EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 12.11.2020

COM(2020) 705 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o provádění obchodních dohod EU







1. ledna 2019 – 31. prosince 2019

{SWD(2020) 263 final}

Obsah

1. ÚVOD    

2. PŘEHLED HLAVNÍCH ZJIŠTĚNÍ: OBCHODNÍ TOKY    

3. PŘEHLED HLAVNÍCH ZJIŠTĚNÍ DLE REGIONŮ    

3.1 ASIE    

3.1.1 Jižní Korea    

3.1.2 Japonsko    

3.1.3 Singapur (přípravy na vstup v platnost)    

3.2 SEVERNÍ A JIŽNÍ AMERIKA    

3.2.1 Kanada    

3. 2.2 Latinskoamerické partnerské země    

3.3 ZEMĚ SOUSEDÍCÍ S EU    

3.3.1 Partnerské země v oblasti Středozemního moře a Blízkého východu    

3.3.2 Gruzie, Moldavsko, Ukrajina    

3.3.3 Země západního Balkánu    

Švýcarsko    

3.3.5 Norsko    

3.3.6 Turecko    

3.4     AFRIKA, ZEMĚ KARIBIKU A TICHOMOŘÍ    

4. OBCHOD A UDRŽITELNÝ ROZVOJ    

5. OBCHOD SE ZEMĚDĚLSKO-POTRAVINÁŘSKÝMI PRODUKTY V RÁMCI OBCHODNÍCH DOHOD EU    

6. SLUŽBY, ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK, PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ    

6. 1 Služby a přímé zahraniční investice (PZI)    

6.2 Zadávání veřejných zakázek    

6.3 Práva duševního vlastnictví    

7. MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY    

8. PROSAZOVÁNÍ PRÁVA    

8.1     Řešení sporu ohledně obchodu a udržitelného rozvoje s Jižní Koreou    

8.2 Řešení sporu s Ukrajinou    

8.3 Řešení sporu s Jihoafrickou celní unií    

9. ZÁVĚRY    

OBCHODNÍ DOHODY, NA KTERÉ SE TATO ZPRÁVA VZTAHUJE

(Dohoda / datum nabytí účinnosti) 1

OBCHODNÍ DOHODY, NA KTERÉ SE TATO ZPRÁVA VZTAHUJE

(Dohoda/datum nabytí účinnosti)

1. ÚVOD

Evropská obchodní politika dosáhla v roce 2019 dobrého pokroku. EU pokročila ve své dvoustranné obchodní agendě ratifikací obchodních dohod se Singapurem a Vietnamem, které vstoupily v platnost v listopadu 2019 a v srpnu 2020. V roce 2019 EU uzavřela 44 obchodních dohod se 76 partnery 6 ; objem obchodu s těmito partnery činil 1,345 miliardy EUR, což představuje 33 % zahraničního obchodu EU (34 % celkového vývozu a 33 % celkového dovozu).

Zároveň lze ve výhledu na rok 2020 očekávat, že pandemie COVID-19 způsobí závažný útlum obchodu mezi EU a jejími obchodními partnery, včetně těch preferenčních. Evropská komise odhaduje, že vývoz EU do třetích zemí by se mohl snížit o 9 až 15 % a dovoz o 11 až 14 % (zboží a služby dohromady). Rozsáhlá síť obchodních dohod EU může přispět k boji proti těmto nepříznivým účinkům a k jejich zmírnění, k budování odolnosti a k diverzifikaci dodavatelských řetězců. Evropská komise zintenzivňuje své snahy dále zlepšovat provádění a vymáhání těchto dohod a zajistit, aby z nich mohly mít prospěch všechny společnosti, zejména ty menší. Tyto snahy povede první vrchní úředník pro dodržování obchodních dohod, jmenovaný sborem komisařů dne 24. července 7 , a to v úzké spolupráci se všemi zúčastněnými stranami, jakož i s členskými státy a orgány EU.

Tato zpráva přináší aktuální informace ohledně 36 hlavních obchodních dohod EU s 65 obchodními partnery 8 . Dohody pokrývají 91 % obchodu EU s preferenčními partnery a představují 30,4 % celkového zahraničního obchodu EU.

Zpráva zdůrazňuje provádění dohod EU v Asii, Severní a Jižní Americe, sousedních zemích EU (země východního a jižního sousedství a západního Balkánu) a v afrických, karibských a tichomořských zemích. Kromě oddílů o obchodu a udržitelném rozvoji, zemědělsko-potravinářském obchodu a malých a středních podnicích obsahuje letošní zpráva zvláštní oddíl o službách, investicích, veřejných zakázkách a právech duševního vlastnictví. Průvodní pracovní dokument útvarů Komise 9 se skládá z 36 informačních listů věnovaných jednotlivým zemím 10 . Zabývá se tím, jak účinně se provádějí dohody, poskytuje statistiky a přináší aktuální informace o provádění patnáctibodového akčního plánu Evropské komise pro obchod a udržitelný rozvoj 11 .

2. PŘEHLED HLAVNÍCH ZJIŠTĚNÍ: OBCHODNÍ TOKY

Tento oddíl se týká rozvoje obchodu mezi EU a 65 hlavními preferenčními obchodními partnery v roce 2019, který představuje 29 % celkového dovozu do EU a 32 % celkového vývozu z EU a vede k obchodnímu přebytku EU ve výši 113 miliard EUR, což odpovídá nárůstu o 12 % oproti předchozímu roku.

Největším preferenčním partnerem EU zůstalo Švýcarsko, které představovalo 21 % obchodu, následovalo Turecko s 11 %, Japonsko s 10 % a Norsko s 8,5 %. Tito partneři společně tvořili polovinu preferenčního obchodu EU.

Obchod zbožím EU s 65 partnery v roce 2019 vzrostl o 3,4 %. Tento nárůst je vyšší než nárůst obchodu EU se zbytkem světa (tj. se všemi obchodními partnery EU, o 2,5 %) a totéž platí i pro obchod EU s jejími nepreferenčními partnery, který je uveden samostatně (zbytek světa minus 65 preferenčních partnerů, nárůst o 2,1 %). Růst preferenčního vývozu (o 4,1 %) a preferenčního dovozu (o 2,6 %) zboží byl výraznější než v případě vývozu a dovozu spojeného se zbytkem světa (o 3,5 %, resp. 1,4 %).

Trendy ve vývozu zboží

V roce 2019 tvořily 92 % veškerého vývozu z EU do preferenčních partnerských zemí průmyslové výrobky. Nejvýznamnějšími vývozními artikly EU zůstaly stroje, chemické látky a dopravní zařízení a zaznamenaly růst o 1,5 %, 6,3 % a 5,7 %. Nejvýznamnější kategorií zůstaly stroje a zařízení, které představovaly zhruba 25 % vývozu v rámci preferenčních dohod o obchodu. Z hlediska hodnoty si největší význam zachovaly stroje a mechanická zařízení a motorová vozidla, s nimiž bylo spojeno přibližně 30 % celkového vývozu nezemědělských produktů do 65 preferenčních partnerských zemí. Elektrické stroje a vybavení a farmaceutické výrobky představovaly zhruba 9 %. Největší roční nárůst vývozu se týkal letadel (o 50 %), kůže (o 43 %) a perel a drahých kamenů (o 35 %).

Naproti tomu vývoz zemědělsko-potravinářských produktů z EU vzrostl v roce 2019 o 8,7 %. Nejvyšší hodnotu měly nápoje, které představovaly 15 % preferenčního vývozu zemědělsko-potravinářských produktů (nárůst o 8,6 %). Obiloviny, mléčné výrobky a maso tvořily zhruba 8 % a vzrostly o 39 %, 13,2 % a 0,7 %.

Trendy v dovozu zboží

Celkem 91 % veškerého dovozu od 65 preferenčních partnerů jsou průmyslové výrobky, které v roce 2019 zaznamenaly nárůst o 2 %. Mezi tři hlavní kategorie patřily stroje a zařízení (nárůst o 3 %), chemické látky (nárůst o 16 %) a produkty těžebního průmyslu (pokles o 7 %). Dovoz zemědělsko-potravinářských výrobků vzrostl o 8,3 %. Nejvýznamnější dovozní artikly zahrnovaly jedlé ovoce a ořechy (+3.9 %), kakaové přípravky (nárůst o 6,5 %), kávu a čaj (pokles o 0,2 %) a obiloviny (nárůst o 22,9 %). 13

Průmyslové produkty a zemědělsko-potravinářské produkty

Obchod průmyslovými produkty se 65 partnery zaznamenal 3% růst, zatímco obchod zemědělsko-potravinářskými produkty vzrostl o 8,5 %. Obchod EU průmyslovými produkty měl přebytek ve výši 106,6 miliard EUR, což ve srovnání s rokem 2018 představuje nárůst o 11,8 miliardy EUR. Obchod EU zemědělsko-potravinářskými produkty měl přebytek ve výši 6,4 miliard EUR, což ve srovnání s rokem 2018 představuje nárůst o 651 milionů EUR.

Trendy v obchodu službami

Pro obchod službami jsou nejnovější údaje uvedeny pro rok 2018. Objem obchodu službami se 65 partnery, na něž se vztahuje tato zpráva, vzrostl v roce 2018 o 1,7 %, což je pomalejší než tempo růstu celkového obchodu EU službami (o 2,3 %), přičemž z něj vznikl obchodní přebytek ve výši 80 miliard EUR, což je oproti roku 2017 nárůst o 11,5 %. Mnohé z dohod uzavřených před vydáním sdělení o globální Evropě z roku 2007 14 neobsahují ambiciózní pravidla v oblasti služeb – jedná se například o obchodní dohodu EU se Švýcarskem, jejím druhým nejdůležitějším obchodním partnerem v oblasti služeb. Objem obchodu službami s preferenčními partnery, na něž se vztahuje tato zpráva a kteří přijali závazky v oblasti služeb 15 , vzrostl v roce 2018 o 3,3 %, zaznamenal tedy větší růst než celkový objem obchodu EU službami. Objem obchodu službami se výrazněji zvýšil v případě preferenčních partnerů, s nimiž byly uzavřeny novější obchodní dohody (o 7,6 %) než v případě dřívějších partnerů (o 0,8 %).

3. PŘEHLED HLAVNÍCH ZJIŠTĚNÍ DLE REGIONŮ

3.1 ASIE

V roce 2019 EU uplatňovala preferenční obchodní dohody se třemi asijskými ekonomikami: Jižní Koreou, Japonskem a Singapurem. 16 Tyto dohody pomáhají společnostem z EU, aby si zachovaly svou konkurenceschopnost vzhledem k nedávno uzavřeným obchodním dohodám mezi třetími zeměmi, jako je komplexní a progresivní dohoda o transpacifickém partnerství 17  , jejímiž smluvními stranami jsou jak Japonsko, tak Singapur. Přispívají také k posílení mezinárodních norem, které jsou páteří necelních závazků v rámci uvedených tří dohod. Zejména nejnovější dohody se Singapurem, členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), a s Japonskem představují důležitý obrat ve vztahu k celému regionu, na základě něhož mohou podniky z EU rozšířit své působení do sousedních zemí. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou je uplatňována již osm let a podle jejího hodnocení ex post 18 zveřejněného v březnu 2019 vedla k ziskům jak pro ekonomiku EU (nárůst o 4,4 miliardy EUR), tak pro jihokorejskou ekonomiku (nárůst o 4,9 miliardy EUR), a to navzdory obtížnému období po finanční krizi, která utlumila poptávku a mezinárodní obchod.

3.1.1 Jižní Korea

V roce 2019 zůstal hospodářský růst v Jižní Koreji utlumený, protože globální zpomalení a obchodní napětí brzdily vývoz, zatímco vysoká nejistota zatěžovala investice. Pokles průmyslového vývozu z EU do Jižní Koreje o 1,3% lze do jisté míry vysvětlit slabou domácí poptávkou, mimo jiné v důsledku poklesu polovodičového cyklu a obchodního sporu mezi USA a Čínou. Objem obchodu službami v roce 2018 nadále rostl, a to o 3,6 % oproti roku 2017, a zaznamenal tak lepší výsledek než obchod EU se zbytkem světa. Dohoda o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou rovněž podnítila růst přímých zahraničních investic mezi oběma partnery. Nejnovější dostupné údaje ukazují, že v roce 2018 se objem přímých zahraničních investic EU v Jižní Koreji zvýšil o 4 % na 46 miliard EUR, zatímco objem jihokorejských přímých zahraničních investic v EU vzrostl o 1 % na 25 miliard EUR.

3.1.2 Japonsko

Rok 2019 byl prvním úplným kalendářním rokem, kdy byla uplatňována dohoda o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem. 20 Japonsko je sedmým největším obchodním partnerem EU a představuje 3 % objemu jejího zahraničního obchodu.

V roce 2019 vzrostl obchod zbožím mezi smluvními stranami o 5,8 %. Ze stabilního růstu měly prospěch tradiční vývozní artikly EU do Japonska, jako jsou léčiva, dopravní zařízení a stroje. Kategorie výrobků, které těží ze snížení cel, zaznamenaly vyšší růst, což se týkalo i textilií, oděvů a obuvi, kde růst v průměru činil 10 %.

Japonsko bylo mezi preferenčními partnery zahrnutými do této zprávy druhým největším odbytištěm v oblasti vývozu zemědělsko-potravinářských produktů z EU, který v roce 2019 vzrostl o 16 %. Dohoda tak začíná naplňovat svůj obrovský potenciál pro zvýšení vývozu mnoha produktů z EU, mezi něž patří vepřové maso, hovězí maso, sýry, zpracované zemědělské produkty a víno. Znatelným úspěchem je postupné schvalování a uznávání enologických postupů EU ze strany Japonska.

Více než polovina veškerého zboží z EU, na které se vztahují celní preference v rámci dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem, těchto celních preferencí v roce 2019 skutečně využila (53 %). Většina vyvážených zemědělských produktů z EU využívala celní preference (v průměru 86 %), což v mimořádně vysoké míře platilo pro maso (99 %) a víno (93 %). U průmyslových produktů byly míry využívání v důsledku složitých dodavatelských řetězců a relativně menších rozpětí preferencí výrazně nižší v případě Japonska i EU, tj. v průměru 35 %. Například v případě vývozu chemických látek z EU bylo možné ušetřit dalších 115 milionů EUR, a na vývozu textilu 92 milionů EUR. Využívání preferencí obvykle v průběhu let roste, protože podniky často potřebují nějaký čas na to, aby se přizpůsobily novým obchodním podmínkám – například přezkumem dodavatelských řetězců a interních účetních mechanismů. Za účelem zvýšení povědomí Evropská komise rovněž zintenzivnila spolupráci s členskými státy a podniky a zapojila se do společných podniků s Japonskem, zejména do informačních akcí Střediska pro průmyslovou spolupráci mezi EU a Japonskem. 21  

3.1.3 Singapur (přípravy na vstup v platnost)

Dohoda o volném obchodu mezi EU a Singapurem je v platnosti od 21. listopadu 2019. Očekává se, že bude přínosem pro vývoz EU i pro investory z EU, včetně více než 10 000 společností z EU usazených v Singapuru. Singapur je největším obchodním partnerem EU v jihovýchodní Asii, který představuje třetinu obchodu EU s tímto regionem a více než dvě třetiny přímých zahraničních investic EU v regionu.

V roce 2019 Evropská komise zintenzívnila přípravy na vstup dohody v platnost, a to prostřednictvím komunikace se zúčastněnými subjekty na obou stranách a posílením své monitorovací úlohy vůči singapurským orgánům již ve fázi před prováděním dohody. Mezi první úspěchy patřila registrace a ochrana názvů 138 zeměpisných označení EU v Singapuru podle singapurského práva.

3.2 SEVERNÍ A JIŽNÍ AMERIKA

3.2.1 Kanada

Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi EU a Kanadou (CETA) se prozatímně uplatňuje od 21. září 2017, s výjimkou několika ustanovení, zejména těch, která se týkají systému soudů pro investice. V roce 2019 došlo k výraznému posunu vpřed v souvislosti s budoucím prováděním systému soudů pro investice 23 : v říjnu přijala Evropská komise čtyři návrhy 24 , které pomohou zajistit normy v oblasti etiky a integrity rozhodců a efektivní odvolací funkci systému. Půjde o první odvolací funkci tohoto druhu zavedenou v rámci mezinárodních investičních dohod.

Během druhého roku prozatímního provádění dohody CETA dosáhla Evropská komise dalšího pokroku v účinném provádění dohody, přičemž navazovala na práci 20 výborů a dialogů, jejichž jednání proběhla v roce 2018. Evropská komise projednala určité překážky obchodu, zejména pokud jde o vývoz zemědělských produktů. Současně pokračovala v prohlubování a obohacování svého programu spolupráce s Kanadou v otázkách společného zájmu (jako jsou malé a střední podniky, rovnost žen a mužů a změna klimatu), a to na úrovni dvoustranných a mnohostranných jednání.

Dvoustranný obchod – trendy v roce 2019

Dvoustranný obchod zbožím a službami, který usnadnila dohoda CETA, nadále rostl a dosáhl 92 miliard EUR, což je nárůst o 24,5 % ve srovnání s objemem obchodu před uzavřením dohody CETA, který v letech 2015–2017 činil průměrně 73,9 miliard EUR. Mezi průmyslovými produkty zaznamenaly nejvyšší nárůst vývozu z EU ve srovnání s rokem 2018 stroje (o 15 %) a léčivé přípravky (o 18 %).

Míra využívání preferencí při vývozu zboží z EU do Kanady v případě EU-27 v roce 2018 vzrostla z 38 % na 48 %. Celková míra využívání preferencí je i nadále ovlivněna nízkým využíváním preferencí na vývoz automobilů a automobilových dílů z EU (26 %), což představuje 39 % způsobilého vývozu z EU-27 do Kanady. Evropská komise aktivně spolupracovala s průmyslovými sdruženími v konkrétních odvětvích, se zainteresovanými společnostmi a s odborníky, aby lépe pochopila důvody tohoto stavu. Průmysl (zejména automobilový) vysvětlil, že dohoda byla relativně nová a společnosti potřebovaly více času na zavedení procesů a systémů IT, aby od dodavatelů získaly potřebná data. Automobilový průmysl rovněž potvrdil, že má v úmyslu uplatnit celní preference se zpětnou platností, protože to dohoda CETA umožňuje po dobu až tří let. Celkově průmysl zdůraznil potřebu dále posílit informování společností z EU o přínosech dohody CETA a jejich využití. S cílem usnadnit využívání preferencí Evropská komise v roce 2019 nadále poskytovala odborné pokyny, přičemž v září 2019 vydala příručku o pravidlech původu v rámci dohody CETA 26 a informační list o textilu a oděvním zboží, který je k dispozici ve více jazycích EU 27 .

3.2.2 Latinskoamerické partnerské země

EU má čtyři obchodní dohody s 11 zeměmi Latinské Ameriky: patří mezi ně Mexiko, Chile, andské partnerské státy (Kolumbie, Ekvádor a Peru) a šest středoamerických partnerských států (Kostarika, Salvador, Honduras, Nikaragua a Panama). Po uzavření dohody se sdružením Mercosur bude mít EU preferenční obchodní vztahy prakticky se všemi latinskoamerickými zeměmi (s výjimkou Bolívie a Venezuely), což bude více než ve kterémkoli jiném regionu a na stejné úrovni jako v rámci ESVO. Například dohoda s Mexikem pochází z počátku 21. století a byla modernizována s cílem zvýšit objem obchodu, podpořit účast malých a středních podniků a zahrnout nové obory, jako jsou služby (digitální, námořní, finanční atd.), energetika nebo investice, které zvýší příležitosti pro podniky z EU a přinesou prospěch spotřebitelům, zatímco kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji stanoví závazky týkající se práce a životního prostředí, včetně Pařížské dohody a základních úmluv MOP. Podobná modernizace probíhá v případě dohody s Chile.

Odstranění cel na většinu produktů ze strany EU pomáhá latinskoamerickým partnerům diverzifikovat jejich vývoz a lépe se integrovat do hodnotových řetězců a globální ekonomiky. Společnostem z EU přinášejí dohody nové příležitosti na rozvíjejících se trzích s vysokým růstovým potenciálem, jakož i přístup ke kritickým surovinám a vstupům pro průmysl a zemědělství.

Úloha EU v Latinské Americe zůstává silná: EU je největším zdrojem rozvojové spolupráce a přímých zahraničních investic v Latinské Americe a je jejím třetím největším obchodním partnerem po USA a Číně. Zatímco USA si udržely své dlouhodobé postavení největšího obchodního partnera Latinské Ameriky, Čína v posledních letech EU na pozici druhého největšího partnera předstihla. Modely se liší – Mexiko a Střední Amerika jsou nejtěsněji spjaty s americkou ekonomikou a andské země bohaté na nerostné suroviny posilují obchod s Čínou, zatímco pro země sdružení Mercosur jsou nejdůležitějšími partnery EU a Čína.

Dvoustranný obchod: trendy v roce 2019

Obchodní dohody EU v průběhu času pomohly upevnit postavení EU jako investora a obchodního partnera v regionu. Pomohly také čelit erozi celních preferencí vyplývajících z obchodních dohod, které uzavřeli latinskoameričtí partneři se zeměmi, jako jsou USA nebo Čína.

Objem obchodu mezi EU a jejími stávajícími latinskoamerickými obchodními partnery a sdružením Mercosur činil 192 miliard EUR, přičemž EU zaznamenala přebytek 22 miliard EUR. Vývoz zboží z EU do 11 zemí Latinské Ameriky, s nimiž uzavřela obchodní dohody, vzrostl o 12 % z necelých 59 miliard EUR v roce 2015 na 66 miliard EUR. EU si udržela tržní podíl na dovozu do těchto zemí ve výši přibližně 12 %, zatímco podíl USA se mírně snížil z 42,5 % na 40,3 % a podíl Číny se rovněž ustálil na přibližně 19 % 28 .

Obchodní dohody mohou otevřít nové trhy pro zemědělsko-potravinářské produkty z EU. V posledním desetiletí se vývoz zemědělských produktů z EU do zemí Latinské Ameriky díky obchodním dohodám s EU více než zdvojnásobil. To je do značné míry způsobeno odstraněním nebo snížením cel v rámci obchodních dohod, které byly pro zemědělské produkty často na poměrně vysoké úrovni.

Banány jsou i nadále hlavní komoditou vyváženou do EU ze Střední Ameriky a z Andského společenství a jejich vývoz podléhal stabilizačnímu mechanismu, jehož platnost vypršela na konci prosince 2019. Podle tohoto mechanismu, je-li splněn roční spouštěcí objem dovozu podle zemí, jak je stanoveno v dohodě, Evropská komise zkoumá dopad tohoto dovozu na situaci na unijním trhu s banány a rozhodne buď o dočasném pozastavení preferenčního cla, nebo o nevhodnosti takového pozastavení. V roce 2019 činil celkový roční dovoz čerstvých banánů z latinskoamerických a středoamerických zemí, na které se vztahuje mechanismus stabilizace pro banány, 72,9 % kumulované spouštěcí úrovně. Mezi dotčenými partnerskými zeměmi přesáhly spouštěcí objemy pouze Peru, Nikaragua a Guatemala. Evropská komise dospěla k závěru, že dočasné pozastavení není vhodné, protože podíl dovozu z těchto zemí na celkovém dovozu banánů byl v okamžiku překročení příslušných prahových hodnot velmi malý.

V roce 2019 se na žádost andských a středoamerických partnerských států konaly diskuse založené na ustanoveních příslušných dohod, jejichž cílem bylo prozkoumat možnosti další liberalizace celních sazeb pro banány. Po zvážení všech relevantních faktorů, včetně stability trhu EU, dospěly diskuse k závěru, že sazby pro čerstvé banány ze zemí Střední Ameriky a z Kolumbie, Ekvádoru a Peru by měly být zachovány na stávající úrovni, a to ve výši 75 EUR/t.

Pokrok v provádění v roce 2019

Obchodní dohody EU pomáhají budovat partnerství mezi EU a Latinskou Amerikou, ať už se jedná o cíle v oblasti multilateralismu nebo udržitelnosti, a totéž platí pro širší dohody o přidružení, které EU se zeměmi Latinské Ameriky uzavřela. Latinskoamerické země hrály a nadále hrají v rámci WTO důležitou roli: více než třetina zemí, které podporují návrh EU na dohodu WTO ohledně prozatímního ujednání o odvolání při rozhodčím řízení, se nachází v tomto regionu. EU a andské a středoamerické země rovněž diskutovaly o vnitrostátně stanovených příspěvcích v rámci Pařížské dohody, i když obchodní dohody byly uzavřeny před jejím přijetím.

3.3 ZEMĚ SOUSEDÍCÍ S EU

3.3.1 Partnerské země v oblasti Středozemního moře a Blízkého východu

Dohody o zónách volného obchodu uzavřené v rámci širších dohod o přidružení se zeměmi jižního Středomoří a Blízkého východu (dále jen ƒ„obchodní dohody“) vstoupily v platnost počátkem roku 2000. EU a osm zemí jižního Středomoří a Blízkého východu (Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Izrael, Palestina 33 , Maroko a Tunisko) jsou tradičně velmi blízkými partnery, které spojují historické a kulturní vazby i zeměpisná blízkost. EU je největším obchodním partnerem pro všechny země kromě Jordánska a Palestiny i pro daný region jako celek. V rámci evropské politiky sousedství nabízí EU těmto zemím privilegovaný vztah založený na vzájemném závazku ke společným hodnotám – demokracii a lidským právům, právnímu státu, řádné správě věcí veřejných, zásadám tržního hospodářství a udržitelnému rozvoji.

Většina průmyslových produktů mezi EU a těmito partnery je nyní obchodována bez cel. 34 Egypt dokončil proces úplného zrušení cel na průmyslové produkty dne 1. ledna 2019 tím, že odstranil cla na vývoz automobilů z EU. V lednu zahájila Evropská komise hodnocení ex post šesti obchodních dohod. Průběžná zpráva 35 byla zveřejněna v dubnu 2020. Předběžná zjištění ukazují, že zrušení cel přineslo zemím jižního Středomoří a Blízkého východu ekonomický prospěch. Závěrečná zpráva se očekává v prosinci 2020.

Vzhledem k tomu, že se stávající obchodní dohody zaměřují na obchod zbožím, v regionu probíhá nebo je zahajována řada dvoustranných jednání, zejména s Tuniskem a Marokem, s cílem prohloubit závazky a rozšířit rozsah působnosti na další oblasti, mezi něž patří zemědělství, služby, investice, obchodní pravidla, sbližování právních předpisů a obchod a udržitelný rozvoj.

Dvoustranný obchod: trendy v roce 2019

Ačkoli tento region představuje pouze 4 % zahraničního obchodu EU, je to velmi důležitý trh pro vývoz z EU, který nabízí příležitosti zejména pro malé a střední podniky v některých tradičních odvětvích, jako je textil a keramika. Tento region je i nadále významným zdrojem dovozu, zejména v odvětví energetiky a zemědělsko-potravinářských produktů.

V roce 2019 činil obchod mezi EU a tímto regionem přibližně 150 miliard EUR v oblasti průmyslových produktů a 15 miliard EUR v oblasti zemědělských produktů. Objem obchodu se meziročně mírně snížil o 0,17 % čili o 248 milionů EUR. Mezi lety 2018 a 2019 klesl vývoz EU do tohoto regionu o 0,38 %, ze 100 miliard EUR na 99 miliard EUR, zejména v důsledku opatření omezujících obchod, která zavedly některé země. Největšími obchodními partnery EU v tomto regionu jsou i nadále Maroko, Izrael a Alžírsko.

V roce 2019 bylo Maroko hlavním trhem pro vývoz z EU, po němž následovaly Izrael a Egypt.

Při pohledu na obchod dle odvětví zaujímají 90 % objemu obchodu EU s regionem průmyslové produkty (odvětví energetiky a konečné výrobky), přičemž vývoz se snížil o 0,5 % a dovoz stagnuje. Naproti tomu obchod se zemědělsko-potravinářskými produkty vzrostl o 6,2 % – v případě vývozu z EU o 6,4 % čili o 623 milionů EUR a v případě dovozu o 6 %. To ukazuje, že existuje nevyužitý potenciál pro další liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty, zejména v případě Tuniska a Alžírska. 36 Alžírsko a Izrael byly v regionu největšími destinacemi pro zemědělsko-potravinářské produkty z EU. Hlavními vývozními artikly EU byly pšenice a jiné obiloviny, počáteční kojenecká výživa a živá zvířata.

Podle indexu Světové banky Doing Business 2020 se podnikatelské prostředí ve většině zemí jižního Středomoří v roce 2019 zlepšilo, což platí zejména pro Jordánsko, které patřilo mezi 10 zemí s největším zlepšením. 37 V roce 2018 zůstala EU nadále největším investorem v mnoha z těchto zemí, což představuje více než polovinu přímých zahraničních investic v Maroku 38 a 85 % v Tunisku. 39 V Egyptě je EU s 21 % přímých zahraničních investic druhým největším zahraničním investorem po Spojeném království (39 %), což představuje více než 15 miliard USD (přibližně 12,7 miliard EUR), přičemž zde působí 6 339 společností poskytujících více než 192 000 pracovních míst. 40 V Maroku vytvořil automobilový průmysl v letech 2014–2018 více než 85 000 přímých pracovních míst, díky čemuž bylo v tomto odvětví v roce 2018 celkem 163 000 pracovních míst. Některé země, zejména Izrael, jsou důležitým zdrojem PZI v EU.

Časté kontakty na technické, ale i na ministerské úrovni za posledních patnáct let pomohly vytvořit užší partnerství mezi EU a jejími partnerskými státy v oblasti Středozemního moře a Blízkého východu na vícestranné úrovni. EU například pomáhá Alžírsku a Libanonu s jejich žádostmi o vstup do WTO a podporuje žádost Palestiny o status pozorovatele v Generální radě WTO a v jejích podpůrných orgánech.

3.3.2 Gruzie, Moldavsko, Ukrajina

Dohody o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu uplatňované mezi EU a Gruzií a Moldavskem od roku 2016 a Ukrajinou od roku 2017 tvoří součást širšího rámce Východního partnerství – společné politické iniciativy zahájené v roce 2009, jejímž cílem je prohlubovat a posilovat vztahy mezi EU a jejími členskými státy a jejich šesti východními sousedy 41 . Dohody o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu jsou základními nástroji nejen pro vzájemný přístup na trh, ale také pro provádění hodnotové agendy, prohlubování demokracie a transparentních a nezávislých institucionálních struktur a poskytování pomoci partnerským zemím při transformaci jejich ekonomik a při realizaci snah více se zapojovat do mezinárodního obchodu. Dohody o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu mají dva klíčové prvky: liberalizaci obchodu a sbližování právních předpisů.

Liberalizace obchodu (v názvu dohod o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu jí odpovídá sousloví „volného obchodu“) znamená odstranění cel a omezení necelních překážek obchodu zbožím, obchodu službami a investic, čímž se pro obě strany zvýší přístup na trh zboží a služeb. Strany každé dohody si pravidelně vyměňují informace a sledují vývoj obchodu. Pro všechny tři země, které jsou stranami dohod o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu, je EU největším obchodním partnerem. Celkový objem obchodu se zeměmi, které jsou stranami dohod o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu, celkově meziročně mírně vzrostl a v roce 2019 dosáhl 50,6 miliard EUR. Objem dvoustranného obchodu mezi EU a Ukrajinou se v obou směrech neustále zvyšuje a v roce 2019 dosáhl 43,3 miliard EUR. Ukrajina je také 4. největším vývozcem zemědělských produktů do EU. Celkový objem obchodu mezi EU a Gruzií se v roce 2019 meziročně snížil o 3 %, a to na 2,6 miliard EUR, a celkový objem obchodu mezi EU a Moldavskem vzrostl oproti roku 2018 o 3,9 % a jeho hodnota činila něco málo přes 4,7 miliard EUR.

Sbližování právních předpisů v názvu dohod o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu odpovídá sousloví „prohloubené a komplexní“. Partnerské země EU se zavazují sblížit své právní předpisy s právními předpisy EU (dále jen „acquis“) v řadě oblastí souvisejících s obchodem, jako jsou sanitární a fytosanitární opatření, technické specifikace a normy (snižování technických překážek obchodu), zadávání veřejných zakázek, služby a celní postupy. Příslušné právní předpisy EU jsou uvedeny v přílohách dohody o přidružení / dohod o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu, které jsou pravidelně aktualizovány. Evropská komise tento proces sleduje s ohledem na vývoj acquis EU v oblastech, na něž se dohoda o přidružení / dohoda o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu vztahuje.

Pokrok ve sbližování právních předpisů v roce 2019 – příklady

3.3.3 Země západního Balkánu

EU uzavřela dohody o stabilizaci a přidružení se všemi šesti zeměmi západního Balkánu: Albánií, Bosnou a Hercegovinou, Severní Makedonií, Černou Horou, Srbskem a Kosovem. Všechny země západního Balkánu mají jasnou evropskou perspektivu, která byla naposledy potvrzena na summitu zemí západního Balkánu dne 6. května 2020. Tato skutečnost je zohledněna v obsahu a rozsahu působnosti dohod o stabilizaci a přidružení, které mají prvky přesahující jiné preferenční obchodní dohody, neboť předpokládají sladění právních předpisů s acquis EU. Dohody o stabilizaci a přidružení rovněž stanoví odstranění všech množstevních omezení. Neobsahují však některé další prvky, které se nacházejí v novějších preferenčních obchodních dohodách EU, jako jsou ustanovení o obchodu a udržitelném rozvoji.

Během posledních deseti let usnadnily dohody o stabilizaci a přidružení obchod mezi EU a daným regionem, což přispělo k nárůstu jeho objemu o téměř 130 % a dosažení hodnoty 55 miliard EUR v roce 2019, což je oproti roku 2018 nárůst o 3,8 %. Nejobchodovanějšími produkty jsou stroje, základní kovy, minerální a chemické výrobky. V roce 2019 vzrostl vývoz EU do zemí západního Balkán o 4,4 %, což vedlo k obchodnímu přebytku EU ve výši 8,9 miliard EUR. Dovoz ze zemí západního Balkánu vzrostl o 3 %.

Ačkoli šest zemí západního Balkánu dohromady představuje pouze 1,4 % celkového objemu obchodu EU, účinné provádění dohod o stabilizaci a přidružení je mimořádně důležitým prostředkem k další začlenění těchto sousedních zemí na trh EU, ke zlepšení podnikatelského a investičního prostředí a k prosazení norem EU. Pro každou ze zemí západního Balkánu je EU hlavním obchodním partnerem, který představuje téměř 70 % celkového obchodu v regionu.

3.3.4 Švýcarsko

V roce 2019 dosáhl celkový dvoustranný obchod zbožím ve vztahu se Švýcarskem více než 257 miliard EUR, čímž se Švýcarsko stalo celkově čtvrtým největším obchodním partnerem EU a nejvýznamnějším obchodním partnerem EU v rámci preferenčních obchodních dohod. V porovnání s rokem 2018 vzrostl objem dvoustranných obchodních toků o 9 % a EU si udržela obchodní přebytek v řádu 36 miliard EUR.

Vzhledem k tomu, že objem obchodu službami v roce 2018 dosáhl hodnoty více než 170 miliard EUR, je Švýcarsko v oblasti služeb třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem EU. EU zaznamenala obchodní přebytek ve výši přes 39,5 miliard EUR.

Vzhledem k velmi vysoké úrovni integrace mezi EU a Švýcarskem je tato země také velmi důležitým partnerem z hlediska investic. V roce 2018 dosáhl stav švýcarských přímých zahraničních investic v EU 750 miliard EUR, což je 58% nárůst od roku 2014, přičemž přímé zahraniční investice EU ve Švýcarsku dosáhly více než bilionu EUR, což je 40% nárůst od roku 2014. Švýcarsko získává přibližně 12 % z celkových PZI ze strany EU-27.

Vzhledem k tomu, že objem obchodu službami v roce 2018 dosáhl hodnoty více než 170 miliard EUR, je Švýcarsko v oblasti služeb třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem EU. EU zaznamenala obchodní přebytek ve výši 39,5 miliardy EUR.

Vzhledem k velmi vysoké úrovni integrace mezi EU a Švýcarskem je Švýcarsko také velmi důležitým partnerem z hlediska investic. V roce 2018 dosáhl stav švýcarských přímých zahraničních investic v EU 750 miliard EUR, což je 58% nárůst od roku 2014, přičemž přímé zahraniční investice EU ve Švýcarsku dosáhly více než bilionu EUR, což je 40% nárůst od roku 2014. Švýcarsko získává přibližně 12 % z celkových PZI ze strany EU-27.

Dohoda o volném obchodu EU se Švýcarskem je nejdéle trvající dohodou a ve srovnání s moderními obchodními dohodami EU, z nichž některé byly uzavřeny se vzdálenějšími partnery menšího ekonomického významu, má omezený rozsah působnosti 42 , méně přísná pravidla a postrádá účinný mechanismus pro urovnávání sporů. Navzdory vzkvétajícímu obchodu však Švýcarsko v roce 2019 nedokázalo dosáhnout dalšího pokroku při přijímání dojednané dohody o institucionálním rámci. Dohoda o institucionálním rámci by připravila půdu pro další modernizaci obchodních vztahů mezi EU a Švýcarskem, neboť by zavedla nezávislé řešení sporů, právní jistotu a rovné podmínky, což by prospělo účastníkům trhu z EU a Švýcarska působícím na vnitřním trhu. Dohoda o institucionálním rámci by rovněž znamenala další přístup na trh v nových oblastech (např. elektřina) a zavedla by pravidla státní podpory, jakož i závazek stran modernizovat dohodu o volném obchodu z roku 1972 a další dohody související s obchodem.

3.3.5 Norsko

Obchodní vztahy mezi EU a Norskem jsou realizovány jak v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP), tak v rámci dvoustranné dohody o volném obchodu z roku 1973. I když je dvoustranná obchodní dohoda stále v platnosti, v praxi byla v mnoha ohledech nahrazena dohodou o EHP, která umožňuje volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob.

V roce 2019 dosáhl celkový dvoustranný obchod zbožím mezi EU a Norskem výše 106 miliard EUR, což je oproti roku 2018 pokles o 5 %, který je způsoben zejména poklesem dovozu minerálních olejů z Norska o 16,5 %. Celkově se veškerý vývoz z Norska do EU-27 snížil o 11 %, zatímco vývoz EU-27 do Norska vzrostl o 3 %. Pokles norského vývozu do EU a odchod Spojeného království z EU znamenal, že se Norsko přesunulo z pozice šestého největšího obchodního partnera EU na osmé místo.

Obchod se zemědělskými produkty mezi EU a Norskem dosáhl téměř 5 miliard EUR, což znamená jasný přebytek pro EU, která vyváží více než osminásobek hodnoty zemědělských produktů, které z Norska dováží. Od roku 2009 se dovoz i vývoz neustále zvyšovaly.

Otevřenou otázkou zůstává přezkum obchodního režimu pro zpracované zemědělské produkty. Ve společném výboru byl v roce 2019 učiněn pokus o řešení vysokých celních sazeb, které brání vývozu některých zpracovaných zemědělských produktů z EU do Norska. EU také nadále trvala na obnovení jednání o ochraně zeměpisných označení.

Norsko je osmým největším obchodním partnerem EU, co se týče služeb. Z objemu obchodu ve výši 40 miliard EUR, který byl mezi těmito dvěma stranami dosažen v roce 2018, činil norský vývoz 14 miliard EUR a vývoz EU 26 miliard, což pro EU představuje přebytek, a tato pozice zůstala během posledních pěti let stabilní.

3.3.6 Turecko

Turecko je nejstarší a druhou největší preferenční obchodní partnerskou zemí EU a celkově šestým největším obchodním partnerem. Turecká ekonomika se z měnové krize, která začala v roce 2018, zotavila rychleji, než se očekávalo, ale po většinu roku 2019 zůstala v recesi a růst HDP byl slabý (0,9 %). V důsledku oslabení turecké liry Turecko výrazně snížilo svůj schodek v rámci světového obchodu. Obchod zbožím s EU se po dlouhodobých přebytcích na straně EU posunul ke schodku ve výši 1,5 miliardy EUR ve prospěch Turecka, přičemž vývoz EU do Turecka klesl o 1,3 % na 68,3 miliardy EUR, zatímco dovoz z Turecka vzrostl o 4,4 % na 69,8 miliardy EUR.

Obchodní vztahy mezi EU a Tureckem se v případě průmyslových produktů a některých zpracovaných zemědělských produktů řídí celní unií z roku 1995 a dvěma dvoustrannými preferenčními obchodními dohodami vztahujícími se na zemědělské produkty a produkty z uhlí a oceli. Průmyslové produkty tvoří 82 % obchodu EU s Tureckem. Z velké části v důsledku těchto obchodních dohod, a zejména celní unie, se dvoustranný obchod od poloviny devadesátých let zvýšil více než čtyřnásobně. V zájmu rozšíření rozsahu působnosti vzájemného preferenčního obchodu a modernizace celní unie přijala Evropská komise dne 21. prosince 2016 doporučení ohledně rozhodnutí Rady, kterým se povoluje zahájení jednání s Tureckem. V návaznosti na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 26. června 2018 a ze dne 18. června 2019 jsou však diskuse v současné době pozastaveny.

V roce 2019 ponechalo Turecko v platnosti obchodní překážky v rozporu s dohodou o celní unii, zejména pokračováním – a rozšiřováním – své dlouhodobé odchylky od společného celního sazebníku prostřednictvím ukládání dodatečných cel na produkty pocházející ze zemí mimo EU nebo ze zemí, které jsou preferenčními obchodními partnery Turecka. Vzhledem k těmto clům Turecko vyžaduje informace a dokumenty, jako je doklad o původu zboží, a to v rozporu se zásadou volného oběhu, kterou zavedla celní unie. V roce 2019 Turecko rovněž znovu neuvolnilo svou celní kvótu pro hovězí maso.

Evropská komise tyto otázky vznášela na výročních zasedáních smíšeného výboru i při častých dvoustranných výměnách názorů. Komise rovněž nadále vyžaduje nediskriminační provádění dodatkového protokolu k dohodě o přidružení vůči všem členským státům, včetně Kyperské republiky. Dne 2. dubna 2019 EU iniciovala řízení WTO proti opatřením Turecka k nucené lokalizaci výroby léčivých přípravků. 43  

3.4     AFRIKA, ZEMĚ KARIBIKU A TICHOMOŘÍ

Africké, karibské a tichomořské země patří více než deset let mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky na světě. Zejména obchod mezi EU a subsaharskou Afrikou se v uplynulém desetiletí zdvojnásobil a investice evropských společností v Africe dosahují 200 miliard EUR s obrovským potenciálem pro expanzi. EU zůstává největším obchodním a investičním partnerem většiny afrických, karibských a tichomořských zemí, zejména těch, které provádějí dohodu o hospodářském partnerství s EU.

V roce 2019 provádělo dohody o hospodářském partnerství s EU 31 afrických, karibských a tichomořských zemí: 14 v subsaharské Africe, 14 v Karibiku a tři v Tichomoří 44 . Dohody o hospodářském partnerství jsou obchodní dohody zaměřené na rozvoj, podle nichž EU poskytuje bezcelní a bezkvótový přístup na svůj trh 45 , zatímco partnerské země liberalizují alespoň 80 % svého dovozu po dobu 10 až 20 let. Dohody o hospodářském partnerství rovněž zahrnují zvláštní ochranná opatření zajišťující ochranu potravinového zabezpečení, vznikajících průmyslových odvětví nebo environmentálních a sociálních cílů. Důležité je, že EU poskytuje významnou rozvojovou pomoc na budování kapacit v oblasti obchodní politiky a zvýšení konkurenceschopnosti místní výroby.

Provádění dohod o hospodářském partnerství nabralo rychlost, a to navzdory problémům, jako je omezená kapacita orgánů veřejné správy, slabé podnikatelské prostředí a omezené povědomí společností o dohodách i schopnost je využívat. Zatímco celkové hodnocení je stále předčasné, existuje pozitivní trend z hlediska růstu a diverzifikace vývozu. V roce 2019 zahájila EU a pět zemí 46 východní a jižní Afriky, které jsou stranami dohody o hospodářském partnerství, jednání o přidání pravidel pro obchod službami, investice, veřejné zakázky, práva duševního vlastnictví a hlavně obchod a udržitelný rozvoj.

Pokrok v provádění v roce 2019 – příklady

Vzájemný obchod: trendy v roce 2019

Dovoz do EU z těchto 31 zemí, s nimiž má uzavřeny dohody o hospodářském partnerství, se v roce 2019 zvýšil o 4,6 %. Například Svazijsko, Fidži, Kamerun, Jihoafrická republika a Dominikánská republika zaznamenaly tempo růstu svého vývozu do EU ve dvouciferných číslech. Vývoz zemědělsko-potravinářských produktů sdružení CARIFORUM do EU se v roce 2019 zvýšil o 11 %, což je způsobeno silným vývozem rýže, piva, doutníků, tropického ovoce a rumu. Zatímco tyto druhy dovozu zůstávají závislé na zdrojích, v některých zemích roste diverzifikace. Například dovoz z Jihoafrické republiky je rozmanitý, dominují v něm vozidla, stroje a ovoce, stejně jako produkty těžebního průmyslu. Mauricius a Dominikánská republika začaly nedávno vyvážet lékařské a laboratorní vybavení. Země sdružení CARIFORUM rovněž diverzifikují svůj vývoz.

Vývoz EU do zemí, s nimiž má uzavřené dohody o hospodářském partnerství, se zvýšil o 5 %, což je způsobeno silnějším vývozem do Jihoafrické republiky a v menší míře i na Mauricius a Fidži. Vývozci z EU stále více využívají preferencí udělených v rámci dohod o hospodářském partnerství, zejména ze strany Jihoafrické republiky, největší ekonomiky mezi zeměmi, s nimiž má EU uzavřeny dohody o hospodářském partnerství.

EU pracuje na řešení obchodních sporů. V červnu zahájila formální postup pro předcházení sporům a jejich řešení proti Jihoafrické celní unii, a to s cílem řešit ochranná opatření uložená v roce 2018 na drůbeží výrobky z EU, což vedlo k formálním konzultacím v září 2019, kdy strany bohužel nedokázaly své rozdílné názory vyřešit. 47  

4. OBCHOD A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Cíle a výzvy

Kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji mají za cíl maximalizovat vliv zvýšeného objemu obchodu a investic k dosažení pokroku v klíčových otázkách, jako je podpora důstojné práce a ochrany životního prostředí nebo boj proti změně klimatu. Ustanovení kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji podporují soulad s normami Mezinárodní organizace práce (MOP) a mnohostrannými environmentálními dohodami.

Provádění kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji je spojeno se specifickými problémy. Přetrvávají například mezery v otázce všeobecné ratifikace a účinného provádění základních úmluv MOP, a to i mezi obchodními partnery EU. Dodržování závazků v oblasti obchodu a udržitelného rozvoje často zahrnuje řešení dlouhodobých a hluboce zakořeněných interních problémů a různých politických priorit. To vyžaduje dlouhodobou perspektivu provádění, podporovanou prosazováním práva a aktivním zapojením občanské společnosti a podniků. Činnosti spojené s prováděním se proto zaměřují také na budování platforem pro spolupráci a společné iniciativy v otázkách sahajících od spravedlivého odměňování a práce v bezpečném a zdravém prostředí až po podporu technologií šetrných ke klimatu.

Zavedení patnáctibodového akčního plánu Evropské komise 48  

Zavádění patnáctibodového akčního plánu 49 z února 2018 usnadňuje systematičtější a strukturovanější přístup k provádění závazků v oblasti obchodu a udržitelného rozvoje. Na základě poznatků z fáze vyjednávání a dřívějších zkušeností s prováděním zavádí Evropská komise soubor cílených opatření v souladu se specifickými prioritami stanovenými pro každého obchodního partnera. 

Koordinovaná a vzájemně se podporující opatření ze strany Evropské komise, Evropského parlamentu a Mezinárodní organizace práce před provedením dobře fungovala, například ve Vietnamu.

Patnáctibodový akční plán rovněž podporuje užší partnerství mezi Evropskou komisí a členskými státy, Evropským parlamentem a mezinárodními orgány, jako je Mezinárodní organizace práce (MOP), která se ukázala pro pečlivé sledování pokroku jako klíčová.

Dalším pilířem patnáctibodového akčního plánu je posílení postavení organizací občanské společnosti v EU a jejích obchodních partnerských zemích. V roce 2019 Evropská komise nadále poskytovala pomoc domácím poradním skupinám, které byly vytvořeny pro sledování dohod. Cílem je vytvořit podmínky pro jejich efektivnější účast v procesu provádění. V rámci nástroje partnerství Evropská komise nadále poskytovala finanční prostředky členům domácích poradních skupin na účast na jednáních s protějšky a dalšími zástupci občanské společnosti, včetně sociálních partnerů. Projekt, který začal v roce 2018, také sponzoroval pořádání seminářů zaměřených na budování kapacit s cílem zvýšit odborné znalosti členů domácích poradních skupin, zejména s cílem určit a rozvíjet jejich vlastní priority provádění.

Evropská komise rovněž nadále vytvářela podmínky pro to, aby podniky hrály aktivnější úlohu při zajišťování toho, že obchod a udržitelnost půjdou ruku v ruce, a to podporou odpovědných obchodních postupů. Zahájení nového projektu technické pomoci pro Latinskou Ameriku v lednu 2019 umožnilo Evropské komisi prosazovat konkrétní opatření a zajistit podporu a zapojení vládních institucí a zúčastněných stran, a to na základě uznávaných odborných znalostí a dlouholetých zkušeností Mezinárodní organizace práce (MOP), OECD a Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

V roce 2019 Evropská komise pokračovala ve své politice asertivního prosazování práva s cílem řešit výzvy při provádění závazků v oblasti obchodu a udržitelného rozvoje. Příkladem jsou vládní konzultace a řízení rozhodčího tribunálu ve dvoustranném případě, který Evropská komise iniciovala proti Jižní Koreji. Od vstupu obchodní dohody mezi EU a Jižní Koreou v platnost v roce 2012 EU důsledně upozorňuje na to, že Jižní Korea neprovádí ustanovení dohody týkající se pracovněprávních předpisů. Jelikož tyto intervence nebyly úspěšné, požádala Evropská komise v prosinci 2018 o vládní konzultace, které se konaly v lednu 2019, a v červenci téhož roku požádala EU o zřízení skupiny odborníků. 52 S Peru Evropská komise v roce 2019 posílila dvoustrannou spolupráci na technické a politické úrovni při provádění závazků v oblasti obchodu a udržitelného rozvoje. Na říjnovém zasedání podvýboru pro obchod a udržitelný rozvoj Peru informovalo o pokroku dosaženém na různých frontách při řešení podstatných obav EU 53 .

5. OBCHOD SE ZEMĚDĚLSKO-POTRAVINÁŘSKÝMI PRODUKTY V RÁMCI OBCHODNÍCH DOHOD EU 54

Obchod se zemědělsko-potravinářskými produkty s preferenčními partnery je na vzestupu

Obchod EU se zemědělsko-potravinářskými produkty s preferenčními partnery v roce 2019 vzrostl, a to jak v absolutním vyjádření (hodnota obchodovaných produktů), tak v relativním vyjádření v porovnání s celkovým obchodem EU s těmito produkty. Obchod EU se zemědělsko-potravinářskými produkty s preferenčními obchodními partnerskými zeměmi představoval přibližně 35 % zemědělsko-potravinářského obchodu EU s třetími zeměmi – 30 % a 40 % celkového vývozu a dovozu těchto produktů EU. Tento podíl v posledních deseti letech roste.

V roce 2019 byly třemi nejvýznamnějšími vývozními trhy pro vývoz zemědělsko-potravinářských produktů z EU mezi preferenčními obchodními partnery Švýcarsko, Japonsko a Norsko, které společně představovaly zhruba 11 % vývozu těchto produktů. Na čtvrtém místě je Kanada. Přibližně 19 % vývozu EU tvořily potravinové přípravky, jako je čokoláda, počáteční kojenecká výživa a těstoviny, a 12 % tvořilo víno, vermut, cider a ocet. 

V roce 2019 byly třemi nejvýznamnějšími zeměmi pro dovoz zemědělsko-potravinářských produktů mezi preferenčními obchodními partnerskými zeměmi Ukrajina (obiloviny kromě pšenice a rýže a rostlinné oleje kromě palmového a olivového oleje), Švýcarsko (pražená káva a čaj a potravinové přípravky) a Turecko (tropické ovoce, ořechy a koření a přípravky ze zeleniny a ovoce). Dohromady tyto země tvoří 13 % celkového dovozu zemědělsko-potravinářských produktů do EU.

Trendy a vývoj v tocích obchodu se zemědělsko-potravinářskými produkty

V roce 2019 vzrostl vývoz zemědělsko-potravinářských produktů z EU v rámci preferenčních dohod o 8,7 % (nárůst o 4,4 miliardy EUR) ve srovnání s celkovým vývozem zemědělsko-potravinářských produktů do zbytku světa, který vzrostl o 7,6 %.

Dovoz zemědělsko-potravinářských produktů do EU v rámci preferenčních dohod rostl podobným tempem jako vývoz (8,3 %), zatímco dovoz zemědělsko-potravinářských produktů ze zbytku světa vzrostl pouze o 2,3 %. Bilance obchodu se zemědělsko-potravinářskými produkty v rámci preferenčních dohod zůstala na úrovni přebytku 6,4 miliardy EUR. Dovoz od preferenčních partnerů má i nadále strategický význam pro zemědělsko-potravinářské odvětví EU, neboť zajišťuje nezbytné dodávky produktů, které se v EU nepěstují z klimatických důvodů (tropické ovoce, kakao, káva a jiné nápoje), a přísun produktů, v jejichž případě je EU méně konkurenceschopná nebo jich neprodukuje dostatečné množství na to, aby uspokojila poptávku v EU (olejnatá semena, živočišné nebo rostlinné tuky/oleje).

Obchodní dohody EU zohledňují citlivá místa zemědělského odvětví EU. Citlivé produkty, jako je hovězí maso, drůbež nebo cukr, jsou buď vyloučeny z preferenčního obchodu, nebo je preferenční přístup poskytován prostřednictvím pečlivě kalibrovaných celních kvót omezeného objemu. Obchodní dohody EU rovněž vytvářejí nové vývozní příležitosti pro některé z těchto citlivých produktů vyvážených z EU. Pozoruhodným příkladem je hovězí maso. Vývoz hovězího masa a živého skotu z EU do preferenčních obchodních partnerských zemí vzrostl za posledních pět let o více než 30 % (ze 406 milionů EUR na 529 milionů EUR), a to i přes mírný pokles v roce 2019.

Zeměpisná označení

Obchodní dohody EU věnují zvláštní pozornost ochraně zeměpisných označení. V roce 2019 byla v Kanadě poskytnuta ochrana pěti novým potravinářským zeměpisným označením EU (Piave, Pancetta piacentina, Salame piacentino, Coppa piacentina a Vinagre de Jerez), a to prostřednictvím postupu přímé žádosti o registraci zeměpisného označení stanoveného na základě obchodní dohody EU s Kanadou (CETA). Od vstupu dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem v platnost dne 1. února 2019 je v Japonsku chráněno 211 zeměpisných označení.

Ochrana zeměpisných označení v obchodních dohodách EU nabývá na důležitosti, protože podíl chráněných zeměpisných označení na vývozu z EU roste. V roce 2019 ukázala studie Evropské komise 55 , že v letech 2010 až 2017 vzrostl podíl produktů se zeměpisným označením a označením ZTS (zaručená tradiční specialita 56 ) na vývozu z EU do třetích zemí v hodnotovém vyjádření o 56 %, což představuje 17 miliard EUR pro EU-28 v roce 2017 a 23 % z celkového prodeje produktů EU se zeměpisným označením a označením ZTS. Z hlediska obchodu s produkty nesoucími zeměpisné označení či označení ZTS mimo EU zůstala nejvýznamnější kategorií produktů vína (50 %), dále pak následují lihoviny (39 %) a další zemědělské produkty a potraviny (10 %). Dvěma největšími kategoriemi zemědělsko-potravinářských produktů se zeměpisným označením vyvážených do zemí mimo EU byly sýry a masné výrobky.

Propagace zemědělsko-potravinářských produktů EU

V rámci obchodních dohod se v partnerských zemích konají programy na podporu zemědělsko-potravinářských produktů. Kromě mise na vysoké úrovni v Japonsku (květen 2019), v jejímž čele stál tehdejší komisař EU pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan, se EU podílela na hlavním B2B zemědělsko-potravinářském veletrhu v Asii (Foodex Japan), kde představila stánek EU věnovaný tématům autentičnosti, bezpečnosti a kvality produktů EU. Zároveň byl uspořádán seminář o příležitostech v rámci dohody mezi EU a Japonskem o hospodářském partnerství pro evropské a japonské zemědělsko-potravinářské podniky a Středisko pro průmyslovou spolupráci mezi EU a Japonskem vytvořilo asistenční službu týkající se dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem, která se zabývá otázkami malých a středních podniků, z nichž mnohé působí v zemědělsko-potravinářském odvětví. Propagační aktivity byly mimo jiné zahájeny také v Mexiku a Singapuru.

Sledování sanitárních a fytosanitárních opatření

Obchodní dohody podporují výměny a spolupráci mezi partnery, zejména prostřednictvím pravidelných kontaktů mezi odborníky na sanitární a fytosanitární opatření. To může pomoci vyřešit potenciální a stávající obchodní překážky.

Dobré životní podmínky zvířat

Od roku 2002 EU důsledně zastává názor, že dobré životní podmínky zvířat by měly patřit k cílům, které sledují dvoustranné dohody EU, a to prostřednictvím vytvoření vhodných mechanismů spolupráce, v rámci nichž by mohly být osvědčené evropské postupy sdíleny a podporovány s partnerskými zeměmi.

Výsledky dvoustranné spolupráce v oblasti dobrých životních podmínek zvířat – příklady

6. SLUŽBY, ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK, PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ

6. 1 Služby a přímé zahraniční investice (PZI)

Služby představují přibližně 75 % HDP EU 58 , průmysl 25 % a zemědělství 2 %. EU je největším vývozcem služeb na světě. Obchod službami představuje 25 % HDP EU, přičemž hodnota vývozu služeb EU přesahuje 900 miliard EUR ročně. Obchod službami přímo či nepřímo podporuje 21 milionů pracovních míst v EU. Celkem 60 % všech přímých zahraničních investic EU do zbytku světa je spojeno se službami, stejně jako téměř 90 % všech přímých zahraničních investic přicházejících do EU.

Ustanovení ohledně služeb a investic v obchodních dohodách EU

Obchodní dohody EU ustanoveními o službách a digitálním obchodu zajišťují, aby poskytovatelé služeb z EU mohli poskytovat služby na trzích v partnerských zemích a nebyli diskriminováni ve srovnání s vnitrostátními nebo zahraničními podniky ve stejném odvětví.

Ustanovení o liberalizaci investic se řídí stejnou zásadou, a to jak v oblasti služeb (zřizování), tak v oblastech mimo služby (výroba, těžba, zemědělství atd.), při řešení omezení přístupu na trh, zahraničního vlastnictví a typů obchodní přítomnosti. Rovněž řeší diskriminační prověřovací, licenční a schvalovací postupy, omezení zahraničních pracovníků, testy ekonomické potřebnosti a diskriminační zacházení upřednostňující domácí podniky před zahraničními společnostmi.

Všechny novější obchodní dohody EU obsahují ustanovení o službách, která pomáhají vytvořit a posílit regulační rámec pro usnadnění poskytování služeb a zároveň chrání spotřebitele.

V „listinách specifických závazků“ strany uvádějí podmínky pro přístup na trh a národní zacházení, které si vzájemně poskytují na svém území. Konkrétní závazky mají podobný účinek jako celní závazek: jsou zárukou pro podniky působící v jiných zemích, že podmínky vstupu na trh a fungování na něm se nezmění v jejich neprospěch.

Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi EU a Kanadou (CETA) obsahuje některá z nejpodrobnějších ustanovení o obchodu službami, která dosud EU vyjednala, a poprvé i negativní seznam závazků. Vývoz služeb z EU do Kanady vzrostl z 16,926 miliard EUR v roce 2017 na 19 miliard EUR v roce 2018, což je meziroční nárůst o 12,3 %. Celkový objem obchodu službami se zvýšil o 15,2 %.

Na rozdíl od ustanovení obchodních dohod o obchodu zbožím se ustanovení o službách a digitálním obchodu většinou váží na stávající úrovně otevřenosti. Obchodní partneři obvykle nemusí měnit nebo upravovat právní či jiné předpisy nebo přijímat jiná opatření za účelem provádění dohody nad rámec toho, že je třeba zabránit případnému odstranění možností, díky nimž mohou podniky z EU nabízet služby a investovat na jejich území. Jedinou dosavadní výjimkou je dohoda CETA, kde Kanada překročila závazek své stávající úrovně otevřenosti trhu ve dvou oblastech.

Podstatně posílena byla ustanovení obchodních dohod EU o regulaci služeb, počínaje dohodou CETA. Například dohoda mezi EU a Japonskem obsahuje komplexní závazky v oblasti služeb a investic.

Sledování účinnosti ustanovení o poskytování služeb v obchodních dohodách EU

Vzhledem k tomu, že v oblasti služeb a investic neexistují žádná „cla“, je hodnocení provádění závazků v oblasti služeb a investic v obchodních dohodách EU méně přímočaré než u zboží. Spolu se sledováním trendů obchodu službami a investičních toků a s cílem posoudit účinnost obchodních dohod EU se Evropská komise primárně spoléhá na stížnosti jednotlivých společností nebo hospodářských sdružení, které problémy nahlásí při přístupu na trh partnerské země. Společnosti z EU mohou tyto problémy hlásit EU nebo svým vnitrostátním orgánům. Evropská komise pak může tyto problémy řešit s obchodními partnery, například ve výborech pro služby a investice zřízených dohodami.

Obchodní dohody EU, jsou-li účinně prováděny, mají tendenci posilovat hospodářské vztahy mezi EU a příslušným partnerem, což má za následek zvýšení vzájemných investic, a to jak v odvětví služeb, tak v odvětvích mimo služby. To platí i pro obchodní dohody bez zvláštních ustanovení o službách a investicích. Například dohody EU o hospodářském partnerství s africkými zeměmi se nyní týkají pouze obchodu zbožím, ale přispívají k tomu, aby se africké ekonomiky staly atraktivnějšími pro investice z EU, zejména s ohledem na místní transformaci a rozvoj průmyslové kapacity. Podobně se neustále zvyšovaly investice EU do Maroka po vstupu dohody o přidružení mezi EU a Marokem v platnost v roce 2000, což je spojováno s místními hodnotovými řetězci, zejména v automobilovém průmyslu.

6.2 Zadávání veřejných zakázek

Trh EU s veřejnými zakázkami 62 vykazuje silné známky otevřenosti ve všech třech režimech dodávek 63 .

Níže uvedený graf ukazuje hodnotu přeshraničních veřejných zakázek zadaných v roce 2017 přímo nebo nepřímo společnostem mimo EU. Všechny tři režimy dohromady představovaly částku 50 miliard EUR. 64  

Obrázek č. 14: Otevřenost EU v oblasti zadávání zahraničních zakázek podle druhů dodávek (v miliardách EUR)

Veřejné zakázky představují v průměru 10–25 % HDP 65 . Při pohledu na nejnovější údaje Eurostatu a národních účtů OECD v EU představují výdaje na veřejné zakázky v souvislosti s HDP celkem 13,7 % HDP EU, v absolutních číslech pak přibližně 2 015,3 miliard EUR (kromě veřejných služeb a zakázek v oblasti obrany).

Ustanovení o zadávání veřejných zakázek v obchodních dohodách EU

Kapitoly obchodních dohod EU o zadávání veřejných zakázek poskytují společnostem v EU přístup k veřejným zakázkám na nákup zboží a služeb, včetně stavebních prací. Přístup na trh nebo pokrytí trhu v rámci dohody definuje rozsah otevření trhu s veřejnými zakázkami příslušné země pro uchazeče, zboží a služby z EU. Platná pravidla určují podmínky přístupu na trh s cílem zajistit transparentnost postupů a také nediskriminaci a rovné zacházení mezi stranami, což umožní místním dodavatelům a dodavatelům druhé strany, aby za stejných podmínek podali nabídku, a zajistí účinný přezkum v případě stížností na zadávání veřejných zakázek. Mezi konkrétní příklady patří:

Provádění ustanovení o zadávání veřejných zakázek – práce ve výborech pro obchod

Evropská komise nadále sledovala plnění závazků v oblasti zadávání zakázek ve svých preferenčních obchodních dohodách a úzce spolupracovala se svými obchodními partnery ve společných výborech pro zadávání zakázek a výborech pro obchod zřízených podle obchodních dohod EU, jakož i prostřednictvím zvláštních dialogů.

Kromě toho Evropská komise vyvinula značné úsilí na podporu transparentnosti postupů při zadávání veřejných zakázek vytvořením jednotných kontaktních míst pro výběrová řízení v podobě elektronických platforem. Například na druhém jednání výboru pro veřejné zakázky v rámci dohody CETA Kanada oznámila pokrok, jehož bylo doposud dosaženo při zřizování jednotného přístupového bodu, který poskytne společnostem přístup ke všem veřejným nabídkovým řízením, na něž se vztahuje dohoda CETA.

Evropská komise podnikla další kroky ke zlepšení komunikace o veřejných zakázkách v rámci obchodních dohod EU. V roce 2019 zveřejnila Evropská komise novou příručku o veřejných zakázkách v Kanadě. 68 Středisko pro průmyslovou spolupráci mezi EU a Japonskem, které je sponzorováno Evropskou komisí a japonským ministerstvem hospodářství, vytvořilo asistenční službu týkající se dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Japonskem na podporu a vedení malých a středních podniků při hledání informací. Kromě probíhajících webinářů centrum zveřejnilo informační přehled a pokyny pro zadávání veřejných zakázek 69 . Evropská komise rovněž nabídla veřejným zadavatelům z EU pokyny pro zacházení s nabídkami ze třetích zemí 70 , které jsou založeny na dodržování závazků přijatých EU v různých obchodních dohodách.

Evropská komise představila svou novou databázi „International Public Procurement Initiative (IPPI)“, celosvětově první komplexní databázi podrobných údajů o zadávání veřejných zakázek a o překážkách mezinárodního zadávání veřejných zakázek, jejímž účelem je začlenit problematiku zadávání veřejných zakázek do obchodních vyjednávání EU. Databáze je nejúplnější svého druhu a obsahuje informace o téměř 40 milionech veřejných zakázek. Do dnešního dne se databáze vztahuje pouze na jednoho preferenčního obchodního partnera, Kanadu. 71  

6.3 Práva duševního vlastnictví 72  

Na 93 % veškerého zboží a služeb, které EU vyváží, se vztahuje alespoň jedno právo duševního vlastnictví. 73  Studie 74 Evropského patentového úřadu a Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví zveřejněná v září 2019 dospěla k závěru, že v roce 2016 představovala odvětví intenzivně využívající práv duševního vlastnictví v sektorech zboží a služeb 86 % dovozu do EU a 93 % vývozu z EU. 75

Práva duševního vlastnictví v obchodních dohodách EU

Cílem obchodních dohod EU je zajistit, aby práva duševního vlastnictví držitelů práv z EU byla v obchodních partnerských zemích účinně chráněna a aby držitelé práv mohli svá práva vymáhat. Namísto odstranění cel tyto dohody zavazují strany k dodržování pravidel a zásad uvedených v kapitole o právech duševního vlastnictví. Tyto kapitoly se týkají autorských práv, ochranných známek, vzorů, patentů, odrůd rostlin, nezveřejněných informací (obchodních tajemství), prosazování práva v občanských a přeshraničních věcech a dalších záležitostí. Ustanovení o právech duševního vlastnictví v obchodních dohodách obvykle vyžadují, aby se strany řídily příslušnými mezinárodními smlouvami a úmluvami, jako je dohoda WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a Světová organizace duševního vlastnictví, nebo šly nad rámec těchto pravidel.

Provádění závazků v oblasti práv duševního vlastnictví v obchodních dohodách EU

Evropská komise sleduje právní předpisy svých obchodních partnerů v této oblasti, aby posoudila účinnost obchodních dohod EU při ochraně práv duševního vlastnictví, a to se zvláštním zřetelem na skutečné prosazování. Pravidelně kontaktuje hospodářská sdružení v EU i v zahraničí, ověřuje veškeré stížnosti, a pokud je považuje za platné, předkládá je svým obchodním partnerům v příslušných institucionálních orgánech, například v podvýboru pro práva duševního vlastnictví nebo v rámci dialogů o právech duševního vlastnictví zřízených podle obchodních dohod EU.

7. MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY

Malé a střední podniky jsou 76  pilířem hospodářství EU. Představují 99 % všech společností v EU a 87 % vyvážejících společností v EU. Vývoz malých a středních podniků podporuje více než 13 milionů pracovních míst v EU, přičemž odvětví zboží a služeb mají podobné zastoupení.

Níže uvedený obrázek ukazuje vývozce zboží z EU-27 podle velikosti společnosti, množství a hodnoty vývozu: v roce 2017 (nejnovější dostupné údaje) prodalo zboží mimo EU více než 700 000 podniků z EU-27, z čehož bylo 615 000 malých a středních podniků, což představovalo mezi 28 % a 30 % vývozu EU podle hodnoty 77 .

Obrázek č. 15: Vývozci zboží z EU-27 podle velikosti, počtu podniků a hodnoty vývozu, 2017

Zdroj: Komise / oddělení hlavního ekonoma GŘ pro obchod; výpočty založené na databázi obchodu podle podnikových charakteristik (TEC) Eurostatu

V informacích o vývozu malých a středních podniků obchodním partnerům, včetně preferenčního vývozu, existují mezery, protože pouze asi polovina členských států předkládá informace o vývozu podle velikosti společnosti a obchodního partnera. Databáze obchodu podle podnikových charakteristik (TEC) Eurostatu je komplexnější než databáze obchodu službami podle podnikových charakteristik (STEC), mimo jiné proto, že ne všechny členské státy vykazují údaje v rámci obchodu službami podle podnikových charakteristik. Cílem pilotního projektu Eurostatu ohledně účasti malých a středních podniků na obchodu službami podle podnikových charakteristik je poskytnout více informací o charakteristikách podniků. 78

Nejnovější empirické důkazy však naznačují, že počet malých a středních podniků v EU vyvážejících mimo EU v letech 2014 až 2017 neustále rostl, tj. v průměru o 6 %, zatímco celkový počet podniků vyvážejících z EU se snížil o 8 %. 79 Pro vývoz malých a středních podniků jsou obchodní dohody EU životně důležité, neboť usnadňují podnikání v zahraničí odstraněním obchodních překážek a neefektivnosti, což se neúměrně dotýká i menších společností.

Pokrok v provádění příslušných ustanovení týkajících se malých a středních podniků v rámci obchodních dohod v roce 2019

Činnosti usnadňující malým a středním podnikům přístup k obchodním dohodám EU

V roce 2019 Komise pokračovala ve svých akcích v rámci Dne přístupu na trh pořádaných společně s členskými státy EU za účelem zvýšení povědomí místních podniků o příležitostech, které nabízejí preferenční dohody, a o tom, jak jim partnerství v oblasti přístupu na trh pomáhá překonávat překážky. Zasedání se konala v Dánsku, Španělsku, Nizozemsku, Litvě, Portugalsku, Francii a Lotyšsku.

Komise zintenzivnila svou spolupráci se sítí Enterprise Europe Network 80 a evropskými organizacemi na podporu obchodu v členských státech EU s cílem prozkoumat, jak by obchodní konzultanti a konsorcia tvořící tuto síť mohli šířit informace mezi podnikateli a ženami. V roce 2019 začala síť jmenovat konkrétní kontakty sítě Enterprise Europe Network pro obchodní dohody, které budou ze strany Komise odborně vyškoleny.

Významného pokroku bylo dosaženo také při vývoji nového portálu pro dovoz a vývoz, který byl spuštěn 13. října 2020.

8. PROSAZOVÁNÍ PRÁVA

Od konce roku 2018 využívá EU dvojstranné mechanismy pro řešení sporů stanovené v rámci obchodních dohod s Jižní Koreou, Ukrajinou a Jihoafrickou celní unií. V červnu 2020 se tyto spory stále projednávaly; viz podrobnosti níže.

Zdá-li se, že dotyčné opatření porušuje dohodu WTO i obchodní dohodu mezi EU a partnerskou zemí, má EU možnost volby fóra, kde budou spory posuzovány případ od případu. WTO zůstává i nadále osvědčeným systémem pro řešení sporů, který zajišťuje soudržnost při výkladu příslušných závazků. V roce 2019 se EU k systému řešení sporů WTO uchýlila ve dvou případech.

Dne 2. dubna 2019 požádala EU o konzultace WTO s Tureckem a po konzultacích ve dnech 9. a 10. května, které spor nevyřešily, požádala 2. srpna o zřízení panelu WTO pro řešení sporů. 81  

Dne 15. listopadu 2019 iniciovala EU postup WTO pro řešení sporů a požádala o konzultace 82  s Kolumbií ohledně uvalení protiprávních antidumpingových cel na dovoz zmrazených hranolků z Belgie, Německa a Nizozemska. Konzultace spor nevyřešily. Dne 29. června 2020 zřídil orgán WTO pro řešení sporů na žádost EU 83  panel pro řešení sporů.

Prosazování práv EU v rámci obchodních dohod je jednou z ústředních zásad obchodní politiky Evropské komise. Komise bedlivě sleduje provádění obchodních dohod EU a v nutných případech zváží využití postupů pro prosazování práva, zvláště v případech velkého hospodářského nebo systémového významu. Preferenční obchodní dohody EU stanoví důsledné prosazování závazků za účelem zajištění účinného a včasného řešení sporů, a to i ve věcech, jež jdou nad rámec dohody WTO – např. spor s Jižní Koreou o pracovněprávních předpisech.

V souvislosti s pandemií COVID-19 je důležité mít na paměti, že otevřený obchod založený na pravidlech podpoří veškeré budoucí hospodářské oživení. Evropská komise proto nadále podniká nezbytné kroky k zajištění řádného prosazování svých obchodních dohod.

8.1     Řešení sporu ohledně obchodu a udržitelného rozvoje s Jižní Koreou 

Podle kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji v rámci dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou se Jižní Korea zavázala, že bude „ve svých právních předpisech a postupech dodržovat a realizovat“ základní práva Mezinárodní organizace práce (MOP), zejména právo na svobodu shromažďování a právo na kolektivní vyjednávání. Kromě toho se Jižní Korea zavázala, že „bude nadále vynakládat udržitelné úsilí“ k ratifikaci dosud neratifikovaných úmluv MOP 84 .

Jelikož nebyl zaznamenán žádný pokrok, EU se dne 17. prosince 2018 rozhodla požádat o konzultace 85 s Jižní Koreou v rámci kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji. Vzhledem k nedostatečnému úsilí o ratifikaci příslušných úmluv MOP požádala EU dne 4. července 2019 o zřízení skupiny odborníků  86 , která byla formálně zřízena dne 30. prosince 2019. Řízení stále probíhají.

8.2 Řešení sporu s Ukrajinou

V lednu 2019 se EU v rámci režimu dvoustranného řešení sporů podle dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou rozhodla požádat o konzultace 87 s Ukrajinou ohledně omezení vývozu dřeva ze země. Omezení vývozu se původně týkalo dřeva a řeziva deseti druhů a od roku 2015 bylo rozšířeno na veškeré nezpracované dřevo, od roku 2017 včetně borového dřeva.

EU na tuto záležitost Ukrajinu upozorňovala při mnoha příležitostech, jelikož toto omezení vývozu je neslučitelné s dohodou o přidružení. V roce 2019 Ukrajina neučinila žádný pokus o zrušení zákazu. Z tohoto důvodu a po dvoustranných konzultacích k řešení sporu v únoru 2019, které záležitost nevyřešily, EU požádala o formální ustavení dvoustranného rozhodčího tribunálu, který by v této věci rozhodl. Žádost byla podána v červnu 2019 88 a rozhodčí tribunál, první v rámci jakékoli dohody o volném obchodu EU, byl formálně zřízen dne 28. ledna 2020. Řízení stále probíhají.

8.3 Řešení sporu s Jihoafrickou celní unií

Dne 14. června 2019 požádala EU o konzultace 89  s Jihoafrickou celní unií v souladu s částí o předcházení sporům a jejich řešení v rámci dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Jihoafrickou celní unií. Žádost se týkala ochranného opatření uvaleného na vývoz zmrazených nevykostěných kuřecích kusů z EU. EU se domnívá, že Jihoafrická celní unie uvalila toto opatření v rozporu se zásadami a pravidly dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Jihoafrickou celní unií. Platnost tohoto ochranného opatření vyprší dne 11. března 2022. Mohlo by však být prodlouženo o další 4 roky.

Konzultace konané v září 2019 nevedly k oboustranně uspokojivému řešení, ale potvrdily postoj EU, že ochranné opatření není v souladu s ustanoveními dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Jihoafrickou celní unií. Dne 21. dubna 2020 požádala EU o zřízení rozhodčího tribunálu 90 pro řešení sporu s Jihoafrickou celní unií v souladu s částí o předcházení sporům a jejich řešení v rámci dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Jihoafrickou celní unií.

9. ZÁVĚRY

V roce 2019 obchodní dohody EU navzdory vleklé krizi WTO a protekcionistickým tendencím i zpomalení globálního obchodu a investic nadále usnadňovaly spravedlivý obchod zbožím a službami a investice, posilovaly rámec mezinárodních pravidel, podporovaly cíle udržitelnosti a přispěly k mezinárodnímu rozměru průmyslové politiky EU 91 . Z toho vyplývá, že tyto dohody mohou zásadním způsobem přispět k oživení po celosvětové pandemii COVID-19, která v roce 2020 pravděpodobně povede k poklesu hospodářství EU o 8,3 %. 92 Obchodní dohody EU podporují zejména diverzifikaci evropských dodavatelských řetězců, usnadňují digitální obchod a nabízejí platformy pro hlubší spolupráci s obchodními partnery EU v oblasti multilateralismu a širších otázek udržitelnosti. Úsilí o zlepšení účinného provádění a prosazování těchto dohod povede nový vrchní úředník pro dodržování obchodních dohod v úzké spolupráci s ostatními orgány EU, členskými státy, zúčastněnými stranami a občanskou společností.

(1)

 V zájmu jednotnosti používá tato zpráva pro obchodní partnery EU zkrácené názvy uvedené v interinstitucionální příručce, která je k dispozici na adrese  https://publications.europa.eu/code/cs/cs-5000500.htm

(2)

Toto označení nelze vykládat jako uznání Státu Palestina a nejsou jím dotčeny individuální postoje členských států k této otázce.

(3)

* Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu a označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.

(4)

Dohoda pro Komory platí od 7. února 2019.

(5)

Od 31. prosince 2018 platí dohoda rovněž pro Samou.

(6)

 Abecední seznam dohod, který je k dispozici na internetových stránkách GŘ pro obchod: https://ec.europa.eu/trade/policy/countries-and-regions/negotiations-and-agreements/  

(7)

  https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/IP_20_1409

(8)

Dohoda o volném obchodu mezi EU a Singapurem vstoupila v platnost teprve dne 21. listopadu 2019.

(9)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/september/tradoc_158926.pdf

(10)

Dohoda o volném obchodu mezi EU a Singapurem vstoupila v platnost teprve dne 21. listopadu, takže tato zpráva a k ní připojený pracovní dokument útvarů Komise přinášejí pouze přehled přípravných prací. Úplná zpráva bude k dispozici v roce 2021.

(11)

 Patnáctibodový akční plán je k dispozici na adrese  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2018/february/tradoc_156618.pdf

(12)

Viz například hodnocení ex post dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou (závěrečná zpráva, oddíl 10.7); hodnocení ex post dohod o přidružení se šesti středomořskými zeměmi (průběžná zpráva, s. 16, 106, 198–200); hodnocení ex post dohody o hospodářském partnerství mezi EU a sdružením Cariforum (návrh průběžné zprávy, oddíl 4.5).

(13)

Další informace o vývoji zemědělsko-potravinářského obchodu viz oddíl 6.

(14)

  https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0567:FIN:cs:PDF  

(15)

Norsko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Chile, Střední Amerika, andské země, Mexiko, Kanada, sdružení Cariforum, Jižní Korea a Japonsko.

(16)

Dohoda EU se Singapurem vstoupila v platnost dne 21. listopadu 2019.

(17)

  https://www.mti.gov.sg/Improving-Trade/Free-Trade-Agreements/CPTPP  

(18)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/march/tradoc_157716.pdf

(19)

Další informace o probíhajícím sporu naleznete v oddíle 8 „Prosazování práva“.

(20)

 Shrnutí hlavních úspěchů k prvnímu výročí uzavření dohody je k dispozici na adrese: https://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=2107  

(21)

  https://www.eu-japan.eu/

(22)

 Do soupisu opatření, která mají celní orgány provést, lze nahlédnout zde: https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/july/tradoc_157973.pdf  

(23)

Ustanovení o soudech pro investice se prozatímně neuplatňují a vstoupí v platnost až poté, co dohodu CETA ratifikují všechny členské státy EU.

(24)

Návrhy se týkají 1) pravidel pro odvolací tribunál, 2) kodexu chování pro členy tribunálů, 3) pravidel pro mediaci a 4) postupu přijímání závazných výkladů.

(25)

Daň z dovážených lihovin napadla ve Světové obchodní organizaci Austrálie společně s EU jako třetí stranou.

(26)

  https://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/ceta_guidance_en.pdf

(27)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/november/tradoc_158417.pdf  

(28)

Zdroj: údaje o obchodu z ročenky MMF Direction of Trade Statistics (DOTS).

(29)

  http://mneguidelines.oecd.org/rbclac.htm  

(30)

  https://www.ilo.org/americas/programas-y-proyectos/WCMS_735906/lang--en/index.htm  

(31)

  https://www.ohchr.org/EN/Issues/Business/Pages/JointProjectResponsibleBusinessConduct.aspx  

(32)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=2083  

(33)

Toto označení nelze vykládat jako uznání Státu Palestina a nejsou jím dotčeny individuální postoje členských států k této otázce.

(34)

 Pouze Alžírsku bylo povoleno odložit poslední fázi zrušení cel na řadu průmyslových produktů, u nichž byla cla stále vybírána, i když v omezené formě, a to do září 2020 (namísto září 2017).

(35)

https://case-research.eu/en/ex-post-evaluation-of-the-impact-of-trade-chapters-of-the-euro-mediterranean-association-agreements-with-six-partners-algeria-egypt-jordan-lebanon-morocco-and-tunisia-interim-technical-report-101329  

(36)

 Mezi EU a Egyptem, Izraelem, Jordánskem a Marokem jsou již v platnosti další dohody o zemědělských produktech, zpracovaných zemědělských produktech a produktech rybolovu, v případě Tuniska k tomu ještě nedošlo.

(37)

Index pro Alžírsko zůstal stejný s velmi nízkým hodnocením, zatímco index pro Libanon a Palestinu se zhoršil.

(38)

Office des Changes.

(39)

Hodnocení investiční politiky OECD: Tunisko 2012.

(40)

Egyptský Generální úřad pro investice a svobodné zóny.

(41)

Gruzie, Moldavsko, Ukrajina, Arménie, Ázerbájdžán a Bělorusko.

(42)

Vztahuje se pouze na obchod s průmyslovými produkty. Pokud jde o ostatní oblasti (služby, práva duševního vlastnictví, obchod se zemědělskými produkty), nejsou buď upraveny žádnými pravidly (mimo pravidel WTO), nebo jsou pravidla uvedena v různých dohodách.

(43)

Další informace o tomto případu řešení sporů naleznete v oddíle 8 „Prosazování práva“.

(44)

V květnu 2020 podepsaly dohodu Šalamounovy ostrovy, čímž se jejich počet zvýšil na čtyři.

(45)

Výjimkou je Jihoafrická republika, která je stranou dohody o hospodářském partnerství mezi EU a Jihoafrickým rozvojovým společenstvím, kde EU zcela nebo částečně odstranila cla u 98,7 % jihoafrického dovozu.

(46)

Komory, Madagaskar, Mauricius, Seychely, Zambie a Zimbabwe.

(47)

Další podrobnosti viz oddíl 8 „Prosazování práva“.

(48)

 Podrobnosti o provádění akčního plánu v roce 2019 podle jednotlivých seskupení si lze prostudovat v pracovním dokumentu útvarů Komise: https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/september/tradoc_158926.pdf

(49)

 Patnáctibodový akční plán je k dispozici na adrese  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2018/february/tradoc_156618.pdf

(50)

Dětské práce se týkají dvě základní úmluvy MOP: „Úmluva o minimálním věku“ z roku 1973 (č. 138) a „Úmluva o nejhorších formách dětské práce“ z roku 1999 (č. 182).

(51)

 Výsledky průzkumu jsou k dispozici na adrese https://www.government.nl/topics/responsible-business-conduct-rbc/evaluation-and-renewal-of-rbc-policy

(52)

Podrobnější informace o tomto sporu naleznete v oddíle 8 „Prosazování práva“.

(53)

Podrobnější informace naleznete v zápisu ze schůze: https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/november/tradoc_158481.pdf

(54)

Pro účely této zprávy byla použita definice WTO pro „zemědělsko-potravinářské produkty“, tj. zemědělské produkty, včetně kapitol 1–24 harmonizovaného systému, a také řada čísel kapitol 33, 35, 38, 41, 43 a 51–53, avšak s výjimkou ryb a produktů z ryb.

(55)

Studie ekonomické hodnoty systémů jakosti EU:

https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/a7281794-7ebe-11ea-aea8-01aa75ed71a1   

 

(56)

Přestože nebylo možné pro účely studie oddělit zeměpisné označení a označení ZTS, dohody o hospodářském partnerství EU se vztahují pouze na prvně jmenovaná (zeměpisná) označení.

(57)

Chile otevřelo svůj trh mléčných výrobků pro další čtyři členské státy (přístup má 20 členských států) a

a trh hovězího masa pro další čtyři členské státy (přístup má 14 členských států). Chile rovněž povolilo dovoz čerstvého drůbežího masa (přístup má 8 členských států).

(58)

  https://ec.europa.eu/growth/single-market/services_en

(59)

Eurostat, 2012–2017, EU 28.

(60)

Centrum politiky pro nový jih, Has Morocco Benefited from the Free Trade Agreement with the European Union? (Využilo Maroko výhod dohody o volném obchodu s Evropskou unií?), únor 2020.

(61)

 Zdroj: marocké Ministerstvo průmyslu http://www.mcinet.gov.ma/en/content/automotive-0  

(62)

Zdroj: stránky Tender Electronic Daily (TED) (2017).

(63)

Režim 1: přímé přeshraniční zadávání veřejných zakázek; režim 2: zprostředkování obchodní přítomnosti; režim 3: nepřímé mezinárodní zadávání veřejných zakázek.

(64)

 Viz také článek „Public Procurement: How open is the European Union to US firms and beyond?“ (Veřejné zakázky: jak otevřená je Evropská unie pro firmy z USA a dalších zemí?), Lucian Cernat a Zornitsa Kutlina-Dimitrova v časopise CEPS, březen 2020; https://www.ceps.eu/ceps-publications/public-procurement/

(65)

Zdroj: OECD (2002); viz také pracovní dokument WTO ohledně Dohody o vládních zakázkách (autor: Robert Anderson, 2011) a internetové stránky GŘ pro obchod:  https://ec.europa.eu/trade/policy/accessing-markets/public-procurement/  

(66)

 Úplný seznam je k dispozici zde: http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10973-2016-ADD-4/en/pdf#page=11

(67)

Nové vydání zákona o veřejných zakázkách (přijaté dne 19. září 2019 pod č. 114-IX), nahrazující zákon č. 922 z roku 2015; tento nový zákon vstoupil v platnost dne 20. dubna 2020.

(68)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/february/tradoc_158655.pdf  

(69)

Informační list a pokyny jsou k dispozici na adrese https://www.eubusinessinjapan.eu/library/publication/infopack-epa-government-procurement#  

(70)

C(2019) 5494 final, „Pokyny k účasti uchazečů a zboží ze třetích zemí na trhu EU s veřejnými zakázkami“, přijaté dne 24. července 2019.

(71)

Dalšími klíčovými obchodními partnery EU, na něž se databáze IPPI vztahuje, jsou Austrálie, Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Nový Zéland, Thajsko a Spojené státy.

(72)

 Podrobné informace o ochraně a prosazování práv duševního vlastnictví naleznete ve zprávě Komise o třetích zemích https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/january/tradoc_158561.pdf a v kontrolním seznamu EU pro padělání a pirátství: https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2018/december/tradoc_157564.pdf  

(73)

Na některé druhy zboží a služeb se současně vztahuje několik práv duševního vlastnictví. To se nazývá doplňková ochrana. Příkladem jsou automobily, nábytek, hodinky a potraviny.

(74)

Studie je k dispozici zde: https://www.epo.org/news-events/news/2019/20190925.html

(75)

Studie určila 356 odvětví intenzivně využívajících práva duševního vlastnictví.

(76)

Malé a střední podniky jsou obecně definovány jako podniky zaměstnávající méně než 250 zaměstnanců.

(77)

Tato čísla jsou odhady, protože údaje o vývozu mimo EU získané od členských států EU zahrnují nezanedbatelný počet podniků „neznámé“ velikosti.

(78)

  https://ec.europa.eu/eurostat/web/experimental-statistics/stec

(79)

 Viz poznámka hlavního ekonoma GŘ pro obchod ze dne 1. května 2020 (Úloha malých a středních podniků při vývozu z EU), která je k dispozici zde: https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/june/tradoc_158778.pdf  

(80)

  https://een.ec.europa.eu/  

(81)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/august/tradoc_158308.pdf

(82)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/february/tradoc_158645.pdf

(83)

  WT/DS591 - Colombia – Anti-Dumping Duties on Frozen Fries from Belgium, Germany and the Netherlands (Kolumbie – antidumpingová cla na zmrazené hranolky z Belgie, Německa a Nizozemska)

(84)

Úmluva č. 87 o svobodě sdružování, Úmluva č. 98 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat, Úmluva č. 29 o nucené práci a Úmluva č. 105 o zákazu nucené práce.

(85)

  http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2018/december/tradoc_157586.pdf  

(86)

  http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/july/tradoc_157992.pdf

(87)

  http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/january/tradoc_157625.pdf

(88)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/june/tradoc_157943.pdf  

(89)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2019/june/tradoc_157928.pdf  

(90)

  https://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2020/april/tradoc_158717.pdf  

(91)

 Viz COM(2017) 479.

(92)

 Zdroj: Letní ekonomická prognóza Komise z roku 2020: https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/economy-finance/ip132_en.pdf