Věc C-40/05

Kaj Lyyski

v.

Umeå universitet

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Överklagandenämnden för högskolan)

„Volný pohyb pracovníků – Článek 39 ES – Překážky – Odborné vzdělávání – Učitelé – Odmítnutí připustit ke vzdělávání uchazeče zaměstnaného ve školském zařízení jiného členského státu“

Shrnutí rozsudku

Volný pohyb osob – Pracovníci – Přístup k odbornému vzdělávání

(Článek 39 ES)

Právo Společenství nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava organizující dočasně vzdělávání určené k uspokojení poptávky po kvalifikovaných učitelích v určitém členském státě v krátké době vyžadovala, aby uchazeči o toto vzdělávání byli zaměstnáni ve školském zařízení uvedeného státu, nicméně s výhradou, že způsob, jakým je tato právní úprava použita, nepovede ze zásady k vyloučení každé přihlášky učitele, který není v takovém zařízení zaměstnán, vyloučení, k němuž by došlo bez předchozího a individuálního posouzení této přihlášky zejména s přihlédnutím ke schopnostem dotyčného a možnosti kontrolovat praktickou část vzdělávání absolvovaného posledně uvedeným, nebo jej této části případně zprostit.

(viz bod 49 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

11. ledna 2007(*)

„Volný pohyb pracovníků – Článek 39 ES – Překážky – Odborné vzdělávání – Učitelé – Odmítnutí připustit ke vzdělávání uchazeče zaměstnaného ve školském zařízení jiného členského státu“

Ve věci C‑40/05,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Överklagandenämnden för högskolan (Švédsko) ze dne 1. února 2005, došlým Soudnímu dvoru dne 3. února 2005, v řízení

Kaj Lyyski

proti

Umeå universitet,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas, předseda senátu, A. Borg Barthet a J. Malenovský (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: C. Stix-Hackl,

vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek vedoucího soudní kanceláře,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. dubna 2006,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za švédskou vládu K. Wistrand, jako zmocněnkyní,

–        za polskou vládu T. Nowakowskim, jako zmocněncem,

–        za Komisi Evropských společenství L. Ström van Lier a G. Rozetem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 14. září 2006,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 12 ES a 39 ES.

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi K. Lyyskim, švédským státním příslušníkem zaměstnaným jako učitel ve školském zařízení ve Finsku, a Umeå universitet (Švédsko) ohledně zamítnutí přihlášky, kterou předložil za účelem účasti na vzdělávání na této vysoké škole.

 Právní rámec

 Právo Společenství

3        Článek 3 odst. 1 ES stanoví:

„Činnosti Společenství pro účely vymezené v článku 2 zahrnují za podmínek a v harmonogramu stanoveném touto smlouvou:

[...]

q)      přínos ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států;

[...]“

4        Článek 12 první pododstavec ES stanoví:

„V rámci použití této smlouvy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti.“

5        Podle čl. 39 odst. 1 a 2 ES:

„1.      Je zajištěn volný pohyb pracovníků ve Společenství.

2.      Volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.“

6        Článek 149 odst. 1 a 2 ES zní následovně:

„Společenství přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a za jejich kulturní a jazykovou rozmanitost.

Činnost Společenství je zaměřena na:

[...]

–        podporu mobility studentů a učitelů […];

[...]“

7        Konečně podle čl. 150 odst. 1 a 2 ES:

„Společenství provádí politiku odborného vzdělávání, jež podporuje a doplňuje činnost členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah a organizaci odborného vzdělávání.

Činnost Společenství je zaměřena na:

[...]

–        usnadňování přístupu k odbornému vzdělávání, podporu mobility vyučujících a osob vyučovaných v rámci odborné výuky, obzvláště mladých lidí;

[…]“

 Vnitrostátní právo

 Právní předpisy týkající se podmínek, které je třeba splnit k získání zaměstnání učitele na dobu neurčitou ve Švédsku

8        Kapitola 2 čl. 4 první pododstavec body 1 a 2 a druhý pododstavec zákona 1985:1100 o školním vzdělávání [skollagen (1985:1100), dále jen „zákon o školním vzdělávání“] stanoví, že do zaměstnání na dobu neurčitou jako učitel v rámci školní nebo předškolní výuky nebo jako vychovatel ve střediscích volného času ve veřejném školském systému může být přijata:

„1.      každá osoba, která je držitelem švédského diplomu osvědčujícího vzdělání učitele nebo pedagogické vzdělání pro výchovu dětí a mládeže podle právních předpisů přijatých vládou podle kapitoly 1 článku 11 zákona 1992:1434 o vyšším vzdělávání [högskolelagen (1992:1434)] nebo rovnocenné vzdělání podle dřívějšího režimu, jehož hlavní předměty odpovídají hlavním vyučovacím předmětům stanoveným pro pracovní místo, které má být zastáváno;

2.      každá osoba, které bylo uděleno osvědčení o kvalifikaci Högskoleverket [úřad pro vyšší vzdělávání] podle článků 4a a 4b.

Osoba, která není kvalifikovaná, může být nicméně přijata do zaměstnání na dobu neurčitou, pokud počet kvalifikovaných uchazečů je nedostatečný, pokud to odůvodňují zvláštní důvody, pokud má rovnocennou odbornou kvalifikaci v oblasti výuky související s pracovním místem, které má zastávat, a pokud o ní lze předpokládat, že je způsobilá vyučovat. […]“

9        Kapitola 2 článek 4a zákona o školním vzdělávání stanoví:

„Každé osobě, která získala pedagogické vzdělání v zahraničí, je uděleno osvědčení o kvalifikaci, pokud toto vzdělání samo o sobě nebo ve spojení s odbornou zkušeností je rovnocenné pedagogickému vzdělání uvedenému v čl. 4 prvním pododstavci bodě 1. […]“

 Právní předpisy týkající se vzdělávacího programu, který je předmětem věci v původním řízení

10      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle návrhu zákona o rozpočtu na rok 2002 se již několik let uskutečňuje zvláštní projekt vzdělávání učitelů („särskild lärarutbildning“, dále jen „program SÄL“ nebo „vzdělávání SÄL“) za účelem vyškolení většího počtu učitelů s přihlédnutím jednak k velkému nárůstu žáků, a jednak k četným odchodům učitelů do důchodu.

11      Nařízení 2001:740 o zvláštním vzdělávání učitelů [förordning om särskilda lärarutbildningar (2001:740), dále jen „nařízení SÄL“] obsahuje ustanovení týkající se vzdělávání SÄL. Dává šesti vysokým školám a střediskům vyššího vzdělávání za úkol vzdělávat učitele, kteří nemají kvalifikaci požadovanou k tomu, aby byli přijati do zaměstnání na dobu neurčitou švédským školským zařízením, nebo kteří si přejí získat doplňkovou kvalifikaci. Předpokládá se, že díky této iniciativě bude vyškoleno a získá kvalifikaci přibližně 4 000 učitelů. Nařízení SÄL vstoupilo v platnost dne 1. listopadu 2001 a je použitelné až do 31. prosince 2006.

12      Článek 1 nařízení SÄL, s názvem „Působnost“, stanoví:

„Toto nařízení obsahuje ustanovení týkající se vyššího vzdělávání organizovaného zvláštními prostředky a směřující k umožnění studentům složit učitelskou zkoušku.“

13      Článek 2 nařízení SÄL, s názvem „Místo vzdělávání“, stanoví:

„Vzdělávání se uskutečňuje na státních vysokých školách a zařízeních vyššího vzdělávání určených vládou. Výraz ,zařízení vyššího vzdělávání‘ dále označuje zároveň vysoké školy a zařízení vyššího vzdělávání.“

14      Článek 3 nařízení SÄL, s názvem „Cíl vzdělávání“, stanoví:

„Vzdělávání se uskutečňuje proto, aby rychle reagovalo na potřebu kvalifikovaných učitelů a aby pokrylo předměty nebo specializace vybrané zařízeními vyššího vzdělávání po dohodě s dotčenými obcemi.“

15      Pokud jde o podmínky přijetí, článek 6 nařízení SÄL zní takto:

„Každá osoba, která nesplňuje podmínky k přijetí do zaměstnání na dobu neurčitou v souladu s kapitolou 2 čl. 4 prvním pododstavcem body 1 a 2 [zákona o školním vzdělávání], může být připuštěna ke vzdělávání, pokud:

1.      s přihlédnutím k vyššímu vzdělání, které absolvovala dříve, nebo ke své odborné zkušenosti má schopnosti složit učitelskou zkoušku z předmětů nebo specializací, na které je zaměřeno vzdělávání, a

2.      je zaměstnána jako učitel zástupcem školského zařízení, kde se bude moci konat praktická část vzdělávání.

Každý uchazeč, který splňuje podmínky pro přijetí do zaměstnání na dobu neurčitou uvedené v kapitole 2 čl. 4 prvním pododstavci bodech 1 a 2 [zákona o školním vzdělávání], může být rovněž připuštěn ke vzdělávání, pokud mu toto vzdělávání umožní, aby se kvalifikoval pro výuku jednoho nebo několika předmětů nebo doplňkových specializací.“

16      Článek 7 nařízení SÄL stanoví:

„Aniž je dotčeno ustanovení článku 6, musí každý uchazeč již mít vyšší vzdělání dostatečné na to, aby mu vzdělávání podle tohoto nařízení umožnilo získat diplom učitele v souladu s čl. 6 prvním pododstavcem, nebo se kvalifikovat pro výuku jiného předmětu v souladu s čl. 6 druhým pododstavcem. Rovnocenné znalosti nabyté ve Švédsku nebo v zahraničí jsou považovány za vyšší vzdělání.“

17      Článek 10 nařízení SÄL stanoví, že se vzdělávání SÄL musí uskutečňovat nejméně na poloviční úvazek a musí být ukončeno nejpozději dne 31. prosince 2006. Celková doba vzdělávání studenta nemůže přesáhnout hodnotu 60 bodů. Uvedené vzdělávání musí být naplánováno s přihlédnutím k předchozímu vzdělání a odborné zkušenosti každého studenta.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

18      Kaj Lyyski, švédský státní příslušník, předložil svou přihlášku ke vzdělávání v rámci programu SÄL na Umeå universitet od podzimního semestru roku 2004.

19      Ve své přihlášce uvedl, že v průběhu tohoto vzdělávání bude zastávat pracovní místo učitele na gymnáziu v Åbo (Finsko), jehož výukovým jazykem je švédština.

20      Umeå universitet jeho přihlášku zamítla. Podle vlastního výkladu nařízení SÄL a výkladu švédského ministerstva školství usoudila, že K. Lyyski neprokázal kvalifikaci požadovanou pro účast na vzdělávání poskytovaném v rámci programu SÄL, jelikož není zaměstnán ve švédském školském zařízení, a v důsledku toho by musel vykonat praktickou část tohoto vzdělávání ve Finsku.

21      Kaj Lyyski podal k předkládajícímu soudu žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí jeho přihlášky přijatému Umeå universitet. Tvrdil, že musí být uznáno, že vyhovuje podmínkám pro přijetí k uvedenému vzdělávání a že jakožto švédský státní příslušník s bydlištěm ve Finsku a zaměstnaný na gymnáziu, jehož výukovým jazykem je švédština, v tomto členském státě má odbornou zkušenost dostačující pro zahájení kariéry učitele.

22      Umeå universitet uplatnila zejména to, že podmínka zaměstnání ve školském zařízení ve Švédsku k přístupu ke vzdělávání SÄL je odůvodněna objektivními důvody, přiměřenými cíli tohoto vzdělávání.

23      S odkazem na článek 12 ES a čl. 149 odst. 1 ES, jakož i na rozsudky Soudního dvora ze dne 7. února 1979, Knoors (115/78, Recueil, s. 399); ze dne 13. února 1985, Gravier (293/83, Recueil, s. 593); ze dne 2. února 1988, Blaizot (24/86, Recueil, s. 379), a ze dne 11. července 2002, D’Hoop (C‑224/98, Recueil, s. I‑6191), má předkládající soud za to, že situace v projednávaném případě spadá do působnosti práva Společenství, a klade si tudíž otázku slučitelnosti podmínky zaměstnání ve švédské škole pro přijetí ke vzdělávání SÄL s právem Společenství.

24      Za těchto podmínek se Överklagandenämnden för högskolan rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Brání právo Společenství, konkrétně článek 12 ES, tomu, aby při posuzování kvalifikace uchazeče o vzdělávání pro učitele určeného k uspokojení poptávky po kvalifikovaných učitelích ve Švédsku v krátké době bylo požadováno, aby dotyčný(á) byl(a) zaměstnán(a) ve švédském školském zařízení? Může být takový požadavek považován za odůvodněný a přiměřený?

2)      Má pro odpověď na první otázku význam to, zda uchazeč o vzdělávání zaměstnaný ve školském zařízení jiného členského státu nežli Švédského království je státním příslušníkem [posledně uvedeného státu], nebo jiného členského státu?

3)      Má pro odpověď na první otázku význam to, že se jedná o program vzdělávání učitelů, jehož trvání je časově omezené, spíše než o trvalejší vzdělávací program?“

 K předběžným otázkám

25      Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda právo Společenství brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava organizující dočasně vzdělávání určené k uspokojení poptávky po kvalifikovaných učitelích v krátké době v určitém členském státě byla použita tak, že nárok na toto vzdělávání je vyhrazen uchazečům zaměstnaným ve školském zařízením uvedeného členského státu, a zda má pro toto posouzení význam, že takové vzdělávání má trvalejší charakter, či nikoliv a že uchazeči jsou příslušníky tohoto členského státu, či nikoliv.

26      Za účelem odpovědi na tyto otázky je třeba nejprve ověřit, zda taková situace, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, spadá do působnosti práva Společenství.

27      V projednávaném případě je cílem vzdělávání, o nějž se uchází žalobce v původním řízení v rámci programu SÄL, zejména poskytnout vzdělání učitelům, kteří nemají požadovanou kvalifikaci na to, aby byli přijati do zaměstnání na dobu neurčitou švédským školským zařízením podle běžného postupu upraveného zákonem o školním vzdělávání. Toto vzdělávání, které bylo zavedeno na dobu určitou prostřednictvím zvláštního financování stanoveného ve státním rozpočtu, má tak za cíl poskytnout zvláštní kvalifikaci za účelem výkonu povolání učitele na dobu neurčitou. Je tudíž třeba připustit, že cílem nařízení SÄL je odborné vzdělávání. Toto vzdělávání je krom toho poskytováno pouze některými vysokými školami a některými zařízeními vyššího vzdělávání.

28      Jak přitom Soudní dvůr již rozhodl v bodě 25 výše uvedeného rozsudku Gravier, podmínky přístupu k odbornému vzdělávání patří do působnosti Smlouvy o ES (viz rovněž rozsudky ze dne 1. července 2004, Komise v. Belgie, C‑65/03, Sb. rozh. s. I‑6427, bod 25, a ze dne 7. července 2005, Komise v. Rakousko, C‑147/03, Sb. rozh. s. I‑5969, bod 32).

29      Z judikatury rovněž vyplývá, že jak vyšší, tak vysokoškolské vzdělávání jsou odborným vzděláváním (viz výše uvedený rozsudek Blaizot, body 15 až 20; rozsudek ze dne 27. září 1988, Komise v. Belgie, 42/87, Recueil, s. 5445, body 7 a 8, jakož i výše uvedený rozsudek Komise v. Rakousko, bod 33). Otázka, zda vzdělávání je trvalé, či nikoliv, nemá na toto posouzení vliv.

30      Za těchto podmínek takové rozhodnutí přijaté v oblasti odborného vzdělávání, jaké bylo přijato proti žalobci ve věci v původním řízení, může spadat do věcné působnosti práva Společenství.

31      Pokud se jedná o volný pohyb pracovníků ve smyslu čl. 39 odst. 1 ES, Soudní dvůr rozhodl, že každý státní příslušník Společenství, nezávisle na svém místě bydliště a své státní příslušnosti, který využil tohoto práva volného pohybu a vykonával profesní činnost v jiném členském státě, spadá do působnosti uvedeného článku (viz zejména rozsudek ze dne 26. ledna 1999, Terhoeve, C‑18/95, Recueil, s. I‑345, bod 27).

32      Jelikož tak je tomu v případě žalobce v původním řízení, který vykonává profesní činnost v jiném členském státě nežli státě, jehož je státním příslušníkem, jeho situace spadá do působnosti práva Společenství. Je tedy třeba ověřit, zda pravidla tohoto práva brání takové vnitrostátní právní úpravě, jakou je nařízení SÄL.

33      Nejprve je namístě podotknout, že článek 12 ES, kterého se výslovně dovolává předkládající soud a který zakotvuje obecnou zásadu zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti, se samostatně uplatňuje pouze v situacích upravených právem Společenství, pro něž Smlouva nestanoví zvláštní pravidlo o zákazu diskriminace (viz rozsudky ze dne 26. listopadu 2002, Oteiza Olazabal, C‑100/01, Recueil, s. I‑10981, bod 25; ze dne 11. prosince 2003, AMOK, C‑289/02, Recueil, s. I‑15059, bod 25, a ze dne 29. dubna 2004, Weigel, C‑387/01, Recueil, s. I‑4981, bod 57).

34      Pokud jde přitom o volný pohyb pracovníků, tato zásada byla provedena a konkretizována čl. 39 odst. 2 ES. Není tudíž namístě se vyjadřovat k článku 12 ES (výše uvedený rozsudek Weigel, body 58 a 59).

35      Dále je třeba uvést, že Soudní dvůr již mnohokrát rozhodl, že ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu osob mají za cíl usnadnit příslušníkům Společenství výkon jejich profesních činností všeho druhu na celém území Společenství a zabraňují opatřením, která by mohla tyto příslušníky znevýhodnit, pokud si přejí vykonávat hospodářskou činnost na území jiného členského státu (rozsudky ze dne 7. července 1988, Wolf a další, 154/87 a 155/87, Recueil, s. 3897, bod 13; ze dne 15. prosince 1995, Bosman, C‑415/93, Recueil, s. I‑4921, bod 94; výše uvedený rozsudek Terhoeve, bod 37; rozsudek ze dne 27. ledna 2000, Graf, C‑190/98, Recueil, s. I‑493, bod 21, a ze dne 17. března 2005, Kranemann, C‑109/04, Sb. rozh. s. I‑2421, bod 25).

36      Není zpochybňováno, že přijímání učitelů do zaměstnání na dobu určitou je přístupné všem příslušníkům členských států, kteří vykazují nezbytné kvalifikace pro výuku. V tomto ohledu švédská vláda uplatňuje, aniž by jí bylo v tomto bodu odporováno, že vzdělávání SÄL má za úkol zaměřit se právě na státní příslušníky jiných členských států přijaté jako učitelé ve Švédsku prostřednictvím smluv na dobu určitou, kteří spíše než švédští státní příslušníci nemají všechny kvalifikace požadované pro přístup ke stálým zaměstnáním učitelů na základě běžného postupu.

37      Nicméně, použije-li se taková vnitrostátní právní úprava, jako je nařízení SÄL, tak, že se od uchazečů o vzdělávání vyžaduje, aby byli zaměstnáni ve školském zařízení dotčeného členského státu, z toho plynoucí vyloučení přihlášek učitelů, kteří jsou zaměstnáni ve školském zařízení jiného členského státu, je takové povahy, že může znevýhodnit státní příslušníky pracující v jiných členských státech, a zejména ty, kteří stejně jako žalobce v původním řízení vykonali své právo volného pohybu. Použití takové právní úpravy se tudíž jeví jako způsobilé bránit volnému pohybu pracovníků, což je v zásadě zakázáno článkem 39 ES.

38      Konečně, ačkoliv požadavek, podle něhož uchazeči o vzdělávání SÄL musí být zaměstnáni ve švédském školském zařízení, představuje překážku volného pohybu pracovníků, může se nicméně vymknout zákazu stanovenému v článku 39 ES, jestliže sleduje legitimní cíl slučitelný se Smlouvou a je odůvodněn naléhavými důvody obecného zájmu. V takovém případě je však ještě třeba, aby použití takového opatření bylo způsobilé zaručit uskutečnění dotčeného cíle a nepřekračovalo meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz zejména rozsudek ze dne 31. března 1993, Kraus, C‑19/92, Recueil, s. I‑1663, bod 32; výše uvedený rozsudek Bosman, bod 104; rozsudek ze dne 30. září 2003, Köbler, C‑224/01, Recueil, s. I‑10239, bod 77, a výše uvedený rozsudek Kranemann, bod 33).

39      Z článků 149 ES a 150 ES vyplývá, že jak organizace vzdělávacího systému, tak organizace odborného vzdělávání spadá do odpovědnosti členských států. Tato odpovědnost zahrnuje zejména zachování nebo zlepšení vzdělávacího systému, které musejí tudíž představovat legitimní cíle s ohledem na tato ustanovení Smlouvy. Není zpochybňováno, že nařízení SÄL bylo přijato právě za tímto účelem.

40      Pokud jde o posouzení naléhavých důvodů obecného zájmu, je nesporné, že nařízení SÄL bylo přijato v kontextu nedostatku kvalifikovaných učitelů ve Švédsku přijímaných na dobu neurčitou na základě běžného postupu upraveného zákonem o školním vzdělávání. Ze spisu vyplývá, že tento nedostatek je v tomto členském státě důsledkem nejprve velkého počtu odchodů těchto učitelů do důchodu, dále nedostatečného počtu absolventů splňujících podmínky pro přístup k zaměstnání na základě tohoto běžného postupu, a konečně zvýšení počtu žáků. Jelikož není rovněž zpochybňováno, že přijímání diplomovaných učitelů na dobu neurčitou, ačkoliv je přístupné všem státním příslušníkům členských států, kteří mají požadované diplomy, neumožnilo uspokojit potřeby tohoto členského státu co do počtu učitelů, nelze pochybovat o tom, že vnitrostátním orgánům příslušelo využít služeb učitelů přijatých na dobu určitou.

41      Vyvstává tedy otázka, zda použití nařízení SÄL odpovídá požadavku přiměřenosti ve vztahu ke sledovanému cíli.

42      Jednak je třeba uvést, že vzdělávání SÄL poskytuje pouze šest vysokých škol a zařízení vyššího vzdělávání prostřednictvím zvláštního financování stanoveného ve státním rozpočtu s cílem vyškolit 4 000 učitelů. Z písemností ve spisu nevyplývá, že tato činnost vzdělávání by za těchto podmínek měla jiný než dočasný charakter.

43      Krom toho je od uchazečů o zvláštní vzdělávání vyžadováno, aby byli zaměstnáni ve švédském školském zařízení. Jeví se, že tento požadavek, který může bránit přístupu k uvedenému vzdělávání učitelů vykonávajících jejich činnost v jiném členském státě, je spojen s provedením praktické části zvláštního vzdělávání. Tato část je v zásadě zajišťována na místě, kde učitel vykonává svou činnost. Provádění kontroly a hodnocení této praktické části by zjevně bylo těžší v případě, kdy by byla zajišťována v prostředí, které je cizí švédskému školskému systému.

44      Za účelem posouzení, zda použití dotčeného opatření překračuje meze toho, co je nezbytné, je tak třeba přezkoumat požadavky týkající se praktické části dotčeného vzdělávání. Přitom se ve světle informací poskytnutých švédskou vládou na jednání jeví, že některá zařízení vyššího vzdělávání nebo vysoké školy by mohly dotyčné osoby uvedené praktické části zprostit. Krom toho tato vláda nevyloučila, že tato část může být uskutečněna v jiném školském zařízením než v tom, kde je dotčená osoba zaměstnána jako učitel. Za těchto podmínek neumožňují Soudnímu dvoru informace, které má k dispozici, s přesností určit, zda praktická část uvedeného vzdělávání tvoří zásadní a povinný prvek tohoto vzdělávání.

45      Krom toho činnost učitele, kterou vykonává žalobce v původním řízení, a priori zaručuje, že posledně uvedený má způsobilost vyžadovanou pro účast na vzdělávání poskytovaném v rámci programu SÄL, a tedy k výuce ve Švédsku po ukončení tohoto vzdělávání. Ačkoliv není jisté, zda dotyčný uchazeč projevil úmysl skutečně nastoupit do zaměstnání na dobu neurčitou ve Švédsku po ukončení takového vzdělávání, tato okolnost nijak nezpochybňuje srovnatelnost jeho situace se situací učitelů zaměstnaných na dobu určitou ve švédských školách, na které není uvalena, jak vyplývá z údajů poskytnutých Soudnímu dvoru na jednání, žádná povinnost přijmout do zaměstnání učitele na dobu neurčitou ve Švédsku po ukončení uvedeného vzdělávání.

46      V takové situaci by vyloučení, již ze zásady, přihlášky žalobce v původním řízení z pouhého důvodu, že pochází od osoby, která není zaměstnána ve švédském školském zařízení, mohlo být nakonec v rozporu se sledovanými cíli a bylo by nepřiměřené, zejména když by každá rovnocenná přihláška pocházející od učitelů zaměstnaných ve švédské škole mohla být přijata a překážky týkající se splnění praktické části vzdělávání by mohly být bez těžkostí odstraněny.

47      Za těchto podmínek nelze vyloučit, že způsob, jakým je použito nařízení SÄL, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle směřujícího k zachování a zlepšení švédského vzdělávacího systému.

48      S přihlédnutím k omezenosti informací, které má Soudní dvůr k dispozici, je třeba konstatovat, že přísluší vnitrostátnímu soudu, jemuž byla věc v původním řízení předložena a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které má být vydáno, aby ověřil, zda ve světle úvah rozvinutých v bodech 42 až 45 tohoto rozsudku je použití nařízení SÄL přiměřené sledovanému cíli.

49      S přihlédnutím ke všem předcházejícím úvahám je na položené otázky třeba odpovědět tak, že právo Společenství nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava organizující dočasně vzdělávání určené k uspokojení poptávky po kvalifikovaných učitelích v určitém členském státě v krátké době vyžadovala, aby uchazeči o toto vzdělávání byli zaměstnáni ve školském zařízení uvedeného státu, nicméně s výhradou, že způsob, jakým je tato právní úprava použita, nepovede ze zásady k vyloučení každé přihlášky učitele, který není v takovém zařízení zaměstnán, vyloučení, k němuž by došlo bez předchozího a individuálního posouzení této přihlášky zejména s přihlédnutím ke schopnostem dotyčného a možnosti kontrolovat praktickou část vzdělávání absolvovaného posledně uvedeným, nebo jej této části případně zprostit.

 K nákladům řízení

50      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Právo Společenství nebrání tomu, aby vnitrostátní právní úprava organizující dočasně vzdělávání určené k uspokojení poptávky po kvalifikovaných učitelích v určitém členském státě v krátké době vyžadovala, aby uchazeči o toto vzdělávání byli zaměstnáni ve školském zařízení uvedeného státu, nicméně s výhradou, že způsob, jakým je tato právní úprava použita, nepovede ze zásady k vyloučení každé přihlášky učitele, který není v takovém zařízení zaměstnán, vyloučení, k němuž by došlo bez předchozího a individuálního posouzení této přihlášky zejména s přihlédnutím ke schopnostem dotyčného a možnosti kontrolovat praktickou část vzdělávání absolvovaného posledně uvedeným, nebo jej této části případně zprostit.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: švédština.