—

za Roda Golf & Beach Resort SL E. López Ayuso, abogada,

—

za španělskou vládu J. López-Medel Basconesem, jako zmocněncem,

—

za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,

—

za německou vládu M. Lummou a J. Kemper, jako zmocněnci,

—

za řeckou vládu S. Chala, jako zmocněnkyní,

—

za italskou vládu R. Adamem, jako zmocněncem, ve spolupráci s W. Ferrante, avvocato dello Stato,

—

za lotyšskou vládu E. Balode-Buraka a E. Eihmane, jako zmocněnkyněmi,

—

za maďarskou vládu G. Ivánem, jako zmocněncem,

—

za polskou vládu M. Dowgielewiczem, jako zmocněncem,

—

za slovenskou vládu J. Čorbou, jako zmocněncem,

—

za Komisi Evropských společenství V. Jorisem a F. Jimeno Fernándezem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 16 nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (Úř. věst. L 160, s. 37; Zvl. vyd. 19/01, s. 227).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení o opravném prostředku před Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 5 de San Javier (soud prvního stupně č. 5, San Javier) podaném společností Roda Golf & Beach Resort SL (dále jen „Roda Golf“) proti rozhodnutí soudního úředníka uvedeného soudu, kterým zamítl žádost o doručení mimo rámec soudního řízení adresátům usazeným ve Spojeném království a v Irsku notářského zápisu o oznámení a výkonu jednostranného odstoupení společností Roda Golf od šestnácti smluv o prodeji nemovitosti, kterou tato společnost uzavřela s každým z uvedených adresátů.

3

Aktem ze dne 26. května 1997 přijala Rada Evropské unie na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (články K až K.9 Smlouvy o Evropské unii byly nahrazeny články 29 EU až 42 EU) Úmluvu o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech Evropské unie (Úř. věst. C 261, s. 1).

4

Tato úmluva nevstoupila v platnost. V rozsahu, v němž byl jejím textem inspirován text nařízení č. 1348/2000, byla vysvětlující zpráva k této úmluvě (Úř. věst. 1997, C 261, s. 26) použita k objasnění výkladu uvedeného nařízení.

5

Nařízení č. 1348/2000 upravuje doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.

6

Druhý bod odůvodnění uvedeného nařízení uvádí:

„Řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje zdokonalení a urychlení zasílání soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.“

7

Podle jeho šestého bodu odůvodnění:

„Účinnost a rychlost soudního řízení v občanských věcech vyžaduje, aby zasílání soudních a mimosoudních písemností mezi místními orgány určenými členskými státy probíhalo přímo a rychle. […]“

8

Článek 2 odst. 1 nařízení č. 1348/2000 stanoví, že „[k]aždý členský stát určí veřejné činitele, orgány nebo jiné osoby (dále jen ‚odesílající subjekty‘) příslušné k zasílání soudních nebo mimosoudních písemností, které mají být doručeny v jiném členském státě“. Na základě čl. 23 odst. 1 uvedeného nařízení členské státy sdělí uvedené informace Komisi Evropských společenství, která je zveřejní v Úředním věstníku.

9

Ze sdělení Španělského království podle uvedeného článku 23 (Úř. věst. 2001, C 151, s. 4, a C 202, s. 10) vyplývá, že ve Španělsku jsou odesílajícími orgány Secretarios Judiciales (soudní úředníci) různých Juzgados (soud, kde rozhodují samosoudci) a Tribunales (soud rozhodující v senátu).

10

Článek 16 nařízení č. 1348/2000 uvedený v jeho kapitole III, nazvané „Mimosoudní písemnosti“, stanoví:

„Mimosoudní písemnosti mohou být zasílány za účelem doručení v jiném členském státě v souladu s tímto nařízením.“

11

Článek 17 písm. b) uvedeného nařízení stanoví vypracování seznamu písemností, které mohou být doručovány podle tohoto nařízení.

12

Tento seznam tvoří přílohu II rozhodnutí Komise 2001/781/ES ze dne 25. září 2001 o vypracování příručky přijímajících subjektů a seznamu písemností, které mohou být doručovány podle nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (Úř. věst. L 298, s. 1; Zvl. vyd. 19/03, s. 3, a – opravy – Úř. věst. 2002, L 31, s. 88, a Úř. věst. 2003, L 60, s. 3), ve znění rozhodnutí Komise 2007/500/ES ze dne (Úř. věst. L 185, s. 24). Obsahuje informace sdělené členskými státy na základě čl. 17 písm. b) nařízení č. 1348/2000. Ohledně Španělska uvádí zejména, že „[p]okud jde o mimosoudní písemnosti, které mohou být doručovány, jde o jiné než soudní dokumenty vydané veřejným orgánem, který má podle španělského zákona pravomoc k doručování“.

13

Nařízení č. 1348/2000 bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (Úř. věst. L 324, s. 79), použitelným v plném rozsahu ode dne .

14

Haagská úmluva ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (dále jen „Haagská úmluva ze dne “) zavedla mechanismus správní spolupráce umožňující doručování prostřednictvím ústředního orgánu. Článek 17 uvedené úmluvy se týká doručování mimosoudních písemností.

15

Podle čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1348/2000 má uvedené nařízení přednost před ustanoveními Haagské úmluvy ze dne 15. listopadu 1965.

16

Zákon 1/2000, občanský soudní řád (Ley 1/2000, de Enjuiciamiento Civil), ze dne 7. ledna 2000 (BOE č. 7, ze dne , s. 575, dále jen „LEC“), upravuje v článcích 223 a 224 režim rozhodnutí vydávaných soudním úředníkem ve věcech občanských takto:

„Článek 223. Organizační procesní opatření

1.   Soudní úředníci jsou příslušní vydávat organizační procesní opatření, jimiž se upravuje zákonem stanovený průběh řízení.

2.   V organizačních procesních opatřeních se uvádí pouze to, co se jimi určuje, jméno soudního úředníka, který je vydává, datum a podpis úředníka.

Článek 224. Revize organizačních procesních opatření

1.   Ze zákona jsou neplatná organizační procesní opatření, jimiž bylo rozhodnuto o otázkách, o nichž je v souladu se zákonem třeba rozhodnout příkazem, usnesením nebo rozsudkem.

2.   Kromě případů zmíněných v předchozím odstavci mohou být organizační procesní opatření též zrušena na návrh účastníka, jemuž způsobují újmu, jestliže porušují nějaké zákonné ustanovení nebo rozhodují o otázkách, o nichž má být v souladu s tímto zákonem rozhodnuto příkazem.

3.   Návrh podle předchozího odstavce se projedná a rozhodne se o něm v souladu s ustanoveními o opravném prostředku recurso de reposición.“

17

Ohledně opravného prostředku recurso de reposición, na který odkazuje článek 224 LEC, stanoví článek 454:

„Nepřípustnost opravných prostředků proti usnesení o rozhodnutí o opravném prostředku recurso de reposición

S výjimkou případů, kdy je přípustná stížnost, neexistuje proti rozhodnutí o opravném prostředku recurso de reposición jiný opravný prostředek, aniž by tím byla dotčena možnost znovu předložit otázku, která byla předmětem recurso de reposición, v případném opravném prostředku proti konečnému rozhodnutí.“

18

Podle článku 455 LEC je proti usnesením soudů prvního stupně přípustné odvolání za předpokladu, že jsou „konečná“ nebo „[to] zákon výslovně stanoví“.

19

Dne 2. listopadu 2007 požádala Roda Golf, společnost podle španělského práva, soudního úředníka předkládajícího soudu o doručení, podle nařízení č. 1348/2000, příslušným přijímacím subjektům ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a v Irsku šestnácti dopisů určených adresátům usazeným v uvedených dvou členských státech. Předmětem daných dopisů bylo jednostranné odstoupení od smluv o prodeji nemovitostí, které daná společnost uzavřela s uvedenými adresáty. Jejich obsah nemá spojitost s žádným probíhajícím soudním řízením.

20

Jak vyplývá se spisu předloženého Soudnímu dvoru předkládajícím soudem a jak tvrdí navrhovatelka v původním řízení ve svém vyjádření, učinila před notářem v San Javier zápis o doručení a výkonu, zapsaný pod č. 111 v rejstříku notářských zápisů, a požádala jej o doručení uvedeného aktu prostřednictvím soudního úředníka, který je podle sdělení Španělského království na základě nařízení č. 1348/2000 příslušným orgánem.

21

Soudní úředník předkládajícího soudu odmítl akt dotčený v původním řízení doručit z důvodu, že jeho doručení nespadalo do rámce soudního řízení, a nespadalo tedy do působnosti nařízení č. 1348/2000.

22

Roda Golf podala opravný prostředek proti uvedenému rozhodnutí k předkládajícímu soudu. Tvrdí zejména, že mimosoudní písemnosti mohou být na základě nařízení č. 1348/2000 doručovány mimo rámec soudního řízení.

23

Za těchto podmínek se Juzgado de Primera Instancia e Instrucción no 5 de San Javier rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Komise vznáší dvě námitky nepříslušnosti Soudního dvora ve vztahu k položeným otázkám. Zaprvé tvrdí, že rozhodnutí, které předkládající soud vydá ve věci v původním řízení bude konečným rozhodnutím, proti kterému lze podat opravný prostředek v souladu s článkem 455 LEC. Proto je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nepřípustná, neboť podle článku 68 ES mohou v rámci hlavy IV třetí části Smlouvy o ES podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce pouze ty vnitrostátní soudy, jejichž rozhodnutí nemůže být napadeno opravnými prostředky.

25

Je třeba v tomto ohledu připomenout, že podle článku 68 ES, jestliže před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí již nemůže být napadeno opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, vyvstane otázka výkladu aktů vydaných orgány Společenství na základě uvedené hlavy IV, požádá tento soud Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce, jestliže je považuje za nutné k vydání svého rozsudku.

26

Otázky položené v projednávaném řízení se týkají výkladu nařízení č. 1348/2000. Vzhledem k tomu, že Rada přijala dané nařízení na základě čl. 61 písm. c) ES a čl. 67 odst. 1 ES, které jsou uvedeny ve třetí části hlavy IV Smlouvy o ES, uplatní se v této věci článek 68 ES.

27

Za těchto podmínek může být Soudní dvůr požádán o rozhodnutí o otázce výkladu uvedeného nařízení pouze soudem členského státu, jehož rozhodnutí již nemůže být napadeno opravnými prostředky podle vnitrostátního práva.

28

V tomto ohledu generální advokát v bodě 41 stanoviska zdůraznil jistou heterogenitu ve španělské judikatuře ohledně možnosti podat opravný prostředek proti takovému rozhodnutí, jaké vydá předkládající soud v původním řízení. Ačkoli Komise v tomto ohledu cituje určitá vnitrostátní předběžná rozhodnutí, která tuto možnost připustila, nic to nemění na tom, že existuje nejen opačná judikatura, ale rovněž akademická rozepře, která vyúsťuje v odepření jakékoli možnosti opravného prostředku v rámci takového řízení.

29

Soudnímu dvoru přitom nepřísluší tuto rozepři řešit. V projednávané věci předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvedl, že rozhodnutí, které vydá ve věci v původním řízení, bude rozhodnutím v posledním stupni.

30

Je tedy třeba zamítnout námitku nepříslušnosti vznesenou Komisí.

31

Zadruhé má Komise za to, že předkládajícímu soudu nebyl předložen spor, ale „nesoudní spis“. Soudní dvůr tedy není příslušný rozhodovat o položených otázkách, neboť ty vycházejí z případu, kdy vnitrostátní soud jedná jako správní orgán a nevykonává soudní funkce.

32

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že předběžné otázky byly položeny v souvislosti s opravným prostředkem recurso de reposición podaným proti rozhodnutí soudního úředníka, kterým zamítl doručit akt dotčený v původním řízení. V rámci uvedeného opravného prostředku je jediným účastníkem řízení navrhovatelka v původním řízení.

33

Je třeba v tomto ohledu připomenout, že článek 234 ES, který je na základě článku 68 ES použitelný podle hlavy IV třetí části Smlouvy o ES, nepodmiňuje možnost obrátit se na Soudní dvůr sporným charakterem řízení, v rámci kterého vnitrostátní soud pokládá předběžnou otázku (viz rozsudek ze dne 17. května 1994, Corsica Ferries, C-18/93, Recueil, s. I-1783, bod 12).

34

Nicméně z uvedeného článku 234 ES vyplývá, že vnitrostátní soudy jsou oprávněny obrátit se na Soudní dvůr pouze tehdy, pokud před nimi probíhá spor a pokud rozhodují v rámci řízení, které má být ukončeno rozhodnutím soudní povahy (viz usnesení ze dne 18. června 1980, Borker, 138/80, Recueil, s. 1975, bod 4; ze dne , Greis Unterweger, 318/85, Recueil, s. 955, bod 4; rozsudky ze dne , Job Centre, C-111/94, Recueil, s. I-3361, bod 9, a ze dne , Salzmann, C-178/99, Recueil, s. I-4421, bod 14).

35

Pokud tedy předkládající soud vykonává činnost správního orgánu, aniž by byl současně příslušný k rozhodnutí sporu, nemůže být považován za orgán vykonávající soudní funkci. Tak je tomu například, když rozhoduje o návrhu na zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku v řízení, jehož předmětem není zrušení aktu, o němž je tvrzeno, že poškozuje navrhovatelova práva (viz výše uvedené rozsudky Job Centre, bod 11, a Salzmann, bod 15, jakož i ze dne 15. ledna 2002, Lutz a další, C-182/00, Recueil, s. I-547, bod 14; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne , Cartesio, C-210/06, Sb. rozh. s. I-9641, bod 57).

36

Naopak soud, k němuž bylo podáno odvolání proti rozhodnutí, jímž soud nižšího stupně pověřený vedením rejstříku nevyhověl takovémuto návrhu na zápis, přičemž předmětem odvolání je zrušení tohoto rozhodnutí, o němž je tvrzeno, že poškozuje práva žadatele, rozhoduje o sporu a vykonává funkci soudního orgánu (viz výše uvedený rozsudek Cartesio, bod 58). V takovém případě tedy soud, který rozhoduje v odvolacím řízení, musí být v zásadě považován za soud, který je oprávněn k položení předběžné otázky Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES (viz například zejména rozsudky ze dne 15. května 2003, Salzmann, C-300/01, Recueil, s. I-4899; ze dne , SEVIC Systems, C-411/03, Sb. rozh. s. I-10805; ze dne , Möllendorf a Möllendorf-Niehuus, C-117/06, Sb. rozh. s. I-8361, jakož i výše uvedený Cartesio).

37

Tuto judikaturu lze v projednávané věci převzít. Ačkoli lze mít za to, že soudní úředník, kterému byla předložena žádost o doručení soudních nebo mimosoudních písemností na základě nařízení č. 1348/2000, jedná jako správní orgán, aniž by zároveň měl rozhodnout spor, není tomu tak v případě soudu, který má rozhodnout o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí uvedeného soudního úředníka o zamítnutí požadovaného doručení.

38

Předmětem takového opravného prostředku je totiž zrušení uvedeného zamítavého rozhodnutí, které údajně poškozuje právo navrhovatele, tedy jeho právo na doručení určitých písemností způsoby stanovenými nařízením č. 1348/2000.

39

V důsledku toho byl předkládajícímu soudu předložen spor, a vykonává tedy funkci soudního orgánu.

40

Okolnost, že soudní úředník je součástí organizační struktury předkládajícího soudu nemůže tento závěr zpochybnit. Tato okolnost totiž nemá dopad na soudní povahu funkce, kterou vykonává předkládající soud v rámci původního řízení, vzhledem k tomu, že předmětem tohoto řízení je zrušení aktu, který údajně poškozuje právo navrhovatele.

41

Z toho plyne, že druhá námitka nepříslušnosti vznesená Komisí musí být rovněž zamítnuta.

42

Soudní dvůr je tedy příslušný k odpovědi na položené otázky.

43

Podstatou dvou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda doručování mimosoudních písemností mezi soukromými osobami mimo rámec soudního řízení spadá do působnosti uvedeného nařízení.

44

Úvodem je třeba určit, zda je pojem „mimosoudní písemnost“ ve smyslu čl. 16 nařízení č. 1348/2000 pojmem práva Společenství, nebo zda je naopak pojmem vnitrostátního práva.

45

Španělská, česká, německá, řecká, lotyšská, maďarská a polská vláda mají za to, že obsah pojmu „mimosoudní písemnosti“ musí být určen ve vztahu k právu jednotlivých členských států. Tvrdí, že nařízení č. 1348/2000 ponechává na členských státech, aby určily, zda mohou být doručovány mimosoudní písemnosti, a pokud ano, které. Odkazují v tomto ohledu na čl. 17 písm. b) uvedeného nařízení, jež stanoví jako podmínku jeho použití vypracování seznamu písemností, které mohou být doručovány podle tohoto nařízení, a zdůrazňují, že daný seznam obsahuje soupisy takových písemností, jejichž obsah se mění v závislosti na členském státu.

46

Je třeba připomenout, že cílem nařízení č. 1348/2000 je zdokonalit a urychlit zasílání soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Dané nařízení však neupravuje přesnou a jednotnou definici pojmu „mimosoudní písemnosti“.

47

Podle svého čl. 17 písm. b) ponechává uvedené nařízení na Komisi, aby spolu s členskými státy vypracovala seznam uvádějící písemnosti, které mohou být doručovány. Tento seznam v úvodní části stanoví, že informace sdělené členskými státy mají pouze indikativní povahu. Jeho obsah nicméně prokazuje, že členské státy pod kontrolou Komise definovaly písemnosti, které považují za způsobilé k doručování na základě uvedeného nařízení, různými způsoby. Nicméně navzdory existenci uvedeného seznamu zůstává skutečností, že pojem „mimosoudní písemnosti“ ve smyslu článku 16 nařízení č. 1348/2000 je třeba považovat za pojem práva Společenství.

48

Cíl Amsterodamské smlouvy vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva, a dát tak Společenství nový rozměr, a přesun režimu, který umožňuje přijetí opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem, ze Smlouvy o EU do Smlouvy o ES přitom potvrzují vůli členských států začlenit taková opatření do právního řádu Společenství, a zakotvit tak zásadu jejich autonomního výkladu (rozsudek ze dne 8. listopadu 2005, Leffler, C-443/03, Sb. rozh. s. I-9611, bod 45).

49

Volba formy nařízení namísto směrnice, původně navrhované Komisí (viz Úř. věst. 1999, C 247 E, s. 11), ukazuje význam, který zákonodárce Společenství přikládá přímé použitelnosti ustanovení nařízení č. 1348/2000 a jejich jednotnému uplatňování (výše uvedený rozsudek Leffler, bod 46).

50

Z toho plyne, že pojem „mimosoudní písemnost“ ve smyslu článku 16 nařízení č. 1348/2000 je pojmem práva Společenství.

51

Ohledně otázky, zda doručování mimosoudních písemností mimo soudní řízení spadá do působnosti nařízení č. 1348/2000, španělská a slovenská vláda tvrdí, že k tomu, aby mohl být dokument považován za mimosoudní písemnost, musí mít přímou souvislost buď s probíhajícím soudním řízením, nebo se zahájením takového řízení.

52

Roda Golf, německá, řecká, italská, lotyšská, maďarská a polská vláda, jakož i Komise, mají opačný názor.

53

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 61 písm. c) ES je právním základem nařízení č. 1348/2000. Uvedené ustanovení umožňuje přijmout k postupnému vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva opatření uvedená v článku 65 ES. Tato opatření spadající do oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem podle uvedeného článku 65 ES směřují mimo jiné ke zlepšení a zjednodušení systému mezinárodního doručování soudních a mimosoudních písemností v rozsahu nutném k řádnému fungování vnitřního trhu.

54

Rovněž druhý bod odůvodnění nařízení č. 1348/2000 uvádí, že řádné fungování vnitřního trhu vyžaduje zdokonalení a urychlení zasílání soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.

55

Článek 65 ES a nařízení č. 1348/2000 směřují k zavedení režimu doručování v rámci Společenství, jehož účelem je řádné fungování vnitřního trhu.

56

S ohledem na daný cíl nelze soudní spolupráci stanovenou v uvedeném článku a uvedeném nařízení omezit pouze na soudní řízení. Taková spolupráce se totiž může projevit jak v rámci soudního řízení, tak mimo něj, neboť uvedená spolupráce má přeshraniční dopad a je nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu.

57

V rozporu s tím, co tvrdí španělská, polská a slovenská vláda, skutečnost, že šestý bod odůvodnění nařízení č. 1348/2000 zmiňuje pouze účinnost a rychlost soudních řízení nepostačuje k vynětí z působnosti uvedeného nařízení všech aktů, které nebyly vydány v rámci soudního řízení. Daný bod odůvodnění totiž odkazuje pouze na jeden z hlavních cílů uvedeného nařízení. Zmínku, v uvedeném bodě odůvodnění, o mimosoudních písemnostech v kontextu soudních řízení je třeba chápat v tom smyslu, že doručování takového aktu lze požadovat v rámci soudního řízení.

58

Krom toho akt dotčený v původním řízení předaný soudnímu úředníkovi předkládajícího soudu k doručení byl vypracován notářem, jak vyplývá z bodu 20 tohoto rozsudku, a jako takový představuje mimosoudní písemnost ve smyslu článku 16 nařízení č. 1348/2000.

59

Ohledně obav vyjádřených španělskou a polskou vládou, tedy, že široké pojetí pojmu „mimosoudní písemnosti“ by s ohledem na zdroje vnitrostátních soudů bylo nadměrným břemenem, je třeba zdůraznit, že povinnosti v oblasti doručování plynoucí z nařízení č. 1348/2000 nenesou nezbytně vnitrostátní soudy. Určení odesílajících nebo přijímajících subjektů, kterými podle čl. 2 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení mohou být „veřejn[í] činitel[é], orgány nebo jiné osoby“, je v pravomoci členských států. Ty v důsledku toho mohou volně určit, jako odesílající nebo přijímající subjekty pro účely doručování soudních nebo mimosoudních písemností, jiné subjekty než vnitrostátní soudy.

60

Nadto doručování prostřednictvím odesílajících a přijímajících subjektů není jediným způsobem doručování podle nařízení č. 1348/2000. Jeho článek 14 umožňuje členským státům stanovit možnost doručovat osobám s bydlištěm v jiném členském státě přímo poštou. Většina členských států totiž takový způsob doručování akceptuje. Krom toho uvedené nařízení podle svého článku 15 nebrání tomu, aby bylo doručováno přímo prostřednictvím úředních činitelů, úředníků nebo jiných příslušných osob přijímajícího členského státu. V souladu s článkem 16 uvedeného nařízení se uvedená dvě ustanovení vztahují na doručování mimosoudních písemností.

61

Je tedy třeba odpovědět na položené otázky tak, že doručení mimo rámec soudního řízení notářského zápisu, jakým je zápis ve věci v původním řízení, spadá do působnosti nařízení č. 1348/2000.

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Doručení mimo rámec soudního řízení notářského zápisu, jakým je zápis ve věci v původním řízení, spadá do působnosti nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.