Věc C-522/03

Scania Finance Francie SA

v.

Rockinger Spezialfabrik für Anhängerkupplungen GmbH & Co.

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht München)

„Bruselská úmluva – Uznávání a výkon – Důvody odmítnutí – Pojem ,řádné doručení‘ “

Stanovisko generálního advokáta L. A. Geelhoeda přednesené dne 17. března 2005          

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 13. října 2005          

Shrnutí rozsudku

Úmluva o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí – Uznání a výkon – Důvody odmítnutí – Neexistence řádného oznámení nebo doručení návrhu na zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo vydáno rozhodnutí – Pojem „řádné oznámení nebo doručení“ – Posouzení podle ustanovení mezinárodní úmluvy použitelné mezi odesílajícím a dožádaným státem

(Úmluva ze dne 27. září 1968, čl. 27 bod 2 a Protokol, článek IV)

Článek 27 bod 2 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění úmluv o přistoupení z roku 1978, 1982, 1989 a 1996, jakož i čl. IV první pododstavec Protokolu připojeného ke zmíněné úmluvě, musejí být vykládány v tom smyslu, že pokud je mezinárodní úmluva, jako je Haagská úmluva o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, použitelná v dané oblasti mezi odesílajícím a dožádaným státem, řádnost doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo vydáno rozhodnutí, musí být posouzena podle ustanovení této úmluvy s výhradou možnosti použít jako způsob doručení přímé zaslání mezi veřejnými činiteli v případě, že dožádaný stát nevznese oficiální námitku v souladu s čl. IV druhým pododstavcem Protokolu. Obě možnosti doručování, stanovené článkem IV Protokolu připojeného k Úmluvě, jsou totiž určeny taxativně v tom smyslu, že až když žádná z těchto dvou možností není použitelná, může být doručení provedeno podle práva použitelného před soudem odesílajícího státu.

(viz body 22, 28, 30 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

13. října 2005 (*)

„Bruselská úmluva – Uznávání a výkon – Důvody odmítnutí – Pojem ,řádné doručení‘ “

Ve věci C‑522/03,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě Protokolu ze dne 3. června 1971 o výkladu Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Soudním dvorem, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht München (Německo) ze dne 31. října 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 15. prosince 2003, v řízení

Scania Finance France SA

proti

Rockinger Spezialfabrik für Anhängerkupplungen GmbH & Co.,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Schiemann, K. Lenaerts, E. Juhász a M. Ilešič, soudci,

generální advokát: L. A. Geelhoed,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s ohledem na vyjádření předložená:

–       za Scania Finance France SA W. Hildmannem, Rechtsanwalt,

–       za Rockinger Spezialfabrik für Anhängerkupplungen GmbH & Co. A. Vigierem, Rechtsanwalt,

–       za Spolkovou republiku Německo R. Wagnerem, jako zmocněncem,

–       za Francouzskou republiku A. Bodard-Hermant a A. L. Hare, jakož i G. de Bergues, jako zmocněnci,

–       za Rakouskou republiku E. Riedlem, jako zmocněncem,

–       za Komisi Evropských společenství A.‑M. Rouchaud-Joët a S. Grünheid, jako zmocněnkyněmi,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 17. března 2005,

vydává tento

Rozsudek

1       Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 27 bodu 2 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32), ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (Úř. věst. L 304, s. 1, a pozměněné znění s. 77), Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky (Úř. věst. L 388, s. 1), Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky (Úř. věst. L 285, s. 1) a Úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království (Úř. věst. 1997, C 15, s. 1, dále jen „Bruselská úmluva“), jakož i článku IV protokolu připojeného ke zmíněné úmluvě.

2       Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Scania Finance France SA (dále jen „Scania“), se sídlem v Angers (Francie), a Rockinger Spezialfabrik für Anhängerkupplungen GmbH & Co. (dále jen „Rockinger“), se sídlem v Mnichově (Německo), ohledně výkonu rozsudku, vydaného cour d’appel d’Amiens (Francie), který Rockinger ukládá zaplatit Scania částku 615 566,72 FRF, v Německu.

 Právní rámec

 Bruselská úmluva

3       Článek 20 Bruselské úmluvy, který se nachází v hlavě II této úmluvy, nazvané „Příslušnost“, stanoví:

„Pokud se žalovaný, který má bydliště na území jednoho smluvního státu a je žalován před soudem jiného smluvního státu, k tomuto soudu nedostaví, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z této úmluvy.

Soud řízení přeruší do té doby, než bude prokázáno, že žalovaný mohl obdržet návrh na zahájení řízení nebo jinou rovnocennou písemnost v dostatečném předstihu, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem, nebo že k tomu byly učiněny veškeré nezbytné kroky.

Ustanovení předchozího pododstavce se nahrazují ustanoveními článku 15 Haagské úmluvy ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních, pokud návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost měly být doručeny podle uvedené úmluvy.“

4       Podle čl. 26 prvního pododstavce Bruselské úmluvy, který se nachází v hlavě III této úmluvy, nazvané „Uznávání a výkon“:

„Rozhodnutí vydaná v některém smluvním státě jsou v ostatních smluvních státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.“

5       Článek 27 bod 2 zmíněné úmluvy nicméně stanoví, že rozhodnutí vydaná v některém smluvním státě nejsou v ostatních smluvních státech uznána, „jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost řádně a v dostatečném časovém předstihu, který mu umožňuje přípravu na jednání před soudem.“

6       Článek IV Protokolu připojeného k Bruselské úmluvě, který podle článku 65 zmíněné úmluvy je její nedílnou součástí (dále jen „Protokol“), stanoví:

„Soudní a mimosoudní písemnosti vydané na území jednoho smluvního státu, které musí být doručeny osobám nacházejícím se na území jiného smluvního státu, jsou doručovány způsoby stanovenými v úmluvách a dohodách uzavřených mezi smluvními státy.

Tyto písemnosti mohou být zaslány také přímo veřejnými činiteli státu, v němž byly písemnosti vydány, veřejným činitelům státu, na jehož území se nachází adresát písemnosti, s výjimkou případu, kdy přijímající stát na základě vyhlášení učiněného generálnímu sekretáři Rady Evropských společenství s tím nesouhlasí. V případě, že písemnosti jsou zaslány přímo veřejnými činiteli, veřejný činitel odesílajícího státu předá kopii písemnosti veřejnému činiteli dožádaného státu, který je oprávněný ji předat adresátovi. K tomuto předání dochází podle způsobů stanovených zákonem dožádaného státu. Toto předání je ukončeno přímým zasláním potvrzení veřejnému činiteli odesílajícího státu.“

 Haagská úmluva ze dne 15. listopadu 1965 o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (dále jen „Haagská úmluva“)

7       Podle jejího článku 1 se Haagská úmluva vztahuje na občanské a obchodní věci, kdy musí být soudní nebo mimosoudní písemnost zaslána do ciziny za účelem doručení.

8       Článek 15 zmíněné úmluvy stanoví:

„Pokud měl být v cizině za účelem doručení zaslán návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost podle ustanovení této Úmluvy a žalovaný se nedostavil, přeruší soud řízení, dokud nebude zjištěno:

a)      že písemnost byla doručena způsobem předepsaným vnitrostátními právními předpisy přijímajícího státu pro doručení písemností v soudním řízení v daném státě osobám, které se nacházejí na jeho území, nebo,

b)      že písemnost byla skutečně doručena žalovanému nebo do místa jeho bydliště jiným způsobem, který stanoví tato Úmluva,

a že v obou těchto případech byla písemnost doručena nebo zaslána s dostatečným předstihem, aby se žalovaný mohl připravit na jednání před soudem.

[…]“ (neoficiální překlad)

 Vnitrostátní právní úprava

9       Ve francouzském právu se podle článku 684 nového občanského soudního řádu doručení písemnosti určené osobě s bydlištěm v cizině uskutečňuje prostřednictvím státního zastupitelství. Podle článku 685 tohoto řádu k němu dochází předáním dvou opisů písemnosti soudním vykonavatelem státnímu zástupci. Státní zástupce úředně ověří prvopis a zajistí odeslání opisů písemnosti ministru spravedlnosti za účelem doručení. Podle článku 686 zmíněného řádu ve stejný den nebo nejpozději první pracovní den soudní vykonavatel musí odeslat adresátovi doporučeným dopisem s doručenkou ověřený opis doručované písemnosti. Podle článku 683 téhož řádu se tato ustanovení nedotýkají použití smluv, které stanoví jiný způsob doručování.

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

10     Scania podala žalobu proti Rockinger k tribunal de commerce d’Amiens. Návrh na zahájení řízení byl doručen předáním státnímu zastupitelství.

11     Německý pomocný soudní úředník byl pověřen předat tento návrh na zahájení řízení Rockinger. Tato společnost se bránila tomuto předání zejména z důvodu, že zmíněná písemnost nebyla přeložena do němčiny. Rockinger byl poté jako adresátovi zaslán tentýž návrh na zahájení řízení poštou, ale opět bez připojeného překladu.

12     Rozsudkem ze dne 8. září 2000 cour d’appel d’Amiens uložil Rockinger, která se nedostavila k soudu, povinnost zaplatit Scania částku 615 566,72 FRF.

13     Na návrh Scania rozhodl Landgericht München I rozhodnutím ze dne 3. dubna 2002 o výkonu rozsudku cour d’appel d’Amiens. Oberlandesgericht München, ke kterému se Rockinger odvolala, se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Musí být čl. 27 bod 2 [Bruselské] úmluvy a čl. IV první pododstavec Protokolu […] vykládány jako znamenající, že doručení soudní písemnosti žalovanému s bydlištěm na území jiného smluvního státu, než je stát sídla soudu v okamžiku doručení návrhu na zahájení řízení, se může uskutečnit pouze podle pravidel stanovených v úmluvách nebo dohodách mezi smluvními státy?

2)      V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být článek 12 ES vykládán tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která považuje doručení soudní písemnosti žalovanému s bydlištěm v jiném členském státě v okamžiku doručení za vnitrostátní fiktivní doručení, pokud soudní vykonavatel, který působí u příslušného soudu, předá návrh na zahájení řízení státnímu zastupitelství, které má povinnost předat tyto písemnosti diplomatickou cestou nebo způsobem upraveným v mezinárodních úmluvách a informuje‑li účastníka řízení v zahraničí o provedeném doručení doporučeným dopisem s doručenkou?“

 K předběžným otázkám

 K první předběžné otázce

14     Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 27 bod 2 Bruselské úmluvy a čl. IV první pododstavec Protokolu musí být vykládány v tom smyslu, že když je v dané oblasti použitelná mezinárodní úmluva mezi odesílajícím a přijímajícím státem, musí být řádnost doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému, který se nedostavil k soudu, posuzována výlučně podle ustanovení této úmluvy nebo může být posuzována také podle vnitrostátních pravidel platných v odesílajícím státě, v případě, že použití těchto pravidel není zmíněnou úmluvou vyloučeno.

15     Úvodem je třeba připomenout, že i když cílem Bruselské úmluvy je, jak vyplývá z její preambule, zajistit zjednodušení formalit, kterým je podřízeno vzájemné uznávání a výkon soudních rozhodnutí, tento cíl nicméně nemůže být dosažen, jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, tím, že se oslabí, bez ohledu na to, jakým způsobem, práva obhajoby (rozsudky ze dne 11. června 1985, Debaecker a Plouvier, 49/84, Recueil, s. 1779, bod 10; ze dne 3. července 1990, Lancray, C‑305/88, Recueil, s. I‑2725, bod 21, a ze dne 28. března 2000, Krombach, C‑7/98, Recueil, s. I‑1935, bod 43).

16     Z této perspektivy je cílem čl. 27 bodu 2 Bruselské úmluvy zajistit, aby rozhodnutí nebylo podle úmluvy uznáno nebo vykonáno, jestliže žalovaný neměl možnost obrany před soudem v odesílajícím státě (rozsudek ze dne 16. června 1981, Klomps, 166/80, Recueil, s. 1593, bod 9).

17     Za tímto účelem uvedený čl. 27 bod 2 stanoví, že rozhodnutí vydaná v některém jiném smluvním státě nejsou uznána, jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení „řádně“ a „v dostatečném časovém předstihu“.

18     Bruselská úmluva neharmonizuje jednotlivé systémy doručování soudních písemností do zahraničí, platné ve smluvních státech (rozsudky ze dne 15. července 1982, Pendy Plastic, 228/81, Recueil, s. 2723, bod 13, a výše uvedený Lancray, bod 28). Článek IV první pododstavec Protokolu nicméně stanoví, že soudní písemnosti vydané na území jednoho smluvního státu, které musí být doručeny osobám nacházejícím se na území jiného smluvního státu, jsou doručovány způsoby stanovenými v úmluvách uzavřených mezi smluvními státy.

19     Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že v případě, že existuje mezi odesílajícím a dožádaným státem úmluva týkající se doručování soudních písemností, musí být řádnost doručení návrhu na zahájení řízení přezkoumána podle ustanovení této úmluvy.

20     Scania, jakož i německá vláda uplatňují, že čl. IV první pododstavec Protokolu musí být vykládán v tom smyslu, že odkazuje také na všechny způsoby doručování stanovené vnitrostátními právními řády dotčených států, pokud jejich použití není vyloučeno úmluvami uzavřenými mezi těmito státy.

21     Takový výklad nemůže být přijat.

22     Článek IV Protokolu totiž ve svých dvou pododstavcích stanoví dva způsoby doručování písemností, první podle způsobů stanovených v úmluvách uzavřených mezi smluvními státy, druhý, v případě, že přijímající stát nevznese oficiální námitku, přímo mezi veřejnými činiteli. Výraz „mohou být […] také“, použitý v čl. IV druhém pododstavci Protokolu, jasně naznačuje, že tyto dvě možnosti doručování jsou určeny taxativně v tom smyslu, že až tehdy, když žádná z těchto dvou možností není použitelná, může být doručení provedeno podle práva použitelného před soudem odesílajícího státu.

23     Taxativní povaha ustanovení článku IV Protokolu je potvrzena skutečností, že za účelem zajištění žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, účinné ochrany jeho práv svěřuje Bruselská úmluva přezkum řádnosti doručení návrhu na zahájení řízení nejen, ve fázi uznávání a výkonu, soudci dožádaného státu, ale také, ve fázi přezkumu příslušnosti, soudci odesílajícího státu, který je povolán na základě článku 20 zmíněné úmluvy k provedení tohoto přezkumu (výše uvedené rozsudky Pendy Plastic, bod 13, a Lancray, bod 28).

24     Za tímto účelem článek 20 Bruselské úmluvy stanoví ve svém druhém pododstavci, že pokud se žalovaný, který má bydliště na území jednoho smluvního státu a je žalován před soudem jiného smluvního státu, k tomuto soudu nedostaví, soud řízení přeruší do té doby, než bude prokázáno, že žalovaný mohl obdržet návrh na zahájení řízení v dostatečném předstihu, který mu umožňuje připravit se na jednání před soudem. Podle třetího pododstavce zmíněného článku 20 se uvedená ustanovení nahradí článkem 15 Haagské úmluvy, pokud návrh na zahájení řízení měl být doručen podle této úmluvy.

25     Stejně jako čl. 20 druhý pododstavec Bruselské úmluvy, ale způsobem jednoznačně úplnějším a přesnějším, uvádí článek 15 Haagské úmluvy, za jakých podmínek může být návrh na zahájení řízení považován za doručený nebo předaný žalovanému s bydlištěm v zahraničí, který se nedostavil k soudu (výše uvedený rozsudek Pendy Plastic, bod 12).

26     Jak uplatňovala Komise, vzhledem k tomu, že systém zavedený Bruselskou úmluvou stanoví, že jak soud odesílajícího státu, tak soud dožádaného státu přezkoumávají řádnost doručení návrhu na zahájení řízení, struktura tohoto systému vyžaduje, aby tento přezkum byl proveden v mezích možností v rámci stejného právního řádu. Pokud nebyla použita možnost poskytnutá čl. IV druhým pododstavcem Protokolu a ve vztazích mezi odesílajícím a dožádaným státem je použitelná Haagská úmluva, musí být řádnost doručení návrhu na zahájení řízení posouzena jak soudem odesílajícího státu, tak soudem dožádaného státu pouze podle ustanovení článku 15 této úmluvy, na nějž odkazuje čl. 20 třetí pododstavec Bruselské úmluvy.

27     Ve věci v původním řízení předkládající soud konstatoval, že Francouzská republika a Spolková republika Německo byly v době dotčeného doručení stranami Haagské úmluvy.

28     Z toho vyplývá, že aby mohlo být zmíněné doručení považováno za řádné ve smyslu čl. 27 bodu 2 Bruselské úmluvy, muselo by být provedeno v souladu s pravidly Haagské úmluvy.

29     Je věcí předkládajícího soudu přezkoumat pro účely uznání a výkonu soudního rozhodnutí vydaného v odesílajícím státě, zda ustanovení článku 15 této posledně uvedené úmluvy byla dodržena v řízení před soudem odesílajícího státu, pokud jde o doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému (výše uvedený rozsudek Pendy Plastic, body 13 a 14).

30     Ze všech předchozích úvah vyplývá, že je namístě odpovědět na první otázku tak, že čl. 27 bod 2 Bruselské úmluvy a čl. IV první pododstavec Protokolu musejí být vykládány v tom smyslu, že pokud je v dané oblasti použitelná mezinárodní úmluva mezi odesílajícím a dožádaným státem, řádnost doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo vydáno rozhodnutí, musí být posouzena podle ustanovení této úmluvy, s výhradou možnosti použít jako způsob doručení přímé zaslání mezi veřejnými činiteli, v případě, že dožádaný stát nevznese oficiální námitku, v souladu s čl. IV druhým pododstavcem Protokolu.

 K druhé předběžné otázce

31     Vzhledem k odpovědi poskytnuté na první otázku není namístě odpovědět na druhou otázku.

 K nákladům řízení

32     Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 27 bod 2 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky, Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a Úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, jakož i čl. IV první pododstavec Protokolu připojeného ke zmíněné úmluvě, musejí být vykládány v tom smyslu, že pokud je v dané oblasti použitelná mezinárodní úmluva mezi odesílajícím a dožádaným státem, řádnost doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo vydáno rozhodnutí, musí být posouzena podle ustanovení této úmluvy, s výhradou možnosti použít jako způsob doručení přímé zaslání mezi veřejnými činiteli, v případě, že dožádaný stát nevznese oficiální námitku, v souladu s čl. IV druhým pododstavcem Protokolu.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.