Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci C‑236/05,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 30. května 2005,

Komise Evropských společenství, zastoupená K. Banks, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému S. Nwaokolo, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s D. J. Rhee, barrister,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas, předseda senátu, A. Tizzano (zpravodaj), A. Borg Barchet, J. Malenovský a A. Ó Caoimh, soudci,

generální advokát: M. Poiares Maduro,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

1. Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že se značným zpožděním oznámilo údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (Úř. věst. L 261, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70), naposledy změněného nařízením Rady (ES) č. 1954/2003 ze dne 4. listopadu 2003 (Úř. věst. L 289, s. 1; Zvl. vyd. 04/06, s. 44, dále jen „nařízení č. 2847/93“), nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z tohoto nařízení.

2. Podle článku 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93:

„Každý členský stát oznámí Komisi elektronickou cestou postupem podle nařízení [Komise] (ES) č. 109/94 [ze dne 19. ledna 1994 o rejstříku rybářských plavidel Společenství (Úř. věst. L 19, s. 5)] celkové údaje o intenzitě rybolovu:

– uskutečněné během předcházejícího měsíce v každé dotyčné rybolovné oblasti pro bentické druhy do 15. dne každého měsíce,

[…]

– uskutečněné během předcházejícího čtvrtletí v každé rybolovné oblasti podle článku 19a pro pelagické druhy do konce prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí“.

Postup před zahájením soudního řízení

3. Dne 21. listopadu 2001 Komise zaslala Spojenému království výzvu dopisem, ve kterém uvedla, že jí nebyly předloženy údaje za roky 1999, 2000 a 2001 požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93.

4. Dopisem ze dne 11. ledna 2002 vláda Spojeného království vysvětlila, že i když se potýkala s technickými obtížemi při shromažďování a oznamování dotčených údajů, všechny informace týkající se období od roku 1999 až do měsíce listopadu 2001 včetně byly mezitím oznámeny Komisi.

5. Dne 15. července 2004, po zjištění, že k nedostatkům nebo zpoždění s předáním došlo rovněž během let 2002 a 2003, zaslala Komise britským orgánům odůvodněné stanovisko, ve kterém konstatovala, že „Spojené království tím, že neoznámilo nebo oznámilo se značným zpožděním údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z tohoto ustanovení“. Vyzvala proto tento členský stát k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověl tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení.

6. V dopise ze dne 9. září 2004 vláda Spojeného království připustila existenci zpoždění. Uvedla nicméně, že některé údaje byly předány s menším zpožděním, než je uvedeno v odůvodněném stanovisku. Dále pak uvedla, že byly zavedeny mechanismy, které mají zajistit, aby Spojené království dodržovalo nařízení č. 2847/93 a bylo s ním nadále v budoucnu v souladu.

7. Jelikož měla Komise za to, že ke zpoždění v oznamování údajů docházelo i v letech 2004 a 2005, rozhodla se podat tuto žalobu.

K žalobě

K přípustnosti žaloby

8. Úvodem vznáší Spojené království ve své žalobní odpovědi dvě námitky nepřípustnosti, první vychází ze změny předmětu žaloby, druhá z nedostatku předmětu žaloby.

Ke změně předmětu žaloby

9. Orgány Spojeného království tvrdí, že výzva dopisem ze dne 21. listopadu 2001 obsahovala námitky týkající se výlučně let 1999, 2000 a 2001. Odůvodněné stanovisko se naopak vztahovalo rovněž na roky 2002 a 2003 a žaloba na roky 2004 a 2005. Žaloba je tudíž nepřípustná v rozsahu, v němž ve svém předmětu obsahuje tvrzení o nesplnění povinností, ke kterým došlo až po datu výzvy dopisem.

10. V tomto ohledu je třeba jednak připomenout, že podle ustálené judikatury je předmět žaloby pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES vymezen odůvodněným stanoviskem Komise (viz rozsudky ze dne 18. března 1992, Komise v. Řecko, C‑29/90, Recueil, s. I‑1971, bod 12, a ze dne 2. prosince 1992, Komise v. Irsko, C‑280/89, Recueil, s. I‑6185, bod 7), takže žaloba musí být založena na stejném odůvodnění a žalobních důvodech jako toto stanovisko (viz rozsudky ze dne 16. června 2005, Komise v. Itálie, C‑456/03, Sb. rozh. s. I‑5335, bod 35 a uvedená judikatura, jakož i ze dne 8. prosince 2005, Komise v. Lucembursko, C‑33/04, Sb. rozh. s. I‑10629, bod 36).

11. Soudní dvůr kromě toho rovněž potvrdil, že tento požadavek nicméně nemůže vést až k vyžadování dokonalé shody ve všech případech mezi zněním vytýkaných skutečností ve výroku odůvodněného stanoviska a návrhovými žádáními v žalobě, pokud předmět sporu, tak jak byl vymezen v odůvodněném stanovisku, nebyl rozšířen nebo změněn (viz rozsudky ze dne 14. července 2005, Komise v. Německo, C‑433/03, Sb. rozh. s. I‑6985, bod 28, a ze dne 7. září 2006, Komise v. Spojené království, C‑484/04, Sb. rozh. s. I‑7471, bod 25).

12. Soudní dvůr se zejména domníval, že předmět sporu se může vztahovat na skutečnosti, které nastaly po vydání odůvodněného stanoviska, jestliže mají stejnou povahu a představují totéž jednání jako skutečnosti, jichž se týká uvedené stanovisko (viz rozsudky ze dne 22. března 1983, Komise v. Francie, 42/82, Recueil, s. 1013, bod 20, ze dne 4. února 1988, Komise v. Itálie, 113/86, Recueil, s. 607, bod 11, a ze dne 18. května 2006, Komise v. Španělsko, C‑221/04, Sb. rozh. s. I‑4515, bod 28).

13. Je přitom namístě konstatovat, že v projednávaném případě v probíhajícím řízení ke změně předmětu žaloby nedošlo.

14. Ve výroku odůvodněného stanoviska, jakož i v návrhových žádáních žaloby totiž Komise Spojenému království vytýká soustavné neplnění jeho povinností tím, že údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93 zasílalo opožděně.

15. Komise navíc ve své žalobě zdůraznila, že nesplnění povinnosti přetrvávalo v okamžiku podání této žaloby, jelikož vláda Spojeného království dosud neoznámila většinu údajů týkajících se roku 2004 a žádné údaje týkající se roku 2005.

16. Z toho vyplývá, že Komise svou žalobu nesměřuje ke konkrétním jednáním týkajícím se určených období, nýbrž k soustavnému a systematickému neplnění povinnosti Spojeného království předávat dotčené údaje ve lhůtách upravených v nařízení č. 2847/93.

17. Je tedy třeba mít za to, že v projednávaném případě je předmětem sporu nedodržení výše uvedených lhůt orgány Spojeného království, které se projevovalo soustavnými zpožděními, aniž by bylo namístě vyloučit skutečnosti, které nastaly po vydání odůvodněného stanoviska (viz výše uvedený rozsudek ze dne 4. února 1988, Komise v. Itálie, bod 13).

18. V důsledku toho je třeba první námitku nepřípustnosti vznesenou Spojeným královstvím zamítnout.

K nedostatku předmětu žaloby

19. Vláda Spojeného království tvrdí, že vyhověla odůvodněnému stanovisku, když oznámila všechny požadované údaje před datem určeným v tomto stanovisku, a že Komise tudíž nebyla oprávněna podat tuto žalobu.

20. V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že v rámci pravomocí, které jsou Komisi vymezeny článkem 226 ES, má Komise za úkol dbát i bez návrhu a v obecném zájmu na uplatňování práva Společenství členskými státy a zajistit konstatování existence eventuálních nesplnění povinností, které z něj vyplývají (viz rozsudky ze dne 1. února 2001, Komise v. Francie, C‑333/99, Recueil, s. I‑1025, bod 23, a ze dne 2. června 2005, Komise v. Řecko, C‑394/02, Sb. rozh. s. I‑4713, body 14 a 15, jakož i uvedená judikatura).

21. V projednávaném případě je přitom namístě připomenout, že porušení vytýkané Spojenému království, jak bylo uvedeno v bodě 16 tohoto rozsudku, spočívá ve skutečnosti, že uvedený členský stát soustavně a systematicky zasílal údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93 opožděně.

22. Je třeba konstatovat, že Spojené království nenapravilo takto vymezené porušení tím, že před datem určeným v odůvodněném stanovisku oznámilo údaje požadované na základě nařízení č. 2847/93, které jsou v něm uvedeny, jelikož tyto údaje byly předány po uplynutí lhůt předepsaných v nařízení č. 2847/93.

23. Komise má tedy zájem na určení, že došlo k předmětnému nesplnění povinnosti, zejména proto, aby Spojené království přijalo nezbytná opatření za účelem zajištění, že údaje budou předávány ve stanovené lhůtě a bude zamezeno tomu, aby k takovým porušením docházelo opakovaně.

24. S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout rovněž druhou námitku nepřípustnosti, a prohlásit tak žalobu Komise za přípustnou.

K opodstatněnosti žaloby

25. Komise Spojenému království vytýká, že údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93 dodalo se značným zpožděním, přičemž oznámení údajů bylo provedeno následovně:

– za roky 1999, 2000 a 2001: údaje týkající se těchto let byly dodány až dne 14. ledna 2002, s výjimkou údajů týkajících se měsíců února, března, dubna a května 1999, které byly předány dne 9. června 1999, a údajů týkajících se prvních deseti měsíců roku 2001, které byly předány dne 29. listopadu 2001;

– za rok 2002: údaje týkající se bentických druhů byly rovněž, s výjimkou pěti případů, zaslány opožděně;

– za rok 2003: údaje byly zaslány až dne 29. března 2004;

– za rok 2004: Komisi byly zaslány pouze některé údaje, s průměrným zpožděním v délce 23 dnů pro pelagické druhy a 48 dnů pro bentické druhy;

– za rok 2005: k okamžiku podání žaloby nebyly Komisi ještě zaslány žádné údaje.

26. Vláda Spojeného království nezpochybňuje takto popsané opožděné předání údajů.

27. Nicméně uplatňuje, že tato zpoždění byla způsobena technickými obtížemi. Pokud jde zejména o oznámení údajů týkajících se let 2004 a 2005, byly tyto obtíže způsobeny změnou režimu hlášení údajů poté, co vstoupilo v platnost nařízení č. 1954/2003.

28. Tento argument nelze přijmout. V tomto ohledu postačí připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že členský stát se nemůže dovolávat okolností vnitrostátního právního řádu, jako jsou aplikační obtíže vzniklé v okamžiku provádění aktu Společenství, aby tím odůvodnil nesplnění povinností a nedodržení lhůt vyplývajících z právních předpisů Společenství (viz rozsudky ze dne 4. července 2000, Komise v. Řecko, C‑387/97, Recueil, s. I‑5047, bod 70, jakož i ze dne 25. dubna 2002, Komise v. Francie, C‑418/00 a C‑419/00, Recueil, s. I‑3969, bod 59).

29. Spojené království se tudíž nemůže dovolávat technických obtíží za účelem osvobození se od povinností vyplývajících z práva Společenství.

30. S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba konstatovat, že Spojené království tím, že se zpožděním oznámilo údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení č. 2847/93, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z tohoto nařízení.

K nákladům řízení

31. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Spojené království nemělo ve věci úspěch, je namístě mu uložit náhradu nákladů řízení.

Výrok

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1) Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že se zpožděním oznámilo údaje požadované na základě čl. 19i první a třetí odrážky nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku, naposledy změněného nařízením Rady (ES) č. 1954/2003 ze dne 4. listopadu 2003, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z tohoto nařízení.

2) Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení.