1. 

Úloha clearingových center může být definována jako držení akcií. Ve zvláštních rejstřících se zde uchovávají zejména údaje o majitelích akcií a o převodech akcií, i když jejich hmotná podoba je po celou dobu v držení dotčeného clearingového centra. Jinak řečeno, clearingová centra nákup a prodej akcií usnadňují, urychlují a činí bezpečnějším.

2. 

V kontinentální Evropě jsou clearingová centra velmi rozšířená, na rozdíl od Spojeného království, kde je při převodu cenných papírů tradičně používán jiný postup. Ve Spojeném království je tudíž na některé převody uskutečňované prostřednictvím clearingového centra uplatňován jiný daňový režim než na převody cenných papírů uskutečňované způsobem na jeho území obvyklým. Toto řízení, zahájené na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Soudnímu dvoru Special Commissioners z Londýna, nabízí příležitost posoudit slučitelnost tohoto daňového režimu s právem Společenství.

3. 

Konkrétněji bude třeba posoudit právní úpravu Spojeného království s ohledem na směrnici 69/335 o nepřímých daních z kapitálových vkladů a na ustanovení Smlouvy týkající se základních svobod.

4.

Směrnice 69/335 ( 2 ) (dále jen „směrnice“), která je nejdůležitějším aktem sekundárního práva vztahujícím se k projednávané věci, byla v průběhu doby mnohokrát pozměněna.

5.

Cíle sledované touto směrnicí jsou jasně stanovené v jejích bodech odůvodnění, zejména v prvním a druhém, které znějí následovně:

„[…] cílem Smlouvy je vytvořit hospodářskou unii, jejíž vlastnosti jsou obdobné vlastnostem vnitřního trhu, […] jednou ze základních podmínek dosažení tohoto cíle je podpora volného pohybu kapitálu;

[…] nepřímé daně z kapitálových vkladů, jež jsou nyní platné v členských státech, tj. poplatky z vkladů tvořících základní kapitál společností a podniků a kolkovné z cenných papírů, vedou k diskriminaci, dvojímu zdanění a nerovnostem, které narušují volný pohyb kapitálu a které proto musí být postupnou harmonizací zrušeny“.

6.

Ve zprávě ze dne 14. prosince 1964 o návrhu Komise Radě, pozdější směrnici 69/335 ( 3 ), Komise uvedla, že nejlepším způsobem dosažení volného kapitálového trhu je zrušení daně z kapitálu a kolkovného. Avšak vzhledem k tomu, že členské státy by s takovýmto drastickým opatřením pravděpodobně nesouhlasily, rozhodla se Komise zrušit pouze kolkovné a ponechat daň z kapitálu, i když harmonizovanou na úrovni Společenství.

7.

Postupně byla v důsledku řady změn této směrnice původní povinnost vybírat harmonizovanou daň z kapitálu zrušena: zejména současný článek 7 této směrnice stanoví, že členské státy mohou buď použít jednotnou sazbu nepřevyšující 1 %, nebo prostě daň z kapitálu dále nevybírat. Ve Spojeném království přestala být daň z kapitálu vybírána v roce 1988.

8.

Článek 4 směrnice stanoví operace, které jsou předmětem daně z kapitálu, mimo jiné podle písm. „c) zvýšení základního kapitálu kapitálové společnosti vkladem majetku jakéhokoli druhu“.

9.

Kromě metody výpočtu a výběru daně z kapitálu stanoví směrnice řadu zákazů určených k předcházení jak dvojímu zdanění vkladů, tak použití kolkovného. Zejména články 10 a 11 směrnice znějí takto:

„Článek 10

Vedle daně z kapitálu neukládají členské státy společnostem, sdružením nebo právnickým osobám žádné jiné daně nebo poplatky:

[…]

Článek 11

Členské státy neuloží žádnou daň jakékoli formy na:

[…]“.

10.

Nehledě na uvedené zákazy, mohou členské státy vybírat některé zvláštní daně a poplatky na základě článku 12 směrnice, který zní:

„Článek 12

1.   Odchylně od článků 10 a 11 mohou členské státy ukládat:

[…]“.

11.

Daňová pravidla platná ve Spojeném království, dotčená v této věci, jsou obsažena ve finančním zákoně z roku 1986 (dále jen „zákon“). Podle článku 87 podléhají převody akcií „Stamp Duty Reserve Tax“ (dále jen „SDRT“) ve výši 0,5 % za každý převod.

12.

Podle článku 96 zákona nicméně podléhá přijetí akcií do clearingového centra SDRT ve výši 1,5 %. Následné převody akcií v rámci stejného clearingového centra jsou naopak od daně osvobozeny.

13.

Článek 97A zákona konečně stanoví, že si clearingové centrum může zvolit uzavření dohody s daňovou správou Spojeného království. Pokud tak učiní, jsou převody v rámci clearingového centra zdaněny obvyklou sazbou ve výši 0,5 % namísto jednorázové daně ve výši 1,5 %. Zdaněn je ovšem každý jednotlivý převod akcií. Clearingové centrum musí mít, aby mohlo učinit takovou volbu, ve Spojeném království svou pobočku nebo zastoupení, nebo zde musí ustanovit svého „daňového zástupce“. Clearingové centrum musí splnit také řadu technických požadavků týkajících se výpočtu a výběru SDRT a s tím souvisejícího vedení účetnictví.

14.

Banka HSBC je akciovou společností se sídlem v Londýně. V červnu 2000 HSBC učinila veřejnou nabídku na převzetí všech akcií vydaných francouzskou bankou Crédit Commercial de France (dále jen „CCF“), jejíž akcie byly kótované na pařížské burze. Ve své nabídce HSBC nabídla akcionářům CCF za jejich akcie platbu v hotovosti nebo případně ve formě akcií HSBC. Aby byla druhá možnost pro tyto akcionáře působící na francouzském trhu atraktivnější, rozhodla HSBC o tom, že její vlastní akcie budou také obchodovatelné na pařížské burze.

15.

V době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení musela jakákoli společnost ke vstupu na pařížskou burzu využít clearingového centra společnosti Sicovam. Akcionáři společnosti CCF, kteří chtěli přijmout veřejnou nabídku společnosti HSBC na převzetí, se mohli rozhodnout získat akcie HSBC přímo prostřednictvím společnosti Sicovam: v takovém případě pak tyto akcie byly obchodovatelné na pařížské burze.

16.

Akcie HSBC převedené prostřednictvím společnosti Sicovam výměnou za akcie společnosti CCF nebyly ve skutečnosti svěřeny společnosti Sicovam, ale jejímu zástupci pro Spojené království, společnosti Vidacos. Tato společnost je také členem systému CREST ( 4 ); jelikož však v projednávané věci jednala společnost Vidacos jako zástupce společnosti Sicovam, byly akcie převedené prostřednictvím společnosti Vidacos (a Sicovam) zdaněny podle článku 96 zákona sazbou ve výši 1,5 %.

17.

Aby byla veřejná nabídka na převzetí akcií pro akcionáře společnosti CCF atraktivnější, zavázala se společnost HSBC zaplatit daň (SDRT) ve výši 1,5 % každému akcionáři CCF, který se rozhodl nabýt akcie společnosti HSBC prostřednictvím společnosti Sicovam. Tento postup byl obvyklý, i když zaplatit daň je podle vnitrostátních pravidel technicky povinné clearingové centrum.

18.

HSBC tudíž v červenci 2007 zaplatila daňovým orgánům Spojeného království SDRT ve výši 1,5 %, tj. více než 27 milionů GBP.

19.

Následně byla také zaplacena daň SDRT ve výši 1,5 % ohledně akcií společnosti HSBC nabytých prostřednictvím společnosti Sicovam těmi akcionáři, kteří se rozhodli pro výplatu dividend ve formě akcií.

20.

Dopisem ze dne 18. října 2002 HSBC požádala daňovou správu Spojeného království o vrácení odvedené daně. Zamítavé rozhodnutí daňového orgánu bylo poté napadeno před předkládajícím soudem, který, vzhledem k pochybnostem ohledně slučitelnosti pravidel upravujících SDRT s právem Společenství, předložil Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání články 10 nebo 11 směrnice Rady 69/335, ve znění směrnice Rady 85/303/EHS ze dne 10. června 1985 (Úř. věst. 1985, L 156, s. 23; Zvl. vyd. 09/01, s. 122), nebo články 43 ES, 49 ES nebo 56 ES nebo jiná ustanovení práva Společenství tomu, aby jeden členský stát (dále jen ‚první členský stát‘) vybíral daň z převodu nebo emise akcií v rámci clearingového centra ve výši 1,5 %, pokud:

21.

Slučitelnost SDRT ve výši 1,5 % s právem Společenství musí být posouzena ze dvou hledisek, jak ostatně zdůraznil předkládající soud ve své otázce. Zaprvé je třeba určit, zda je tato daň přípustná s ohledem na směrnici 69/335 a zejména s ohledem na její článek 10 a článek 11. Zadruhé je dále nezbytné určit, zda je dotčená daň slučitelná se základními svobodami stanovenými ve Smlouvě v oblasti usazování, pohybu služeb a pohybu kapitálu. Pro přehlednost se budu těmito dvěma hledisky zaobírat jednotlivě.

22.

Podle mého názoru je v tuto chvíli třeba zdůraznit, že se všichni účastníci řízení shodují na tom, že sporná daň není daní z kapitálu ve smyslu článku 4 směrnice 69/335. Jak bylo uvedeno výše, daň z kapitálu byla ve Spojeném království zrušena v roce 1988.

23.

Jak bylo potvrzeno na jednání, je dále třeba uvést, že akcie společnosti HSBC převedené na společnost Sicovam proto, aby byly použity jako protihodnota za akcie společnosti CCF, byly nové akcie odpovídající zvýšení základního kapitálu.

24.

Články směrnice 69/335, které mohou představovat překážku pro dotčenou daň, jsou článek 10 a článek 11. Cílem těchto ustanovení, která zůstala nezměněna od prvního znění směrnice, bylo v podstatě zabránit tomu, aby členské státy zavedly vedle daně z kapitálu ještě kolkovné, nebo aby kapitálové vklady podléhaly dvojímu zdanění.

25.

Článek 10 zejména stanoví, že pouze daň z kapitálu, s vyloučením všech ostatních daní a poplatků, může být uložena na operace uvedené v článku 4 směrnice, které, jak bylo uvedeno, zahrnují „zvýšení základního kapitálu kapitálové společnosti vkladem majetku jakéhokoli druhu“.

26.

Podle článku 11 směrnice nemůže být za některé operace vybíraná žádná daň nebo poplatky, a to zejména za „vytvoření, vydání, přijetí akcií na burzu nebo uvedení do oběhu akcií, podílů na společnosti“.

27.

Tudíž, například v případě emise nových akcií, nemůže podle článku 11 tato emise podléhat daním a poplatkům, zatímco částky zaplacené jako protihodnota, tj. vklady, mohou být, stanoví-li tak právní předpisy členského státu (článek 4), pouze předmětem daně z kapitálu a žádné další daně a poplatky se na ně nesmí vztahovat (článek 10).

28.

Článek 12 nicméně stanoví že, „odchylně od článků 10 a 11“ mohou členské státy, mimo jiné, ukládat „daně z převodů cenných papírů“ ( 5 ).

29.

V projednávané věci si je předkládající soud vědom možného rozporu mezi právní úpravou Spojeného království a článkem 10 a článkem 11 směrnice. Domnívám se, že ačkoliv v projednávané věci mohou být relevantní oba články, z koncepčního rámce SDRT vyplývá, že spíše než s vklady má obecnější souvislost s operacemi ze skupiny stanovené v článku 11 písm. a) (v projednávané věci zejména s vydáním akcií, viz dále), a je tudíž podle mého názoru vhodnější zaměřit se na článek 11. SDRT se navíc použije bez ohledu na to, zda jsou akcie, ze kterých je vybírána, nově vydané nebo ne.

30.

Vláda Spojeného království podporovaná v tomto konkrétním bodě Komisí tvrdí, že SDRT ve výši 1,5 % může být odůvodněna jako daň z převodu akcií ve smyslu článku 12 směrnice: je tudíž přípustná na základě stejného ustanovení, jako je to, které umožňuje, aby za převody uskutečňované mimo clearingové centrum byla uložena SDRT ve výši 0,5 %.

31.

Mezi SDRT ve výši 1,5 % a SDRT ve výši 0,5 % je však značný rozdíl. Více než rozdíl ve výši sazby je odlišuje skutečnost, že SDRT ve výši 0,5 % se vybírá za každý jednotlivý převod cenných papírů a SDRT ve výši 1,5 % se vybírá při přijetí cenných papírů do clearingového centra, přičemž následné převody vlastnictví cenných papírů jsou osvobozeny od daně po dobu, po kterou tyto cenné papíry zůstávají v clearingovém centru.

32.

Aby bylo možné SDRT ve výši 1,5 % včlenit do modelu „daně z převodu cenných papírů“ ve smyslu článku 12 směrnice, tvrdí Spojené království, že SDRT ve výši 1,5 % je daní z převodu ve formě „sezónní vstupenky“ („season ticket“). Jelikož je pro daňové orgány Spojeného království obtížné sledovat převody akcií uskutečněné v clearingovém centru, je paušální sazba daně ve výši 1,5 % stanovena na základě předpokladu, že v rámci clearingového centra se uskuteční tři převody cenných papírů, což je podle Spojeného království přijatelný kompromis. Jinak řečeno, SDRT ve výši 1,5 % je daň vybíraná v očekávání dalších převodů akcií. Spojené království také uvádí, že clearingová centra se mohou rozhodnout provést volbu podle článku 97A zákona, čímž je aktivován „běžný“ mechanismus výběru SDRT ve výši 0,5 % z každého převodu.

33.

Postoj Spojeného království považuji z následujících důvodů za nepřijatelný.

34.

Zaprvé SDRT ve výši 1,5 % musí platit pouze osoba, která je skutečným emitentem nebo převodcem akcií, ačkoliv technicky je povinnou osobou samotné clearingové centrum. V projednávané věci tudíž celou daň uhradila sama HSBC. V „běžném“ systému SDRT je naopak daň hrazena při každém převodu cenných papírů různými osobami, totiž osobami, které prodávají akcie příležitostně. Tudíž při převodu akcií do clearingového centra je povinnou k dani jediná osoba (se sazbou ve výši 1,5 %), zatímco v „běžném“ systému je naopak daň placená několika osobami, přičemž každá platí sazbu ve výši 0,5 %.

35.

Zadruhé „zvláštní“ SDRT ve výši 1,5 % se platí při přijetí akcií do clearingového centra a je vypočtena a placena na základě hodnoty akcií v okamžiku vstupu do systému a je zachována po celou dobu, kdy jsou akcie v clearingovém centru, i v případě, že jsou následně převedeny za vyšší nebo nižší hodnotu. V případě SDRT vybírané z každého jednotlivého převodu je naopak daň vypočítána z hodnoty akcie v okamžiku převodu.

36.

Zatřetí není jasný důvod, proč je sazba SDRT vybíraná při přijetí akcií do clearingového centra stanovena ve výši 1,5 %, neboli trojnásobku sazby vybírané v „běžném“ systému za každý převod cenných papírů. Spojené království tvrdí, že při určení sazby se vycházelo z předpokladu, že v clearingovém centru jsou akcie v průměru třikrát převedeny. Neexistují však údaje o ukazatelích pro tento výpočet nebo o důvodech, proč byla sazba ve výši 1,5 % považována za vhodnější než například sazba ve výši 1 % nebo 2 %. To je obzvláště pozoruhodné, protože podle předkládacího rozhodnutí bylo více než 40 % akcií HSBC převedených na společnost Sicovam z této společnosti staženo během 2 týdnů a prodáno na londýnské burze, tudíž každý převod podléhal další SDRT ve výši 0,5 %. Jinak řečeno, použití SDRT ve výši 1,5 % se zdá být poněkud svévolné ( 6 ).

37.

Konečně je třeba uvést, že pokud se převody následující po prvním převodu uskutečňují mimo území Spojeného království, což je pravděpodobné vzhledem k tomu, že tyto cenné papíry byly do clearingového centra s největší pravděpodobností přijaty proto, aby byl usnadněn jejich volný pohyb v zahraničí, představovala by SDRT ve výši 1,5 % zálohu na daň z převodů, u kterých není vůbec jisté, zda se na ně vztahuje daňová pravomoc Spojeného království.

38.

Uvedená vyjádření podle mého názoru stačí k tomu, aby byla vyloučena možnost, že by SDRT ve výši 1,5 % byla zařazena do kategorie „zálohy“ daně z budoucích převodů cenných papírů. I bez ohledu na otázku výše sazby daně je totiž skutečností, že platbu vypočtenou z jiného daňového základu, a především, splatnou jinou povinnou osobou, není možné považovat za zálohu daně. Je známo, že podle ustálené judikatury musí být povaha určité daně s ohledem na právo Společenství určena v závislosti na objektivních vlastnostech zdanění, nezávisle na její klasifikaci podle vnitrostátního práva ( 7 ).

39.

V každém případě, pokud je přijetí akcií do clearingového centra prvním obchodem s těmito akciemi po jejich vydání, jako v projednávané věci, je třeba poznamenat, že aby mohla být uložená daň odůvodnitelná podle článku 12 směrnice, aniž by došlo ke konfliktu se zákazem stanoveným v článku 11 této směrnice, je třeba posuzovat vydání akcií (nepodléhající podle článku 11 směrnice zdanění) na jedné straně a první převod těchto akcií na straně druhé jako z právního hlediska oddělené operace. Tento první převod, v projednávané věci přijetí akcií do clearingového centra, může být tudíž zdaněn na základě článku 12 směrnice.

40.

Ačkoliv je v abstraktní rovině možné oddělit vydání akcií a jejich první převod, v rozsudku Komise v. Belgie ( 8 ) Soudní dvůr tento přístup výslovně vyloučil. V bodě 33 tohoto rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že „[z] důvodu užitečného účinku čl. 11 písm. a) směrnice 69/335 musí ‚vydání‘ ve smyslu tohoto ustanovení zahrnovat první nabytí cenných papírů, které se uskutečňuje v rámci jejich vydání.“ Jak totiž ve svém stanovisku ( 9 ) uvedl generální advokát A. Tizzano a Soudní dvůr poté v bodě 32 uvedeného rozsudku zopakoval, „povolit zdanění prvního nabytí nově vydaného cenného papíru by ve skutečnosti znamenalo zdanit samotné vydání tohoto cenného papíru, jelikož je nedílnou součástí celkové operace vzhledem ke kapitálovému vkladu. Ve skutečnosti nestačí vydání cenných papírů samo o sobě, ale má smysl až od okamžiku, kdy tyto cenné papíry naleznou své nabyvatele“.

41.

Soudní dvůr navíc konstatoval, že článek 12 směrnice je třeba, v rozsahu, v němž toto ustanovení představuje výjimku ze všeobecného pravidla, vykládat restriktivně ( 10 ), a potvrdil také, že výčet výjimek uvedený v tomto ustanovení je taxativní ( 11 ).

42.

Domnívám se proto, že pokud je SDRT ve výši 1,5 % uložena za první převod nově vydaných akcií, nemůže být považována za daň z převodu ve smyslu článku 12 směrnice a jedná se tudíž o daň z vydání akcií, která je na základě článku 11 směrnice zakázaná.

43.

V projednávané věci ani nepovažuji za nutné zaobírat se otázkou, zda článek 12 směrnice představuje výjimku ze situací předvídaných v článku 10 a článku 11 směrnice, nebo naopak vymezuje jejich rozsah: tato otázka je sice zajímavá a pravděpodobně potřebuje objasnit, ale v projednávané věci není relevantní ( 12 ).

44.

Nemůže být přijat ani argument, který Spojené království předložilo podpůrně pro případ, že by Soudní dvůr považoval uvedený rozsudek Komise v. Belgie v projednávané věci za použitelný, že SDRT ve výši 1,5 % by pak bylo třeba chápat jako zálohu daně z budoucích převodů uskutečněných po prvním přijetí akcií do clearingového centra. Zaprvé tato konstrukce se jeví jako naprosto umělá, jelikož daň se zjevně vybírá z přijetí akcií do clearingového centra. Zadruhé zmíněné problémy by se v takové situaci ještě zhoršily a nakonec by vedly k tomu, že daň vypočítanou na základě tří předpokládaných převodů by musela hradit osoba, která by se za těchto okolností neúčastnila ani prvního z těchto tří převodů.

45.

I pokud by akcie přijaté do clearingového centra nebyly nově vydané, považuji odůvodnění SDRT ve výši 1,5 % na základě článku 12 směrnice za těžko přijatelné. Nezávisle na zákazu zdanění prvního převodu akcií po jejich vydání, který by se za těchto okolností nepoužil, moje již zmíněné námitky týkající se problémů s přijetím přístupu „sezónní vstupenky“ nadále platí. I v tomto případě by byla jedna jediná osoba povinná platit daň, kterou by v zásadě (jinak řečeno, v „běžném“ systému) měly platit jiné osoby, vůči kterým nemá první osoba žádný regresní nárok. Za takových okolností by byla daň navíc vypočtena z hodnoty, která se může značně lišit od pozdější skutečné hodnoty akcií v době, kdy by byla daň běžně splatná. Jinak řečeno, i v tomto případě považuji za nepřijatelné, aby byla tato daň chápána jako paušální platba zálohy daně z budoucích převodů.

46.

Jediný rozdíl ve srovnání s nově vydanými akciemi by spočíval v tom, že v rámci „běžného“ systému SDRT by existující akcie podléhaly zdanění ve výši 0,5 %. Jak již však bylo uvedeno, při prvním vydání akcií není povinnost odvést „běžnou“ SDRT: v případě existujících akcií by tudíž byla daň ve skutečnosti vyšší o 1 %, a nikoli o 1,5 %.

47.

Ohledně převodu existujících akcií by v podstatě mohla vyvstat jediná pochybnost týkající se použitelnosti zákazu zdanění stanoveného v článku 11 směrnice v rozsahu, v němž toto ustanovení zakazuje zdanění „vytvoření, vydání, přijetí akcií na burzu nebo uvedení do oběhu […] cenných papírů […] i obchodování s nimi“. Domnívám se, že potvrzení toho, že se skutečně použije, lze nalézt v judikatuře Soudního dvora ( 13 ).

48.

Tuto část mé analýzy bych proto uzavřel konstatováním, že SDRT ve výši 1,5 % nelze považovat za slučitelnou se směrnicí 69/335. Tak tomu je zejména v případě, kdy jsou akcie přijaty do clearingového centra ihned po jejich vydání, tak jako v projednávané věci; jak však již bylo uvedeno, domnívám se, že základní odůvodnění se použije také na převod existujících akcií. Ve skutečnosti nemůže být SDRT ve výši 1,5 % za žádných okolností považována za zálohu daně z budoucích převodů podle článku 12 směrnice.

49.

Uvedené úvahy dostačují k zodpovězení otázek položených vnitrostátním soudem. Nicméně pro úplnost – a zejména pro případ, že by Soudní dvůr nesouhlasil s mým výkladem směrnice – budu nyní krátce zkoumat tuto otázku s ohledem na primární právo.

50.

Nyní je tedy třeba posoudit, zda je legitimní, aby daň z převodu akcií, která je přípustná podle článku 12 směrnice, byla uložena různými způsoby – jak je tomu v případě SDRT – v závislosti na tom, zda je převod prováděn na clearingové centrum ( 14 ). Zejména je třeba posoudit, zda objektivní rozdíl mezi „běžným“ převodem a převodem spočívajícím v přijetí akcií co clearingového centra je takové povahy, aby odůvodňoval rozdíly stanovené v systému ve Spojeném království, jako je „jednorázová“ platba vyšší sazby a uložení celé splatné daně jediné osobě. Konečně je třeba určit, zda možnost provést volbu podle článku 97A zákona poskytnutá clearingovým centrům dostačuje k odstranění všech pochybností o slučitelnosti s právem Společenství.

51.

V rámci projednávané věci posuzovali účastníci řízení možnost, že by problémy týkající se slučitelnosti dotčené vnitrostátní právní úpravy s právem Společenství mohly vzniknout ohledně tří ustanovení primárního práva: článku 43 ES upravujícího svobodu usazování; článku 49 ES upravujícího volný pohyb služeb; a také článku 56 ES upravujícího volný pohyb kapitálu.

52.

Pokud jde o svobodu usazování, HSBC tvrdí, že veřejná nabídka převzetí akcií společnosti CCF představovala projev přání HSBC trvale se usadit ve Francii: použití SDRT ve výši 1,5 % představuje tudíž omezení tohoto základního práva.

53.

Pokud jde na druhou stranu o volný pohyb služeb, právo společnosti Sicovam poskytovat služby na území Spojeného království je podle jejího tvrzení daňovými předpisy Spojeného království neodůvodněně omezeno.

54.

Konečně, pokud jde o volný pohyb kapitálu, HSBC tvrdí, že daňová pravidla Spojeného království porušují příslušná ustanovení Smlouvy v rozsahu, v jakém představují omezení přístupu na pařížskou burzu, což je možné pouze prostřednictvím společnosti Sicovam.

55.

Nejdříve bych chtěl poznamenat, že podle mého názoru nejsou ustanovení o volném pohybu služeb v projednávané věci relevantní. Je třeba připomenout, že SDRT ve výši 1,5 % ve skutečnosti neplatí clearingové centrum, ačkoliv je technicky osobou povinnou k dani, ale osoba, která převádí akcie do clearingového centra (zde HSBC). Zájmy poskytovatelů služeb, konkrétně clearingového centra, jsou tudíž ve skutečnosti předmětnou daní dotčeny pouze nepřímo. Navíc, vzhledem k tomu, že Sicovam má ve Spojeném království trvalé kontaktní místo, konkrétně společnost Vidacos, vztahuje se skutkový stav, o kterém má předkládající soud rozhodnout, spíše ke svobodě usazování, než k volnému pohybu služeb ( 15 ). Lze též mimochodem poznamenat, že první bod odůvodnění směrnice 69/335 uvádí výslovně jako jedinou ze základních svobod pouze volný pohyb kapitálu.

56.

Tudíž se domnívám, že zkoumání SDRT s ohledem na primární právo se musí vztahovat pouze na svobodu usazování a volný pohyb kapitálu. Soudní dvůr již měl příležitost přezkoumat slučitelnost ustanovení vnitrostátního práva s oběma těmito svobodami nahlíženými společně ( 16 ).

57.

Je pravda, že podle judikatury může do působnosti ustanovení Smlouvy upravujících svobodu usazování spadat nabytí akcií společnosti, která má sídlo v jiném členském státě, jímž nabyvatel získá nepochybný vliv na rozhodování a řízení společnosti ( 17 ). V projednávané věci by však omezení svobody usazování bylo přímým důsledkem omezení volného pohybu kapitálu. Nejdříve je tudíž vhodné zkoumat omezení volného pohybu kapitálu: pokud by byla zjištěna neslučitelnost s touto základní svobodou, nebylo by již dále třeba zkoumat svobodu usazování ( 18 ).

58.

Není pochyb o tom, že finanční operace v původním řízení spadají do působnosti volného pohybu kapitálu. Je známo, že Smlouva neobsahuje definici volného pohybu kapitálu, ale Soudní dvůr se často odvolává na klasifikaci obsaženou v příloze směrnice 88/361 ( 19 ), která se nepochybně vztahuje na činnosti související s převody akcií.

59.

Je nesporné, že dotčená právní úprava Spojeného království, a zejména použití SDRT ve výši 1,5 % při přijetí akcií do clearingového centra, představuje omezení volného pohybu kapitálu podle článku 56 ES.

60.

Zaprvé Soudní dvůr konstatoval, že samotná skutečnost, že vnitrostátní právní úprava odrazuje investice z jiných členských států, je v rozporu s článkem 56 ES, a není třeba dalšího posouzení, zda je dotčená právní úprava diskriminační ( 20 ). Bylo také konstatováno, že zakázána jsou nejen omezení, která mohou odradit od investování v daném členském státě osoby, které nemají v tomto státě bydliště, ale i omezení, která mohou odradit osoby s bydlištěm v tomto členském státě od investování v jiných státech ( 21 ).

61.

Jelikož, jak je uvedeno v předkládacím rozhodnutí, clearingová centra nejsou ve Spojeném království příliš rozšířena, na rozdíl od kontinentální Evropy, kde mají v některých případech skutečný monopol na burzovní operace, není pochyb o tom, že dotčená právní úprava Spojeného království omezuje volný pohyb kapitálu.

62.

Poté, co bylo konstatováno, že na sporná ustanovení vnitrostátního práva se vztahuje zákaz podle článku 56 ES týkající se omezení volného pohybu kapitálu, je třeba posoudit, zda tato ustanovení mohou být přesto nějakým způsobem odůvodněná, zejména s ohledem na článek 58 ES. V tomto směru je třeba vzít v úvahu ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle které k tomu, aby mohla vnitrostátní právní úprava být odůvodněná, musí být způsobilá zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, v souladu se zásadou proporcionality ( 22 ).

63.

Otázka možného odůvodnění omezení obsažených v právních předpisech Spojeného království byla v projednávané věci předmětem velmi omezené diskuze. Ve skutečnosti, ponecháme-li stranou prohlášení Spojeného království, že SDRT ve výši 1,5 % je odůvodněno potřebou zajistit účinný daňový dohled, zaměřili se účastníci řízení především na povahu volby, kterou může clearingové centrum provést podle článku 97A zákona.

64.

Je třeba poznamenat, že existence volby sama o sobě nesouvisí s možností odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu. V souvislosti s touto volbou je si logicky třeba položit otázku, zda její existence může, pokud je systém volby v souladu právem Společenství, neutralizovat možnou protiprávnost vnitrostátních právních předpisů podle článku 56 ES: v každém případě je však třeba tuto otázku posuzovat odděleně od možných odůvodnění omezení volného pohybu kapitálu. Volbou stanovenou v článku 97A se tedy budu zaobírat v poslední části tohoto stanoviska.

65.

Spojené království tvrdí, že v případech, kdy jsou akcie přijaty do clearingového centra, jsou rozdíly v daňovém zacházení odůvodněny potřebou zajistit účinný daňový dohled.

66.

Podle mého názoru nelze toto odůvodnění přijmout. Zaprvé Spojené království neuvedlo důvody, proč považuje toto drastické opatření za jediný způsob, jak zajistit účinné splnění daňové povinnosti, nebo proč se domnívá, že stejných cílů nelze dosáhnout jiným, méně zatěžujícím mechanismem.

67.

Zadruhé bez ohledu na dostupnost méně omezujícího systému zajišťujícího splnění daňové povinnosti, se domnívám, že mé poznámky učiněné výše ohledně slučitelnosti se směrnicí 69/335 lze použít také ohledně skutečnosti, že SDRT ve výši 1,5 % nemůže být ve své podstatě považována za zálohu daně z budoucích převodů vlastnictví cenných papírů. Především proto, že dotčenou daň musí platit jiná osoba, než osoba, která má platit „běžnou“ daň z převodů; relevantní jsou však v tomto případě i další výše uvedené problémy ( 23 ). Jinak řečeno, požadavek zajistit daňový dohled neodůvodňuje skutečnost, aby daň platila osoba jiná, než je osoba, která by za běžných okolností byla osobou povinnou.

68.

Tudíž SDRT ve výši 1,5 % je podle mého názoru v rozporu i s článkem 56 ES.

69.

Poslední otázka, kterou je třeba se v této fázi zaobírat, je zda existence možnosti volby podle bodu 97A zákona umožňuje „neutralizovat“ rozpor mezi SDRT ve výši 1,5 % na jedné straně a směrnicí 69/335 a Smlouvou na straně druhé. Jinak a obecněji řečeno je třeba zodpovědět otázku, zda v případě právní úpravy, která je v rozporu s právem Společenství, je všeobecně vyloučena protiprávnost, pokud je možné zvolit si použití jiných pravidel, u kterých se předpokládá, že jsou v souladu s právem Společenství.

70.

Velká část písemných i ústních vyjádření účastníků řízení byla věnována možnosti této volby. HSBC i Komise považují podmínky pro učinění volby stanovené právními předpisy Spojeného království za nadměrně a zbytečně zatěžující, a tudíž nepřiměřené. Spojené království naopak tvrdí, že tyto podmínky jsou rovnocenné podmínkám uloženým osobám obvykle zapojeným do převodů akcií na trhu ve Spojeném království a jsou nezbytné pro řádné vybírání SDRT ve výši 0,5 % při každém převodu akcií.

71.

Domnívám se, že v projednávané věci není ve skutečnosti nutné podrobně zkoumat požadavky stanovené pro uskutečnění volby a jejich přiměřenost. Musím poznamenat, že mechanismus volby, to znamená mechanismus, který je teoreticky slučitelnější s právem Společenství, je skutečnou „volbou“. Jinak řečeno, jeho použití vyžaduje aktivní jednání a pokud k němu nedojde, použijí se pravidla, která jsou v rozporu s právem Společenství. Navíc, jak jsem již uvedl, právo volby mají clearingová centra, která ve skutečnosti stejně SDRT neplatí, a nikoliv osoby, které by na něm mohly mít větší zájem, konkrétně převodci akcií. Kromě toho existují případy, jako je tomu v projednávané věci, kdy mají clearingová centra v zemi původu zákonný monopol: a tak nakonec za těchto okolností nemá centrum vlastně žádný důvod tuto volbu provádět.

72.

Jiná situace by nastala, pokud by mechanismus, na základě kterého může být v případě akcií přijatých do clearingového centra SDRT hrazena také ve výši 0,5 %, nebyl k dispozici pouze na základě volby, ale jako běžně používaný systém. V tom případě by bylo pouze nutné posoudit vhodnost a přiměřenost požadavků na clearingová centra z technického hlediska: pokud by tyto požadavky nebyly nepřiměřené, byl by systém slučitelný s právem Společenství.

73.

V projednávané věci by však, s ohledem na skutkové okolnosti, bylo podrobné posouzení požadavků na provádění volby nadbytečné.

74.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na otázku předloženou Special Commissioners odpověděl následujícím způsobem:

„Článek 11 směrnice Rady 69/335/EHS ze dne 17. července 1969 o nepřímých daních z kapitálových vkladů brání takové daňové úpravě, jako je úprava v projednávané věci, na základě které emise akcií v rámci clearingového centra podléhá jednorázové dani ve výši 1,5 % namísto dani z převodu ve výši 0,5 %, která se jinak podle vnitrostátního práva běžně použije.“