zerche a dalšíbod 70).

24      Jestliže tedy členský stát vydání zjevně nedodržel podmínku bydlištěnení zásada vzájemného uznávání řidičských průkazůzpochybněna.

25      Ve svých písemných vyjádřeních M. Grasser uvádíže na rozdíl od držitelů řidičských průkazů dotčených ve věcechve kterých byly vydány výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funkjakož i Zerche a dalšíjimž byly předchozí řidičské průkazy odňatyona sama nebyla nikdy předtím držitelkou řidičského průkazu a v důsledku toho vůči ní nebylo takové opatření uplatněno. Z tohoto důvodu podle ní analýza uskutečněná v uvedených rozsudcích není přenositelná na její případ a nedodržení podmínky bydliště neodůvodňuje neuznání jejího českého řidičského průkazu.

26      V tomto ohledu je třeba připomenoutže zákonodárce Unie měl v souladu se čtvrtým bodem odůvodnění směrnice 91/439 za tože z důvodu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je třeba stanovit minimální požadavky pro vydávání řidičských průkazů. Mezi těmito minimálními požadavky je v čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice uvedena podmínka bydlištěpodle níž mohou být řidičské průkazy vydány pouze žadatelůmkteří mají obvyklé bydliště na území členského státujenž řidičský průkaz vydalnebo kteří mohou doložitže už tam alespoň šest měsíců studují.

27      Soudní dvůr již rozhodlže podmínka bydliště přispívá především k boji proti „turistice za řidičskými průkazy“ v situacikdy neexistuje úplná harmonizace právních úprav členských států ohledně vydávání řidičských průkazů. Tato podmínka je mimoto nezbytná pro kontrolu dodržení podmínky způsobilosti k řízení (výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funkbod 69jakož i Zerche a dalšíbod 66).

28      Dále má podmínka bydlištěkterá určuje členský stát vydání jakožto předběžná podmínka umožňující ověřitzda žadatel splňuje ostatní podmínky uložené směrnicí 91/439zvláštní význam ve vztahu k ostatním podmínkám uloženým touto směrnicí (výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funkbod 70jakož i Zerche a dalšíbod 67).

29      Jak uvedl generální advokát v bodě 33 svého stanoviskauvedená směrnice s ohledem na podmínku bydliště žadatele o řidičský průkaz nečiní žádný rozdíl mezi prvním vydánímřidičského průkazu a vydáním řidičského průkazu k němuž dojde po odnětípředchozího řidičského průkazu. V obou případech mohou být řidičské průkazy vydány pouze žadatelůmkteří mají obvyklé bydliště na území členského státujenž řidičský průkaz vydalnebo kteří mohou doložitže už tam alespoň šest měsícůstudují.

30      Je třeba konstatovatže podmínka bydliště má zvláštní význam rovněž v případě prvního vydání řidičského průkazu.

31      Pokud totiž v takovém případě tato podmínka není dodrženaje pro příslušné orgány členského státu vydání složitéba dokonce nemožnéaby ověřilyzda byly dodrženy další podmínky uložené směrnicí 91/439. Pokud k takovému ověření nedojdeje možnéže držitel takto vydaného řidičského průkazu nebude mít zejména znalosti a způsobilost vyžadovanou pro řízení a v důsledku toho bude představovat riziko pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Mimoto by mohla být zpochybněna zásada uvedená v čl. 7 odst. 5 téže směrnicepodle níž nikdo nemůže být držitelem více než jednoho řidičského průkazu.

32      Skutečnostže hostitelský členský stát vůči držiteli takového řidičského průkazu neuplatnil žádné opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 uvedené směrniceje v tomto ohledu irelevantní.

33      S ohledem na výše uvedené je třeba odpovědět na položenou otázku takže čl. 1 odst. 2 čl. 7 odst. 1 písm. b)jakož i čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439 musejí být vykládány v tom smysluže hostitelskému členskému státu nebráníaby na svém území odmítl uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státemjestliže je na základě údajů uvedených v tomto průkazu prokázánože nebyla dodržena podmínka obvyklého bydliště stanovená čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice. Skutečnostže hostitelský členský stát vůči držiteli takového řidičského průkazu neuplatnil žádné opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 uvedené směrniceje v tomto ohledu irelevantní.

 K nákladům řízení

34      Vzhledem k tomuže řízení mápokud jde o účastníky původního řízenípovahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudemje k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 1 odst. 2 čl. 7 odst. 1 písm. b)jakož i čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazechve znění směrnice Komise 2008/65/ES ze dne 27. června 2008 musejí být vykládány v tom smysluže hostitelskému členskému státu nebráníaby odmítl na svém území uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státemjestliže je na základě údajů uvedených v tomto průkazu prokázánože nebyla dodržena podmínka obvyklého bydliště stanovená čl. 7 odst. 1 písm. b) této směrnice. Skutečnostže hostitelský členský stát vůči držiteli takového řidičského průkazu neuplatnil žádné opatření ve smyslu čl. 8 odst. 2 uvedené směrniceje v tomto ohledu irelevantní.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.