EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 5.4.2017

COM(2017) 159 final

ZPRÁVA KOMISE RADĚ

o provádění 11. Evropského rozvojového fondu za období 2014-2015

{SWD(2017) 123 final}

Tato zpráva je v souladu s požadavky prováděcího nařízení k 11. Evropskému rozvojovému fondu (ERF), které jsou obsaženy v čl. 18 odst. 4, 5 a 6 uvedeného nařízení. 1 Jedná se o první zprávu za období, k němuž se vztahuje 11. ERF (2014–2020), a zahrnuje roky 2014 a 2015.

11. ERF vstoupil v platnost dne 1. března 2015, po ratifikaci vnitřní dohody 2 všemi 28 členskými státy EU. Přechodné období mezi 10. ERF, který skončil 31. prosince 2013, a vstupem 11. ERF v platnost bylo spravováno prostřednictvím přechodných opatření (tzv. překlenovací nástroj), o nichž rozhodla Rada EU. 3  

ERF, nehledě na svá vlastní specifika, je součástí nástrojů financování vnější činnosti a vztahuje se na něj stávající povinnost podávat souhrnné zprávy. Hlavními zdroji pro tuto první výroční zprávu o provádění 11. ERF jsou:

výroční zprávy o činnosti za roky 2014 a 2015,

výroční zpráva za rok 2015,

účetní závěrky ERF za roky 2014 a 2015,

druhá zpráva o vybraných výsledcích (červenec 2014 – červen 2015)

a jejich příslušné přílohy. Tyto zdroje jsou po přijetí veřejné a dostupné na webové stránce Europa (viz pracovní dokument útvarů – SWD, příloha F).

Zprávy ad hoc týkající se podpůrných výdajů se vydávají zvlášť, a to každé dva roky (čl. 6 odst. 1 vnitřní dohody). O využívání zdrojů ERF Evropskou u investiční bankou (EIB) a zámořskými zeměmi a územími jsou, jak se zdá, vydávány zvláštní zprávy 4 .

Tato zpráva se má zaměřit výhradně na 11. ERF, avšak provádění tak dalekosáhlého nástroje, jak svou působností, tak rozsahem, nelze posuzovat izolovaně od celkové politiky Komise v oblasti mezinárodní spolupráce a rozvoje. Z tohoto důvodu, a také pro připomenutí souvislostí, odkazuje na rozvojové cíle tisíciletí a na iniciativu EU v oblasti rozvojových cílů tisíciletí, poukazuje na vzájemnou propojenost s tematickými programy financovanými v rámci jiných nástrojů financování vnější činnosti (např. nástroj pro rozvojovou spolupráci a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva) a určuje souvislost se současnými prioritami Komise. Údaje a/nebo příklady jsou pokud možno uváděny pro ERF.

Důležité je, že finanční prostředky přidělené v rámci překlenovacího nástroje v období od 1. ledna 2014 do 28. února 2015 byly zaúčtovány tak, jako by byly provedeny v rámci 11. ERF, avšak dostupné zdroje byly omezené a nelze je srovnávat s plnohodnotnou verzí 11. ERF. Provádění 11. ERF nedosáhne normálního tempa dříve než koncem roku 2016 a obrázek o provádění, který podává tato první výroční zpráva, by proto měl náležitě vzít v úvahu podmínky, jež existovaly při zrodu 11. ERF.

Stejné zdůvodnění by mělo být uplatněno, i pokud jde o výsledky. Výsledky uvedené v připojeném pracovním dokumentu útvarů zahrnují pouze ty projekty a programy, které skončily v době od 1. července 2014 do 30. června 2015, a byly tak financovány v rámci 10. ERF. Tyto výsledky byly měřeny pomocí ukazatelů stanovených v rámci EU pro výsledky mezinárodní spolupráce a rozvoje, který byl zahájen pracovním dokumentem útvarů Komise ze dne 26. března 2015 5 . S ohledem na zásadu kontinuity činnosti představují výchozí stav, oproti kterému bude následně měřena výkonnost 11. ERF. Je třeba rovněž poznamenat, že projekty a programy, které EU financovala nebo pomáhala financovat, mají často výsledky, které již z jejich povahy není možné konkrétně vyčíslit (např. budování kapacity).

Pokud jde o účinnost pomoci, jedná se o přístup globální povahy, jak je popsáno v nejnovější výroční zprávě o nástrojích EU pro financování vnější činnosti, z níž je převzata poslední kapitola. Z uvedeného vyplývá, že mezi EU a zeměmi AKT existují strategické rámce s regionálním zaměřením, a sice společná strategie EU-Afrika (2007), Dohoda o hospodářském partnerství mezi státy CARIFORA a EU (2008), společná strategie partnerství mezi Karibikem a EU (2012) a rozvojové partnerství mezi EU a Tichomořím (2006 a 2012). Přezkum účinnosti rozvojové pomoci, provedený Globálním partnerstvím pro účinnou rozvojovou spolupráci koncem roku 2016 6 , bude zohledněn v příští výroční zprávě o provádění 11. ERF.

V této zprávě, vzhledem k období, ke kterému se vztahuje, není plně zachycen nejpodstatnější nový vývoj. Nové klíčové strategické otázky a priority náležitě zohlední příští výroční zpráva. Současná situace je výsledkem finanční krize, změny paradigmatu rozvojové politiky (od rozvojových cílů tisíciletí k cílům udržitelného rozvoje) a postupného vývoje EU jako celosvětového aktéra, a to díky rostoucí spolupráci mezi aktéry EU. Za těchto okolností je nezbytný přezkum evropského rámce pro rozvojovou politiku, jak jej vymezuje Agenda 2030 a cíle udržitelného rozvoje, které jsou zakotveny v globální strategii EU a v nedávném návrhu nového Evropského konsensu o rozvoji, jejž předložila Komise 7 .

V neposlední řadě představuje 11. ERF 29,455 miliardy EUR (včetně zámořských zemí a území a bez podpůrných výdajů), přičemž ke dni 31. května 2015 dosáhly závazky 4,024 miliardy EUR a platby 1,619 miliardy EUR (viz pracovní dokument útvarů, příloha A). Při interpretaci těchto číselných údajů je třeba vzít náležitě v úvahu pomalou počáteční fázi, jak bylo uvedeno výše 8 .

SOUVISLOSTI A CELKOVÉ CÍLE

Na vrcholné schůzce Organizace spojených národů v roce 2000 se společenství dárců, jež zahrnuje i EU a její členské státy, dohodlo na osmi rozvojových cílech tisíciletí 9 , s konečným cílem vymýtit chudobu do roku 2015. EU se již od okamžiku přijetí rozvojových cílů tisíciletí zavázala k tomu, že pomůže těchto cílů dosáhnout, a jako první je začlenila do své rozvojové politiky a praxe. Z finančního hlediska jsou EU a její členské státy společně hlavními přispěvateli k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, neboť od roku 2000 poskytují přibližně polovinu světové oficiální rozvojové pomoci (ORP). EU kromě toho sehrává úlohu při koordinaci opatření různých dárců. Díky své nadnárodní dimenzi dokáže stanovit ambiciózní společné cíle a plánovat komplexní řešení globálních rozvojových problémů. EU je přítomna ve více než 130 zemích celého světa, disponuje rozsáhlými odbornými znalostmi a těší se mimořádné důvěryhodnosti, pokud jde o občanská práva, volební pozorovatelské mise, správu věcí veřejných a řešení krizí. EU má rovněž sílu nezbytnou k tomu, aby mohla reagovat na globální výzvy. Rozvojové činnosti EU jsou koordinovány s jejím úsilím v jiných oblastech, jakými jsou humanitární pomoc, životní prostředí, změna klimatu, bezpečnost a obchodní politika. Pokud jde o lidský rozvoj, i v průběhu finančního rámce 2014–2020 nadále platí závazek EU vynakládat nejméně 20 % své pomoci na základní sociální služby, s důrazem na zdraví, vzdělávání a sociální ochranu.

V zájmu urychlení pokroku ve směru k dosažení rozvojových cílů tisíciletí stanovila Evropská komise dvanáctibodový akční plán 10 . V roce 2011, kdy mnohé země ještě ve většině cílů zaostávaly, vystoupila EU s novou iniciativou v rámci rozvojových cílů tisíciletí 11 , když zpřístupnila financování založené na potřebách a na výkonnosti ve výši 1 miliardy EUR. 700 milionů EUR je určeno na ty rozvojové cíle tisíciletí, jejichž dosažení nejvíce zaostává (hlad, zdraví matek, dětská úmrtnost a voda a hygiena), a 300 milionů EUR směřuje do zemí, jež vykazují dobré výsledky ve využívání pomoci. Až dosud iniciativa v oblasti rozvojových cílů tisíciletí financuje 70 projektů ve 46 zemích 12 . Kromě toho EU a její členské státy v roce 2012 zahájily ambiciózní program změny, jehož cílem je ještě více zvýšit dopad na rozvoj a zlepšit výsledky v oblasti rozvojových cílů tisíciletí tím, že se bude strategicky zaměřovat na země, které pomoc nejvíce potřebují (včetně nestabilních zemí) a na prioritní odvětví. Tyto priority, stanovené v Agendě pro změnu 13 , jsou nyní prováděny v rámci nových nástrojů pro vnější činnost na období 2014–2020.

To se odráží především v nových nástrojích pro vnější činnosti na období 2014–2020 (např. nový nástroj pro rozvojovou spolupráci a nařízení provádějící 11. ERF výslovně označují rozvojové cíle tisíciletí za klíčové ukazatele, jimiž se má měřit dosažení cílů těchto nástrojů). Konkrétně nařízení o provádění 11. ERF (nařízení Rady (EU) 2015/322) 14 se výslovně odvolává na rozvojové cíle tisíciletí jako příslušné ukazatele pro měření pokroku v dosahování cílů 11. ERF 15 , jež jsou principiálně spojeny s cíli 10. ERF a založeny na cílech stanovených v dohodě o partnerství z Cotonou, jak se stanoví v jejím článku 1. Hlavním cílem bude snížení a v dlouhodobém výhledu vymýcení chudoby. Zároveň bude 11. ERF: podporovat udržitelný a inkluzivní hospodářský, sociální a environmentální rozvoj, upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, řádnou správu věcí veřejných, lidská práva a příslušné zásady mezinárodního práva a uplatňovat přístup založený na právech a zahrnující všechna lidská práva. Jak se uvádí v prováděcím nařízení, po skončení éry rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015 bude 11. ERF měřit svůj pokrok v dosahování výše uvedených cílů pomocí jiných ukazatelů, na nichž se Unie a její členské státy na mezinárodní úrovni dohodly, a to cílů udržitelného rozvoje.

ZAMĚŘENÍ NA PRIORITY KOMISE

Rozvojová politika EU a práce Komise při provádění této politiky jsou pevně zakotveny ve dvou hlavních prioritách Komise předsedy Jeana-Clauda Junckera: „EU jako silnější celosvětový aktér“ a „Na cestě k nové migrační politice“. Dále významně přispívá k prioritám „Nový impuls pro zaměstnanost, růst a investice“ a „Odolná energetická unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu“. 

EU jako silnější celosvětový aktér v zemích AKT

EU musí sehrávat svou úlohu při hledání účinných odpovědí na globální výzvy, prosazování svých hodnot a přispívání k míru a prosperitě ve světě.

Nejvyšší prioritou EU je budovat mírové společnosti a vymýtit chudobu v nestabilních zemích a zemích zasažených konfliktem. EU podporuje partnerské země na celém světě v jejich úsilí zabezpečit trvalý mír, podpořit jejich politickou stabilitu nebo znovu vybudovat společnost a infrastrukturu po krizových situacích. Prioritami EU v této oblasti jsou podpora řádné správy věcí veřejných, nastolení právního státu, boj proti kriminalitě a posíleni prosazování práva.

Přijetí cílů udržitelného rozvoje v roce 2015 navazujících na rozvojové cíle tisíciletí a přijetí agendy OSN „Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030“ stanovily nový rámec pro celosvětová opatření zaměřená na vymýcení chudoby a dosažení udržitelného rozvoje do roku 2030. EU se zavázala k provedení Agendy 2030 v plném rozsahu v celém spektru vnitřních a vnějších politik. Rozsah, ambice a univerzálnost této nové agendy – v níž EU od samého počátku hrála vedoucí a vlivnou úlohu – představuje skutečný úspěch v době, která je obecně z hlediska multikulturalismu obtížná. Rok 2015 byl rovněž rokem, ve kterém mezinárodní jednání o financování rozvoje vedla k přijetí akčního programu z Addis Abeby. V Addis Abebě EU pomohla zajistit přijetí mnohostranné dohody, kde se všechny smluvní strany dohodly na způsobu plnění rozvojové agendy pro období po roce 2015. EU předložila významné příspěvky, a to i v oblasti oficiální rozvojové pomoci (ORP) v podobě ambiciózního společného závazku dosáhnout cíle 0,7 % HDP, který stanovila OSN, v rámci nové agendy 2030.

Během roku 2015 Evropská komise spolu s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) rovněž zahájily široké konzultace týkající se budoucího partnerství EU se zeměmi AKT, jež by bylo možné zapracovat do návrhů budoucích politik v roce 2016. Za tímto účelem byla vytvořena specializovaná pracovní skupina. Tato pracovní skupina ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost zorganizovala sérii kulatých stolů se širokým okruhem zainteresovaných stran a vypracovala návrh společného konzultačního dokumentu (JOIN(2015) 33 final ze dne 6.10.2015) k této problematice. Na počátku roku 2016 byla ukončena veřejná konzultace a následně byla zpřístupněna zpráva o jejím výsledku. Tato konzultace poskytne cenný materiál, který ve spojení s interními úvahami a důkladnou analýzou velkého počtu stávajících hodnocení bude vodítkem pro příští kroky v tomto procesu 16 . Souběžně s tím se konala pravidelná setkání v Radě a Evropském parlamentu s cílem pomoci definovat evropský postoj k mnoha různým aspektům této problematiky. V roce 2017 bude prostřednictvím sdělení navržen rámec pro období po skončení platnosti dohody z Cotonou. Bude vycházet z pracovních dokumentů útvarů Komise obsahujících hodnocení a posouzení dopadů.

Svěřenské fondy jsou rozvojové nástroje, jež sdružují zdroje od různých dárců s cílem umožnit rychlou, pružnou a kolektivní reakci EU na různé rozměry naléhavých situací. Ve finančním nařízení pro 11. ERF (článek 42) byly na základě finančního nařízení o rozpočtu EU zavedeny dva typy svěřenských fondů 17 :

svěřenské fondy pro akce v případě naléhavých událostí a po odeznění těchto událostí, které jsou určeny pro řešení všech druhů krizí, neboť umožňují Komisi EU přijímat rozhodnutí a používat postupy zrychlených zadávacích řízení a přenášet úkoly plnění, pokud to považuje za účinnější,

tematické svěřenské fondy k řešení celosvětových výzev, jež umožňují Komisi přímo provádět požadované činnosti v rámci svých standardních postupů.

EU se i nadále proaktivně zapojovala do práce komisí a výborů celosvětových iniciativ, a sice Světového fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, Světové aliance pro vakcíny a imunizaci a Globálního partnerství pro vzdělávání 18 . Tyto celosvětové iniciativy se zaměřují na řešení hlavních problémů, jimž čelí mnohé partnerské země ve svém úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí a cílů udržitelného rozvoje v oblasti zdraví a vzdělávání, jako jsou úkoly související se třemi nemocemi v případě výše uvedeného světového fondu a zajištění rovného přístupu ke vzdělání a zlepšování výsledků vzdělávacího procesu v případě Globálního partnerství pro vzdělávání. Prostřednictvím aktivní účasti v komisích Světového fondu pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, Světové aliance pro vakcíny a imunizaci a Globálního partnerství pro vzdělávání EU napomáhala ke zlepšování správy věcí veřejných, dohledu nad programy a účinnějšímu přidělování a plánování zdrojů pro chudé země. Členství v komisích těchto iniciativ dodává EU významný hlas v mezinárodní diskusi o politice v oblasti zdraví a vzdělávání a poskytuje rovněž platformu pro podporu pokroku, pokud jde o účinnost pomoci a rozvoje a odpovědnost zemí. EU byla též velmi aktivní při podpoře zemí postižených krizí v důsledku epidemie viru Ebola.

Na cestě k nové migrační politice 19  

Program Evropské komise pro migraci stanoví evropskou reakci, která v sobě spojuje vnitřní a vnější politiky, co nejlépe využívá agentury a nástroje EU a zahrnuje všechny aktéry: země a orgány EU, mezinárodní organizace, občanskou společnost, místní orgány a partnery z jednotlivých zemí mimo EU.

K řešení prvotních příčin nelegální migrace byly kromě stávajících mechanismů nasazeny i nové inovativní nástroje při zajištění reakce EU v celosvětovém měřítku, přítomnosti a přidané hodnoty EU.

Odolná energetická unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu

V roce 2015 uzavřelo mezinárodní společenství dvě významné dohody, jež budou určovat naši práci v oblasti mezinárodní spolupráce a rozvoje v příštích letech. 17 cílů nové světové agendy pro udržitelný rozvoj 2030 podtrhuje závazek vyvážit hospodářské, sociální a environmentální cíle. Jeden z přijatých cílů udržitelného rozvoje (SDG13) se zaměřuje na změnu klimatu. Pařížská dohoda (COP21) je vůbec první právně závaznou klimatickou dohodou v celosvětovém měřítku, jež zahrnuje všechny země, přičemž cestu k dosažení konečné dohody připravila důležitá dohoda EU-AKT. V rámci Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a Pařížské dohody je třeba zvyšovat povědomí o vzájemných souvislostech mezi změnou klimatu, snižováním chudoby, rozvojem a udržitelností v úsilí o globální přeměnu směřující ke klimaticky odolnému světu s nízkými emisemi. Rozvinuté země se dohodly na tom, že od roku 2020 poskytnou 100 miliard USD ročně na řešení důsledků změny klimatu v rozvojových zemích, a to až do roku 2025, kdy bude stanoven nový kolektivní cíl. EU se již zavázala splnit svou část dohody tím, že na opatření související se změnou klimatu věnuje alespoň 20 % svého rozpočtu na období 2014–2020. Rozvojová spolupráce má při podpoře tohoto procesu zásadní význam, zejména v nejchudších a nejzranitelnějších zemích. Jedním z hlavních zdrojů financování opatření v oblasti změny klimatu bude i nadále oficiální rozvojová pomoc (ORP) a EU zvýší úsilí s cílem začlenit změnu klimatu do svých strategií (prověření všech programů a projektů za účelem začlenění změny klimatu, včetně oblasti zajišťování potravin, zemědělství a zdraví).

EU se také plně hlásí k 7. cíli udržitelného rozvoje, který je zaměřen na zajištění cenově dostupné, spolehlivé, udržitelné a moderní energie pro všechny. Intenzivnější politický dialog mezi EU, členskými státy, partnerskými zeměmi a jinými mezinárodními dárci vedl k podpisu společných prohlášení o spolupráci v oblasti udržitelné energie 21 . EU sehrává vedoucí úlohu na celosvětové úrovni prostřednictvím aktivní přítomnosti na mezinárodních fórech a prostřednictvím budování strategických partnerství, jako jsou energetické partnerství Afrika-EU (AEEP) nebo iniciativa Udržitelná energie pro všechny. V průběhu 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) byla zahájena africká iniciativa v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a iniciativa EU Pakt starostů a primátorů byla rozšířena o subsaharskou Afriku. A opět prostřednictvím rozvojové spolupráce dostávají partnerské země finanční pomoc, která jim má umožnit přístup k moderním, cenově dostupným a spolehlivým službám v oblasti energie, což přispívá k hospodářskému růstu podporujícímu začlenění. Zejména v této oblasti má zvolený přístup EU pomoci zvýšit investice prostřednictvím rámce EU kombinujícího zdroje financování s cílem maximalizovat pákový efekt zdrojů EU vyčleněných na rozvojovou spolupráci. V rámci ERF si 26 partnerských zemí a regionů zvolilo energetiku jako ústřední oblast své spolupráce s EU (10 % rozpočtu na období 2014–2020). V současnosti probíhá hodnocení rozvojové spolupráce v oblasti udržitelné energie.

Nový impuls pro zaměstnanost, růst a investice

Za hranicemi Evropy existují další možnosti vyplývající z rozvojové politiky a nástrojů, které má Evropa k dispozici pro prvotní stimulaci investic, vytváření hospodářských činností, a tedy i růstu a zaměstnanosti v partnerských zemích, jež mají současně příznivé hospodářské účinky v Evropě.

Agenda pro změnu zdůrazňuje podporu růstu podporujícího začlenění a vytváření pracovních míst jako klíčovou prioritu vnější spolupráce EU. Zmírňováním chudoby, zlepšováním příznivého prostředí pro soukromý sektor v rozvojových zemích a zároveň přispíváním k slušné práci a ke správě veřejných financí, řádné správě věcí veřejných a právnímu státu může dvoustranné, mnohostranné a celosvětové úsilí EU pozitivně přispívat k udržitelnému růstu v rozvojových zemích. Ve střednědobé perspektivě může udržitelný rozvoj v rozvojových zemích zvětšit vnější trhy EU, vytvářet prosperitu a příležitosti pro zaměstnanost a růst uvnitř EU i v samotných rozvojových zemích.

Jednou z politických priorit EU je posilování strategického partnerství s Afrikou. Partnerství EU-Afrika podporuje vztahy mezi rovnými a je založeno na sdílených zájmech a společných hodnotách. Při podpoře integrace Afriky je cílem EU také podporovat udržitelný růst podporující začlenění a přispívat prosperujícím a mírovým společenstvím. Udržitelná prosperita a mír v Africe je výhodná i pro Evropu, neboť přispívá k řešení výzev, jimž jsou obě strany vystaveny, jako např. změny klimatu a demografické nevyváženosti, nabídkou nových hospodářských, obchodních a investičních příležitostí a snižováním bezpečnostních hrozeb pro obě strany. V této souvislosti byla schválena podpora EU pro vytvoření kontinentální zóny volného obchodu v Africe, financovaná prostřednictvím programu podpory Africké unie. EU dále zapojila také evropský a africký soukromý sektor prostřednictvím akce na vysoké úrovni „Stimulace zapojení soukromého sektoru a zdrojů pro rozvoj perspektiv EU a Afriky“ v rámci třetí konference OSN o financování pro rozvoj (Addis Abeba, 15. červenec 2015), kterou společně zorganizovaly Evropská komise a Komise Africké unie. Organizace soukromého sektoru zapojené do velkých projektů infrastruktury a do těžby v Africe se rovněž setkaly v souvislosti se společným pracovním setkáním na vysoké úrovni EU-Africká unie, které se zabývalo potřebami infrastruktury v odvětví těžby nerostů v Africe (Brusel, březen 2015).

Komise zahájila dvě iniciativy s cílem přilákat investice do odvětví udržitelné energie (ElectriFI) a zemědělství (AgriFI), a překonat tak problémy při strukturování a financování nových investic. Tyto podpůrné mechanismy budou napomáhat stimulaci soukromého sektoru, mobilizaci subjektů financování a vyvolání účinků podněcujících hospodářský růst. V rozvojových zemích je často nedostatečný přístup k počátečnímu kapitálu a také ke střednědobému a dlouhodobému kapitálu, zčásti v důsledku odmítavého přístupu bankovního sektoru s negativním postojem k riskování.

ÚČINNOST POMOCI: AKTUÁLNÍ STAV

Hlavním rámcem pro program účinnosti pomoci a rozvoje je globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci 22 . Je založeno na čtyřech klíčových závazcích/oblastech: demokratická odpovědnost země; transparentnost a vzájemná odpovědnost; zaměření na výsledky; rozvoj podporující inkluzivní partnerství. EU se plně zavazuje k tomuto procesu prostřednictvím dvou hlavních politických iniciativ: transparentnosti / vzájemné odpovědnosti a společného plánování.

Společné plánování pomáhá reagovat na rostoucí požadavky partnerských zemí, aby se snížila roztříštěnost pomoci a transakční náklady pro jejich instituce. Zlepšuje také transparentnost, předvídatelnost, koordinaci a snižuje byrokracii a náklady pro všechny zúčastněné aktéry.

V této souvislosti v době, kdy byla připravována tato zpráva, závěry Rady k posílení společného plánování přijaté v květnu 2016 daly nový podnět pro závazky týkající se snížení roztříštěnosti pomoci a zvýšení účinnosti rozvoje. Závěr zdůrazňují, že společné plánování může přispět ke zvýšení schopnosti Evropské unie hrát klíčovou úlohu a podporovat partnery v provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 a akčního programu z Addis Abeby. Navíc stanoví, že společné plánování by se mělo tam, kde je to vhodné, provádět také v rámci širších forem politické angažovanosti 23 , např. v souvislosti s rozhovory na vysoké úrovni o migraci.

Od roku 2012 ve 30 zemích spolupráce dosáhli rozvojoví partneři fáze společné analýzy 24 ; v 25 z nich vypracovali společnou strategii, přičemž u některých je tato strategie teprve ve stadiu návrhu nebo se reviduje 25 .

Na úrovni jednotlivých zemí, rozvojoví partneři v Etiopii hlásí pokrok v koordinaci ve třech strategických oblastech/klastrech: i) vytváření pracovních míst; ii) přírodní zdroje a iii) správa věcí veřejných. V oblasti výživy, zdraví a ekologie jsou vypracovávána „společná opatření“ (koordinační rámce pro celou EU a některé další státy zaměřené na provádění). V Keni byla v roce 2015 deseti rozvojovými partnery z EU přijata „společná strategie spolupráce EU na podporu střednědobého plánu Keni na období 2014–2017“ a předložena společně s ministerstvem financí. Její orientační výše činí 3 miliardy EUR (úvěry/granty), jež mají být dárci z EU přiděleny na podporu provádění II. střednědobého plánu a programu Vision 2030 na období 2013–2017. V Ugandě obdobnou společnou strategii podepsalo v březnu 2015 jedenáct rozvojových partnerů z EU a Norsko. Všechny tři nové strategie jsou spojeny s příslušnými vnitrostátními rozvojovými programy, zvyšují transparentnost a vzájemnou důvěru 26 .

Pokračuje práce zaměřená na nahrazení dokumentů Komise ohledně víceletého plánování společným víceletým orientačním programem, v čele s Asií (Laos) a s potenciálními dalšími zájemci z řad zemí AKT, např. Středoafrickou republikou a Senegalem.

(1) Úř. věst. L 58, 3.3.2015, s. 1: nařízení Rady (EU) 2015/322 ze dne 2. března 2015 o provádění 11. Evropského rozvojového fondu.

(2) Úř. věst. L 210, 6.8.2013, s. 1: Vnitřní dohoda mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014–2020 podle dohody o partnerství AKT–EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie.

(3) Úř. věst. L 335, 14.12.2013, s. 48: rozhodnutí Rady ze dne 12. prosince 2013 o přechodných řídících opatřeních pro ERF od 1. ledna 2014 do vstupu 11. Evropského rozvojového fondu v platnost.

(4) http://www.eib.org/projects/regions/acp/funding-and-financial-instruments/investment-facility/index.htm?lang=en  a COM(2016) 79 final, zpráva Komise Radě o provádění finanční pomoci poskytované zámořským zemím a územím v rámci 11. Evropského rozvojového fondu, 22.2.2016.

(5) Pracovní dokument útvarů s názvem Zahájení rámce EU pro výsledky mezinárodní spolupráce a rozvoje, SWD(2015) 80 final.

(6) http://effectivecooperation.org/monitoring-country-progress/explore-monitoring-data/.  

(7) https://europa.eu/globalstrategy/sites/globalstrategy/files/about/eugs_review_web_7.pdf  ; http://ec.europa.eu/europeaid/sites/devco/files/communication-proposal-new-consensus-development-20161122_en.pdf.

(8) V době dokončování této zprávy v průběhu roku 2016 se v porovnání s výše uvedenými údaji závazky zdvojnásobily a platby vzrostly o polovinu.

(9) Přehled rozvojových cílů tisíciletí a finanční příspěvek ERF k plnění konkrétních ukazatelů – viz pracovní dokument útvarů, příloha E.

(10) http://europa.eu/rapid/press-release_IP-11-1063_en.htm?locale=en  .

(11) http://ec.europa.eu/europeaid/node/1369  

(12) V níže uvedených zemích se realizoval alespoň jeden projekt v rámci iniciativy rozvojových cílů tisíciletí: Burkina Faso, Malawi, Rwanda, Mozambik, Ghana, Tanzanie, Zambie, Demokratická republika Kongo, Libérie, Uganda, Čad, Namibie, Niger, Pobřeží slonoviny, Somálsko, Sierra Leone, Jamajka, Madagaskar, Haiti, Burundi, Togo, Botswana, Středoafrická republika, Mauritánie, Východní Timor, Kapverdy, Mauricius, Zimbabwe, Guinea, Samoa, Gambie, Svazijsko, Kiribati, Džibutsko, Guinea-Bissau, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Komory, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Marshallovy ostrovy, Svatá Lucie, Antigua a Barbuda, Niue, Grenada, Cookovy ostrovy, Tuvalu.

(13) http://ec.europa.eu/europeaid/node/1365  

(14) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32015R0322&from=CS.  

(15) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=OJ:L:2014:157:TOC. U překlenovacího nástroje je cíl stejný:  

(16) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52016JC0052&rid=1. Viz společné sdělení o obnoveném partnerství se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří (22.11.2016):

(17) Od přijetí finančního nařízení zřídila EU dva svěřenské fondy plně nebo částečně financované z 11. ERF: svěřenský fond Bêkou ve Středoafrické republice a nouzový svěřenský fond EU pro Afriku.

(18) Celosvětové iniciativy jsou financovány také ze zdrojů ERF na akce v rámci AKT.

(19) Sdělení Komise o zřízení nového rámce pro partnerství se třetími zeměmi v Evropském programu o migraci, COM(2016) 385 ze dne 7.6.2016, nespadá do období, k němuž se vztahuje tato zpráva.

(20) První v pořadí budou Etiopie, Mali, Niger, Nigérie a Senegal.

(21) Signatářskými zeměmi se v období 2014–2015 mimo jiné staly Uganda, Sierra Leone, Keňa, Nigérie, Kamerun, Senegal, Madagaskar, Benin, Mikronésie, Marshallovy ostrovy, Tonga, Palau, Nauru, Niue, Rwanda, Togo, Pobřeží slonoviny, Kapverdy a Libérie.

(22)

Komise zastupovala křeslo EU v řídicím výboru globálního partnerství a byla jedním ze tří zástupců dárců v řídicím výboru, jehož zasedání se konalo v roce 2014 v Abuji (únor) a New Yorku (červenec). První zasedání globálního partnerství na vysoké úrovni se uskutečnilo v dubnu 2014.

(23) http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1486850437957&uri=CELEX:52016DC0739. Viz poznámka pod čarou 7 a také později v průběhu roku 2016 sdělení Komise o dalších krocích k udržitelné evropské budoucnosti:

(24) Mezi těchto 30 zemí v současnosti mimo jiné patří tyto země AKT: Burkina Faso, Burundi, Čad, Komory, Pobřeží slonoviny, Etiopie, Ghana, Keňa, Malawi, Mali, Mozambik, Namibie, Niger, Rwanda, Senegal, Jižní Súdán, Togo, Uganda a Benin (návrh).

(25) Mezi těchto 25 zemí v současnosti mimo jiné patří tyto země AKT: Burundi, Čad, Komory, Etiopie, Ghana, Keňa, Mali, Namibie, Rwanda, Senegal, Jižní Súdán, Togo, Uganda, a dále Benin, Burkina Faso, Pobřeží slonoviny a Niger ve stadiu návrhu.

(26) V době vypracování této zprávy EU, Francie, Německo a vláda Toga podepsaly dohodu o společném plánování, v rámci které má být poskytnuto 715 milionů EUR. Tato strategie umožní větší předvídatelnost a transparentnost, pokud jde o financování EU, a také větší odpovědnost partnerské země.