24.1.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/14

1)

Je možné vykládat zásadu „znečišťovatel platí“ stanovenou v čl. 174 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství v tom smyslu, že povinnost provést naléhavé zabezpečovací a sanační práce a obnovit životní prostředí znečištěné lokality (nebo s tím spojené náklady) lze uložit – byť jen ve výjimečném případě – subjektu, který do životního prostředí nevypouští látky, které vedly k ekologickému ohrožení této lokality, anebo – v případě záporné odpovědi – brání tato zásada vnitrostátní právní úpravě (nebo jejímu uplatnění správními orgány), která ukládá povinnost provést naléhavé zabezpečovací a sanační práce a obnovit životní prostředí znečištěné lokality (nebo s tím spojené náklady) subjektu, který tvrdí, že do životního prostředí nevypouští látky, které vedly k ekologickému ohrožení této lokality, a to bez jakéhokoliv předchozího určení jeho odpovědnosti na základě příčinné souvislosti nebo pouze z toho důvodu, že působí ve znečištěné oblasti nebo tam má věcná práva k majetku či podnik, při porušení nebo neuplatnění zásady proporcionality?

2)

Brání zásada „znečišťovatel platí“ vnitrostátní právní úpravě, konkrétně článku 2050 občanského zákoníku, která v případě, že ve znečištěné lokalitě působí několik průmyslových podniků, umožňuje, aby jim správní orgán uložil povinnost sanace této lokality bez předchozího určení odpovědnosti za znečištění v každém jednotlivém případě nebo pouze na základě skutečnosti, že jsou vlastníky výrobních prostředků, a proto objektivně odpovídají za škody, které tyto prostředky způsobí na životním prostředí, nebo aby jim uložil povinnost obnovit znečištěné životní prostředí i bez ohledu na jejich účast na způsobení znečištění a její rozsah?

3)

Brání směrnice týkající se nápravy škod na životním prostředí (směrnice 2004/35/ES (1) ze dne 21. dubna 2004, a to zejména článek 7 a příloha II, na kterou je v něm odkazováno) vnitrostátní právní úpravě, která dovoluje veřejnému orgánu, aby ukládal jako „přiměřené možnosti nápravy škod na životním prostředí“ taková opatření ohledně životního prostředí (v projednávané věci představované „fyzickým ohraničením“ spodní vrstvy podél celého pobřeží), která jsou odlišná od dříve přijatých opatření, která byla zvolena na základě příslušného šetření v rámci kontradiktorního řízení a již schválena a uskutečněna nebo jejichž provádění probíhá, aniž by přitom vyhodnotil zvláštní podmínky lokality a náklady na provedení v porovnání s přiměřeně předvídatelnými výnosy, možné či pravděpodobné vedlejší škody a dopady na veřejné zdraví a bezpečnost a čas potřebný k jejich provedení?

4)

Brání s ohledem na zvláštní povahu situace v lokalitě národního zájmu Priolo směrnice Společenství ve věci nápravy škod na životním prostředí (směrnice 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004, a to zejména článek 7 a příloha II, na kterou je v něm odkazováno) vnitrostátní právní úpravě, která dovoluje veřejnému orgánu, aby vydával z moci úřední taková opatření, jako jsou opatření o podmínkách ke schvalování legitimního používání ploch, které nejsou sanací dotčeny přímo, jelikož jsou již po sanaci nebo nejsou znečištěné, ale nicméně spadají do vymezené oblasti lokality národního zájmu Priolo?