Věc C-3/04

Poseidon Chartering BV

proti

Marianne Zeeschip VOF a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Utrecht)

„Směrnice 86/653/EHS – Nezávislí obchodní zástupci – Pojem ,obchodní zástupce‘ – Uzavření a obnovování jediné smlouvy během několika let“

Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda přednesené dne 28. dubna 2005          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. března 2006          

Shrnutí rozsudku

1.     Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze

(Článek 234 ES)

2.     Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Nezávislí obchodní zástupci – Směrnice 86/653

(Směrnice Rady 86/653, čl. 1 odst. 2)

1.     Ani z ustanovení článku 234 ES, ani z předmětu řízení zavedeného uvedeným článkem nevyplývá, že autoři Smlouvy měli v úmyslu vyloučit z pravomoci Soudního dvora žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se ustanovení Společenství v konkrétním případě, kdy vnitrostátní právo členského státu odkazuje na obsah tohoto ustanovení, za účelem stanovení pravidel použitelných na situaci, která je čistě vnitřní záležitostí tohoto státu.

Pokud totiž vnitrostátní právní úprava přizpůsobí řešení situací, které jsou čistě vnitřní záležitostí, řešením upraveným právem Společenství, zejména za účelem předejití výskytu diskriminace nebo případným narušením hospodářské soutěže, existuje jasný zájem Společenství na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením nebo pojmům převzatým z práva Společenství jednotného výkladu, bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit.

(viz body 15–16)

2.     Článek 1 odst. 2 směrnice 86/653 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je nezávislý zprostředkovatel pověřen uzavřením jediné smlouvy posléze obnovované po dobu několika let, podmínka trvalosti stanovená uvedeným ustanovením vyžaduje, aby zmocnitel pověřil dotyčného zprostředkovatele sjednáváním následného obnovování této smlouvy, ledaže existují jiné faktory, z nichž lze vyvodit existenci trvalého pověření ke sjednávání.

(viz body 26–27 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

16. března 2006 (*)

„Směrnice 86/653/EHS – Nezávislí obchodní zástupci – Pojem ,obchodní zástupce‘ – Uzavření a obnovování jediné smlouvy během několika let“

Ve věci C‑3/04,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Rechtbank Utrecht (Nizozemsko) ze dne 10. prosince 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 5. ledna 2004, v řízení

Poseidon Chartering BV

proti

Marianne Zeeschip VOF,

Albert Mooij,

Sjoerdtje Sijswerda,

Gerrit Schram,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Schiemann, K. Lenaerts, E. Juhász a M. Ilešič, soudci,

generální advokát: L. A. Geelhoed,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Poseidon Chartering BV H. Boonkem, advocaat,

–       za Komisi Evropských společenství H. Støvlbækem a W. Wilsem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 28. dubna 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 2, čl. 7 odst. 1 a článku 17 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (Úř. věst. L 382, s. 17; Zvl. vyd. 06/01, s. 177, dále jen „směrnice“).

2       Tato žádost byla podána v rámci řízení zahájeného z podnětu společnosti Poseidon Chartering BV (dále jen „Poseidon“), která je ve sporu se společností Marianne Zeeschip VOF, jakož i Albertem Mooijem, Gerritem Schramem a Sjoerdtje Sijswerda (dále jen společně „Marianne Zeeschip“) ve věci zaplacení náhrady škody a úroků, nevyplacené provize, jakož i odškodnění v případě ukončení smlouvy.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

3       Článek 1 odst. 2 směrnice stanoví, že „se obchodním zástupcem rozumí osoba, která je jako nezávislý zprostředkovatel trvale pověřena sjednávat prodej a nákup zboží pro jinou osobu (dále jen ,zmocnitel‘) nebo sjednávat a uzavírat tyto obchody jménem a na účet zmocnitele“.

4       Pokud jde o odměnu zástupce, čl. 7 odst. 1 směrnice stanoví:

„1.      Obchodní zástupce má nárok na provizi z obchodů uzavřených během trvání smlouvy o obchodním zastoupení:

a)      jestliže byl obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo

b)      jestliže byl obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce dříve získal jako zákazníka pro obchody stejného druhu.“

5       Pokud jde o finanční důsledky uzavření smlouvy pro zástupce, článek 17 směrnice stanoví:

„1.      Členské státy přijmou opatření nezbytná, aby obchodní zástupce po zániku smlouvy získal odškodnění podle odstavce 2 nebo náhradu škody podle odstavce 3.

2.      a) Obchodní zástupce má nárok na odškodnění, jestliže:

–       zmocniteli přivedl nové zákazníky nebo podstatně zvýšil objem obchodu se stávajícími zákazníky a zmocnitel má i nadále podstatné výhody z obchodu s těmito zákazníky, a

–       zaplacení této odměny je spravedlivé s ohledem na všechny okolnosti, zejména na provize, o které obchodní zástupce přichází a které vyplývají z obchodu s těmito zákazníky. Členské státy mohou stanovit, že mezi tyto okolnosti náleží rovněž použití či vyloučení konkurenční doložky ve smyslu článku 20.

b)      Výše odškodnění nesmí překročit částku rovnající se ročnímu odškodnění vypočítanému z průměrné roční odměny pobírané obchodním zástupcem během pěti posledních let, a pokud smlouva trvá dobu kratší než pět let, je odškodnění počítáno z průměru za dotčené období trvání smlouvy.

c)      Poskytnutí odškodnění nezbavuje obchodního zástupce možnosti žalovat na náhradu škody.

[…]“

 Vnitrostátní právní úprava

6       Směrnice byla provedena do nizozemského práva články 428 až 445 občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek). Tyto články jsou v podstatě obdobou ustanovení směrnice, s výjimkou toho, že zatímco čl. 1 odst. 2 směrnice stanoví, že se vztahuje na „prodej a nákup zboží“, ustanovení nizozemského práva se použijí také na poskytování služeb. Článek 7.428 odst. 1 občanského zákoníku, který provádí čl. 1 odst. 2 směrnice, tak stanoví:

„Smlouvou o obchodním zastoupení je smlouva, na základě které jedna strana, zmocnitel, pověří druhou stranu, obchodního zástupce, aby jednala jako zprostředkovatel při sjednávání smluv, za úplatu a na dobu určitou nebo neurčitou, které může uzavřít jménem a na účet zmocnitele, aniž by obchodní zástupce byl zmocniteli podřízen.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

7       Z předkládacího usnesení vyplývá, že Poseidon působila jako zprostředkovatel v rámci smlouvy o pronájmu lodi uzavřené mezi Marianne Zeeschip a společností Maritramp. Tato smlouva byla od roku 1994 do roku 2000 každoročně obnovována. Během tohoto období Poseidon zejména zaznamenávala výsledek ročních vyjednávání o obnovení smlouvy mezi smluvními stranami v dodatku ke smlouvě. Od roku 1994 do roku 2000 obdržela Poseidon provizi ve výši 2,5 % z ceny pronájmu.

8       Po ukončení smluvních vztahů mezi Marianne Zeeschip a Poseidon, posledně jmenovaná požadovala od Marianne Zeeschip náhradu škody a úroky z důvodu nedodržení smluvní výpovědní doby, zaplacení nevyplacené provize ve výši 14 229,89 eur, jakož i zaplacení částky 14 471,29 eur jako odškodnění za ztrátu zákazníků.

9       Marianne Zeeschip odmítla zaplatit na základě toho, že Poseidon nemohla být považována za obchodního zástupce, když sjednala pouze jedinou smlouvu. To, co charakterizuje smlouvu o obchodním zastoupení, je skutečnost, že zástupce působí v rámci sjednávání více smluv.

10     Za těchto okolností se Rechtbank Utrecht, kterému byl předložen spor v původním řízení, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Lze považovat nezávislého zprostředkovatele, který jednal v rámci uzavření (ne několika, ale) jedné smlouvy (o pronájmu lodi), která byla každoročně obnovována v návaznosti na vyjednávání probíhající (od roku 1994 do roku 2004, kromě roku 1999) mezi vlastníkem lodi a třetí stranou, přičemž výsledek těchto vyjednávání byl zaznamenáván zprostředkovatelem v dodatku ke smlouvě, za obchodního zástupce ve smyslu směrnice Rady 86/653/EHS […]?

2)      Pokud je třeba určit, zda jde o smlouvu o zastoupení, může být odpověď na první otázku ovlivněna skutečností, že odměna (provize) ve výši 2,5 % z ceny pronájmu byla vyplácena po řadu let nebo ,že čl. 7 odst. 1 směrnice odkazuje na ,uzavřené […] obchody‘ a na existenci nároku na provizi, ,jestliže byl obchod uzavřen s třetí osobou, kterou [zprostředkovatel] dříve získal jako zákazníka pro obchody stejného druhu‘?

3)      Má nějaký vliv na odpověď na první otázku skutečnost, že článek 17 směrnice odkazuje na ,zákazníky‘ místo na zákazníka?“

 K příslušnosti Soudního dvora

11     Dopisem ze dne 2. září 2004 vedoucí kanceláře Soudního dvora upozornil předkládající soud na skutečnost, že směrnice se týká, jak vyplývá z jejího čl. 1 odst. 2, pouze nezávislých zprostředkovatelů pověřených sjednávat smlouvy o prodeji a nákupu zboží, a nikoli nezávislých zprostředkovatelů pověřených sjednávat smlouvy o poskytování služeb (viz usnesení ze dne 6. března 2003, Abbey Life Assurance, C‑449/01, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí). Vedoucí kanceláře Soudního dvora se uvedeného soudu dotázal, zda za těchto okolností trvá na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

12     Ve své odpovědi předkládající soud potvrdil, že trvá na své žádosti. V tomto ohledu vysvětlil, že při provádění směrnice do vnitrostátního práva nizozemský zákonodárce rozšířil rozsah pojmu „obchodní zástupce“ na smlouvy o poskytování služeb. Rechtbank zdůraznil, že žádal zejména o výklad některých pojmů použitých ve směrnici, například pojmu „trvale pověřena“ použitého v čl. 1 odst. 2 směrnice a pojmu „odškodnění za ztrátu zákazníků“ uvedeného v článku 17 téže směrnice. Skutečnost, že nizozemská právní úprava týkající se smluv o zastoupení, které směrnice sloužila jako vzor, přiřazuje takové smlouvě širší definici než směrnice, neznamená, že pro výklad určitých pojmů vyplývajících ze směrnice je nezbytné, aby byla předkládajícímu soudu předložena věc týkající se užšího pojetí obchodního zástupce/smlouvy o zastoupení.

13     Za těchto okolností Poseidon a Komise navrhly Soudnímu dvoru, aby odpověděl na položené otázky.

14     V tomto ohledu je především třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, zavedené článkem 234 ES, přísluší pouze vnitrostátního soudu, aby posoudil s ohledem na zvláštnosti každé věci, jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce k tomu, aby mohl vydat svůj rozsudek, tak i relevanci otázek, které pokládá Soudnímu dvoru. Odmítnutí žádosti podané vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo pokud se jedná o obecnou nebo hypotetickou otázku (viz zejména rozsudky ze dne 15. prosince 1995, Bosman, C‑415/93, Recueil, s. I‑4921, body 59 až 61; ze dne 27. listopadu 1997, Somalfruit a Camar, C‑369/95, Recueil, s. I‑6619, body 40 až 41; ze dne 13. července 2000, Idéal tourisme, C‑36/99, Recueil, s. I‑6049, bod 20; ze dne 7. ledna 2003, BIAO, C‑306/99, Recueil, s. I‑1, bod 88, a ze dne 7. června 2005, VEMW a další, C‑17/03, Sb. rozh. s. I-4983, bod 34).

15     Následně, pokud se otázky položené vnitrostátními soudy týkají výkladu ustanovení práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout. Ani z ustanovení článku 234 ES, ani z předmětu řízení zavedeného uvedeným článkem totiž nevyplývá, že autoři Smlouvy měli v úmyslu vyloučit z pravomoci Soudního dvora žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se ustanovení Společenství v konkrétním případě, kdy vnitrostátní právo členského státu odkazuje na obsah tohoto ustanovení, za účelem stanovení pravidel použitelných na situaci, která je čistě vnitřní záležitostí tohoto státu (rozsudky ze dne 17. července 1997, Giloy, C‑130/95, Recueil, s. I‑4291, bod 21, a ze dne 11. ledna 2001, Kofisa Italia, C‑1/99, Recueil, s. I‑207, bod 21).

16     Pokud totiž vnitrostátní právní úprava přizpůsobí řešení situací, které jsou čistě vnitřní záležitostí, řešením upraveným právem Společenství, zejména za účelem předejití výskytu diskriminace nebo případným narušením hospodářské soutěže, existuje jasný zájem Společenství na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením nebo pojmům převzatým z práva Společenství jednotného výkladu, bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit (viz rozsudky ze dne 17. července 1997, Leur‑Bloem, C‑28/95, Recueil, s. I‑4161, bod 32; výše uvedený rozsudek Giloy, bod 28, a výše uvedený rozsudek Kofisa Italia, bod 32).

17     V projednávaném případě, ačkoli se otázky týkají smlouvy uzavřené se zprostředkovatelem pověřeným sjednat smlouvu o poskytnutí služby, a nikoli smlouvu o prodeji nebo nákupu zboží a ačkoli směrnice tedy neupravuje přímo danou situaci, nic to nemění na tom, že provedením ustanovení směrnice do vnitrostátního práva se vnitrostátní zákonodárce rozhodl uplatnit stejné zacházení na uvedené dva typy situací.

18     Navíc žádná skutečnost vyplývající ze spisu neumožňuje předpokládat, že předkládající soud má možnost odchýlit se od výkladu vydaného Soudním dvorem vůči ustanovením směrnice.

19     Za této situace a jak navrhl generální advokát v bodech 13 až 16 stanoviska, je třeba odpovědět na položené otázky.

 K předběžným otázkám

20     Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda nezávislý zprostředkovatel pověřený sjednáním jediné smlouvy o pronájmu lodi, následně obnovované po dobu několika let, spadá pod pojem „obchodní zástupce“ ve smyslu směrnice.

21     Žalobkyně v původním řízení, jakož i Komise uvádějí, že zvláštnost, že se jedná o jedinou smlouvu, není rozhodující, neboť zprostředkovatel vykonává svoji činnost trvale. V projednávaném případě, vzhledem k obnovování smlouvy po dobu několika let, nemůže trvalý charakter činnosti zprostředkovatele chybět.

22     Komise rovněž uvádí, že v návrhu směrnice Rady o koordinaci právní úpravy členských států týkající se (nezávislých) obchodních zástupců, který předložila dne 17. prosince 1976 (Úř. věst. 1977 C 13, s. 2), zahrnovala definice obchodního zástupce uvedená v článku 2 tohoto návrhu výslovně „neurčitý počet“ obchodů, přičemž tato podmínka nebyla převzata konečným zněním čl. 1 odst. 2 směrnice.

23     Komise dodává, že článek 3 téhož návrhu stanoví, že směrnice se nepoužije „na zprostředkovatele, jejichž úkolem je jménem zmocnitele uzavřít nebo sjednat pouze jeden nebo více určených obchodů“. Přitom se toto ustanovení neobjevilo v konečném znění směrnice, což znamená, že navrhované omezení úmyslně nebylo zákonodárcem Společenství převzato.

24     V tomto ohledu je namístě připomenout, že to, co charakterizuje smlouvu o obchodním zastoupení, je, jak vyplývá z čl. 1 odst. 2 směrnice, zejména skutečnost, že zástupce, definovaný jako nezávislý zprostředkovatel, byl zmocnitelem pověřen trvalým sjednáváním. Tato koncepce vyplývá z více ustanovení uvedené směrnice, zejména z článků 3 a 4 týkajících se požadavků na loajalitu a dobrou víru mezi smluvními stranami, článku 6 a následujících týkajících se odměny zástupce během doby trvání smluvních vztahů, jakož i článku 17 a následujících týkajících se práv zástupce po ukončení smlouvy.

25     Počet obchodů uzavřených zprostředkovatelem pro nebo jménem a na účet zmocnitele je běžně ukazatelem takové trvalosti. Jak uvedl předkládající soud, čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice používá pojem „zákazník“ v množném čísle. Nicméně jak zdůraznil generální advokát v bodě 24 svého stanoviska, počet operací není jediným určujícím faktorem pro posouzení trvalého charakteru pověření uděleného zmocnitelem zprostředkovateli.

26     Pokud byl zprostředkovatel pověřen k tomu, aby uzavřel pro nebo jménem a na účet zmocnitele jedinou smlouvu, následně obnovovanou po dobu několika let, podmínka trvalosti uložená čl. 1 odst. 2 směrnice vyžaduje, aby byl tento zprostředkovatel zmocnitelem trvale pověřen sjednáváním následného obnovování uvedené smlouvy, ledaže existují jiné faktory, z nichž lze vyvodit existenci trvalého pověření ke sjednávání. Je na vnitrostátním soudu, aby v tomto ohledu učinil potřebná zjištění. Pouhá okolnost, že zprostředkovatel udržoval vztahy se zmocnitelem po dobu celého smluvního období je sama o sobě nedostatečná k prokázání existence takového pověření.

27     Je tedy třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 1 odst. 2 směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je nezávislý zprostředkovatel pověřen uzavřením jediné smlouvy posléze obnovované po dobu několika let, podmínka trvalosti stanovená uvedeným ustanovením vyžaduje, aby zmocnitel pověřil dotyčného zprostředkovatele sjednáváním následného obnovování této smlouvy.

 K nákladům řízení

28     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je nezávislý zprostředkovatel pověřen uzavřením jediné smlouvy posléze obnovované po dobu několika let, podmínka trvalosti stanovená uvedeným ustanovením vyžaduje, aby zmocnitel pověřil dotyčného zprostředkovatele sjednáváním následného obnovování této smlouvy.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: nizozemština.