Věc C-291/09

Francesco Guarnieri & Cie

v.

Vandevelde Eddy VOF

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank van koophandel te Brussel)

„Volný pohyb zboží – Článek 34 SFEU – Cautio judicatum solvi – Společnost založená podle monackého práva – Článek 18 první pododstavec SFEU“

Shrnutí rozsudku

1.        Celní unie – Celní území Unie – Monacké knížectví

[Článek 34 SFEU a 36 SFEU; nařízení Rady č. 2913/92, čl. 3 odst.2 písm. b)]

2.        Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem

(Článek 34 SFEU)

1.        Podle čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je území Monackého knížectví považováno za součást celního území Unie. Jelikož se z tohoto důvodu na obchod mezi Monakem a členskými státy nemohou uplatnit žádná cla nebo poplatky s rovnocenným účinkem, je třeba na zboží pocházející z této země a vyvážené přímo do členského státu pohlížet jako na zboží pocházející z uvedených států. Ze skutečnosti, že je na toto zboží pohlíženo jako na výrobky pocházející z členských států, vyplývá, že se na zboží pocházející z Monaka uplatní pravidla Smlouvy týkající se volného pohybu zboží.

(viz bod 14)

2.        Článek 34 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby právní úprava členského státu požadovala složení cautio judicatum solvi žalobcem s monackou státní příslušností, který podává k občanskoprávním soudům členského státu žalobu proti státnímu příslušníkovi posledně uvedeného státu, jíž se domáhá úhrady faktur vystavených za zboží, na které je třeba pohlížet jako na zboží pocházející ze Společenství, přestože státním příslušníkům tohoto členského státu takový požadavek neukládá.

Opatření tohoto typu zajisté vede k tomu, že hospodářské subjekty, které se rozhodly podat žalobu, podléhají odlišnému procedurálnímu režimu v závislosti na tom, zda mají státní příslušnost dotyčného členského státu, či nikoli. Okolnost, že státní příslušníci jiných členských států z tohoto důvodu váhají, zda prodat zboží kupujícím usazeným v uvedeném členském státě, kteří jsou jeho státními příslušníky, je však příliš neurčitá a nepřímá na to, aby takové vnitrostátní opatření mohlo být považováno za překážku obchodu uvnitř Společenství, takže příčinnou souvislost mezi narušením obchodu uvnitř Společenství a dotyčným rozdílným zacházením nelze považovat za prokázanou.

(viz body 17, 21 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

7. dubna 2011(*)

„Volný pohyb zboží – Článek 34 SFEU – Cautio judicatum solvi – Společnost založená podle monackého práva – Článek 18 první pododstavec SFEU“

Ve věci C‑291/09,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím rechtbank van koophandel te Brussel (Belgie) ze dne 17. července 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 27. července 2009, v řízení

Francesco Guarnieri & Cie

proti

Vandevelde Eddy VOF,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení A. Tizzano, předseda senátu, J.-J. Kasel, A. Borg Barthet, E. Levits a M. Safjan (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: E. Sharpston,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za belgickou vládu T. Maternem, jako zmocněncem,

–        za Komisi Evropských společenství J.-B. Laignelotem a M. van Beekem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 14. září 2010,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 28 ES až 30 ES.

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Francesco Guarnieri & Cie (dále jen „Guarnieri“), založené podle monackého práva se sídlem v Monaku, a společností Vandevelde Eddy VOF (dále jen „Vandevelde“) se sídlem v Belgii, jehož předmětem je dodání různých druhů zboží a jejich úhrada.

 Právní rámec

 Celní kodex Společenství

3        Článek 3 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), nyní nahrazen čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) (Úř. věst. L 145, s. 1), stanoví:

„Následující území, nacházející se mimo území členských států, jsou s ohledem na úmluvy a smlouvy, které se na ně vztahují, považována za součást celního území Společenství:

[…]

b)      FRANCIE

Území Monackého knížectví, jak je vymezuje celní úmluva podepsaná v Paříži dne 18. května 1963 (Journal officiel de la République française ze dne 27. září 1963, s. 8679).“

 Belgické právo

4        Článek 851 belgického soudního řádu (dále jen „soudní řád“) stanoví:

„Cizí státní příslušník, který je žalobcem nebo vedlejším účastníkem řízení, je povinen na návrh belgického žalovaného složit před učiněním jakéhokoli návrhu jistotu na úhradu nákladů řízení a na náhradu škody, které by mu mohly být v řízení uloženy (cautio judicatum solvi); tato povinnost se nevztahuje na státní příslušníky zemí, se kterými existuje dvoustranná úmluva, která jejich státní příslušníky od této povinnosti osvobozuje. Žalovaný může navrhnout, aby byla složena jistota, až v odvolacím řízení, je-li v něm odpůrcem.“

5        Ze spisu nevyplývá, zda existuje úmluva, která osvobozuje společnosti založené podle monackého práva od povinnosti cautio judicatum solvi.

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

6        Akciová společnost Fourcroy NV objednala u společnosti Vandevelde pro účely reklamní akce týkající se prodeje lahví likéru „Mandarine Napoléon“ 21 000 „twister-glazen“ (sklenic), jakož i 100 000 čajových svíček s příslušenstvím. Společnost Vandevelde pak objednala toto zboží od společnosti Guarnieri.

7        Podle názoru společnosti Vandevelde nesplnila společnost Guarnieri řádně svou povinnost dodání. Podle ní totiž kromě toho, že k dodání došlo pozdě, dodané zboží neodpovídalo objednávce, konkrétně 65 % sklenic bylo rozbito, neporušené sklenice byly znečištěné, plastové obaly pro 3000 položek byly poškozeny a reklamní nálepky byly umístěny na nesprávné straně. Společnost Vandevelde tak odmítla společnosti Guarnieri za uvedenou dodávku zaplatit.

8        Společnost Guarnieri proto podala návrh na zahájení řízení k rechtbank van koophandel te Brussel (obchodní soud v Bruselu), na základě kterého se v zásadě domáhala toho, aby byla společnosti Vandevelde uložena úhrada faktur za dodané zboží spolu s úrokem z prodlení. Společnost Vandevelde podala vzájemnou žalobu, ve které požadovala, aby byla společnosti Guarnieri uložena náhrada škody za nemajetkovou újmu a za ztrátu příjmu, která jí údajně vznikla, spolu s úrokem z prodlení.

9        Během jednání před předkládajícím soudem společnost Vandevelde podala in limine litis podle článku 851 soudního řádu návrh, aby bylo společnosti Guarnieri nařízeno složit jistotu ve výši 2500 eur na úhradu nákladů řízení, které by jí mohly být uloženy.

10      Vzhledem k tomu, že společnost Guarnieri tvrdila, že příkaz, kterým se vyžaduje, aby složila jistotu na úhradu nákladů řízení, je v rozporu s články 28 ES až 30 ES, jež se týkají volného pohybu zboží, považoval rechtbank van koophandel te Brussel za nezbytné za účelem posouzení slučitelnosti článku 851 soudního řádu s právem Unie přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání články 28 ES, 29 ES a 30 ES, aby bylo vyžadováno od žalobce s monackou státní příslušností, který podal v Belgii žalobu na úhradu faktur za dodání sklenic Twister a čajových svíček s příslušenstvím, na návrh žalovaného s belgickou státní příslušností, aby složil jistotu na úhradu nákladů řízení a na náhradu škody, které mu případně budou uloženy?“

 K předběžné otázce

11      Úvodem je třeba upřesnit, že z popisu skutkového stavu předkládajícím soudem vyplývá, že se v projednávané věci nejedná o vývozní toky, ale pouze o obchodování se zbožím určeným pro Belgii. Není tedy nutné se zabývat otázkou výkladu článku 35 SFEU.

12      Co se týče posouzení mechanismu cautio judicatum solvi s ohledem na články 34 SFEU a 36 SFEU, je třeba nejprve rozhodnout o použitelnosti ustanovení týkajících se volného pohybu zboží za okolností, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které se týkají dovozu zboží pocházejícího z Monaka monackou společností do členského státu.

13      V tomto ohledu je třeba samozřejmě připomenout, že podle článků 52 SEU a 355 SFEU nespadá území Monackého knížectví do „územní působnosti Smluv“ a že pokud není určité území součástí celního území Unie, nepoužijí se na tomto území pravidla Smlouvy o FEU týkající se volného pohybu zboží (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 23. září 2003, Komise v. Spojené království, C‑30/01, Recueil, s. I‑9481, bod 60).

14      Avšak podle čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 2913/92 je území Monackého knížectví považováno za součást celního území Unie. Jelikož se z tohoto důvodu na obchod mezi Monakem a členskými státy nemohou uplatnit žádná cla nebo poplatky s rovnocenným účinkem, je třeba na zboží pocházející z této země a vyvážené přímo do členského státu pohlížet jako na zboží pocházející z uvedených států. Ze skutečnosti, že je na toto zboží pohlíženo jako na výrobky pocházející z členských států, vyplývá, že se na zboží pocházející z Monaka uplatní pravidla Smlouvy týkající se volného pohybu zboží (viz per analogiam rozsudek ze dne 15. prosince 1976, Donckerwolcke a Schou, 41/76, Recueil, s. 1921, body 17 a 18, jakož i výše uvedený rozsudek Komise v. Spojené království, bod 54).

15      Pokud jde o otázku, zda ustanovení členského státu, které ukládá všem takovým cizím státním příslušníkům, jako jsou monačtí státní příslušníci, aby složili cautio judicatum solvi, pokud hodlají žalovat státního příslušníka tohoto členského státu, zatímco státní příslušníci posledně uvedeného státu takovou povinnost nemají, představuje překážku volného pohybu zboží, je třeba připomenout, že jakákoliv obchodní právní úprava členských států, která může narušit přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potencionálně obchod uvnitř Společenství je považována za opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 11. července 1974, Dassonville, 8/74, Recueil, s. 837, bod 5, a ze dne 9. prosince 2010, Humanplasma, C‑421/09, Sb. rozh. s. I‑0000, bod 26).

16      Jak uvedla generální advokátka v bodě 46 svého stanoviska, taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava týkající cautio judicatum solvi obsažená v článku 851 soudního řádu, je přitom čistě procesní povahy a jejím účelem není regulovat obchod. Kromě toho její uplatnění nezávisí na původu předmětného zboží, ale na splnění dvou kumulativních podmínek, tedy zaprvé na existenci sporu, který musí vzniknout po uzavření smlouvy a který vede k zahájení soudního řízení před belgickými soudy, a zadruhé na skutečnosti, že spor se musí týkat belgického státního příslušníka jakožto žalovaného, který se rozhodne využít dotčeného ustanovení.

17      Opatření tohoto typu zajisté vede k tomu, že hospodářské subjekty, které se rozhodly podat žalobu, podléhají odlišnému procedurálnímu režimu v závislosti na tom, zda mají státní příslušnost dotyčného členského státu, či nikoli. Jak však uvedla generální advokátka v bodech 46 a 47 svého stanoviska, okolnost, že státní příslušníci jiných členských států z tohoto důvodu váhají, zda prodat zboží kupujícím usazeným v uvedeném členském státě, kteří jsou jeho státními příslušníky, je příliš neurčitá a nepřímá na to, aby takové vnitrostátní opatření mohlo být považováno za překážku obchodu uvnitř Společenství (viz per analogiam rozsudky ze dne 7. března 1990, Krantz, C‑69/88, Recueil, s. I‑583, bod 11; ze dne 14. července 1994, Peralta, C‑379/92, Recueil, s. I‑3453, bod 24; ze dne 5. října 1995, Centro Servizi Spediporto, C‑96/94, Recueil, s. I‑2883, bod 41, a ze dne 22. června 1999, ED, C‑412/97, Recueil, s. I‑3845, bod 11). Příčinnou souvislost mezi narušením obchodu uvnitř Společenství a dotyčným rozdílným zacházením tak nelze považovat za prokázanou.

18      Článek 34 SFEU tedy nebrání takovému vnitrostátnímu opatření, jako je opatření upravené v článku 851 soudního řádu.

19      Je však třeba upřesnit, jak připomíná Komise Evropských společenství, že Soudní dvůr již rozhodl, že vnitrostátní ustanovení, o jaké se jedná ve sporu v původním řízení, i když nečiní rozdíl v závislosti na původu výrobků, obsahuje nicméně přímou diskriminaci vůči státním příslušníkům jiných členských států založenou na státní příslušnosti žalobce, jelikož nepožaduje složení jistoty po vlastních státních příslušnících (rozsudky ze dne 26. září 1996, Data Delecta a Forsberg, C‑43/95, Recueil, s. I‑4661, bod 17 a 22, jakož i ze dne 20. března 1997, Hayes, C‑323/95, Recueil, s. I‑1711, bod 19).

20      Takovou diskriminaci zakázanou čl. 18 prvním pododstavcem SFEU nelze ale konstatovat ve vztahu k takové monacké společnosti, jako je žalobkyně v původním řízení, jelikož se posledně uvedená společnost nemůže uvedeného ustanovení Smlouvy s úspěchem dovolávat (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 2. října 1997, Saldanha a MTS, C‑122/96, Recueil, s. I‑5325, bod 15; viz rovněž v oblasti volného pohybu osob rozsudek ze dne 4. června 2009, Vatsouras a Koupatantze, C‑22/08 a C‑23/08, Sb. rozh. s. I‑4585, bod 52).

21      Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 34 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby právní úprava členského státu požadovala složení cautio judicatum solvi žalobcem s monackou státní příslušností, který podává k občanskoprávním soudům tohoto státu žalobu proti státnímu příslušníkovi posledně uvedeného státu, jíž se domáhá úhrady faktur vystavených za zboží, na které je třeba pohlížet jako na zboží pocházející ze Společenství, přestože státním příslušníkům tohoto členského státu takový požadavek neukládá.

 K nákladům řízení

22      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 34 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby právní úprava členského státu požadovala složení cautio judicatum solvi žalobcem s monackou státní příslušností, který podává k občanskoprávním soudům tohoto státu žalobu proti státnímu příslušníkovi posledně uvedeného státu, jíž se domáhá úhrady faktur vystavených za zboží, na které je třeba pohlížet jako na zboží pocházející ze Společenství, přestože státním příslušníkům tohoto členského státu takový požadavek neukládá.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: nizozemština.