ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

16. ledna 2007

Věc F-115/05

Philippe Vienne a další

v.

Evropský parlament

„Úředníci – Povinnost správního útvaru poskytnout pomoc – Odmítnutí – Převod nároků na důchod nabytých v Belgii“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se P. Vienne a 163 dalších úředníků a dočasných zaměstnanců Parlamentu domáhá jednak zrušení rozhodnutí Parlamentu o zamítnutí jejich žádostí o pomoc podaných na základě článku 24 služebního řádu, a jednak náhrady škody, která jim na základě tohoto rozhodnutí vznikla.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

Úředníci – Důchody – Nároky na důchod nabyté před nástupem do služby u Společenství – Převod do systému Společenství

(Služební řád, čl. 24 první pododstavec; příloha VIII, čl. 11 odst. 2, a příloha XIII, čl. 26 odst. 3; nařízení Rady č. 723/2004)

Orgán nemůže odmítnout, z důvodu, že směřuje proti jednomu z jeho aktů, žádost podanou na základě článku 24 služebního řádu, na základě které požaduje úředník jeho technickou a finanční pomoc za účelem ověření zaprvé toho, že má osobní zájem na podání žádosti o nový převod nároků na důchod nabytých před nástupem do služby u Společenství v belgickém důchodovém systému za podmínek obecně výhodnějších nových právních předpisů tohoto členského státu, a dále případného dosažení tohoto nového převodu, nevyjádřil-li tento orgán žádným způsobem odmítnutí zrušení svého původního rozhodnutí o převodu. Převod sice bude považován za operaci zahrnující dvě, na žádost dotyčného, po sobě přijatá rozhodnutí, a to rozhodnutí vnitrostátní správy důchodového zabezpečení, která vypracuje přehled získaných nároků, a poté rozhodnutí orgánu Společenství, které s ohledem na tyto nároky stanoví počet let započtených do důchodového systému Společenství na základě převedených nároků. Nicméně skutečnost, že splnění cíle, za účelem kterého byla žádost o pomoc předložena, může vyžadovat zrušení aktu orgánu, neznamená nezbytně, zejména je-li orgán připraven toto zrušení provést, že by bylo žádáno o pomoc směřující proti aktu orgánu, čímž by došlo k jejímu vyloučení z působnosti článku 24 služebního řádu, který stanoví ochranu úředníků před jednáním třetích osob, a nikoliv proti aktům samotného orgánu. Na návrh na zrušení může být pohlíženo jako na návrh směřující proti aktu, jehož zrušení je požadováno, pouze tehdy, jestliže orgán v každém případě odmítá toto zrušení provést.

Tento orgán nemůže takovou žádost zamítnout ani z důvodu, že nebyla shledána neslučitelnost nových belgických právních předpisů s právem Společenství. Povinnost orgánu poskytnout pomoc totiž nepodléhá podmínce, aby protiprávnost jednání, na základě kterých úředník požádal o pomoc, byla nejprve konstatována rozhodnutím soudu. Taková podmínka by byla ostatně v rozporu se samotným účelem žádosti o pomoc v četných případech, ve kterých je předložena právě za účelem dosažení toho, aby prostřednictvím soudní žaloby podané s podporou orgánu bylo dosaženo uznání uvedených jednání za protiprávní, přičemž výraz „jednání“ označuje mimoto skutečnosti nebo akty, u nichž existuje podezření na protiprávnost, která ale nebyla prokázána. Povinnost poskytnout pomoc existuje pouze vůči jednáním, která mohou být rozumně považována za zasahující do práv úředníků; soud Společenství tak musí ověřit skutečnou existenci zásahu, jehož předmětem se údajně stal úředník, který se domáhá ochrany ze strany orgánu, přičemž ale stačí, aby úředník podal neúplný důkaz toho, že k tomuto zásahu skutečně došlo.

Orgán může mít však oprávněně za to, že nedošlo k žádnému zásahu do žalobcových práv, který by odůvodňoval pomoc. Rozdílné zacházení s úředníky, kteří dosáhli převodu svých nároků na důchod před, nebo po vstupu nových belgických právních předpisů v platnost, totiž není samo o sobě diskriminační, neboť v opačném případě by nebyla možná jakákoliv změna zákona. I za předpokladu, že by se žalobce stal předmětem diskriminace, příčinou neodůvodněného rozdílného zacházení nejsou nové právní předpisy jako takové, ale kombinace účinků těchto právních předpisů a čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu zavedeného nařízením č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců, který přechodně poskytl možnost podat ve lhůtě šesti měsíců po vstupu nařízení č. 723/2004 v platnost žádost o převod nebo novou žádost o převod třem kategoriím úředníků, kteří v důsledku pozdního podání své žádosti nebo toho, že se rozhodli o převod nepožádat nebo nepotvrdit svoji žádost, nezískali převod svých nároků na důchod, což není možné považovat za jednání třetí osoby ve smyslu článku 24 služebního řádu.

Krom toho, v takovém kontextu se dotyčný nemůže platně dovolávat povinnosti péče ve vztahu k rozhodnutí, kterým byla jeho žádost zamítnuta, neboť tato povinnost nemůže orgán nutit k tomu, aby vyloučil podmínky, na jejichž splnění služební řád váže jeho pomoc. Rovněž tak není oprávněn uplatňovat porušení zásady pacta sunt servanda, jelikož neuvádí žádnou smlouvu nebo dohodu, kterou orgán nedodržel, a zásadu patere legem quam ipse fecisti, jelikož služební řád není pravidlem vypracovávaným orgánem jakožto orgánem oprávněným ke jmenování, ale zákonodárcem Společenství.

A konečně, žalobní důvod uplatňovaný vůči zamítnutí této žádosti, podle kterého změna belgických právních předpisů vedla k diskriminaci mezi úředníky Společenství, kteří si převedli své nároky na důchod získané v Belgii, podle toho, zda o převod uvedených nároků požádali před vstupem nových právních předpisů v platnost, nebo po něm, není relevantní. Žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovnosti by totiž byl v zásadě použitelný pouze tehdy, bylo-li by tvrzeno, že orgán poskytl svoji pomoc jiným úředníkům a zaměstnancům nacházejícím se ve stejné situaci jako žalobce.

(viz body 35, 36, 38 až 41, 43, 44, 51, 52, 54 až 56, 59, 63, 70, 80, 96 a 97)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. července 1997, Apostolidis a další v. Komise, T‑81/96, Recueil FP, s. I‑A‑207 a II‑607, bod 90, a citovaná judikatura; 14. prosince 2000, Verheyden v. Komise, T‑213/99, Recueil FP, s. I‑A‑297 a II‑1355, bod 28; 8. července 2004, Schochaert v. Rada, T‑136/03, Sb. VS s. I‑A‑215 a II‑957, bod 49

Soud pro veřejnou službu: 16. ledna 2007, Genette v. Komise, F‑92/05, Sb. VS s. I-A-1-000 a II-A-1-00