Účelem Haagské úmluvy ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), kterou do dnešního dne ratifikovalo 101 zemí včetně všech členských států EU, je obnovit stávající stav formou bezodkladného návratu protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí prostřednictvím systému spolupráce mezi ústředními orgány, které její smluvní strany určí.

Vzhledem k tomu, že boj proti únosům dětí je důležitou součástí politiky EU na podporu práv dítěte, Evropská unie se zasazuje na mezinárodní úrovni o zlepšení uplatňování Haagské úmluvy z roku 1980 a vyzývá třetí státy, aby k ní přistoupily.

Filipíny uložily dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 16. března 2016. Úmluva vstoupila na Filipínách v platnost dne 1. června 2016.

Ustanovení čl. 38 odst. 4 Haagské úmluvy z roku 1980 uvádí, že úmluva je účinná jen ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí.

Výlučnou pravomoc EU v oblasti souhlasu s přistoupením třetího státu k Haagské úmluvě z roku 1980 potvrdil Soudní dvůr Evropské unie, který byl konzultován z podnětu Komise.

Dne 14. října 2014 Soudní dvůr Evropské unie ve svém posudku 1/13 uvedl, že souhlas s přistoupením třetího státu k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 spadá do výlučné pravomoci Evropské unie.

Soudní dvůr zdůraznil potřebu jednotnosti v této otázce na úrovni EU, aby se zabránilo nejednotnému uplatňování mezi členskými státy.

Vzhledem k tomu, že problematika mezinárodních únosů dětí spadá do výlučné vnější pravomoci Evropské unie, musí se rozhodnutí, zda by se mělo přijmout přistoupení Filipín, na úrovni EU přijmout formou rozhodnutí Rady. Proto by členské státy Evropské unie měly uložit prohlášení, že přistoupení Filipín v zájmu Evropské unie přijímají.

Přijetím ze strany členských států Evropské unie by byla Haagská úmluva z roku 1980 použitelná mezi Filipínami a členskými státy EU s výjimkou Dánska.

Pokud jde o únosy dětí jedním z rodičů, je Haagská úmluva z roku 1980 mezinárodním protějškem nařízení Rady č. 2201/2003 (známého jako „nařízení Brusel IIa“), které je základním kamenem soudní spolupráce EU ve věcech manželských a věcech rodičovské zodpovědnosti.

Jedním z hlavních cílů nařízení je zabránit únosům dětí mezi členskými státy zavedením postupů, které zajistí bezodkladný návrat dítěte do členského státu jeho obvyklého bydliště. Za tímto účelem nařízení Brusel IIa obsahuje ve svém článku 11 postup podle Haagské úmluvy z roku 1980 a doplňuje jej vyjasněním některých jeho aspektů, zejména výslechu dítěte, lhůty pro vydání rozhodnutí od podání žádosti o navrácení a důvodů nenavrácení dítěte. Zavádí rovněž ustanovení upravující protichůdná rozhodnutí o navrácení či nenavrácení vydaná v různých členských státech.

Na mezinárodní úrovni Evropská unie podporuje přistoupení třetích států k Haagské úmluvě z roku 1980, aby se její členské státy mohly opírat o společný právní rámec pro řešení případů mezinárodních únosů dětí.

V období od června 2015 do února 2019 již bylo přijato 18 rozhodnutí Rady za účelem přijetí přistoupení 26 třetích zemí k Haagské úmluvě z roku 1980 o mezinárodních únosech dětí (Maroka, Singapuru, Ruské federace, Albánie, Andorry, Seychel, Arménie, Korejské republiky, Kazachstánu, Peru, Gruzie, Jižní Afriky, Chile, Islandu, Baham, Panamy, Uruguaye, Kolumbie, Salvadoru, San Marina, Dominikánské republiky, Běloruska, Uzbekistánu, Hondurasu, Ekvádoru a Ukrajiny) 1 .

Tento návrh zjevně souvisí s obecným cílem zakotveným v článku 3 Smlouvy o Evropské unii, jímž je ochrana práv dítěte. Systém Haagské úmluvy z roku 1980 má chránit děti před škodlivými účinky únosu dítěte jeho rodičem a zajistit, aby dítě mohlo udržovat styk s oběma rodiči, například zajištěním účinného výkonu práva na osobní styk.

Za zmínku stojí rovněž spojení s podporou využívání mediace při řešení přeshraničních rodinných sporů. Směrnice o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech 2 se použije také na rodinné právo v rámci společného evropského soudního prostoru. Haagská úmluva z roku 1980 rovněž podporuje smírné řešení rodinných sporů. Jeden z pokynů pro správnou praxi na základě Haagské úmluvy z roku 1980 vydaný Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém je věnován využívání mediace pro řešení mezinárodních rodinných sporů týkajících se dětí v případech spadajících do oblasti působnosti úmluvy. Z podnětu Evropské komise byly tyto pokyny vypracované v angličtině a francouzštině přeloženy do všech jazyků EU, jakož i do arabštiny, s cílem podpořit dialog se státy, které úmluvu dosud neratifikovaly / k úmluvě dosud nepřistoupily, a pomoci nalézt konkrétní způsoby, jak řešit problémy související s únosy dětí 3 .

Článek 38 Haagské úmluvy z roku 1980 stanoví, že „přístup [přistupujících států] je účinný jen ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které prohlásí, že s přístupem souhlasí“. Vzhledem k tomu, že se rozhodnutí týká výslovného souhlasu členských států s přistoupením přistupujícího státu k Haagské úmluvě z roku 1980 v zájmu Unie, je použitelným právním základem čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie. Hmotněprávním základem je čl. 81 odst. 3 SFEU, proto Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem.

Pro Irsko je nařízení (ES) č. 2201/2003 závazné, a proto se účastní přijímání tohoto rozhodnutí.

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

Tento návrh je vypracován po vzoru již přijatých rozhodnutí Rady týkajících se téže věci a nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cíle, kterým je jednotný postup EU ve věci mezinárodních únosů dětí, tím, že zajistí, aby všechny členské státy Evropské unie přijaly přistoupení Filipín k Haagské úmluvě z roku 1980 ve stanovené lhůtě.

Převážná většina členských států Evropské unie, se kterými Komise konzultovala jejich připravenost přijmout přistoupení Filipín k Haagské úmluvě z roku 1980, vydala příznivé stanovisko.

Jednání na zasedání odborníků dne 2. července 2019 ukázala, že kromě jedné výjimky v této fázi neexistují žádné námitky ze strany členských států vůči tomu, aby přijaly přistoupení Filipín k Haagské úmluvě z roku 1980.

Komise věří, že další jednání na technické úrovni v pracovní skupině Rady pro otázky občanského práva povedou k jednomyslnosti nutné pro přijetí rozhodnutí Rady.

V rámci přípravy na zasedání odborníků dne 2. července 2019 a navazujících kroků byla Komise v úzkém kontaktu s Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém, delegací EU v Manile a ministerstvem spravedlnosti Filipín, zejména nejvyšším státním zastupitelstvím, jakožto jmenovaným ústředním orgánem podle Haagské úmluvy z roku 1980.

Jako v případě 18 rozhodnutí Rady, která již byla přijata v letech 2015 až 2019 a která se týkají přijetí přistoupení několika třetích států k Haagské úmluvě z roku 1980, nebylo vzhledem k povaze tohoto legislativního aktu provedeno konkrétní posouzení dopadů. Úroveň provádění úmluvy ze strany Filipín však byla přezkoumána na zasedání odborníků dne 2. července 2019, na němž byly zastoupeny všechny členské státy EU. V návaznosti na toto zasedání Komise další vývoj na Filipínách pozorně sledovala.

Zvláštní prováděcí právní předpisy k Haagské úmluvě z roku 1980 dosud nebyly přijaty, jelikož bylo zapotřebí konzultací mezi různými odbory/ministerstvy. Jako prozatímní opatření připravuje ministerstvo spravedlnosti prezidentský dekret, který podepíše prezident.

Jeho cílem je stanovit zvláštní úlohy příslušných agentur zapojených do procesu Haagské úmluvy z roku 1980 a mechanismus pro urychlení spolupráce a koordinace mezi agenturami, mimo jiné mezi ministerstvem spravedlnosti, Úřadem pro přistěhovalectví, Národním úřadem pro vyšetřování, ministerstvem sociálních věcí a rozvoje, Úřadem veřejného žalobce a ministerstvem zahraničních věcí. Ministerstvo spravedlnosti rovněž požádá prezidentskou kancelář o pomoc při stanovení počátečních rozpočtových požadavků na financování provádění Haagské úmluvy z roku 1980 touto zemí.

Filipíny uvedly, že revidovaný návrh prezidentského dekretu bude rozeslán příslušným agenturám k vyjádření připomínek v květnu 2021 a poté bude následovat další meziagenturní konzultace, aby mohl být nejpozději do konce druhého čtvrtletí roku 2021 předán prezidentské kanceláři.

Souběžně s návrhem prezidentského dekretu zkoumá ministerstvo spravedlnosti rovněž možnost požádat ministra spravedlnosti o vydání oběžníku ministerstva, který rovněž stanoví mechanismus meziagenturní koordinace, dokud nebude navrhovaný prezidentský dekret vydán. Podklady vyplývající z konzultací o obsahu návrhu prezidentského dekretu lze použít při přípravě oběžníku ministerstva. Postup a koordinace mezi agenturami, které mají být obsaženy v návrhu oběžníku ministerstva, pak poslouží jako navrhovaná prováděcí pravidla a nařízení k navrhovanému prezidentskému dekretu.

Ačkoli proces vydávání prováděcích právních předpisů / prováděcích pravidel byl poměrně pomalý, očekává se, že Filipíny si jsou nyní plně vědomy potřeby předložit konkrétní výsledky, aby usnadnily souhlas členských států EU a dalších smluvních stran s přistoupením této země.

S přistoupením Filipín k Haagské úmluvě z roku 1980 souhlasilo 16 smluvních stran.

Navrhované rozhodnutí nemá žádné rozpočtové důsledky.

Jelikož se návrh týká pouze oprávnění členských států Evropské unie přijmout přistoupení Filipín k Haagské úmluvě z roku 1980, je monitorování jeho provádění omezeno na to, jak členské státy dodržují znění prohlášení a lhůtu pro jeho uložení a uvědomění Komise o jeho uložení, jak je stanoveno v rozhodnutí Rady.