Stanovisko Evropského výboru regionů Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030: opatření v návaznosti na cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, ekologickou transformaci a Pařížskou dohodu o změně klimatu

(2020/C 39/06)

Zpravodajka	:	Sirpa HERTELL (FI/ELS), členka rady města Espoo
Odkaz	:	diskusní dokument Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 (COM(2019) 22 final)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 – „Není žádná planeta B“

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

vyzdvihuje závěry Rady (1) týkající se významu udržitelného rozvoje a svůj vlastní silný zájem na tom hrát i nadále vedoucí úlohu při provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 coby obecné priority v zájmu občanů EU a jejich blahobytu a jakožto zásadního prvku pro obnovení a posílení důvěryhodnosti EU v evropském a celosvětovém měřítku;

2.

vítá obnovenou dynamiku debaty o ambiciózní politice EU v oblasti klimatu a návrh Zelené dohody pro Evropu s ambicióznějšími cíli EU do roku 2030, který ohlásila nově zvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, a vyzývá novou Evropskou komisi, aby při přípravě zelené dohody s cílem neutrality z hlediska klimatu do roku 2050 pojala místní a regionální orgány za skutečné partnery, pokud jde o opatření v oblasti udržitelnosti a klimatu;

3.

zdůrazňuje význam definování nové evropské strategie „Směrem k udržitelné Evropě do roku 2030“ coby základu pro dlouhodobou evropskou budoucnost. Evropa se sice stala průkopníkem v oblasti udržitelnosti, stojí však před složitými globálními výzvami, s nimiž se Evropská unie musí vypořádat. Výbor je přesvědčen, že k dosažení udržitelné Evropské unie, včetně cíle neutrality z hlediska klimatu do roku 2050, je zapotřebí provést zásadní změny, které je třeba uskutečnit společným úsilím na všech správních úrovních a ve všech skupinách naší společnosti;

4.

zdůrazňuje, že hlavní politické základy pro udržitelnou a odolnou budoucnost zahrnují rozhodný přechod na oběhové hospodářství, včetně netoxických materiálových cyklů, nezlomné úsilí o dosažení neutrality z hlediska klimatu a boj proti změně klimatu, ochranu našeho přírodního dědictví, biologické rozmanitosti a ekosystémů, udržitelnost zemědělství a potravinových systémů, soudržnost a soulad mezi zemědělskou politikou a politikami v oblasti životního prostředí a klimatu, jakož i bezpečnou a udržitelnou nízkouhlíkovou energetiku a odvětví stavebnictví a mobility, a že se odhaduje, že tento přechod vytvoří na celém světě do roku 2030 více než 200 milionů nových pracovních míst v hodnotě více než 4 bilionů EUR;

5.

poukazuje na význam lidí, nových technologií, produktů, služeb, obchodních modelů a podpory podniků a veřejného a soukromého financování, jakož i všech „horizontálních“ faktorů, které podle Evropské komise umožní provedení udržitelné a odolné Evropy do roku 2030;

6.

připomíná význam svých doporučení k dlouhodobé strategii EU pro udržitelnou Evropu do roku 2030 (2) a návrhů Evropské komise týkajících se posílení právního státu, zlepšení správy EU, zajištění lepší soudržnosti politik ve prospěch udržitelného rozvoje a propojení přístupu zlepšování právní úpravy s udržitelností;

7.

objasňuje, že Agendu 2030 tvoří pět pilířů: mír, planeta, lidé, prosperita a partnerství, nicméně toto stanovisko se zaměří na pilíř „planeta“ s cílem stanovit strategickou vizi pro přípravu cesty k udržitelným evropským městům a regionům do roku 2030;

Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 – cesta pro města a regiony

8.

vítá přechod k nízkouhlíkovému, klimaticky neutrálnímu a biologicky rozmanitému hospodářství účinně využívajícímu zdroje, a zdůrazňuje, že je naléhavě nutné podniknout příslušné kroky a zapojit všechny úrovně správy, hospodářské subjekty, vysoké školy, výzkumná střediska, občanskou společnost a občany;

9.

vyzývá všechny rozhodující činitele na všech úrovních správy, aby uznali aktivní a často inovativní úlohu, kterou při plnění stanovených cílů hrají místní a regionální orgány se svými příslušnými pravomocemi, neboť jsou v první linii a odpovídají za provádění 65 % cílů udržitelného rozvoje v Evropě;

10.

podporuje stávající důkazy, že cílů udržitelného rozvoje a jejich provádění nelze dosáhnout pouze přístupem shora dolů, ale že jsou nezbytné především činnosti zdola nahoru – a že za aktivní aktéry změn je tedy třeba uznat všechny regiony, města a občany;

11.

připomíná, že provádění cílů udržitelného rozvoje v celé Evropě vyžaduje komplexní a systémový přístup k zajištění soudržnosti politik mezi jednotlivými rozměry cílů udržitelného rozvoje. Zdůrazňuje, že všechny cíle udržitelného rozvoje jsou navzájem provázané a průřezové, a že všechny čtyři rozměry udržitelného rozvoje, tj. hospodářský, ekologický, sociální a kulturní, spolu úzce souvisí a budou vyžadovat pečlivé vyvážení;

12.

zdůrazňuje, že sedm ze 17 cílů udržitelného rozvoje (3) lze dát do souvislosti s ekologickou a klimatickou transformací. Poukazuje v této souvislosti na to, že cíl č. 11, udržitelná města a obce, je přímo zaměřen na místní a regionální orgány a zahrnuje řadu důležitých úkolů, které vyžadují politická opatření a víceúrovňovou správu;

13.

zdůrazňuje, že města produkují 70 % celosvětových emisí skleníkových plynů a místní orgány odpovídají za provádění více než 70 % opatření pro minimalizaci změny klimatu a až 90 % opatření pro přizpůsobení se této změně;

14.

poukazuje na to, že regiony a města mají v oblasti klimatu vedoucí postavení. Zdůrazňuje nutnost víceúrovňové spolupráce a větší decentralizace a vyzývá EU, aby oficiálně uznala aktivní úlohu místních a regionálních orgánů při navrhování politik a právních předpisů v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Znovu proto vyzývá členské státy, aby místní a regionální orgány plně zapojily do přípravy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu;

15.

zdůrazňuje, že pro splnění cílů Agendy 2030 je klíčové, aby byla v rámci politik v oblasti klimatu, energetiky a životního prostředí realizována místní a územní opatření ve prospěch udržitelného rozvoje. Proto žádá o další posílení evropských partnerství (4), sítí měst a regionů (5), jako je např. Under2 Coalition, a přeshraniční spolupráce (6) a platforem za účelem přípravy společných strategií, koordinace opatření, provádění účinnějších strategií a sdružování zdrojů, zejména v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a jejího zmírňování, opatření v oblasti životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti;

Udržitelná Evropa 2030: oběhové, nízkouhlíkové, klimaticky neutrální a biologicky rozmanité hospodářství

16.

vyzývá k tomu, aby byla politika EU v oblasti změny klimatu celostní a založená na systematickém přístupu – poukazuje na to, že politiky EU jsou často rozdělené mezi různá odvětví a mezi městské a venkovské oblasti, jakož i do různých kategorií, jako jsou odvětví spadající do systému obchodování s emisemi (ETS), odvětví mimo systém obchodování s emisemi a oblast využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Vyzývá regiony a města, aby byly hnací silou postupného přechodu k novému systémovému modelu a zkoušely do roku 2030 nová, komplexnější řešení;

17.

podporuje výzvu Evropského parlamentu členským státům, aby zavedly vhodné politiky a financování za účelem účinného snižování emisí, a zdůrazňuje, že ve vhodných případech mohou dodatečnou podporu představovat rovněž výdaje EU z příslušných fondů (7);

18.

vyzývá k zavedení kombinace vhodných tržních mechanismů, změn v oblasti zdanění, podpůrných opatření, právních požadavků a dobrovolných závazků veřejného sektoru na úrovni členských států i regionálních a místních orgánů, jež by přilákaly investice v oblasti změny klimatu do odvětví mimo systém obchodování s emisemi, s cílem dosáhnout nákladově efektivního snižování emisí. V této souvislosti vítá návrhy, které ohlásila nově zvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, a které se týkají Zelené dohody pro Evropu a Evropské klimatické banky;

19.

je nicméně přesvědčen, že kromě systému obchodování s emisemi (ETS) jsou zapotřebí účinná opatření k postupnému ukončení přímých a nepřímých dotací na fosilní paliva (jako je například stávající osvobození od daně u leteckých pohonných hmot), aby bylo možné vytvořit rovné podmínky pro energii z obnovitelných zdrojů, podpořit změnu chování a uvolnit nezbytné zdroje na podporu spravedlivé transformace. V této souvislosti vítá debatu, kterou o stanovení ceny uhlíku a uhlíkových clech zahájila nově zvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen;

20.

navrhuje vytvoření silných tržních pobídek, které by přinesly rozvoj nových úložišť uhlíku a udržitelné nahrazování materiálů s vysokou uhlíkovou stopou materiály s nízkou uhlíkovou stopou, a vyvinutí dalšího úsilí o podporu výzkumu a vývoje s cílem dále rozvinout nové technologie snižování emisí CO2 a metody měření;

21.

požaduje zpřísnění cílů EU v oblasti klimatu v souladu s cílem 1,5 °C podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu, a to na úroveň, která bude proveditelná, dále navrhuje, aby byl vytvořen uhlíkový rozpočet a byly zavedeny další mechanismy pro snížení zbývajících emisí skleníkových plynů a aby byly cíle pro roky 2030 a 2040 revidovány a sladěny s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Zdůrazňuje, že je důležité zaručit sociální spravedlnost a konkurenceschopnost členských států, jakož i mezinárodní spolupráci;

22.

vyzývá Evropskou komisi, aby ve spolupráci s VR iniciovala během finského předsednictví EU studii o tom, jak by bylo možné pro období po roce 2030 naplánovat a zavést systémovější řešení;

23.

vybízí regiony a města, aby prosazovaly postupný přechod k novému systémovému modelu a ověřovaly nová řešení ještě před rokem 2030;

24.

konstatuje, že účinnost a nákladová efektivnost opatření v oblasti klimatu musí být hlavními řídícími zásadami při vývoji systémovějšího řešení pro EU, mj. pro opatření, jako je např. rozšiřování a posilování systému obchodování s emisemi, při současném prodlužování jeho délky existence a zlepšování předvídatelnosti;

25.

poukazuje na to, že dosažení cílů udržitelného rozvoje a cílů v oblasti klimatu bude vyžadovat podstatné zvýšení investic do čistých řešení. Pokud bychom například požadovali snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o více než 90 %, musely by se roční investice do čistých řešení oproti současné úrovni více než ztrojnásobit;

26.

navrhuje, aby byl systém obchodování s emisemi v zájmu zmírňování změny klimatu rozšířen a posílen. Konstatuje však, že hlavní zásadou by měl být vyvážený poměr přínosů a nákladů;

27.

zdůrazňuje význam a vliv evropských místních a regionálních orgánů a silnou úlohu občanů na celosvětové úrovni díky takovým iniciativám, jako je Globální pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky a Platforma předních měst 25 + 5 v oblasti cílů udržitelného rozvoje OSN při podpoře výměny osvědčených postupů k zajištění provádění cílů udržitelného rozvoje na místní úrovni;

28.

zdůrazňuje, že místní aktéři a občané mají pro zvyšování povědomí o změně klimatu a pro boj proti této změně nejlepší předpoklady. Rovněž vyzdvihuje fakt, že místní a regionální orgány jsou odpovědné za přijímání opatření, aby občané mohli žít v souladu s cíli udržitelného rozvoje, ale musejí taktéž podporovat mobilizaci občanů k plnění cílů;

29.

zavazuje se, že bude tlumočit názory místních a regionálních orgánů na nadcházejících mezinárodních fórech, např. na 25. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC COP25) a na 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (CBD COP15), přičemž bude propagovat ambiciózní, časově vymezený a na vědě založený globální rámec pro biologickou rozmanitost na období po roce 2020, který bude propojený s cíli udržitelného rozvoje. Vyzývá smluvní strany, aby uplatňovaly víceúrovňovou správu, v jejímž rámci budou místní a regionální orgány formálně zapojeny do plánování, provádění, monitorování, vykazování a ověřování. Opakuje svůj požadavek na vytvoření komplexních strategií pro koordinované zvyšování povědomí a angažovanost na všech úrovních;

Konkrétně: oběhové, nízkouhlíkové, klimaticky neutrální, biologicky rozmanité hospodářství a sociálně spravedlivý přechod

30.

vyslovuje se pro to, aby byl na mezinárodní úrovni vypracován ambiciózní, časově vymezený, na vědě založený rámec pro celosvětové oběhového hospodářství a biologickou rozmanitost po roce 2020, který bude v souladu s cíli udržitelného rozvoje a bude tyto cíle obsahovat;

31.

vítá pokrok, který EU učinila v poslední době v přechodu na oběhové hospodářství, včetně lepšího nakládání s odpady, podotýká však, že je stále potřeba zefektivnit finanční a regulační rámec na evropské úrovni, aby bylo možné naplnit strategii pro oběhové hospodářství. Žádá proto Evropskou komisi, aby v rámci nového akčního plánu pro oběhové hospodářství, který oznámila, předložila konkrétní návrhy ohledně chybějících prvků takového soudržného rámce a náležitě přitom zohlednila ústřední úlohu místních a regionálních orgánů, přičemž by měla věnovat pozornost zejména odvětvím náročným na zdroje, jako je např. stavebnictví, jakož i změnám v designu výrobků. Měly by být více zdůrazněny sociální přínosy přechodu k oběhovému hospodářství;

32.

vítá příští strategickou agendu EU na období 2019–2024 (8), která zahrnuje udržitelnou spotřebu a výrobu, boj proti změně klimatu a zvrácení zhoršování životního prostředí a přechod k oběhovému hospodářství, které účinněji využívá zdroje, a to podporou zeleného růstu, biohospodářství a udržitelných inovací a řešením otázky energetické bezpečnosti a nákladů na energii pro domácnosti a podniky;

33.

vyzývá k tomu, aby byl v politice v oblasti životního prostředí uplatňován ucelený místní přístup za pomoci víceúrovňové správy, posílení úlohy měst a regionů, posuzování dopadů a strategického posuzování vlivů na životní prostředí, podávání zpráv o životním prostředí, přístupu k informacím o životním prostředí a prosazování právních předpisů v oblasti životního prostředí;

34.

vyzdvihuje zásadní úlohu regionů a měst při přechodu na oběhové hospodářství. „Oběhové regiony“ potřebují integrovaný a ucelený přístup, jak ukazuje stanovisko VR ke směrnici o plastech na jedno použití (9);

35.

zdůrazňuje, že je naléhavě zapotřebí změnit skladbu zdrojů energie v jednotlivých členských státech, tak aby odpovídala požadavkům dlouhodobé strategie dekarbonizace. K tomu bude rovněž zapotřebí zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů nad současně dohodnutý 32 % podíl v EU do roku 2030, zejména pokud jde o energii v základním zatížení, aby došlo k výraznému snížení emisí skleníkových plynů;

36.

vyzývá rozhodující činitele ve veřejném sektoru a v průmyslu, aby urychlili využívání nových strategických energetických technologií (plán SET EU) v boji proti změně klimatu posílením úlohy spotřebitelů díky lepší informovanosti a využívání inteligentních energetických sítí;

37.

zdůrazňuje, že transformace spjaté s klimatem vyžadují značné zelené a modré investice a inovace. Vyslovuje se pro větší součinnost mezi zdroji financování a pro silnější vazby mezi financováním z veřejných a soukromých zdrojů v oblasti životního prostředí, a vítá v této souvislosti rovněž stanovisko VR, jež se zabývá konkrétními problémy regionů, které jsou silně závislé na fosilních palivech (10);

38.

požaduje, aby se jakákoliv hodnocení či kontroly účelnosti stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí týkajících se vody, půdy, hluku a kvality ovzduší zaměřila rovněž na klíčovou potřebu zlepšit soudržnost politik ve smyslu cílů udržitelného rozvoje tím, že se bude prosazovat oběhové hospodářství, podpoří se udržitelná výroba a spotřeba a bude řešen problém nových znečišťujících látek, jako jsou mikroplasty, léčivé přípravky a produkty osobní péče, pesticidy, vedlejší produkty dezinfekce a průmyslové chemické látky;

39.

je hluboce znepokojen ekologickou krizí, jíž svět v současnosti čelí a o níž hovoří nedávné globální posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Zdůrazňuje, že úbytek biologické rozmanitosti ohrožuje možnost mnoha zemí dosáhnout cílů udržitelného rozvoje, a proto vybízí města a regiony, aby neprodleně přijaly opatření pro začlenění problematiky biologické rozmanitosti (11) do různých oblastí odvětvových politik, včetně zemědělství a městského a regionálního rozvoje, a jasně stanovily, i na úrovni právní závaznosti, důležitost cílů v oblasti ochrany biologické rozmanitosti. Vyzývá Komisi, aby podporovala inovativní řešení založená na přírodních procesech a zelené infrastruktury vyvinuté a zavedené na nižší než celostátní úrovni s cílem řešit úbytek biologické rozmanitosti a změnu klimatu;

40.

opětovně vyzývá ke zřízení Evropského střediska pro sledování neutrality z hlediska klimatu (12) a vyzdvihuje aktivní úlohu místních a regionálních orgánů při vytváření středisek pro sledování změny klimatu;

41.

vyzývá k přijetí přepracovaného znění směrnice o pitné vodě v zájmu zajištění přístupu k vodě pro všechny, což bude vyžadovat ochranu dobrého ekologického stavu vodních útvarů, snížení rizika ohrožení zdraví na méně než 1 %, snížení spotřeby balené vody, úspory peněz a snížení objemu plastového odpadu a emisí CO2 v souvisejícím procesu;

42.

vyzývá k tomu, aby přepracované znění rámcové směrnice o vodě sledovalo stejné či dokonce vyšší cíle, a zajistilo se tak, že budou vodní útvary chráněny a obnovovány a vodní ekosystémy v EU budou v odpovídajícím stavu;

43.

opakuje svoji výzvu, aby se v EU zlepšila efektivnost vodohospodářství tím, že se rozšíří oblast působnosti nařízení EU o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody, aby se vztahovalo nejen na zavlažování v zemědělství, ale také na zavlažování zelených ploch v městských oblastech, jako jsou parky a plochy pro veřejné využití (13);

44.

poukazuje na to, že posouzení územního dopadu, jež VR podporuje, mohou být užitečným nástrojem k odhadu potenciálních a možná velmi odlišných dopadů legislativy, která se týká klimatické, energetické a ekologické transformace, v různých regionech EU. VR by v této souvislosti mohl zvýšit svoji spolupráci se Společným výzkumným střediskem ohledně nástrojů pro posouzení dopadu, aby tak dále posílil svoji činnost na tomto poli;

45.

domnívá se, že zásada spravedlivého přechodu, tj. že „nikdo nezůstane opomenut“, je jednou z hlavních zásad klimatické a ekologické transformace ze sociálního, územního a politického hlediska. V této souvislosti se za jednu z priorit při přípravě politik a programů souvisejících s energetikou musí považovat boj proti energetické chudobě, přičemž musí být stanoveny konkrétní cíle, jak ji do roku 2030 snížit a do roku 2050 vymýtit (14);

46.

zdůrazňuje, že klíčový význam má angažovanost mladých lidí. Do přípravy a provádění politik v oblasti klimatu a cílů udržitelného rozvoje by proto měly být zapojeny regionální a místní rady mládeže a mládežnická hnutí;

47.

zdůrazňuje, že ekologická transformace vytváří kvalitní podniky a pracovní místa v oběhovém hospodářství, v čisté energetice, v potravinářství a v zemědělství, a vyzývá EU, aby prostřednictvím politiky soudržnosti, Evropského sociálního fondu (ESF+) a InvestEU zvýšila soudržnost cílů v oblasti klimatu, přičemž je potřeba zajistit, že provádění cílů udržitelného rozvoje bude lokalizováno a regionalizováno;

Cíle, ukazatele a údaje

48.

připomíná, že k tomu, aby bylo možné dosahovat hospodářských, ekologických, sociálních a kulturních cílů udržitelnosti, je naprosto nezbytné se v rámci zastřešující strategie EU pro udržitelnost a strategií členských států pro udržitelnost při provádění Agendy 2030 společně dohodnout na konkrétních milnících, ukazatelích a měření údajů v reálném čase týkajících se změny klimatu a cílů udržitelného rozvoje na úrovni místních samospráv, měst a regionů;

49.

zdůrazňuje nezbytnost souboru hlavních místních a regionálních ukazatelů pro Agendu 2030, jakož i spolehlivých údajů o klimatu na nižší než celostátní úrovni a význam používání nových technologií, jako např. umělé inteligence, pro objasnění opatření místních společenství v oblasti klimatu. V této souvislosti připomíná, že je důležité co nejlépe využít databázi Paktu starostů a primátorů a že by bylo vhodné provázat místní a regionální data a vnitrostátně stanovené příspěvky prostřednictvím místně stanoveného příspěvku;

50.

poukazuje na dřívější zkušenosti měst a regionů s vypracováním konkrétních ukazatelů týkajících se životního prostředí, kvality života a blahobytu občanů. Je důležité, aby byly uzpůsobeny tak, aby vyhovovaly místním potřebám;

51.

zdůrazňuje, že by EU měla určovat, podporovat a adekvátně financovat předávání a spoluvytváření znalostí, partnerské činnosti, twinning a poradenství;

Další kroky

52.

zavazuje se k přepracování svých vlastních postupů a metod s cílem lépe podporovat místní a regionální orgány při lokalizaci a provádění cílů udržitelného rozvoje v rámci strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj, a reagovat tak na požadavky občanů, kteří vyzývají k přijetí dalších opatření a dosažení konkrétních výsledků v boji proti změně klimatu;

53.

vyzývá k rozsáhlejšímu využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru, zelených veřejných zakázek a provádění pilotních projektů týkajících se ekologické transformace a boje proti změně klimatu;

54.

se znepokojením bere na vědomí dohody EU o volném obchodu s jinými zeměmi a požaduje, aby tyto dohody byly v souladu s cíli udržitelného rozvoje, s Pařížskou dohodou a s normami EU v oblasti životního prostředí;

55.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mohou díky své kupní síle při výběru zboží, služeb a prováděných prací významnou měrou přispět k udržitelné spotřebě a výrobě, k hospodářství účinněji využívajícímu zdroje a tím i k dosažení cílů udržitelného rozvoje;

56.

souhlasí s cílem Agendy 2030, jímž je dosažení environmentálně udržitelných podmínek a procesů prostřednictvím posílení přírodních zdrojů a ochrany nejzranitelnějších ekosystémů, a připomíná význam opatření na nižší než celostátní a na místní úrovni týkajících se životního prostředí a změny klimatu v souladu se soudržností politik ve prospěch udržitelného rozvoje. Vyzdvihuje význam decentralizované spolupráce, mnohostranných partnerství, učení a sdílení zkušeností v procesu snižování a nápravy stopy územních celků z hlediska spotřeby zdrojů a emisí CO2;

57.

vítá angažovanost Evropského parlamentu v souvislosti s cíli udržitelného rozvoje, zejména manifest meziskupiny pro změnu klimatu, biologickou rozmanitost a udržitelný rozvoj, a vyzývá k zajištění plodné spolupráce s příslušnými výbory a touto meziskupinou ve funkčním období 2019–2024;

58.

vyzývá k tomu, aby byla tato doporučení zohledněna při budoucí činnosti orgánů EU v příštím funkčním období, a to ve spolupráci s VR.

---

(1)  Závěry Rady pro obecné záležitosti „Směřování ke stále udržitelnější Unii do roku 2030“, 9. dubna 2019.

(2)  COR-2019-00239, Cíle udržitelného rozvoje: základ dlouhodobé strategie EU pro udržitelnou Evropu do roku 2030, ECON-VI/044, zpravodaj: Arnoldas Abramavičius (LT/ELS) (Úř. věst. C 404, 29.11.2019, s. 16).

(3)  Do roku 2030 zajistit všem přístup k bezpečnému a cenově dostupnému bydlení; bezpečná, finančně dostupná, přístupná a udržitelná doprava; výrazné snížení počtu úmrtí v důsledku vystavení rizikům katastrof a znečištění ovzduší a vody a také horizontální úkoly, jako je zlepšení účasti občanů na rozhodování, tvorba strategií pro integrované městské a venkovské plánování a sociální integraci, ochrana kulturního dědictví a snižování dopadu životního prostředí měst měřeného na jednoho obyvatele.

(4)  Např. Klimatické znalostní a inovační společenství Evropského inovačního a technologického institutu, evropská inovační partnerství, energetická platforma, partnerství v rámci městské agendy EU a Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky.

(5)  Např. Síť evropských regionů pro výzkum a inovace (ERRIN), Eurocities, Climate Alliance a Pakt starostů a primátorů.

(6)  Např. přeshraniční střediska pro sledování změny klimatu v Alpách a Pyrenejích, a zejména evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

(7)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou (2019/2582(RSP)) (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

(8)  COM(2019) 218 final – „Evropa v květnu 2019: Příprava na jednotnější, silnější a demokratičtější Unii ve stále nejistějším světě“.

(9)  COR-2018-03652 (Úř. věst. C 461, 21.12.2018, s. 210).

(10)  COR-2019-00617. Stanovisko Provádění Pařížské dohody prostřednictvím inovativní a udržitelné transformace energetiky na regionální a místní úrovni, ENVE-VI/040, zpravodaj: Witold Stępień (PL/ELS) (viz strana 72 v tomto čísle Úředního věstníku).

(11)  Program OSN pro životní prostředí – Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES), nedávno zveřejněné Globální posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb (Global Assessment on Biodiversity and Ecosystem Services).

(12)  Jak je uvedeno ve stanovisku COR-2018-05736 Čistá planeta pro všechny – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky, ENVE-VI/037, zpravodaj: Michele Emiliano (IT/SES) (Úř. věst. C 404, 29.11.2019, s. 58).

(13)  COR-2019-03645. Stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody, ENVE-VI/034, zpravodaj: Oldřich Vlasák (CZ/EKR). (Úř. věst. C 86, 7.3.2019, s. 353).

(14)  Jak je uvedeno ve stanovisku COR-2018-05877 Víceúrovňová správa a meziodvětvová spolupráce v zájmu odstranění energetické chudoby, ENVE-VI/038, zpravodajka: Kata Tüttő (HU/SES) (Úř. věst. C. 404, 29.11.2019, s. 53).