—

za K. Schwarze W. Säftelem, Rechtsanwalt,

—

za německou vládu M. Lummou a C. Blaschkem, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

—

za portugalskou vládu L. Fernandesem a M. Ribes, jako zmocněnci,

—

za Komisi Evropských společenství G. Braunem a N. Yerrell, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice Rady 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech (Úř. věst. L 237, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 317), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003 (Úř. věst. L 284, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 447, dále jen „směrnice 91/439“).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi K. Schwarzem a Staatsanwaltschaft Mannheim týkajícího se řidičského průkazu, který K. Schwarz obdržel v Rakousku před přistoupením tohoto státu do Evropské unie a před vydáním německého řidičského průkazu, který mu byl v Německu odňat z důvodu řízení pod vlivem alkoholu.

3

Řidičské průkazy byly harmonizovány přijetím první směrnice Rady 80/1263/EHS ze dne 4. prosince 1980 o zavedení řidičského průkazu Společenství (Úř. věst. L 375, s. 1), jejímž cílem je, jak uvádí její první bod odůvodnění, zlepšení silniční bezpečnosti a ulehčení pohybu osob, které se usadí v jiném členském státě, než je stát, ve kterém tyto osoby vykonaly zkoušku k získání řidičského oprávnění, a které se pohybují uvnitř Evropského společenství.

4

Podle článku 1 odst. 1 směrnice 80/1263 je vnitrostátní řidičský průkaz vydaný podle vzoru Společenství platný v zásadě jak ve vnitrostátním, tak i v mezinárodním provozu.

5

Podle čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce této směrnice, pokud si držitel platného národního řidičského průkazu nebo platného průkazu podle vzoru Společenství vydaného členským státem zřídí své obvyklé bydliště v jiném členském státě, zůstává v něm jeho řidičský průkaz platný nejvýše po dobu jednoho roku, který následuje po zřízení daného bydliště. V této lhůtě mu členský stát může na jeho žádost a proti vrácení jeho řidičského průkazu vydat řidičský průkaz podle vzoru Společenství.

6

V článku 8 odst. 1 druhém pododstavci směrnice 80/1263 se stanoví, že členský stát, který provede výměnu řidičského průkazu, musí zaslat starý řidičský průkaz orgánům členského státu vydání.

7

V případě výměny řidičského průkazu vydaného třetí zemí stanoví čl. 8 odst. 3 směrnice 80/1263 mimo jiné, že řidičský průkaz podle vzoru Společenství může být vydán jen tehdy, pokud byl průkaz vydaný třetí zemí odevzdán příslušným orgánům členského státu, který průkaz vydává.

8

Podle prvního bodu odůvodnění směrnice 91/439, která k 1. červenci 1996 zrušila směrnici 80/1263:

„[…] pro účely společné dopravní politiky a jako příspěvek ke zlepšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, jakož i ulehčení pohybu osob, které se usazují v jiném státě než v tom, ve kterém vykonaly zkoušku k získání řidičského oprávnění, je třeba, aby existoval řidičský průkaz podle vzoru Společenství, který by členské státy vzájemně uznávaly bez povinnosti výměny průkazů“.

9

Podle devátého bodu odůvodnění této směrnice představuje povinnost výměny řidičských průkazů nejpozději do jednoho roku od změny obvyklého bydliště překážku pro volný pohyb osob a je nepřijatelná vzhledem k pokroku, který byl učiněn směrem k evropské integraci.

10

Poslední bod odůvodnění směrnice 91/439 stanoví:

„[…] z důvodů bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích by navíc měly mít členské státy možnost uplatňovat vnitrostátní předpisy při odnímání, pozastavování a rušení řidičských průkazů všem držitelům řidičských průkazů, kteří mají obvyklé bydliště na jejich území“.

11

Článek 1 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Členské státy zavedou národní řidičský průkaz podle vzoru Společenství obsaženého v příloze I nebo Ia v souladu s touto směrnicí. […]

2.   Řidičské průkazy vydané členskými státy se vzájemně uznávají.

3.   Jestliže si držitel platného národního řidičského průkazu zřídí obvyklé bydliště v jiném členském státě než v tom, který průkaz vydal, může hostitelský členský stát uplatňovat na držitele průkazu své vnitrostátní předpisy o době platnosti průkazu, lékařských prohlídkách, daňové předpisy a může do průkazu zaznamenat jakékoli údaje nezbytné pro správní účely.“

12

Podle čl. 7 odst. 1 směrnice 91/439 mohou být řidičské průkazy vydány pouze žadatelům:

13

V souladu s bodem 14 přílohy III této směrnice, nazvané „Minimální požadavky na fyzický a duševní stav při řízení vozidla s vlastním pohonem“, představuje požívání alkoholu závažné nebezpečí pro bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a lékařská obec musí být velmi ostražitá při posuzování tohoto problému.

14

Bod 14.1 této přílohy uvádí:

„Řidičské průkazy nelze vydat nebo obnovit žadatelům nebo řidičům, kteří jsou závislí na alkoholu nebo nejsou schopni vzdát se vlivu alkoholu při řízení.

Po prokázaném abstinenčním období, na základě posudku příslušného zdravotnického orgánu a pod podmínkou pravidelných lékařských kontrol může být řidičský průkaz vydán nebo obnoven žadatelům nebo řidičům, kteří byli v minulosti závislí na alkoholu.“

15

Podle čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439:

„Nikdo nesmí být držitelem řidičských průkazů více než jednoho členského státu“.

16

Článek 8 této směrnice stanoví:

„1.   Pokud si držitel platného řidičského průkazu vydaného jedním členským státem zřídí obvyklé bydliště v jiném členském státě, může požádat, aby mu byl vyměněn jeho řidičský průkaz za průkaz se stejnou platností; je na členském státu, který výměnu provádí, aby v případě potřeby zkontroloval, zda je předkládaný řidičský průkaz stále platný.

2.   S výhradou zachování zásady teritoriality trestních a policejních předpisů může členský stát, ve kterém má držitel řidičského průkazu obvyklé bydliště, uplatňovat své vnitrostátní předpisy týkající se omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského oprávnění na držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem a v případě nutnosti vyměnit za tímto účelem řidičský průkaz.

[…]

4.   Každý členský stát může odmítnout uznat platnost jakéhokoli řidičského průkazu vydaného jiným členským státem osobě, na kterou se na území prvého členského státu vztahuje některé z opatření podle odstavce 2.

[…]

6.   Pokud členský stát vymění řidičský průkaz vydaný třetí zemí za řidičský průkaz podle vzoru Společenství, musí být tato výměna v novém průkazu zaznamenána, stejně jako následné prodloužení platnosti nebo náhrada průkazu.

Tato výměna může být provedena pouze tehdy, jestliže byl řidičský průkaz vydaný třetí zemí vrácen příslušným orgánům členského státu, který výměnu provádí. Pokud se držitel tohoto průkazu přestěhuje do jiného členského státu, nemusí tento stát použít čl. 1 odst. 2.“

17

Podle článku 10 směrnice 91/439 stanoví členské státy se souhlasem Komise Evropských společenství, které skupiny řidičských oprávnění vydaných před zavedením této směrnice odpovídají novým skupinám definovaným v článku 3.

18

Článek 12 směrnice 91/439 uvádí:

„1.   Po konzultaci s Komisí přijmou členské státy před 1. červencem 1994 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. července 1996.

[…]

3.   Členské státy si jsou nápomocny při provádění této směrnice a v případě potřeby si vymění informace o řidičských průkazech, které zaregistrovaly.“

19

Článek 1 rozhodnutí Komise 2000/275/ES ze dne 21. března 2000 o rovnocennosti některých skupin řidičských průkazů (Úř. věst. L 91, s. 1; Zvl. vyd. 07/04, s. 392), ve znění rozhodnutí Komise 2002/256/ES ze dne 25. března 2002 (Úř. věst. L 87, s. 57; Zvl. vyd. 07/06, s. 103), stanoví, že se toto rozhodnutí vztahuje na všechny platné řidičské průkazy vydané v členských státech, které jsou dosud v oběhu.

20

Článek 2 uvedeného rozhodnutí stanoví, že tabulky rovnocennosti skupin řidičských průkazů, které byly vydány v členských státech před tím, než provedly směrnici 91/439/EHS, a harmonizované skupiny vymezené v článku 3 směrnice 91/439/EHS jsou uvedeny v příloze tohoto rozhodnutí.

21

Ustanovení § 28 odst. 1, 4 a 5 nařízení o přístupu osob k provozu na pozemních komunikacích (nařízení o řidičských průkazech) [Verordnung über die Zulassung von Personen zum Straßenverkehr, (Fahrerlaubnis-Verordnung)] ze dne 18. srpna 1998 (BGBl. 1998 I, s. 2214, dále jen „FeV“) stanoví:

„1)   Držitelé platného řidičského průkazu [Evropské unie] nebo [Evropského hospodářského prostoru (dále jen ‚EHP‘)], kteří mají obvyklé bydliště ve smyslu § 7 odst. 1 nebo 2 v Německu, jsou oprávněni – s výhradou omezení podle odstavců 2 až 4 – v rozsahu svého oprávnění řídit v této zemi motorová vozidla. Podmínky stanovené pro zahraniční řidičské průkazy je nutno dodržovat i v Německu. Předpisy tohoto nařízení se použijí na tyto řidičské průkazy, pokud není stanoveno jinak.

[…]

4)   Oprávnění podle odstavce 1 neplatí pro držitele řidičského průkazu [Unie] nebo EHP,

[…]

[…]

5)   Právo používat řidičský průkaz [Unie] nebo EHP v Německu po některém z rozhodnutí uvedeném v odst. 4 bodech 3 a 4 bude uděleno na žádost, pokud důvody odnětí nebo zákazu podat žádost o řidičské oprávnění již pominuly. […]“

22

Podle § 69 trestního zákoníku (Strafgesetzbuch) trestní soud nařídí odnětí řidičského průkazu, vyplývá-li ze skutkových okolností věci, že osoba, proti které je vedeno řízení, není způsobilá k řízení motorových vozidel. V souladu s § 69a téhož zákoníku je toto odnětí spojeno s uložením období, během něhož je zakázáno podat žádost o nový řidičský průkaz (období zákazu), které může trvat od šesti měsíců do pěti let a za určitých podmínek může být dokonce uloženo na neomezenou dobu.

23

Stejně tak, ukáže-li se, že je držitel řidičského průkazu nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, musí mu jej na základě § 46 FeV orgán vydávající řidičské průkazy odejmout.

24

Ustanovení § 11 FeV, nazvaný „Způsobilost“, stanoví:

„1)   Žadatelé o řidičské průkazy musí splňovat nezbytné fyzické a duševní požadavky. Ty nejsou splněny zejména v případě nemocí nebo postižení uvedených v příloze 4 nebo 5, u nichž je vyloučena způsobilost [k řízení motorových vozidel] nebo je způsobilost [k tomuto řízení] omezená. […]

2)   Vyjdou-li najevo skutečnosti, odůvodňující pochybnosti o fyzické nebo duševní způsobilosti žadatele o řidičský průkaz, mohou orgány příslušné v oblasti řidičských průkazů nařídit, aby dotčená osoba předložila lékařský posudek za účelem vypracování rozhodnutí o vydání nebo prodloužení řidičského průkazu nebo o stanovení omezení či podmínek. […].

3)   Předložení lékařského posudku úředně uznaného posudkového orgánu o způsobilosti k řízení (lékařsko-psychologický posudek) může být nařízeno k vyjasnění pochybností o způsobilosti k řízení pro účely odstavce 2 [zejména]

[…]

[…]

8)   Pokud se dotčená osoba odmítne podrobit prohlídce nebo pokud ve stanovené lhůtě nepředloží orgánu příslušnému v oblasti řidičských průkazů znalecký posudek, jehož předložení tento orgán požadoval, je příslušný orgán oprávněn dojít ve svém rozhodnutí k závěru, že dotčená osoba není způsobilá k řízení. […]“

25

Ustanovení § 13 FeV, nazvaného „Způsobilost v případě problémů s alkoholem“, opravňuje příslušné orgány, aby za určitých okolností nařídily předložení lékařsko-psychologického posudku za účelem vypracování rozhodnutí o vydání nebo prodloužení řidičského průkazu nebo o stanovení omezení či podmínek ve vztahu k tomuto řidičskému oprávnění. Tak je tomu zejména v případě, kdy na základě lékařského posudku nebo určitých skutečností existují indicie o zneužívání alkoholu nebo pokud došlo opakovaně a pod vlivem alkoholu k porušení předpisů v oblasti provozu na pozemních komunikacích.

26

Ustanovení § 20 odst. 1 FeV stanoví, že v případě vydání nového řidičského průkazu poté, co byl řidičský průkaz odňat, se použijí ustanovení týkající se prvního vydání řidičského průkazu. I když podle § 20 odst. 2 FeV se může příslušný orgán rozhodnout, že nepřistoupí ke zkouškám spojeným s vydáním řidičského průkazu, pokud neexistuje žádná indicie, že žadatel již nemá znalosti a schopnosti nezbytné k tomuto účelu, § 20 odst. 3 FeV stanoví, že takové rozhodnutí nemá vliv na povinnost předložit lékařsko-psychologický posudek stanovený v § 11 odst. 3 prvním pododstavci bodě 5 FeV.

27

Podle § 21 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích (Straβenverkehrsgesetz, dále jen „StVG“) bude trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem potrestán ten, kdo řídí motorové vozidlo, aniž by byl držitelem potřebného řidičského průkazu.

28

Dne 28. října 1964 vydal Verkehrsamt Wien (dopravní úřad ve Vídni, Rakousko) K. Schwarzovi řidičský průkaz pro vozidla skupin A a B.

29

V roce 1968 si K. Schwarz nechal přepsat svůj rakouský řidičský průkaz na německý pro vozidla skupin 1 a 3. Rakouský řidičský průkaz mu byl ponechán.

30

Dne 9. května 1988 se K. Schwarz vzdal svého německého řidičského průkazu a odevzdal jej.

31

Dne 3. května 1994 poté, co K. Schwarz obdržel pozitivní výsledky z lékařsko-psychologického vyšetření, mu Ordnungsamt Mannheim (Německo) vydal nový německý řidičský průkaz. Rakouský řidičský průkaz mu byl ponechán.

32

Dne 1. prosince 1997 odsoudil Amtsgericht Mannheim K. Schwarze za úmyslné řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu k peněžitému trestu ve výši 50 DEM za každý den 40 denní sazby. Byl zbaven řidičského oprávnění, byl mu odňat řidičský průkaz a byla stanovena šestiměsíční doba, ve které mu bylo zakázáno podat žádost o nový řidičský průkaz.

33

Dne 24. července 2000 podal K. Schwarz u Ordnungsamt města Mannheimu žádost o nový řidičský průkaz pro řízení vozidel skupiny 3. Tato žádost byla dne 2. dubna 2001 zamítnuta z důvodu, že dotyčný nepředložil požadovaný znalecký posudek o způsobilosti k řízení.

34

Dne 11. dubna 2005 bylo zjištěno, že K. Schwarz řídil bez nezbytného řidičského průkazu. Amtsgericht Mannheim ho následně dne 30. ledna 2006 odsoudil k peněžitému trestu ve výši 25 eur za každý den 30 denní sazby. Karl Schwarz stanovený peněžitý trest zaplatil, aby se vyhnul náhradnímu trestu odnětí svobody.

35

V této souvislosti K. Schwarz tvrdil, že nemohl proti tomuto trestnímu příkazu podat odpor, protože mu byl trestní příkaz zaslán do Vídně a on jej obdržel pozdě.

36

Dne 23. prosince 2005 předložil K. Schwarz při silniční kontrole svůj rakouský řidičský průkaz. Následně jej Amtsgericht Mannheim rozsudkem ze dne 22. června 2006 zprostil obžaloby za řízení motorového vozidla bez platného řidičského průkazu, jež je trestným činem podle § 21 odst. 1 StVG.

37

Staatsanwaltschaft Mannheim, které požadovalo odsouzení K. Schwarze za řízení bez řidičského průkazu, podalo proti tomuto rozsudku odvolání u Landgericht Mannheim.

38

Za těchto okolností se Landgericht Mannheim rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru dvě následující předběžné otázky:

39

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byl občan členského státu, který je držitelem řidičského průkazu Společenství vydaného tímto členským státem, navíc držitelem dalšího řidičského průkazu vydaného dříve jiným členským státem, v případě, že oba průkazy byly získány před přistoupením tohoto posledně uvedeného státu k EU.

40

Karl Schwarz a Komise se domnívají, že je možné být držitelem dvou řidičských průkazů, z nichž jeden byl vydán členským státem bydliště a druhý jiným členským státem před jeho přistoupením k Evropské unii, i když je takové držení v rozporu s čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439. Ačkoli totiž není tato situace podle této směrnice žádoucí, může být odstraněna až po vytvoření centralizované správy řidičských průkazů pro všechny členské státy.

41

Stejně tak je i německá vláda toho názoru, že je v zásadě možné být držitelem dvou řidičských průkazů vydaných dvěma členskými státy, pokud byly oba průkazy získány před přistoupením jednoho z těchto států k Evropské unii.

42

Tato vláda však poznamenává, že je možné, že řidičský průkaz vydaný třetím státem pozbyl podle vnitrostátního práva platnosti v tuzemsku před přistoupením tohoto posledně uvedeného státu k Evropské unii. Tak by tomu bylo v takové situaci, jaká je ve věci v původním řízení podle použitelného německého práva, na jehož základě řidič, který je držitelem platného řidičského průkazu vydaného třetím státem, pozbyde oprávnění používat tento průkaz, pokud uplynula více než dvanáctiměsíční lhůta od doby, kdy si zřídil své hlavní bydliště v Německu.

43

Případné obnovení řidičského průkazu uděleného v roce 1964 by bylo každopádně v rozporu s čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439, jehož účelem je zamezit držení dvou platných řidičských průkazů.

44

Italská vláda, která poznamenává, že doba platnosti rakouského řidičského průkazu nebyla pravděpodobně omezená, ponechává na Soudním dvoru, aby určil, zda v případě držení dvou řidičských průkazů musí být čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 vykládán tak, že ukládá dotyčnému členskému státu, aby případně s využitím postupu vzájemné pomoci připustil buď automatické pozbytí dříve vydaného řidičského průkazu, nebo neplatnost ex novo řidičského průkazu vydaného později.

45

Portugalská vláda uvádí, že podle čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 lze řidičské oprávnění v členském státě vykonávat pouze na základě jediného řidičského průkazu Společenství. Případná omezující opatření budou mít proto dopad na tento jediný řidičský průkaz. Ze správního hlediska umožňuje jediný řidičský průkaz kontrolovat a uplatňovat případné sankce. Pro účely správného provedení směrnice 91/439 měla proto Spolková republika Německo zajistit, aby každý řidič, který má bydliště na jejím území, byl držitelem pouze jednoho řidičského průkazu Společenství.

46

Taková otázka ohledně výkladu čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439, jakou položil předkládající soud, vychází z předpokladu, že oba řidičské průkazy jsou platné současně.

47

Německá vláda uvádí, že podle německého práva měl K. Schwarz pozbýt oprávnění používat svůj rakouský řidičský průkaz vydaný v roce 1964 a přepsaný v roce 1968, dvanáct měsíců poté, co si zřídil své hlavní bydliště v Německu.

48

V této souvislosti je třeba odpovědět, že pravomoc Soudního dvora je omezena pouze na přezkum ustanovení práva Společenství, aniž by mohl rozhodovat o vnitrostátním právu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 1. června 2006, innoventif, C-453/04, Sb. rozh. s. I-4929, bod 29).

49

Každopádně v rámci řízení podle článku 234 ES se Soudní dvůr může vyslovit pouze k výkladu nebo platnosti předpisu Společenství ve světle skutečností, jež mu uvede vnitrostátní soud (viz rozsudky ze dne 16. března 1978, Oehlschläger, 104/77, Recueil, s. 791, bod 4, a ze dne 11. září 2008, Eckelkamp a další, C-11/07, Sb. rozh. s. I-6845, bod 52).

50

Z předkládacího rozhodnutí přitom vyplývá, že rakouský řidičský průkaz byl K. Schwarzovi ponechán, když byl přepsán na německý řidičský průkaz v roce 1968, jakož i při vydání německého řidičského průkazu v roce 1994, a že tento rakouský průkaz zůstal platný.

51

Pokud jde o platnost německého řidičského průkazu vydaného v roce 1994, vyvstává jednak otázka použití směrnice 80/1263, a především jejího čl. 8 odst. 3, v rozsahu, v němž stanoví, že pokud členský stát vyměňuje řidičský průkaz vydaný třetím státem za řidičský průkaz podle vzoru Společenství, lze výměnu provést pouze tehdy, pokud byl řidičský průkaz vydaný třetím státem odevzdán příslušným orgánům členského státu, který výměnu provádí.

52

Jelikož vydání německého řidičského průkazu v roce 1994 nepředstavovalo v takové situaci, jaká je ve věci v původním řízení, přepsání nebo výměnu rakouského řidičského průkazu, ale vydání nového řidičského průkazu podle německého práva, tvrdí německá vláda, že se ustanovení týkající se výměny řidičských průkazů nepoužijí.

53

Na druhé straně nebyl čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439, podle něhož nikdo nesmí být držitelem řidičských průkazů více než jednoho členského státu, při vydání německého řidičského průkazu v roce 1994 relevantní, jelikož se uvedená směrnice začala uplatňovat až dne 1. července 1996, tedy dnem, kdy byla zrušena směrnice 80/1263 (viz rozsudek ze dne 29. října 1998, Awoyemi, C-230/97, Recueil, s. I-6781, bod 33).

54

I za předpokladu, že by vydání německého řidičského průkazu v květnu 1994 nemělo být – na rozdíl od toho, co tvrdí německá vláda – považováno za vydání nového řidičského průkazu, ale ve skutečnosti za výměnu stávajícího řidičského průkazu, je třeba poznamenat, že státní příslušník členského státu nesmí být poškozen z důvodu, že je držitelem dvou řidičských průkazů, i když byl druhý průkaz vydán v důsledku nesrovnalosti v tom smyslu, že vydávající členský stát nedodržel právo Společenství, jelikož neodevzdal průkaz vydaný dříve jiným členským státem orgánům uvedeného státu. Držitel takového průkazu totiž nesmí být postižen členským státem za to, že nebyly dodrženy povinnosti, které právo Společenství danému státu ukládá.

55

Článek 7 odst. 5 směrnice 91/439 stanoví, že nikdo nesmí být držitelem řidičských průkazů více než jednoho členského státu. Z toho vyplývá, že je členským státům zakázáno vydat řidičský průkaz Společenství, pokud osoba, která o něj žádá, je již držitelkou jiného řidičského průkazu vydaného v jiném členském státě.

56

Ačkoli je pravda, že čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 zakotvuje pravidlo jediného řidičského průkazu Společenství (viz rozsudky ze dne 26. června 2008, Wiedemann a Funk, C-329/06 a C-343/06, Sb. rozh. s. I-4635, bod 70, jakož i Zerche a další, C-334/06 až C-336/06, Sb. rozh. s. I-4691, bod 67), nemění to nic na tom, že jediným účinkem tohoto ustanovení je zabránit vydání druhého řidičského průkazu Společenství po dni, ke kterému se toto ustanovení stalo použitelným, tedy 1. července 1996, kdy byla zrušena směrnice 80/1263.

57

Článek 7 odst. 5 směrnice 91/439 nicméně nebrání tomu, aby státní příslušník členského státu nadále disponoval více než jedním platným řidičským průkazem, jestliže jeden z uvedených průkazů byl vydán v členském státě před jeho přistoupením, za předpokladu, že takový průkaz nepozbyl platnosti.

58

V takové situaci, kdy vedle sebe existují dva platné řidičské průkazy, nemá tedy uvedené ustanovení dopad na platnost jednoho z těchto průkazů. V případě tohoto druhu nezavádí toto ustanovení pořadí přednosti použití a neukládá ani automatické pozbytí prvního řidičského průkazu, ani neplatnost druhého.

59

Pokud byl první řidičský průkaz vydán státem před jeho přistoupením k Evropské unii, nepožaduje tedy čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 v případě držení dvou platných řidičských průkazů ani automatické pozbytí průkazu vydaného dříve tímto státem před jeho přistoupením, ani neplatnost řidičského průkazu vydaného později v jiném členském státě rovněž před uvedeným přistoupením.

60

Z předcházejícího vyplývá, že na první otázku je namístě odpovědět tak, že čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl státní příslušník členského státu současně držitelem dvou platných řidičských průkazů, z nichž jeden je řidičským průkazem Společenství, a druhý řidičským průkazem vydaným jiným členským státem, pokud oba průkazy byly získány před přistoupením posledně uvedeného státu k Evropské unii.

61

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 1 a čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439 brání tomu, aby členský stát odmítl uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu vydaného jiným státem před jeho přistoupením k Evropské unii, pokud byl tento průkaz vydán před řidičským průkazem vydaným prvním členským státem, ve kterém byl tento druhý průkaz odňat z důvodu nezpůsobilosti jeho držitele k řízení a již uplynulo období zákazu spojené s tímto odnětím.

62

Karl Schwarz poznamenává, že odmítnutí členského státu uznat řidičský průkaz vydaný v jiném členském státě podléhá rozhodnutí přijatému vnitrostátním orgánem příslušným v oblasti silničního provozu, k čemuž ve věci v původním řízení nedošlo.

63

V daném řízení nemá předkládající soud pravomoc, a nemůže proto uložit K. Schwarzovi pokutu za řízení bez řidičského průkazu. Odnětí jeho německého řidičského průkazu v roce 1997, které bylo spojeno s obdobím zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz, nemůže navíc po uvedeném období zákazu odůvodnit neomezené odmítání uznat jeho rakouský řidičský průkaz vydaný v roce 1964.

64

Komise uvádí, že řidičský průkaz vydaný v členském státě po odnětí prvního řidičského průkazu v jiném členském státě nemusí být uznán tímto posledně uvedeným členským státem, pokud byl druhý průkaz vydán během období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz v členském státě, který odňal první průkaz.

65

Naopak je možné znovu řídit vozidlo na základě druhého řidičského průkazu vydaného členským státem po uplynutí období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz. Pokud jde o řidičský průkaz vydaný před obdobím zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz, a nikoli během tohoto období, Komise uvádí, že držitel takového řidičského průkazu obvykle ještě nemá v době vydání záznam v trestním rejstříku, a že by uvedený průkaz tedy měl být uznán, ledaže tomu brání zvláštní okolnosti.

66

V takové věci, jaká je v původním řízení, nemá ani skutečnost, že Rakouská republika dosud nepřistoupila k Evropské unii, ani skutečnost, že byl odňat řidičský průkaz vydaný později v Německu, vliv na povinnost uznat po období zákazu, s kterým bylo odnětí spojeno, platný řidičský průkaz vydaný Rakouskou republikou.

67

Vzhledem k odpovědi, kterou navrhuje německá vláda u první otázky, je jen podpůrné její tvrzení, že směrnice 91/439 nebrání pravidlu uvedenému v § 28 FeV, podle kterého není K. Schwarz oprávněn řídit s rakouským řidičským průkazem, dokud předložením lékařsko-psychologického posudku neprokázal, že pominuly důvody odnětí německého řidičského průkazu, který mu byl vydán později. Odnětí německého řidičského průkazu by bylo zbaveno veškerého účinku, pokud by úřady byly povinny uznávat zahraniční průkaz, který byl vydán dříve.

68

Článek 8 odst. 2 směrnice 91/439 navíc umožňuje přijmout opatření sankcionující chování, ke kterému došlo po získání zahraničního řidičského průkazu.

69

Krom toho dotčená osoba, na rozdíl od osoby, která získala nový řidičský průkaz v jiném členském státě po odnětí německého řidičského průkazu, vůbec dvakrát neprokázala svou způsobilost k řízení motorových vozidel. Článek 8 odst. 1 směrnice 80/1263 a čl. 7 odst. 5 směrnice 91/439 svědčí právě o vůli zákonodárce Společenství zabránit získání dvojího oprávnění k řízení motorových vozidel.

70

Německá vláda rovněž tvrdí, že odnětí vnitrostátního řidičského průkazu musí zahrnovat možnost zpochybnit platnost zahraničního řidičského průkazu získaného dříve, jelikož cíl směrnice 91/439 spočívající v ochraně bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích vyžaduje, aby každému, kdo není způsobilý, bylo zakázáno řídit vozidlo na veřejných komunikacích.

71

Konečně německá vláda poznamenává, že uplynutí období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz není ve věci v původním řízení relevantní, jelikož obžalovaný nezískal po uplynutí období zákazu nový řidičský průkaz. Práva K. Schwarze nebyla proto nadměrně poškozena, protože mu není zakázáno získat nový řidičský průkaz po uplynutí období zákazu.

72

Stejně tak tvrdí italská vláda, že nic nebrání použití čl. 8 odst. 2 směrnice 91/439, podle kterého může členský stát, ve kterém má držitel řidičského průkazu obvyklé bydliště, uplatňovat své vnitrostátní předpisy týkající se omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského oprávnění na držitele řidičského průkazu vydaného jiným členským státem.

73

Ve věci v původním řízení nepožadovaly orgány jiného členského státu od K. Schwarze po odnětí jeho německého řidičského průkazu, aby se podrobil ověření své způsobilosti k řízení. Po rozhodnutí o odnětí tedy nenastala žádná skutečnost, která by mohla vést k závěru, že dotčená osoba byla opět způsobilá k řízení. Krom toho může K. Schwarz podat žádost o nový řidičský průkaz na základě § 28 odst. 5 FeV.

74

Z prvního bodu odůvodnění směrnice 91/439 vyplývá, že obecná zásada vzájemného uznávání řidičských průkazů vydaných ve členských státech, uvedená v čl. 1 odst. 2 této směrnice, byla stanovena zejména za účelem ulehčení pohybu osob, které se usazují v jiném státě než v tom, ve kterém vykonaly zkoušku k získání řidičského oprávnění (rozsudek Kapper ze dne 29. dubna 2004, C-476/01, Recueil, s. I-5205, bod 71; výše uvedený rozsudek Wiedemann a Funk, bod 49; výše uvedený rozsudek Zerche a další, bod 46, jakož i ze dne 20. listopadu 2008, Weber, C-1/07, Sb. rozh. s. I-8571, bod 26).

75

Podle ustálené judikatury stanoví zmíněný čl. 1 odst. 2 vzájemné uznávání bez jakýchkoliv formalit řidičských průkazů vydaných v členských státech. Toto ustanovení ukládá členským státům jasnou a přesnou povinnost, která neponechává žádný prostor pro uvážení, pokud jde o opatření, jež mají být přijata k jejímu splnění (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Awoyemi, body 41 a 42; rozsudek ze dne 10. července 2003, Komise v. Nizozemsko, C-246/00, Recueil, s. I-7485, body 60 a 61; výše uvedené rozsudky Kapper, bod 45; Wiedemann a Funk, bod 50, Zerche a další, bod 47, a Weber, bod 27, jakož i usnesení ze dne 6. dubna 2006, Halbritter, C-227/05, bod 25, a ze dne 28. září 2006, Kremer, C-340/05, bod 27).

76

Členskému státu vydání přísluší ověřit, zda jsou splněny minimální podmínky uložené právem Společenství, zejména podmínky týkající se bydliště a způsobilosti k řízení, uložené čl. 7 odst. 1 směrnice 91/439, a tudíž zda je vydání řidičského průkazu odůvodněno (viz výše uvedené rozsudky, Wiedemann a Funk, bod 52, jakož i Zerche a další, bod 49).

77

Pokud orgány členského státu vydaly řidičský průkaz v souladu s čl. 1 odst. 1 směrnice 91/439, nejsou jiné členské státy oprávněny ověřit dodržení podmínek vydání stanovených touto směrnicí. Držení řidičského průkazu vydaného členským státem musí být totiž považováno za důkaz toho, že držitel tohoto řidičského průkazu splňoval zmíněné podmínky v den, kdy mu byl průkaz vydán (výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funk, bod 53, jakož i Zerche a další, bod 50).

78

V daném případě je třeba poznamenat, že řidičské průkazy vydané v Rakousku od 1. ledna 1956 do 1. listopadu 1997 jsou uvedeny v tabulkách rovnocennosti připojených k rozhodnutí 2000/275, ve znění rozhodnutí 2002/256.

79

Článek 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439 nicméně umožňuje členským státům, aby za určitých okolností a zejména z důvodů bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, jak vyplývá z posledního bodu odůvodnění této směrnice, uplatňovaly své vnitrostátní právní předpisy týkající se omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského oprávnění vůči všem držitelům řidičských průkazů, kteří mají obvyklé bydliště na jejich území.

80

Možnost uvedenou v čl. 8 odst. 2 směrnice 91/439 lze použít z důvodu chování dotčené osoby po obdržení řidičského průkazu vydaného jiným členským státem (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funk, bod 59, a Zerche a další, bod 56, jakož i výše uvedená usnesení Halbritter, bod 38, Kremer, bod 35, a usnesení ze dne 3. července 2008, Möginger, C-225/07, bod 36).

81

Ačkoli je pravda, že čl. 8 odst. 2 směrnice 91/439 neumožňuje členskému státu obvyklého bydliště odmítnout uznat řidičský průkaz vydaný jiným členským státem pouze z toho důvodu, že držiteli tohoto řidičského průkazu byl dříve v prvním členském státě odňat předchozí řidičský průkaz, umožňuje mu nicméně toto ustanovení, aby s výhradou zachování zásady teritoriality trestních a policejních předpisů uplatňoval na uvedeného držitele své vnitrostátní právní předpisy týkající se omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského průkazu, pokud to odůvodňuje jeho chování po vydání tohoto průkazu (viz výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funk, bod 66, jakož i Zerche a další, bod 63).

82

Odstavec 4 první pododstavec článku 8 směrnice 91/439 opravňuje členský stát k tomu, aby odmítl uznat platnost řidičského průkazu vydaného jiným členským státem osobě, na kterou se na území prvního členského státu vztahuje opatření omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského průkazu.

83

V této souvislosti Soudní dvůr rozhodl, že ustanovení čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 4 směrnice 91/439 nebrání tomu, aby členský stát odmítl osobě, které byl na jeho území odňat řidičský průkaz a uložen zákaz podat žádost o nový řidičský průkaz v průběhu určitého období, uznat nový řidičský průkaz vydaný jiným členským státem v průběhu tohoto období zákazu (výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funk, bod 65; Zerche a další, bod 62, jakož i výše uvedené usnesení Möginger, bod 38).

84

Nicméně oprávnění uvedené v čl. 8 odst. 4 směrnice 91/439 představuje výjimku z obecné zásady vzájemného uznávání řidičských průkazů, a musí být proto vykládáno restriktivně (viz výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funk, bod 60, Zerche a další, bod 57, jakož i Weber, bod 29).

85

Soudní dvůr měl přitom za to, že se uvedeného článku 8 odst. 4 nemůže dovolávat členský stát k tomu, aby odmítl na neomezenou dobu uznat osobě, na kterou se na jeho území vztahuje opatření omezení, pozastavení, odnětí nebo zrušení řidičského průkazu vydaného tímto členským státem, platnost jakéhokoli průkazu, který může být vydán později, tedy po uplynutí období zákazu, jiným členským státem (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Kapper, bod 76; Wiedemann a Funk, bod 63; Zerche a další, bod 60, jakož i výše uvedená usnesení Halbritter, bod 28, a Kremer, bod 29).

86

Pokud byl tedy určité osobě v jednom členském státě odňat její řidičský průkaz, neumožňuje uvedený čl. 8 odst. 4 v zásadě tomuto členskému státu odmítnout uznat platnost řidičského průkazu vydaného později jiným členským státem stejné osobě mimo období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Kapper, bod 76; Wiedemann a Funk, bod 64, a Zerche a další, bod 60, jakož i výše uvedená usnesení Halbritter, bod 27, Kremer, bod 29, a Möginger, bod 44).

87

V daném případě, tak jak tomu bylo ve věcech, ve kterých byly vydány rozsudky a usnesení citované v předchozím bodě, byl řidičský průkaz dotčený v původním řízení vydán a používán mimo období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz.

88

Zbývá nicméně posoudit, zda skutečnost, že byl řidičský průkaz vydán členským státem před tím, než byl vydán řidičský průkaz jiným členským státem, a tedy před odnětím tohoto posledně uvedeného průkazu, má vliv na povinnost tohoto posledně uvedeného státu uznat řidičský průkaz vydaný prvním státem.

89

Ačkoli je pravda, že takový řidičský průkaz, jako je rakouský průkaz dotčený ve věci v původním řízení, byl vydán mimo období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz a že jej jeho držitel používal mimo uvedené období, byl uvedený průkaz na rozdíl od citovaných rozsudků a usnesení získán před vydáním německého řidičského průkazu, a nikoli po něm, a tedy před odnětím uvedeného průkazu.

90

Jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, je cílem směrnice 91/439 zavést rovnováhu mezi jednak zásadou vzájemného uznávání, která má usnadnit volný pohyb osob, což je cíl dané směrnice připomenutý v bodě 74 tohoto rozsudku, a jednak cílem uvedené směrnice, kterým je zlepšit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména tím, že umožňuje členským státům uplatňovat za určitých okolností na základě čl. 8 odst. 2 a 4 této směrnice své vnitrostátní předpisy týkající se odnětí, pozastavení a zrušení řidičského oprávnění.

91

Soudní dvůr tak rozhodl, že členský stát nemůže odmítnout uznat na svém území řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu vydaného v jiném členském státě, a tudíž platnost tohoto řidičského průkazu, pokud držitel tohoto řidičského průkazu nesplnil podmínky požadované v prvním členském státě pro vydání nového řidičského průkazu po odnětí řidičského průkazu, který v něm před tím získal, včetně zkoušky způsobilosti k řízení, osvědčující, že důvody zmíněného odnětí již pominuly (viz výše uvedené rozsudky Wiedemann a Funk, bod 64, a Zerche a další, bod 61, jakož i výše uvedená usnesení Halbritter, bod 32, a Kremer, bod 38).

92

V těchto věcech byla nezpůsobilost k řízení sankcionovaná odnětím řidičského průkazu v členském státě zhojena ověřením způsobilosti, které provedl jiný členský stát při vydání pozdějšího řidičského průkazu.

93

Při této příležitosti totiž členský stát vydání, jak je připomenuto v bodě 76 tohoto rozsudku, musí zejména ověřit, zda žadatel splňuje v souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice 91/439 minimální podmínky týkající se fyzické a duševní způsobilosti k řízení.

94

Za takových okolností, jaké jsou ve věci v původním řízení, odnětí řidičského průkazu vydaného členským státem zpochybňuje způsobilost jeho držitele k řízení, a tedy implicitně řidičský průkaz, který mu byl vydán dříve jiným členským státem.

95

Jak přitom uvedly německá a italská vláda, tento držitel se na rozdíl od věcí, ve kterých byla vydána výše uvedená usnesení Halbritter a Kremer, nepodrobil po předchozím odnětí svého německého řidičského průkazu ověření způsobilosti k řízení nařízenému orgány jiného členského státu. V důsledku toho není nijak prokázáno, že uvedený držitel je v souladu s požadavky způsobilosti uloženými směrnicí 91/439 způsobilý řídit motorová vozidla a zařadit se do provozu na pozemních komunikacích.

96

Kdyby bylo možné takové odnětí řidičského průkazu, jaké bylo uloženo ve věci v původním řízení, obejít možností využít řidičský průkaz vydaný před vydáním průkazu odňatého z důvodu nezpůsobilosti k řízení, aniž by bylo prokázáno, že osoba předkládající tento starší průkaz je v době, kdy jej využívá, způsobilá k řízení v souladu se směrnicí 91/439, byla by ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

97

Krom toho by bylo paradoxní požadovat od členského státu, aby uznával řidičské oprávnění vycházející z řidičského průkazu vydaného jiným členským státem před řidičským průkazem vydaným prvním členským státem, pokud byl druhý řidičský průkaz odňat z důvodu nezpůsobilosti jeho držitele k řízení. Jestliže je totiž státní příslušník členského státu držitelem jen jednoho řidičského průkazu vydaného v jiném členském státě, je první členský stát oprávněn podle čl. 8 odst. 2 směrnice 91/439 uplatňovat na něj své vnitrostátní předpisy týkající se odnětí, například z důvodu nezpůsobilosti k řízení.

98

Z výše uvedeného vyplývá, že článek 1 a čl. 8 odst. 2 a 4 směrnice 91/439 nebrání tomu, aby členský stát odmítl uznat řidičské oprávnění vyplývající z řidičského průkazu vydaného jiným členským státem před jeho přistoupením k Evropské unii, pokud byl tento průkaz vydán před řidičským průkazem vydaným prvním členským státem, ve kterém byl tento druhý průkaz odňat z důvodu nezpůsobilosti jeho držitele k řízení. Skutečnost, že k tomuto odmítnutí došlo po uplynutí období zákazu podat žádost o nový řidičský průkaz, které je spojené s uvedeným odnětím, je v tomto ohledu nerozhodná.

99

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: