1

Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr:

2

Podle článku 2 odst. 1 zákona 3037/2002 (FEK A’ 174/30.7.2002), nazvaného „Zákaz používání nebo instalace her“, platí, že používání elektrických, elektromechanických a elektronických her, „včetně počítačů, je obecně zakázáno v takových veřejných místech, jako jsou hotely, kavárny, shromažďovací sály uznané za veřejně prospěšné všeho druhu a ve všech dalších veřejných nebo soukromých místech. Instalace těchto her je rovněž zakázána“.

3

Článek 3 téhož zákona, nazvaný „Podniky poskytující internetové služby“, stanoví, že „[i]nstalace a provozování počítačů v zařízeních poskytujících internetové služby nepodléhá zákazu uvedenému v článku 2. Používání her na těchto počítačích je nicméně zakázáno nezávisle na použité metodě“.

4

Nedodržení uvedených zákazů má za následek uplatnění trestních sankcí stanovených v článku 4 uvedeného zákona, jakož i správních sankcí stanovených v jeho článku 5.

5

Konečně, podle čl. 9 odst. 1 téhož zákona nemají ustanovení tohoto zákona „dopad na ustanovení zákona č. 2206/1994 ani na další ustanovení týkající se kasin“.

6

V bodě 1 výroku výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko rozhodl Soudní dvůr následovně:

„Řecká republika tím, že do čl. 2 odst. 1 a článku 3 zákona č. 3037/2002 vložila pod hrozbou trestních nebo správních sankcí stanovených v článcích 4 a 5 téhož zákona zákaz instalovat a provozovat elektrické, elektromechanické a elektronické hry, včetně všech počítačových her, ve všech veřejných nebo soukromých místech s výjimkou kasin, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 28 ES, 43 ES a 49 ES, jakož i článku 8 směrnice [98/34].“

7

Poté, co byla Řecká republika dne 11. prosince 2006 Komisí dotázána na stav plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, odpověděla dopisem ze dne . V tomto dopise neposkytly řecké orgány žádné konkrétní informace týkající se změny dotčené vnitrostátní právní úpravy za účelem dosažení souladu s tímto rozsudkem. Řecké orgány naopak zdůraznily důležitost a složitost této změny, přičemž tvrdily, že příslušná ministerstva spolupracují za účelem zavedení přípustné právní úpravy, která bude splňovat požadavky práva Společenství a zásadu proporcionality.

8

Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že Řecká republika nepřijala opatření nezbytná k vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko, zaslala dne 23. března 2007 tomuto členskému státu výzvu dopisem podle čl. 228 odst. 2 ES.

9

Vzhledem k tomu, že Řecká republika na tento dopis neodpověděla, Komise tomuto členskému státu zaslala dne 29. června 2007 odůvodněné stanovisko, kterým jej vyzvala, aby ve lhůtě dvou měsíců od obdržení tohoto odůvodněného stanoviska přijal opatření nezbytná k tomu, aby vyhověl tomuto rozsudku.

10

Vzhledem k tomu, že Řecká republika na toto stanovisko neodpověděla ani Komisi neoznámila žádné legislativní opatření, kterým by vyhověla uvedenému rozsudku, měla Komise za to, že tento členský stát nevyhověl výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko, a podala projednávanou žalobu.

11

Řecká republika zaslala svou odpověď na odůvodněné stanovisko dne 12. března 2008, tedy dva dny poté, co Komise podala projednávanou žalobu, ve které uvedla, že za účelem vypracování návrhu změny zákona byl svolán legislativní redakční výbor.

12

Krom toho z diskuse vyplývá, že Řecká republika předala Komisi první návrh změny zákona 2008 v souladu s článkem 8 směrnice 98/34 dne 7. května. Komise formulovala připomínky v podrobném stanovisku ze dne 1. srpna 2008, na které Řecká republika neodpověděla. Nicméně dne se mezi účastnicemi řízení konalo jednání v Athénách.

13

Zástupce Řecké republiky rovněž uvedl, že nový návrh změny zákona by měl být během krátké lhůty schválen vládou před tím, než bude v souladu s článkem 8 směrnice 98/34 sdělen Komisi, aby přezkoumala jeho ustanovení. Na závěr tohoto postupu mělo být o uvedeném návrhu k jeho přijetí hlasováno v Parlamentu

14

Ačkoli článek 228 ES neupřesňuje lhůtu, v níž musí být vyhověno rozsudku Soudního dvora, kterým bylo určeno, že stát nesplnil povinnost, z ustálené judikatury vyplývá, že zájem na okamžitém a jednotném uplatňování práva Společenství vyžaduje, aby toto plnění povinností vyplývajících z rozsudku bylo započato okamžitě a bylo završeno v co nejkratší možné lhůtě (viz zejména rozsudek ze dne 9. prosince 2008, Komise v. Francie, C-121/07, dosud Sb. rozh. s. I-9159, bod 21 a citovaná judikatura).

15

Krom toho datem rozhodným pro posouzení existence nesplnění povinnosti podle článku 228 ES je uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku vydaném podle tohoto ustanovení (viz zejména rozsudek ze dne 18. července 2007, Komise v. Německo, C-503/04, Sb. rozh. s. I-6153, bod 19 a citovaná judikatura).

16

V projednávaném případě je zjevné, že k datu, ke kterému uplynula dvouměsíční lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku ze dne 29. června 2007, nepřijala Řecká republika žádné opatření, které si žádá splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, přičemž návrh prvního opatření k vyhovění rozsudku byl Komisi předán až dne .

17

Za těchto podmínek je třeba určit, že Řecká republika, jak ostatně sama připouští, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 228 odst. 1 ES.

18

Komise na základě způsobu výpočtu definovaného v jejím sdělení o uplatňování článku 228 Smlouvy o ES [SEK(2005) 1658] ze dne 13. prosince 2005 navrhla, aby Soudní dvůr uložil Řecké republice penále ve výši 31798,80 eur za každý den prodlení jako sankci za nesplnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci a až do dne splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku Komise v. Řecko.

19

Komise je toho názoru, že uložení zaplacení penále je nejvhodnějším nástrojem k co možná nejrychlejšímu ukončení zjištěného porušování předpisů a že v projednávaném případě je penále ve výši 31798,80 eur za každý den prodlení přiměřené závažnosti a délce porušení, přičemž zároveň zohledňuje nutnost zajistit účinnost sankce. Tato částka byla vypočtena vynásobením jednotného základu 600 eur koeficientem 11 (ze stupnice od 1 do 20) s přihlédnutím k závažnosti porušení, koeficientem 1,1 (ze stupnice od 1 do 3), s přihlédnutím k délce porušení a koeficientem 4,38 (založeným na hrubém domácím produktu dotčeného členského státu a na vážení hlasů v Radě Evropské unie), který má odrážet platební schopnost tohoto členského státu.

20

Pokud jde o závažnost porušení, Komise uvádí, že dotčená vnitrostátní právní úprava porušuje tři ze čtyř základních svobod zakotvených Smlouvou. Dále tvrdí, že řecké orgány nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývají z čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 98/34, a navíc s Komisí zcela nespolupracovaly během postupu před zahájením soudního řízení zahájeného na základě článku 228 ES.

21

Řecká republika má za to, že Komisí vyměřený koeficient závažnosti, který má zohlednit závažnost konstatovaného nesplnění povinnosti, je velmi vysoký a neměl by být vyšší než 4. V tomto ohledu Řecká republika tvrdí, že nesplnění povinnosti se dotýká pouze malého odvětví, že dotčená vnitrostátní právní úprava se použije nediskriminačně a že je mimoto nejvhodnějším řešením vzhledem k hospodářským a sociálním problémům způsobeným nezdravým a nekontrolovaným provozováním her, takže je odůvodněna naléhavými důvody obecného zájmu. Krom toho Řecká republika s poukazem na judikaturu Soudního dvora tvrdí, že uvedený koeficient porušuje zásadu proporcionality.

22

Pokud jde o délku trvání neplnění povinnosti, Komise bere v úvahu období jedenácti celých měsícům, které uplynulo ode dne vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko do 17. října 2007, tj. data rozhodnutí podat projednávanou žalobu.

23

Řecká republika požaduje, aby byl tento koeficient snížen na minimální sazbu. Podle Řecké republiky odpovídá počátek neplnění povinnosti uplynutí lhůty tří měsíců stanovené v dopise ze dne 11. prosince 2006, kterým Komise požádala o informace ohledně stavu plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko.

24

Soudní dvůr, který konstatoval, že Řecká republika nesplnila povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, může tomuto členskému státu na základě čl. 228 odst. 2 třetího pododstavce ES uložit povinnost zaplatit paušální částku nebo penále.

25

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru přísluší, aby v každé věci posoudil s ohledem na okolnosti daného případu, jaké peněžité sankce mají být uloženy (rozsudek ze dne 10. ledna 2008, Komise v. Portugalsko, C-70/06, Sb. rozh. s. I-1, bod 31 a citovaná judikatura).

26

V projednávaném případě, jak bylo uvedeno v bodě 18 tohoto rozsudku, Komise navrhuje Soudnímu dvoru, aby Řecké republice uložil zejména penále ve výši 31798,80 eur.

27

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že Soudní dvůr není vázán návrhy Komise, které jsou pouze užitečným referenčním základem (viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2003, Komise v. Španělsko, C-278/01, Recueil, s. I-14141, bod 41 a citovaná judikatura). Ani takové pokyny, jako jsou pokyny obsažené ve sděleních Komise, nejsou pro Soudní dvůr závazné, přispívají však k zajištění transparentnosti, předvídatelnosti a právní jistoty ohledně úkonů Komise (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne , Komise v. Francie, C-304/02, Sb. rozh. s. I-6263, bod 85, a ze dne , Komise v. Francie, C-177/04, Sb. rozh. s. I-2461, bod 70).

28

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že účelem rozhodnutí o uložení zaplacení penále nebo paušální částky je, aby na členský stát, který nesplnil svoji povinnost, byl vyvíjen ekonomický nátlak, který jej přiměje k tomu, aby ve zjištěném neplnění povinností ustal. Uložené peněžité sankce tudíž musí být stanoveny v závislosti na míře přesvědčivosti nezbytné k tomu, aby dotčený členský stát změnil své chování (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky ze dne 12. července 2005, Komise v. Francie, bod 91, jakož i ze dne , Komise v. Francie, body 59 a 60).

29

V projednávaném případě je přitom třeba konstatovat, že v průběhu jednání Soudního dvora dne 29. ledna 2009 potvrdil zmocněnec Řecké republiky, že nebyl k tomuto dni schválen žádný právní předpis, který by ukončil nesplnění povinnosti konstatované výše uvedeným rozsudkem Komise v. Řecko, a a fortiori nevstoupil v platnost.

30

Vzhledem k tomu, že dotčené nesplnění povinnosti přetrvávalo až do dne, ke kterému Soudní dvůr přezkoumal skutkové okolnosti, představuje uložení povinnosti Řecké republice zaplatit penále navrhované Komisí vhodný prostředek k tomu, aby byl tento členský stát přiměn k přijetí opatření nezbytných k zajištění toho, aby vyhověl výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, bod 37 a citovaná judikatura).

31

Dále, pokud jde o způsoby výpočtu takovéhoto penále, Soudnímu dvoru při výkonu jeho posuzovací pravomoci přísluší, aby stanovil penále takovým způsobem, aby bylo jednak přizpůsobené okolnostem, a jednak přiměřené zjištěnému nesplnění povinností a platební schopnosti dotyčného členského státu (viz zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, bod 38 a citovaná judikatura).

32

Z tohoto pohledu jsou základními kritérii, která musí být zohledněna pro zajištění donucující povahy penále za účelem jednotného a účinného používání práva Společenství, v zásadě stupeň závažnosti porušení, jeho doba trvání a platební schopnost dotčeného členského státu. Pro účely použití těchto kritérií je třeba přihlédnout zvláště k důsledkům nevyhovění rozsudku pro soukromé a veřejné zájmy, jakož i k naléhavosti, s níž je třeba přimět dotyčný členský stát k tomu, aby dostál svým povinnostem (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, bod 39 a citovaná judikatura).

33

Pokud jde zaprvé o závažnost protiprávního jednání, zejména pak o důsledky nevyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko pro soukromé a veřejné zájmy, je třeba konstatovat, že takový zákaz instalovat, provozovat a používat elektrické, elektromechanické a elektronické hry, včetně všech počítačových her, ve všech veřejných nebo soukromých místech s výjimkou kasin, jaký je stanoven vnitrostátními právními předpisy dotčenými ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, porušuje zásady volného pohybu zboží, služeb a svobodu usazování zakotvené v článku 28 ES, jakož i článcích 43 ES a 49 ES.

34

Jak Soudní dvůr uvedl v bodech 29, 30, 51 a 55 výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, neměla tato vnitrostátní právní úprava za následek pouze snížení objemu dovozu takových her pocházejících z jiných členských států, ale ve skutečnosti vedla od zavedení uvedeného zákazu k zastavení těchto dovozů. Navíc uvedená právní úprava brání hospodářským subjektům z jiných členských států v poskytování služeb, a dokonce i v usazení se za tímto účelem v Řecku.

35

Jak uvedl generální advokát v bodě 54 svého stanoviska, Řecká republika navíc nepřijala opatření směřující k pozastavení uplatňování právních předpisů dotčených ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, a tedy dovolila, aby na základě těchto předpisů byly hospodářské subjekty vystaveny trestům odnětí svobody a peněžitým sankcím. Je tedy naléhavé, aby Řecká republika tyto právní předpisy změnila.

36

Dále je třeba rovněž zohlednit skutečnost, že nesplnění povinnosti konstatované ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Řecko spočívá na neoznámení technických předpisů stanovených v článku 8 směrnice 98/34. Dodržení této zvláštní povinnosti je totiž nezbytné pro to, aby byl zcela uskutečněn cíl sledovaný uvedenou směrnicí, který je vymezen v jejím druhém a třetím bodě odůvodnění, a sice zajistit hladké fungování vnitřního trhu.

37

Krom toho cílem vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, byl boj proti vážným společenským problémům způsobeným skutečností, že dotčené hry lze snadno změnit na hazardní hry, které jsou v Řecku mimo kasina zakázány. Soudní dvůr v bodě 38 tohoto rozsudku připustil, že naléhavé důvody obecného zájmu, jichž se dovolávala Řecká republika, mohou odůvodnit překážku volnému pohybu zboží konstatovanou v této věci. V bodě 41 uvedeného rozsudku má nicméně za to, že zákaz uvedených her ve všech veřejných nebo soukromých místech s výjimkou kasin, představuje vzhledem ke sledovanému cíli nepřiměřené opatření.

38

S ohledem na tyto úvahy je třeba stanovit koeficient, který slouží k zohlednění závažnosti nesplnění povinnosti, ve výši 8, což přiměřeným způsobem odráží charakteristiky dotčeného porušení.

39

Zadruhé, co se týče doby trvání tohoto porušení, musí být tato doba posuzována k okamžiku, kdy Soudní dvůr posuzuje skutkové okolnosti v rámci řízení zavedeného na základě článku 228 ES, a nikoliv k okamžiku, kdy mu Komise věc předloží (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, bod 45).

40

V projednávané věci přetrvává nesplnění povinnosti Řecké republiky vyhovět výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko vzhledem k době, která uběhla ode dne 26. října 2006, kdy byl vyhlášen uvedený rozsudek, již více než dva roky.

41

Za těchto okolností se koeficient ve výši 1,5 (na stupnici od 1 do 3) jeví přiměřeným ke zohlednění doby trvání porušení.

42

Zatřetí, pokud jde o platební schopnost dotčeného členského státu, je návrh Komise spočívající na stanovení koeficientu založeného na hrubém domácím produktu tohoto členského státu a na počtu hlasů, kterými tento stát disponuje v Radě, v zásadě vhodným způsobem, jak promítnout toto kritérium při současném zachování přiměřeného odstupu mezi jednotlivými členskými státy (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, bod 48 a citovaná judikatura).

43

V projednávaném případě odráží koeficient ve výši 4,38 navržený Komisí a uvedený ve sdělení o uplatňování článku 228 Smlouvy o ES ze dne 13. prosince 2005 přiměřeným způsobem vývoj faktorů, které jsou základem pro posouzení platební schopnosti Řecké republiky.

44

Totéž platí pokud jde o základní částku, na kterou se použijí násobící koeficienty a která musí být stanovena na částku 600 eur.

45

S ohledem na vše výše uvedené, dává vynásobení základní částky ve výši 600 eur koeficienty stanovenými na 8 za závažnost porušení, na 1,5 za dobu trvání porušení a na 4,38 za platební schopnost dotyčného členského státu v projednávaném případě výslednou částku 31536 eur za každý den prodlení. Tato částka musí být s ohledem na účel penále, jak byl uveden v bodě 28 tohoto rozsudku, považována za přiměřenou.

46

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba Řecké republice uložit, aby zaplatila Komisi na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 31536 eur za každý den prodlení s provedením opatření nezbytných k vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Řecko, a to ode dne vydání tohoto rozsudku až do splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku Komise v. Řecko.

47

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Řecké republice povinnost zaplatit paušální částku 9636 eur za každý den prodlení se splněním povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Řecko, a to ode dne vydání tohoto rozsudku až do dne, kdy bude uvedenému rozsudku vyhověno v plném rozsahu nebo do data vydání rozsudku v projednávané věci, pokud by k tomuto datu nebyly zcela splněny povinnosti vyplývající z uvedeného rozsudku Komise v. Řecko.

48

Tato denní částka vychází z vynásobení základní částky 200 eur koeficientem závažnosti porušení, který byl v projednávaném případě vyměřen na stupnici od 1 do 20 na 11, a koeficientem vyjadřujícím platební schopnost Řecké republiky stanoveným na 4,38.

49

Celková výše paušální částky požadované z tohoto titulu činí částku 3420780 eur, která vyplývá z vynásobení denní částky 9636 eur hodnotou 355, která představuje počet dní uplynulých mezi 26. říjnem 2006, datem vyhlášení výše uvedeného rozsudku, a 17. říjnem 2007, tj. dnem, ke kterému se Komise rozhodla podat projednávanou žalobu.

50

Řecká republika tvrdí, že jí nesmí být uložena povinnost zaplacení paušální částky, jelikož tato peněžitá sankce trestá jednání dotčeného členského státu v minulosti. Dále je toho názoru, že výše paušální částky navržená Komisí je nepřiměřená vzhledem k závažnosti a délce trvání porušení, zejména je pak příliš vysoká, vezmeme-li v potaz problematičnost právní úpravy her v Řecku.

51

Pokud jde o uložení paušální částky, musí být o uložení v každém jednotlivém případě rozhodnuto v závislosti na všech relevantních skutečnostech souvisejících jak s charakteristikami zjištěného nesplnění povinnosti, tak s přístupem členského státu, jehož se řízení zahájené na základě článku 228 ES týká (výše uvedený rozsudek ze dne 9. prosince 2008, Komise v. Francie, bod 62).

52

Rozhodne-li Soudní dvůr o uložení penále nebo paušální částky, přísluší mu při výkonu jeho posuzovací pravomoci, aby stanovil toto penále nebo paušální částku takovým způsobem, aby byly jednak přizpůsobené okolnostem, a jednak přiměřené zjištěnému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu. Pokud jde konkrétněji o uložení paušální částky, k relevantním faktorům v tomto ohledu náleží doba přetrvávání nesplnění povinnosti od rozsudku, kterým bylo toto nesplnění povinnosti určeno, jakož i dotčené veřejné a soukromé zájmy (viz výše uvedený rozsudek ze dne 9. prosince 2008, Komise v. Francie, bod 64 a citovaná judikatura).

53

V takové situaci, jako je situace, která je předmětem projednávané žaloby, je uložení povinnosti zaplatit paušální částku nutné vzhledem k přetrvávání nesplnění povinnosti po dlouhé období od vydání rozsudku konstatujícího toto nesplnění povinnosti, vzhledem k dotčeným veřejným a soukromým zájmům, nepřijetí rozhodnutí o pozastavení uplatňování dotčených právních předpisů, které by vyloučilo vedení trestních řízení, a vzhledem k absenci hmatatelných kroků ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku.

54

S ohledem na výše uvedené jsou okolnosti projednávaného případu správně zohledněny stanovením výše paušální částky, kterou Řecká republika bude povinna uhradit, na tři miliony eur.

55

Je tudíž důvodné uložit Řecké republice, aby zaplatila Komisi na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ paušální částku ve výši tří milionů eur.

56

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od Řecké republiky požadovala a Řecká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: