This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52023DC0760
REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS on the review of the Directive on the restriction of the use of certain hazardous substances in electrical and electronic equipment
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o přezkumu směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ o přezkumu směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních
COM/2023/760 final
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 7.12.2023
COM(2023) 760 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
o přezkumu směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních
{SWD(2023) 760 final}
1.Úvod
Tato zpráva byla vypracována s ohledem na výsledek Komisí provedeného obecného přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (dále jen „směrnice RoHS“) ( 1 ). Reaguje na požadavek čl. 24 odst. 2 směrnice RoHS, aby Komise nejpozději do 22. července 2021 provedla obecný přezkum této směrnice a předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu, případně společně s legislativním návrhem.
Podporu při sběru informací a jejich posouzení v rámci hodnotící studie zahájené v roce 2018 a dokončené v březnu 2021( 2 ) poskytli nezávislí konzultanti. V té době byla zahájena další studie, která měla navrhnout možnosti zlepšení nedostatků zjištěných v hodnotící studii a posoudit jejich možné dopady. Jelikož se v průběhu práce ukázalo, že není nutné provést úplné posouzení dopadů, přešlo se k doplnění chybějících údajů pro hodnocení. Tato druhá podpůrná studie byla dokončena v květnu 2023 ( 3 ). V rámci tohoto procesu proběhly konzultace se zúčastněnými stranami, které zahrnovaly otevřenou veřejnou konzultaci a cílené konzultace se zúčastněnými stranami z odvětví a zástupci vnitrostátních správních orgánů. Tato zpráva odráží hlavní výsledky hodnocení provedeného Komisí a podpořeného těmito dvěma studiemi, které jsou v plném rozsahu uvedeny v souvisejícím pracovním dokumentu útvarů Komise ( 4 ). Na tomto základě byly vypracovány závěry pro budoucnost.
2.Souvislosti
Směrnice RoHS z roku 2011 navazuje na přepracované znění dřívější směrnice z roku 2002 ( 5 ), která byla prvním komplexním právním předpisem EU týkajícím se omezení některých nebezpečných látek ( 6 ) v elektrických a elektronických zařízeních (EEZ). Směrnice doplňuje směrnici o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která byla přijata a přepracována souběžně ( 7 ). Hlavními cíli směrnice RoHS je: snížení množství nebezpečných látek v EEZ za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí a usnadnění environmentálně šetrného využití a zneškodnění odpadních EEZ. Zejména v případě, že se odpadní EEZ sbírají odděleně a jsou předávána k recyklaci, obsah např. těžkých kovů a příslušných zpomalovačů hoření by pravděpodobně představoval riziko pro zdraví a životní prostředí, zejména pokud by se s nimi zacházelo za neoptimálních podmínek ( 8 ). Cílem směrnice je rovněž zajistit fungování vnitřního trhu ( 9 ) prostřednictvím harmonizace právních předpisů členských států ( 10 ).
Přílohy směrnice byly změněny prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci s cílem změnit seznam omezení látek v příloze II ( 11 ) a změnit seznam výjimek z nich v přílohách III a IV ( 12 ). Takové časově omezené výjimky z omezení látek mohou být uděleny pro konkrétní použití za přesně stanovených podmínek stanovených v čl. 5 odst. 1 písm. a), včetně toho, že náhrada není technicky proveditelná. Pokud jsou na základě žádosti uděleny výjimky, budou zařazeny do přílohy III nebo IV. Seznamy výjimek jsou aktualizovány v souladu s technickým pokrokem, přičemž pro technické hodnocení žádostí o výjimky poskytují podporu externí konzultanti.
Směrnice RoHS byla změněna zejména v roce 2017 ( 13 ) v důsledku přezkumu oblasti působnosti provedeného za účelem provedení čl. 24 odst. 1. Od roku 2019 se směrnice RoHS vztahuje na všechna EEZ („otevřená oblast působnosti“) – od domácích spotřebičů až po zdravotnické prostředky. Vyloučení z oblasti působnosti zahrnují vojenská zařízení, vesmírná zařízení, velké stacionární průmyslové nástroje (např. tiskařské stroje, frézovací a vrtací zařízení) a pevné instalace (např. elektrické generátory). Osvobozeny jsou také fotovoltaické panely.
Kromě klíčových ustanovení o omezení látek obsahuje směrnice RoHS také řadu ustanovení, jejichž cílem je umožnit opětovné použití a opravu EEZ obsahujících omezené látky, což by mělo pomoci prosazovat cíle v oblasti účinného využívání zdrojů a oběhového hospodářství. Změna z roku 2017 tomu věnovala zvláštní pozornost a rozšířila rozsah výjimek z omezení látek pro opětovně použité náhradní díly, které jsou stále nezbytné pro některá použitá zařízení z důvodu omezené kompatibility, pokud jsou z EEZ získány v rámci uzavřeného systému zpětného odběru ( 14 ).
3.Interakce politik
Kromě směrnice o OEEZ je směrnice RoHS v interakci s řadou dalších politik a právních předpisů EU. Směrnice RoHS přispívá k cílům akčního plánu pro oběhové hospodářství zastřešeného Zelenou dohodou pro Evropu ( 15 )( 16 ) mimo jiné tím, že z omezení týkajících se nebezpečných látek vyjímá náhradní díly. Tím, že se zaměřuje na podporu nekontaminovaných odpadových toků, směrnice usnadňuje využití kritických surovin, jichž se týká nedávný Komisí předložený návrh nařízení, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin ( 17 ).
Směrnice má silné vazby na právní předpisy o chemických látkách, jako je nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (nařízení REACH) ( 18 ) a nařízení o perzistentních organických znečišťujících látkách ( 19 ). Pojí se také se strategií pro udržitelnost chemických látek ( 20 ), jejímž cílem je dosáhnout ze své podstaty bezpečného a udržitelného přístupu a koloběhů netoxických materiálů, včetně EEZ.
Směrnice RoHS reguluje výrobky, a je tedy právním předpisem o výrobcích, který obsahuje harmonizovaná ustanovení týkající se posuzování shody a dozoru nad trhem. Požadavky na ekodesign konkrétních EEZ stanovené v rámci směrnice o ekodesignu ( 21 )( 22 ) jsou s omezeními pro látky podle směrnice RoHS úzce spojeny.
4.Zjištění plynoucí z hodnocení
Hodnocení probíhalo podle pokynů Evropské komise pro zlepšování právní úpravy ( 23 ) a zohledňovalo hodnotící kritéria relevantnosti, účinnosti, účelnosti, soudržnosti a přidané hodnoty EU.
4.1.Účinnost
Přímý dopad směrnice na snížení obsahu nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních uváděných na trh EU bylo obtížné kvantifikovat. Jedním z důvodů je skutečnost, že na množství nebezpečných látek v EEZ má vliv několik iniciativ a legislativních aktů. Podpůrná studie odhaduje, že zavedení směrnice RoHS mohlo v letech 2003–2016 snížit množství omezených látek v EEZ zhruba o dvě třetiny. Ačkoli tento odhad byl proveden za určitých podmínek a nezahrnoval všechny látky, které jsou v současné době uvedeny v příloze II směrnice, lze přesto konstatovat, že směrnice RoHS pomohla snížit relativní množství nebezpečných látek v EEZ uváděných na trh v EU.
Snížení obsahu nebezpečných látek v EEZ má přispět k cíli ochrany lidského zdraví. Zejména pracovníci v odvětví zpracování OEEZ jsou vystaveni riziku expozice uvedeným nebezpečným látkám. Snížením množství nebezpečných látek v EEZ u tohoto odpadového toku se procesy nakládání s odpady pro pracovníky v tomto odvětví staly celkově bezpečnějšími. Tento dopad byl však částečně také důsledkem opatření na ochranu zdraví a bezpečnosti pracovníků v EU.
Snížení množství nebezpečných látek v EEZ má také pozitivní vliv na životní prostředí, protože snižuje riziko úniku těchto látek do životního prostředí. Kromě toho omezení týkající látek také snižují riziko škodlivých účinků na životní prostředí a zdraví v důsledku nesprávného shromažďování a zpracovávání OEEZ. To je důležité, když uvážíme, že průměrná míra sběru OEEZ v EU činila v roce 2020 45,9 % ( 24 ).
Nahrazení nebezpečných látek rovněž přispělo k vyššímu využívání recyklovaného materiálu, protože „čistý“ druhotný materiál s větší pravděpodobností splňuje požadavky na výrobky.
Použití kabelů a náhradních dílů obsahujících nebezpečné látky je za určitých podmínek stále povoleno. Kabely a náhradní díly mohou být použity v zařízeních uvedených na trh předtím, než se na ně začala vztahovat tato směrnice. Za určitých podmínek mohou být získané náhradní díly použity v EEZ uvedených na trh 10 let poté, co zařízení začala spadat do oblasti působnosti směrnice. Kromě toho je možné používat náhradní díly obsahující nebezpečné látky pro zařízení, která jsou na nich stále závislá, a to udělením časově omezené výjimky podle příloh III nebo IV. To také přispívá k co nejefektivnějšímu využívání zdrojů a k zamezení předčasnému ukončení životnosti elektrických a elektronických zařízení. V tomto ohledu směrnice účinně přispívá k dosažení cílů oběhového hospodářství.
Celkové snížení množství nebezpečných látek v OEEZ je však částečně kompenzováno rostoucím objemem OEEZ produkovaných v Evropě, což vede k současnému ročnímu nárůstu množství OEEZ o 2 % ( 25 ). Studie na podporu hodnocení rovněž zjistila, že zatímco se na trh uvádí stále více elektrifikovaných zařízení (např. v oblasti inteligentních domácností), průměrná životnost EEZ se snižuje.
4.2.Účelnost
Směrnice RoHS vedla k přínosům pro životní prostředí a zdraví, například ke snížení rizik pro životní prostředí a lidské zdraví způsobených nebezpečnými látkami v EEZ. Směrnice přinesla také ekonomické výhody, neboť vytvořila právní jistotu pro všechny zúčastněné strany a zavedla rovné podmínky pro podniky působící v odvětví EEZ na vnitřním trhu. Směrnice RoHS navíc podnítila investice do hledání náhrad nebezpečných látek. V mnoha případech to vedlo k vývoji alternativ, a mělo tak pozitivní vliv na prospěšné inovace.
Nicméně provádění směrnice RoHS je přirozeně spojeno také s náklady pro zúčastněné strany. Tyto náklady se skládají z nákladů na dodržování předpisů v souvislosti s požadavky na informace, nákladů na dodržování předpisů v souvislosti s konstrukčními náklady a nákladů na prosazování a provádění. Náklady jsou silně závislé na situaci hospodářských subjektů, a proto dostupné údaje neumožňují jejich spolehlivý odhad.
Hlavní příčinou nákladů na dodržování předpisů v souvislosti s požadavky na informace je správa informací v dodavatelském řetězci a dodržování postupu posuzování shody. To zahrnuje shromažďování informací, poskytování technické dokumentace a údržbu IT systému. Většina nákladů na zajištění souladu s požadavky směrnice RoHS vyplývá z obecných požadavků na uvádění výrobků na trh, které jsou relevantní i podle jiných právních předpisů, jež se vztahují na EEZ a týkají se výrobků (např. směrnice o zařízeních nízkého napětí ( 26 )). Tyto náklady jsou však ovlivněny změnami ve směrnici, například přidáním nových látek na seznam omezených látek.
Pro společnosti, které stále požadují časově omezené výjimky, mohou vzniknout nové náklady. Tyto náklady vznikají v souvislosti s přípravou žádosti, shromažďováním příslušných informací podle přílohy V směrnice RoHS a poskytováním dalších podkladů během hodnocení. Jakmile je však výjimka podle směrnice RoHS udělena, platí pro všechny hospodářské subjekty, a proto náklady nenesou všechny společnosti, které se na výjimku spoléhají.
Když omezení vstoupila v platnost, bylo třeba investovat do vývoje a ověřování náhrad nebo technických alternativ. Totéž platí pro nová omezení. Tyto náklady na zajištění souladu s předpisy související s přepracováním koncepcí a s konstrukcí se objevily především kolem roku 2003, kdy byla přijata první směrnice RoHS, dále v roce 2011, kdy byla rozšířena oblast její působnosti, a nakonec v roce 2015, kdy byly na seznam omezených látek přidány čtyři změkčovadla, a to i přesto, že se mnoho společností neustále snaží vyvíjet nové koncepce.
Ustanovení o dozoru nad trhem mají zásadní význam pro provádění a prosazování směrnice. Dozor nad trhem je posílen rámcem nařízení o dohledu nad trhem ( 27 ). V důsledku tohoto nařízení spadá směrnice RoHS do působnosti Evropské sítě pro soulad výrobků a byla zřízena skupina pro správní spolupráci, která má harmonizovat prosazování v jednotlivých zemích. Pro členské státy jsou náklady na prosazování vyšší než náklady na provádění. Náklady na provádění vyplývají především ze skutečnosti, že mnoho členských států musí provést změny příloh prostřednictvím jednotlivých směrnic v přenesené pravomoci. Od roku 2012 do prosince 2022 bylo přijato přibližně 80 směrnic Komise v přenesené pravomoci, které se týkají především výjimek podle příloh III a IV. Častá potřeba provádění představuje pro některé členské státy administrativní zátěž.
Pokud jde o náklady na prosazování, členské státy ke kontrole dodržování směrnice RoHS používají různé zdroje, strategie a opatření. Jako nejméně zatěžující a nejekonomičtější způsob bylo určeno ověření povinností týkajících se označení CE a přítomnosti a platnosti technické dokumentace. Soulad s požadavky na omezení látek podle směrnice RoHS lze kontrolovat pouze u zlomku EEZ, která se dostanou na trh. Odhady naznačují, že míra nesouladu se pohybuje v rozmezí 23–28 % kontrolovaných EEZ, ačkoli kvůli nedostatku informací stále existuje mnoho nezodpovězených otázek.
Hodnocení odhalilo několik faktorů, z hlediska kterých proces udělování výjimek není dostatečně transparentní a efektivní, a určilo oblasti, v nichž je možné tento proces zlepšit. Zúčastněné strany poukázaly zejména na vnímaný nedostatek právní jistoty, pokud jde o čl. 5 odst. 1 písm. a), který stanoví kritéria pro přiznání, prodloužení platnosti nebo zrušení výjimek.
V reakci na tuto obavu a za účelem zvýšení transparentnosti došlo k vypracování metodiky, formuláře žádosti a pokynů pro udělování výjimek, které byly zveřejněny na vyhrazených internetových stránkách Komise ( 28 ). V procesu posuzování žádosti o výjimku probíhají konzultace se zúčastněnými stranami, příslušné informace jsou zveřejňovány a návrhy aktů v přenesené pravomoci jsou v souladu s pokyny pro zlepšování právní úpravy otevřeny veřejnosti.
Dalším slabým místem postupu je doba trvání procesu udělování výjimek od data podání žádosti do přijetí směrnice v přenesené pravomoci. Hodnocení výjimek a související rozhodování trvá v průměru déle než 24 měsíců a v současné době je v řízení více než 60 žádostí o výjimku (stav k prosinci 2022).
Na tuto situaci má vliv několik důležitých faktorů. Zaprvé, technická složitost a úroveň podrobnosti se v průběhu let zvýšily, protože výjimky jsou stále specifičtější. Namísto zaměření na větší a obecné oblasti použití se výjimky zaměřily na specifická použití, kde neexistuje snadno použitelná náhrada, a proto byly rozděleny na dílčí výjimky. Za druhé, pro jednu položku výjimky (tj. jedno konkrétní použití) mohou být relevantní různé kategorie EEZ (v souladu s přílohou I směrnice) s různými daty ukončení platnosti. Tím se počet žádostí a hodnocení násobí. Za třetí, čl. 5 odst. 1 písm. a) vyžaduje, aby byly změny přijímány prostřednictvím jednotlivých směrnic v přenesené pravomoci, což značně zvyšuje administrativní náročnost. Čtvrtý faktor se týká dostupnosti zdrojů pro řízení procesu souvisejícího s žádostmi o výjimku. To je důležité nejen pro Komisi, ale i pro žadatele: příprava žádosti a případné poskytnutí dalších informací během procesu posuzování má dopad na zdroje, zatímco nedostatečně zdokumentované žádosti proces prodlužují.
Hodnocení rovněž zjistilo, že u použití, na která se vztahuje výjimka, existuje menší potenciál pro další snížení přítomnosti některých nebezpečných látek ve srovnání s případy, kdy bylo omezení nově zavedeno. Z toho vyplývá, že přínos zúžení rozsahu výjimky, pokud jde o množství látek, kterým se zamezí, je obecně menší, než tomu bylo původně. Kromě toho ne všechny, ale mnohé výjimky jsou nyní v praxi relevantní pouze pro omezený počet společností.
Kromě toho je stále obtížnější důkladně posoudit technické informace poskytnuté žadatelem. Důvodem je rostoucí složitost a klesající účast zúčastněných stran v procesu, zejména v případě konkurenčních společností nebo nevládních organizací. To může vést k jednostranným podkladům pro hodnocení a ovlivnit jeho vědeckou spolehlivost. Spoléhání se na technickou podporu externích konzultantů má určité výhody, ale často znamená změnu partnerů, což vytváří riziko ztráty kontinuity. Práci navíc mohou ztěžovat smluvní ujednání, která mají pružně reagovat na změny (např. stažené žádosti o výjimku).
V souvislosti s procesem udělování výjimek bylo dále zjištěno, že proces přezkumu a změn seznamu omezených látek není pro zúčastněné strany dostatečně transparentní a předvídatelný. Kromě povinnosti konzultovat zúčastněné strany neobsahuje směrnice RoHS v tomto ohledu žádné procedurální požadavky. Externí konzultanti připravili metodiku pro omezení látek a zveřejnili ji jako součást podpůrné studie ( 29 ). Kromě toho bylo zjištěno, že získání všech relevantních údajů o látce a příslušných EEZ v průběhu jejich životního cyklu a posouzení různých protichůdných údajů je náročné na zdroje a čas. Je třeba zlepšit vědeckou spolehlivost současného procesu, zejména prostřednictvím centrálnějšího získávání informací a hodnocení.
4.3.Soudržnost
Pokud jde o „vnější soudržnost“ směrnice RoHS (tj. její soulad s ostatními příslušnými předpisy), hodnocení zjistilo potenciální i pozorované překrývání mezi omezeními látek podle směrnice RoHS a omezeními podle nařízení REACH. Za problematický byl považován také soulad se směrnicí o ekodesignu a nařízením o perzistentních organických znečišťujících látkách. Všechny tyto právní předpisy obsahují mechanismy, které omezují nebo ovlivňují přítomnost určitých látek v EEZ nebo v souvisejících tocích materiálů.
Podle nařízení REACH jsou zde nejvýznamnějšími a nejsrovnatelnějšími mechanismy procesy „omezování“ a „povolování“. Ačkoli existují významné rozdíly způsobené odlišnou povahou a motivací právních předpisů ( 30 ), lze tyto procesy srovnat s procesem omezení látky a procesem udělení výjimky podle směrnice RoHS a v nejširším smyslu jim odpovídají. Rozdíly v metodice příslušných procesů v rámci nařízení REACH a směrnice RoHS mohou koordinaci za účelem harmonizace rozhodnutí podle obou právních předpisů zkomplikovat.
Pokud jde o obsah omezení a výjimek podle směrnice RoHS, byly zjištěny další problémy z hlediska soudržnosti s jinými právními předpisy. Bylo zjištěno, že ustanovení se liší, pokud jde o maximální hodnoty koncentrace, oblast působnosti právních předpisů, odchylky pro náhradní díly, výjimky, data použitelnosti a požadavky na dokumentaci. Například maximální hodnoty koncentrace v příloze II již neodpovídají hodnotám stanoveným v jiných právních předpisech (např. polybromované bifenylethery). Dalším příkladem nesouladu jsou ustanovení týkající se náhradních dílů. Tato ustanovení, která byla zavedena vzhledem ke specifickému charakteru směrnice RoHS, přinesla přístup k této problematice, který je odlišný nebo méně výrazný než v jiných právních předpisech o chemických látkách.
Při hlubším posouzení mnoha obecných tvrzení zúčastněných stran lze však na většinu obav najít odpověď v legislativních a nelegislativních dokumentech, i když nejsou formulovány dostatečně srozumitelně a transparentně a vyjádřené obavy se často týkají pouze jednotlivých oblastí, aniž by byl doložen jejich širší dopad.
4.4.Přidaná hodnota EU
Přepracování směrnice RoHS v roce 2011 navázalo na předchozí dosaženou harmonizaci a zvýšilo přidanou hodnotu EU. Když byla směrnice RoHS v roce 2002 poprvé přijata, vytvořila rovné podmínky a pomohla odstranit rozdíly mezi předpisy, pokud jde o používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, které některé členské státy zavedly předtím. Harmonizovaný právní rámec v celé EU navíc podporuje inovace a využívání náhrad a alternativ, které nahrazují používání nebezpečných látek v EEZ.
Právní předpisy, kterými se směrnice RoHS provádí do vnitrostátního práva, přijaly všechny členské státy. Přepracované znění směrnice z roku 2011 zavedlo jednotné uplatňování obecných ustanovení týkajících se provádění (např. označení CE a prohlášení o shodě) v souladu s novým legislativním rámcem ( 31 ). Harmonizované požadavky na EEZ podle směrnice RoHS v kombinaci s harmonizovanými pravidly podle právních předpisů o mnoha výrobcích tak pomáhají vytvořit a udržet rovné podmínky pro EEZ a následně zlepšit fungování vnitřního trhu. Hodnocení nového legislativního rámce ( 32 ) podporuje toto zjištění tím, že potvrzuje, že nový legislativní rámec podpořil nejen rovné podmínky, ale také soulad a soudržnost harmonizačních právních předpisů EU.
Přepracované znění směrnice a pozdější změny, které rozšířily oblast působnosti, usnadnily další harmonizaci pravidel pro zařízení, která doposud do oblasti působnosti nespadala, jako jsou například zdravotnické prostředky. To vedlo k vyšší ochraně životního prostředí a zdraví v EU. Dalším aspektem je, že směrnice RoHS byla zavedena společně se směrnicí o OEEZ, která stanoví pravidla pro sběr, zpracování, recyklaci a odstraňování OEEZ s cílem přispět k udržitelné výrobě a spotřebě. Oba legislativní akty na sebe účinně navazují; jejich vzájemné oddělení na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU by jistě vedlo k menší soudržnosti.
4.5.Relevantnost
Obecně lze říci, že směrnice RoHS i nadále reaguje na potřeby, které se odrážejí v jejích cílech, a to chránit lidské zdraví a životní prostředí a podporovat environmentálně šetrné využití a zneškodňování OEEZ. Omezení týkající se látek stanovená směrnicí jsou důležitým faktorem při navrhování environmentálně šetrných EEZ a jsou navíc snadno srozumitelná pro každého, a to i proto, že mnoho položek se jednoduše vztahuje na skupiny látek namísto dlouhého a vyčerpávajícího seznamu konkrétních sloučenin (např. olovo a všechny jeho sloučeniny jsou zahrnuty v rámci položky „olovo“).
Relevantnost směrnice RoHS mohla přispět k tomu, že směrnice významně ovlivnila vývoj regulačních rámců týkajících se nebezpečných látek v EEZ ve třetích zemích. Nadnárodní společnosti se často rozhodly používat jednu normu, aby v rámci své globální výroby zefektivnily postupy a ušetřily náklady. První harmonizovaná norma ( 33 ), která provádí omezení podle směrnice RoHS, se tak stala základem pro příslušnou mezinárodní normu ( 34 ). Od té doby přijímá stále více jurisdikcí právní předpisy podobné směrnici RoHS, které napomáhají obchodu s těmito zařízeními.
Relevantnost směrnice byla ještě posílena v souvislosti s vývojem politik EU, k němuž došlo od jejího vzniku. Mezi tyto politiky patří:
·cíle akčního plánu pro oběhové hospodářství z roku 2020 a jeho zaměření na elektrická a elektronická zařízení v souvislosti se zvýšeným důrazem na druhotné suroviny,
·Strategie pro udržitelnost chemických látek, jejímž cílem je ze své podstaty bezpečný a udržitelný přístup a koloběhy netoxických materiálů, včetně EEZ,
·využití kritických surovin z OEEZ. Zde je materiálový tok předurčen k využití těchto látek, pokud jiné, potenciálně nebezpečné látky neznečistí odpadový tok a nezabrání jejich ekonomickému využití.
Další význam těchto ustanovení se stává zřejmým, když uvážíme rostoucí používání EEZ v každodenním životě lidí. Množství elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh v EU vzrostlo ze 7,6 milionu tun v roce 2012 na 12,4 milionu tun v roce 2020. Nárůst objemu EEZ zdůrazňuje potřebu snižovat dopad na životní prostředí na úrovni výrobků, jehož zásadní součástí je zamezení používání nebezpečných látek.
Dalším faktorem, který je třeba vzít v úvahu při posuzování relevantnosti směrnice, je časové rozpětí mezi uvedením EEZ na trh a ukončením jejich životnosti. V době, kdy se ze současných EEZ uváděných na trh stanou OEEZ, se ambice v oblasti recyklace zvýší a pokrok ve vědeckých poznatcích o potenciálních nebezpečných látkách by mohl zabránit recyklaci nebo alespoň zvýšit cenu recyklace odpadových toků obsahujících tyto látky.
Relevantnost směrnice RoHS mohou ovlivnit i další faktory. Pokud nebude seznam omezených látek pravidelně revidován a měněn, ztratí směrnice částečně svůj význam, přestože omezení týkající se látek v EEZ by mohla být zahrnuta i do jiných právních předpisů o chemických látkách, jako je nařízení REACH. Snižování množství nebezpečných látek v EEZ mohou obecně podpořit i jiné pobídky, než jsou regulační opatření. To se týká nových potenciálně nebezpečných látek nebo použití, které byly dosud vyňaty. K nahrazení těchto látek mohou přispět například požadavky na zadávání veřejných zakázek nebo úprava poplatků za rozšířenou odpovědnost výrobce podle směrnice o OEEZ.
Relevantnost směrnice, zejména relevantnost oblasti její působnosti, může rovněž utrpět, pokud nebude náležitě zohledněn vědecký a technický pokrok. Například „komerční“ fotovoltaické panely byly původně z oblasti působnosti směrnice vyloučeny, aby nebránily růstu obnovitelných zdrojů energie, ale v důsledku toho existuje méně pobídek k vývoji alternativ bez nebezpečných látek. Dalším příkladem je mechanismus systému časově omezených výjimek, který nezohledňuje poměr mezi významem a rozsahem potenciální výjimky a zdroji a úsilím vynaloženými na její uplatnění, vyhodnocení a provedení. Jak bylo popsáno výše, žádosti se stávaly stále specifičtějšími a složitějšími, částečně i pro malá množství nebezpečných látek, ale rámec pro přizpůsobení se vědeckému a technickému pokroku se nezměnil. Neefektivní proces může narušit účinnost systému, který má umožnit výjimky v případě potřeby a zároveň podpořit snahy o nahrazení těchto látek. Nepřizpůsobení ustanovení konkrétnějšímu systému výjimek (např. zavedením zásady proporcionality) může proces zdržet. Například výjimky, o jejichž prodloužení se žádá, zůstávají v platnosti, dokud Komise nerozhodne. V důsledku zpoždění v rozhodování to může vést k poměrně dlouhému faktickému prodloužení výjimky, což může být na škodu průkopníkům v odvětví a v konečném důsledku ovlivnit relevantnost systému výjimek pro snižování nebezpečných látek v EEZ.
Při hodnocení bylo zjištěno, že doby platnosti časově omezených výjimek a přechodná období v případě uplynutí jejich platnosti jsou pro EEZ, která vyžadují dlouhou dobu vývoje, testování a validace (např. u některých zdravotnických prostředků), příliš krátké. Obě období jsou v současné době omezena. Časově omezené výjimky nemohou překročit sedmiletou dobu platnosti a v případě zrušení výjimky platí přechodné období v délce nejméně 12 měsíců, nejvýše však 18 měsíců.
5. Závěry
Směrnice RoHS přispěla ke snížení obsahu nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (EEZ) v EU a k ochraně lidského zdraví a životního prostředí v různých fázích hodnotového řetězce.
Hodnocení zjistilo, že směrnice RoHS celkově funguje dobře, a to i přes zjištěné nedostatky. Směrnice jednoduchým způsobem omezuje přítomnost nebezpečných látek v EEZ, a tím i jejich přítomnost v OEEZ, a zároveň v případě potřeby umožňuje výjimky. Směrnice rovněž přispěla k harmonizaci a fungování vnitřního trhu tím, že poskytla výrobcům elektrických a elektronických zařízení rovné podmínky. Bez směrnice RoHS by nebylo možné dosáhnout stejné úrovně harmonizace. Směrnice RoHS se rovněž stala mezinárodně relevantní jako celosvětové měřítko pro snižování obsahu nebezpečných látek v EEZ, což může mít celosvětově významný přínos pro životní prostředí a zdraví.
Hodnocení zdůraznilo, že procesy rozhodování o výjimkách a aktualizaci omezení látek podle směrnice RoHS jsou do určité míry netransparentní a neefektivní a z hlediska vědecké spolehlivosti je lze zlepšit. Byly rovněž zjištěny některé metodické a procesní rozdíly, mimo jiné mezi přípravnými pracemi za účelem omezení látek podle směrnice RoHS na jedné straně a za účelem omezení a povolení látek podle nařízení REACH na straně druhé.
V zájmu řešení těchto problémů a přispění k celkové soudržnosti Komise navrhuje, aby byla odpovědnost za technické posuzování časově omezených výjimek a proces přezkumu seznamu omezených látek znovu svěřena Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA). To by znamenalo změnu oproti současné praxi, kdy Komisi při zajišťování technických vstupů poskytují podporu externí konzultanti. Pověření agentury ECHA a jejích technických výborů procesem technického posuzování by s ohledem na přiměřené přechodné období zvýšilo soulad a účinnost, zejména tím, že by se řešily případné interakce s jinými právními předpisy o chemických látkách. Komise by byla i nadále odpovědná za rozhodování o případných změnách příslušných příloh směrnice, které by prováděla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.
Přenesení úkolů posuzování na agenturu ECHA by nemělo vliv na věcné požadavky, které jsou základem pro přijímání omezení látek nebo odpovídajících výjimek.
Takové přerozdělení by posílilo zásadu „jedna látka – jedno posouzení“ stanovenou v rámci strategie pro udržitelnost chemických látek a vedlo by k zefektivnění procesů. Pokud by agentura prováděla související posouzení, bylo by možné použít informace a posouzení, které jsou již k dispozici nebo se shromažďují podle jiných právních předpisů týkajících se stejné látky v oblasti působnosti agentury. To by zlepšilo soulad s ostatními právními předpisy o chemických látkách, a pomohlo tak splnit jeden z požadavků směrnice RoHS, a to „soulad s ostatními právními předpisy týkajícími se chemických látek, zejména s nařízením (ES) č. 1907/2006“. Skutečnost, že by se všemi budoucími žádostmi o výjimky zabývala agentura ECHA a její vědecké výbory, by rovněž zajistila konzistentnost doporučení, o nichž bude rozhodovat Komise, za předpokladu, že by agentura ECHA mohla kromě potřebných odpovídajících zdrojů rozšířit své odborné znalosti v oblasti EEZ i ve fázi ukončení nakládání s EEZ.
Dalším synergickým efektem by byla možnost využívat zavedené IT nástroje spravované agenturou ECHA k informování zúčastněných stran známým (tj. pokud jde o nařízení REACH) a moderním způsobem, ale také mít k dispozici jednotné digitální rozhraní pro podávání žádostí o výjimky a dokumentace pro omezení. Vzhledem k těmto změnám by Komise po přenesení úkolů na agenturu ECHA poskytla pokyny k žádostem o výjimku a k procesu přezkumu seznamu omezených látek.
Komise by rovněž aktualizovala dokument „Často kladené otázky“ (FAQ) z roku 2012 s cílem řešit zjištěnou potřebu vyjasnit terminologii, mimo jiné za účelem zohlednění technického a vědeckého pokroku nebo odstranění zastaralých výkladů.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a s ohledem na další prioritní iniciativy v rámci akčního plánu pro oběhové hospodářství nebude v této fázi tento obecný přezkum směrnice RoHS, jak vyžaduje čl. 24 odst. 2, doprovázen revizí směrnice, ale cílenou změnou, pokud jde o přenesení vědeckých a technických úkolů na agenturu ECHA ( 35 ).
Úvahy ohledně budoucí revize
Vzhledem k tomu, že ne všechny zjištěné nedostatky lze odstranit výše popsanými opatřeními, je třeba zdůraznit, že jakákoli budoucí obecná revize by měla zohlednit výsledky hodnocení.
Existuje možnost aktualizovat ustanovení a přizpůsobit je pro budoucnost. Tento proces začíná aktualizací oblasti působnosti (např. přezkoumání fotovoltaických panelů) a pokračuje odstraněním mnoha přechodných ustanovení, která byla důležitá pro zavedení otevřené oblasti působnosti, ale která již nejsou nutná. Současně by mohly být z příloh III a IV odstraněny výjimky, jejichž platnost skončila, a zjištěná administrativní zátěž týkající se různých kategorií EEZ.
Ačkoli by se v rámci přeřazení obou procesů pod agenturu ECHA změnily jejich procedurální kroky, rámec pro udělování výjimek a posuzování nových látek zůstává stejný. Rámec by však bylo třeba přizpůsobit vědeckému a technickému pokroku, aby odpovídal svému účelu a pružně reagoval na technologický a tržní vývoj. Kritéria pro rozhodování o výjimkách by například mohla zohlednit, ve kterých případech by měly výjimky zaniknout z důvodu jejich nedostatečného významu na trhu. Rovněž omezené možnosti pro doby platnosti nebo přechodná období v případě výjimek by mohly být upraveny tak, aby umožňovaly individuální období v závislosti na konkrétním případu. Kromě toho by mohly být odstraněny překážky bránící efektivnímu procesu.
Dalším možným opatřením by bylo prozkoumat vhodnost zavedení poplatků v systému časově omezených výjimek pro použití využívající omezené nebezpečné látky.
Směrnice RoHS by rovněž mohla být posílena s ohledem na to, že nebezpečné látky v EEZ zůstávají důležitým tématem s ohledem na oběhové hospodářství a cíle nulového znečištění. Např. u nových látek používaných v EEZ, které jsou v rozporu s cíli směrnice, zůstává potřeba posoudit a případně omezit některé nebezpečné látky vysoká.
Zároveň by měly existovat možnosti, jak posílit oběhové hospodářství v případě EEZ. Směrnice RoHS má potenciál zjednodušit ustanovení o opakovaně použitých náhradních dílech pro EEZ (např. pro použití v určitém časově omezeném období). Ve srovnání s primárním materiálem by se příjem recyklovaného materiálu mohl zavedením příznivých podmínek zvýšit.
Budoucí revize se doporučuje také z důvodu provázanosti s dalšími legislativními nástroji, které jsou v současné době revidovány a mohou vést k úpravám směrnice RoHS (např. nařízení REACH). To je však také důvod, proč nyní není vhodná doba pro zásadní revizi směrnice.
Přítomnost nebezpečných látek v OEEZ je velmi důležitá pro nakládání s OEEZ, kterým se zabývá směrnice o OEEZ. Tato směrnice je v současné době předmětem hodnocení a úzká koordinace mezi oběma právními akty by mohla přinést mnoho pozitivních synergií. Například směrnice o OEEZ by mohla dále motivovat k postupnému vyřazování nebezpečných látek úpravou rozšířené odpovědnosti výrobce, a naopak směrnice RoHS by mohla dočasně povolit náhradní díly s cílem podpořit opětovné použití a opravitelnost některých zařízení. Směrnice RoHS by navíc mohla pomoci zabránit kontaminaci materiálových toků obsahujících kritické suroviny tím, že by aktualizovala svá ustanovení s ohledem na stav technického a vědeckého pokroku nebo tím, že by prostřednictvím časově omezených výjimek umožnila, aby nebezpečné látky v EEZ kolovaly v uzavřeném systému.
V zájmu stanovení směru a poskytnutí dostatečného času na přípravu pro případný budoucí vývoj by případná budoucí revize směrnice měla zohlednit dlouhodobou perspektivu tohoto právního předpisu a jeho postavení v rámci právních předpisů týkajících se odpadů, výrobků, životního prostředí a chemických látek.
