1

Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Italská republika tím, že jednostranně osvobodila dovozy vojenského materiálu od cla, a tím, že odmítla vypočítat a odvést vlastní zdroje nevybrané z důvodu uvedeného osvobození, jakž i úroky z prodlení splatné v důsledku toho, že Komisi neposkytla ve stanovené lhůtě uvedené vlastní zdroje, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2 a 9 až 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1), ve znění nařízení Rady (Euratom, ES) č. 1355/96 ze dne 8. července 1996 (Úř. věst. L 175, s. 3, dále jen „nařízení č. 1552/89“), jakož i z článků 2 a 9 až 11 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1).

2

Článek 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 88/376/EHS, Euratom ze dne 24. června 1988 o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 185, s. 24) a rozhodnutí Rady 94/728/ES, Euratom ze dne 31. října 1994 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. L 293, s. 9; Zvl. vyd. 01/01, s. 176) stanoví:

„Následující příjmy tvoří vlastní zdroje plynoucí do rozpočtu Společenství:

[…]

[…]“

3

Článek 20 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, sále jen „celní kodex Společenství“), stanoví:

„1.   Cla a poplatky dlužné ze zákona v případě vzniku celního dluhu jsou založeny na celním sazebníku Evropských společenství.

[…]

3.   Celní sazebník Evropských společenství obsahuje:

[…]“

4

Článek 217 odst. 1 celního sazebníku Společenství stanoví:

„Celní orgány vypočtou výši dovozního cla nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu (dále jen ‚částku cla‘), jakmile mají potřebné údaje, a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování).

[…]“

5

V rámci poskytování vlastních zdrojů Společenství Komisi přijala Rada Evropské unie nařízení č. 1552/89, které se vztahuje na období dotčené v projednávané věci až do 30. května 2000. Uvedené nařízení bylo ode dne 31. května 2000 nahrazeno nařízením č. 1150/2000, které kodifikuje nařízení č. 1552/89, aniž by měnilo jeho obsah.

6

Článek 2 nařízení č. 1552/89 stanoví:

„1.   Pro účely tohoto nařízení se nárok Společenství na vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom stanoví, jakmile jsou splněny podmínky stanovené celními předpisy, které se týkají zaúčtování částky nároku a vyrozumění dlužníka.

1a.   Dnem stanovení podle odstavce 1 je den zaúčtování podle celních předpisů.

[…]“

7

Článek 9 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Postupem podle článku 10 poukáže každý členský stát vlastní zdroje na účet vedený na jméno Komise u ministerstva financí nebo jiného subjektu, který každý členský stát určí.

Tento účet je veden bezplatně.“

8

Podle čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení:

„Po odečtení 10 % na náklady spojené s vybíráním vlastních zdrojů podle čl. 2 odst. 3 rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom se vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) zmíněného rozhodnutí připisují na příslušné účty nejpozději v první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nárok stanoven podle článku 2 tohoto nařízení.

[…]“

9

Článek 11 nařízení č. 1552/89 stanoví:

„V případě jakéhokoli zpoždění v připisování částek na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 zaplatí dotyčný členský stát úrok vypočtený podle úrokové míry uplatňované ke dni uplynutí lhůty na peněžním trhu daného členského státu na krátkodobé operace veřejného financování zvýšené o dva procentní body. Tato úroková míra se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.“

10

Podle článku 22 nařízení č. 1150/2000:

„Zrušuje se nařízení (EHS, Euratom) č. 1552/89.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v části A přílohy.“

11

Kromě okolnosti, že nařízení č. 1552/89 odkazuje zejména na rozhodnutí 88/376 a nařízení č. 1150/2000 zejména na rozhodnutí 94/728, jsou články 2 a 9 až 11 uvedených nařízení v podstatě totožné.

12

Rozhodnutím Rady 2000/597/ES, Euratom ze dne 29. září 2000 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. L 253, s. 42; Zvl. vyd. 01/03, s. 200) byla sazba 10 % uvedená v čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1150/2000 zvýšena na 25 %.

13

Bod 1 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvádí:

„Evropská rada se na zasedání v Berlíně ve dnech 24. až 25. března 1999 usnesla mimo jiné na tom, že systém vlastních zdrojů Společenství by měl být spravedlivý, průhledný, hospodárný a jednoduchý a že by měl být založen na kritériích, která nejlépe vystihují schopnost každého členského státu přispívat.“

14

Nařízení Rady (ES) č. 150/2003 ze dne 21. ledna 2003 o pozastavení dovozního cla pro některé zbraně a vojenskou výzbroj (Úř. věst. L 25, s. 1; Zvl. vyd. 02/13, s. 15) přijaté na základě článku 26 ES ve svém pátém bodě odůvodnění uvádí:

„Za účelem zohlednění ochrany vojenského tajemství členských států je nezbytné stanovit zvláštní správní postupy pro poskytování možnosti pozastavit clo. Vhodnou zárukou dodržování těchto podmínek by bylo prohlášení příslušného orgánu členského státu, jehož ozbrojeným silám jsou dotyčné zbraně nebo vojenská výzbroj určeny, které by mohlo být použito též jako celní prohlášení požadované celním kodexem. Toto prohlášení by mělo mít formu osvědčení. Je vhodné upřesnit formu těchto osvědčení a umožnit též vystavování těchto prohlášení pomocí prostřednictvím [vystavování těchto prohlášení prostřednictvím] počítačového zpracování dat.“

15

Článek 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Toto nařízení stanoví podmínky pro autonomní pozastavení dovozního cla pro některé zbraně a vojenskou výzbroj, které byly ze třetích zemí dovezeny zodpovědnými orgány vojenské obrany členských států nebo jejich jménem.“

16

Článek 3 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„Aniž je dotčen odstavec 1, lze z důvodů vojenského tajemství uvedené osvědčení a dovezené zboží předložit jiným orgánům, které určí pro tento účel dovážející členský stát. V takovém případě musí příslušný orgán, který osvědčení vydal, zaslat před 31. lednem a 31. červencem každého roku celním orgánům svého členského státu souhrnnou zprávu o těchto dovozech. Zpráva se vypracovává za dobu šesti měsíců, které bezprostředně předcházejí měsíci, ve kterém zpráva má být podána. Obsahuje číslo a datum vydání těchto osvědčení, datum dovozu, celkovou hodnotu a hrubou hmotnost výrobků dovezených podle těchto osvědčení.“

17

V souladu se svým článkem 8 se nařízení č. 150/2003 použije ode dne 1. ledna 2003.

18

Komise proti Italské republice zahájila řízení, zejména vydáním odůvodněného stanoviska ze dne 25. července 1985, v němž jí vytkla porušení článku 28 Smlouvy o ES (nyní, po změně, článek 26 ES) a celních předpisů Společenství, protože podle ní uvedený členský stát jednostranně přijal rozhodnutí osvobodit od cla specificky vojenský materiál dovezený na jeho území. Uvedené řízení bylo následně pozastaveno.

19

Vzhledem k neexistenci dohody ohledně návrhu nařízení Rady (EHS) o dočasném pozastavení cla pro některé zbraně a vojenskou výzbroj (Úř. věst. 1988, C 265, s. 9) se Komise následně rozhodla uvedené řízení znovu zahájit. Zaslala Italské republice výzvu dopisem, s datem 21. prosince 2001, v níž zopakovala výtky týkající se porušení článku 26 ES a celních předpisů Společenství, a vyzvala uvedený členský stát, aby ve lhůtě dvou měsíců předložil vyjádření k meritu věci.

20

Zároveň Komise Italské republice zaslala také výzvu dopisem s datem 20. prosince 2001 a vyzvala ji, aby vypočetla částku vlastních zdrojů nezaplacených Společenství za rozpočtové roky od roku 1998, aby jí uvedené zdroje poskytla a zaplatila úroky z prodlení dlužné na základě článku 11 nařízení č. 1150/2000.

21

Italská republika však na uvedené dopisy neodpověděla.

22

Nařízení č. 150/2003 vstoupilo v platnost ke dni 1. ledna 2003.

23

Dopisem ze dne 24. března 2003 zopakovala Komise svoji původní výzvu týkající se dovozů před dnem 1. ledna 2003, tedy v období od 1. ledna 1998 do 31. prosince 2002, přičemž pozdější období je zahrnuto nařízením č. 150/2003. Také tento dopis ponechala Italská republika bez odpovědi.

24

Za těchto podmínek Komise zaslala Italské republice výzvu dopisem, s datem 17. října 2003, týkající se podrobněji finančních důsledků dotčeného nesplnění povinnosti. V daném dopise Komise zopakovala svoji původní výzvu týkající se výpočtu a zaplacení vlastních zdrojů, jakož i zaplacení úroků z prodlení v rozsahu stanoveném právními předpisy Společenství.

25

Italská republika odpověděla dopisem ze dne 17. února 2004, v němž se k odůvodnění osvobození od cla uplatňovaného až do 31. prosince 2002 dovolávala čl. 296 odst. 1 písm. b) ES. Tvrdila za tím účelem, že nařízení č. 150/2003 uznalo význam dovozů vojenského materiálu v zájmu bezpečnosti členských států a ve svém čl. 2 odst. 2 povolilo pozastavení cel pro daný druh materiálu.

26

Komise se rozhodla vydat odůvodněné stanovisko dopisem ze dne 9. července 2004 a vyzvala Italskou republiku, aby ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení přijala opatření nezbytná k tomu, aby uvedenému stanovisku vyhověla.

27

Jelikož odůvodněné stanovisko bylo ponecháno bez odpovědi, podala Komise projednávanou žalobu.

28

Předseda Soudního dvora usnesením ze dne 20. listopadu 2006 povolil vedlejší účastenství Řecké republiky a Finské republiky na podporu návrhových žádání Italské republiky.

29

Komise tvrdí, že Italská republika se neprávem dovolává článku 296 ES za účelem odmítnutí platby cla za dotčené dovozy, neboť jeho vybrání neohrožuje podstatné zájmy bezpečnosti uvedeného členského státu.

30

Komise se domnívá, že opatření zavádějící odchylky nebo výjimky, jako zejména článek 296 ES, musejí být vykládána restriktivně. Dotčený členský stát požadující použití daného článku by tedy měl prokázat, že splňuje všechny podmínky v něm stanovené, jestliže se zamýšlí odchýlit od článku 20 celního kodexu Společenství, kde je uvedena obecná zásada výběru cel, jak ji stanoví článek 26 ES.

31

Komise tvrdí, že v důsledku toho Italské republice přísluší předložit konkrétní a podrobný důkaz o tom, že výběr dovozních cel dotčených v projednávané věci ohrožuje podstatné zájmy bezpečnosti uvedeného členského státu.

32

Opatření, která spočívají v tom, že Společenství jsou odepřeny prostředky, které mu měly být odvedeny jako vlastní zdroje, za účelem jejich věnování na obecné financování vojenských výdajů, nelze, přinejmenším bez doplňujícího odůvodnění, považovat za nezbytná k ochraně podstatných zájmů bezpečnosti členských států.

33

Komise má za to, že nařízení č. 150/2003 se použije ode dne 1. ledna 2003 a že nemá žádný zpětný účinek. Mimoto právním základem uvedeného nařízení je článek 26 ES týkající se zavedení cel, a nikoli článek 296 ES, který ani v rámci nové právní úpravy nemůže být základem pro pozastavení cel stanovené uvedeným nařízením.

34

Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že nevybrání dotčených cel Italskou republikou má za následek nerovnost mezi členskými státy ve vztahu k jejich příspěvkům do rozpočtu Společenství. Má totiž za následek snížení tradičních vlastních zdrojů Společenství, jež lze kompenzovat pouze zvýšením zdroje zvaného „HDP“ (hrubý národní produkt), jež je rozděleno mezi všechny členské státy.

35

Italská republika má za to, že na základě čl. 296 odst. 1 písm. b) ES mají členské státy širokou posuzovací pravomoc ohledně opatření, která přijímají za účelem ochrany podstatných zájmů své bezpečnosti a která se týkají výrobků, na něž se vztahují ustanovení uvedeného odst. 1 písm. b). Dané ustanovení jim umožňuje odchýlit se od článku 26 ES a od celního kodexu Společenství v případech týkajících se materiálu určeného pro vojenské účely dovezeného za účelem ochrany podstatných zájmů jejich bezpečnosti, s přihlédnutím ke specifické situaci dotčeného členského státu.

36

Italská republika se domnívá, že článek 296 ES má obecnou působnost a neomezuje se na určitá ustanovení Smlouvy. Umožňuje tedy odchýlit se od použití článku 26 ES, kteréžto ustanovení má sloužit jako právní základ zákonodárci Společenství při přijímání celních předpisů.

37

Italská republika má za to, že je třeba zaprvé vyřešit otázku, zda lze osvobození vojenského materiálu od dovozního cla založit na článku 296 ES, a že v případě kladné odpovědi je třeba se zadruhé tázat, zda podmínky stanovené v uvedeném článku byly v projednávané věci splněny.

38

Ohledně důkazu, že dotčené osvobození od cla je nezbytné k ochraně podstatných zájmů bezpečnosti dotčeného členského státu, se Italská republika domnívá, že není třeba jej předkládat, neboť sám zákonodárce Společenství daný důkaz poskytl přijetím nařízení č. 150/2003.

39

Italská republika zpochybňuje tvrzení Komise, podle kterého je na základě článku 26 ES k rozhodnutí o případném osvobození od cla či o pozastavení cla uloženého na dané zboží příslušná pouze Rada, a že v důsledku toho osvobození rozhodnuté na vnitrostátní úrovni představuje protiprávní odchylku od uvedeného ustanovení.

40

Italská republika tvrdí, že sám zákonodárce Společenství měl při přijetí nařízení č. 150/2003 za to, že osvobození od cla umožní lépe chránit podstatné zájmy bezpečnosti členských států. Podle Italské republiky to dokazuje, že podmínky stanovené v čl. 296 odst. 1 písm. b) ES byly splněny, pokud jde o osvobození jednostranně uplatňované až do dne 31. prosince 2002.

41

Vzhledem k tomu, že vztah mezi nevybráním cel a ochranou podstatných zájmů bezpečnosti členských států byl připuštěn nařízením č. 150/2003, Italská republika nechápe, proč by měly být předkládány další důkazy za účelem prokázání hrozby pro podstatné zájmy její bezpečnosti, kterou znamená výběr uvedených cel.

42

Italská republika konečně podpůrně tvrdí, že návrhové žádání Komise týkající se zaplacení vlastních zdrojů neodvedených v důsledku osvobození od cla dotčeného v projednávané věci musí být zamítnuto, přinejmenším co se týče období před obdržením doplňující výzvy dopisem ze dne 20. prosince 2001. Tvrdí, že vzhledem k nečinnosti Komise během dlouhého období, jež uplynulo mezi oznámením odůvodněného stanoviska dne 25. července 1985 a zasláním doplňující výzvy dopisem dne 20. prosince 2001, mohla předpokládat, že uvedený orgán dané osvobození implicitně přijal. S ohledem na zásadu ochrany legitimních očekávání a zásadu právní jistoty by tedy povinnost nahradit dotčené vlastní zdroje měla být omezena.

43

Celní kodex Společenství stanoví výběr cla z dovozu zboží k vojenskému užití, jako je dotčené zboží, pocházejícího ze třetích států. Žádné ustanovení celních předpisů Společenství nestanovilo pro období sporných dovozů, tedy od 1. ledna 1998 do 31. prosince 2002, zvláštní osvobození takového druhu zboží od cel z dovozu. V důsledku toho pro dané období neexistovalo ani výslovné osvobození od povinnosti zaplatit příslušným orgánům dlužná cla spolu s případnými úroky z prodlení.

44

Z přijetí nařízení č. 150/2003 o pozastavení dovozního cla pro některé zbraně a vojenskou výzbroj ode dne 1. ledna 2003 lze mimoto vyvodit, že zákonodárce Společenství vycházel z předpokladu, že před uvedeným datem existovala povinnost zaplatit uvedená cla.

45

Italská republika v žádném okamžiku nepopřela existenci sporných dovozů ve sledovaném období. Omezila se na zpochybnění práva Společenství na dotčené vlastní zdroje a na argument, že podle článku 296 ES povinnost platit clo za dovoz zbrojního materiálu ze třetích států závažně poškozuje podstatné zájmy její bezpečnosti.

46

Podle ustálené judikatury Soudního dvora členským státům sice přísluší přijmout opatření způsobilá k zajištění jejich vnitřní a vnější bezpečnosti, avšak z toho nevyplývá, že by se taková opatření zcela vymykala uplatnění práva Společenství (viz rozsudky ze dne 26. října 1999, Sirdar, C-273/97, Recueil, s. I-7403, bod 15, a ze dne 11. ledna 2000, Kreil, C-285/98, Recueil, s. I-69, bod 15). Jak totiž Soudní dvůr již uvedl, Smlouva stanoví výslovné odchylky použitelné v situacích, jež mohou mít vliv na veřejnou bezpečnost, pouze v článcích 30 ES, 39 ES, 46 ES, 58 ES, 64 ES, 296 ES a 297 ES, které se týkají výjimečných a jasně vymezených případů. Z toho nelze vyvodit závěr, že existuje obecná výhrada, která by byla inherentně obsažena ve Smlouvě a která by vylučovala všechna opatření přijatá za účelem veřejné bezpečnosti z rozsahu působnosti práva Společenství. Uznání existence takové výhrady nezávisle na zvláštních požadavcích ustanovení Smlouvy by mohlo ohrozit závazný charakter práva Společenství a jeho jednotné uplatnění (viz rozsudek ze dne 11. března 2003, Dory, C-186/01, Recueil, s. I-2479, bod 31 a citovaná judikatura).

47

Mimoto podle ustálené judikatury týkající se odchylek od základních svobod, musejí být odchylky stanovené v článcích 296 ES a 297 ES vykládány restriktivně (viz zejména rozsudky ze dne 31. ledna 2006, Komise v. Španělsko, C-503/03, Sb. rozh. s. I-1097, bod 45, ze dne 18. července 2007, Komise v. Německo, C-490/04, Sb. rozh. s. I-6095, bod 86 a ze dne 11. září 2008, Komise v. Německo, C-141/07, Sb. rozh. s. I-6935, bod 50).

48

Konkrétněji je třeba ohledně článku 296 ES uvést, že ačkoli daný článek uvádí opatření, jež členský stát může považovat za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti, nebo informace, o jejichž zveřejnění se členský stát domnívá, že je v rozporu s uvedenými zájmy, nelze tento článek nicméně vykládat tak, že uděluje členským státům pravomoc odchýlit se od ustanovení Smlouvy prostým odkazem na uvedené zájmy.

49

Navíc v oblasti daně z přidané hodnoty Soudní dvůr v rozsudku ze dne 16. září 1999, Komise v. Španělsko (C-414/97, Recueil, s. I-5585), určil nesplnění povinnosti z toho důvodu, že Španělské království neprokázalo, že by osvobození dovozů a nákupů výzbroje, munice a materiálu určených výhradně k vojenskému užití od uvedené daně, které bylo stanoveno španělskou právní úpravou, bylo odůvodněné na základě článku 296 odst. 1 písm. b) ES potřebou chránit podstatné zájmy bezpečnosti uvedeného členského státu.

50

V důsledku toho přísluší členskému státu, který se dovolává článku 296 ES, aby prokázal potřebu využít odchylky stanovené v daném článku za účelem ochrany podstatných zájmů své bezpečnosti.

51

S ohledem na uvedené úvahy nelze připustit, aby členský stát namítal zdražení vojenského materiálu z důvodu uplatnění cel na dovozy takového materiálu pocházejícího ze třetích států, aby si ke škodě ostatních členských států, jež samy cla z takových dovozů vybírají a odvádějí, činil nárok na to nepodléhat povinnostem, které pro něj vyplývají z finanční solidarity vůči rozpočtu Společenství.

52

Pokud jde o argument, podle kterého celní řízení Společenství nemůže zajistit bezpečnost Italské republiky s ohledem na požadavky důvěrnosti obsažené ve smlouvách uzavřených s vyvážejícími státy, je třeba zdůraznit, jak správně poznamenává Komise, že uplatnění celního režimu Společenství znamená zásah subjektů Společenství či vnitrostátních subjektů, jež jsou za účelem ochrany podstatných zájmů bezpečnosti členských států povinny zachovávat v potřebném rozsahu důvěrnost v případě zacházení s citlivými údaji.

53

Mimoto prohlášení, jež členské státy musí pravidelně vyplňovat a předávat Komisi, nepředpokládají dosažení takové míry přesnosti, jaká by mohla vést k poškození zájmů uvedených států jak v oblasti bezpečnosti, tak v oblasti důvěrnosti.

54

Za těchto podmínek a v souladu s článkem 10 ES, podle něhož členské státy mají napomáhat Komisi v jejím poslání dbát na dodržování Smlouvy, jsou členské státy povinny poskytnout uvedenému orgánu potřebné dokumenty k ověření řádného odvádění vlastních zdrojů Společenství. Daná povinnost však není na překážku tomu, jak uvedl generální advokát v bodě 168 svého stanoviska, aby členské státy případ od případu a výjimečně, na základě článku 296 ES, omezily předávané informace na určité části dokumentu nebo je odmítly předat v plném rozsahu.

55

S ohledem na předchozí úvahy Italská republika neprokázala splnění podmínek nezbytných pro použití článku 296 ES.

56

Ohledně návrhového žádání Italské republiky směřujícího k omezení účinků tohoto rozsudku, podle něhož povinnost odvést vlastní zdroje nevybrané z důvodu osvobození od cla dotčeného v projednávané věci má být odmítnuta alespoň pro období před doručením doplňující výzvy dopisem dne 20. prosince 2001, je třeba uvést, že je odůvodněno údajným legitimním očekáváním vyvolaným u uvedeného členského státu dlouhou nečinností Komise, jakož i přijetím nařízení č. 150/2003.

57

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jen výjimečně mohou okolnosti přimět Soudní dvůr k tomu, aby na základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní právnímu řádu Společenství, omezil možnost všech zúčastněných osob dovolávat se ustanovení, jehož výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených v dobré víře (viz zejména rozsudek ze dne 23. května 2000, Buchner a další, C-104/98, Recueil, s. I-3625, bod 39).

58

Soudní dvůr se totiž k tomuto řešení uchýlil pouze za přesně vymezených okolností, když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou a účinnou, a jevilo se, že jednotlivci a vnitrostátní orgány byli vedeni k chování, které nebylo v souladu s právní úpravou Společenství z důvodu objektivní a závažné nejistoty ohledně dosahu ustanovení práva Společenství, nejistoty, ke které případně přispělo i samotné chování jiných členských států nebo Komise (rozsudek ze dne 12. září 2000, Komise v. Spojené království, C-359/97, Recueil, s. I-6355, bod 91).

59

I za předpokladu, že by rozsudky vydané na základě článku 226 ES měly stejné účinky jako rozsudky vydané na základě článku 234 ES, a že by tudíž důvody právní jistoty výjimečně mohly činit nezbytným omezení jejich časových účinků (viz rozsudky ze dne 7. června 2007, Komise v. Řecko, C-178/05, Sb. rozh. s. I-4185, bod 67; ze dne 12. února 2009, Komise v. Polsko, C-475/07, bod 61, jakož i ze dne 26. března 2009, Komise v. Řecko, C-559/07, bod 78), je třeba konstatovat, že v projednávané věci Komise v žádné fázi řízení neopustila svůj principální postoj. Ve svém prohlášení vydaném při jednáních ohledně nařízení č. 150/2003 totiž vyjádřila pevnou vůli neustoupit od vybírání cel, jež měla být zaplacena za období před vstupem uvedeného nařízení v platnost, a vyhradila si právo přijmout v tomto ohledu vhodná opatření.

60

Návrhové žádání Italské republiky týkající se omezení časového účinku tohoto rozsudku musí být v důsledku toho zamítnuto.

61

Z výše uvedeného vyplývá, že Italská republika tím, že v období od 1. ledna 1998 do 31. prosince 2002 osvobodila vojenský materiál od dovozního cla, a tím, že odmítla vypočítat, stanovit a poskytnout Komisi vlastní zdroje nevybrané z důvodu uvedeného osvobození, jakož i úroky z prodlení splatné v důsledku toho, že Komisi ve stanovené lhůtě neposkytla uvedené vlastní zdroje, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2 a 9 až 11 nařízení č. 1552/89, jakož i z článků 2 a 9 až 11 nařízení č. 1150/2000.

62

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Italská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

63

V souladu s čl. 69 odst. 4 prvním pododstavcem jednacího řádu Řecká republika a Finská republika, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, ponesou vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: