1

Kasačním opravným prostředkem se Komise Evropských společenství domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 6. června 2006, Girardot v. Komise (T-10/02, Recueil FP, s. I-A-2-129 a II-A-2-609, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud jednak stanovil výši finanční náhrady, kterou má Komise zaplatit M.-C. Girardot na základě rozsudku Soudu ze dne 31. března 2004, Girardot v. Komise (T-10/02, Recueil FP, s. I-A-109 a s. II-483, dále jen „mezitímní rozsudek“), na 92785 eur, spolu s úroky od 6. září 2004 podle sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní operace refinancování zvýšené o dva body, a jednak uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

2

Služební řád úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), ve znění použitelném v této věci, ve svém čl. 29 odst. 1 stanoví, že:

„Orgán oprávněný ke jmenování před obsazením volného místa zejména zváží:

a teprve potom se řídí postupy pro výběrové řízení založené na kvalifikačních předpokladech nebo na zkouškách nebo na kvalifikačních předpokladech i zkouškách. Postup při výběrovém řízení stanoví příloha III.

Tento postup se může rovněž dodržet i za účelem vytvoření rezervy pro budoucí přijímání pracovníků.“

3

Článek 91 odst. 1 služebního řádu stanoví:

„Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc rozhodovat ve všech sporech mezi Společenstvím a každou osobou, na kterou se vztahuje tento služební řád, týkajících se zákonnosti opatření, jež se osoby nepříznivě dotýkají ve smyslu čl. 90 odst. 2. Ve sporech majetkoprávní povahy má Soudní dvůr neomezenou soudní pravomoc.“

4

Pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „PŘOZ“), ve znění použitelném v této věci, ve svém čl. 2 písm. d) stanoví:

„Pro účely tohoto pracovního řádu se ‚dočasnými zaměstnanci‘ rozumí:

[…]

5

Článek 8 čtvrtý a pátý pododstavec PŘOZ stanoví:

„Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. d), jsou přijímáni za těchto podmínek:

[…]

Smlouvy dočasných zaměstnanců, na které se vztahuje čl. 2 písm. […] d) a kteří jsou zaměstnáni na dobu určitou, nelze obnovit na dobu určitou více než jednou. Další obnovení musí být na dobu neurčitou.“

6

Článek 47 PŘOZ stanoví:

„Kromě případu úmrtí končí pracovní poměr dočasných zaměstnanců:

[…]

7

Případy rozvázání pracovní smlouvy bez výpovědi jsou vymezeny v článcích 48 až 50 PŘOZ.

8

Marie-Claude Girardot nastoupila dne 1. února 1996 do služebního poměru u Komise jako národní přidělený odborník. Toto postavení si zachovala až do 31. ledna 1999.

9

Smlouvou ze dne 15. ledna 1999, uzavřenou na dobu dvou let a později obnovenou dodatkem ke smlouvě na dobu jednoho roku, byla M.-C. Girardot přijata jako dočasná zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. d) PŘOZ. V tomto postavení byla přidělena nejdříve na generální ředitelství Komise „Průmysl“ a poté na generální ředitelství „Informační společnost“.

10

Dne 26. července 2000 generální ředitelství Komise „Personál a administrativa“ zveřejnilo oznámení o volném pracovním místě, které uvádělo, že v rámci rozhodnutí týkajícího se nové politiky ohledně výzkumných pracovníků Komise organizuje „vnitřní výběrová řízení za účelem vytvoření seznamů uchazečů vhodných na přijetí“, mezi nimi vnitřní výběrové řízení COM/T/R/ST/A/2000 vztahující se k platovým třídám A8/A5, A4 a A3 kategorie A odměňovaných z prostředků určených na vědu a techniku z rozpočtu na výzkum a investice. Toto oznámení uvádělo mimo jiné, že uchazeči, kteří na základě jediné zkoušky sestávající z pohovoru s porotou získají požadovaný počet bodů, budou zapsáni na seznam, na základě kterého budou moci být jmenováni na stálé pracovní místo.

11

Dne 9. a 12. února 2001 generální ředitelství „Personál a administrativa“ zveřejnilo dvě oznámení o volných stálých pracovních místech odměňovaných z prostředků určených na výzkum a investice s cílem umožnit jmenování dočasných zaměstnanců.

12

Dopisy ze dne 20. února 2001 projevila M.-C. Girardot svůj zájem o pracovní místo kategorie A zveřejněné v oznámení o volném pracovním místě ze dne 9. února 2001, jakož i o sedm dalších pracovních míst kategorie A zveřejněných v oznámeních o volném pracovním místě ze dne 12. února 2001.

13

Dopisem ze dne 13. března 2001 Komise sdělila M.-C. Girardot, že její žádosti o sedm pracovních míst uvedených v oznámeních o volných pracovních místech ze dne 12. února 2001 nemohly být zohledněny z důvodu, že tato pracovní místa mohla být obsazena pouze zaměstnanci ve služebním poměru u Komise, kteří úspěšně absolvovali výběrové řízení. Na každé uvedené pracovní místo Komise přijala žádosti o pracovní místo sedmi jiných dočasných zaměstnanců, kteří byli uvedeni na seznamu uchazečů vhodných k přijetí sestaveném na základě vnitřního výběrového řízení COM/T/R/ST/A/2000 a později každého z nich jmenovala na pracovní místo, o nějž projevili zájem.

14

Dopisem ze dne 15. března 2001 Komise dále M.-C. Girardot sdělila, že nemohla přijmout její žádost o pracovní místo uvedené v oznámení o volném pracovním místě ze dne 9. února 2001.

15

Dne 8. června 2001 podala M.-C. Girardot stížnost proti rozhodnutím o zamítnutí svých žádostí o pracovní místa obsaženým v uvedených dvou dopisech. Tato stížnost byla konkludentním rozhodnutím zamítnuta.

16

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 18. ledna 2002 podala M.-C. Girardot žalobu směřující ke zrušení obou rozhodnutí Komise ze dnů 13. a 15. března 2001 o zamítnutí svých žádosti o osm stálých pracovních míst placených z prostředků na výzkum a investice (dále jen „sporná rozhodnutí“), jakož i, v důsledku toho, ke zrušení osmi rozhodnutí Komise o jmenování třetích osob na uvedená pracovní místa.

17

Soud mezitímním rozsudkem zrušil obě sporná rozhodnutí z toho důvodu, že Komise neprokázala, že náležitě přezkoumala zásluhy M.-C. Girardot ve vztahu k jednotlivým dotčeným pracovním místům před tím, než její žádosti zamítla, a současně před tím, než přijala žádosti jiných uchazečů (bod 83 mezitímního rozsudku).

18

Soud nicméně zamítl návrhová žádání M.-C. Girardot směřující ke zrušení rozhodnutí o jmenování uchazečů přijatých na dotčená pracovní místa. Poté, co Soud zvážil zájmy M.-C. Girardot, správního orgánu a jmenovaných třetích osob, měl totiž za to, že zrušení rozhodnutí o jmenování na dotčená pracovní místa by představovalo nadměrnou sankci za protiprávnost, které se dopustila Komise (body 85 až 88 mezitímního rozsudku).

19

Nicméně poté, co připomenul, že za účelem zajištění užitečného účinku zrušujícího rozsudku v zájmu žalobkyně může soud Společenství využít pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu přísluší ve sporech majetkoprávní povahy, a i bez návrhu žalovanému orgánu uložit zaplacení náhrady újmy nebo vyzvat uvedený orgán k nalezení spravedlivého řešení věci, Soud za účelem náležité ochrany práv M.-C. Girardot vyzval účastnice řízení, aby se dohodly na spravedlivém finančním vyrovnání za protiprávní zamítnutí jejích žádostí. V tomto ohledu Soud upřesnil, že při vyčíslení uvedené náhrady musí být zohledněno, že M.-C. Girardot se již nemůže účastnit dalšího řízení, jehož řádný průběh by Komise zajistila, neboť vzhledem k tomu, že platnost smlouvy dočasného zaměstnance, kterou uzavřela s Komisí, uplynula a nebyla obnovena, nemůže a ani není oprávněna projevit svůj zájem o volná pracovní místa tím, že odpoví na oznámení o volném pracovním místě „speciálně ve výzkumné oblasti“. Soud uvedl, že v případě, že se účastnice řízení nedohodnou, musejí mu do tří měsíců ode dne vyhlášení mezitímního rozsudku předložit svá vyčíslená návrhová žádání (body 89 až 91 mezitímního rozsudku).

20

Vzhledem k tomu, že se účastnice řízení nemohly dohodnout na spravedlivém finančním vyrovnání, předložily dne 6. září 2004 svá vyčíslená návrhová žádání.

21

Marie-Claude Girardot ve svých návrhových žádáních požaduje, aby Soud stanovil částku finančního vyrovnání na 2687994 eur, podpůrně na 432887 eur a ještě podpůrněji na 250248 eur, navýšené o soudně stanovené úroky.

22

Komise navrhla, aby Soud stanovil tuto částku na 23917,43 eur vzhledem k tomu, že měla za to, že je přiměřené přiznat M.-C. Girardot, jak vyplývá z bodu 45 napadeného rozsudku, „jednak čistou odměnu za tři měsíce vyplacenou jako odměnu za minimální výpovědní dobu stanovenou v [čl. 47 odst. 2 písm. a) PŘOZ], a sice 18917,43 eur, jakožto náhradu za ztrátu šance nastoupit na jedno z osmi dotčených pracovních míst, a jednak 5000 eur jakožto náhradu za ztracenou šanci účastnit se nového řízení o obsazení volného pracovního místa“. Tato částka měla být navýšena o vyrovnávací úroky, jež vzniknou v období mezi vyhlášením mezitímního rozsudku a skutečným zaplacením dlužné částky, jakož i o symbolické jedno euro jakožto náhrada za morální újmu.

23

Napadeným rozsudkem Soud, po přezkoumání jednotlivých újem uplatňovaných M.-C. Girardot, jednak stanovil částku finančního vyrovnání, kterou měla Komise zaplatit, na 92785 eur, navýšenou o úroky plynoucí ode dne 6. září 2004, ve výši stanovené ECB pro hlavní operace refinancování, zvýšené o dva body, a jednak uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

24

Zaprvé ohledně údajné ztráty šance být přijata na pracovní místo v rámci Komise, Soud nejdříve v bodě 54 napadeného rozsudku připomenul, že sporná rozhodnutí zbavila M.-C. Girardot určitým a nevratným způsobem, s ohledem na nemožnost obnovit situaci před jejich přijetím, nejen nároku na přezkum uvedených žádostí ze strany Komise, ale rovněž možnosti, aby jedna z nich byla Komisí přijata. Dále v bodech 55 a 56 uvedeného rozsudku upřesnil, že ztráta šance zastávat pracovní místo, které mělo být u orgánu Společenství obsazeno, a mít s ním související finanční výhody, představuje majetkovou újmu, na čemž se účastnice řízení shodly. Nakonec v bodech 57 a 58 uvedeného rozsudku uvedl, že pro posouzení rozsahu újmy související se ztrátou šance v projednávané věci je třeba „určit rozdíl mezi odměnou, kterou by M.-C. Girardot pobírala, kdyby se její šance, že její žádost o pracovní místo bude přijata, uskutečnila, a odměnou, kterou skutečně pobírala poté, co byla její žádost o pracovní místo protiprávně zamítnuta, a následně případně ohodnotit ve formě procentního podílu šanci M.-C. Girardot, že se zmíněná možnost uskuteční“.

25

Zaprvé, ohledně rozdílu mezi odměnami Soud v bodě 59 napadeného rozsudku uvedl, že toto kritérium je odůvodněno tím, že ačkoli M.-C. Girardot ztratila šanci zastávat jedno z dotčených pracovních míst, a v důsledku toho mít s ním související finanční výhody, o pracovní místo nepřišla.

26

S cílem určit případný rozdíl mezi odměnami Soud nejprve v bodech 61 až 82 napadeného rozsudku určil období, za které mělo být provedeno porovnání finančních podmínek pracovního místa, které by se na M.-C. Girardot vztahovaly, kdyby byla Komisí přijata, a jejích skutečných finančních podmínek. Soud v tomto ohledu v bodech 73 až 77 uvedeného rozsudku zamítl argument Komise, podle kterého lze šanci, o kterou přišla M.-C. Girardot, nahradit pouze poskytnutím spravedlivého finančního vyrovnání stanoveného ve výši čisté odměny za tři měsíce vyplacené jakožto odměna za minimální výpovědní dobu stanovenou v čl. 47 odst. 2 písm. a) PŘOZ. Soud měl totiž za to, že uvedený argument se rovná tvrzení, že období, během kterého by M.-C. Girardot byla ve službách Komise, kdyby ji tato přijala, je natolik hypotetické, že je třeba mít za to, že Komise ukončila její pracovní poměr ihned poté, co vznikl, což není pravděpodobné. Za těchto podmínek měl Soud v bodě 78 napadeného rozsudku za to, že za účelem zohlednění všech možností ukončení pracovního poměru stanovených v čl. 47 odst. 2 a v článcích 48 až 50 PŘOZ může být uvažované období stanoveno ex aequo et bono na pět let, včetně výpovědní doby, ode dne, kdy nabylo účinnosti jmenování uchazečů přijatých Komisí v řízení o obsazení volných pracovních míst, z něhož byla M.-C. Girardot protiprávně vyloučena. Krom toho Soud v bodě 80 napadeného rozsudku zamítl argumenty M.-C. Girardot vycházející z pravděpodobnosti jmenování z důvodu nejistoty této skutečnosti.

27

Dále Soud v bodech 83 až 95 napadeného rozsudku určil rozsah ztráty odměny v průběhu uvedeného období. K tomu účelu v bodě 86 uvedeného rozsudku Soud ex aequo et bono uvedl, že vzhledem k tomu, že M.-C. Girardot nepředložila důkazy umožňující určit odměnu, jež by jí byla vyplácena v případě přijetí některé z jejích žádostí, ani vývoj uvedené odměny, obdržela by čistou měsíční odměnu odpovídající v průměru poslední odměně vyplacené Komisí, jež odpovídala pracovnímu místu třídy A5 stupně 4. V tomto ohledu Soud v bodě 85 téhož rozsudku odmítl argument M.-C. Girardot, podle kterého měla být přijata na pracovní místo třídy A4.

28

Zadruhé, ohledně posouzení ztracené šance Soud nejprve v bodech 96 a 97 napadeného rozsudku konstatoval, že žádosti předložené M.-C. Girardot splňovaly podmínky požadované pro to, aby byly vzaty v úvahu, a poté v bodech 98 až 122 uvedeného rozsudku zkoumal, zda šance, které byla M.-C. Girardot zbavena, mohla být považována za jistou v tom smyslu, že neměla-li M.-C. Girardot jistou šanci na získání jednoho z dotčených pracovních míst, měla na něj alespoň vážnou šanci. V tomto ohledu v bodech 102 až 107 téhož rozsudku Soud uvedl, že M.-C. Girardot byla v daném stadiu jediným uchazečem o jednotlivá pracovní místa, že se mohla opírat o významné dřívější zkušenosti v rámci Komise, že její služby byly ceněné a že její kvalifikace dostatečně odpovídala popisu uvedených pracovních míst, a v bodech body 115 až 117 uvedeného rozsudku rozhodl takto:

29

Za těchto podmínek Soud v bodech 118 a 119 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že M.-C. Girardot měla vážnou šanci, že jedna z jejích žádostí o pracovní místo bude přijata, a tudíž ex aequo et bono použil na ztrátu odměny utrpěnou M.-C. Girardot násobící koeficient rovný 0,5. V bodě 120 téhož rozsudku Soud odmítl zvýšit tento koeficient na 0,996 podle způsobu, který navrhovala M.-C. Girardot, neboť podle uvedeného způsobu závisí rozsah ztracené šance pouze na počtu žádostí podaných zúčastněnou osobou, bez zohlednění dalších skutečností uvedených výše.

30

Zadruhé, pokud jde o další újmy uplatňované M.-C. Girardot, Soud je v bodech 123 až 125 napadeného rozsudku odmítl jako irelevantní z důvodu, že účelem spravedlivého finančního vyrovnání je, s ohledem na návrhy na zrušení podané M.-C. Girardot, splnění povinností vyplývajících z mezitímního rozsudku a zajištění náležité ochrany práv M.-C. Girardot tím, že se jí ex aequo et bono nahradí nemožnost obnovit stav před protiprávností, a nikoli, vzhledem k tomu, že nebyla podána předchozí žádost o náhradu újmy, náhrada jiné újmy, kterou jí tato protiprávnost mohla jinak způsobit. V každém případě Soud v bodech 125 až 138 uvedeného rozsudku dospěl k závěru, že při stanovení výše spravedlivého finančního vyrovnání nemůže být zohledněna žádná z těchto dalších tvrzených újem. Pokud jde konkrétně o morální újmu vyplývající z ovlivnění duševního zdraví a vzniku depresivního stavu M.-C. Girardot, jakož i tělesnou újmu způsobenou protiprávností zamítnutí jejích žádostí, Soud měl v bodech 133 a 137 téhož rozsudku za to, že M.-C. Girardot nepředložila žádný důkaz potvrzující existenci takových újem, například platné lékařské osvědčení či posudek.

31

Svým kasačním opravným prostředek Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

32

M.-C. Girardot navrhuje, aby Soudní dvůr:

33

Komise vznáší jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející ze skutečnosti, že způsob, který použil Soud v napadeném rozsudku k výpočtu ztráty šance, představuje porušení článku 236 ES a podmínek založení odpovědnosti Komise.

34

V tomto ohledu na úvod vysvětluje, že s ohledem na nejednotnou judikaturu Soudu v tomto bodě, směřuje její kasační opravný prostředek z důvodů právní jistoty k tomu, aby Soudní dvůr rozhodl o způsobu výpočtu ztráty šance být zaměstnán Komisí, jestliže Komise přijala protiprávní rozhodnutí, jež zbavuje dotčenou osobu možnosti přezkumu její žádosti o pracovní místo. Dodává, že cíl sledovaný tímto kasačním opravným prostředkem spočívá v tom, aby Soud vypracoval jednotné právní odůvodnění a způsob výpočtu takové ztráty šance, jež by měly být použitelné ve všech situacích.

35

Komise v tomto ohledu upřesňuje, že přijímá myšlenku, že ztráta šance získat pracovní místo představuje majetkovou újmu, kterou je možné nahradit. Naproti tomu nemůže přijmout způsob, jakým Soud vyčíslil újmu utrpěnou M.-C. Girardot.

36

Podle Komise je bod 58 napadeného rozsudku v tomto ohledu stižen vadami spočívajícími v nesprávném právním posouzení. Jediná skutečná a určitá újma, kterou M.-C. Girardot utrpěla, je totiž újma, jež vyplývá z toho, že Komise nepřezkoumala její žádosti o pracovní místa, a nikoliv újma, která vyplývá z hypotetické ztráty odměny za období vymezené také hypotetickým způsobem. Přitom, ačkoli Soud v bodech 99 a 116 uvedeného rozsudku uznává jednak to, že Komise neměla žádnou povinnost dovést výběrové řízení do konce, a jednak to, že mu nepřísluší provádět místo Komise srovnávací přezkum zásluh uchazečů, pouští se do takového přezkumu v bodech 62 až 95 téhož rozsudku. Soud tedy nevypočetl skutečnou a určitou újmu spojenou se ztrátou šance, ale určil hypotetickou újmu spojenou se ztrátou odměny, jež předpokládá nárok na přijetí. Soud tak zaměnil pojem „ztráta šance“ za ztrátu jistoty získat pracovní místo, čímž popřel prostor pro manévrování a výběr, kterým musejí disponovat orgány Společenství v oblasti přijímání zaměstnanců.

37

Krom toho Komise v tomto ohledu v průběhu jednání zdůraznila, že neexistuje přímá příčinná souvislost mezi pochybením, jehož se dopustila Komise a jež spočívalo v neposouzení žádostí M.-C. Girardot o pracovní místa, a škodou nakonec určenou Soudem v napadeném rozsudku. Přitom podle judikatury Soudního dvora musí škoda vyplývat přímo z vytýkaného jednání (viz zejména rozsudek ze dne rozsudek ze dne 4. října 1979, Dumortier a další v. Rada, 64/76, 113/76, 167/78, 239/78, 27/79, 28/79 a 45/79, Recueil, s. 3091, bod 21).

38

Komise má za to, že tato vada spočívající v nesprávném právním posouzení je potvrzena skutečností, že pro výpočet ztráty odměny Soud zohlednil odměnu, kterou dotčená osoba mezitím pobírala. Kdyby totiž dotčená vykonávala během tohoto mezitímního období zaměstnání lépe odměňované než to, které mohla získat v Komisi, nevznikla by jí žádná ztráta na odměně, přestože by ztratila šanci. Vzhledem k tomu, že tento způsob závisí na nejistých okolnostech, může tedy vést k diskriminaci mezi uchazeči o přijetí na totéž pracovní místo.

39

Podle Komise je nesprávnost odůvodnění Soudu dále zesílena další skutečností uvedenou v bodě 58 napadeného rozsudku, tedy tím, že rozdíl v pobírané odměně, může být „případně“ ohodnocen ve formě procentního podílu představujícího šanci dotčené osoby na přijetí. Tato skutečnost totiž znovu ukazuje, že Soud se snažil vyčíslit újmu vzniklou z hypotetické ztráty odměny, a nikoli újmu vzniklou ze ztráty šance na přijetí, neboť výpočet uvedené ztráty odměny bude ohodnocen pouze eventuálně ve vztahu k hypotetické šanci získat dotčené pracovní místo. Mimoto se Soud v tomto ohledu uchýlil pro účely výpočtu pravděpodobnosti přijetí M.-C. Girardot k nejistým domněnkám, ačkoli jmenovaná neměla na přijetí nárok.

40

V důsledku toho má Komise za to, že napadený rozsudek postupoval při výpočtu ztráty šance na přijetí opačně vzhledem k tomu, co je správné z právního hlediska, neboť nejdříve vypočetl ztrátu odměny hypoteticky vzniklou M.-C. Girardot, než vynásobil získanou částku opravným koeficientem spojeným s pravděpodobností přijetí posledně jmenované. Kvalifikace uvedené ztráty šance by tedy měla spočívat na jiném základě, než je ztráta odměny, jež předpokládá jistotu přijetí.

41

Za těchto podmínek Komise v souladu s druhou větou prvního pododstavce článku 61 statutu Soudního dvora vyzývá Soudní dvůr, aby určil, že ztráta šance utrpěná M.-C. Girardot může být spravedlivě nahrazena poskytnutím paušální částky odpovídající čistému platu za tři měsíce, což odpovídá částce, která by jí musela být vyplacena během výpovědní doby při výpovědi smlouvy na dobu neurčitou, tedy v projednávané věci 18917,43 eur, navýšené o rovněž paušální částku 5000 eur, jejímž cílem je nahradit okolnost, že dotčená se již nemůže účastnit dalšího řízení o přijetí.

42

Marie-Claude Girardot tvrdí, že kasační opravný prostředek je nepřípustný ze dvou důvodů. Zaprvé, pouze Soud je příslušný k tomu, aby ohodnotil újmu vyplývající ze ztráty šance. Proto, pokud Komise nevytýká Soudu, že nespecifikoval kritéria použitá pro ohodnocení vzniklé újmy, není oprávněna kritizovat posouzení provedené v tomto ohledu v napadeném rozsudku ani a fortiori očekávat, že Soudní dvůr vydá zásadní rozhodnutí o způsobu, který musí být použit pro výpočet náhrady majetkové újmy vyplývající ze ztráty šance. V tomto ohledu existuje ostatně velký počet různých situací, které lze posuzovat jenom případ od případu. Zadruhé, důvod kasačního opravného prostředku, podle něhož Soud nahradil ztrátu jistoty získat pracovní místo, a nikoliv ztrátu šance, nebyl vznesen v řízení v prvním stupni, a představuje tedy nový důvod, jenž nelze podle čl. 42 odst. 2 a článku 118 jednacího řádu Soudního dvora předložit.

43

V každém případě M.-C. Girardot ohledně věci samé zdůrazňuje, že újma, kterou utrpěla, je skutečná a určitá, neboť to, že Komise protiprávně zamítla přezkoumat její žádosti o pracovní místo, ji zbavilo šance jednak na přijetí jedné nebo několika z nich, a jednak na to, aby později účinně projevila svůj zájem o jakékoliv jiné pracovní místo, pokud by ještě byla oprávněna tak učinit. Navíc způsob použitý v napadeném rozsudku, spočívající v sečtení výhod, které by M.-C. Girardot mohla mít, kdyby byla přijata, a v následném určení procentního podílu šance na přijetí, představuje postup, který již Soud použil (viz zejména rozsudek Soudu ze dne 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T-144/02, Sb. rozh. s. II-3381, jakož i Sb. VS s. I-A-275 a II-1231; body 149 a 163), a na který odkazuje belgická právní nauka. Tento způsob je přizpůsoben náhradě újmy vyplývající ze ztráty šance, u níž není již pojmově jisté, zda se uskuteční.

44

Ohledně kritiky týkající se nebezpečí diskriminace mezi uchazeči v témže výběrovém řízení má M.-C. Girardot za to, že ponechává bez povšimnutí druhou část odůvodnění Soudu, která slouží právě k určení faktoru, jenž musí být použit na ztrátu odměny zjištěnou v případě, kdyby se šance na přijetí uskutečnila. Kromě toho se zdá spravedlivé, že při stejné pravděpodobnosti přijetí je uchazeči, kterému vznikla větší ztráta příjmu, poskytnuta vyšší náhrada než uchazeči, který utrpěl nižší ztrátu odměny. Vzhledem k tomu, že tito uchazeči se nenacházejí ve srovnatelné situaci, nemůže být konstatováno žádné porušení zásady rovného zacházení.

45

Zaprvé, ohledně námitky nepřípustnosti vycházející z toho, že Soudní dvůr není příslušný k posouzení rozsahu náhrady škody utrpěné M.-C. Girardot, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, jestliže Soud určil existenci újmy, je pouze on příslušný k tomu, aby v mezích návrhu posoudil způsob a rozsah náhrady této škody, s tou výhradou, že rozsudky Soudu musejí být dostatečně odůvodněny a, pokud jde o ohodnocení škody, musejí uvádět kritéria zohledněná pro účely určení přiznané částky, aby Soudní dvůr mohl vykonávat jejich přezkum (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C-136/92 P, Recueil, s. I-1981, bod 66; ze dne 14. května 1998, Rada v. de Nil a Impens, C-259/96 P, Recueil, s. I-2915, body 32 a 33; jakož i ze dne 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C-257/98 P, Recueil, s. I-5251, body 34 a 35, jakož i usnesení ze dne 14. prosince 2006, Meister v. OHIM, C-12/05 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 82).

46

Nicméně Komise v projednávané věci, ačkoli svým kasačním opravným prostředkem napadá způsob použitý Soudem při určení rozsahu náhrady škody utrpěné M.-C. Girardot, uvádí v tomto ohledu, že napadený rozsudek je stižen několika vadami spočívajícími v nesprávném právní posouzení v rozsahu, v jakém tento způsob, vysvětlený v bodě 58 uvedeného rozsudku a následně použitý v bodech 59 až 122 uvedeného rozsudku, ve skutečnosti vede ke změně povahy škody, jak byla kvalifikována v uvedeném rozsudku, tedy ztráty šance na přijetí, a tudíž ke zkreslení samotné podstaty, takže škoda skutečně určená v napadeném rozsudku, podle Komise ztráta jistoty přijetí a s tím související ztráta odměny, buď není skutečná ani určitá, nebo nemá přímou příčinnou souvislost s vytýkanou protiprávností.

47

Přitom takový důvod kasačního opravného prostředku, jenž se týká soudržnosti odůvodnění uvedeného Soudem pro stanovení způsobu použitého při určení rozsahu náhrady utrpěné škody, představuje právní otázku, kterou lze předložit Soudnímu dvoru v rámci kasačního opravného prostředku (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Lucaccioni v. Komise, body 27 až 29).

48

Naopak, jak právem tvrdí M.-C. Girardot, Komise nemůže tímto kasačním opravným prostředkem navrhovat, aby Soudní dvůr upřesnil způsob, podle kterého musí být vypočtena ztráta šance na přijetí ze strany orgánu Společenství ve všech situacích, kdy byla dotčená osoba protiprávně zbavena práva na přezkum své žádosti o pracovní místo.

49

V rámci kasačního opravného prostředku je totiž příslušnost Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a důvodů na obranu projednávaných u soudu prvního stupně (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Brazzelli Lualdi a další, bod 59). Soudní dvůr je tudíž v rámci takového řízení výlučně příslušný k přezkumu, zda argumentace obsažená v kasačním opravném prostředku identifikuje vadu spočívající v nesprávném právním posouzení, kterou je stižen napadený rozsudek (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C-352/98 P, Recueil, s. I-5291, bod 35, jakož i ze dne 30. září 2003, Eurocoton a další v. Rada, C-76/01 P, Recueil, s. I-10091, bod 47).

50

Zadruhé, pokud jde o námitku nepřípustnosti vycházející z novosti důvodu kasačního opravného prostředku předloženého Komisí na podporu jejího kasačního opravného prostředku s cílem prokázat vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jimiž je stižen bod 58 napadeného rozsudku, nemůže být přijata, neboť zjištění kritizovaná Komisí v tomto kasačním opravném prostředku byla poprvé uvedena ve zmíněném rozsudku (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 2. října 2001, EIB v. Hautem, C-449/99 P, Recueil, s. I-6733, body 88 a 89, jakož i ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C-229/05 P, Sb. rozh. s. I-439, bod 33).

51

Z toho vyplývá, že Soudní dvůr je v rámci tohoto kasačního opravného prostředku příslušný výhradně k přezkumu toho, zda je způsob použitý Soudem v napadeném rozsudku za účelem určení rozsahu náhrady škody vyplývající ze ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení. Ve zbývající části je tento kasační opravný prostředek nepřípustný.

K věci samé

52

Podle ustálené judikatury v rámci žaloby na náhradu škody podané úředníkem, předpokládá odpovědnost Společenství splnění souhrnu podmínek, které se týkají protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům Společenství, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a dovolávanou škodou (viz rozsudky ze dne 16. prosince 1987, Delauche v. Komise, 111/86, Recueil, s. 5345, bod 30; výše uvedený rozsudek Komise v. Brazzelli Lualdi a další, bod 42, jakož i výše uvedený rozsudek Rada v. de Nil a Impens, bod 23).

53

Ohledně podmínky týkající se vytýkané protiprávnosti vyplývá z bodu 83 mezitímního rozsudku, který nebyl předmětem kasačního opravného prostředku, a tedy musí být považován za konečný, že protiprávní jednání spočívalo v projednávané věci ve skutečnosti, že Komise spornými rozhodnutími neprokázala, že před zamítnutím žádostí M.-C. Girardot řádně přezkoumala její zásluhy ve vztahu k jednotlivým pracovním místům, o která se ucházela.

54

Ohledně podmínky týkající se škody je třeba připomenout, že újma, jejíž náhrada je požadována, musí být skutečná a určitá (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 27. ledna 1982, Birra Wührer a další v. Rada a Komise, 256/80, 257/80, 265/80, 267/80 a 5/81, Recueil, s. 85, bod 9, a ze dne 9. listopadu 2006, Agraz a další v. Komise, C-243/05 P, Sb. rozh. s. I-10833, bod 27).

55

V projednávané věci není zpochybňováno, že z důvodu protiprávnosti, jíž se dopustila Komise, přišla M.-C. Girardot na konci řízení dotčeného v projednávané věci s určitostí a nenapravitelně o šanci na přijetí v rámci služeb uvedeného orgánu, a že tato ztráta šance tedy představuje újmu, která má pro M.-C. Girardot skutečnou a určitou povahu.

56

Mimoto ze zjištění provedených Soudem, zejména v bodech 84 až 91 mezitímního rozsudku, jež z důvodů uvedených v bodě 53 tohoto rozsudku již nelze v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zpochybnit, vyplývá, že tato skutečná a určitá újma utrpěná M.-C. Girardot zahrnuje rovněž nemožnost účastnit se nového řádného výběrového řízení, neboť M.-C. Girardot již nemůže a ani není oprávněna projevit svůj zájem o volná pracovní místa tím, že odpoví na oznámení o volném pracovním místě „speciálně ve výzkumné oblasti“.

57

Tímto kasačním opravným prostředkem však Komise zpochybňuje způsob použitý Soudem pro určení rozsahu náhrady uvedené škody. Tvrdí, že uvedeným způsobem Soud nevypočetl skutečnou a určitou újmu vyplývající ze ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot, ale že ve skutečnosti vypočetl jinou škodu, čistě hypotetickou, vyplývající ze ztráty odměny, kterou by M.-C. Girardot mohla utrpět, kdyby měla nárok na přijetí, a tím přeměnil ztrátu šance na přijetí na ztrátu jistoty získat pracovní místo.

58

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle čl. 91 odst. 1 druhé věty služebního řádu Soud disponuje ve sporech majetkoprávní povahy pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, v jejímž rámci má pravomoc, je-li to třeba, uložit i bez návrhu žalovanému účastníkovi zaplacení náhrady škody způsobené jeho zaviněním a v takovém případě posoudit ex aequo et bono s ohledem na všechny okolnosti věci utrpěnou újmu (viz zejména rozsudky ze dne 5. června 1980, Oberthür v. Komise, 24/79, Recueil, s. 1743, bod 14; ze dne 27. října 1987, Houyoux a Guery v. Komise, 176/86 a 177/86, Recueil, s. 4333, bod 16; ze dne 17. dubna 1997, De Compte v. Parlament, C-90/95 P, Recueil, s. I-1999, bod 45, jakož i výše uvedený EIB v. Hautem, bod 95).

59

Mimoto je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 45 tohoto rozsudku, jestliže Soud určil existenci újmy, je pouze on příslušný k tomu, aby v mezích návrhu a s výhradou dodržení povinnosti odůvodnění posoudil způsob a rozsah náhrady této škody.

60

Přitom, jak sama Komise v průběhu jednání uznala v odpovědi na jednu z otázek Soudního dvora v tomto ohledu, je velmi obtížné, ne-li nemožné, definovat způsob umožňující přesný výpočet šance na přijetí na pracovní místo v rámci uvedeného orgánu, a v důsledku toho i ohodnotit újmu vyplývající ze ztráty uvedené šance.

61

V důsledku toho, pro účely přezkumu, zda je napadený rozsudek stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení ohledně určení rozsahu náhrady škody vyplývající ze ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot, je třeba zohlednit prostor pro uvážení, kterým disponuje Soud při výkonu své pravomoci přezkumu v plné jurisdikci, pokud jde o způsob, který má být použit k provedení takového určení.

62

Z napadeného rozsudku vyplývá, že při určení rozsahu náhrady škody způsobené v projednávané věci M.-C. Girardot měl Soud za to, že musí zaprvé určit ztrátu odměny utrpěnou M.-C. Girardot prostřednictvím určení rozdílu mezi odměnou, kterou by M.-C. Girardot pobírala, kdyby byla přijata, a odměnou, kterou skutečně pobírala poté, co došlo k protiprávnosti, dále zadruhé ohodnotit ve formě procentního podílu šanci M.-C. Girardot na přijetí, s cílem vyvážit takto vypočtenou ztrátu odměny.

63

Je samozřejmě pravda, že v rozsahu, v jakém se opírá o kritérium ztráty odměny utrpěné dotčenou osobou, má uvedený způsob za následek, jak Komise právem poznamenala, že pokud odměna skutečně získaná poté, co došlo k protiprávnímu jednání, převyšuje odměnu, která byla ztracena v jeho důsledku, nelze přiznat žádnou náhradu škody, přestože došlo ke ztrátě šance.

64

Mimoto, jak Komise rovněž uvedla, uvedený způsob nezbytně vede soud Společenství k nutnosti provést, jak to učinil Soud v bodech 59 až 95 napadeného rozsudku, prognostický přezkum s cílem pokusit se o rekonstrukci fiktivního služebního postupu, jehož by dotčená osoba mohla dosáhnout v rámci uvedeného orgánu, a vycházet přitom z řady předpokladů, které, ačkoli spadají pod svrchované posouzení skutkových okolností prováděné Soudem, zůstávají ohledně doby trvání jejího pracovního poměru a vývoje částky její odměny ze své podstaty nejisté.

65

Krom toho je pravda, že kritérium ztráty odměny nemůže samo o sobě určovat rozsah náhrady škody způsobené ztrátou šance na přijetí. V takovém případě totiž nelze utrpěnou škodu ztotožnit s částkou odměny, která by byla získána, kdyby se uvedená šance uskutečnila, neboť jak Soud v projednávané věci uvedl v bodě 116 napadeného rozsudku, s ohledem na posuzovací pravomoc, kterou má Komise v dané oblasti, dotčená osoba nemůže uplatňovat žádný nárok na přijetí. Tudíž škoda, za kterou je dotčená osoba oprávněna získat náhradu, nemůže odpovídat ztrátě na odměně vyplývající ze ztráty nároku (viz podobně rozsudek ze dne 27. ledna 2000, Mulder a další v. Rada a Komise, C-104/89 a C-37/90, Recueil, s. I-203, body 59 a 60).

66

Z toho však nelze vyvodit, že kritérium týkající se ztráty odměny, použité Soudem v napadeném rozsudku, je s ohledem na prostor pro uvážení, jímž disponuje ohledně způsobu, který má být v tomto ohledu použit, nevhodné k určení rozsahu náhrady škody vyplývající ze ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot v projednávané věci.

67

Vzhledem k tomu, že hodnota šance ztracené M.-C. Girardot závisí, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 77 svého stanoviska, na významu prospěchu, který by získala, kdyby se uvedená šance uskutečnila, ztráta odměny utrpěná z důvodu vytýkaného protiprávního jednání, ačkoli sama o sobě nemůže určit rozsah náhrady ztráty šance, představuje v tomto ohledu relevantní kritérium. I když M.-C. Girardot neměla žádný nárok na přijetí, hodnota přičítaná uvedené šanci tedy závisí, alespoň z části, na výši odměny, kterou mohla očekávat.

68

V tomto ohledu je mimoto třeba poznamenat, že alternativní způsob navrhovaný Komisí v rámci tohoto kasačního opravného prostředku s cílem nahradit škodu utrpěnou M.-C. Girardot, jež spočívá v přiznání jednorázového vyrovnání stanoveného ve výši čisté odměny za tři měsíce vyplacené jakožto odměna za minimální výpovědní dobu stanovenou v čl. 47 odst. 2 písm. a) PŘOZ, je rovněž založen na výši odměny ztracené v důsledku vytýkané protiprávnosti. Za těchto podmínek může Komise těžko zpochybňovat relevanci uvedeného kritéria.

69

Mimoto je třeba připustit, že odměna skutečně získaná poté, co došlo k protiprávnosti, částečně určuje rovněž rozsah náhrady škody, neboť každý poškozený má povinnost omezit rozsah škody. V tomto ohledu nelze přijmout tvrzení Komise o nebezpečí diskriminace. Dva uchazeče, kteří byli protiprávně vyloučeni a utrpěli různou ztrátu odměny, totiž nelze ani v případě stejné šance na přijetí považovat za uchazeče nacházející se ve stejné či podobné situaci, pokud jde o rozsah utrpěné újmy.

70

Krom toho, ačkoli Soud pro účely určení rozsahu náhrady ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot skutečně nejprve zjišťoval výši odměny, o kterou jmenovaná přišla, při určení rozsahu uvedené náhrady nevycházel pouze z tohoto kritéria.

71

Když v bodě 58 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že pro určení rozsahu náhrady ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot je třeba „případně“ ohodnotit její šanci na přijetí, a tím naznačil, že uvedené ohodnocení je čistě fakultativní, jistě právně věc posoudil nesprávně, neboť opomenutí uvedeného ohodnocení, jež je součástí pojmu „ztráta šance“, by vedlo pouze k výpočtu ztráty odměny utrpěné M.-C. Girardot, ačkoli dotčená neměla žádný nárok na přijetí.

72

Nicméně uvedený omyl je irelevantní, neboť poté, co v bodech 59 až 95 napadeného rozsudku vypočetl ztrátu odměny utrpěnou M.-C. Girardot, Soud v bodech 96 až 122 uvedeného rozsudku skutečně přiřadil uvedené ztrátě procentuální podíl určený k vyčíslení šance M.-C. Girardot na přijetí, a to na základě souhrnu skutečností souvisejících s okolnostmi projednávané věci, jež spadají pod svrchované posouzení skutkových okolností Soudem.

73

Takové kritérium, uplatněné s cílem vyvážit, podle způsobu používaného, jak uvedl generální advokát v bodě 55 svého stanoviska, několika vnitrostátními právními řády, kritérium týkající se ztráty odměny, může poskytnout relevantní údaj pro určení rozsahu náhrady ztráty šance utrpěné M.-C. Girardot, neboť umožňuje pro účely uvedeného určení zohlednit pravděpodobnost získat nenapravitelně ztracenou odměnu, kterou měla M.-C. Girardot.

74

Je pravda, jak uvedla Komise v průběhu jednání, že míra šance takto vypočítaná Soudním dvorem je hypotetická a nelze ji samu o sobě považovat za skutečnou či určitou. Nicméně tato okolnost je irelevantní, jelikož je nesporné, že škoda utrpěná M.-C. Girardot z důvodu ztráty šance na přijetí je skutečná a určitá a že Soud disponuje prostorem pro uvážení ohledně způsobu, který má být použit pro určení její výše.

75

Konečně je v každém případě třeba poznamenat, že způsob navrhovaný Komisí, připomenutý v bodě 68 tohoto rozsudku, je zjevně méně vhodný pro určení rozsahu náhrady škody vyplývající ze ztráty šance než způsob použitý v napadeném rozsudku.

76

Takový způsob, který s cílem navrhnout pravidlo určené k jednotné náhradě ztráty šance na přijetí utrpěné kteroukoli dotčenou osobou naprosto ignoruje zvláštní okolnosti situace M.-C. Girardot, neumožňuje v rozporu s požadavky uváděnými judikaturou Soudního dvora (viz zejména rozsudky ze dne 8. října 1986, Leussink a další v. Komise, 169/83 a 136/84, Recueil, s. 2801, bod 13, jakož i výše uvedený rozsudek Lucaccioni v. Komise, body 22 a 28) zajistit úplnou náhradu individuální škody skutečně utrpěné dotčenou osobou z důvodu vůči ní spáchané konkrétní protiprávnosti a mimoto zbavuje soud Společenství prostoru pro uvážení, kterým disponuje pro účely určení rozsahu náhrady uvedené škody.

77

Krom toho uvedený alternativní způsob by vedl k náhradě fiktivní škody, která není ani skutečná, ani určitá, jelikož, jak poznamenal Soud v bodě 74 napadeného rozsudku, se rovná tvrzení, že období, během kterého by M.-C. Girardot zůstala ve službách Komise, pokud by ji tato přijala, je natolik hypotetické, že je třeba k němu vůbec nepřihlížet, a v důsledku toho je třeba dospět k závěru, že její pracovní poměr byl ukončen hned po svém vzniku.

78

Z toho vyplývá, že Komise, která navíc nezpochybňuje, že napadený rozsudek je v tomto ohledu dostatečně právně odůvodněn, neprokázala, že způsobem použitým v uvedeném rozsudku Soud při výkonu posuzovací pravomoci, kterou v tomto ohledu disponuje, zkreslil škodu utrpěnou v projednávané věci M.-C. Girardot, když neurčil skutečnou a určitou škodu vyplývající pro M.-C. Girardot ze ztráty šance na přijetí.

79

Přitom je nesporné, že posledně uvedená škoda má přímou příčinnou souvislost s protiprávností vytýkanou v projednávané věci.

80

Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že hlavní kasační opravný prostředek není opodstatněný, a v důsledku toho musí být zamítnut.

81

Svým vzájemným kasačním opravným prostředkem M.-C. Girardot namítá, že Soud porušil právo Společenství tím, že se několikrát dopustil zjevně nesprávného posouzení.

82

Zaprvé M.-C. Girardot tvrdí, že určením pouze pětiletého období, jako období, které má být zohledněno při výpočtu rozdílu v odměně, se Soud dopustil zjevně nesprávného posouzení, když v bodě 80 napadeného rozsudku vyloučil z posuzovaných skutečností ztrátu šance na služební postup, ačkoli perspektiva jmenování nebyla nejistá vzhledem k tomu, že Komise podle jasně stanovené politiky jmenovala v rozhodné době úředníky řadu dočasných zaměstnanců a že všech osm nakonec přijatých uchazečů bylo jmenováno úředníky.

83

Zadruhé M.-C. Girardot uplatňuje, že odkazem na čistou měsíční odměnu odpovídající v průměru poslední odměně vyplacené Komisí, jež odpovídala pracovnímu místu třídy A5, se Soud dopustil zjevně nesprávného posouzení ohledně určení rozdílu v odměně, neboť v bodě 85 napadeného rozsudku přehlédl skutečnost, že M.-C. Girardot měla větší šanci na přijetí na pracovní místo platové třídy A4 než na pracovní místo platové třídy A5, protože pět z osmi pracovních míst, ohledně nichž podala svou žádost, byla pracovní místa platové třídy A4. Mimoto měl Soud rekonstruovat její služební postup na základě údajů o průměrné době trvání povýšení z jedné třídy do další a zohlednit důchodové nároky, které by vznikly v případě přijetí.

84

Zatřetí má M.-C. Girardot za to, že stanovením šance na přijetí na 50 % se Soud dopustil zjevně nesprávného posouzení ohledně pravděpodobnosti uskutečnění uvedené šance, neboť v bodě 116 napadeného rozsudku přehlédl, že její šance na přijetí byly zvýšeny skutečností, že u každého z dotčených pracovních míst jí byl soupeřem jediný uchazeč, že všichni z nich byli přijati a že jediný uchazeč ucházející se o osm pracovních míst má vyšší šanci na přijetí než uchazeč o jediné pracovní místo. Mimoto vážná šance neodpovídá šanci jedné ku dvěma.

85

Začtvrté má M.-C. Girardot za to, že se Soud dopustil zjevně nesprávného posouzení, když v bodech 133 až 138 napadeného rozsudku nezohlednil všechny skutečnosti zakládající morální a tělesnou újmu, ačkoliv lékařská potvrzení přiložená v rámci tohoto řízení potvrzují depresivní syndrom, kterým trpí od té doby, co byly protiprávně zamítnuty její žádosti o pracovní místo.

86

V průběhu jednání Komise tvrdila, že vzájemný kasační opravný prostředek je v plném rozsahu nepřípustný, neboť směřuje ke zpochybnění posouzení skutečností provedeného Soudem.

87

Jak vyplývá z článku 225 ES a článku 58 statutu Soudního dvora, kasační opravný prostředek je omezen na právní otázky, a proto jedině Soud je příslušný zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu tedy nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Soudu, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora (viz zejména výše uvedený rozsudek EIB v. Hautem, bod 44; rozsudek ze dne 5. června 2003, O’Hannrachain v. Parlament, C-121/01 P, Recueil, s. I-5539, bod 35; jakož i usnesení ze dne 27. dubna 2006, L v. Komise, C-230/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 45).

88

Dále z článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují (viz zejména rozsudek ze dne 6. března 2003, Interporc v. Komise, C-41/00 P, Recueil, s. I 2125, bod 15; ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun v. Komise,C-68/05 P, Sb. rozh. s. I-10367, bod 54; usnesení ze dne 19. března 2004, Lucaccioni v. Komise, C-196/03 P, Recueil, s. I-2683, bod 40, a výše uvedené usnesení Meister v. OHIM, bod 95).

89

Podle judikatury Soudního dvora kasační opravný prostředek tento požadavek nesplňuje, jestliže se omezuje, aniž by sám obsahoval argumentaci směřující specificky k identifikaci vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž je stiženo napadené rozhodnutí, na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Soudem, včetně těch, které se zakládaly na skutečnostech uvedeným soudem výslovně odmítnutých. Takový kasační opravný prostředek je totiž ve skutečnosti návrhem domáhajícím se pouhého nového přezkumu žaloby předložené Soudu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora (viz zejména výše uvedené rozsudky, Bergaderm a Goupil v. Komise, bod 35; a Eurocoton a další v. Rada, bod 47; jakož i výše uvedené usnesení Lucaccioni v. Komise, bod 41).

90

Krom toho podle judikatury připomenuté v bodě 45 tohoto rozsudku, jestliže Soud určil existenci újmy, je pouze on příslušný k tomu, aby v mezích návrhu posoudil způsob a rozsah náhrady této škody.

91

Přitom v projednávané věci je třeba poznamenat, že M.-C. Girardot svým vzájemným kasačním opravným prostředkem, jak sama zdůraznila v průběhu jednání v odpovědi na jednu z otázek Soudního dvora v tomto ohledu, nesměřuje k identifikaci vad spočívajících v nesprávném právním posouzení, jimiž by bylo stiženo odůvodnění Soudu v napadeném rozsudku, ale ke zpochybnění, a to jednak opětovným uvedením argumentů uplatněných v prvním stupni, a jednak dovoláváním se údajných nových důkazů, posouzení skutkového stavu, ke kterému uvedený soud dospěl v napadeném rozsudku pro účely určení rozsahu náhrady škody, aniž by však uplatnila jakékoli zkreslení uvedených skutečností či předložila sebemenší právní argumentaci za účelem prokázání důvodu, proč by posouzení uvedených argumentů Soudem mělo být právně nesprávné. Tím se tedy M.-C. Girardot omezuje pouze na žádost o nový přezkum napadeného rozsudku.

92

V důsledku toho je třeba odmítnout vzájemný kasační opravný prostředek jako nepřípustný.

93

Ze souhrnu výše uvedeného vyplývá, že hlavní kasační opravný prostředek a vzájemný kasační opravný prostředek musejí být zamítnuty.

94

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že M.-C. Girardot požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla úspěch ve svém důvodu kasačního opravného prostředku, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení o hlavním kasačním opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení o vzájemném kasačním opravném prostředku a M.-C. Girardot neměla úspěch ve svých důvodech vzájemného kasačního opravného prostředku, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení o vzájemném kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: