—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o evropském akčním plánu pro obchod, jenž je přínosem pro všechny zúčastněné strany (1), a především na bod 29 tohoto usnesení,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci (2),

—

s ohledem na studii z dubna 2016 o franšízách, jejíž vypracování zadal výbor IMCO (3),

—

s ohledem na studii ze září 2016 s názvem „Regulační rámec a výzvy spojené s franšízami v EU z právního pohledu“ (4), jejíž vypracování zadal výbor IMCO,

—

s ohledem na informační sdělení s názvem „Budoucí možnosti politiky ve vztahu k franšízám v EU: boj proti nekalým obchodním praktikám“ (5),

—

s ohledem na seminář s názvem „Vztahy mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz: regulační rámec a současné výzvy“, který dne 12. července 2016 uspořádal výbor IMCO,

—

s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A8-0199/2017),

A.

vzhledem k tomu, že neexistuje žádná společná evropská definice franšízy a že franšízové dohody se mezi podniky liší, nicméně jedním z hlavních rysů těchto dohod je dobrovolně uzavřené smluvní partnerství mezi podnikateli nebo fyzickými či právnickými osobami, které jsou navzájem právně a finančně nezávislé, v jehož rámci jedna strana (poskytovatel franšízy) převede na druhou stranu (nabyvatele franšízy) právo používat její model franšízy, název a ochranné známky a sdílí s ní know-how, přičemž tato strana využívá technických a organizačních zkušeností a podpory poskytovatele franšízy po dobu trvání smlouvy, zákazníci se spoléhají na jednotu franšízového systému a zájmem poskytovatele i nabyvatele franšízy je rychlé získání nových trhů s využitím omezených investic a na základě větší šance na úspěch;

B.

vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 11. prosince 2013 Parlament uvítal používání franšízy jako obchodního modelu, jenž podporuje nové podniky a vlastnictví malých podniků, konstatoval nicméně, že v některých případech existují nerovné smluvní podmínky, a vyzval k uzavírání transparentních a spravedlivých smluv; dále upozornil Komisi a členské státy zejména na problémy, s nimiž se potýkají nabyvatelé franšízy, kteří mají zájem prodat svůj podnik nebo změnit obchodní model a současně nadále působit v daném odvětví, a požádal Komisi, aby přezkoumala zákaz mechanismů stanovování pevných cen ve franšízových systémech a dopady dlouhodobě platných doložek o hospodářské soutěži, možnosti nákupu a zákazu mnohonásobného franšízingu,

C.

vzhledem k tomu, že franšíza skýtá plný potenciál, aby se z ní stal obchodní model, který může přispět k dokončení jednotného trhu v maloobchodním odvětví, neboť může být vhodným prostředkem k založení podniku prostřednictvím společných investic poskytovatele a nabyvatele franšízy; lituje proto skutečnosti, že toto odvětví v EU v současnosti vykazuje nízkou výkonnost, protože představuje jen 1,89 % HDP v porovnání s 5,95 % v USA a 10,83 % v Austrálii, přičemž 83,5 % jeho obratu se soustřeďuje pouze v sedmi členských státech (6), a proto je důležité podněcovat plošnější šíření tohoto obchodního modelu v celé EU;

D.

vzhledem k tomu, že franšízy mají významný přeshraniční rozměr a jsou důležité pro fungování vnitřního trhu, čímž mohou přispívat k vytváření pracovních míst a k rozvoji malých a středních podniků a podnikání a také k získávání nových schopností a dovedností;

E.

vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy upravující franšízu jako obchodní model se v jednotlivých členských státech velmi liší, což vytváří technické překážky a může odrazovat poskytovatele i nabyvatele franšíz od rozšíření svých činností přes hranice; vzhledem k tomu, že toto může mít na druhou stranu dopad na konečné spotřebitele, kterým to omezí jejich výběr;

F.

vzhledem k tomu, že existují rozdíly mezi „tvrdou“ a „měkkou“ franšízou, což závisí na podmínkách franšízové dohody; vzhledem k tomu, že alternativní obchodní modely, jako jsou například „skupiny nezávislých obchodníků“, mají zvláštní charakteristické rysy a pravidla upravující franšízy by se na ně měla vztahovat pouze tehdy, pokud odpovídají definici franšízy;

G.

vzhledem k tomu, že není k dispozici dostatek informací o fungování franšíz napříč odvětvími z toho důvodu, že relevantní informace nejsou zaznamenávány nebo je lze často nalézt pouze v průvodních dopisech přiložených k franšízové dohodě, jež jsou důvěrné, a nejsou tedy přístupné veřejnosti, a že na úrovni EU neexistuje žádný mechanismus sběru informací o potenciálně nevýhodných smluvních podmínkách nebo nespravedlivém způsobu uplatňování smluv, a proto je zapotřebí vytvořit platformu obsahující tyto důležité informace, aby byla zvýšena informovanost poskytovatelů a nabyvatelů franšízy o jejich právech a povinnostech;

H.

vzhledem k tomu, že elektronický obchod se rozšiřuje a využívá jej stále více spotřebitelů, a proto by měl být ve franšízových dohodách více zohledňován; vzhledem k tomu, že v souvislosti s realizací jednotného digitálního trhu by proto měla být zvláštní pozornost věnována veškerému napětí, jež vzniklo mezi poskytovateli a nabyvateli franšíz ohledně elektronického obchodu, například pokud jde o výlučné právo nabyvatele franšíz vztahující se na určité zeměpisné území, a zvýšení významu údajů o spotřebitelích v zájmu úspěchu obchodního modelu franšízy, zejména z toho důvodu, že franšízové dohody v současnosti neobsahují ustanovení upravující tyto otázky, což ponechává prostor pro zbytečnou nejistotu a konflikty;

I.

vzhledem k tomu, že Komise definovala nekalé obchodní praktiky jako „postupy, které se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně zavedeny jedním obchodním partnerem vůči druhému“ (7);

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

21.

22.

23.

24.

25.

26.

27.

28.

29.

30.

31.

32.

33.

34.

35.

36.

37.

38.