1

Žalobkyně, společnost Omya AG, která je činná zejména na trzích dodávek sráženého uhličitanu vápenatého (dále jen „PCC“) a mletého uhličitanu vápenatého (dále jen„GCC“), používaných zejména jako plnivo a nátěrová hmota při výrobě papíru, uzavřela dne 18. ledna 2005 smlouvu, podle níž měla nabýt některé evropské závody s výrobou PCC společnosti J. M. Huber Corp. (dále jen „oznámené spojení“). Spojení bylo oznámeno finskému orgánu pro hospodářskou soutěž, který dne 4. dubna 2005 podle čl. 22 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40) požádal Komisi, aby jej přezkoumala.

2

Komise se prohlásila za příslušnou a zahájila dne 23. září 2005 řízení o přezkumu oznámeného spojení. Komise především založila databázi zásilek PCC a GCC vypravených v letech 2002 až 2004 hlavními dodavateli v Evropském hospodářském prostoru (dále jen „databáze zásilek“), která měla sloužit zejména k vypracování ekonometrické studie týkající se schémat zastupitelnosti uhličitanu vápenatého používaného jako plnivo při výrobě papíru (dále jen „ekonometrická studie“). V tomto kontextu Komise několikrát požádala žalobkyni, aby jí poskytla některé informace. Dne 1. prosince 2005 tak žádostí podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 139/2004 požádala Komise žalobkyni o vysvětlení k jejím údajům o nabídce a prodeji a k potenciálním odbytištím PCC. Jelikož žalobkyně žádosti nevyhověla ve stanovené lhůtě, přijala Komise dne 9. prosince 2005 podle čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení rozhodnutí, které se týká týchž informací a kterým se pozastavuje lhůta pro provedení přezkumu podle jeho čl. 10 odst. 4.

3

Žalobkyně na rozhodnutí ze dne 9. prosince 2005 odpověděla dopisy ze dnů 9. a 13. prosince 2005 a 3. ledna 2006 (dále jen, společně, „lednové údaje“). Komise po jejich přijetí dopisem určeným žalobkyni ze dne 12. ledna 2006 potvrdila, že lednové údaje jsou úplné, a uvedla, že lhůta pro provedení přezkumu začala opět plynout dne 4. ledna a uplyne dne 31. března 2006.

4

Dne 13. ledna 2006 sdělila Komise žalobkyni, že má v úmyslu povolit spojení bez odeslání oznámení námitek. Rovněž připravila návrh rozhodnutí v tomto smyslu (dále jen „návrh povolení“), který rozeslala v rámci poradního výboru pro kontrolu spojování podniků sestávajícího ze zástupců členských států (dále jen „poradní výbor“). Souběžně však některé členské státy, jakož i soutěžitelé žalobkyně vyjádřily před Komisí znepokojení z důsledků oznámeného spojení pro hospodářskou soutěž. Toto znepokojení mělo například za následek, že zástupci některých členských států na schůzi poradního výboru dne 22. února 2006 zpochybnili posouzení Komise.

5

Dopisy ze dnů 22. a 24. února a 2. března 2006 upozornila Komise žalobkyni na některé nesoudržnosti v lednových údajích a požádala o jejich vysvětlení. Dne 3. března 2006 v rámci telefonického rozhovoru žalobkyni navrhla prodloužení lhůty pro provedení přezkumu vzájemnou dohodou o 20 pracovních dnů podle čl. 10 odst. 3 nařízení č. 139/2004 a uvedla, že by v případě odmítnutí mohla přijmout nové rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 uvedeného nařízení, kterým se pozastavuje lhůta pro provedení přezkumu.

6

Dopisem ze dne 6. března 2006 odmítla žalobkyně souhlasit s prodloužením lhůty.

7

Rozhodnutím ze dne 8. března 2006 přijatým podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 (dále jen „napadené rozhodnutí“) určila Komise, že informace sdělené dne 3. ledna 2006 v reakci na rozhodnutí ze dne 9. prosince 2005 byly přinejmenším zčásti nesprávné, a že v důsledku toho byla lhůta pro provedení přezkumu spojení pozastavena ode dne 8. prosince 2005 až do přijetí úplných a správných informací, které byly vyžádány. Komise v tomto ohledu požádala žalobkyni, aby odpověděla na čtyři obecné otázky a 119 konkrétních otázek.

8

Žalobkyně na napadené rozhodnutí odpověděla dne 21. března 2006 předložením v zásadě nové verze databáze zásilek (dále jen „březnové údaje“). Dopisem ze dne 30. března 2006 sdělila Komise žalobkyni, že březnové údaje jsou úplné, že právě ověřuje jejich správnost a že lhůta pro provedení přezkumu opět začala plynout. Dopisem ze dne 10. května 2006 potvrdila Komise, že březnové údaje jsou správné.

9

Mezitím dne 2. května 2006 zaslala Komise žalobkyni oznámení námitek, v němž předběžně dospěla k závěru, že oznámené spojení je neslučitelné se společným trhem.

10

Konečně, rozhodnutím ze dne 19. července 2006 (dále jen „rozhodnutí o spojení“) prohlásila Komise oznámené spojení za slučitelné se společným trhem s výhradou některých podmínek a povinností.

11

Žalobou došlou kanceláři Soudu dne 18. května 2006 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

12

Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu tentýž den navrhla žalobkyně, aby byla věc projednána ve zrychleném řízení podle článku 76a jednacího řádu Soudu. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím pátého senátu Soudu ze dne 19. června 2006.

13

Žalobní odpověď došla dne 8. srpna 2006, replika dne 31. října 2006 a duplika dne 12. února 2007.

14

Podáním došlým kanceláři Soudu dne 31. srpna 2006 společnost Imerys SA podala návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu Komise.

15

Rozhodnutím předsedy Soudu ze dne 27. října 2006 byla věc nově přidělena druhému senátu Soudu.

16

Usnesením ze dne 22. března 2007 povolila předsedkyně druhého senátu Soudu vedlejší účastenství společnosti Imerys. Dopisem došlým kanceláři Soudu dne 23. dubna 2007 však posledně uvedená oznámila Soudu, že bere svůj návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice zpět. V důsledku toho usnesením ze dne 12. července 2007 rozhodla předsedkyně druhého senátu Soudu o vyškrtnutí společnosti Imerys jakožto vedlejší účastnice řízení.

17

Dne 29. ledna 2008 rozhodl druhý senát Soudu zahájit ústní část řízení, aniž by prováděl předběžná důkazní opatření. Rovněž rozhodl, že požádá Komisi, aby předložila některé dokumenty, a vyzve žalobkyni, aby k nim předložila své vyjádření a odpověděla na jednu otázku. Účastnice řízení odpověděly ve lhůtách stanovených Soudem, Komise krom toho na výzvu Soudu v tomto smyslu předložila doplňující vyjádření k vyjádření žalobkyně.

18

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Soudem byly vyslechnuty na jednání dne 22. dubna 2008.

19

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

20

Komise navrhuje, aby Soud:

21

Žalobkyně se dovolává čtyř důvodů, které vycházejí, zaprvé, z nedodržení podmínek požadovaných k přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004, jakož i z porušení zásady proporcionality, zadruhé, z porušení zásady respektování přiměřené lhůty, zatřetí, ze zneužití pravomoci, a začtvrté, z porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Mimoto navrhuje, aby byla nařízena některá organizační procesní opatření.

22

Komise tvrdí, že návrh směřující k tomu, aby Soud rozhodl o důsledcích případného zrušení napadeného rozhodnutí, je nepřípustný. Mimoto se domnívá, že důvody, jichž se žalobkyně dovolává, nejsou opodstatněné a zpochybňuje nezbytnost navrhovaných organizačních procesních opatření.

23

Je třeba poznamenat, že – jak tvrdí Komise – žalobkyně tím, že se u Soudu domáhá, aby rozhodl ohledně důsledků zrušení napadeného rozhodnutí, sleduje cíl dosáhnout rozhodnutí ohledně účinků tohoto rozsudku, který by rovněž představoval soudní příkaz určený Komisi, pokud jde o jeho provedení. Jelikož přitom Soud nemá v rámci přezkumu legality na základě článku 230 ES pravomoc vydávat deklaratorní rozsudky (viz v tomto smyslu usnesení Soudního dvora ze dne 9. prosince 2003, Itálie v. Komise, C-224/03, Recueil, s. I-14751, body 20 až 22) nebo soudní příkazy, i když se týkají podmínek provádění jeho rozsudků (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 26. října 1995, Pevasa a Inpesca v. Komise, C-199/94 P a C-200/94 P, Recueil, s. I-3709, bod 24), musí být žádost žalobkyně prohlášena za zjevně nepřípustnou.

24

V rámci prvního důvodu se účastnice řízení úvodem zabývají podmínkami požadovanými pro to, aby Komise mohla oprávněně rozhodnutím přijatým podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 požadovat opravu informací sdělených oznamující stranou, které se ukážou jako nesprávné. Žalobkyně dále tvrdí, že tyto podmínky nebyly v projednávané věci splněny vzhledem k tomu, že opravy vyžádané napadeným rozhodnutím nebyly k posouzení spojení nezbytné (první část) a že lednové údaje byly v podstatné míře správné (druhá část).

25

Podle žalobkyně může Komise požadovat opravu nesprávností zjištěných v rámci informací poskytnutých stranou spojení v rozsahu, v němž jsou nezbytné jak informace, které je třeba opravit, tak jejich oprava. K tomu žalobkyně podotýká jednak to, že pouhý potenciální užitek dotčených informací není dostatečný, a jednak to, že oprava je nezbytná pouze tehdy, pokud jsou dotčené nesprávnosti podstatné, to znamená, pokud existuje nezanedbatelné riziko, že budou mít významný účinek na posouzení dotčeného spojení.

26

S ohledem na důsledky pozastavení lhůty pro provedení přezkumu a na požadavek rychlosti, kterým se vyznačuje řízení upravené nařízením č. 139/2004, by výše uvedené podmínky mimoto měly být vykládány restriktivně. Konečně, žalobkyně tvrdí, že přestože Komisi v zásadě přísluší určit, které informace jsou nezbytné, zásadně v závislosti na okolnostech projednávané věci, podléhá Komise zásadě proporcionality, z níž vyplývá, že čím je pozastavení delší, tím důležitější musí být důvody, na kterých se zakládá.

27

Komise nejprve tvrdí, že může přijmout rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004, jakmile se domnívá, že nemá k dispozici veškeré informace nezbytné k rozhodnutí ohledně slučitelnosti dotčeného spojení se společným trhem. Tak je tomu zejména v případě, že existuje riziko, že nesprávnosti zjištěné v rámci informací poskytnutých stranou budou mít dopad na posouzení Komise. Dále tvrdí, že nezbytná povaha vyžádaných informací je objektivní okolností, ve vztahu k níž disponuje širokou posuzovací pravomocí a kterou je třeba vyhodnotit v závislosti na okolnostech projednávané věci a na potenciálním užitku dotčených informací. Konečně je podle ní rovněž třeba zohlednit skutečnost, že Komise je povinna provádět svůj přezkum s vysokou mírou obezřetnosti a opírat se o úplné a správné informace.

28

Z judikatury vyplývá, že Komise může pravomoci, které jsou jí svěřeny článkem 11 nařízení č. 139/2004, vykonávat jen v rozsahu, v němž se domnívá, že nemá k dispozici veškeré informace nezbytné k tomu, aby rozhodla o slučitelnosti dotčeného spojení se společným trhem [viz v souvislosti s analogickými ustanoveními nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 31) rozsudek Soudu ze dne 27. listopadu 1997, Kaysersberg v. Komise, T-290/94, Recueil, s. II-2137, bod 145].

29

V tomto ohledu je třeba připomenout, že za účelem přijetí rozhodnutí o spojení musí Komise přezkoumat, zejména podle článku 2 nařízení č. 139/2004, účinky dotčeného spojení na všechny trhy, u nichž existuje riziko, že bude zásadně narušena účinná hospodářská soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části.

30

Krom toho skutečnost, že by požadavek nezbytnosti měl být vykládán z hlediska rozhodnutí o slučitelnosti dotčeného spojení se společným trhem, znamená, že nezbytnost informací uvedených v žádosti podle článku 11 nařízení č. 139/2004 musí být posouzena z hlediska představy, kterou Komise mohla oprávněně mít v okamžiku přípravy dotčené žádosti, ohledně rozsahu informací nezbytných k přezkumu spojení. Toto posouzení tudíž nemůže vycházet ze skutečné nezbytnosti informací v dalším průběhu řízení u Komise, která závisí na mnohých faktorech, a nemůže tedy být s jistotou určena v okamžiku přípravy žádosti o informace.

31

Pokud jde o zvláštní případ nezbytnosti opravy již sdělených informací, které se ukážou jako nesprávné, Soud se domnívá, že kritérium podstatné povahy zjištěných nesprávností, na němž se účastnice řízení ostatně shodují, je vhodné s ohledem na znění a systematiku nařízení č. 139/2004, a zejména na jeho články 2 a 11. Je tudíž třeba mít za to, že Komise může požadovat opravu informací sdělených stranou, u nichž je zjištěno, že jsou nesprávné, pokud existuje riziko, že odhalené nesprávnosti mohou mít významný dopad na její posouzení slučitelnosti dotčeného spojení se společným trhem.

32

Co se týče přezkumu použití výše uvedených kritérií, je zaprvé třeba uvést, že tento přezkum zahrnuje složitá posouzení hospodářské povahy. Komise tudíž v tomto ohledu disponuje posuzovací pravomocí a přezkum prováděný soudem Společenství se musí omezit na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Tato okolnost však neznamená, že by se soud Společenství musel zdržet přezkumu výkladu údajů hospodářské povahy ze strany Komise (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C-12/03 P, Sb. rozh. s. I-987, body 38 a 39), a konkrétně jejího posouzení nezbytnosti informací vyžádaných podle článku 11 nařízení č. 139/2004, jakož i podstatné povahy nesprávností, jimiž jsou údajně postiženy.

33

Zadruhé, oproti tomu, co tvrdí žalobkyně, není důvodné vykládat výše uvedená kritéria restriktivně. Požadavek rychlosti, kterým se vyznačuje celková systematika nařízení č. 139/2004 (viz v souvislosti s nařízením č. 4064/89 rozsudek Soudu ze dne 28. dubna 1999, Endemol v. Komise, T-221/95, Recueil, s. II-1299, bod 84), totiž musí být uveden do souladu s cílem účinné kontroly slučitelnosti spojování podniků se společným trhem, kterou musí Komise provádět s vysokou mírou obezřetnosti (výše uvedený rozsudek Komise v. Tetra Laval, bod 42) a která vyžaduje, aby získala úplné a správné informace.

34

Konečně je pravda, že výkon pravomocí Komisí, které jsou jí svěřeny článkem 11 nařízení č. 139/2004, podléhá dodržování zásady proporcionality, která požaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je vhodné a nezbytné k uskutečnění sledovaných cílů (rozsudek Soudu ze dne 4. července 2006, easyJet v. Komise, T-177/04, Sb. rozh. s. II-1931, bod 133). Zejména je důležité, aby povinnost poskytnout informaci uložená podniku nepředstavovala pro tento podnik nepřiměřenou zátěž ve srovnání s požadavky souvisejícími s šetřením (viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 1991, SEP v. Komise, T-39/90, Recueil, s. II-1497, bod 51). Nicméně vzhledem k tomu, že délka pozastavení lhůt stanovených v článku 10 nařízení č. 139/2004 v důsledku přijetí rozhodnutí podle článku 11 uvedeného nařízení závisí na dni sdělení nezbytných informací, Komise neporuší zásadu proporcionality, když pozastaví řízení do doby, než jí jsou takové informace sděleny.

35

Žalobkyně nejprve uvádí, že informace, jejichž oprava byla vyžadována napadeným rozhodnutím, nebyly v okamžiku jeho přijetí nezbytné k tomu, aby Komise mohla rozhodnout o slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem, vzhledem k tomu, že tyto informace nebyly relevantní pro účely, jichž se Komise dovolává.

36

Proto vzhledem k tomu, že se ekonometrická studie týkala plniv a opírala se pouze o údaje za rok 2004, nebyly údaje o nátěrových hmotách ani údaje týkající se roků 2002 a 2003 relevantní. Skutečnost, že Komise požadovala opravu údajů za roky 2002 a 2003, je tudíž aktem ve špatné víře, který zpochybňuje nezbytnost napadeného rozhodnutí, pokud jde o ostatní údaje, jejichž oprava byla požadována. Z této okolnosti rovněž vyvstává otázka, zda byly březnové údaje skutečně použity za účelem včasného provedení nové ekonometrické studie. Z důvodů procesních pravidel stanovených nařízením č. 139/2004 totiž mohly být případné důsledky sdělení březnových údajů na posouzení spojení uplatněny nejpozději v oznámení námitek. Komise přitom pouze prokázala, že uvedené údaje byly použity za účelem provedení nové ekonometrické studie po odeslání oznámení námitek, což potvrzuje, že březnové údaje nebyly k jejímu rozboru nezbytné.

37

Žalobkyně dále připomíná, že oznámení námitek, jehož příprava začala v době přijetí napadeného rozhodnutí, a které je tedy zvláště relevantní za účelem určení informací, které Komise v této době považovala za nezbytné ke svému přezkumu, se týkalo pouze nátěrových hmot. V okamžiku přijetí rozhodnutí ze dne 9. prosince 2005 se přitom přezkum Komise nesoustředil na odvětví výroby nátěrových hmot, ale na odvětví výroby plniv. Informace vyžádané napadeným rozhodnutím, které se zakládalo na nedodržení rozhodnutí ze dne 9. prosince 2005, tudíž nebyly relevantní ve vztahu k odvětví výroby nátěrových hmot, a tedy ve vztahu k oznámení námitek. Tato okolnost je potvrzena velmi omezeným a každopádně nikoli nezbytným použitím databáze zásilek v posledně uvedeném dokumentu.

38

Žalobkyně rovněž zpochybňuje, že by informace vyžádané napadeným rozhodnutím byly užity za účelem vymezení dotčených výrobkových a zeměpisných trhů.

39

Žalobkyně konečně tvrdí, že dokumenty předložené Komisí týkající se skutečného použití březnových údajů neprokazují, že by informace vyžádané napadeným rozhodnutím byly nezbytné k přijetí rozhodnutí o spojení. Zaprvé totiž z těchto dokumentů vyplývá, že uvedené údaje nebyly užitečné, pokud jde o posouzení výše cen. Zadruhé, dotčené dokumenty ani nejsou průkazné, co se týče nezbytnosti dotčených informací za účelem výpočtu tržních podílů. Zatřetí, Komise neprokázala, že by před přijetím napadeného rozhodnutí nebo po jeho přijetí hodnotila nezbytnost informací, jejichž opravu požadovala.

40

Komise poznamenává, že databázi zásilek využila nejen k provedení ekonometrické studie, ale rovněž za účelem vymezení dotčených trhů a v obecnější rovině za účelem provedení posouzení daného spojení z hlediska hospodářské soutěže. Uvádí, že byla na základě březnových údajů skutečně provedena nová ekonometrická studie, což je podle ní potvrzeno dokumenty předloženými na žádost Soudu. Krom toho připouští, že se od druhé poloviny února roku 2006 soustředila na odvětví výroby nátěrových hmot, přičemž však hlavním důvodem této změny byla skutečnost, že se v této době dozvěděla, že J. M. Huber Corp. právě vyvíjela výrobek, který by jí umožnil proniknout na tento trh. Tato okolnost však neznamená, že zcela upustila od šetření, co se týče výroby plniv.

41

Úvodem je třeba poznamenat, že se značná část argumentů žalobkyně opírá o tvrzení, podle něhož v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí Komise buď ukončila nebo nezahájila přezkum některých otázek, přijala některé předběžné závěry, nebo soustředila svou pozornost na některé oblasti. Jak přitom bylo uvedeno výše v bodě 30, nejsou takové okolnosti relevantní, jelikož nezbytnost informací vyžádaných napadeným rozhodnutím musí být posouzena ve vztahu k představě, kterou mohla Komise oprávněně mít v okamžiku přijetí uvedeného rozhodnutí, ohledně rozsahu informací nezbytných za účelem přijetí rozhodnutí o spojení.

42

Dále je třeba uvést, že se databáze zásilek týkala dodávek na trzích uhličitanu vápenatého používaného jako plnivo nebo nátěrová hmota. Není žalobkyní zpochybňováno, že tyto trhy byly ovlivněny nebo mohly být ovlivněny oznámeným spojením. Za těchto okolností z bodu 29 výše vyplývá, že informace, jejichž oprava byla požadována v napadeném rozhodnutí a jež byly součástí databáze zásilek, mohly být v zásadě považovány za nezbytné za účelem přijetí rozhodnutí o spojení.

43

Stejně tak je třeba připomenout, že databáze zásilek u každé z dotčených dodávek obsahovala takové údaje, jako je závod, z něhož byla zásilka vypravena, totožnost a adresa zákazníka, vzdálenost a způsob přepravy, druh dodávaného výrobku, jeho množství a jeho cena. Takové údaje jsou přitom relevantní pro přezkum slučitelnosti spojení se společným trhem, neboť umožňují Komisi vymezit dotčené trhy, jakož i analyzovat situaci hospodářské soutěže na každém z nich.

44

Žalobkyně však rovněž Komisi vytýká, že požadovala opravu údajů týkajících se roků 2002 a 2003, přestože se ekonometrická studie opírala pouze o údaje týkající se roku 2004 a přestože ostatní způsoby využití údajů uváděné Komisí nejsou spojeny s žádným časovým faktorem. Nicméně je v tomto ohledu třeba poznamenat, že v rozporu s tím, co namítá žalobkyně, mají faktory relevantní za účelem vymezení zeměpisných a výrobkových trhů, jako například adresa dodavatelů a zákazníků, způsoby přepravy nebo také paleta dostupných výrobků, tendenci se v čase vyvíjet. Za těchto okolností a při nedostatku konkrétnějších okolností prokazujících, že by bylo dostatečné i kratší posuzované období, se nejeví, že by měla Komise nesprávně za to, že údaje týkající se roků 2002 a 2003 byly nezbytné za účelem přijetí rozhodnutí o spojení.

45

Pokud jde o tvrzení opírající se o oznámení námitek a o dokumenty týkající se skutečného použití březnových údajů předložené Komisí, je třeba uvést, že tyto okolnosti nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. K tomu je úvodem třeba poznamenat, že – jak Komise právem uvedla – i když skutečnost, že informace uvedené v žádosti podle článku 11 nařízení č. 139/2004 byly použity, může následně svědčit o jejich nezbytnosti, není jejich nevyužití důkazem o opaku z důvodu uvedeného výše v bodě 30.

46

Pokud jde o oznámení námitek, je mimoto třeba poznamenat, že v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, toto oznámení neumožňuje vyčerpávajícím způsobem určit informace, které Komise považovala za nezbytné v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí. Jednak totiž – přestože příprava oznámení námitek podle všeho začala v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí – to nic nemění na tom, že před jeho odesláním uplynuly téměř dva měsíce. Krom toho oznámení námitek pouze obsahuje posouzení Komise, která ji vedla ke zjištění potenciálních problémů z hlediska hospodářské soutěže, a tedy v zásadě opomíjí trhy, na nichž nebylo zjištěno žádné riziko. Jeho předmět je tudíž podstatně více omezen, než byl předmět předcházejícího přezkumu provedeného Komisí.

47

Pokud jde o jiné argumenty opírající se o dokumenty týkající se skutečného použití březnových údajů, je třeba poznamenat, že se žalobkyně omezuje na tvrzení, že Komise neprokázala, že informace vyžádané napadeným rozhodnutím byly nezbytné k přijetí rozhodnutí o spojení. Přitom vzhledem k tomu, že žalobkyně nese důkazní břemeno, pokud jde o opodstatněnost důvodů, kterých se dovolává, a tudíž i pokud jde o nedostatek nezbytnosti dotčených informací, musí být tyto argumenty zamítnuty jako nepodložené.

48

Konečně, pokud jde o otázku, zda byla nová ekonometrická studie provedena před odesláním oznámení námitek, předložila Komise Soudu snímky obrazovky, z nichž vyplývá, že jednotlivé počítačové soubory relevantní pro posouzení spojení byly změněny v období od dubna do srpna 2006. Je pravda, jak tvrdí žalobkyně, že datum změny většiny souborů je pozdější než datum odeslání oznámení námitek. Soud se však domnívá, že – jak uvádí Komise – dotčená data jsou daty posledního užití dotčených souborů, přičemž tyto soubory byly pravidelně využívány během přezkumu oznámeného spojení a zejména před odesláním oznámení námitek. Žalobkyně, která je povinna nést důkazní břemeno, jak již bylo poznamenáno, totiž nepředložila žádný důkaz, který by mohl toto tvrzení vyvrátit.

49

S ohledem na předcházející je třeba dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by informace, jejichž oprava byla požadována v napadeném rozhodnutí, nemohly být Komisí v okamžiku přípravy žádosti o informace považovány za nezbytné ve smyslu článku 11 nařízení č. 139/2004. První část prvního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

50

Pokud jde o tvrzení žalobkyně, podle něhož Komise jednala ve špatné víře, když požadovala opravu údajů týkajících se roků 2002 a 2003, týká se toto tvrzení důvodů, z nichž Komise přijala napadené rozhodnutí, a ve skutečnosti tudíž souvisí s důvodem vycházejícím ze zneužití pravomoci uplatněným žalobkyní. V důsledku toho není toto tvrzení relevantní v rámci projednávaného důvodu.

51

Žalobkyně tvrdí, že lednové údaje byly v podstatné míře správné, a že tudíž nebylo nezbytné požadovat jejich opravu.

52

Aby podepřela své tvrzení, uplatňuje zaprvé soubor argumentů vycházejících ze statistického rozboru lednových údajů. Poukazuje v tomto ohledu na to, že přestože tyto údaje obsahovaly určitý počet nesprávností, je tato okolnost v oblasti statistiky obvyklá, přičemž dodává, že ostatně ani březnové údaje bez pochyby nejsou zcela správné. Není přitom ani možné, ani nezbytné nebo obvyklé odstranit veškeré nesprávnosti ve statistických údajích z důvodu existence metod umožňujících jednak odstranit z celkového souboru údajů ty údaje, které se odchylují, nebo předpovědět jejich dopad, a jednak ověřit věrohodnost dotčeného celku. Žalobkyně tvrdí, že v projednávané věci Komise takové metody používala, jakmile přijala lednové údaje, bez ohledu na její tvrzení, podle nichž pouze předpokládala jejich správnost.

53

Za účelem posouzení dopadu nesprávností uvedených v napadeném rozhodnutí požádala žalobkyně LECG Consulting, aby lednové údaje podřídila takovým statistickým testům, jako byly testy, které provedla Komise, jakmile je přijala. Podle první zprávy připojené k žalobě (dále jen „první zpráva LECG“) nebylo množství nesprávných údajů neobvykle zvýšené a ze srovnání mezi lednovými údaji a týmiž údaji bez potenciálně nesoudržných nebo nesprávných hodnot zjištěných Komisí (dále jen „pozměněné údaje“) nevyplynuly podstatné rozdíly, pokud jde o proměnné, které byly podle žalobkyně použity Komisí při přípravě oznámení námitek a v rámci obecné analýzy dotčených trhů. Stejně tak je nepravděpodobné, že by dotčené nesprávnosti měly významný vliv na výsledky ekonometrické studie.

54

Podle další zprávy LECG Consulting připravené v reakci na žalobní odpověď a připojené k replice (dále jen „druhá zpráva LECG“) se hypotetické ceny vypočítané v rámci ekonometrické studie za použití lednových údajů, pozměněných údajů a březnových údajů podstatně nelišily. Podle žalobkyně tudíž byly lednové údaje v podstatné míře správné a Komise si toho mohla a měla povšimnout.

55

Krom toho, ve svém vyjádření k dokumentům předloženým Komisí žalobkyně poukazuje na výpočty provedené LECG Consulting, podle nichž lednové údaje byly v podstatné míře správné, pokud jde o určení maximální přiměřené vzdálenosti dodávky.

56

Zadruhé, žalobkyně uplatňuje některé okolnosti, které podle ní prokazují, že Komise v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí ve skutečnosti věděla, že lednové údaje byly v podstatné míře správné. Žalobkyně v tomto ohledu nejprve tvrdí, že tvrzení Komise, že nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí objevila až v druhé polovině února, je velmi málo věrohodné vzhledem zejména k tomu, že Komise v lednu roku 2006 dospěla k závěru, že spojení nevyvolává žádný problém z hlediska hospodářské soutěže, a byla připravena jej povolit bez dalších podmínek. Takový závěr mohl být ve skutečnosti učiněn pouze po ověření lednových údajů, během něhož byly odhaleny nesprávnosti a hodnocen jejich dopad. Krom toho poměrně omezený počet zásilek žalobkyně zohledněných v ekonometrické studii, jakož i skutečnost, že člen útvaru Komise, jemuž byl spis svěřen, potvrdil, že odstranil odchylující se hodnoty, znamená, že taková ověření proběhla, a že si tudíž Komise byla již od ledna vědoma velkého množství nesprávností, o nichž tvrdí, že je objevila až později.

57

Žalobkyně dále poznamenává, zaprvé, že se otázkami, které podle Komise odůvodňovaly nový přezkum správnosti lednových údajů, již dříve zabývala. Zadruhé, z první a druhé zprávy LECG vyplývá, že Komise v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí každopádně mohla zkontrolovat, zda mají odhalené nesprávnosti dopad na její analýzu. Zatřetí, Komise neprokázala, že takovou kontrolu před přijetím napadeného rozhodnutí provedla, což znamená, že ve skutečnosti nebyla znepokojena dopadem zjištěných nesprávností na přezkum oznámeného spojení. Začtvrté, skutečnost, že si Komise byla vědoma správnosti lednových údajů, je prokázána stanoviskem, které zaujala v oznámení námitek, jakož i skutečností, že ani neprovedla novou ekonometrickou studii, ani neukončila postup ověřování správnosti březnových údajů před tím, než odeslala uvedené oznámení. Žalobkyně konečně zapáté připomíná, že podle ní Komise měla vědět, že použije pouze údaje týkající se roku 2004.

58

Žalobkyně konečně tvrdí, že s přihlédnutím k zanedbatelnému využití databáze zásilek v oznámení námitek a k délce pozastavení řízení na základě napadeného rozhodnutí bylo uvedené pozastavení zjevně nepřiměřené.

59

Komise tvrdí, že nemohla v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí vyloučit, že by nesprávnosti v lednových údajích mohly ovlivnit její analýzu oznámeného spojení, a že v důsledku toho nebyly uvedené údaje v podstatné míře správné. Poukazuje na to, že první soubor argumentů žalobkyně nebere v úvahu různé účely, jimž databáze zásilek slouží, a že ani obě zprávy LECG nemohou dokázat neexistenci dopadu zjištěných nesprávností. Pokud jde o druhý soubor argumentů, Komise uvádí, že po předání lednových údajů provedla některá standardní ověření, jejichž rozsah však byl omezený. V důsledku toho byly nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí zjištěny až v rámci dodatečných ověření podniknutých po schůzi poradního výboru konané dne 22. února 2006, na níž některé členské státy vyjádřily pochybnosti ohledně věrohodnosti ekonometrické studie. Komise dodává, že na začátku května současně dokončila několik kroků, včetně ověřování březnových údajů a přípravy oznámení námitek, což vysvětluje, že potvrdila správnost uvedených údajů teprve několik dní po odeslání uvedeného oznámení.

60

Co se týče argumentů vycházejících ze statistického rozboru lednových údajů, je úvodem třeba připomenout, že v souladu s úvahami uvedenými výše v bodech 30 a 31 musí být nezbytnost oprav požadovaných v napadeném rozhodnutí posouzena z hlediska představy, kterou mohla Komise oprávněně mít v okamžiku jeho přijetí, ohledně podstatnosti nesprávností zjištěných v lednových údajích. Analýzy předložené žalobkyní tudíž mohou být zohledněny pouze v rozsahu, v němž by Komise tyto analýzy mohla provést v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí. Tato okolnost zejména znamená, že srovnávání s březnovými údaji není relevantní, jelikož březnové údaje v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí neexistovaly.

61

Dále je třeba v souladu s kritériem podstatné míry správnosti vysvětleným výše v bodě 31 ověřit, zda jednotlivé analýzy předložené žalobkyní umožňují prokázat, že nesprávnosti zjištěné Komisí nemohly mít významný dopad na její posouzení slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem.

62

K tomu je třeba poznamenat, že zatímco první zpráva LECG dospívá k závěru, že relevantní průměrné hodnoty vypočtené na základě lednových údajů a pozměněných údajů se podstatně neodlišují, vyplývají z tabulky 2 téže zprávy mezi těmito dvěma soubory údajů nezanedbatelné rozdíly, pokud jde o vyšší hodnotu podílu mezi náklady na přepravu a cenou na výstupu ze závodu (rozdíl deseti procentních bodů), průměrnou vzdálenost přepravy kamionem (rozdíl 13 %) a průměrnou vzdálenost přepravy lodí (rozdíl 28 %). Dokonce i za předpokladu, že by v souladu s vysvětleními, která přednesl na jednání zástupce LECG Consulting, tyto rozdíly nebyly z hospodářského hlediska relevantní ve vztahu k závěrům obsaženým v oznámení námitek, jak naznačuje tabulka 3 uvedené zprávy, je však třeba poukázat na to, že nebyla předložena žádná srovnatelná analýza nedostatku jejich relevance ve vztahu k ekonometrické studii, přestože LECG Consulting ve své první zprávě uvádí, že ceny, náklady na přepravu a vzdálenosti dodávek jsou podle jejího názoru klíčovými proměnnými v uvedené studii. Při neexistenci takové analýzy je přitom nemožné určit, zda nesprávnosti zjištěné Komisí mohly významně ovlivnit výsledky ekonometrické studie, a tudíž i přezkumu oznámeného spojení Komisí, či nikoliv.

63

K první zprávě LECG je třeba dodat, že – jak tvrdí Komise – závěr, podle něhož zjištěné nedostatky nemají dopad na základní proměnné ekonometrické studie, se opírá o analýzu průměrných hodnot vypočítaných na základě souhrnných údajů. Komise přitom tvrdí, aniž by v této otázce bylo její tvrzení žalobkyní zpochybňováno, že výše uvedená studie byla provedena ve vztahu k různým závodům, což znamená, že analýza souhrnných údajů neumožňuje určit případný dopad zjištěných nedostatků.

64

Ani druhá zpráva LECG, která se pokouší posledně uvedený argument vyvrátit zejména tím, že provádí podrobnější přezkum údajů, však neobsahuje analýzu relevance nezanedbatelných rozdílů zjištěných mezi cenami, které činí 3 až 4 % u průměrných cen a které překračují 10 % u některých závodů a některých výrobků. Přestože zástupce LECG na jednání tvrdil, že rozdíl mezi průměrnými cenami není relevantní s ohledem na výši nákladů na přepravu dotčených výrobků, nic to nemění na tom, že nebylo poskytnuto žádné konkrétní vysvětlení k největším rozdílům zjištěným u některých závodů. Ani druhá zpráva LECG tudíž neprokazuje, že nesprávnosti zjištěné v lednových údajích nemohly významně ovlivnit ceny uvedené v ekonometrické studii, a tudíž i posouzení slučitelnosti oznámeného spojení se společným trhem.

65

Pokud jde o argumenty uplatněné v rámci vyjádření k dokumentům předloženým Komisí, je třeba podotknout, že žalobkyně pouze zmiňuje analýzu maximální přiměřené vzdálenosti dodávky pro každý způsob přepravy, kterou je teoretická vzdálenost vypočítaná na základě všech dodávek provedených příslušným způsobem přepravy. Přitom, přestože tato vzdálenost byla použita ve fázi určování dotčených zeměpisných trhů, z okolností ve spisu vyplývá, že byla následně srovnána se skutečnými maximálními vzdálenostmi dodávky z každého dotčeného závodu, přičemž tyto skutečné maximální vzdálenosti byly použity u závodů, u nichž byly vyšší. Za těchto okolností není analýza souhrnných údajů bez rozlišení pro jednotlivé závody dostatečná k přezkumu, zda zjištěné nesprávnosti mohly významně ovlivnit vymezení zeměpisných trhů, a tudíž i posouzení oznámeného spojení.

66

Z výše uvedeného vyplývá, že analýzy předložené žalobkyní neumožňují dospět k závěru, že lednové údaje byly v podstatné míře správné. Je tedy třeba přezkoumat druhý soubor argumentů, z nichž podle žalobkyně vyplývá, že Komise skutečně věděla, že tomu tak je.

67

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že se argumentace žalobkyně převážně zakládá na namítané neudržitelnosti tvrzení Komise, podle něhož nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí nebyly zjištěny, jakmile byly přijaty lednové údaje, ale teprve v druhé polovině února po schůzi poradního výboru dne 22. února 2006. Soud tudíž nejprve přezkoumá důkazy předložené Komisí, aby mohlo být toto tvrzení potvrzeno.

68

Pokud jde v tomto kontextu jednak o ověření prováděná po přijetí lednových údajů, je třeba podotknout, že vzhledem k tomu, že přezkum Komise musí být proveden v poměrně striktních lhůtách a že strany spojení jsou povinny sdělit Komisi správné a úplné informace, spočívá řízení pro kontrolu spojování podniků nezbytně ve velké míře na důvěře, jelikož Komise nemůže být povinna ověřit okamžitě a podrobně správnost všech informací předaných uvedenými stranami.

69

V tomto ohledu zpráva odeslaná vnitřní poštou dne 6. března 2006 jedním z členů útvaru Komise, jemuž byl spis svěřen, a předložená Komisí v příloze k její odpovědi na otázku Soudu k nesprávnostem uvedeným v napadeném rozhodnutí uvádí, že „[t]esty dříve použité ve vztahu k databázi [zásilek byly] obecnější […] a nebyly zaměřeny na dvojici závod-papírna“. Dále uvádí, že to „vysvětluje, proč všechny tyto otázky nebyly vzneseny dříve“.

70

Tato okolnost, jejíž relevance nebyla žalobkyní zpochybněna, právně dostatečným způsobem dokládá, že ověření provedená Komisí po sdělení lednových údajů byla omezené povahy, a neumožnila tudíž odhalit nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí. V tomto kontextu je také třeba podotknout, že skutečnost, že byla pouze provedena ověření omezené povahy, činí irelevantním tvrzení, podle něhož uvedené nesprávnosti mohly být odhaleny standardizovanými statistickými ověřovacími nástroji.

71

Krom toho, co se týče průběhu a důsledků schůze poradního výboru dne 22. února 2006, z prohlášení účastníků této schůze uvedených v příloze k odpovědi Komise na otázku Soudu vyplývá, že se při této příležitosti diskutovalo jak o věrohodnosti ekonometrické studie, tak o údajích použitých k jejímu provedení. Přestože se jeví, že se jednotliví vystupující přesností dotčených údajů podrobně nezabývali, jak tvrdí žalobkyně, je nicméně logické, že taková diskuze vedla Komisi k tomu, aby ověřila věrohodnost studie a použitých údajů, vzhledem zejména k jejímu úmyslu předložit uvedenému výboru nový návrh rozhodnutí za účelem obdržení kladného stanoviska.

72

K tomu je třeba ještě poznamenat, že zpráva Komise odeslaná interní poštou dne 22. února 2006 týkající se rozdělení úkolů v rámci přípravy změn návrhu povolení po schůzi poradního výboru, připojená k výše uvedené odpovědi Komise, k ekonometrické studii uvádí: „Ověření věrohodnosti + analýza citlivosti.“ Soud se domnívá, že tato zmínka musí být vykládána v tom smyslu, že uvádí, že je třeba provést dodatečné ověření ekonometrické studie a údajů použitých k jejímu provedení, a nikoli tak, jak žalobkyně naznačila na jednání, že pouze směřuje k tomu, aby byla v návrhu povolení dříve provedená ověření popsána podrobnějším způsobem. Dotčená zpráva se totiž neomezuje na popis konkrétních změn, ale rovněž směřuje k vymezení nových úkolů, které je třeba uskutečnit v rámci přezkumu.

73

Dokumenty předané Komisí tak rovněž potvrzují její tvrzení, podle nichž jí k novému ověření správnosti lednových údajů vedly výsledky schůze poradního výboru dne 22. února 2006. Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že tvrzení Komise, podle něhož nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí byly objeveny v rámci těchto podrobných ověření, a nikoli dříve, je prokázáno právně dostačujícím způsobem.

74

Dále okolnosti, jichž se žalobkyně dovolává, nemohou uvedené zjištění vyvrátit. Zaprvé tak žalobkyně na jednání sama připustila, že přestože byly otázky vznesené na schůzi poradního výboru dne 22. února 2006, a zejména otázka zvláštní situace na finském trhu, již dříve projednávány, byly projednány povrchněji, což znamená, že provedení dodatečného podrobnějšího ověření po výše uvedené schůzi mohlo vést k objevení dotčených nesprávností.

75

Zadruhé, vzhledem k závěru uvedenému výše v bodě 66, že žalobkyně neprokázala podstatnou míru správnosti lednových údajů, je tvrzení, že Komise se v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí mohla ujistit o tom, že nesprávnosti zjištěné v uvedených údajích nejsou podstatné, skutkově nepodložené.

76

Zatřetí, zpráva ze dne 5. března 2006 předložená Komisí v příloze její odpovědi na otázku Soudu zmiňuje, že byly v lednových údajích zjištěny „vážné nesoudržnosti“, což znamená, že Komise provedla analýzu potenciálního dopadu daných nesprávností na svůj přezkum. Za těchto okolností nemůže být přijato opačné tvrzení žalobkyně, které není podepřeno žádnými skutkovými okolnostmi.

77

Začtvrté, z důvodů uvedených výše v bodech 45 a 46 není oznámení námitek rozhodující skutečností při posouzení stanoviska Komise ohledně správnosti informací použitých v rámci jejího přezkumu oznámeného spojení. Stejně tak měl Soud výše v bodě 48 za to, že žalobkyně nevyvrátila tvrzení Komise, podle něhož byla nová ekonometrická studie provedena před odesláním oznámení námitek. Pokud jde o skutečnost, že správnost březnových údajů byla potvrzena až po odeslání uvedeného dokumentu, nebyl argument Komise spočívající v současném dokončování několika úkolů v dotčeném období žalobkyní zpochybněn.

78

Zapáté, vzhledem k závěru uvedenému výše v bodě 44, podle něhož Komise mohla oprávněně požadovat sdělení údajů za několik roků, je neúčinný argument ohledně skutečnosti, že Komise věděla, že jedině údaje za rok 2004 jsou relevantní.

79

Konečně, pokud jde o argument vycházející z porušení zásady proporcionality, je třeba s ohledem na poznámky učiněné výše v bodě 34 určit, že mu nemůže být vyhověno.

80

S ohledem na vše předcházející je třeba dospět závěru, že nebylo prokázáno, že by Komise porušila článek 11 nařízení č. 139/2004, když se domnívala, že lednové údaje nebyly v podstatné míře správné, a když žádala jejich opravu. Druhá část, stejně jako i první důvod, tedy musí být zamítnuty v plném rozsahu.

81

Žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí nebylo přijato v přiměřené lhůtě vzhledem k tomu, že si Komise byla vědoma dotčených nesprávností již od doby prvních ověření prováděných v první polovině ledna roku 2006. Podle žalobkyně jí tudíž Komise jednak způsobila vysokou finanční újmu, a jednak zasáhla do výkonu jejího práva na obhajobu. Z opožděného přijetí napadeného rozhodnutí mimoto vyplývá skutečná pohnutka Komise, kterou bylo získat čas, aby mohla pokračovat ve svém přezkumu bez ohledu na uplynutí lhůty za tímto účelem stanovené.

82

Komise jednak tvrdí, že případné porušení zásady přiměřené lhůty neodůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož žalobkyně neprokázala z toho vyplývající porušení svého práva na obhajobu. Krom toho se Komise domnívá, že za okolností v projednávané věci jednala bez zbytečného odkladu.

83

Je třeba poznamenat, že argument vycházející z újmy způsobené žalobkyni je neúčinný v rámci projednávaného sporu, který se týká výlučně zrušení napadeného rozhodnutí, a tedy pouze přezkumu jeho legality.

84

Stejně tak, přestože dodržení přiměřené lhůty v rámci vedení správních řízení v oblasti politiky hospodářské soutěže představuje obecnou zásadu práva Společenství, jejíž dodržování soud Společenství zajišťuje, její porušení může odůvodnit zrušení rozhodnutí jen v rozsahu, v němž by rovněž zakládalo porušení práva na obhajobu dotčeného podniku (rozsudek Soudu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, zvaný „PVC II“, T-305/94 až T-307/94, T-313/94 až T-316/94, T-318/94, T-325/94, T-328/94, T-329/94 a T-335/94, Recueil, s. II-931, body 120 až 122). V projednávané věci přitom žalobkyně uvádí pouze povšechné tvrzení v uvedeném smyslu, aniž by jej podepřela konkrétními důkazy.

85

Relevance lhůty, v níž bylo přijato napadené rozhodnutí, jakožto nepřímého důkazu existence zneužití pravomoci, bude přezkoumána v rámci třetího důvodu.

86

Za těchto okolností musí být projednávaný důvod zamítnut.

87

Úvodem žalobkyně tvrdí, že v rozporu s tím, co tvrdí Komise, se projednávaný důvod nestává neúčinným v důsledku zamítnutí prvního.

88

Co se týče věci samé, tvrdí, že se Komise dopustila zneužití pravomoci v rozsahu, v němž nepřijala napadené rozhodnutí za účelem sledování cíle vyplývajícího z nařízení č. 139/2004, ale za účelem dosažení prodloužení lhůty pro provedení přezkumu stanovené v uvedeném nařízení, aby mohla přezkoumat dodatečné otázky vznesené v únoru a březnu roku 2006 některými členskými státy, jakož i soutěžiteli žalobkyně. Původní lhůta pro provedení přezkumu, která měla uplynout dne 31. března 2006, totiž neumožnila Komisi, aby provedla svou analýzu včas a případně odeslala oznámení námitek.

89

Zaprvé, žalobkyně tvrdí, že Komise z tohoto důvodu v telefonickém rozhovoru dne 3. března 2006 uvedla, že je třeba zabývat se některými dodatečnými otázkami vyvolávajícími znepokojení, a navrhla prodloužení lhůty pro provedení přezkumu vzájemnou dohodou o 20 pracovních dnů. Komise poté, co čelila pochybnostem vyjádřeným advokáty žalobkyně, zmínila jako hrozbu možnost přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 týkajícího se lednových údajů pro případ, že by nebylo možné nalézt řešení vzájemnou dohodou. V tomto kontextu zprávy odeslané službami Komise ve dnech 22. a 24. února a 2. března 2006 vznášející určité množství otázek ohledně správnosti lednových údajů byly odeslány pouze za účelem přípravy důkazů, o něž se mělo opírat napadené rozhodnutí.

90

Žalobkyně v tomto ohledu upřesňuje, že v rozporu s tím, co tvrdí Komise, nemůže být takový přístup označen za vzájemnou dohodu vzhledem zejména k tomu, že ze zprávy odeslané vnitřní poštou dne 5. března 2006 předložené v příloze k odpovědi Komise na otázku Soudu vyplývá jednak to, že pohnutkou, která vedla k tomu, že byla žalobkyni nabídnuta alternativa, byl úmysl snížit riziko podání žaloby, a nikoli úmysl omezit dopad objevení nesprávností na lhůtu pro provedení přezkumu, a jednak to, že Komise při přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 ve dnech 11. října, 9. a 23. listopadu a 9. prosince 2005 nikdy žalobkyni alternativu nenabídla.

91

Zadruhé, skutečnost, že Komise zpochybnila správnost lednových údajů, je vysvětlena novým směřováním jejího šetření vzhledem k tomu, že k uvedeným údajům nevyjádřila žádné pochybnosti až do doby, než vystoupily některé členské státy a některé podniky. Nejprve, tedy do druhé poloviny února roku 2006, se totiž Komise soustředila na trh s uhličitanem vápenatým používaným jako plnivo a ekonometrická studie byla zásadním prvkem analýzy tohoto trhu v rozporu s tvrzeními Komise, podle nichž se jedná pouze o doplňující nástroj. Naproti tomu poté, po schůzi poradního výboru dne 22. února 2006, se věnovala přezkumu argumentů uplatněných některými členskými státy a soutěžiteli žalobkyně týkajících se situace na trzích nátěrových hmot, zejména pokud jde o finský trh.

92

Zatřetí žalobkyně dodává, že nový přezkum oznámeného spojení ve světle opravených informací nebyl vzhledem k novému směřování přezkumu Komise nezbytný a že ostatně ani nebyl proveden. V okamžiku odeslání oznámení námitek totiž Komise nedokončila ověřování březnových údajů a nebylo prokázáno, že by posledně uvedené údaje použila pro včasné provedení nové ekonometrické studie. Žalobkyně dodává, že pokud opravy lednových údajů mohly ovlivnit výsledek analýzy Komise, měla Komise tuto skutečnost uvést v oznámení námitek.

93

Začtvrté, žalobkyně připomíná, že podle ní byly lednové údaje v podstatné míře správné, a dodává k tomu, že bezvýznamnost některých otázek položených v napadeném rozhodnutí a nedostatek jejich relevance ukazuje, že toto rozhodnutí bylo přijato pod pohnutkou dosáhnout prodloužení lhůty pro provedení přezkumu. Komise si mimoto byla vědoma správnosti lednových údajů, jak vyplývá z dopisu ze dne 12. ledna 2006, ze skutečnosti, že v lednu roku 2006 zamýšlela spojení povolit bez dalších podmínek, a z přípravy a rozeslání návrhu povolení.

94

Zapáté, ze zprávy odeslané vnitřní poštou dne 6. března 2006 předložené v příloze k odpovědi Komise na otázku Soudu vyplývá, že jeden z členů útvaru Komise, jemuž byl spis svěřen, systematicky vyhledával co možná nejvíce nesprávností v lednových údajích za účelem přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004, aniž by si kladl otázku ohledně jejich potenciálního dopadu. Žalobkyně v tomto kontextu opakuje argument, podle něhož Komise neprokázala, že by před přijetím napadeného rozhodnutí analyzovala význam odhalených nesprávností. Ze zprávy ze dne 5. března 2006 naopak vyplývá, že Komise zahájila přípravu napadeného rozhodnutí před tím, než byla taková analýza provedena. Tyto okolnosti svědčí o tom, že Komise ve skutečnosti nebyla znepokojena dopadem zjištěných nesprávností.

95

Zašesté, Komise nezpochybnila obsah dopisu žalobkyně ze dne 6. března 2006, v němž žalobkyně zdůrazňovala, že je postavena před protiprávní volbu mezi prodloužením lhůty vzájemnou dohodou a rozhodnutím, kterým se pozastavuje lhůta pro provedení přezkumu.

96

Zasedmé, obdobná rozhodnutí přijatá Komisí v rámci přezkumu oznámeného spojení byla vydána několik dní po přijetí dotčených informací, zatímco mezi přijetím lednových údajů a vydáním napadeného rozhodnutí uplynuly dva měsíce.

97

Komise uvádí, že projednávaný důvod spočívá na předpokladu, že informace vyžádané napadeným rozhodnutím nebyly nezbytné k přijetí rozhodnutí o spojení. Zamítnutí prvního důvodu tudíž znamená i zamítnutí druhého důvodu. Co se týče věci samé, tvrdí, že žalobkyně nepředložila objektivní, relevantní a shodující se nepřímé důkazy, o které by mohla opřít své tvrzení o zneužití pravomoci, ale pouze tvrzení nesprávně vyvozená z určitého počtu okolností.

98

Úvodem je třeba poznamenat, že zamítnutí prvního důvodu projednávané žaloby je důsledkem toho, že žalobkyně právně dostačujícím způsobem neprokázala, že by informace vyžádané napadeným rozhodnutím nebyly nezbytné ve smyslu článku 11 nařízení č. 139/2004. Neexistence důkazů o porušení platné právní úpravy se však nedotýká případné existence zneužití pravomoci správním orgánem. Je tudíž i nadále třeba přezkoumat projednávaný důvod bez ohledu na to, že první důvod byl zamítnut.

99

Dále je třeba připomenout, že pojem „zneužití pravomoci“ se týká případů, ve kterých správní orgán užije své pravomoci za jiným účelem, než pro který mu byly svěřeny. Rozhodnutí je stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů jeví, že bylo přijato za takovým účelem. Tam, kde je sledován víc než jeden účel, dokonce i když důvody rozhodnutí zahrnují kromě řádných důvodů i jeden důvod nesprávný, neznamená to, že je rozhodnutí stiženo vadou spočívající ve zneužití pravomoci, jelikož není narušen jeho zásadní účel (viz rozsudek Soudu ze dne 21. září 2005, EDP v. Komise, T-87/05, Sb. rozh. s. II-3745, bod 87 a citovaná judikatura).

100

Je tudíž třeba ověřit, zda okolnosti, jichž se dovolává žalobkyně, představují objektivní, relevantní a shodující se nepřímé důkazy svědčící o tom, že napadené rozhodnutí bylo přijato Komisí za účelem dosažení pozastavení lhůty pro provedení přezkumu spojení, a nikoli za účelem opravy informací nezbytných k témuž přezkumu.

101

Zaprvé, co se týče telefonického hovoru dne 3. března 2006, z přepisu tohoto rozhovoru vypracovaného advokáty žalobkyně vyplývá, že Komise zmínila přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 až poté, co žalobkyně zpochybnila užitečnost prodloužení vzájemnou dohodou. Dále však z uvedeného přepisu vyplývá, že existence podstatných nesoudržností v lednových údajích byla Komisí zmiňována již od začátku rozhovoru před tím, než bylo zamýšleno přijmout opatření k jejich nápravě. Stejně tak není žalobkyní zpochybňováno, že na existenci některých nesprávností v lednových údajích Komise upozorňovala v několika zprávách v období od 22. února 2006. Uvedený přepis tudíž neumožňuje dospět k závěru, že by zmínka Komise o případném přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 3 nařízení č. 139/2004 představovala hrozbu, která by měla za cíl přesvědčit žalobkyni, aby přistoupila na prodloužení lhůty pro provedení přezkumu vzájemnou dohodou.

102

Mimoto, co se týče okolnosti, že Komise nabídla žalobkyni alternativu prodloužení vzájemnou dohodou, je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že tentýž úkon může být výsledkem několika souběžných pohnutek, skutečnost, že z důkazů předložených Komisí vyplývá, že byla znepokojena rizikem případné žaloby, nevylučuje, že měla současně v úmyslu omezit dopad objevení nesprávností na lhůtu pro provedení přezkumu. Krom toho, analogie s dřívějšími rozhodnutími uplatňovaná žalobkyní není přesvědčivá vzhledem k tomu, že – jak tvrdí Komise – se napadené rozhodnutí týkalo podstatně delšího období a nadto byly jeho účinky částečně retroaktivní vzhledem k tomu, že počátek pozastavení podle tohoto rozhodnutí předcházel dni jeho přijetí.

103

Zadruhé, z bodu 73 výše vyplývá, že Komise objevila nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí po diskuzích týkajících se ekonometrické studie a údajů použitých k jejímu provedení, které proběhly na schůzi poradního výboru dne 22. února 2006. Stejně tak z bodu 66 výše vyplývá, že není prokázáno, že Komise mohla vyloučit, že tyto nesprávnosti budou mít významný dopad na její přezkum spojení. Konečně je třeba uvést, že ve zprávě odeslané vnitřní poštou dne 5. března 2006 předložené v příloze k odpovědi Komise na otázku Soudu jeden z členů útvaru Komise, jemuž byl spis svěřen, uvádí, že Komise „objevila […] vážné nesoudržnosti v údajích“, že „[t]yto údaje musí být opraveny“ a že Komise „posoud[í], do jaké míry změní opravené údaje (které by měly být získány během několika dní) [její] posouzení spojení“. Za těchto okolností se Soud domnívá, že pohnutkou pro přijetí napadeného rozhodnutí byl úmysl Komise nově provést celkové posouzení oznámeného spojení na základě správných informací, a nikoli skutečnost, že změnila směřování svého přezkumu po vystoupení členských států a konkurenčních podniků, a v důsledku toho se snažila dosáhnout pozastavení lhůty pro provedení přezkumu oznámeného spojení.

104

Zatřetí, v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, povinnost Komise zmíněná výše v bodě 29 přezkoumat účinky spojení na všech trzích, na nichž existuje riziko, že bude zásadně narušena účinná hospodářská soutěž, znamená, že Komise byla nezávisle na vývoji směřování jejího přezkumu povinna přezkoumat oznámené spojení jak ve vztahu k odvětví výroby nátěrových hmot, tak ve vztahu k odvětví výroby plniv. Tato dvě odvětví totiž byla potenciálně ovlivněna uvedeným spojením a byla dokonce Komisí zkoumána před přijetím napadeného rozhodnutí. Co se týče tvrzení, podle nichž Komise před odesláním oznámení námitek ani neověřila správnost březnových údajů, ani neprovedla novou ekonometrickou studii, a tvrzení vycházejících z obsahu posledně uvedeného dokumentu, je třeba připomenout, že se jimi Soud již zabýval výše v bodech 45 až 48.

105

Za čtvrté, z přezkumu prvního důvodu vyplývá, že nebylo prokázáno ani to, že lednové údaje byly v podstatné míře správné, ani to, že Komise měla za to, že tomu tak je. Za těchto okolností přitom skutečnost, že se některé z otázek uvedených v napadeném rozhodnutí týkaly pouze a priori nepodstatných nesprávností, není relevantní, jelikož v okamžiku přijetí uvedeného rozhodnutí nebylo možné vyloučit, že by takové nesprávnosti mohly ovlivnit přezkum oznámeného spojení. Co se týče dopisu ze dne 12. ledna 2006 a stanoviska zaujatého Komisí následující den, jichž se žalobkyně dovolává, je třeba poznamenat, že ani tyto okolnosti nejsou relevantní vzhledem k tomu, že předcházejí okamžiku objevení nesprávností uvedených v napadeném rozhodnutí, jak vyplývá z bodu 73 výše.

106

Zapáté, i když je pravda, že jeden z členů útvaru Komise, jemuž byl spis svěřen, při dodatečném ověřování správnosti lednových údajů v nich systematicky vyhledával nesprávnosti, nesvědčí tato okolnost o existenci zneužití pravomoci. Pokud je totiž ověřován celkový soubor údajů, je obvyklé, že je sledovaným cílem objevit co možná nejvíce nesprávností a že se nepřihlíží k položkám, které se jeví být správné. Co se týče argumentu, podle něhož Komise neposoudila dopad nesprávností, jakmile byly odhaleny, je třeba odkázat výše na bod 76. Konečně, ani za předpokladu, že příprava napadeného rozhodnutí začala před tím, než Komise vyhodnotila dopad nesprávností na své posouzení, nepředstavuje tato okolnost nepřímý důkaz existence zneužití pravomoci. S ohledem na požadavek rychlosti, kterým se vyznačuje řízení pro kontrolu spojování podniků, se totiž jeví být logické, že Komise současně provádí několik fází řízení, o nichž ví, že budou pravděpodobně nezbytné v rámci přezkumu spojení.

107

Zašesté, skutečnost, že Komise neodpověděla na dopis žalobkyně ze dne 6. března 2006, kterým zpochybnila nezbytnost oprav požadovaných napadeným rozhodnutím, není relevantní jednak vzhledem k tomu, že Komise nebyla povinna na něj odpovědět, a jednak vzhledem k tomu, že její mlčení každopádně nemůže být považováno za doklad toho, že sledovala jiné než uváděné cíle.

108

Konečně zasedmé, vzhledem k závěru uvedenému výše v bodě 73, že nesprávnosti uvedené v napadeném rozhodnutí byly objeveny v druhé polovině února, se nejeví, že by lhůta mezi tímto okamžikem a dnem přijetí napadeného rozhodnutí byla mimořádně dlouhá ve srovnání s dřívějšími rozhodnutími přijatými v rámci přezkumu oznámeného spojení, a to rovněž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla ode dne 22. února 2006 upozorněna na některé problémy zjištěné v databázi zásilek, vzhledem k velikosti uvedené databáze a, konečně, vzhledem ke skutečnosti, že na rozdíl od dřívějších rozhodnutí nevycházelo napadené rozhodnutí z neúplnosti dotčených informací, ale naopak z jejich nesprávnosti.

109

Z přezkumu důkazů, jichž se dovolává žalobkyně, tudíž vyplývá, že tyto důkazy buď vycházejí z okolností, které nebyly prokázány nebo nejsou relevantní, nebo vycházejí z nepodložených tvrzení, u nichž existuje možné alternativní vysvětlení. Za těchto okolností tyto důkazy, dokonce ani ve svém celku, neumožňují dospět k závěru, že došlo ke zneužití pravomoci.

110

Nadto je třeba uvést, že aby mohl Soud řádně vést svůj přezkum projednávaného důvodu, požádal Komisi, aby mu předložila důkazy prokazující, že skutečně použila březnové údaje. Dokumenty předložené v reakci na tuto žádost prokazují, že uvedené údaje byly skutečně použity v rámci přezkumu oznámeného spojení, zejména za účelem provedení nové ekonometrické studie, posouzení cen a analýzy vzdáleností dodávek. Tyto okolnosti tudíž spíše potvrzují závěr uvedený v předcházejícím bodě.

111

S ohledem na vše předcházející je třeba dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by Komise zneužila pravomoc tím, že přijala napadené rozhodnutí, a je tudíž třeba třetí důvod zamítnout.

112

Žalobkyně tvrdí, že dopis ze dne 12. ledna 2006, jímž Komise potvrdila, že informace požadované v jejím rozhodnutí ze dne 9. prosince 2005 byly v úplnosti předány, ve spojení s chováním Komise, u ní vyvolal legitimní očekávání, jehož ochrana byla napadeným rozhodnutím narušena.

113

Zaprvé tak uvádí, že Komise tím, že přijala napadené rozhodnutí, odvolala svůj dopis ze dne 12. ledna 2006, jelikož posouzení obsažené v tomto dopisu nahradila novým závěrem ohledně nesprávnosti lednových údajů. Přitom v rozsahu, v němž byl podle žalobkyně uvedený dopis jednak odeslán v rámci pravomocí svěřených Komisi, a jednak obsahoval ujištění ohledně skutečnosti, že Komise považovala lednové údaje za úplné a správné, představuje právní akt, který jí zakládá subjektivní práva. Komise tudíž měla zohlednit skutečnost, že se žalobkyně mohla spolehnout na jeho legalitu, o to spíše, že uvedený dopis neuváděl, že by jeho obsah byl podmíněný nebo by podléhal podrobnějšímu přezkumu.

114

Žalobkyně se domnívá, že bez ohledu na možnost Komise změnit své stanovisko po sdělení podrobnějších informací a na její právo reagovat na důkazy všeho druhu, Komise v důsledku zásady ochrany legitimního očekávání za těchto okolností ani nemohla znovu přezkoumat své stanovisko za účelem vyžádání ověření či zpřesnění dotčených informací, ledaže by prokázala, že požadovaná opatření byla relevantní z hlediska nových důkazů, které měla k dispozici. V projednávané věci přitom v tomto ohledu nebyla zmíněna žádná podstatná změna.

115

Zadruhé, co se týče chování Komise, je její obecnou a ustálenou praxí rychle upozornit na jakékoli neúplné informace. V projednávané věci si přitom Komise na nesprávnost dodaných informací nestěžovala po dobu téměř dvou měsíců, a na žalobkyni se obrátila až poté, co šetření nabralo nový směr.

116

Komise tvrdí, že se žalobkyně nemůže dovolávat legitimního očekávání ve vztahu ke správnosti lednových údajů, jelikož dopis ze dne 12. ledna 2006 v tomto ohledu neobsahoval přesná, nepodmíněná, předcházející a shodující se ujištění a každopádně nemohl být považován za akt, který by svému adresátu zakládal uplatnitelná subjektivní práva.

117

Podle judikatury právo dožadovat se ochrany legitimního očekávání předpokládá současné splnění tří podmínek. Zaprvé je třeba, aby byla zúčastněné osobě správou Společenství poskytnuta přesná, nepodmíněná a shodující se ujištění vyplývající z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Zadruhé musí být tato ujištění schopna vyvolat legitimní očekávání u toho, komu jsou určena. Zatřetí musí být poskytnutá ujištění v souladu s použitelnými normami (rozsudek Soudu ze dne 23. února 2006, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, T-282/02, Sb. rozh. s. II-319, bod 77 a citovaná judikatura).

118

Žalobkyně tvrdí, že legitimní očekávání, jehož se dovolává, se jednak zakládá na dopisu ze dne 12. ledna 2006, a jednak na chování Komise. Zaprvé, dokonce i za předpokladu, že by výše uvedený dopis obsahoval ujištění, podle nichž měla Komise za to, že lednové údaje byly v podstatné míře správné, by taková ujištění nemohla u žalobkyně vyvolat legitimní očekávání, že Komise nebude znovu provádět své posouzení.

119

Z bodů 29, 30, 31 a 33 výše totiž vyplývá, že v zájmu účinné kontroly spojování podniků podle nařízení č. 139/2004 a s ohledem na povinnost Komise přezkoumat s vysokou mírou obezřetnosti účinky dotčeného spojení na všech potenciálně ovlivněných trzích, musí si Komise uchovat možnost požadovat opravu informací sdělených stranami a nezbytných k jejímu přezkumu, které jsou v podstatné míře nesprávné, přičemž důvody, které ji vedly k novému ověření jejich správnosti, nejsou v tomto ohledu relevantní.

120

Tento závěr je potvrzen skutečností, že jak bylo podotčeno výše v bodě 68, nemůže Komise být povinna okamžitě a podrobně ověřovat správnost všech informací poskytnutých stranami dotčeného spojení, jelikož posledně uvedené jsou nejpovolanější k tomu, aby se ujistily o věrohodnosti sdělených informací, a jsou krom toho povinny poskytnout úplné a správné informace. Za těchto okolností totiž jednak ověření provedená Komisí po přijetí některých informací nemohou nezbytně odhalit všechny podstatné nesprávnosti, které v nich mohou být. Krom toho se žalobkyně nemůže dovolávat existence legitimního očekávání, aby se vyhnula důsledkům porušení povinnosti poskytnout úplné a správné informace, pouze z důvodu, že toto porušení nebylo v rámci výše uvedených ověření Komisí odhaleno.

121

Zadruhé, co se týče praxe Komise, jíž se dovolává žalobkyně, je úvodem třeba poznamenat, že v rozsahu, v němž žalobkyně napadá údajně neobvyklou lhůtu mezi objevením nesprávností uvedených v napadeném rozhodnutí a upozorněním žalobkyně o těchto nesprávnostech, vychází její argument z předpokladu, že uvedené nesprávnosti byly zjištěny již v rámci prvních ověření prováděných v první polovině ledna. Jelikož měl přitom Soud výše v bodě 73 za to, že tomu tak nebylo, je uvedený předpoklad skutkově nepodložený.

122

Mimoto se Soud domnívá, že pouhá skutečnost, že Komise v minulosti reagovala na sdělení informací ve lhůtě několika dnů, nepředstavuje dostatečně přesné ujištění o tom, že na budoucí sdělení informací Komise neodpoví po uplynutí takové lhůty.

123

Konečně, jak tvrdí Komise, vzhledem k tomu, že se dřívější rozhodnutí přijatá v rámci přezkumu oznámeného spojení týkala úplnosti sdělených informací, nebylo každopádně možné se na praxi, kterou představují tato rozhodnutí, odvolávat v případě rozhodnutí týkajícího se správnosti informací, jako je napadené rozhodnutí, a tato praxe tedy nemohla vytvořit legitimní očekávání.

124

S ohledem na předcházející je třeba čtvrtý důvod zamítnout.

125

Žalobkyně navrhuje, aby Soud nařídil Komisi, aby předložila některé ze svých interních dokumentů týkajících se zejména korespondence s poradním výborem, návrhu povolení, ekonometrické studie, použití informací sdělených žalobkyní, jejich úplnosti a správnosti, jakož i ověření podniknutých v tomto ohledu Komisí a důvodů, které posledně uvedenou vedly k tomu, že dne 3. března 2006 žádala o prodloužení lhůty pro provedení přezkumu.

126

Soud požádal Komisi, aby mu předložila některé dokumenty týkající se průběhu a důsledků schůze poradního výboru dne 22. února 2006 a použití březnových údajů. V rozsahu, v němž Soud mohl přezkoumat veškeré důvody žalobkyně na základě těchto důkazů a jiných písemností ve spisu, a vzhledem k tomu, že v průběhu řízení před soudem Společenství nejsou žalobci seznamováni s interními dokumenty Komise s výjimkou případů, kdy to vyžadují výjimečné okolnosti projednávané věci (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T-9/99, Recueil, s. II-1487, bod 40), je třeba návrh předložený žalobkyní ve zbývající části zamítnout.

127

Ze všeho předcházejícího vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.

128

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

K přípustnosti návrhu týkajícího se důsledků případného zrušení napadeného rozhodnutí

K prvnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 11 nařízení č. 139/2004

Úvodní poznámky k pojmu nezbytnosti informací a jejich opravy

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K první části vycházející z tvrzení, že informace, jejichž oprava byla požadována, nebyly nezbytné

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K druhé části vycházející z tvrzení, že lednové údaje byly v podstatné míře správné

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K druhému důvodu, vycházejícímu z tvrzení, že Komise porušila zásadu přiměřené lhůty

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K třetímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití pravomoci

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

Ke čtvrtému důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K organizačním procesním opatřením a k důkazním opatřením

K nákladům řízení