Věc C-309/04

Fleisch-Winter GmbH & Co. KG

v.

Hauptzollamt Hamburg-Jonas

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesfinanzhof)

„Vývozní náhrady – Podmínka poskytnutí – Hovězí a telecí maso – Nařízení (EHS) č. 3665/87 – Bovinní spongiformní encefalopatie – Zákaz vývozu – Řádná a uspokojivá obchodní jakost – Vývozní prohlášení – Vnitrostátní platební příkaz – Sankce“

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 1. prosince 2005          

Shrnutí rozsudku

1.     Zemědělství – Společná organizace trhu – Vývozní náhrady – Podmínky poskytnutí – Produkty řádné a uspokojivé obchodní jakosti – Pojem – Maso, které nemůže být uvedeno na trh za normálních podmínek – Vynětí – Maso podléhající zákazu vývozu z některého členského státu – Vnitrostátní úřady, které mají nepřímé důkazy o původu produktu z tohoto státu – Důkazní břemeno vývozce

(Nařízení Komise č. 3665/87, článek 13)

2.     Zemědělství – Společná organizace trhu – Vývozní náhrady – Údaje poskytované podle ustanovení týkajících se výpočtu požadované náhrady a dokladu použitého pro získání nároku na náhradu – Záruka řádné a uspokojivé obchodní jakosti produktů v žádosti o vyplacení náhrady – Vynětí – Vliv takové záruky před vnitrostátním soudem

(Nařízení Komise č. 3665/87, článek 3, čl. 11 odst. 1, pododst. 2, a čl. 13 první věta)

1.     Článek 13 nařízení č. 3665/87, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení č. 2945/94, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby hovězí a telecí maso, které je předmětem zákazu vývozu stanoveného právem Společenství z některého členského státu do jiných členských států a třetích zemí, mohlo být považováno za maso, které má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“, a že vyžaduje pro účely poskytnutí náhrad, aby vývozce prokázal, že vyvážený produkt nepochází z členského státu, ze kterého jsou vývozy zakázány, v případě, že vnitrostátní úřady mají nepřímé důkazy, podle kterých produkt podléhá zákazu vývozu.

Jednak totiž takové maso tím, že nemůže být uvedeno na trh za obvyklých podmínek, nesplňuje tyto požadavky na jakost. Krom toho v rozsahu, v němž vývozce podáním žádosti o náhradu vždy výslovně či implicitně zaručuje, že jsou splněny podmínky poskytnutí náhrady, včetně existence „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“, je povinen prokázat podle pravidel dokazování vnitrostátního práva, že tato podmínka je splněna v případě, kdy prohlášení bylo zpochybněno vnitrostátními orgány.

(viz body 20, 25, 32, 35, 37–38, výrok 1)

2.     Záruka poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu, podle článku 47 nařízení č. 3665/87, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení č. 2945/94, že produkt má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“ ve smyslu čl. 13 první věty zmíněného nařízení, nepatří mezi údaje poskytované podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 téhož nařízení, které se týkají výpočtu požadované náhrady a dokladu použitého pro získání nároku na náhradu. Vnitrostátní soud ji nicméně může považovat za důkaz pro účely posouzení situace vývozce.

Předně žádost o náhradu ve smyslu čl. 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 není totiž podána podáním žádosti o vyplacení náhrady ve smyslu článku 47 zmíněného nařízení, neboť tato žádost není právním základem nároku na takové vyplacení. Mimoto, jsou to dokumenty uvedené v čl. 3 odst. 5 téhož nařízení, tedy vývozní prohlášení nebo všechny ostatní dokumenty použité při vývozu, které jsou způsobilé jednak vytvořit právní základ náhrady a jednak zahájit postup ověřování žádosti o náhradu, který může vést k uplatnění sankce podle výše uvedeného čl. 11 odst. 1.

(viz body 40–41, 43, výrok 2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

1. prosince 2005 (*)

„Vývozní náhrady – Podmínka poskytnutí – Hovězí a telecí maso – Nařízení (EHS) č. 3665/87 – Bovinní spongiformní encefalopatie – Zákaz vývozu – Řádná a uspokojivá obchodní jakost – Vývozní prohlášení – Vnitrostátní platební příkaz – Sankce“

Ve věci C‑309/04,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Bundesfinanzhof (Německo) ze dne 20. dubna 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 21. července 2004, v řízení

Fleisch-Winter GmbH & Co. KG

proti

Hauptzollamt Hamburg-Jonas,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, N. Colneric, J. N. Cunha Rodrigues, E. Juhász (zpravodaj) a E. Levits, soudci,

generální advokát: S. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. července 2005,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Fleisch-Winter GmbH & Co. KG U. Schrömbgesem a J. Vagtem, Rechtsanwälte,

–       za Hauptzollamt Hamburg-Jonas G. Seber, jako zmocněnkyní,

–       za Komisi Evropských společenství T. van Rijn a F. Erlbacherem, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 3, 11 a 13 nařízení Komise (EHS) č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 351, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994 (Úř. věst. L 310, s. 57, dále jen „nařízení č. 3665/87“).

2       Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Fleisch-Winter GmbH & Co. KG (dále jen „Fleisch-Winter“) a Hauptzollamt Hamburg‑Jonas (německý celní úřad, dále jen „Hauptzollamt“) ve věci žádosti o vrácení zálohy na vývozní náhradu, se kterou souvisí peněžitá sankce, jakož i zamítnutí požadované náhrady.

 Právní rámec Společenství

3       Nařízení č. 3665/87 stanoví ve svém devátém a šestnáctém bodu odůvodnění:

„[J]e třeba, aby produkty byly takové jakosti, aby mohly být uváděny na trh za obvyklých podmínek;

[…]

[…] aby se usnadnilo vývozcům financování jejich vývozů, je třeba oprávnit členské státy, aby jim poskytly zálohu na celou nebo část výše náhrady ihned, jakmile je přijato vývozní prohlášení s výhradou, že byla složena jistota, kterou se ručí za vrácení této zálohy v případě, že se později ukáže, že náhrada neměla být vyplacena.“ (neoficiální překlad)

4       Článek 3 stejného nařízení stanoví:

„1.      Dnem vývozu se rozumí den, kdy celní orgány přijmou vývozní prohlášení, ve kterém je uvedeno, že bude požadována náhrada.

2.      Den přijetí vývozního prohlášení je rozhodující pro:

a)      sazbu náhrady, která se použije, nedošlo-li ke stanovení náhrady předem;

b)      jakékoli úpravy, kterými má případně projít sazba náhrady, došlo-li ke stanovení náhrady předem.

3.      Jakýkoli jiný úkon, který má stejný právní účinek jako přijetí vývozního prohlášení, je považován za toto přijetí.

4.      Den vývozu je rozhodující pro určení množství, povahy a vlastností vyváženého produktu.

5.      Doklad použitý při vývozu pro získání nároku na náhradu musí obsahovat všechny údaje nezbytné k výpočtu náhrady a zejména:

a)      popis produktů podle nomenklatury používané pro náhrady;

b)      čistou hmotnost těchto produktů nebo případně množství vyjádřené v měrných jednotkách, které mají být vzaty v úvahu při výpočtu náhrady;

c)      pokud je to nezbytné k výpočtu náhrady, složení příslušných produktů nebo odkaz na něj.

Pokud je dokumentem uvedeným v tomto odstavci vývozní prohlášení, musí rovněž obsahovat tyto údaje, jakož i poznámku ,kód náhrady‘.

6.      V okamžiku tohoto přijetí nebo tohoto úkonu jsou produkty umístěny pod celní dohled, dokud neopustí celní území Společenství.“ (neoficiální překlad)

5       Článek 11 odst. 1 nařízení č. 3665/87 stanoví sankce v případě, že vývozce požadoval vyšší náhradu, než je použitelná náhrada. Druhý pododstavec tohoto odstavce stanoví, že požadovaná náhrada je částka vypočítaná na základě údajů poskytnutých podle článku 3 nebo článku 25 odst. 2 stejného nařízení.

6       Podle článku 13 nařízení č. 3665/87:

„Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, které nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost a, jestliže, jsou-li určené k lidské spotřebě, je vyloučena nebo podstatně snížena možnost jejich použití pro tento účel z důvodu jejich vlastností nebo jejich stavu.“ (neoficiální překlad)

7       Článek 47 odst. 1 a 2 tohoto nařízení stanoví:

1.      Náhradu vyplatí na zvláštní žádost vývozce pouze ten členský stát, na jehož území bylo přijato vývozní prohlášení.

Žádost o náhradu musí být podána:

a)      buď písemně; za tím účelem mohou členské státy stanovit zvláštní tiskopis;

b)      nebo použitím počítačových systémů podle pravidel vydaných příslušnými orgány a po schválení Komisí.

[…]

2.      S výjimkou případu vyšší moci musí být podklady pro výplatu náhrady nebo uvolnění jistoty podány do 12 měsíců ode dne, ve kterém bylo přijato vývozní prohlášení.“ (neoficiální překlad)

8       Podle třetího bodu odůvodnění nařízení č. 2945/94:

„[V]zhledem k tomu, že pokud vývozce poskytne nesprávné údaje, mohou tyto údaje vést k vyplacení neoprávněných náhrad, jestliže chyba není zjištěna; že pokud je chyba zjištěna, je zcela namístě uložit vývozci sankci spočívající v zaplacení částky přiměřené částce, jež by byla neoprávněně získána, pokud by chyba nebyla zjištěna, a že, pokud byla chybná informace podána úmyslně, je rovněž běžné uložit vyšší sankci.“ (neoficiální překlad)

9       Článek 21 odst. 1 první a druhý pododstavec nařízení Komise (ES) č. 800/1999 ze dne 15. dubna 1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 102, s. 11; Zvl. vyd. 03/25, s. 129), uvádí:

„Žádná náhrada není poskytnuta pro produkty, které nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost v den přijetí vývozního prohlášení.

Produkty vyhovují požadavku stanovenému v prvním pododstavci, pokud mohou být uvedeny na trh na území Společenství za obvyklých podmínek a podle popisu, který je uveden v žádosti o poskytnutí náhrady, a jestliže, jsou-li určené k lidské spotřebě, není vyloučena nebo podstatně snížena možnost jejich použití pro tento účel z důvodu jejich vlastností nebo jejich stavu.“

10     Článek 5 odst. 1 třetí pododstavec nařízení Komise (ES) č. 2221/95 ze dne 20. září 1995, které stanoví podrobná pravidla pro uplatnění nařízení Rady (EHS) č. 386/90 o kontrole prováděné při vývozu zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady nebo jiné částky (Úř. věst. L 224, s. 13), stanoví:

„Celní úřad vývozu dbá na to, aby byl dodržován článek 13 nařízení (EHS) č. 3665/87.“ (neoficiální překlad)

11     Článek 13 odst. 6, 9 a 10 nařízení Rady (EHS) č. 805/68 ze dne 27. června 1968 o společné organizaci trhu v odvětví hovězího a telecího masa (Úř. věst. L 148, s. 24), ve znění nařízení Rady (ES) č. 3290/94 ze dne 22. prosince 1994 o úpravách a přechodných opatřeních nezbytných v odvětví zemědělství k provádění dohod uzavřených v rámci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (Úř. věst. L 349, s. 105, dále jen „nařízení č. 805/68“), uvádí:

„6.      Náhradu lze poskytnout pouze na žádost a po předložení příslušné vývozní licence.

[…]

9.      Náhrada se vyplatí, jakmile je dodán důkaz, že produkty:

–       mají původ ve Společenství, kromě případu použití odstavce 10,

–       byly vyvezeny mimo Společenství

[…]

10.      Kromě odchylky stanovené postupem podle článku 27 se náhrada neposkytuje při vývozu produktů dovážených ze třetích zemí a vyvážených zpět do třetích zemí.“ (neoficiální překlad)

12     Rozhodnutí Komise 96/239/ES ze dne 27. března 1996 o některých naléhavých opatřeních v oblasti ochrany proti bovinní spongiformní encefalopatii (Úř. věst. L 78, s. 47), ve znění rozhodnutí Komise 96/362 ze dne 11. června 1996 (Úř. věst. L 139, s. 17, dále jen „rozhodnutí 96/239“), stanoví ve svém článku 1:

„[…] Spojené království nevyveze ze svého území do jiných členských států a třetích zemí:

[…]

–       hovězí a telecí maso z kusů poražených ve Spojeném království,

–       produkty získané z hovězího a telecího masa ze zvířat poražených ve Spojeném království, které jsou způsobilé vstoupit do lidského potravinového řetězce

[…]“

13     Článek 1a rozhodnutí 96/239 stanoví:

„1.      Spojené království nevyveze:

–       maso pro lidskou spotřebu,

[…]

pocházející ze skotu, který nebyl poražen ve Spojeném království s výjimkou případů, kdy tento skot pochází ze zařízení ve Spojeném království pod oficiální veterinární kontrolou, která zavedla systém zjišťování surovin, který zaručuje původ surovin v celém výrobním řetězci.

2.      Spojené království oznámí Komisi a jiným členským státům seznam zařízení odpovídajících podmínkám stanoveným v odstavci 1.

3.      Spojené království zajistí, aby byly produkty uvedené v odstavci 1, které jsou vyvezeny do jiných členských států, vybaveny zdravotním potvrzením vystaveným úředním veterinářem uvádějícím, že odpovídají podmínkám stanoveným v odstavci 1.“ (neoficiální překlad)

 Skutkový stav v původním řízení a předběžné otázky

14     V období mezi květnem a červnem 1997 Fleisch-Winter navrhla ve vývozních prohlášeních pět dodávek mraženého hovězího a telecího masa, které byly podle těchto prohlášení určeny pro vývoz do Ruska. Fleisch-Winter koupila toto hovězí a telecí maso od francouzské společnosti, které bylo toto maso dodáno belgickou společností. Šetření vedené celními orgány a německým celním pátracím úřadem odhalilo skutečnosti, ze kterých vyplývá, že maso by mohlo pocházet ze Spojeného království a že bylo dovezeno do Belgie v rozporu s rozhodnutím 96/239.

15     Hauptzollamt tedy požadoval vrácení zálohy na vývozní náhradu a v jednom případě požadovanou náhradu zamítl. Poté, co Fleisch-Winter podala neúspěšný opravný prostředek ve správním řízení, podala proti dotyčným rozhodnutím žalobu, která byla rovněž zamítnuta.

16     Rozhodnutím ze dne 24. listopadu 1997 ve znění rozhodnutí vydaného po podání opravného prostředku ve správním řízení dne 10. září 1999 uložil Hauptzollamt za pět výše uvedených dodávek společnosti Fleisch-Winter podle čl. 11 odst. 1 prvého pododstavce písm. a) nařízení č. 3665/87 sankci v celkové výši 104 312,90 DEM z důvodu, že v rozporu s informacemi, které poskytla, neměla nárok na žádnou vývozní náhradu.

17     Fleisch-Winter podala žalobu u příslušného Finanzgericht, který rozhodl, že Hauptzollamt uložil sankci oprávněně. Podle Finanzgericht žalobkyně v původním řízení nebyla schopna vyvrátit podezření, podle kterých toto maso určené pro vývoz do Ruska podléhalo zákazu vývozu Společenství. Nemohla se tedy ucházet o uvedenou náhradu, neboť maso podléhající tomuto zákazu nemělo „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“ ve smyslu článku 13 nařízení č. 3665/87.

18     Za těchto podmínek podala Fleisch-Winter proti zamítavému rozhodnutí opravný prostředek „Revision“ u Bundesfinanzhof, který se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Vylučuje již samotná skutečnost, že na základě šetření celního úřadu existuje podezření, že zboží podléhá zákazu vývozu stanovenému právem Společenství, podle kterého je zakázán vývoz výrobku, který je předmětem náhrady, z některého členského státu do jiných členských států nebo do třetích zemí, existenci řádné a uspokojivé obchodní jakosti ve smyslu čl. 13 věty první nařízení č. 3665/87, aniž by záleželo na skutečné povaze nebo možnosti uvést dotčený výrobek na trh?

2)      Patří záruka poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu, že produkt má řádnou a uspokojivou obchodní jakost ve smyslu čl. 13 věty první nařízení č. 3665/87, mezi údaje poskytované podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 nařízení č. 3665/87?“

 K předběžným otázkám

 K první otázce

19     Podstatou této otázky předkládajícího soudu, která může být rozdělena do dvou částí je, zda má být článek 13 nařízení č. 3665/87 vykládán v tom smyslu, že jednak brání tomu, aby hovězí a telecí maso, které je předmětem zákazu vývozu stanoveného právem Společenství z některého členského státu do jiných členských států a třetích zemí, mohlo být považováno za maso, které má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“, a že jednak vyžaduje, pro účely poskytnutí náhrad, aby vývozce prokázal, že vyvážený produkt nepochází z členského státu, ze kterého jsou zakázány vývozy v případě, že vnitrostátní úřady mají nepřímé důkazy, podle kterých produkt podléhá zákazu vývozu.

 K první části první otázky

20     Soudní dvůr rozhodl v souvislosti s nařízením Komise č. 1041/67/EHS ze dne 21. prosince 1967, kterým se stanoví prováděcí pravidla vývozních náhrad v oblasti produktů podléhajících režimu jednotné ceny (Úř. věst. 1967, 314, s. 9), že požadavek „řádné a uspokojivé obchodní jakosti” je obecnou a objektivní podmínkou pro poskytnutí náhrady a že produkt, který nemůže být uveden na trh na území Společenství za obvyklých podmínek a podle popisu, který je uveden v žádosti o poskytnutí náhrady, nesplňuje požadavky na jakost (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 9. října 1973, Midas, 12/73, Recueil, s. 963, bod 12, a ze dne 26. května 2005, SEPA, C‑409/03, Sb. rozh. s. I-4321, bod 22).

21     Skutečnost, že obchodovatelná povaha produktu „za obvyklých podmínek” je nedílnou součástí pojmu „řádná a uspokojivá obchodní jakost”, ostatně jasně vyplývá z právní úpravy týkající se vývozních náhrad pro zemědělské produkty v rozsahu, v němž počínaje nařízením č. 1041/67, veškerá příslušná nařízení uváděla, pro účely poskytnutí vývozní náhrady pro produkt, jak pojem „řádná a uspokojivá obchodní jakost”, tak i kritérium obchodovatelné povahy produktu „za obvyklých podmínek”. Co se týče nařízení č. 3665/87, k tomuto požadavku se vztahuje jeho devátý bod odůvodnění (viz v tomto smyslu rozsudek SEPA, viz výše, body 23 a 26).

22     Je třeba poznamenat, že vývoz hovězího a telecího masa ze Spojeného království byl v době skutkového stavu v původním řízení zakázán rozhodnutím 96/239.

23     Maso, jehož distribuce je ve Společenství značně omezena, však nelze považovat za maso, jež má obchodovatelnou povahu „za obvyklých podmínek” (viz v tomto smyslu rozsudek SEPA, uvedený výše, bod 30).

24     Z toho vyplývá, že hovězí a telecí maso vyvážené navzdory zákazu Společenství, nemá „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“ ve smyslu článku 13 nařízení č. 3665/87 a jeho vývoz neumožňuje poskytnutí náhrad.

25     V důsledku toho je třeba odpovědět na první část první otázky, že článek 13 nařízení č. 3665/87 je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby hovězí a telecí maso, které je předmětem zákazu vývozu stanoveného právem Společenství z některého členského státu do jiných členských států a třetích zemí, mohlo být považováno za maso, které má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“.

 Ke druhé části první otázky

26     V odvětví hovězího a telecího masa je podle čl. 13 odst. 9 nařízení č. 805/68, kromě případů, kdy se použije odstavec 10 téhož článku, vyplacena vývozní náhrada po prokázání, že produkty mají původ ve Společenství. Ze spisu nevyplývá skutečnost, že by se uplatnila výjimka stanovená v čl. 13 odst. 10. Není pochyb o tom, že tento důkaz musí být poskytnut vývozcem.

27     Pokud vyvstávají pochybnosti o původu produktu nebo produktů, původ Společenství může být prokázán pouze důkazem, že tento produkt nebo produkty pochází z určitého členského státu nebo členských států. Tímto důkazem je jednoznačně prokázáno, zda produkt, pro který byla požadována vývozní náhrada, pochází nebo nepochází z členského státu, z něhož jsou vývozy zakázány.

28     Co se týče „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“, je třeba nejprve poukázat na to, že článek 13 nařízení č. 3665/87 je částí kapitoly 1 nazvané „Nárok na náhradu“ hlavy II nazvané „Vývozy do třetích zemí“ tohoto nařízení, což ukazuje, že „řádná a uspokojivá obchodní jakost“ vyváženého produktu je hmotněprávní podmínkou vyžadovanou pro poskytnutí náhrad.

29     Skutečnost, že „řádná a uspokojivá obchodní jakost“ je hmotněprávní podmínkou pro poskytnutí náhrad, není vyvrácena, jak tvrdí Fleisch-Winter, čl. 3 odst. 5 nařízení č. 3665/87, neboť údaje uvedené v tomto ustanovení představují demonstrativní výčet.

30     Na rozdíl od toho, co tvrdí Fleisch-Winter, není tato skutečnost vyvrácena ani nařízením č. 800/1999. Zaprvé totiž toto nařízení, které zrušilo a nahradilo nařízení č. 3665/87 k datu pozdějšímu než je doba rozhodná z hlediska skutkových okolností sporu v původním řízení není použitelné ratione temporis. Zadruhé je článek 21 nařízení č. 800/99 součástí kapitoly 1 hlavy II stejného nařízení nazvané „Nárok na náhradu“, jako článek 13 nařízení č. 3665/87, jak bylo uvedeno v bodě 29 tohoto rozsudku. Uvedená kapitola 1 tedy stanoví hmotněprávní podmínky náhrady.

31     Systém vývozních náhrad se vyznačuje jednak tím, že podpora Společenství je poskytována pouze za podmínky, že vývozce podá žádost, a jednak tím, že režim je financován z rozpočtu Společenství. Jelikož je systém založen na fakultativních prohlášeních, kdy se vývozce rozhodl využít tohoto systému z vlastní vůle, musí vývozce dodat relevantní informace nutné pro vznik nároku na náhradu a pro stanovení její výše. V tomto ohledu Soudní dvůr v souvislosti s nařízením č. 3665/87 a jeho systémem sankcí již rozhodl, že co se týče režimu podpor Společenství, poskytnutí podpory je nutně podřízeno podmínce, že její příjemce předloží všechny záruky poctivosti a spolehlivosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. července 2002, Käserei Champignon Hofmeister, C‑210/00, Recueil, s. I‑6453, bod 41).

32     Vývozce tím, že navrhne produkt ve vývozním prohlášení v rámci řízení o vývozní náhradě, naznačuje, že produkt splňuje všechny podmínky náhrady. Nařízení č. 3665/87 nezavazuje vývozce, aby učinil výslovné prohlášení o existenci „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“, jestliže však vývozce takové prohlášení neučiní, jeho žádost o náhradu vždy znamená, že implicitně zaručuje, že tato podmínka je splněna. Tvrzení Fleisch-Winter, podle kterého existuje legální domněnka „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“, nelze přijmout.

33     Společná prováděcí pravidla vývozních náhrad pro zemědělské produkty jsou stanovena Komisí a vnitrostátní orgány členských států musí právní úpravu Společenství uplatňovat a dodržovat na svém území. Závazek ověření podmínek náhrady je posílen v takovém kontextu, jaký je kontext věci v původním řízení, kdy je vývoz masa z členského státu předmětem zákazu z důvodu ochrany veřejného zdraví proti těžkým chorobám a epidemiím. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Soudní dvůr opakovaně zdůraznil reálnost a závažnost rizik spojených s bovinní spongiformní encefalopatií a zvláštním charakterem zajišťovacích opatření odůvodněných ochranou lidského zdraví s ohledem na tuto chorobu (viz rozsudky ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Recueil, s. I‑2265; ze dne 12. července 2001, Portugal v. Komise, C‑365/99, Recueil, s. I‑5645, a ze dne 22. května 2003, Francie v. Komise, C‑393/01, Recueil, s. I‑5405, bod 42).

34     Co se týče ověření otázky, zda jsou splněny požadavky „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“, je třeba odmítnout argument Fleisch-Winter, podle něhož ustanovení obsažené v čl. 5 odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 2221/95, které vyžaduje, aby celní úřad vývozu dbal na dodržování ustanovení článku 13 nařízení č. 3665/87, ukládá vnitrostátním orgánům povinnost zjišťovat, zda existuje „řádná a uspokojivá obchodní jakost“. Předmětem nařízení č. 2221/95 je totiž fyzická kontrola produktů, zatímco ověření v případě původního řízení vychází z právní povahy kontroly, což neumožňuje zjistit fyzickou kontrolu.

35     Naopak, v rozsahu, v němž vývozce podáním žádosti o náhradu vždy výslovně či implicitně zaručuje existenci „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“, je povinen prokázat podle pravidel dokazování vnitrostátního práva, že tato podmínka je splněna v případě, kdy prohlášení bylo zpochybněno vnitrostátními orgány.

36     Ze spisu ostatně vyplývá, že po odhalení určitých skutečností, ze kterých vyplynulo, že vyvážené hovězí a telecí maso by mohlo pocházet ze Spojeného království, a být tak předmětem zákazu vývozu, bylo požadováno vrácení zálohy na náhradu a jedna z požadovaných náhrad byla zamítnuta, což bylo podnětem ke správnímu a poté soudnímu řízení. V těchto řízeních Fleisch-Winter nedodala informace týkající se původu masa a na jednání rovněž prohlásila, že nezná původ daného produktu. Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby po přezkumu všech relevantních skutečností vyvodil ve věci konečné závěry.

37     Vzhledem k předchozím úvahám je na druhou část první otázky třeba odpovědět v tom smyslu, že článek 13 nařízení č. 3665/87 požaduje, pro účely poskytnutí náhrad, aby vývozce prokázal, že vyvážený produkt nepochází z členského státu, ze kterého jsou vývozy zakázány, v případě, že vnitrostátní úřady mají nepřímé důkazy, podle kterých produkt podléhá zákazu vývozu.

38     Je tudíž namístě odpovědět na první otázku, že článek 13 nařízení č. 3665/87 je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby hovězí a telecí maso, které je předmětem zákazu vývozu stanoveného právem Společenství z některého členského státu do jiných členských států a třetích zemí, mohlo být považováno za maso, které má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“, a že vyžaduje, pro účely poskytnutí náhrad, aby vývozce prokázal, že vyvážený produkt nepochází z členského státu, ze kterého jsou vývozy zakázány, v případě, že vnitrostátní úřady mají nepřímé důkazy, podle kterých produkt podléhá zákazu vývozu.

 Ke druhé otázce

39     Podstatou této otázky předkládajícího soudu je, zda patří záruka poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu, že produkt má řádnou a uspokojivou obchodní jakost ve smyslu článku 13 věty první nařízení č. 3665/87, mezi údaje poskytované podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 nařízení č. 3665/87.

40     Co se týče žádosti o vyplacení náhrady uvedené v čl. 47 odst. 1 nařízení č. 3665/87, Soudní dvůr již rozhodl, že se jedná pouze o dokument technické a procesní povahy. Tato žádost, která může být podána do dvanácti měsíců od dne, ve kterém bylo přijato vývozní prohlášení, tedy dlouho po uskutečnění vývozu, nepředstavuje, ačkoliv je předchozí podmínkou pro vyplacení náhrady, právní základ nároku na takové vyplacení. Žádost o náhradu ve smyslu čl. 11 odst. 1 uvedeného nařízení tedy není podána podáním žádosti o vyplacení náhrady ve smyslu článku 47 stejného nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Käserei Champignon Hofmeister, C‑385/03, Sb. rozh. s. I‑2997, body 26 a 27).

41     Z judikatury rovněž vyplývá, že dokumenty uvedené v čl. 3 odst. 5 nařízení č. 3665/87, tedy vývozní prohlášení nebo všechny ostatní dokumenty použité při vývozu, jsou jednak způsobilé vytvořit právní základ náhrady a jednak zahájit postup ověřování žádosti o náhradu, který může vést k uplatnění sankce podle čl. 11 odst. 1 stejného nařízení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 14. dubna 2005, Käserei Champignon Hofmeister, viz výše, body 23, 29 a 36).

42     Jak bylo upřesněno v bodech 32 a 35 tohoto rozsudku, podání žádosti o náhradu vždy výslovně nebo implicitně zaručuje, že podmínky poskytnutí náhrady jsou splněny, včetně existence „řádné a uspokojivé obchodní jakosti“ produktu. V tomto případě nemůže být žádost o zaplacení stanovená v článku 47 nařízení č. 3665/87 považována za určující pro založení hmotněprávního nároku na náhradu.

43     S přihlédnutím k předchozím úvahám je tedy třeba odpovědět na druhou otázku, že záruka poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu, že produkt má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“ ve smyslu čl. 13 věty první nařízení č. 3665/87, nepatří mezi údaje poskytované podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 uvedeného nařízení. Vnitrostátní soud ji nicméně může považovat za důkaz pro účely posouzení situace vývozce.

 K nákladům řízení

44     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1)      Článek 13 nařízení Komise č. 3665/87 ze dne 27. listopadu 1987, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2945/94 ze dne 2. prosince 1994, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby hovězí a telecí maso, které je předmětem zákazu vývozu stanoveného právem Společenství z některého členského státu do jiných členských států a třetích zemí, mohlo být považováno za maso, které má „řádnou a uspokojivou obchodní jakost“, a že vyžaduje, pro účely poskytnutí náhrad, aby vývozce prokázal, že vyvážený produkt nepochází z členského státu, ze kterého jsou vývozy zakázány, v případě, že vnitrostátní úřady mají nepřímé důkazy, podle kterých produkt podléhá zákazu vývozu.

2)      Záruka poskytnutá ve vnitrostátním platebním příkazu, že produkt má řádnou a uspokojivou obchodní jakost ve smyslu čl. 13 první věty nařízení č. 3665/87, ve znění nařízení č. 2945/94, nepatří mezi údaje poskytované podle čl. 11 odst. 1 druhého pododstavce ve spojení s článkem 3 uvedeného nařízení. Vnitrostátní soud ji nicméně může považovat za důkaz pro účely posouzení situace vývozce.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.