STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

VericI Trstenjak

přednesené dne 16. prosince 2010(1)

Věc C‑78/10

Bérel a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour d’appel de Rouen [Francie])

„Celní unie – Prominutí dovozního cla – Zastupování – Solidární dluh – Možnost dovolávat se prominutí dovozního cla přiznaného solidárnímu dlužníkovi“

I –    Úvod

1.        V tomto řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU pokládá Cour d’appel de Rouen (dále jen „předkládající soud“) otázku, zda se hospodářský subjekt, který solidárně ručí za celní dluh, může úspěšně dovolávat skutečnosti, že celní orgány celní dluh dalšímu solidárnímu dlužníkovi z části prominuly a z tohoto důvodu je nutno odpovídajícím způsobem snížit i jeho celní dluh.

II – Právní rámec

A –    Právo Unie(2)

2.        Články 3 a 4 nařízení Rady (EHS) č. 1031/88 ze dne 18. dubna 1988 o určení osoby povinné uhradit celní dluh(3) (neoficiální překlad) stanoví:

„Článek 3

Vznikl-li celní dluh podle čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení (EHS) č. 2144/87, má povinnost zaplatit tento dluh osoba, která uskutečnila protiprávní vstup zboží na celní území Společenství.

K zaplacení tohoto dluhu jsou rovněž společně a nerozdílně povinny v souladu s platnými ustanoveními v členských státech:

a)      osoby, které se na tomto protiprávním vstupu podílely, jakož i osoby, které získaly či držely dotyčné zboží;

b)      všechny ostatní osoby, které jsou za tento protiprávní vstup zboží odpovědné.

Článek 4

Vznikl-li celní dluh podle čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení (EHS) č. 2144/87, má povinnost zaplatit tento dluh osoba, která odňala zboží celnímu dohledu.

K zaplacení tohoto dluhu jsou rovněž společně a nerozdílně povinny v souladu s platnými ustanoveními v členských státech:

a)      osoby, které se tohoto odnětí zboží celnímu dohledu zúčastnily, jakož i osoby, které získaly či držely dotyčné zboží;

b)      všechny ostatní osoby, které jsou za toto odnětí zboží odpovědné.

(2) Krom toho je k zaplacení tohoto celního dluhu společně a nerozdílně povinna osoba, která má plnit povinnosti, které vyplývají z dočasného uskladnění zboží podléhajícího dovoznímu clu nebo z použití celního režimu, do kterého bylo toto zboží propuštěno.“ (neoficiální překlad)

3.        Vstupem nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství(4) (dále jen „celní kodex“), v platnost byla tato ustanovení zrušena.

4.        V hlavě I celního kodexu jsou upraveny obecné otázky. Kapitola 1 této hlavy upravuje oblast působnosti celního kodexu a základní definice. V této kapitole se nachází článek 4 celního kodexu, jehož body 9 a 12 upřesňují, že se:

„[…]

9. ,celním dluhem‘ rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo vývozní clo (celní dluh při vývozu), které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství;

[…]

12. ,dlužníkem‘ rozumí osoba, která má povinnost zaplatit celní dluh;

[…]“

5.        Kapitola 2 hlavy I upravuje zejména práva a povinnosti osob v souvislosti s celními předpisy. Oddíl 1 této kapitoly 2 upravuje zastupování. Tento oddíl je tvořen článkem 5 celního kodexu, který stanoví:

„(1) Za podmínek stanovených v čl. 64 odst. 2 a s výhradou předpisů přijatých na základě čl. 243 odst. 2 písm. b) se může každá osoba nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy.

(2) Toto zastoupení může být

–        přímé, kdy zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby, nebo

–        nepřímé, kdy zástupce jedná vlastním jménem na účet jiné osoby.

[…]

(4) Zástupce musí prohlásit, že jedná na účet zastoupené osoby, blíže vymezit, zda se jedná o zastoupení přímé či nepřímé, a být zmocněn jednat jako zástupce.

Osoba, která neprohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, nebo prohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aniž je zmocněna, se považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet.

(5) Celní orgány mohou požadovat od každé osoby, která prohlašuje, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aby prokázala své zmocnění jednat jako zástupce.“

6.        V hlavě VII celního kodexu je upraven celní dluh. Kapitola 2 této hlavy se zabývá vznikem celního dluhu. Články 202 a 203, které se v této kapitole nacházejí, znějí následovně:

„Článek 202

(1) Celní dluh při dovozu vzniká

a)      protiprávním vstupem zboží podléhajícího dovoznímu clu na celní území Společenství, nebo

b)      protiprávním přemístěním takového zboží umístěného do svobodného pásma nebo svobodného skladu do jiné části celního území Společenství.

Pro účely tohoto článku se protiprávním vstupem rozumí jakýkoliv vstup zboží v rozporu s články 38 až 41 a [článkem] 177 druhou odrážkou.

(2) Celní dluh vzniká okamžikem protiprávního vstupu zboží.

(3) Dlužníky jsou:

–        osoba, která protiprávní vstup zboží uskutečnila,

–        každá osoba, která se zúčastnila protiprávního vstupu zboží a byla nebo měla si být vědoma, že tento vstup je protiprávní,

–        každá osoba, která dotyčné zboží získala nebo držela a která si byla nebo měla být vědoma v době získání nebo přijetí zboží, že vstoupilo protiprávně.

Článek 203

(1) Celní dluh při dovozu zboží vzniká

–        odnětím zboží podléhajícího dovoznímu clu celnímu dohledu.

(2) Celní dluh vzniká okamžikem, kdy je zboží odňato celnímu dohledu.

(3) Dlužníky jsou:

–        osoba, která zboží odňala celnímu dohledu,

–        každá osoba, která se tohoto odnětí zúčastnila a byla nebo měla si být vědoma, že zboží je odnímáno celnímu dohledu,

–        každá osoba, která získala nebo držela dotyčné zboží a v okamžiku získání nebo přijetí zboží si byla nebo měla být vědoma, že zboží bylo odňato celnímu dohledu,

–        případně také osoba, která má plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží nebo z použití celního režimu, do kterého bylo zboží propuštěno.

[…]“

7.        Článek 213, který se rovněž nachází v této kapitole, stanoví:

„Je-li za splnění celního dluhu odpovědno několik osob, považují se za společné a nerozdílné dlužníky.“

8.        Článek 233 celního kodexu, který se nachází v hlavě VII kapitole 4, ve kterém je upraven zánik celního dluhu, stanoví:

„Aniž jsou dotčeny platné předpisy týkající se promlčení celního dluhu a nevybrání částky celního dluhu v případě soudně prohlášené platební neschopnosti dlužníka, celní dluh zaniká

a)      zaplacením cla;

b)      prominutím cla;

[…]“

9.        Kapitola 5 hlavy VII upravuje vrácení a prominutí cla. Článek 239 celního kodexu, který se nachází v této kapitole, stanoví:

„(1) Dovozní clo nebo vývozní clo lze vrátit nebo prominout i v jiných případech než podle článků 236, 237 a 238,

–        které budou vymezeny postupem projednávání ve výboru,

–        které vyplývají z okolností, jež nelze přičítat podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti zúčastněné osoby. Případy, kdy lze toto ustanovení použít, a příslušná procesní pravidla se vymezí postupem projednávání ve výboru. Vrácení či prominutí může podléhat zvláštním podmínkám.

(2) Vrácení nebo prominutí cla z důvodů uvedených v odstavci 1 se povolí na základě žádosti, jež byla podána příslušnému celnímu úřadu do 12 měsíců ode dne, kdy byla dlužníkovi sdělena částka cla.

–        Ve výjimečných a náležitě odůvodněných případech však mohou celní orgány tuto lhůtu prodloužit. […]“

10.      Článek 86 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex)(5), které nahradilo celní kodex, avšak není na projednávaný případ časové použitelné, stanoví:

„(1) Aniž je dotčen článek 68 a platné právní předpisy týkající se nevybrání částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu v případě soudně prohlášené nesolventnosti dlužníka, povinnost zaplatit celní dluh při dovozu nebo vývozu zaniká:

[…]

b) s výhradou odstavce 4 prominutím částky dovozního nebo vývozního cla;

[…]

(4) Odpovídá-li za zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu více osob a je-li clo prominuto, povinnost zaplatit celní dluh zaniká pouze v případě osoby nebo osob, kterým je clo prominuto.

[…]“

11.      Článek 878 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, jímž se vydává celní kodex Společenství(6) (dále jen „prováděcí nařízení k celnímu kodexu“), zní následovně:

„(1) Žádost o vrácení nebo prominutí dovozního nebo vývozního cla (dále jen ‚žádost o vrácení nebo prominutí cla‘) podává dlužník nebo jeho nástupci v právech a povinnostech.

Žádost o vrácení nebo prominutí cla může rovněž podat zástupce osoby nebo osob uvedených v prvním pododstavci.

[…]“

12.      Článek 899 nařízení č. 2454/93 stanoví:

„Aniž jsou dotčeny jiné situace posuzované individuálně postupem podle článků 905 až 909, zjistí-li rozhodující celní orgán v případech, kdy mu byla podána žádost podle čl. 239 odst. 2 kodexu,

–        že důvody uvedené v žádosti odpovídají některé z okolností uvedených v článcích 900 až 903 a že nevyplývají z podvodného jednání ani hrubé nedbalosti zúčastněné osoby, dotyčné dovozní nebo vývozní clo se vrátí nebo promine. ‚Zúčastněnou osobou‘ se rozumí osoba nebo osoby uvedené v čl. 878 odst. 1 a případně každá jiná osoba, která se účastnila plnění celních formalit týkajících se daného zboží nebo vydala pokyny potřebné k jejich splnění,

–        že důvody uvedené v žádosti odpovídají některé z okolností uvedených v článku 904, dotyčné dovozní nebo vývozní clo se nevrátí ani nepromine.“

13.      Ve znění nařízení Komise (ES) č. 1335/2003 ze dne 25. července 2003(7) má toto ustanovení následující znění:

„(1) Zjistí-li rozhodující celní orgán v případech, kdy mu byla podána žádost o vrácení nebo prominutí cla podle čl. 239 odst. 2 kodexu,

–        že důvody uvedené v žádosti odpovídají některé z okolností uvedených v článcích 900 až 903 a že nevyplývají z podvodného jednání ani hrubé nedbalosti zúčastněné osoby, dotyčné dovozní nebo vývozní clo se vrátí nebo promine,

–        že důvody uvedené v žádosti odpovídají některé z okolností uvedených v článku 904, dotyčné dovozní nebo vývozní clo se nevrátí ani nepromine.

[…]

(3) Ve smyslu čl. 239 odst. 1 kodexu a tohoto článku se ‚zúčastněnou osobou‘ rozumí osoba nebo osoby uvedené v čl. 878 odst. 1 nebo jejich zástupce a případně každá jiná osoba, která se účastnila plnění celních formalit týkajících se daného zboží nebo která vydávala pokyny potřebné k jejich splnění.

[…]“

14.      Nařízením Komise (ES) č. 3254/94 ze dne 19. prosince 1994, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství(8), byl čl. 900 odst. 1 prováděcího nařízení k celnímu kodexu doplněn o písmeno o). Toto ustanovení má následující znění:

„1. Dovozní clo se vrátí nebo promine, jestliže

[…]

o) celní dluh vznikl jiným způsobem než podle článku 201 kodexu a zúčastněná osoba může předložit osvědčení o původu, průvodní osvědčení, doklad o vnitřním tranzitu Společenství nebo jiný vhodný doklad prokazující, že pokud bylo dovezené zboží navrženo v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu, mělo by nárok na status zboží Společenství nebo preferenční zacházení, pokud by byly splněny ostatní podmínky uvedené v článku 890.“

B –    Vnitrostátní právo

15.      Článek 1208 francouzského Code civil (občanský zákoník) zní následovně:

„Solidární spoludlužník může vůči věřiteli v soudním řízení uplatnit veškeré námitky, které vyplývají z povahy závazku, a veškeré námitky, jež se týkají jeho osoby, jakož i námitky, které jsou společné pro všechny dlužníky. Nemůže uplatnit námitky ostatních spoludlužníků, které mají čistě osobní povahu.“

III – Spor, který je základem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

A –    Skutkový stav a řízení před celními orgány

16.      Podnik Asia Pulp & Paper France (dále jen „APP“) pověřil podnik Rijn Schelde Mondia France (dále jen „Mondia“) přepravou a dovozem papíru z Indonésie. Mondia se specializuje na provádění operací dovozu a vývozu dřevních produktů (papír, sběrový papír, buničina). Mondia má povolení k provozování celních skladů v Rouen a v Le Havre, které podléhají režimu dočasného uskladnění („magasins et aires de dépôt temporaires“). Tyto sklady slouží k dočasnému uskladnění zboží, jehož celně schválené určení není provedeno během jednoho dne poté, co zboží vstoupilo na území Unie. Zboží z takovýchto meziskladů může být podle příslušné právní úpravy dovezeno na celní území Unie teprve ve chvíli, kdy k němu bylo podáno dovozní prohlášení.

17.      Mondia pověřila společnost Société de manutention de produits chimiques et miniers (dále jen „Maprochim“), celní zástupkyni, aby podle jejích pokynů podávala dovozní prohlášení a hradila příslušná cla a poplatky.

18.      Po příchodu do Francie bylo zboží, o které se jedná ve věci v původním řízení, nejprve dočasně uskladněno v uvedených meziskladech společnosti Mondia. V průběhu roku 2000 provedly francouzské celní orgány kontrolu dovozů a vývozů, které společnosti Mondia a Maprochin uskutečnily v letech 1998 a 1999 v Le Havre a v Rouen. Při této kontrole vyšlo najevo, že Mondia porušila články 202 a 203 celního kodexu tím, že část dotčeného zboží vstoupila na celní území Unie bez podání celního prohlášení a u jiné části zboží bylo dovozní prohlášení podáno teprve poté, co toto zboží již vstoupilo na celní území Unie. V důsledku toho vyměřily francouzské celní orgány částky cla, které společnosti Mondia a APP podle těchto ustanovení dlužily, a následně je o tom informovaly(9).

19.      Dne 31. října 2000 podala společnost Mondia u francouzských celních orgánů žádosti o prominutí svých celních dluhů podle článku 239 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu. Tyto žádosti odůvodnila tím, že v případě řádného podání celního prohlášení by existoval nárok na zvýhodněné sazební zacházení, a že nejednala podvodně nebo hrubě nedbale.

20.      Francouzské celní orgány byly sice toho názoru, že Mondia nejednala hrubě nedbale, nicméně se domnívaly, že pro posouzení této otázky nejsou příslušné ony, nýbrž Komise. Později rozhodly, že pro toto posouzení jsou příslušné ony samy, a tedy ne Komise. Komisi nicméně požádaly, aby jim poskytla určitá vodítka pro rozhodnutí. Komise na to francouzským celním orgánům sdělila, že Mondia podle jejího názoru jednala hrubě nedbale(10).

21.      V důsledku toho francouzské celní orgány žádosti společnosti Mondia o prominutí částky cla podle článku 239 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu nejprve zamítly. Poté, co společnost Mondia předložila další informace, částečně vyhověly jejím žádostem v rozhodnutích ze dne 6. února a 3. března 2006 a prominuly tak společnosti Mondia určitou část cla. Francouzské celní orgány proto od společnosti Mondia požadovaly jen zaplacení částek cla snížených o prominutou částku.

22.      Naproti tomu od společnosti APP, která žádost o prominutí nepodala, francouzské celní orgány nadále požadovaly plné nesnížené částky cla.

23.      Celní zástupkyni Maprochim francouzské celní orgány vytýkaly, že se podílela na porušení článku 203 celního kodexu, jehož se dopustila společnost Mondia. Společnost Maprochim podala celní prohlášení k části dotčeného zboží opožděně, přestože věděla nebo měla vědět, že toto zboží již opustilo mezisklady a bylo vydáno. Z tohoto důvodu požadovaly francouzské celní orgány od společnosti Maprochin příslušnou částku cla.

24.      Společnost Maprochim poté podala žádost o prominutí podle článku 236 celního kodexu ve spojení s článkem 890 prováděcího nařízení k celnímu kodexu. Tato žádost byla francouzskými celními orgány zamítnuta s odůvodněním, že článek 236 celního kodexu ve spojení s článkem 890 prováděcího nařízení k celnímu kodexu se na celní dluh, který vznikl na základě článku 203 celního kodexu, nevztahuje. Článek 236 celního kodexu se totiž vztahuje jen na dovozní nebo vývozní clo, které nebylo dluženo ze zákona. Dodatečné předložení osvědčení o původu nevede k tomu, že celní dluh podle článku 203 celního kodexu nejprve vůbec nevznikl, nýbrž může vést pouze k dodatečnému prominutí podle článku 239 celního kodexu ve spojení s článkem 890 prováděcího nařízení k celnímu kodexu.

B –    Řízení před vnitrostátními soudy a předběžná otázka

25.      Společnosti Mondia, APP a Maprochim podaly u Tribunal d’instance du Havre a u Tribunal d’instance de Rouen žalobu. Žaloby podané u Tribunal d’instance du Havre byly z důvodu vzájemné souvislosti s žalobami podanými u Tribunal d’instance de Rouen postoupeny posledně uvedenému soudu. Majetek společnosti Maprochim přešel dne 16. listopadu 2007 prostřednictvím univerzální sukcese na podnik Port Angot développement (dále jen „PAD“), takže posledně uvedený vstoupil do právního sporu jako právní nástupce společnosti Maprochim.

26.      Ve svém rozsudku ze dne 11. dubna 2008 Tribunal d’instance de Rouen mimo jiné konstatoval, že

–        francouzské celní orgány oprávněně přiznaly společnosti Mondia částečné prominutí cla podle čl. 239 celního kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu;

–        společnost Mondia v této žádosti o prominutí nejednala jako zástupkyně společnosti APP ve smyslu článku 5 celního kodexu;

–        společnost Mondia musí být nicméně podle článku 1208 francouzského Code civil považována za zástupkyni APP, protože podle tohoto ustanovení solidární dlužník nutně zastupuje další solidární dlužníky.

27.      Tribunal d’instance de Rouen v důsledku toho zohlednil prominutí cla přiznané společnosti Mondia i ve prospěch společnosti APP a částky cla vyměřené společnosti APP odpovídajícím způsobem snížil.

28.      Proti tomuto rozsudku vydanému Tribunal d’instance de Rouen podaly na straně jedné francouzské celní orgány a na straně druhé Mondia, APP a PAD odvolání k předkládajícímu soudu. Předmětem sporu je zejména to, zda částečné prominutí cla přiznané společnosti Mondia musí být zohledněno i ve prospěch APP a PAD.

29.      Dne 17. října 2008 bylo vůči PAD zahájeno insolvenční řízení a Maître Bérel byl určen jako zplnomocněný likvidátor.

30.      Rozsudkem ze dne 28. ledna 2010 předkládající soud z části rozhodl o odvoláních, ve zbývající části řízení přerušil a Soudnímu dvoru předložil následující předběžnou otázku:

Brání články 213, 233 a 239 celního kodexu tomu, aby solidární celní spoludlužník, ve vztahu k němuž nebylo vydáno rozhodnutí o prominutí tohoto dluhu, mohl vůči správnímu orgánu pověřenému vybíráním cla namítnout rozhodnutí o prominutí přijaté na základě článku 239 celního kodexu Společenství, jež tento orgán vydal jinému solidárnímu spoludlužníku, s cílem zprostit se povinnosti zaplatit celní dluh?

IV – Předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem

31.      Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla kanceláři Soudního dvora doručena dne 8. února 2010.

32.      V průběhu řízení předložili APP, Maître Bérel za PAD, francouzská vláda a Komise písemná vyjádření.

33.      Jednání, které se konalo dne 11. listopadu 2010, se účastnili, svá vyjádření doplnili a na otázky odpověděli zástupci APP, francouzské vlády a Komise.

V –    Hlavní argumenty zúčastněných

34.      Podle názoru APP musí být částečné prominutí, které bylo přiznáno společnosti Mondia, zohledněno i ve prospěch APP.

35.      Ve své žádosti o prominutí cla zastupovala společnosti Mondia společnost APP. Žádost o prominutí totiž může podat i zástupce. Společnost Mondia výslovně neuvedla, že žádost o prominutí podala i jménem APP. V situaci, o jakou jde v projednávané věci, se však zásada jasného prohlášení, která je uvedena v čl. 5 odst. 4 celního kodexu, neuplatní. Na rozdíl od dovozního prohlášení totiž v případě žádosti o prominutí neexistuje nejistota ohledně hlavního dlužníka celního dluhu. V tomto případě jsou solidárně povinní dlužníci již známi. Krom toho je zřejmé, že APP má na prominutí velký zájem.

36.      Celní orgány dále při posuzování žádosti o prominutí cla podle čl. 239 odst. 1 a 2 celního kodexu a článku 899 prováděcího nařízení k celnímu kodexu, která byla podána podnikem, jenž byl pověřen dovozem, posuzují nejen objektivní podmínky pro prominutí, nýbrž i subjektivní podmínky u všech zúčastněných hospodářských subjektů. Je zjevné, že APP splňuje subjektivní podmínky stanovené v čl. 239 odst. 1 a 2 celního kodexu a v článku 899 prováděcího nařízení k celnímu kodexu. Podnik jako APP, který využije služeb jiného podniku, jako je Mondia, se podle judikatury nemůže dovolávat své nezkušenosti v oblasti celních formalit. Naopak, zodpovídá i za jednání svého zástupce. A contrario, ve prospěch podniku, jako je APP, musí být v projednávaném případě zohledněno, že jednání jeho zástupce nebylo hrubě nedbalé. Pokud Mondia nejednala hrubě nedbale, musí to tím spíše platit i pro APP jako pro hospodářský subjekt, který má v této oblasti menší zkušenosti. Konečně je nutné zohlednit, že informování celních orgánů společností Mondia bylo provedeno na základě upozornění, které vůči společnosti Mondia učinila APP, a že společnosti APP nebylo v průběhu řízení vytýkáno, že by jednala nedbale.

37.      Mimoto vyvolává částečné prominutí cla přiznané společnosti Mondia rovněž pozitivní účinky pro společnost APP. Článek 233 celního kodexu stanoví čtyři skupiny případů, v nichž dochází k zániku celního dluhu. Jednou z nich je podle čl. 233 písm. b) celního kodexu také prominutí cla. Toto ustanovení nestanoví, že by účinky prominutí cla byly omezeny na určitého dlužníka. Pravidla pro režim solidárního dluhu se řídí právem členských států. Z pravidel francouzského Code civil, zejména z jeho článku 1208, vyplývá, že částečné prominutí cla přiznané společnosti Mondia má účinky i vůči APP. Celní orgány se totiž neomezily na to, že by celní dluh prominuly jen společnosti Mondia. Pro případ, že by režim, kterým se solidární dluh řídí, nevyplýval z práva členských států, nýbrž z práva Unie, by bylo nutné dospět na základě obdobných zásad, jako jsou zásady uvedené v Code civil, ke stejnému výsledku.

38.      Maître Bérel za PAD uvádí, že zaplacení celního dluhu solidárním dlužníkem vede podle čl. 233 odst. 1 písm. a) celního kodexu k zániku celního dluhu, což má pozitivní dopad i na další solidární dlužníky. Toto musí platit i tehdy, pokud je celní dluh prominut podle čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu některému ze solidárních dlužníků.

39.      Účinky prominutí cla pro solidární dlužníky se vzhledem k neexistenci pravidel práva Unie řídí vnitrostátním právem. V projednávaném případě se tedy použije francouzský Code civil. Z něj vyplývá, že prominutí cla společnosti Mondia má pozitivní dopad i na její solidární spoludlužníky APP a PAD. Tento závěr je také v souladu se zásadou rovnosti, která je zakotvena v právu Unie.

40.      Konečně francouzské celní orgány uznaly, že rozhodnutí o částečném prominutí cla společnosti Mondia vyvolává účinky i ve vztahu k APP a PAD. Upozornily totiž APP a Maprochim na to, že rozhodnutí o jejich odvoláních v rámci správního řízení bude vydáno až poté, co rozhodnou o žádosti společnosti Mondia o prominutí cla.

41.      Podle názoru francouzské vlády se APP a PAD, resp. Maprochim nemohou odvolávat na částečné prominutí cla přiznané společnosti Mondia. Článek 239 celního kodexu je nutné vykládat restriktivně. Podle jeho odstavce 2 může být žádost o prominutí podána jen v rámci stanovené lhůty. Společnost Mondia podala v rámci stanovené lhůty příslušnou žádost. Neuvedla však, že jednala i za APP a Maprochim. Společnost Mondia tak svoji žádost o prominutí cla nepodala jako zástupkyně APP a Maprochim.

42.      Podmínkou pro prominutí cla podle článku 239 celního kodexu je dále to, že žadatel nejednal podvodně nebo hrubě nedbale. Posouzení hrubé nedbalosti závisí zejména na komplexnosti právních předpisů, jejichž nedodržení zakládá vznik celního dluhu, a rovněž na profesní praxi a pečlivosti hospodářského subjektu. Celní orgány musí posoudit individuální situaci a individuální jednání příslušného hospodářského subjektu. Rozhodnutí podle článku 239 celního kodexu se proto nemůže automaticky vztahovat na jiné solidární dlužníky celního dluhu.

43.      Automatické zohlednění prominutí ve prospěch dalších solidárních dlužníků konečně není slučitelné s cílem ochrany vlastních zdrojů Unie.

44.      Podle názoru Komise nemá částečné prominutí celního dluhu podle článku 239 celního kodexu, přiznané jednomu ze solidárních dlužníků, dopad na ostatní solidární dlužníky.

45.      Z článku 4 bodů 9 a 12 celního kodexu vyplývá, že celní dluh je vazbou vzniklou mezi celním orgánem a určitou osobou, a ne mezi celním orgánem a určitou operací.

46.      Podmínky pro prominutí celního dluhu uvedené v článku 233 celního kodexu musí být s ohledem na cíl ochrany vlastních zdrojů Unie vykládány restriktivně. Toto ustanovení proto nemůže být vykládáno tak, že prominutí má absolutní účinky vůči všem solidárním dlužníkům. Naopak, z článku 239 celního kodexu vyplývá, že prominutí má jen relativní účinky. Podmínkou pro prominutí podle tohoto ustanovení je totiž nejen to, aby existovala určitá objektivní situace, nýbrž také, aby příslušný žadatel nejednal subjektivně podvodně nebo hrubě nedbale. Prominutí podle článku 239 celního kodexu tedy může platit pouze vůči příslušnému žadateli. Toto také odpovídá vůli zákonodárce Unie, který chtěl stanovením solidární odpovědnosti snížit riziko vymahatelnosti celního dluhu.

47.      Podle systému celního kodexu proto každý jednotlivý dlužník musí podat žádost o prominutí celního dluhu podle článku 239 celního kodexu. Je sice možné, aby při podání takovéto žádosti jeden solidární dlužník zatupoval jiného solidárního dlužníka. Pravidla pro zastupování v celním právu ale nevyplývají z vnitrostátního práva, ale z článku 5 celního kodexu. Vzhledem k tomu, že Mondia ve své žádosti o prominutí nevystupovala jako zástupkyně APP nebo Maprochim, nejsou splněny podmínky pro zastoupení podle článku 5 celního kodexu. Společnost Mondia ve své žádosti rovněž neuvedla nic o jednání APP, takže nebylo možné posoudit, zda se APP nedopustila hrubé nedbalosti.

VI – Právní posouzení

48.      V projednávaném případě jsou tři hospodářské subjekty, a to Mondia, APP a Maprochim, právní předchůdkyně PAD, povinny společně a nerozdílně zaplatit částky cla. Jednomu z těchto solidárních dlužníků, společnosti Mondia, byly částky cla částečně prominuty podle článku 239 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu.

49.      Předkládající soud má rozhodnout o odvoláních podaných proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto, že částečné prominutí cla přiznané společnosti Mondia vyvolává pozitivní účinky i pro jejího solidárního spoludlužníka společnost APP. Prvoinstanční soud odůvodnil toto rozhodnutí článkem 1208 francouzského Code civil, podle něhož solidární dlužník může vůči věřiteli solidárního dluhu uplatnit veškeré námitky, které vyplývají z povahy závazku nebo jsou společné pro všechny dlužníky. Předkládající soud má pochybnosti o slučitelnosti takovéhoto postupu s články 213, 233 a 239 celního kodexu.

50.      Podstatou tohoto řízení o předběžné otázce je tedy otázka, zda články 213, 233 a 239 celního kodexu brání použití vnitrostátních právních předpisů, podle nichž částečné prominutí cla přiznané solidárnímu dlužníkovi, společnosti Mondia, vyvolává pozitivní účinky i pro další solidární dlužníky, což by vedlo k odpovídajícímu snížení částek cla připadajících na tyto dlužníky (B). Dříve než se budu věnovat této otázce, bych se nejprve chtěla krátce zabývat důvody, proč společnost Mondia v projednávaném případě nemůže být považována za zástupkyni APP nebo Maprochim, resp. PAD (A).

A –    Neexistence zastoupení ve smyslu článku 5 celního kodexu

51.      Předkládající soud konstatoval, že Mondia nemůže být považována za zástupkyni ve smyslu článku 5 celního kodexu, protože žádost o prominutí celního dluhu podala jen svým vlastním jménem, a ne i jménem APP a Maprochim. Zásada jasného prohlášení uvedená v čl. 5 odst. 4 celního kodexu v projednávaném případě brání zastoupení ve smyslu tohoto ustanovení.

52.      V rozsahu, ve kterém APP v tomto řízení o předběžné otázce uvádí důvody, proč by se zásada jasného prohlášení ve smyslu čl. 5 odst. 4 celního kodexu neměla v případě žádosti o prominutí uplatnit, resp. proč společnost Mondia podala žádost o prominutí konkludentně i jménem APP, mám za to, že tato argumentace již jde nad rámec předběžné otázky. V rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU je předmět předběžné otázky vymezen pouze předkládajícím soudem. Určení předběžné otázky tedy nespadá do dispoziční pravomoci účastníků(11). Vzhledem k tomu, že předkládající soud v souvislosti s článkem 5 celního kodexu žádnou předběžnou otázku nepředložil, chtěla bych v následující části pouze pro doplnění uvést, že existenci zastoupení podle článku 5 celního kodexu odmítl právem.

53.      Zastupování v celně právních řízeních je upraveno v článku 5 celního kodexu. Podle čl. 5 odst. 1 celního kodexu se může každá osoba nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy. Toto zastoupení může být podle čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce první odrážky celního kodexu přímé, pokud zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby. Podle čl. 5 odst. 2 prvního pododstavce druhé odrážky celního kodexu může být také nepřímé, pokud zástupce jedná vlastním jménem na účet jiné osoby. Článek 878 prováděcího nařízení k celnímu kodexu upřesňuje, že se dlužník může nechat zastoupit i při podání žádosti o prominutí cla.

54.      Aby však bylo možné vycházet z platného zastoupení v celně právním řízení, musí být splněny podmínky článku 5 celního kodexu, k nimž patří zejména zásada jasného prohlášení ve smyslu čl. 5 odst. 4 prvního pododstavce celního kodexu. Podle ní musí zástupce prohlásit, že jedná na účet zastoupené osoby. Dále musí vymezit, zda se jedná o zastoupení přímé či nepřímé. Článek 5 odst. 4 druhý pododstavec celního kodexu upřesňuje, že v případě, kdy neexistuje jasné prohlášení, se zástupce považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet.

55.      V této souvislosti předkládající soud nejprve konstatoval, že Mondia podala žádost o prominutí cla výslovně jen svým vlastním jménem. Z odkazu společnosti Mondia na skutečnost, že jménem APP podala celní prohlášení o dovozu zboží, ještě není možné vyvodit, že Mondia jednala konkludentně i jménem APP. Krom toho chyběl jakýkoliv údaj o tom, zda se mělo jednat o přímé nebo nepřímé zastoupení. Z tohoto důvodu společnost Mondia nepodala žádosti o prominutí cla jako zástupkyně APP.

56.      Námitky APP vznesené proti tomuto zjištění nejsou přesvědčivé.

57.      Zaprvé, zásada jasného prohlášení, uvedená v čl. 5 odst. 4 celního kodexu, se na rozdíl od toho, co tvrdí APP, vztahuje i na žádost o prominutí cla. Jak předkládající soud správně konstatoval, představuje zásada jasného prohlášení uvedená v čl. 5 odst. 4 celního kodexu obecně platné pravidlo, které platí i pro žádost o prominutí cla(12). Vyplývá to ze systematického zařazení tohoto ustanovení na začátek celního kodexu, z názvu příslušné kapitoly „Různá obecná ustanovení […]“ a v neposlední řadě ze znění tohoto ustanovení.

58.      Zadruhé, v takovém případě, jako je projednávaný případ, rovněž nelze vycházet z toho, že společnost Mondia jednala jménem APP konkludentně. Jak předkládající soud správně konstatoval, pouze ze skutečnosti, že APP pověřila společnost Mondia, aby k dotčenému zboží podala dovozní prohlášení, nutně nevyplývá, že společnost Mondia chtěla jménem APP jednat i v případě žádostí o prominutí cla podle článku 239 celního kodexu ve spojení s článkem 900 prováděcího nařízení k celnímu kodexu. Žádost o prominutí cla totiž může být úspěšná pouze ve chvíli, kdy žadatel nejednal podvodně nebo hrubě nedbale. Při prokazování těchto subjektivních podmínek nemusí být zájmy hospodářského subjektu, který dotčené zboží skutečně dovezl, a zájmy hospodářského subjektu, jehož jménem bylo zboží dovezeno, resp. mělo být dovezeno, nutně shodné. V každém případě si lze představit situace, v nichž se zástupce snaží odůvodnit vlastní jednání tím, že zodpovědnost za porušení celních předpisů přenese na zadavatele. Pouze ze skutečnosti, že hospodářský subjekt přihlásil zboží k dovozu jménem jiné osoby, tedy celní orgány ještě nemohou vyvodit závěr, že tento subjekt nutně chtěl podat jménem jiné osoby i žádost o prominutí cla.

59.      Na rozdíl od toho, co tvrdí APP, tedy předkládající soud správně konstatoval, že společnost Mondia nepodala žádost o prominutí cla jako zástupkyně ve smyslu článku 5 celního kodexu.

B –    K účinkům částečného prominutí cla podle čl. 239 odst. 1 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu ve vztahu k ostatním solidárním dlužníkům

60.      Předkládající soud má rozhodnout o odvolání podaném proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto, že společnost Mondia při podání své žádosti o prominutí cla sice nejednala jako zástupkyně APP ve smyslu článku 5 celního kodexu, ale jako solidárně povinný dlužník současně podle čl. 1208 francouzského Code civil nutně spoluzastupovala dalšího solidárního dlužníka, společnost APP.

61.      V této souvislosti je nejprve nutné uvést, že podmínky platného zastupování v celním řízení jsou upraveny v článku 5 celního kodexu. Toto ustanovení je ustanovením nařízení, které má podle čl. 249 druhého pododstavce ES přednost před ustanoveními vnitrostátního práva, takže vnitrostátní ustanovení jako článek 1208 francouzského Code civil nemůže být použito k tomu, aby v rozporu s článkem 5 celního kodexu založilo platné zastoupení v celním řízení.

62.      V projednávané věci nicméně nejde o zastoupení ve vlastním slova smyslu. Jde spíše o otázku, zda má částečné prominutí celního dluhu přiznané jednomu solidárnímu dlužníkovi, jako je společnost Mondia, účinky i ve prospěch APP a Maprochim, jako dalších solidárních dlužníků. Tato otázka účinků prominutí cla vůči ostatním solidárním dlužníkům není v článku 5 celního kodexu upravena.

63.      V následující části je tedy nejprve třeba zjistit, zda je nutné hledat odpověď na tuto otázku v právu Unie nebo v právu členských států.

1.      K použitelnému právu

64.      Článek 213 celního kodexu stanoví, že v případě, kdy je za splnění celního dluhu odpovědno několik osob, považují se za společné a nerozdílné dlužníky. Kromě tohoto ustanovení se v celním kodexu nevyskytují žádná další ustanovení, která by režim solidární odpovědnosti výslovně upravovala.

65.      Vyvstává tedy otázka, zda se v této souvislosti použije právo členských států. Na tuto otázku je možné odpovědět kladně pouze v případě, kdy je odkaz na vnitrostátní právo buď výslovně stanoven, nebo pokud z příslušných ustanovení práva Unie vyplývá, že zákonodárce Unie chtěl tuto otázku přenechat právu členských států(13).

66.      Celní kodex v této souvislosti nestanoví výslovný odkaz na vnitrostátní právní předpisy . Neodkazuje ani na „platné předpisy“, což je nutno podle čl. 4 bodu 23 celního kodexu chápat jako odkaz na vnitrostátní právo, jestliže na úrovni Unie neexistuje příslušná právní úprava. Historicko-genetický výklad článku 213 celního kodexu, tedy srovnání mezi tímto ustanovením a příslušnými ustanoveními, která mu předcházela, naopak svědčí proti obecnému odkazu na vnitrostátní právo. Články 3 a 4 nařízení č. 1031/88, které platily před vstupem celního kodexu v platnost, totiž výslovně stanovily, že solidární odpovědnost dlužníků se má řídit „platnými ustanoveními v členských státech“. Článek 213 celního kodexu již takovýto odkaz na právo členských států neobsahuje. Nelze tedy vycházet z obecného odkazu na právo členských států.

67.      Co se podrobností režimu upravujícího solidární odpovědnost týče, musí být tedy nejprve zkoumáno, zda z práva Unie nevyplývají určité požadavky. Jestliže žádné takovéto požadavky neexistují, použije se podpůrně vnitrostátní právo členských států.

68.      V projednávaném případě je tedy nejprve nutné zkoumat, zda je možné z celního kodexu vyvodit požadavky týkající se účinků částečného prominutí cla přiznaného jednomu solidárnímu dlužníkovi podle čl. 239 odst. 1 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu ve prospěch dalších solidárních dlužníků.

2.      K požadavkům vyplývajícím z celního kodexu

69.      V této souvislosti je nutné nejprve poukázat na skutečnost, že tato otázka se týká pouze vztahu mezi APP a PAD na jedné straně a francouzskými celními orgány na straně druhé. Jedná se tedy o vztah mezi dlužníky celního dluhu a celními orgány, a ne o vztah mezi jednotlivými dlužníky celního dluhu. Toto rozlišení se mi jeví jako důležité vzhledem k tomu, že právní úprava vztahu mezi celními orgány a dlužníky celního dluhu má přímý dopad na cla a tudíž i na vlastní zdroje Unie. Mnohé hovoří pro to, že odpověď na otázky, jež se týkají zániku celního dluhu ve vztahu k celním orgánům, a tedy i vlastních zdrojů Unie, je upravena jednotně v celním kodexu. Naproti tomu právní úprava vztahu mezi jednotlivými solidárními dlužníky, a zejména otázka, v jakém rozsahu se musí každý z nich na základě vzájemné solidární odpovědnosti v konečném důsledku podílet na zaplacení celního dluhu, nemá přímý dopad na vlastní zdroje. Zde mám tedy při současném stavu práva Unie za to, že na tomto místě existuje podstatně širší prostor pro vnitrostátní právní řády.

70.      Společnosti APP a Maprochim opírají svůj názor, že prominutí cla přiznané společnosti Mondia musí mít účinky i v jejich prospěch, nejprve o znění čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu. Podle tohoto ustanovení zaniká celní dluh prominutím cla. Toto ustanovení by pouze na základě zohlednění jeho znění mohlo být skutečně vyloženo v tom smyslu, že prominutí cla přiznané jednomu ze solidárních dlužníků vede k zániku celního dluhu vůči všem solidárním dlužníkům.

71.      Dále poukazují na systematickou souvislost mezi čl. 233 odst. 1 písm. a) a b) celního kodexu. Článek 233 odst. 1 písm. a) celního kodexu je další skutkovou podstatou zániku celního dluhu, podle nějž celní dluh zaniká zaplacením cla některým ze solidárních dlužníků. Je nesporné, že v případě čl. 233 odst. 1 písm. a) celního kodexu je povinnosti zaplatit celní dluh zproštěna nejen osoba, která clo zaplatila, nýbrž i ostatní solidární dlužníci. Solidární dluh se konec konců vyznačuje tím, že věřitel sice může dluh požadovat po každém solidárním dlužníkovi, avšak pouze jednou(14). S poukázáním na to, že čl. 233 odst. 1 celního kodexu používá pojem zánik jak v případě uhrazení celního dluhu, tak i v případě jeho prominutí, by se tedy mělo argumentovat v tom smyslu, že nejen uhrazení celního dluhu podle písmena a), nýbrž i prominutí cla podle písmena b) vede k zániku celního dluhu pro všechny solidární dlužníky.

72.      Takovýto výklad čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu, který je někdy zastáván v odborné literatuře(15), by však nebyl slučitelný s cíli sledovanými články 202, 203, 213, 233 a 239 celního kodexu, a zbavoval by tyto články jejich užitečného účinku.

73.      Nejprve je nutné zohlednit, že podle čl. 202 odst. 3 a čl. 203 odst. 3 celního kodexu za celní dluh neručí pouze ten, kdo se sám dopustil porušení celního práva (vždy první odrážka), ale i ten, kdo se tohoto porušení účastnil (vždy druhá odrážka), a rovněž i další hospodářské subjekty (viz další odrážky příslušných odstavců). Toto několikanásobné zajištění má snížit riziko nevymahatelnosti celního dluhu v  případech, kdy nedošlo k řádnému podání celního prohlášení. Na toto zajištění je nutné pohlížet zejména ve světle skutečnosti, že cla patří k vlastním zdrojům Unie, a jsou tedy součástí jejího rozpočtu. Při výkladu čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu a článku 239 celního kodexu je tedy potřeba zohlednit i nutnost chránit vlastní zdroje Unie. Tento cíl nelze ohrožovat zaváděním nových důvodů pro zánik celního dluhu(16).

74.      Dále je nutné konstatovat, že v projednávaném případě byl společnosti Mondia celní dluh prominut podle čl. 239 celního kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu. Článek 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu se vztahuje zejména na případy, kdy zboží pře dovozem řádně deklarováno a na základě tohoto porušení vznikl podle článků 202 a 203 celního kodexu celní dluh. V tomto případě se při stanovení celního dluhu nezohlední ani nárok na status zboží Unie, ani nárok na preferenční zacházení. Pro případy, kdy by v případě řádné deklarace bylo možné tyto výhody zohlednit, stanoví nicméně čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu z důvodů ekvity možnost dodatečného prominutí. Takovéto prominutí z důvodů ekvity je tedy podmíněno nejen tím, že v případě řádné deklarace by existoval nárok na status zboží Unie nebo na preferenční zacházení, nýbrž i subjektivní podmínkou, že žadateli o prominutí nelze vytýkat, že jednal podvodně nebo hrubě nedbale.

75.      Výklad čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu, podle nějž by se částečné prominutí cla, přiznané společnosti Mondia podle článku 239 celního kodexu, ve spojení s článkem 900 prováděcího nařízení k celnímu kodexu, automaticky projevilo i ve prospěch jejích solidárních spoludlužníků, společností APP a Maprochim (resp. PAD), by výše uvedené cíle dostatečně nezohledňoval. Není totiž zřejmé, proč by se Unie měla v projednávaném případě zříci vlastních zdrojů jen proto, že prominutí cla sice v případě společnosti Mondia je,odůvodněné, avšak v případě dalších solidárních dlužníků, již odůvodněným nutně být nemusí. Z výše uvedené(17) zásady několikanásobného zajištění naopak vyplývá, že celní orgány se v takovémto případě musí obrátit na další solidární dlužníky, pokud jim příslušná částka nebyla prominuta(18). Ani z důvodů ekvity se mi dále nezdá být odůvodněné, že by se i na dlužníka, u nějž je možné, že jednal podvodně nebo hrubě nedbale, mělo vztahovat prominutí cla jen z toho důvodu, že je solidárním dlužníkem a jinému solidárnímu dlužníkovi bylo s ohledem na jeho vlastní jednání přiznáno prominutí cla(19).

76.      Výklad, podle něhož prominutí podle čl. 239 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu platí jen ve prospěch žadatele, který splňuje podmínky uvedené v těchto ustanoveních, krom toho zohledňuje zásadu, že prominutí představuje výjimku z obvyklého režimu dovozů a vývozů, takže ustanovení, která stanoví výjimku, je nutno vykládat restriktivně(20).

77.      Takovémuto výkladu dále nebrání ani znění čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu. Toto ustanovení totiž lze vykládat tak, že upravuje pouze vztah mezi příslušným dlužníkem a celními orgány. Pokud tedy čl. 233 odst. 1 písm. b) celního kodexu stanoví, že celní dluh zaniká prominutím cla, je tím v projednávaném případě myšlen pouze vztah mezi společností Mondia a celními orgány, a ne vztah mezi společnostmi APP a Maprochim, resp. PAD na jedné straně a celními orgány na straně druhé.

78.      Konečně je na tomto místě nutné poukázat na skutečnost, že takovýto výklad odpovídá právnímu stavu podle čl. 86 odst. 4 modernizovaného celního kodexu, podle něhož se prominutí cla vztahuje pouze na příslušného solidárního dlužníka. Toto ustanovení nelze ratione temporis v projednávaném případě použít. Avšak z legislativního procesu, který vedl k vydání modernizovaného celního kodexu, není možné vyvodit nic, co by naznačovalo, že by zákonodárce Unie v tomto bodě chtěl měnit existující právní stav. V tomto smyslu je tedy možné právní úpravu uvedenou v čl. 86 odst. 4 modernizovaného celního kodexu vnímat jako potvrzení výkladu, podle nějž se prominutí cla podle článku 239 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu vztahuje jen na příslušného žadatele o prominutí cla.

3.      K dalším argumentům společností APP a PAD

79.      Další argumenty, které APP a PAD uvádějí, na jejichž základě má částečné prominutí cla přiznané společnosti Mondia platit i vůči nim, nejsou přesvědčivé.

80.      Zaprvé, APP tvrdí, že prominutí přiznané společnosti Mondia se musí vůči ní projevit z toho důvodu, že francouzské celní orgány při přezkumu žádosti o prominutí cla podané společností Mondia rovněž incidenčně zkoumaly nebo měly zkoumat, zda APP nejednala podvodně nebo hrubě nedbale.

81.      Toto tvrzení nepovažuji za přesvědčivé.

82.      Nejprve je nutné poukázat na skutečnost, že clo se podle článku 239 celního kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu promine pouze na základě žádosti příslušného dlužníka(21). Tato žádost musí být podána v určité lhůtě, která zpravidla činí dvanáct měsíců ode dne, kdy byla dlužníkovi sdělena částka cla. Jak uvedl předkládající soud, APP sama nepodala žádost o prominutí cla podle článku 239 celního kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu ve stanovené lhůtě, a ani společnost Mondia svoji žádost o prominutí cla nepodala jako zástupkyně APP.

83.      Již předpoklad zastávaný společností APP, podle nějž francouzské celní orgány v rámci přezkumu žádosti podané společností Mondia implicitně zkoumaly nebo měly zkoumat i jednání společnosti APP, se mi každopádně jeví jako nesprávný. U žádosti o prominutí cla podle čl. 239 celního kodexu ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu musí celní orgány v zásadě zkoumat subjektivní podmínky, které jsou uvedeny v těchto ustanoveních, jen pokud jde o příslušného žadatele. Hospodářský subjekt, který se v souvislosti se svými dovozy nechá zastupovat celním zástupcem, musí počítat s tím, že mu bude přičítána hrubá nedbalost jeho zástupce(22). Toto je pochopitelné, protože jednání zástupce je zastupovanému připisováno jako jeho vlastní jednání. V takovémto případě může žádost zastupovaného o prominutí cla vyžadovat, aby bylo incidenčně zkoumáno i jednání jeho zástupce. Z této skutečnosti však na rozdíl od názoru zastávaného APP nelze vyvodit, že v opačném případě, tedy v případě žádosti zástupce o prominutí cla, musí být incidenčně proveden i přezkum toho, zda zastupovaný jednal podvodně nebo hrubě nedbale. Zastupovaný totiž nejedná jménem zástupce, zástupce si proto při posuzování svého vlastního jednání nutně nemusí nechat připisovat jednání zastupovaného.

84.      Zadruhé se APP pokouší svůj názor, že prominutí cla přiznané společnosti Mondia platí i vůči ní, opřít o článek 899 prováděcího nařízení k celnímu kodexu. Z tohoto ustanovení podle ní vyplývá, že v takovém případě, jako je projednávaný případ, mělo být na základě žádosti podané společností Mondia přezkoumáno prominutí, i v případě celního dluhu společnosti APP. Společnost APP toto tvrzení opírá o to, že toto ustanovení podle svého znění stanoví přezkum jednání všech zúčastněných osob.

85.      Ani tuto argumentaci nelze přijmout. Z článku 899 prováděcího nařízení k celnímu kodexu nelze vyvodit, že celní dlužník svou žádostí o prominutí cla vyvolá povinnost celních orgánů přezkoumat v souvislosti se všemi solidárními dlužníky, kteří ručí za celní dluh, zda nejednali podvodně nebo hrubě nedbale.

86.      Nejprve je nutné uvést, že již znění článku 899 prováděcího nařízení k celnímu kodexu takovýto výklad nenabízí. V tomto článku je řeč pouze o „zúčastněné osobě“ v jednotném čísle, a ne o „zúčastněných osobách“ v množném čísle. Tímto výrazem je tedy zjevně míněn jen příslušný žadatel.

87.      Proti názoru zastávaném APP dále svědčí také pravidlo zakotvené v článku 899 prováděcího nařízení k celnímu kodexu, podle nějž celní orgány rozhodnou o žádosti na základě důvodů uvedených v žádosti. Jak již bylo vysvětleno výše(23), mohou být zájmy jednotlivých solidárních dlužníků v případě žádosti o prominutí cla naprosto protichůdné. Není proto možné vycházet z toho, že žadatel ve své žádosti nutně uvede i ty důvody, které jsou pro další zúčastněnou osobu příznivé.

88.      Zatřetí Maître Bérel za společnost PAD poukazuje na to, že rozhodnutí celních orgánů o částečném prominutí cla společnosti Mondia se vztahuje i na Maprochim. Francouzské celní orgány totiž upozornily společnosti APP a Maprochim na to, že rozhodnutí o jejich odvoláních v rámci správního řízení bude vydáno až poté, co rozhodnou o žádosti Mondia o prominutí cla.

89.      V této souvislosti stačí uvést, že v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU není určení obsahu rozhodnutí vnitrostátních orgánů úkolem Soudního dvora, nýbrž vnitrostátního soudu,. Soudní dvůr je tedy v zásadě povinen vycházet z toho, co uvedl předkládající soud(24). Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že předkládající soud chápe rozhodnutí celních orgánů v tom smyslu, že v těchto rozhodnutích byl částečně prominut jen celní dluh společnosti Mondia.

C –    Shrnutí

90.      Vzhledem k výše uvedenému z článků 213, 233 a 239 celního kodexu vyplývá, že rozhodnutí celních orgánů o částečném prominutí cla podle článku 239 celního kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení k celnímu kodexu ve prospěch jednoho solidárního dlužníka nemůže vyvolávat žádné automatické účinky ve prospěch ostatních solidárních dlužníků tohoto celního dluhu. Tato ustanovení tedy brání použití vnitrostátního právního předpisu, který takovéto účinky stanoví.

VII – Závěry

91.      Na základě výše uvedených úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby na předběžnou otázku odpověděl následovně:

„Články 213, 233 a 239 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, je nutno vykládat tak, že v takovém případě, jako je projednávaný případ, se solidární dlužník celního dluhu, kterému tento celní dluh nebyl prominut, nemůže s cílem zprostit se povinnosti zaplatit celní dluh odvolávat na rozhodnutí o prominutí vydané vůči jinému solidárnímu dlužníkovi podle článku 239 tohoto nařízení ve spojení s čl. 900 odst. 1 písm. o) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92.“

---

1 – Původní jazyk: němčina; jednací jazyk: francouzština

---

2 – V souladu s označeními používanými v SEU nebo SFEU je výraz „právo Unie“ používán jako souhrnný výraz pro právo Společenství a právo Unie. Bude-li dále řeč o jednotlivých ustanoveních primárního práva, budou uváděny předpisy použitelné ratione temporis.

---

3 – Úř. věst. L 102, s. 5.

---

4 – Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307.

---

5 – Úř. věst. L 145, s. 1.

---

6 – Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3.

---

7 – Úř. věst. L 187, s. 16; Zvl. vyd. 02/13, s. 463.

---

8 – Úř. věst. L 346, s. 1; Zvl. vyd 02/05, s. 356.

---

9 – Společnosti APP a Maprochim byly vyzvány, aby uhradily i jiné odvody (daně atd.), které ovšem nejsou pro projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce relevantní.

---

10 –      V souvislosti s podrobnostmi řízení před vnitrostátními orgány a před Komisí se odkazuje na usnesení Soudu ze dne 25. ledna 2007, Rijn Schelde Mondia France v. Komise (T‑55/05, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí).

---

11 – Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 27. března 1963, Da Costa a další (28/62 až 30/62, Recueil, s. 65, 81), ze dne 1. března 1973, Bollmann (62/72, Recueil, s. 269, bod 4), ze dne 10. července 1997, Palmisani (C‑261/95, Recueil, s. I‑4025, bod 31), a ze dne 12. února 2008, Kempter (C‑2/06, Sb. rozh. s. I‑411, bod 41 a násl.).

---

12 – Tak také Reiche, K., in: Witte, P., Zollkodex, Beck, 4. vydání 2006, článek 5, bod 5.

---

13 –      Rozsudky ze dne 18. prosince 2007, Société Pipeline Méditerranée et Rhône (C‑314/06, Sb. rozh. s. I‑12273, bod 21), ze dne 22. května 2003, Komise v. Německo (C‑103/01, Recueil, s. I‑5369, bod 33), ze dne 2. dubna 1998, EMU Tabac a další (C‑296/95, Recueil, s. I‑1605, bod 30) a ze dne 17. června 2010, Agra (C‑75/09, Sb. rozh. s. I‑5593, bod 32 a násl.).

---

14 –      Witte, P., in: Witte, P. (již uvedeno výše v poznámce pod čarou 12), článek 233, bod 12.

---

15 – Viz Henke, R., Huchatz, W., Das neue Abgabenverwaltungsrecht für Ein- und Ausfuhrabgaben, Zeitschrift für Zölle und Verbrauchsteuern, 1996, s. 226 a násl., 231.

---

16 – Rozsudky Soudního dvora ze dne 14. listopadu 2002, SPKR (C‑112/01, Recueil, s. I‑10655, bod 31), ze dne 2. dubna 2009, Elshani (C‑459/07, Sb. rozh. s. I‑2759, bod 31), a ze dne 29. dubna 2010, Dansk Transport og Logistik (C‑230/08, Sb. rozh. s. I‑3799, bod 51).

---

17 – Viz bod 73 tohoto stanoviska.

---

18 – Witte, P. (již uvedeno výše v poznámce pod čarou 12), článek 233, bod 12.

---

19 – V tomto smyslu také Witte, P. (již uvedeno výše v poznámce pod čarou 12), článek 213, bod 11 a článek 233 bod 12. Na uvedeném místě se poukazuje na to, že prominutí celního dluhu dlužníkovi z důvodů ekvity je namístě a že se tímto způsobem napravuje to, co nebylo možné v rámci diskrečního rozhodnutí.

---

20 – Rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1999, Söhl & Söhlke (C‑48/98, Recueil, s. I‑7877, bod 52) a ze dne 13. března 2003, Nizozemsko v. Komise (C‑156/00, Recueil, s. I‑2527, bod 91).

---

21 – Jiná ustanovení týkající se prominutí cla naproti tomu stanoví, že celní orgány prominou clo z úřední povinnosti, viz čl. 236 odst. 2 třetí pododstavec celního kodexu.

---

22 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. listopadu 2008, Heuschen & Schrouff Oriental Foods Trading v. Komise (C‑38/07 P, Sb. rozh. s. I‑8599, body 53 a 54).

---

23 – Bod 58 tohoto stanoviska.

---

24 – Viz rozsudky Soudního dvora ze dne 2. října 2008, Heinrich Bauer Verlag (C‑360/06, Sb. rozh. s. I‑7333, bod 15), a ze dne 29. dubna 2004, Orfanopoulos a Oliveri (C‑482/01 a C‑493/01, Recueil, s. I‑5257, bod 42).