Věc C-257/01

Komise Evropských společenství

v.

Rada Evropské unie

„Nařízení (ES) č. 789/2001 a 790/2001 – Vízová politika – Kontrola a ostraha hranic – Článek 202 ES – Prováděcí pravomoci vyhrazené Radě – Aktualizace vyhrazená členským státům – Zvláštní povaha případů – Povinnost odůvodnění“

Stanovisko generálního advokáta P. Légera přednesené dne 27. dubna 2004          

Rozsudek Soudního dvora (pléna) ze dne 18. ledna 2005          

Shrnutí rozsudku

1.     Akty orgánů – Nařízení – Základní nařízení a prováděcí nařízení – Prováděcí pravomoci vyhrazené Radou – Podmínky – Zvláštní a odůvodněné případy – Opatření, kterými se provádí podmínky uplatňování pravidel o překračování vnějších hranic a pravidel o vízech

(Čl. 202 ES a 253 ES; nařízení Rady č. 789/2001 a 790/2001; rozhodnutí Rady 1999/468, čl. 1, pododst. 1)

2.     Evropské společenství – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Překračování vnějších hranic a víza – Stanovení postupu Radou pro sdělování změn podmínek uplatňování členskými státy – Přípustnost

(Nařízení Rady č. 789/2001, čl. 2, a č. 790/2001, čl. 2)

1.     V souladu s článkem 202 ES a prvním pododstavcem článku 1 rozhodnutí 1999/468 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (druhé rozhodnutí o komitologii), je-li namístě přijmout na úrovni Společenství opatření k provedení základního aktu, přísluší zpravidla výkon této pravomoci právě Komisi.

V tomto ohledu se v preambuli nařízení č. 789/2001 a č. 790/2001, která Radě vyhrazují prováděcí pravomoci, co se týče některých podrobných ustanovení a praktických postupů pro posuzování žádostí o udělení víza, respektive pro provádění kontrol a ostrahy hranic, výslovně odkazuje na důležitou úlohu členských států v oblasti víz a ostrahy hranic, jakož i na c itlivost těchto oblastí, zejména pokud jde o politické vztahy se třetími zeměmi. Rada mohla rozumně usoudit, že se jedná o zvláštní případ, a řádně odůvodnila v souladu s článkem 253 ES rozhodnutí vyhradit si přechodně pravomoc k provedení veškerých taxativně uvedených ustanovení Společných konzulárních instrukcí a Společné příručky, které stanoví podmínky uplatňování pravidel o překračování vnějších hranic a o vízech obsažených v Úmluvě k provedení Schengenské dohody.

Nahlíží-li se na tyto úvahy v kontextu, do něhož patří, jsou způsobilé, byť jsou obecné a stručné, jasně ukázat důvody vyhrazení prováděcí pravomoci ve prospěch Rady a umožnit Soudnímu dvoru, aby vykonal svůj přezkum.

(viz body 49–53, 59)

2.     Z článku 2 nařízení č. 789/2001 a č. 790/2001, který Radě vyhrazuje prováděcí pravomoci, co se týče některých podrobných ustanovení a praktických postupů pro posuzování žádostí o udělení víza, respektive pro provádění kontrol a ostrahy hranic, vyplývá, že každý členský stát může sám, nebo někdy v součinnosti s ostatními členskými státy, pozměnit obsah některých z těchto ustanovení nebo podmínek. Pokud jde o tyto předpisy přijaté v době, kdy dotčená oblast spadala do mezivládní spolupráce, jejich začlenění do rámce Evropské unie počínaje vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost nemělo samo o sobě ten účinek, že by ihned zbavilo členské státy pravomocí, k jejichž výkonu byly oprávněny na základě uvedených aktů k zajištění jejich řádného uplatňování.

V tomto velmi specifickém a přechodném kontextu v očekávání vývoje schengenského acquis v právním a institucionálním rámci Evropské unie nelze Radě vytýkat, že stanovila postup, kterým členské státy sdělují změny, které jsou oprávněny provést jednostranně nebo v součinnosti s ostatními členskými státy v některých z těchto ustanovení, jejichž obsah závisí výlučně na informacích, které mají jedině ony samy, v rozsahu, v němž je třeba použít jednotný postup aktualizace, aby bylo zaručeno účinné a řádné uplatňování.

(viz body 65, 69–71)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pléna)

18. ledna 2005 (*)

„Nařízení (ES) č. 789/2001 a č. 790/2001 – Vízová politika – Kontrola a ostraha hranic – Článek 202 ES – Prováděcí pravomoci vyhrazené Radě – Aktualizace vyhrazená členským státům – Zvláštní povaha případů – Povinnost odůvodnění“

Ve věci C‑257/01,

jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES, podaná dne 3. července 2001,

Komise Evropských společenství, zastoupená D. Maidani a C. O’Reilly, jako zmocněnkyněmi, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

podporovaná:

Nizozemským královstvím, zastoupeným H. G. Sevenster, jako zmocněnkyní,

vedlejším účastníkem,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené E. Finnegan a I. Díez Parrou, jako zmocněnci,

žalované,

podporované:

Španělským královstvím, zastoupeným R. Silva de Lapuerta, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejším účastníkem,

SOUDNÍ DVŮR (plénum),

ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas a K. Lenaerts, předsedové senátů, C. Gulmann, J.‑P. Puissochet, R. Schintgen (zpravodaj), N. Colneric, S. von Bahr a J. N. Cunha Rodrigues, soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemnému řízení,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 27. dubna 2004,

vydává tento

Rozsudek

1       Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá zrušení nařízení Rady (ES) č. 789/2001 ze dne 24. dubna 2001, kterým se Radě vyhrazují prováděcí pravomoci v oblasti určitých podrobných předpisů a praktických postupů týkajících se posuzování žádostí o udělení víza (Úř. věst. L 116, s. 2; Zvl. vyd. 19/04, s. 99), a nařízení Rady (ES) č. 790/2001 ze dne 24. dubna 2001, kterým se Radě vyhrazují prováděcí pravomoci v oblasti určitých podrobných předpisů a praktických postupů týkajících se hraničních kontrol a ostrahy hranic (Úř. věst. L 116, s. 5; Zvl. vyd. 19/04, s. 102; dále jen společně „napadená nařízení“).

2       Usneseními předsedy Soudního dvora ze dne 10. října 2001 a 8. listopadu 2001 bylo povoleno vedlejší účastenství Španělského království a Nizozemského království na podporu Rady Evropské unie, respektive Komise.

 Právní rámec

 Příslušná ustanovení Smlouvy o ES

3       Článek 202 ES stanoví:

„K dosažení cílů vytyčených touto smlouvou a za podmínek jí vymezených Rada:

–       [...]

–       [...]

–       svěřuje Komisi v aktech, které přijímá, pravomoci k provádění předpisů, které vydá. Rada může upravit určité podmínky výkonu těchto pravomocí. Rada si může rovněž ve zvláštních případech vyhradit právo vykonávat tyto prováděcí pravomoci přímo. Výše uvedené podmínky musí být v souladu se zásadami a pravidly, které předem Rada přijala na návrh Komise a po obdržení stanoviska Evropského parlamentu jednomyslně.“

4       Článek 62 ES, který je obsažen v hlavě IV Smlouvy nazvané „Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob“, stanoví:

„Rada přijme postupem podle článku 67 ve lhůtě pěti let po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost:

[...]

2)      opatření o překračování vnějších hranic členských států, která stanoví:

a)      pravidla a postupy, které musí členské státy dodržovat při provádění kontrol osob na vnějších hranicích;

b)      vízové předpisy pro zamýšlené pobyty v trvání nejvýše tří měsíců, zahrnující:

i)      seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni;

ii)      postupy a podmínky pro udělování víz členskými státy;

iii)      jednotný vzor víz;

iv)      předpisy pro jednotné vízum;

[...]“

5       Článek 64 odst. 1 ES uvádí:

„Tato hlava se netýká výkonu odpovědnosti členských států za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti.“

6       Článek 67 odst. 1 ES stanoví:

„Rada rozhoduje během přechodného období pěti let po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost na návrh Komise nebo z podnětu členského státu a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně.“

 Úmluva k provedení Schengenské dohody, Společná příručka a Společné konzulární instrukce

7       Podle článku 1 Protokolu o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, který byl připojen jako příloha ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o založení Evropského společenství Amsterodamskou smlouvou (dále jen „protokol“), je třináct členských států Evropské unie zmocněno mezi sebou navázat užší spolupráci v rámci schengenského acquis, definovaného v příloze k uvedenému protokolu.

8       Součástí takto definovaného schengenského acquis je mimo jiné dohoda podepsaná dne 14. června 1985 v Schengenu mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. 2000, L 239, s. 13, dále jen „Schengenská dohoda“), jakož i úmluva k provedení Schengenské dohody (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19, dále jen „ÚPSD“), která byla podepsána dne 19. června 1990, včetně rozhodnutí výkonného výboru zřízeného ÚPSD.

9       Hlava II ÚPSD obsahuje ve svých kapitolách 2 a 3 pravidla týkající se překračování vnějších hranic, respektive víz.

10     Podmínky uplatňování uvedených pravidel byly stanoveny Společnou příručkou (dále jen „SP“), co se týče hraničních kontrol, a Společnými konzulárními instrukcemi pro diplomatické mise a konzulární úřady (Úř. věst. 2002, C 313, s. 1, dále jen „SKI“), co se týče žádostí o udělení víza. Konečná znění SKI a SP byla přijata výkonným výborem na základě článku 132 ÚPSD, jakož i na základě jejího čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 3, článku 8, čl. 12 odst. 3 a článku 17, rozhodnutím ze dne 28. dubna 1999 o konečném znění Společné příručky a Společné konzulární instrukce [SCH/Com‑ex (99) 13] (Úř. věst. 2000, L 239, s. 317, dále jen „rozhodnutí 99/13“).

11     SP a SKI obsahují podrobná normativní ustanovení a zároveň praktické pokyny určené úředníkům, kteří provádějí hraniční kontroly na vnějších hranicích smluvních stran, respektive jejich konzulárním zaměstnancům za účelem běžného vyřizování žádostí o udělení víza.

12     Pokud jde o některé aspekty SKI, je třeba ještě poukázat na několik rozhodnutí výkonného výboru. Jedná se o rozhodnutí ze dne 16. prosince 1998 [SCH/Com‑ex (98) 56] (Úř. věst. 2000, L 239, s. 207, dále jen „rozhodnutí 98/56“) a ze dne 28. dubna 1999 [SCH/Com‑ex (99) 14] (Úř. věst. 2000, L 239, s. 298, dále jen „rozhodnutí 99/14“) o vytvoření příručky o dokladech, do nichž lze vyznačit vízum. Mimoto rozhodnutí výkonného výboru ze dne 21. listopadu 1994 [SCH/Com‑ex (94) 15 rev.] (Úř. věst. 2000, L 239, s. 165, dále jen „rozhodnutí 94/15“) zavádí automatizovaný postup pro konzultace ústředních orgánů podle čl. 17 odst. 2 ÚPSD.

13     Podle prvního pododstavce čl. 2 odst. 1 protokolu je ode dne vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost schengenské acquis okamžitě použitelné pro třináct členských států uvedených v článku 1. Totéž ustanovení stanoví, že Rada nahrazuje zmíněný výkonný výbor při výkonu jeho funkcí.

14     Podle druhé věty druhého pododstavce čl. 2 odst. 1 protokolu Rada vydala dne 20. května 1999 rozhodnutí 1999/436/ES, které určuje právní základ všech ustanovení nebo rozhodnutí, jež tvoří schengenské acquis, v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy o založení Evropského společenství a Smlouvy o Evropské unii (Úř. věst. L 176, s. 17; Zvl. vyd. 19/01, s. 152). Z článku 2 uvedeného rozhodnutí ve spojení s jeho přílohou A vyplývá, že články 62 ES a 63 ES představují nové právní základy rozhodnutí 99/13, kdežto čl. 62 odst. 2 písm. b) bod ii) ES, článek 62 ES, respektive čl. 62 odst. 2 písm. b) ES představují v tomto pořadí nové právní základy rozhodnutí 98/56, 99/14 a 94/15.

 Rozhodnutí 1999/468/ES

15     Podle prvního pododstavce článku 1 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst. L 184, s. 23; Zvl. vyd. 01/03, s. 124; dále jen „druhé rozhodnutí o komitologii“):

„[p]rováděcí pravomoci, s výjimkou zvláštních a odůvodněných případů, kdy základní akt vyhrazuje Radě právo vykonávat některé z nich přímo, se svěřují Komisi v souladu s příslušnými ustanoveními základního aktu. Tato ustanovení upřesňují podstatné prvky takto svěřených pravomocí.“

 Napadená nařízení

16     V návaznosti na přijetí rozhodnutí 1999/436 bylo považováno za vhodné definovat v aktu Společenství postupy upravující opatření k provádění a aktualizaci SP a SKI.

17     Za tímto účelem Rada schválila nařízení č. 789/2001 a č. 790/2001 na základě článku 62 bodů 2 a 3 ES, respektive čl. 62 bodu 2 písm. a) a b) ES a čl. 67 odst. 1 ES.

18     Podle druhého až čtvrtého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001 a druhého bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001 musí být některá „podrobná ustanovení a praktické postupy“ pro posuzování žádostí o udělení víza, respektive pro provádění hraničních kontrol a ostrahy hranic na vnějších hranicích obsažené v SKI, respektive v SP, jakož i v jejich přílohách „pravidelně pozměňovány a aktualizovány v závislosti na provozních požadavcích“ orgánů příslušných v dané oblasti.

19     V tomto smyslu napadená nařízení zavádějí dva postupy. Jednak ve svém článku 1 stanoví, že některá ustanovení tam vyjmenovaná může jednomyslně měnit Rada. Kromě toho článek 2 uvedených nařízení zavádí postup, jímž členské státy sdělí změny, které si přejí provést v určitých vyjmenovaných ustanoveních nebo částech příloh SKI a SP, generálnímu tajemníku Rady, který tyto změny posléze sdělí členům Rady a Komisi.

Nařízení č. 789/2001

20     Podle osmého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001:

„Jelikož členské státy mají důležitou úlohu při vývoji vízové politiky, která svědčí o citlivosti této oblasti, zejména pokud jde o politické vztahy se třetími zeměmi, vyhrazuje si Rada právo během přechodného období pěti let uvedeného v čl. 67 odst. 1 Smlouvy jednomyslně přijímat, pozměňovat a aktualizovat výše uvedená podrobná ustanovení a praktické postupy, dokud neposoudí podmínky, za nichž by tyto prováděcí pravomoci byly po skončení zmíněného přechodného období přeneseny na Komisi.“

21     Článek 1 odst. 1 a odst. 2 téhož nařízení stanoví:

„1. Rada jednomyslně z podnětu jednoho ze svých členů nebo na návrh Komise případně změní části II, III, V, VI, VII a VIII Společné konzulární instrukce a její přílohu 2 (s výjimkou seznamu B a vízové povinnosti zemí uvedených v seznamu A, pro které není nutná předchozí konzultace), části I a III přílohy 3 a její přílohy 6, 10, 11, 12, 13, 14 a 15.

2. Rada jednomyslně z podnětu jednoho ze svých členů nebo na návrh Komise případně pozmění úvod a části I, II a III schengenské konzultační sítě (technické podmínky) a její přílohy 2, 2A, 3, 4, 5, 7 a 8.“

22     Ustanovení SKI, která může Rada změnit na základě článku 1 nařízení č. 789/2001, se týkají následujících záležitostí:

–       diplomatická mise nebo konzulární úřad příslušný pro žádost o udělení víza pro pobyt, který netrvá déle než tři měsíce (část II SKI);

–       přijímání žádostí o udělení víza pro pobyt, který netrvá déle než tři měsíce (část III SKI);

–       posuzování žádostí a přijetí rozhodnutí (část V SKI);

–       způsob vyplňování vízového štítku (část VI SKI);

–       správa a organizace vízových oddělení (část VII SKI);

–       konzulární spolupráce na místní úrovni (část VIII SKI);

–       předpisy pro cestování držitelů diplomatických, úředních a služebních pasů a držitelů propustek, které vydávají svým úředníkům některé mezinárodní mezivládní organizace (příloha 2 SKI, s výjimkou seznamu B a požadavků v oblasti víz týkajících se zemí uvedených v seznamu A, pro které není nezbytná předchozí konzultace);

–       společný seznam třetích států, jejichž státní příslušníci podléhají povinnosti letištních průjezdních víz ve všech členských státech, které jsou smluvními stranami Schengenské dohody (dále jen „státy Schengenu“), přičemž držitelé cestovních dokladů vydaných těmito státy rovněž podléhají této vízové povinnosti (příloha 3, část I SKI);

–       seznam povolení k pobytu členských států Evropského hospodářského prostoru, jejichž držitelé jsou při předložení tohoto dokladu osvobozeni od povinnosti letištních průjezdních víz (příloha 3, část III SKI);

–       seznam honorárních konzulů zmocněných výjimečně a po přechodnou dobu udělovat jednotná víza (příloha 6 SKI);

–       pokyny pro zapisování údajů do strojově čitelné zóny (příloha 10 SKI);

–       kritéria, na základě kterých lze do cestovních dokladů vyznačit vízum (příloha 11 SKI);

–       poplatky vyjádřené v eurech, které mají být vybírány, odpovídající správním nákladům vyřizování žádostí o udělení víza (příloha 12 SKI);

–       pokyny pro vyplňování vízových štítků (příloha 13 SKI);

–       povinnosti, pokud jde o informování smluvních stran při udělování víz s omezenou územní platností, při prohlášení jednotného víza za neplatné od počátku, při jeho zrušení a při zkrácení doby jeho platnosti a při udělování vnitrostátních povolení k pobytu (příloha 14 SKI);

–       vzory jednotných formulářů, kterými se prokazuje pozvání, závazek poskytnutí podpory nebo potvrzení o ubytování, vypracované smluvními stranami (příloha 15 SKI).

23     Mimoto podle desátého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001:

„Je rovněž nezbytné stanovit postup, jímž jsou členové Rady a Komise neprodleně informováni o všech změnách příručky o dokladech, do nichž lze vyznačit vízum, příručky o udělování schengenských víz ve třetích zemích, kde nemají všechny státy Schengenu svá zastoupení, příloh 6 a 9 schengenské konzultační sítě (technické podmínky) a příloh Společné konzulární instrukce, které jsou zcela nebo zčásti tvořeny soupisem věcných informací poskytovaných každým členským státem v souladu s vlastními pravidly, a které tedy nelze přijmout, pozměnit nebo aktualizovat aktem Rady.“

24     Článek 2 uvedeného nařízení stanoví:

„1. Každý členský stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady, jaké změny si přeje provést ve Společné konzulární instrukci, pokud se týkají části III její přílohy 1, seznamu A jeho přílohy 2 (s výjimkou vízové povinnosti zemí uvedených v seznamu A, u kterých je nutná předchozí konzultace) a seznamu B přílohy 2 části II její přílohy 3 a příloh 4, 5, 7 a 9, příručky o dokladech, do nichž lze vyznačit víza, příručky o udělování schengenských víz ve třetích státech, kde nemají všechny státy Schengenu své zastoupení, a příloh 6 a 9 schengenské konzultační sítě (technické podmínky).

2. Členský stát, který si přeje provést změny přílohy 4, 5B, 5C, 7 nebo 9 Společné konzulární instrukce, předloží nejdříve návrh na změnu ostatním členským státům a poskytne jim příležitost k návrhu se vyjádřit.

3. Změny provedené podle odstavců 1 a 2 se považují za účinné ode dne, kdy je generální tajemník sdělí členům Rady a Komisi.“

25     Ustanovení SKI, která mohou být změněna členskými státy v souladu s článkem 2 nařízení č. 789/2001, se týkají následujících záležitostí:

–       seznam zemí, jejichž státní příslušníci nepodléhají vízové povinnosti v jednom nebo několika státech Schengenu, pokud jsou držiteli diplomatických, úředních nebo služebních pasů, ale podléhají této povinnosti, pokud jsou držiteli obyčejných cestovních pasů (příloha 2, seznam A SKI, s výjimkou požadavků v oblasti víz týkajících se zemí uvedených v tomto seznamu, pro které je nezbytná předchozí konzultace);

–       seznam zemí, jejichž státní příslušníci podléhají vízové povinnosti v jednom nebo několika státech Schengenu, pokud jsou držiteli diplomatických, úředních nebo služebních pasů, ale nepodléhají této povinnosti, pokud jsou držiteli obyčejných cestovních pasů (příloha 2, seznam B SKI);

–       společný seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci podléhají povinnosti letištních průjezdních víz pouze v některých státech Schengenu, přičemž držitelé cestovních dokladů vydaných těmito třetími zeměmi rovněž podléhají této vízové povinnosti (příloha 3, část II SKI);

–       seznam dokladů opravňujících ke vstupu bez víza (příloha 4 SKI);

–       seznam žádostí o udělení víza, které vyžadují předchozí konzultaci ústředních orgánů příslušného členského státu podle čl. 17 odst. 2 ÚPSD (příloha 5A SKI);

–       seznam žádostí o udělení víza, které vyžadují předchozí konzultaci ústředních orgánů ostatních smluvních stran podle čl. 17 odst. 2 ÚPSD (přílohy 5B a 5C SKI);

–       orientační částky (to jest dostatečné prostředky na obživu) vyžadované při přechodu hranic, které každoročně stanoví vnitrostátní orgány (příloha 7 SKI);

–       údaje, které smluvní strany případně zapisují do oddílu vízového štítku „poznámky“ (příloha 9 SKI);

–       určité aspekty týkající se automatizovaného postupu pro konzultace za účelem udělování víz [přílohy 6 a 9 „schengenské konzultační sítě (technických podmínek)“].

Nařízení č. 790/2001

26     Pátý bod odůvodnění nařízení č. 790/2001, jehož znění je téměř totožné s osmým bodem odůvodnění nařízení č. 789/2001, stanoví:

„Jelikož členské státy mají důležitou úlohu při vývoji politiky týkající se hranic, která svědčí o citlivosti této oblasti, zejména pokud jde o politické vztahy se třetími zeměmi, vyhrazuje si Rada právo během přechodného období pěti let uvedeného v čl. 67 odst. 1 Smlouvy jednomyslně přijímat, pozměňovat a aktualizovat výše uvedená podrobná ustanovení a praktické postupy, dokud neposoudí podmínky, za nichž by tyto prováděcí pravomoci byly po skončení zmíněného přechodného období přeneseny na Komisi.“

27     Článek 1 odst. 1 téhož nařízení stanoví:

„Rada jednomyslně z podnětu jednoho ze svých členů nebo na návrh Komise případně změní část I body 1.2, 1.3, 1.3.1, 1.3.3, 2.1, 3.1.2, 3.1.3, 3.1.4, 3.2.4, 4.1, 4.1.1, 4.1.2 a část II body 1.1, 1.3, 1.4.1, 1.4.1a, 1.4.4, 1.4.5, 1.4.6, 1.4.7, 1.4.8, 2.1, 2.2.2, 2.2.3, 2.2.4, 2.3, 3.1, 3.2, 3.3.1, 3.3.2, 3.3.3, 3.3.4, 3.3.5, 3.3.6, 3.3.7, 3.3.8, 3.4, 3.5, 4.1, 4.2, 5.2, 5.3, 5.4, 5.5, 5.6, 6.4, 6.5, 6.6, 6.7, 6.8, 6.9, 6.10 a 6.11 Společné příručky, jakož i její přílohu 9.“

28     Ustanovení SP, která může Rada změnit na základě článku 1 nařízení č. 790/2001, se týkají následujících záležitostí:

–       překračování hranic na schválených hraničních přechodech (část I, bod 1.2 SP);

–       překračování hranic mimo uvedené přechody (část I, body 1.3, 1.3.1 a 1.3.3 SP);

–       pro každou zemi seznam dokladů uznávaných jako platné doklady pro překročení vnějších hranic a dokladů, do nichž lze vyznačit vízum (část I, bod 2.1 SP);

–       technický popis vízového štítku uvedený v příloze 6 SP (její část I, bod 3.1.2);

–       vzory vízových štítků obsahující údaje, které do nich mohou být vyznačeny, obsažené v příloze 7 SP (její část I, bod 3.1.3);

–       pravidlo, podle kterého „[ú]daje vytištěné na vízovém štítku jsou uvedeny v anglickém a francouzském znění a v příslušných vnitrostátních jazycích“ (neoficiální překlad) (část I, bod 3.1.4 SP);

–       pravidlo, podle kterého „[z]ásady a postupy pro informování smluvních stran při udělování víz s omezenou územní platností, při prohlášení jednotného víza za neplatné od počátku, při jeho zrušení a při zkrácení doby jeho platnosti a při udělování vnitrostátních povolení k pobytu jsou popsány v příloze 8a“ (neoficiální překlad) (část I, bod 3.2.4 SP);

–       doklady a skutečnosti sloužící k prokázání hodnověrnosti důvodů vstupu, které mohou být dovolávány (část I, body 4.1, 4.1.1 a 4.1.2 SP);

–       zaměstnanci, kteří jsou oprávněni k výkonu opatření kontroly a ostrahy (část II, bod 1.1 SP);

–       podmínky kontroly (část II, bod 1.3 SP);

–       některá podrobná ustanovení ve věci podmínek odmítnutí vstupu (část II, body 1.4.1, 1.4.1a a 1.4.4 až 1.4.8 SP);

–       podrobná ustanovení ve věci vyznačování razítek (část II, bod 2.1 SP);

–       některá podrobná ustanovení ve věci ostrahy vnějších hranic mimo hraniční přechody a mimo jejich provozní dobu (část II, body 2.2.2, 2.2.3 a 2.2.4 SP);

–       seznam informací, které musejí být uvedeny v rejstříku (část II, bod 2.3 SP);

–       kontrola silniční dopravy (část II, bod 3.1 SP);

–       kontrola železniční dopravy (část II, bod 3.2 SP);

–       postup pro určení místa kontroly osob a příručních zavazadel, pokud jde o mezinárodní civilní leteckou dopravu (část II, bod 3.3.1 SP);

–       další podmínky ve věci kontroly osob, pokud jde o mezinárodní civilní leteckou dopravu (část II, bod 3.3.2, 3.3.3, 3.3.4 a 3.3.5 SP);

–       postup při kontrole na letištích (část II, bod 3.3.6 SP);

–       pravidlo, podle kterého „[z]a účelem předcházení rizikům je třeba na letištích kontrolovat cestující na vnitrostátních letech, u nichž nebylo s jistotou zjištěno, že mají místo odletu nebo místo určení výlučně na území smluvních stran bez mezipřistání na území třetího státu“ (neoficiální překlad) (část II, bod 3.3.7 SP);

–       kontrola námořní dopravy s výjimkou pravidelných překládacích spojů, výletní vodní dopravy, příbřežního rybolovu a vnitrostátní dopravy (část II, bod 3.4 SP);

–       kontrola plavby na vnitrostátních vodách (část II, bod 3.5 SP);

–       výměna informací (část II, bod 4.1 SP);

–       přidělení spojovacích úředníků (část II, bod 4.2 SP);

–       udělení víza na hranici (část II, body 5.2 až 5.6 SP);

–       zvláštní pravidla ve věci kontroly pilotů letadel a dalších členů posádky (část II, bod 6.4 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly námořníků (část II, bod 6.5 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly držitelů diplomatických, úředních nebo služebních pasů (část II, bod 6.6 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly přeshraničních pracovníků (část II, bod 6.7 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly nezletilých (část II, bod 6.8 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly hromadného cestování (část II, bod 6.9 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly cizinců, kteří na hranici podají žádost o azyl (část II, bod 6.10 SP);

–       zvláštní pravidla vydaná ve věci kontroly členů mezinárodních organizací (část II, bod 6.11 SP);

–       vzor víza pro dlouhodobý pobyt (příloha 9 SP).

29     Sedmý bod odůvodnění nařízení č. 790/2001, jehož znění je obdobné znění desátého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001, uvádí:

„Je rovněž nezbytné stanovit postup, jímž jsou členové Rady a Komise neprodleně informováni o všech změnách příloh společné příručky, které jsou zcela nebo zčásti tvořeny soupisem věcných informací poskytovaných každým členským státem v souladu s vlastními pravidly, a které tedy nelze přijmout, pozměnit nebo aktualizovat aktem Rady.“

30     Článek 2 nařízení č. 790/2001 stanoví:

„1. Každý členský stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady, jaké změny si přeje provést v bodě 1.3.2 části I a v přílohách 1, 2, 3, 7, 12 a 13 Společné příručky.

2. Změny provedené podle odstavce 1 se považují za účinné ode dne, kdy je generální tajemník sdělí členům Rady a Komisi.“

31     Ustanovení SP, která mohou být změněna členskými státy v souladu s článkem 2 nařízení č. 790/2001, se týkají následujících záležitostí:

–       pravidla, podle kterého „[s]tátní příslušníci Belgického království, Dánského království, Francouzské republiky, Velkovévodství lucemburského a Nizozemského království jsou oprávněni překračovat všude hranice státu, jehož mají státní příslušnost“ (neoficiální překlad) (část I, bod 1.3.2 SP);

–       schválené hraniční přechody ve smyslu části I, bodu 1.2 SP (její příloha 1);

–       vzory vízových štítků ve smyslu části I, bodu 3.1.3 SP (její příloha 7);

–       vzory zvláštních listů, to jest povolení, která nahrazují vízum (příloha 12 SP);

–       vzory průkazů totožnosti vydávaných ministerstvem zahraničních věcí (příloha 13 SP).

32     Je třeba uvést, že přílohy 2 a 3 SP, které jsou uvedeny v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 790/2001, byly zrušeny rozhodnutím Rady 2002/352/ES ze dne 25. dubna 2002 o úpravě Společné příručky (Úř. věst. L 123, s. 47; Zvl. vyd. 19/04, s. 240).

 K žalobě

33     Na podporu své žaloby se Komise dovolává dvou žalobních důvodů. První vychází z porušení článku 202 ES a článku 1 druhého rozhodnutí o komitologii v tom, že Rada si měla v článku 1 každého z napadených rozhodnutí vyhradit prováděcí pravomoci neoprávněně a bez uvedení dostatečného odůvodnění. Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 202 ES vzniklého tím, že články 2 napadených nařízení udělují pravomoc členským státům k tomu, aby samy změnily jednak určité body SKI a určitých rozhodnutí výkonného výboru je doplňujících a jednak body SP.

 K prvnímu žalobnímu důvodu týkajícímu se vyhrazení pravomocí ve prospěch Rady

Argumentace účastníků řízení

34     První žalobní důvod sestává ze dvou částí. V první části tohoto žalobního důvodu Komise tvrdí, že Rada neprokázala, že prováděcí opatření stanovená napadenými nařízeními mají zvláštní povahu, která by mohla odůvodnit výkon prováděcích pravomocí Radou. Z osmého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001, respektive z pátého bodu odůvodnění č. 790/2001 vyplývá, že Rada předložila „obecné“ odůvodnění, které se může vztahovat na celou oblast SKI a SP, a nikoliv na zvláštní opatření.

35     Podle Komise totiž uvedené body odůvodnění neupřesňují povahu ani obsah předmětných prováděcích pravomocí, kterými by byla prokázána nezbytnost toho, aby Rada sama vykonávala takové pravomoci, přičemž pouhý obecný poukaz na vízovou politiku a ostrahu hranic nemůže postačovat k prokázání zvláštní povahy opatření, která mají být přijata.

36     Stejně tak odůvodnění vycházející jak z „důležité úlohy členských států“, která se podle Komise může vztahovat pouze k okolnosti, že členské státy mohou v rámci hlavy IV Smlouvy podávat legislativní podněty, tak i z citlivosti otázek týkajících se ostrahy hranic a udělování víz, zejména na úrovni politických vztahů se třetími zeměmi, což má právě vysvětlovat důležitou úlohu členských států, může podle Komise platit pro všechna prováděcí opatření, která by byla přijata v rámci uvedené hlavy IV.

37     Konečně podle Komise poukaz na přechodné období pěti let uvedené v čl. 67 odst. 1 ES a závazek Rady posoudit „podmínky, za nichž by tyto prováděcí pravomoci byly [...] přeneseny na Komisi“ po skončení tohoto období jasně potvrzuje, že důvod, proč si Rada vyhradila tyto prováděcí pravomoci, nespočívá v povaze nebo obsahu základních aktů, ale ve skutečnosti, že tyto akty spadají do hlavy IV Smlouvy.

38     V druhé části prvního žalobního důvodu se Komise domnívá, že nezávisle na zvláštní povaze prováděcích opatření Rada porušila povinnost odůvodnění stanovenou v článku 253 ES. Odůvodnění založené jednak na institucionálních zvláštnostech hlavy IV Smlouvy a jednak na citlivosti dotčených politik nemůže být důvodem pro rozhodnutí Rady vyhradit si prováděcí pravomoci stanovené napadenými nařízeními.

39     Pokud se jedná o institucionální zvláštnosti hlavy IV Smlouvy, Komise uplatňuje, že takové oblasti, jakými jsou vnější hranice, právo azylu, přistěhovalectví a soudní spolupráce v občanských věcech, které dříve spadaly pod hlavu VI Smlouvy o Evropské unii, byly „převedeny do práva Společenství“.

40     Podle Komise mají členské státy zajisté právo podávat legislativní podněty v průběhu přechodného období pěti let, stanoveného v čl. 67 odst. 1 ES, a článek 68 ES obsahuje odchylná ustanovení, co se týče postupu upraveného v článku 234 ES. Avšak zvláštní nebo odchylná ustanovení hlavy IV Smlouvy o ES nemohou zabránit použití „komitologických“ postupů uplatňovaných na základě článku 202 ES.

41     Mimoto, i kdyby snad bylo třeba připustit citlivost oblastí týkajících se ostrahy hranic a udělování víz, Komise uplatňuje, že je schopna zpracovávat takováto témata a v každém případě že nemůže jednat, aniž by zapojila členské státy do přijímání rozhodnutí v souladu s „komitologickými“ postupy. Komise zdůrazňuje institucionální úlohu, kterou jí přiznává Smlouva, pokud jde o vztahy se třetími zeměmi, zejména ve fázi sjednávání vnějších dohod. Rovněž uvádí, že některé stránky vízové politiky, zejména určování států, jejichž státní příslušníci musí mít vízum, již spadaly do rámce Společenství před přijetím Amsterodamské smlouvy. Konečně se podle ní uvedené oblasti týkají pouze procedurálních otázek a otázek formy.

42     Rada úvodem tvrdí, že SKI a SP jsou hybridními instrumenty v tom smyslu, že oba obsahují zároveň ustanovení legislativní, exekutivní i věcné povahy. Napadená nařízení berou v úvahu toto specifikum, když stanoví tři odlišné postupy pro změnu SKI a SP. Podle jedenáctého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001 a osmého bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001 mohou být ustanovení normativní povahy měněna pouze v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy o ES; ustanovení mající exekutivní povahu mohou být měněna pouze v souladu s postupem uvedeným v článku 1 každého z napadených nařízení a pouze změny těchto ustanovení mohou být považovány za prováděcí opatření; konečně informace věcné povahy mohou být pozměňovány pouze v souladu s postupem stanoveným v článku 2 každého z uvedených nařízení.

43     Rada rovněž úvodem podotýká, že obsah SKI a SP vykazuje řadu společných bodů z toho důvodu, že orgány příslušné v oblasti víz a orgány příslušné k ostraze hranic musí často konzultovat tytéž informace v rámci svých příslušných úkolů, což podle Rady vysvětluje podobnost postupů zavedených napadenými nařízeními.

44     Jako odpověď na první žalobní důvod Rada uplatňuje, že osmý bod odůvodnění nařízení č. 789/2001 a pátý bod odůvodnění nařízení č. 790/2001 jasně uvádějí, že vyhrazení prováděcích pravomocí se specificky týká změn určitých „podrobných ustanovení a praktických postupů“ uvedených v SKI a SP. Povaha a obsah těchto ustanovení jsou podle Rady popsány podrobněji v předcházejících bodech odůvodnění, a sice v prvním, druhém a pátém bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001, jakož i v prvním a druhém bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001. V důsledku toho nemá předložené odůvodnění obecnou povahu a nemohlo by se vztahovat na veškerá opatření přijímaná v rámci hlavy IV Smlouvy. V tomto ohledu Rada upřesňuje, že již přijala celou řadu aktů založených na této hlavě, včetně aktů v oblasti víz, aniž by si vyhradila prováděcí pravomoci.

45     Rada tvrdí, že úvahy, které ji přiměly k tomu, aby si v projednávaném případě vyhradila prováděcí pravomoci, jsou shodné s úvahami, které vedly autory Amsterodamské smlouvy k tomu, aby přiznali členským státům v úvodním období pěti let právo podávat podněty v rámci hlavy IV Smlouvy o ES. Tytéž důvody rovněž vedly Radu k tomu, aby stanovila, že k pozměňování a aktualizaci předmětných opatření je třeba jednomyslného rozhodnutí.

46     V tomto ohledu Rada zdůrazňuje, že v době přijímání napadených nařízení bylo začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie a přiznání nových pravomocí Společenství v oblasti vízové politiky a ostrahy hranic novou problematikou.

47     Podle Rady právě z důvodu, že rozhodnutí vyhradit si prováděcí pravomoci představuje výjimku, a nikoli pravidlo, Rada navzdory citlivosti této oblasti uvedla, že posoudí podmínky, za nichž by tyto pravomoci byly po skončení přechodného období pěti let uvedeného v čl. 67 odst. 1 ES přeneseny na Komisi. Rada tvrdí, že lhůta tří let, které zbývaly do uplynutí tohoto období, byla přiměřenou lhůtou k tomu, aby jí umožnila vyhodnotit, zda úvahy, které ji původně vedly k tomu, aby si vyhradila prováděcí pravomoci, jsou stále relevantní.

48     Rada popírá, že by si vyhradila prováděcí pravomoci z důvodu, že předmětná opatření spadají do hlavy IV Smlouvy. Ostatně od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost přijala řadu opatření v oblastech, na něž se vztahuje tato hlava, která obsahují „komitologická“ ustanovení.

Závěry Soudního dvora

49     Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 druhého rozhodnutí o komitologii jsou prováděcí pravomoci přeneseny na Komisi s výjimkou zvláštních a odůvodněných případů, kdy základní akt vyhrazuje Radě právo přímého výkonu některých z nich. V tom se toto ustanovení omezuje na opakování požadavků zároveň uvedených ve třetí odrážce článku 202 ES a v článku 253 ES.

50     V tomto ohledu, jak již Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 24. října 1989, Komise v. Rada (C‑16/88, Recueil, s. 3457, bod 10), od změn, které článek 145 Smlouvy o ES (nyní článek 202 ES) doznal v důsledku Jednotného evropského aktu, si Rada může vyhradit přímý výkon prováděcích pravomocí pouze ve zvláštních případech, přičemž toto rozhodnutí musí podrobně odůvodnit.

51     To znamená, že Rada je povinna v závislosti na povaze a obsahu základního aktu, který má být proveden nebo pozměněn, řádně odůvodnit výjimku z pravidla, podle něhož v systému Smlouvy, je‑li namístě přijmout na úrovni Společenství opatření k provedení základního aktu, přísluší zpravidla výkon této pravomoci právě Komisi.

52     V projednávaném případě Rada výslovně poukázala v osmém bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001 a v pátém bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001 na důležitou úlohu členských států v oblasti víz a ostrahy hranic, jakož i na citlivost těchto oblastí, zejména pokud jde o politické vztahy se třetími zeměmi.

53     Je nepopiratelné, že tyto úvahy jsou obecné a zároveň stručné. Avšak nahlížíme‑li na ně v kontextu, do něhož patří, jsou způsobilé jasně ukázat důvody vyhrazení prováděcí pravomoci ve prospěch Rady a umožnit Soudnímu dvoru, aby vykonal svůj přezkum.

54     Je totiž nutno konstatovat, že zaprvé před vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost, který o dva roky předcházel přijetí napadených nařízení, vízová politika – s výhradou určení třetích zemí, jejichž státní příslušníci musejí mít při překročení vnějších hranic členských států vízum, jak bylo uvedeno v čl. 100c odst. 1 Smlouvy o ES (zrušeném Amsterodamskou smlouvou) – jakož i politika vnějších hranic celkově nepodléhaly pravomoci Evropských společenství, ale vztahovaly se na ně postupy stanovené v rámci hlavy VI Smlouvy o Evropské unii.

55     Zadruhé hlava IV Smlouvy o ES obsahuje v článcích 67 ES a 68 ES odchylná a zvláštní ustanovení evolutivní povahy, co se týče postupů při tvorbě sekundárního práva a žádostí o rozhodnutí o předběžných otázkách. Tak čl. 67 odst. 1 a odst. 2 ES stanoví přechodné období pěti let po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost, během něhož v zásadě Rada rozhoduje jednomyslně na návrh Komise nebo z podnětu členského státu a po konzultaci s Evropským parlamentem. Po skončení tohoto období Rada přijímá legislativní opatření výlučně na návrh Komise a může jednomyslně rozhodnout, že na všechny oblasti nebo na části oblastí, na něž se vztahuje uvedená hlava IV, se použije postup podle článku 251 ES a přizpůsobí se ustanovení o pravomocích Soudního dvora.

56     Ustanovení této povahy svědčí o zvláštní povaze oblastí, na něž se vztahují napadená nařízení a které až do 1. května 1999 převážně spadaly pod postupy stanovené v rámci hlavy VI Smlouvy o Evropské unii, když autoři Smlouvy o ES nechtěli bez dalšího přiznat Komisi výhradní právo podávat podněty v této oblasti.

57     Zatřetí mají ustanovení taxativně uvedená v článku 1 napadených nařízení zřetelně vymezený obsah. I když je pravda, že představují významnou část SKI a SP, nic to nemění na tom, že v žádném případě nevyčerpávají oblast víz a ostrahy vnějších hranic.

58     Začtvrté vyplývá z osmého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001 a z pátého bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001, že Rada se zavázala posoudit podmínky, za nichž by prováděcí pravomoci vyhrazené těmito nařízeními mohly být po skončení přechodného období tří let přeneseny na Komisi.

59     Ze všech těchto důvodů, které dostatečně vyplývají z odůvodnění napadených nařízení a z jejich kontextu, je namístě mít za to, že Rada mohla rozumně usoudit, že se jedná o zvláštní případ, a řádně odůvodnila v souladu s článkem 253 ES rozhodnutí vyhradit si přechodně pravomoc k provedení veškerých taxativně uvedených ustanovení SKI a SP.

60     Okolnost, že osmý bod odůvodnění nařízení č. 789/2001 a pátý bod odůvodnění nařízení č. 790/2001 jsou téměř shodného znění, nemůže sama o sobě zpochybnit tento závěr s přihlédnutím právě k úzkým spojitostem, které bezesporu existují mezi oblastí víz a oblastí ostrahy hranic.

61     Za těchto podmínek musí být první žalobní důvod, kterého se dovolává Komise na podporu své žaloby, zamítnut.

 K druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se prováděcí pravomoci přenesené na členské státy

Argumentace účastníků řízení

62     Ve svém druhém žalobním důvodu Komise tvrdí, že postup při pozměňování nebo aktualizaci SKI a SP členskými státy, stanovený v článku 2 napadených nařízení, je v rozporu s článkem 202 ES. Toto posledně jmenované ustanovení, které podle Komise pouze umožňuje Radě, aby si vyhradila prováděcí pravomoci nebo je svěřila Komisi, totiž podle ní takový postup nedovoluje.

63     Dodává, že i když se uvedený postup týká informací věcné povahy, které mají členské státy, jsou tyto obsaženy v instrumentech, jejichž právní základ na základě rozhodnutí 1999/436 představují ustanovení Smlouvy o ES, takže změny těchto instrumentů musejí být v souladu s běžnými institucionálními pravidly.

64     Rada odpovídá, že změny, jež doznají SKI a SP podle článku 2 napadených nařízení, nemohou být kvalifikovány jako prováděcí opatření, ale vztahuje se na ně mechanismus výměny informací. Jedná se totiž, jak vyplývá z desátého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001 a ze sedmého bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001, o věcné informace, které mohou být poskytnuty pouze každým členským státem. Článek 202 ES je tudíž irelevantní.

Závěry Soudního dvora

65     Z článku 2 napadených rozhodnutí jasně vyplývá, že bez ohledu na použití slovesa „přát si“ může každý členský stát sám, nebo někdy v součinnosti s ostatními členskými státy, pozměnit obsah určitých ustanovení nebo příloh SKI a SP. Podle desátého bodu odůvodnění nařízení č. 789/2001 a sedmého bodu odůvodnění nařízení č. 790/2001 totiž „jsou členové Rady a Komise neprodleně informováni o všech změnách [...]“, což znamená, že pravomoc ke změnám přísluší členským státům.

66     V tomto ohledu je třeba konstatovat, že třetí odrážka článku 202 ES sice upravuje otázku jednotného uplatňování základních aktů Rady nebo Rady a Evropského parlamentu, a tím i dělbu prováděcích pravomocí mezi Radou a Komisí, avšak uvedené ustanovení se netýká dělby pravomocí mezi Společenstvím a členskými státy.

67     Je namístě přezkoumat, zda za účelem uplatnění určitých ustanovení nebo příloh SKI a SP byla Rada povinna použít postupy Společenství nebo zda pravomoc ke změně těchto ustanovení nebo příloh mohla být přenesena na členské státy, aniž by tím bylo zasaženo do práva Společenství.

68     V projednávaném případě Rada uplatňuje, že ustanovení, která mohou být pozměněna členskými státy, zahrnují pouze informace věcné povahy, které mohou efektivně poskytnout pouze členské státy.

69     V tomto ohledu je třeba připomenout, že SKI a SP byly přijaty výkonným výborem v době, kdy dotčená oblast spadala do mezivládní spolupráce. Jejich začlenění do rámce Evropské unie, počínaje vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost, nemělo samo o sobě ten účinek, že by ihned zbavilo členské státy pravomocí, k jejichž výkonu byly oprávněny na základě uvedených aktů k zajištění jejich řádného uplatňování.

70     V tomto velmi specifickém a přechodném kontextu, v očekávání vývoje schengenského acquis v právním a institucionálním rámci Evropské unie, nelze Radě vytýkat, že stanovila postup, kterým členské státy sdělují změny, které jsou oprávněny provést jednostranně nebo v součinnosti s ostatními členskými státy v určitých ustanoveních SKI nebo SP, jejichž obsah závisí výlučně na informacích, které mají jedině ony samy. Taková výtka by mohla efektivně obstát pouze v případě, že by bylo prokázáno, že takto provedený postup může škodit účinnému nebo správnému uplatňování SKI nebo SP.

71     Je však nutno konstatovat, že Komise, která nepopírala věcnou povahu informací obsažených v ustanoveních, která mohou být měněna členskými státy, ani okolnost, že mohou být efektivně poskytnuty pouze těmito členskými státy, pro každé z těchto ustanovení neprokázala a ani se nepokusila prokázat, že je třeba použít jednotný postup aktualizace SKI a SP, aby bylo zaručeno jejich řádné uplatňování. Omezila se na to, že ve své replice příkladmo zkoumala přílohy 4 a 5 SKI.

72     Za těchto podmínek se Soudní dvůr domnívá, že musí omezit svůj přezkum na posouzení legality článku 2 nařízení č. 789/2001 v rozsahu, v němž se vztahuje na přílohy 4 a 5 SKI, které jediné byly zkoumány Komisí v jejích písemných projevech.

73     V tomto ohledu vyplývá z čl. 2 odst. 2 nařízení č. 789/2001, že přeje-li si členský stát provést změny mimo jiné v přílohách 4, 5B a 5C SKI, předloží nejdříve návrh v tomto směru ostatním členským státům, které se mohou vyjádřit.

74     Pokud jde jednak o přílohu 4 SKI, která obsahuje seznam dokladů vydávaných každým členským státem a opravňujících ke vstupu bez víza, Komise uplatňuje, že podle čl. 21 odst. 1 a odst. 2 ÚPSD se mohou státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k pobytu nebo dočasného povolení k pobytu vydaného některou smluvní stranou, na základě tohoto povolení a cestovního dokladu vydaného toutéž smluvní stranou volně pohybovat uvnitř schengenské oblasti po dobu až tří měsíců.

75     I když je pravda, že změna seznamu v příloze 4 SKI má okamžitý dopad na podmínky, za nichž se použije uvedený čl. 21 odst. 1 a odst. 2, nic to nemění na tom, že podle odstavce 3 téhož článku „[s]mluvní strany předají Výkonnému výboru[, který nahradila Rada v souladu s čl. 2 odst. 1 protokolu,] seznamy dokladů, které ve smyslu tohoto článku vystavují jako povolení k pobytu nebo dočasné povolení k pobytu a jako cestovní doklad.“

76     Přitom nic neumožňuje při četbě tohoto ustanovení a při neexistenci jakéhokoli jiného ustanovení práva Společenství, které by v tomto bodě změnilo režim ÚPSD před přijetím napadených nařízení, tvrdit, že jakmile byl seznam předmětných dokladů sdělen výkonnému výboru (nebo Radě), nemají již členské státy nadále pravomoc k určení povahy dokladů vystavovaných jako povolení o pobytu nebo dočasné povolení k pobytu.

77     V důsledku toho Komise neprokázala, že změna přílohy 4 SKI vyžaduje použití jednotného postupu aktualizace.

78     Pokud jde dále o přílohu 5 SKI týkající se případů uvedených v čl. 17 odst. 2 ÚPSD, kdy udělení víza podléhá předchozí konzultaci s ústředním orgánem příslušné smluvní strany a popřípadě konzultaci s ústředními orgány ostatních smluvních stran, je třeba zaprvé konstatovat, že v souladu s bodem 2.1 části II SKI je konzultace vnitrostátního ústředního orgánu diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem posuzujícími žádost o udělení víza předvídána „v případech a v souladu s pravidly a lhůtami stanovenými vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi“. Příloha 5A SKI uvádí právě tyto případy.

79     Komisi se přitom nepodařilo prokázat důvod, proč by s ohledem na odkaz na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti obsažený v tomto ustanovení bylo pro aktualizaci přílohy 5A SKI nutné použití jednotného postupu pro řádné uplatnění bodu 2.1 části II SKI.

80     Zadruhé bod 2.2 části II SKI se týká případů, kdy diplomatická mise nebo konzulární úřad, u nichž byla podána žádost o udělení víza, musí požádat o povolení svůj vlastní ústřední orgán, který musí provést předchozí konzultaci s příslušnými ústředními orgány jedné nebo více dalších smluvních stran. Tento bod stanoví, že „[d]okud výkonný výbor[, který nahradila Rada,] neschválí konečný seznam případů, ve kterých je nutná konzultace, použije se seznam připojený jako příloha k této Společné konzulární instrukci.“ Tento seznam je obsažen právě v příloze 5B.

81     Komise, která nepopírá, že přísluší každému členskému státu, aby určil žádosti o udělení víza, u nichž se vyžaduje předchozí konzultace ústředních orgánů ostatních smluvních stran, však nedoložila důvod, proč mělo být v očekávání konečného seznamu případů vzájemné konzultace sestaveného Radou nutné použití jednotného postupu pro řádné uplatnění bodu 2.2 části II SKI, a zejména pro aktualizaci její přílohy 5B.

82     Zatřetí bod 2.3 části II SKI, který odkazuje na seznam uvedený v její příloze 5C, se týká případů, kdy žádost o udělení víza je podána na velvyslanectví nebo na konzulárním úřadě státu Schengenu, který zastupuje jiný stát Schengenu.

83     Komise neprokázala ani se nepokusila doložit důvod, proč mělo být nutné použití jednotného postupu pro řádné uplatnění bodu 2.3 části II SKI, a zejména pro aktualizaci její přílohy 5C.

84     V důsledku toho je namístě rovněž zamítnout druhý žalobní důvod, který uplatnila Komise na podporu své žaloby.

85     Vzhledem k veškerým předcházejícím úvahám musí být žaloba Komise zamítnuta v celém rozsahu.

 K nákladům řízení

86     Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Komise byla ve sporu neúspěšná, je namístě Komisi uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (plénum) rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: angličtina.