ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

2. července 2009

Věc F-49/08

Massimo Giannini

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Propuštění v závěru zkušební doby – Zkušební doba absolvovaná za neregulérních podmínek – Vady hodnotícího řízení – Cestovní výdaje – Delegace ve třetí zemi“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 ES, kterou se M. Giannini domáhá: zrušení rozhodnutí Komise o propuštění, oznámeného dne 10. července 2007, a v nezbytném rozsahu zrušení zamítnutí jeho stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí; v důsledku toho uložení Komisi zaplacení všech peněžitých nároků spojených s pokračováním jeho smlouvy; v každém případě zrušení rozhodnutí ze dne 27. července 2007 a ze dne 20. září 2007 provést srážku ve výši 5218,22 eur z jeho odměny za srpen 2007, a v důsledku toho vyplacení této částky zvýšené o úroky z prodlení; v každém případě zrušení rozhodnutí ze dne 28. srpna 2007 o snížení příspěvku na zařízení na třetinu částky vyplacené v listopadu 2006 a navrácení dalších dvou třetin, tedy 4278,50 eur z odměny za únor 2008, a v důsledku toho vyplacení této částky zvýšené o úroky z prodlení; poskytnutí náhrady škody včetně úroků pro nahrazení utrpěné majetkové a nemajetkové újmy, která byla předběžně vyčíslena na 200 000 eur.

Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 27. července 2007 nařizující vrácení jedné třetiny částky určené na pokrytí cestovních výdajů přiznané žalobci za rok 2007 se zrušuje. Komise zaplatí žalobci částku neoprávněně sraženou na základě rozhodnutí ze dne 27. července 2007, kromě části, která připadá na cestovní výdaje rodiny žalobce; tato částka se zvýší o úroky, jejichž výpočet počíná běžet od data, kdy byla provedena srážka, až do data skutečného zaplacení, úroky se vypočtou na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace platné v průběhu dotčeného období, zvýšené o dva body. Není namístě rozhodnout o návrhu na zrušení rozhodnutí ze dne 28. srpna 2007, kterým Komise snížila příspěvek pro žalobce na zařízení na třetinu částky vyplacené v listopadu 2006. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení, jakož i tři čtvrtiny nákladů řízení Komise. Komise ponese čtvrtinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spory majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu – Pojem

(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)

2.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Předmět – Podmínky průběhu

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84)

3.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Zařazení – Dohled nad smluvním zaměstnancem funkční skupiny IV prováděný úředníkem funkční skupiny AST

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 80 odst. 2)

4.      Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Podmínky průběhu – Upozornění

(Služební řád úředníků, čl. 34)

5.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

[Statut Soudního dvora, čl. 21, první pododstavec a příloha I, čl. 7 odst. 3; Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 44 odst. 1 písm. c); Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1]

6.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Posouzení výsledků

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84 odst. 3)

7.      Úředníci – Rovné zacházení – Úředníci v trvalém služebním poměru a zaměstnanci ve zkušební době

(Služební řád úředníků, čl. 43; Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84)

8.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Zpráva o ukončení zkušební doby – Rozsah a obsah

(Služební řád úředníků, čl. 25; Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 11 první pododstavec a čl. 81)

9.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Zpráva o ukončení zkušební doby

(Služební řád úředníků, čl. 25; Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 11 první pododstavec, čl. 81 a čl. 84 odst. 3)

10.    Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Rozhodnutí o propuštění

(Služební řád úředníků, čl. 25; Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 11 první pododstavec a čl. 81)

11.    Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Zkušební doba – Negativní hodnocení schopností dotyčné osoby – Prodloužení zkušební doby

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 84 odst. 3)

12.    Úředníci – Náhrada výdajů – Roční cestovní výdaje

(Služební řád úředníků, příloha VII, čl. 8)

13.    Úředníci – Náhrada výdajů – Roční cestovní výdaje

(Služební řád úředníků, příloha VII, čl. 8 odst. 4)

1.      „Spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu představují nejen žaloby na náhradu škody zaměstnanců proti orgánu, ale i všechny žaloby, které směřují k tomu, aby orgán zaplatil zaměstnanci částku, o které má tento zaměstnanec za to, že mu ji dluží na základě služebního řádu nebo jiného aktu, který upravuje jejich pracovněprávní vztahy. Podle čl. 91 odst. 1 služebního řádu má soud Společenství v těchto sporech neomezenou soudní pravomoc, která jej opravňuje k řešení sporů, které mu byly předloženy, v plném rozsahu, tedy k rozhodnutím o všech právech a povinnostech zaměstnance, s výjimkou naplňování některých částí rozsudku dotčeným orgánem za přesných podmínek, které soud stanoví, a pod jeho dohledem. Soudu Společenství tudíž přísluší případně rozhodnout, že orgánu bude uložena povinnost zaplatit částku, na kterou má navrhovatel nárok na základě služebního řádu nebo jiného právního aktu.

(viz body 39 až 42)

Odkazy:

Soudní dvůr: 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, Sb. rozh. s. I‑12041, body 65, 67 a 68

2.      Rozhodnutí o propuštění přijaté na konci zkušební doby je třeba zrušit, jestliže žalobci nebylo umožněno vykonat svou zkušební dobu za obvyklých podmínek.

Zkušební doba, která je určena k tomu umožnit posouzení schopností a chování osoby ve zkušební době, sice nemůže být postavena na roveň době vzdělávání, přesto musí být dotyčnému během jeho zkušební doby umožněno prokázat svou způsobilost. V praxi tato podmínka znamená, že osobě ve zkušební době musí být poskytnuty vhodné pokyny a rady, aby jí bylo umožněno přizpůsobit se specifickým požadavkům jí zastávaného pracovního místa.

Nutná míra uvedených pokynů a rad musí být posuzována nikoli abstraktně, nýbrž konkrétně na základě povahy vykonávaných činností. V této souvislosti nemohou být opomenuty dřívější zkušenosti osoby ve zkušební době. Tyto zkušenosti jako takové sice nemohou zpochybnit užitečnost zkušební doby, mohou ale být určující pro úroveň poskytovaného dohledu, aby zkušební doba splnila svůj účel.

(viz bod 65)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. května 1985, Patrinos v. CES, 3/84, Recueil, s. 1421, body 20 až 24

Soud prvního stupně: 1. dubna 1992, Kupka-Floridi v. CES, T‑26/91, Recueil, s. II‑1615, bod 44; 30. listopadu 1994, Correia v. Komise, T‑568/93, Recueil FP, s. I‑A‑271 a II‑857, bod 34; 5. března 1997, Rozand-Lambiotte v. Komise, T‑96/95, Recueil FP, s. I‑A‑35 a II‑97, bod 95

Soud pro veřejnou službu: 18. října 2007, Krcova v. Soudní dvůr, F‑112/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 48, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Soudem prvního stupně, věc T‑498/07 P; 16. dubna 2008, Doktor v. Rada, F‑73/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 31 a 33 až 36, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Soudem prvního stupně, věc T‑248/08 P

3.      Z ustanovení čl. 80 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců vyplývá, že smluvní zaměstnanci funkční skupiny IV mohou vykonávat své úkoly pod dohledem úředníků bez rozlišení kategorie. Toto ustanovení tedy nazakazuje, aby úkoly smluvního zaměstnance zařazeného do funkční skupiny IV byly případně vykonávány pod dohledem úředníka zařazeného do funkční skupiny AST.

(viz bod 72)

4.      Právo úředníka ve zkušební době vykovávat svoji zkušební dobu za řádných podmínek je dostatečně zajištěno ústním upozorněním, které mu umožňuje přizpůsobit a zlepšit své výkony podle požadavků služby.

(viz bod 84)

Odkazy:

Soud prvního stupně: Rozand-Lambiotte v. Komise, citováno výše, bod 102

5.      I když lze žalobu u Soudu prvního stupně podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, přílohy mají čistě důkazní a instrumentální funkci a nemohou tedy sloužit k rozvinutí žalobního důvodu stručně popsaného v žalobě uvedením výtek nebo argumentů, které v ní nebyly uvedeny. Žalobce musí ve své žalobě uvést přesné žalobní důvody, ohledně kterých má být rozhodnuto, jakož i alespoň stručně uvést právní a skutkové okolnosti, na kterých se tyto žalobní důvody zakládají.

Před Soudem pro veřejnou službu nemohou přílohy tím spíše rozvíjet žalobní důvod stručně popsaný v žalobě připojením výtek nebo argumentů v ní neuvedených, neboť podle čl. 7 odst. 3 přílohy I statutu Soudního dvora zahrnuje písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu v zásadě pouze jednu výměnu spisů účastníků řízení, nerozhodne-li posledně uvedený jinak. Tato zvláštnost řízení před Soudem pro veřejnou službu vysvětluje, proč na rozdíl od toho, co podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora platí před Soudem prvního stupně nebo Soudním dvorem, nemůže být vylíčení žalobních důvodů a argumentů v žalobě stručné. Takováto pružnost by měla v praxi za důsledek, že by velká část zvláštního a pozdějšího ustanovení uvedeného v příloze I statutu Soudního dvora byla zbavena svého smyslu.

(viz body 86 a 87)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 30. ledna 2007, Francie Télécom v. Komise, T‑340/03, Sb. rozh. s. II‑107, bod 167

6.      Článek 84 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců přiznává posuzující osobě a orgánu oprávněnému k uzavírání smluv o přijetí rozsáhlou pravomoc, pokud jde o posouzení schopností a výkonu osoby ve zkušební době s ohledem na služební zájem. Soudu Společenství proto nepřísluší, aby posouzení orgánů nahrazoval svým posouzením, pokud jde o relevanci součástí hodnocení zkušební doby, neboť jeho přezkum se omezuje na zjištění, zda neexistuje zjevně nesprávné posouzení nebo zneužití pravomoci.

(viz bod 89)

Odkazy:

Soud prvního stupně: Rozand-Lambiotte v. Komise, citováno výše, bod 112

Soud pro veřejnou službu: Krcová v. Soudní dvůr, citováno výše, bod 62

7.      Procesní záruky přiznané úředníkům při jejich hodnocení nemohou být rozšířeny na zaměstnance ve zkušební době. Právní a faktické situace úředníků v trvalém služebním poměru a zaměstnanců ve zkušební době vykazují podstatné rozdíly. Zejména faktická situace osoby ve zkušební době není srovnatelná se situací úředníka, který své funkce vykonává již řadu let. Navíc pravidla týkající se hodnocení úředníků nejsou použitelná pro posuzování osob ve zkušební době. Hodnotící zpráva úředníka v trvalém služebním poměru a zpráva o průběhu zkušební doby mají rozdílné funkce, neboť zpráva o průběhu zkušební doby má v zásadě vyhodnotit způsobilost úředníka plnit úkoly, které se pojí k jeho funkci, zatímco hlavní funkcí hodnotící zprávy je poskytnout administrativě pravidelné a co nejpodrobnější informace o podmínkách, za jakých úředník vykonává svoji službu.

(viz body 92 a 95)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: Doktor v. Rada, citováno výše, body 85 a 86

8.      Zpráva o průběhu zkušební doby smluvního zaměstnance a následná stanoviska, jako stanovisko nadřízeného nebo stanovisko zpravodajského výboru, nejsou rozhodnutími nepříznivě zasahujícími do právního postavení ve smyslu článku 25 služebního řádu, na který odkazuje čl. 11 první pododstavec a článek 81 pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Přestože tedy zpráva o průběhu zkušební doby a následná stanoviska musí být dostatečně odůvodněná, aby orgánu oprávněnému k uzavírání smluv o přijetí umožnila odůvodnit a přijmout své rozhodnutí, nemusí přesto podrobně popisovat veškeré skutečnosti, o něž se opírají. Posuzující zejména není povinen popsat veškeré činnosti osoby ve zkušební době ani vyčerpávajícím a podrobným způsobem zmiňovat problémy, k nimž ve zkušební době došlo. Po posuzujícím, nadřízeném zaměstnance nebo po zpravodajském výboru není rovněž možné požadovat, aby se zabývali veškerými skutkovými či právními aspekty, které byly zaměstnancem ve zkušební době uvedeny v jeho vlastním hodnocení nebo doplňujících vyjádřeních.

(viz bod 93)

Odkazy:

Soudní dvůr: 25. března 1982, Munk v. Komise, 98/81, Recueil, s. 1155, bod 14

9.      I když platí, že čl. 84 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců má smluvním zaměstnancům zaručit právo předložit jejich případná vyjádření orgánu oprávněnému k uzavírání smluv o přijetí a zaručit jim, že tato vyjádření budou zohledněna, článek 11 první pododstavec téhož pracovního řádu a článek 25 služebního řádu, na který pokud jde o smluvní zaměstnance odkazuje čl. 81 uvedeného pracovního řádu, se nevztahují na stanovisko zaujaté nadřízenými, kteří byli konzultováni v rámci hodnotícího řízení. Tito nadřízení proto nemohou být povinni k tomu, aby v rámci odůvodnění výslovně zaujali stanovisko ke všem argumentům, které uvedl zaměstnanec ve zkušební době.

(viz body 103 a 105)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 21. září 1999, Trigari-Venturin v. Překladatelské středisko, T‑98/98, Recueil FP, s. I‑A‑159 a II‑821, bod 57

10.    Rozhodnutí o propuštění dočasného zaměstnance na konci zkušební doby podléhá povinnosti uvést odůvodnění. Vzhledem k tomu, že článek 81 pracovního řádu ostatních zaměstnanců odkazuje, pokud jde o smluvní zaměstnance, na čl. 11 první pododstavec tohoto pracovního řádu, který se vztahuje na dočasné zaměstnance, a že toto posledně uvedené ustanovení rozšiřuje rozsah působnosti článku 25 služebního řádu, který ukládá povinnost odůvodnit každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení, na uvedené dočasné zaměstnance, musí být rozhodnutí o tom, že smluvní zaměstnanec nebude na konci zkušební doby jmenován do trvalého pracovního poměru odůvodněno.

Rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, pokud je vydáno v kontextu, který je dotyčnému známý, a který mu umožňuje porozumět dosahu opatření přijatého vůči němu. O tento případ se jedná tehdy, pokud tomuto rozhodnutí předcházely rozhovory s nadřízeným o dané situaci. Krom toho platí, že rozhodnutí, které odkazuje na dokument, který již má dotyčný k dispozici a který obsahuje skutečnosti, o něž orgán své rozhodnutí opřel, splňuje povinnost uvést odůvodněn.

(viz body 115 a 117)

Odkazy:

Soudní dvůr: 7. března 1990, Hecq v. Komise, C‑116/88 a C‑149/88, Recueil, s. I‑599, body 26 a 27

Soud prvního stupně: 15. října 1997, IPK v. Komise, T‑331/94, Recueil, s. II‑1665, bod 52; Trigari-Venturin v. Překladatelské středisko, citováno výše, bod 84

11.    Administrativa disponuje rozsáhlou pravomocí, pokud jde o posouzení schopností a výkonu osoby ve zkušební době a pokud jde o zájem služby. Zejména použití výrazu „za výjimečných okolností“ v čl. 84 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců ukazuje, že orgán oprávněný k uzavírání smluv o přijetí disponuje širokou posuzovací pravomocí k tomu, aby podle skutečností projednávaného případu a konkrétních okolností stanovil, v jaké situaci je prodloužení zkušební doby žádoucí. V důsledku toho může soud Společenství prohlásit posouzení výsledku zkušební doby provedené orgánem za protiprávní pouze v případě zjevně nesprávného posouzení nebo zneužití pravomoci.

Jestliže povinnost administrativy jednat vůči svým zaměstnancům s náležitou péčí znamená, že pokud orgán rozhoduje o postavení zaměstnance, zohlední veškeré skutečnosti, které mohou být pro jeho rozhodnutí určující, a že přitom zohlední nejen zájem služby, nýbrž i zájem dotčeného úředníka, nemůže být důsledkem této povinnosti přeměna možnosti „výjimečně“ prodloužit zkušební dobu, která je stanovena v čl. 84 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, v pravidlo, aniž by se změnil smysl tohoto ustanovení, které odráží rovnováhu práv a povinností vytvořenou uvedeným pracovním řádem ve vztazích mezi administrativou a pracovníky ve zkušební době.

(viz body 126, 128 a 129)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 27. června 2002, Tralli v. ECB, T‑373/00, T‑27/01, T‑56/01 a T‑69/01, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑453, bod 76

Soud pro veřejnou službu: Krcova v. Soudní dvůr, citováno výše, body 62 a 77

12.    Článek 8 odst. 4 druhá věta přílohy VII služebního řádu upravuje otázku cestovních výdajů, pokud jde o úředníka, jehož místo zaměstnání se nachází mimo území členského státu. Toto ustanovení stanoví pro dotyčného a jeho rodinu v každém kalendářním roce nárok na proplacení cestovních výdajů a toto proplacení nepodléhá pravidlu o nároku na poměrnou část, které je uvedeno v čl. 8 odst. 3, které se použije pro úředníky, jejichž místo zaměstnání se nachází na území členského státu. Zaměstnanec, který vykonává pracovní povinnosti ve třetí zemi, má tedy nárok na plné proplacení svých cestovních výdajů nezávisle na skutečné délce jeho pracovního poměru. Takovýto rozdíl v zacházení není diskriminační, neboť situace úředníků, jejichž místo zaměstnání se nachází na území členského státu a situace úředníků vykonávajících pracovní povinnosti mimo toto území, vykazuje podstatné rozdíly.

(viz body 155 a 158 až 160)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 23. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 97

13.    Mechanismus stanovený v čl. 8 odst. 4 přílohy VII služebního řádu upravující proplácení cestovních výdajů úředníků s místem zaměstnání ve třetí zemi, který byl zákonodárcem Společenství při reformě služebního řádu v roce 2004 zachován, předpokládá, že se cesta skutečně uskutečnila a její náklady byly skutečně zaplaceny. Přestože toto ustanovení již nezmiňuje povinnost předložit doklady, tato povinnost je inherentní podmínce, že se cesta skutečně uskutečnila.

(viz body 168 a 169)