EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 4.5.2016

COM(2016) 270 final

2016/0133(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

Důvody a cíle návrhu

EU pracuje na vytvoření udržitelnějšího přístupu k řízení migrace, pokud jde o osoby, které potřebují mezinárodní ochranu, i ty, které se stěhují z jiných důvodů. Tento přístup se snaží zabránit neoprávněným a nebezpečným pohybům a narušit převaděčské aktivity a nahradit je bezpečnými a legálními cestami do EU pro ty, kdo potřebují ochranu. Budoucím modelem, který nejlépe poslouží zájmům a bezpečnosti uprchlíků, by měla být jejich ochrana v původní oblasti a jejich znovuusídlení v EU.

Je však stále pravděpodobné, že v krátkodobém a střednědobém horizontu budou lidé nadále přicházet na vnější hranice EU. Osoby, které nepožádají o mezinárodní ochranu, by měly být vráceny. Osobám, které požádají o azyl, by mělo být zajištěno, že jejich žádost bude efektivně zpracována a že jim bude v členském státě příslušném pro vyřízení žádosti poskytnuto odpovídající azylové zařízení; je-li žádost posouzena jako opodstatněná, musí jim být také zajištěna podpora po dobu řízení i po jeho skončení.

Nedávné zkušenosti však ukázaly, že masivní nekontrolovaný příliv migrantů nadměrně zatěžuje azylové systémy členských států, což čím dál častěji vede k porušování pravidel. Tento problém se nyní začíná řešit: usiluje se o získání opětovné kontroly nad aktuální situací za použití současných pravidel pro schengenskou správu hranic a azyl, jakož i prostřednictvím posílené spolupráce s klíčovými třetími zeměmi, zejména Tureckem. Tato situace však odhalila zásadnější nedostatky našich pravidel týkajících se azylu, jež oslabují jejich účinnost a nezajišťují udržitelné sdílení odpovědnosti; tím je nyní třeba se zabývat.

Dne 6. dubna 2016 Komise stanovila své priority pro zlepšení společného evropského azylového systému ve svém sdělení „Směrem k reformě společného evropského azylového systému a posilování legálních cest do Evropy“. 1 Komise oznámila, že postupně zreformuje stávající rámec Unie v oblasti azylu s cílem vytvořit udržitelný a spravedlivý systém pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl, posílit systém Eurodac, dosáhnout většího sbližování azylových systémů, zabránit druhotnému pohybu a vytvořit silnější mandát pro Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO). Nutnost reformy je všeobecně uznávána, a to i Evropským parlamentem 2 a Evropskou radou 3 .

Tento návrh reformy nařízení Dublin III je součástí první fáze legislativních návrhů, které budou představovat rozsáhlou reformu společného evropského azylového systému. Tento první balíček zahrnuje rovněž návrh přepracovaného znění nařízení o Eurodacu a návrh na zřízení Agentury Evropské unie pro azyl. Návrh nařízení o Eurodacu obsahuje změny nezbytné k tomu, aby se systém mohl přizpůsobit navrhovaným dublinským pravidlům v souladu se svým prvořadým cílem, kterým je sloužit provádění dublinského nařízení. Eurodac se rovněž stane databází pro širší účely v oblasti imigrace, která usnadní navracení a boj proti nelegální migraci.

Návrh na zřízení Agentury Evropské unie pro azyl má za cíl zlepšit provádění a fungování společného evropského azylového systému rozvíjením práce Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu do podoby agentury, která by měla usnadnit fungování společného evropského azylového systému, za zajištění soudržnosti při posuzování žádostí o mezinárodní ochranu po celé Unii a za dohled nad operativním a technickým uplatňováním právních předpisů Unie.

Bude následovat druhá fáze legislativních návrhů, kterými se reformuje směrnice o azylovém řízení a kvalifikační směrnice, jakož i směrnice o podmínkách přijímání, aby byla zajištěna důkladná reforma celého azylového systému EU, aby se mimo jiné zabránilo narušování dublinského mechanismu v podobě zneužívání a tzv. asylum shoppingu ze strany žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany. Azylové řízení se především bude muset urychlit a sjednotit, jsou potřeba jednotnější pravidla pro řízení a práva, jež mají být poskytována osobám požívajícím mezinárodní ochrany, a budou muset být upraveny podmínky přijímání, aby se co nejvíce zvýšila harmonizace ve všech členských státech.

Jak uvedla Komise ve svém sdělení ze dne 6. dubna, migrační a uprchlická krize odhalila významné strukturální nedostatky a nesrovnalosti v přípravě a provádění evropského azylového systému, zejména dublinských pravidel. Stávající dublinský systém nebyl vytvořen s cílem zajistit udržitelné sdílení odpovědnosti za žadatele v celé Unii. To vedlo k situacím, kdy se s převážnou většinou žadatelů o azyl přicházejících na území Unie musel zabývat omezený počet jednotlivých členských států, čímž se kapacity jejich azylových systémů dostaly pod silný tlak a docházelo k jistému porušování pravidel EU. Kromě toho je účinnost dublinského systému oslabována souborem složitých a sporných pravidel pro určení příslušnosti, jakož i zdlouhavými postupy. To platí zejména pro stávající pravidla, která po uplynutí určité doby umožňují přesun příslušnosti mezi členskými státy. Navíc chybějí jasná ustanovení týkající se povinností žadatelů a důsledků nedodržení těchto povinností, což činí současný systém náchylným k častému zneužívání ze strany žadatelů.

Cíle dublinského nařízení – zajistit rychlý přístup žadatelů o azyl k azylovému řízení a posouzení podstaty žádosti jediným, jasně určeným členským státem – jsou stále platné. Je však jasné, že se dublinský systém musí reformovat: je třeba jej zjednodušit a zlepšit jeho účinnost v praxi a zajistit, aby zvládl řešit situace, kdy jsou azylové systémy členských států vystaveny nepřiměřenému tlaku.

Tento návrh je přepracovaným zněním nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále také „nařízení Dublin III“).

Cílem tohoto návrhu je především:

posílit schopnost systému účinně a efektivně určit jediný členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Především ruší ustanovení o zániku příslušnosti a výrazně zkracuje lhůty pro odesílání žádostí, přijímání odpovědí a provádění přemístění mezi členskými státy,

zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy pomocí doplnění stávajícího systému o korekční přidělovací mechanismus. Tento mechanismus by byl automaticky aktivován v případech, kdy by se členské státy musely zabývat neúměrným množstvím žadatelů o azyl,

odrazovat od zneužívání systému a předcházet druhotnému pohybu žadatelů v rámci EU, především zavedením jasných povinností žadatelů podat žádost v členském státě prvního vstupu a zůstat na území členského státu, který je určen jako příslušný. To si rovněž žádá přiměřené procesní a materiální důsledky v případě nedodržení těchto povinností.

Cílené konzultace s Evropským parlamentem a členskými státy, vycházející mimo jiné ze sdělení z 6. dubna, jakož i s vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR) a občanskou společností potvrdily rozdílné názory na povahu a rozsah, v němž by mělo být dublinské nařízení reformováno 4 . Komise na tomto základě pečlivě posoudila předložené argumenty a dospěla k závěru, že by měla být současná kritéria v rámci dublinského systému zachována a doplněna o korekční přidělovací mechanismus, jehož cílem je ulehčit určitým členským státům od neúměrného tlaku. Nový dublinský systém bude současně od počátku svého provádění založen na evropském referenčním systému, přičemž jakmile bude některý členský stát vystaven nepřiměřené zátěži, automaticky se aktivuje korekční mechanismus solidarity.

Zavádějí se také další zásadní změny s cílem zabránit zneužívání a předcházet druhotnému pohybu žadatelů v rámci EU.

Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Dublinský systém je základním kamenem společného evropského azylového systému a týká se určování toho, který členský stát je příslušný k posouzení žádosti o azyl. Funguje prostřednictvím právních a politických nástrojů v oblasti azylu, zejména azylového řízení, norem, které musí žadatelé splňovat, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, a podmínek přijímání, jakož i relokace a přesídlení.

V této oblasti nyní nedochází k pokroku, neboť bilance provádění právních předpisů EU v oblasti azylu je slabá. Prioritou je zajistit úplné a rychlé uplatňování právních předpisů EU členskými státy. Komise především v průběhu posledních let spolupracovala s řeckými orgány na normalizaci situace vzniklé v důsledku toho, že přemísťování podle dublinského nařízení bylo v roce 2010 pozastaveno. Za tímto účelem zaslala Komise Řecku dne 10. února 2016 doporučení 5 týkající se naléhavých opatření, která má Řecko přijmout v zájmu obnovení přemísťování podle dublinského nařízení.

Tento návrh je součástí balíčku návrhů, kterými se reformují další prvky dublinského systému, což zajistí jednotnost ustanovení v této oblasti politiky. Návrh reformy nařízení o Eurodacu obsahuje nezbytné změny, jež odrážejí navrhované změny dublinského nařízení a jejichž cílem je pomoci při lepší kontrole nelegální migrace. Komise rovněž navrhuje zřídit Agenturu Evropské unie pro azyl, která podpoří fungování společného evropského azylového systému, včetně přepracovaného dublinského mechanismu.

V reakci na krizovou situaci v Řecku a Itálii přijala Rada v září 2015 dvě rozhodnutí o relokaci 6 , která se budou používat do září 2017. Jednalo se o dočasnou, ad hoc a neodkladnou reakci na situaci v těchto dvou členských státech, které zaznamenaly nebývalý příliv migrantů a kterým mělo být částečně ulehčeno od této zátěže tím, že se příslušnost pro některé žadatele o azyl přesune z Itálie a Řecka na jiné členské státy. Komise podala dvě zprávy o provádění těchto rozhodnutí 7 .

S cílem vytvořit strukturální postup pro řešení těchto krizových situací navrhla Komise v září 2015 krizový relokační mechanismus 8 . Komise navrhla, aby se relokace zahájila prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, který by rovněž určil počet osob, které mají být relokovány. Předkládaný návrh zavádí automaticky aktivovaný korekční přidělovací mechanismus. Má tudíž podobný cíl jako návrh Komise ze září 2015; v závislosti na výsledcích jednání o tomto návrhu by Komise mohla zvážit stažení zářijového návrhu.

Návrh rovněž stanoví nová pravidla pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti podané nezletilou osobou bez doprovodu v tom smyslu, že – není-li přítomen žádný příbuzný – příslušný je členský stát, v němž je podána první žádost, ledaže by to nebylo v nejlepším zájmu nezletilé osoby. Toto pravidlo umožní rychle určit příslušný členský stát, čímž se této zranitelné skupině žadatelů umožní rychlý přístup k řízení, mimo jiné díky navrhovanému zkrácení lhůt. Jelikož se toto pravidlo liší od návrhu Komise z června 2014 9 , má Komise v úmyslu uvedený návrh, o němž zatím není možné dosáhnout dohody, stáhnout.

Soulad s ostatními politikami Unie

Tento návrh je v souladu s komplexní dlouhodobou politikou lepšího řízení migrace, jak ji stanovila Komise v Evropském programu pro migraci 10 , který rozpracovává politické směry předsedy Junckera do souboru iniciativ, jež jsou vzájemně soudržné a doplňují se, založených na čtyřech pilířích. Těmito pilíři jsou: snižování motivace k nelegální migraci, zabezpečení vnějších hranic a záchrana životů, pevná azylová politika a nová politika v oblasti legální migrace. Tento návrh, který provádí další prvky Evropského programu pro migraci, pokud jde o cíl posílit politiku Unie v oblasti azylu, by měl být považován za součást širší politiky na úrovni EU směrem k budování silného a účinného systému pro udržitelné řízení migrace pro budoucnost, který je spravedlivý vůči hostitelským společnostem a občanům EU, jakož i vůči dotčeným státním příslušníkům třetích zemí a zemím původu a tranzitu.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

Právní základ

Tímto návrhem se přepracovává nařízení (EU) č. 604/2013, a proto by měl být přijat v souladu s řádným legislativním postupem na stejném právním základě, a to čl. 78 odst. 2 písm. e) SFEU.

Proměnná geometrie

Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením č. 604/2013 na základě oznámení svého přání účastnit se přijímání a uplatňování tohoto nařízení podle Protokolu o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie.

V souladu s výše uvedeným protokolem se Spojené království a Irsko mohou rozhodnout, že se chtějí účastnit přijímání tohoto návrhu. Možnost účastnit se jeho uplatňování mají i po přijetí návrhu.

V souladu s Protokolem o postavení Dánska, připojeným ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání opatření podle hlavy V Smlouvy o fungování EU Radou (s výjimkou „opatření k určení těch třetích zemí, jejichž státní příslušníci při překračování vnějších hranic členských států musí mít vízum, a [...] opatření o jednotném vzoru víz“). Vzhledem k tomu, že však Dánsko uplatňuje stávající dublinské nařízení na základě mezinárodní dohody, kterou uzavřelo s ES v roce 2006 11 , oznámí v souladu s článkem 3 této dohody Komisi, zda si přeje obsah změněného nařízení provést.

Účast Spojeného království, Irska a Dánska na ujednáních stanovených v tomto návrhu, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 604/2013, bude stanovena v průběhu jednání v souladu s uvedenými protokoly. Tyto protokoly zejména Spojenému království a Irsku povolují, ale nevyžadují, aby se rozhodly účastnit iniciativ v oblasti politik svobody, bezpečnosti a spravedlnosti a zároveň respektovaly funkčnost těchto politik.

Dopad návrhu na státy přidružené k dublinskému systému, které nejsou členy EU

Souběžně s přidružením několika zemí, jež nejsou členy EU, k schengenskému acquis Unie uzavřela několik dohod o přidružení těchto zemí také k dublinskému acquis / acquis Eurodac:

– dohodu o přidružení Islandu a Norska, uzavřenou v roce 2001,

– dohodu o přidružení Švýcarska, uzavřenou dne 28. února 2008,

– protokol o přidružení Lichtenštejnska, uzavřený dne 7. března 2011.

S cílem stanovit práva a povinnosti Dánska, které (jak je uvedeno výše) je přidruženo k dublinskému acquis / acquis Eurodac prostřednictvím mezinárodní dohody, vůči uvedeným přidruženým zemím schválila Unie a přidružené země dva další nástroje 12 .

V souladu s třemi uvedenými dohodami přijmou přidružené země dublinské acquis / acquis Eurodac a jeho vývoj bez výhrad. Neúčastní se přijímání žádných aktů, které mění dublinské acquis nebo které na něj navazují (včetně tohoto návrhu), musí však v určité lhůtě po jejich schválení Evropským parlamentem a Radou oznámit Komisi své rozhodnutí, zda přijímají obsah tohoto aktu, či nikoli. V případě, že Norsko, Island, Švýcarsko nebo Lichtenštejnsko nepřijmou akt, který mění nebo který navazuje na opatření související s dublinským acquis / acquis Eurodac, budou příslušné dohody ukončeny, ledaže smíšený výbor zřízený na základě dohod jednomyslně rozhodne jinak.

Subsidiarita

Hlava V SFEU, která se týká prostoru svobody, bezpečnosti a práva, svěřuje některé pravomoci v této oblasti Evropské unii. Tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu článkem 5 Smlouvy o Evropské unii, tj. pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Evropské unie.

Návrh zjednodušuje stávající dublinská pravidla a doplňuje je o nový korekční přidělovací mechanismus, jehož účelem je zavést systém pro řešení situací, kdy jsou azylové systémy členských států vystaveny nepřiměřenému tlaku.

Cílem je dosáhnout spravedlivého sdílení odpovědnosti mezi členskými státy tím, že se určitému členskému státu ulehčí od nepřiměřené zátěže a že se tato zátěž rozdělí mezi zbývající členské státy. Z toho vyplývá, že se vyžaduje opatření na úrovni EU. Cílem návrhu je kromě toho zajistit správné uplatňování dublinského systému v krizových dobách a řešit otázku druhotného pohybu státních příslušníků třetích zemí mezi členskými státy, což jsou problémy, které jsou ze své podstaty nadnárodní. Je zřejmé, že opatření jednotlivých členských států nemohou uspokojivě reagovat na potřebu společného přístupu EU k tomuto společnému problému.

Proporcionalita

Pokud jde o zjednodušení dublinských pravidel, navrhované změny jsou omezeny na to, co je nezbytné pro zajištění účinného fungování systému, a to jak v souvislosti s rychlejším přístupem žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany, tak s kapacitou správních orgánů členských států pro používání tohoto systému.

Pokud jde o zavedení nového korekčního přidělovacího mechanismu, nařízení (EU) č. 604/2013 ve své současné podobě neobsahuje nástroje umožňující dostatečnou reakci na situace, kdy dochází k nepřiměřenému tlaku na azylové systémy členských států. Návrhem zavedená ustanovení o korekčním přidělovacím mechanismu se snaží tuto mezeru zaplnit. Tato ustanovení nepřekračují rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cíle, kterým je účinné řešení situace.

Volba nástroje

Vzhledem k tomu, že stávající dublinský mechanismus byl stanoven formou nařízení, použije se pro jeho zjednodušení a doplnění o korekční přidělovací mechanismus stejný právní nástroj.

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

V Evropském programu pro migraci Komise vyzvala členské státy, aby plně prováděly nařízení Dublin III a stávající azylové acquis EU, a oznámila, že v roce 2016 bude provedeno hodnocení a případná revize uvedeného nařízení. V souladu s tímto závazkem Komise zadala externí studie o vyhodnocení dublinského systému. 13 V rámci hodnocení nařízení Dublin III se posuzovaly jeho účinnost, účelnost, relevance, soudržnost a přidaná hodnota EU. Zkoumalo se, do jaké míry nařízení řeší své cíle, širší politické potřeby EU a potřeby cílových zúčastněných stran. 14 Součástí hodnocení byla hloubková studie týkající se praktického provádění nařízení Dublin III v členských státech. 15 Hlavní závěry jsou uvedeny níže.

3.1 Relevance nařízení Dublin III

Dublinský systém je jedním ze základních kamenů azylového acquis EU a jeho cíle jsou stále platné. Pokud v rámci Unie existují samostatné vnitrostátní azylové systémy, je zásadní mít nástroj EU pro stanovení kritérií a postupu pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti. V opačném případě by se členské státy musely spoléhat na jednotlivé dohody uzavřené v době před platností dublinského nařízení, což by velmi ztěžovalo určení příslušnosti členských států. Hodnocení došlo k závěru, že žádný vnitrostátní nebo bilaterální nástroj nemůže zajistit celkově stejné účinky, což by mohlo vést k neschopnosti zabývat se žádostmi o mezinárodní ochranu, které spadají do pravomoci různých členských států. Byly vyjádřeny rozdílné názory ohledně skutečného dopadu nařízení, které by mělo zajistit rychlý přístup k azylovému řízení pro žadatele a vést k dlouhodobé strategii odrazující od podávání vícenásobných žádostí. Tím by se dále zvýšila účinnost azylového systému, jelikož by se předcházelo jeho zneužívání a snížily by se celkové náklady.

3.2 Provádění nařízení

Obecné informace

Nejvýznamnějším problémem, na který upozornila hodnocení, bylo málo soudržné a nesprávné provádění nařízení v členských státech. Dále došla k závěru, že nařízení Dublin III má řadu nedostatků, které ztěžují dosažení jeho hlavních cílů. Pořadí kritérií stanovených v nařízení Dublin III nezohledňuje kapacitu členských států a neusiluje o rovnoměrnost vynakládaného úsilí. Způsob určení příslušnosti zpomaluje přístup k azylovému řízení. V rámci stávajícího systému mohou žadatelé čekat až 10 měsíců (v případě žádosti o „přijetí zpět“) nebo 11 měsíců (v případě žádosti o „převzetí“), než je zahájeno posuzování žádosti o mezinárodní ochranu. To oslabuje cíl dublinského nařízení zajistit rychlý přístup žadatele k azylovému řízení.

Je rovněž zřejmé, že nařízení Dublin III nebylo navrženo tak, aby řešilo situace, kdy dochází k neúměrnému tlaku. Jeho cílem není spravedlivé sdílení odpovědnosti ani řešení nerovnoměrného rozložení žadatelů v členských státech. Tyto faktory se staly obzvláště zřejmými v některých členských státech, které mají v této souvislosti potíže s uplatňováním nařízení: žadatelů o azyl nejsou vždy registrování, řízení se zpožďují a interní kapacity nestačí pro včasné řešení všech případů.

Procesní záruky

Informace, které žadatelé dostávají o dublinském řízení, se značně liší. Přibližně polovina zúčastněných členských států uvedla, že předávané údaje jsou „obecné informace“, které nemusí splňovat požadavky stanovené v čl. 4 odst. 1. Ze zjištění dále vyplývá, že několik členských států zřejmě informace neposkytuje vůbec, nebo jen zastaralé.

Osobní pohovor je běžnou praxí při určování příslušnosti téměř ve všech členských státech, ale nedostatek kapacit v některých přetížených zemích nedovoluje orgánům vést pohovory systematicky. Pokud pohovor neproběhne, žadatel může obvykle předložit informace v jiné formě. Mnoho členských států uvedlo, že pohovory se výrazně zpožďují v důsledku současného vysokého přílivu žadatelů.

Výklad nejlepšího zájmu dítěte se liší. To v některých případech vedlo k problémům v komunikaci a k nedůvěře mezi členskými státy. Praktické problémy byly dále zjištěny v postupu jmenování zástupce pro nezletilé osoby, zejména v důsledku současného vysokého přílivu žadatelů. To však pro azylové řízení představuje širší problém.

Kritéria a podklady pro určení příslušného členského státu

Nejčastěji používanými kritérii pro odůvodnění přemístění byla kritéria týkající se dokladů a vstupu (články 12 a 13), v důsledku čehož připadl značný podíl odpovědnosti na členské státy na vnější hranici. To vedlo k tomu, že se žadatelé vyhýbali snímání otisků prstů, což přispělo k jejich druhotnému pohybu.

Několik členských států uvedlo, že různé výklady toho, co orgány v přijímající zemi považují za přijatelné důkazy, představují pro vysílající zemi nepřiměřené důkazní břemeno. Údaje z Eurodacu a Vízového informačního systému (VIS) jsou přijímány jako důkaz téměř ve všech členských státech a jsou to podklady, z nichž se při určování příslušnosti nejčastěji vychází. Údaje získané při pohovoru se obecně nepovažovaly za dostatečné důkazy. Diskreční ustanovení a ustanovení týkající se závislých osob (články 16 a 17), která se zabývají humanitárními případy, jsou s výjimkou několika členských států používána zřídka.

Kritéria týkající se rodinných vazeb byla používána méně často, zejména vzhledem k tomu, že je obtížné rodiny dohledat nebo získat důkazy o rodinných vazbách. Členské státy připouštějí pro tato kritéria značně odlišné důkazy; hlavním požadavkem je obvykle písemný doklad (například rodný nebo oddací list), jejž je pro žadatele o azyl často obtížné si obstarat. Podstatné rozdíly ohledně přijímaných důkazů o rodinných vazbách komplikují určení příslušnosti, což způsobuje prodlevy v řízeních. Tato situace by mohla být motivací pro druhotný pohyb, kdy se žadatelé pokusí cestovat dále.

Postupy při převzetí a přijetí zpět

Počet žádostí o „přijetí zpět“ byl podstatně vyšší než počet žádostí o „převzetí“. Mezi roky 2008 a 2014 bylo z odchozích dublinských žádostí 72 % žádostmi o přijetí zpět a 28 % žádostmi o převzetí. Podobně bylo z příchozích dublinských žádostí 74 % žádostmi o přijetí zpět a 26 % žádostmi o převzetí. Lhůty stanovené pro předložení žádostí a poskytnutí odpovědi na žádosti byly většinou všemi členskými státy dodržovány, ale kvůli vysokému přílivu migrantů čelily azylové orgány zvýšenému tlaku, takže se doba odpovědi některých členských států prodloužila. Vedlo to rovněž ke zvýšení podílu neúplných žádostí, jež mohly vést k zamítnutím a sporům. Rovněž to ovlivnilo praxi „konkludentního přijetí“, kdy některé země jako způsob řešení velkého počtu případů záměrně neodpovídaly na žádosti ve stanovené lhůtě.

V roce 2014 dosáhl celkový počet žádostí o převzetí a přijetí zpět počtu 84 586, což představuje 13 % celkového počtu žádostí o azyl předložených v EU; oproti předchozím rokům je to pokles. Přijímající členské státy zamítly 33 % všech žádostí, což by mohlo naznačovat, že vstup nařízení Dublin III v platnost v roce 2014 ztížil pro členské státy dosažení shody ohledně příslušnosti. V roce 2014 jen asi čtvrtina všech přijatých žádostí o převzetí a přijetí zpět skutečně vedla k fyzickému přemístění. Tato nízká čísla naznačují, že s praktickým uplatňováním nařízení Dublin III jsou potíže. Lze je však částečně vysvětlit také zpožděními při přemístění, která nejsou zachycena v ročních údajích použitých při hodnocení. Dalším důležitým důvodem nízké míry přemístění, jak potvrdilo mnoho členských států, je vysoká míra útěku v průběhu dublinského řízení, což má za následek přesun příslušnosti mezi členskými státy.

Provádění přemístění

Časový rámec pro provedení přemístění se výrazně lišil. Účinnost přemístění závisí na kapacitě a zdrojích oddělení pověřených prováděním přemístění, na skutečnosti, že jej zařizuje samostatný orgán, na počtu případů, míře spolupráce žadatele a znalosti místa jeho pobytu. Jedním z uváděných důvodů zpoždění bylo prodloužení lhůt podle čl. 29 odst. 2. Dvacet členských států uvedlo, že hlavním vysvětlením pro zpoždění byl útěk žadatele, který celkovou lhůtu pro přemístění prodloužil na 18 měsíců. Praxe zajištění, kterou jako často používanou nahlásilo 21 z 31 zemí, se značně liší podle fáze řízení: některé orgány se k zajištění uchýlí od začátku dublinského řízení, jiné pouze tehdy, pokud příslušný členský stát přijal žádost o přemístění. Tyto odlišné postupy vedou k právní nejistotě a také k praktickým problémům. 13 členských států navíc zdůraznilo, že přemístění obecně postrádá účinnost, přičemž uvedly, že po dokončení přemístění „často“ dochází k druhotnému pohybu.

Odvolání

Proti rozhodnutí o přemístění jsou ve všech členských státech použitelné opravné prostředky. Členské státy dávají přednost soudním opravným prostředkům, nejčastěji před správními soudy. Všechny členské státy zavedly v odvolacím procesu lhůty, v nichž může žadatel uplatnit své právo na účinnou právní ochranu, i když výklad pojmu „přiměřená lhůta“ se výrazně liší (od tří do 60 dnů). Pokud je podáno odvolání, některé členské státy automaticky přemístění odloží, zatímco jiné použijí čl. 27 odst. 3 písm. c), podle něhož o odložení musí požádat žadatel.

Správní spolupráce

Všechny členské státy uvedly, že pro výměnu informací často používají zabezpečenou elektronickou síť DubliNet a že neformální informační kanály používají pouze za výjimečných okolností. V zájmu zvýšení účinnosti uplatňování nařízení Dublin III uzavřelo mnoho členských států správní ujednání podle článku 36. Žádný členský stát však dosud nevyužil smírčího řízení popsaného v článku 37 a veškeré spory jsou řešeny neformálně.

Mechanismus včasného varování a připravenosti

Mechanismus včasného varování a připravenosti dosud nebyl uplatněn. Některé členské státy uvedly, že podmínky pro aktivaci mechanismu zatím nebyly splněny, jiné zdůraznily, že při neexistenci jasných kritérií a ukazatelů pro měření tlaku je obtížné dosáhnout politické dohody ohledně aktivace mechanismu. Tento postup rovněž považovaly za zdlouhavý a složitý. Snížit tlak a minimalizovat potřebu uplatnit tento mechanismus pomohla také alternativní podpůrná opatření. Jako příklad podpory, která odstranila nutnost tento mechanismus aktivovat, byl uveden Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, který pomohl předcházet krizovým situacím v oblasti mezinárodní ochrany nebo je řešit.

3.3 Dosažení cílů nařízení Dublin III

Hlavní zjištění externí studie týkající se hodnocení nařízení Dublin III jsou uvedena níže.

Předcházet podávání více žádostí jedním žadatelem, a omezit tak druhotný pohyb

Navzdory cíli omezit druhotný pohyb zůstávají vícenásobné žádosti o azyl v EU častým problémem. V roce 2014 podalo již dříve žádost v jiných členských státech 24 % žadatelů, což naznačuje, že dopad nařízení na plnění tohoto cíle je jen malý nebo není žádný. Dále bylo konstatováno, že nařízení mohlo neúmyslně zvýšit výskyt jiných druhů druhotného pohybu, neboť přetrvávají vnitrostátní rozdíly v kvalitě přijímacích a azylových systémů, jež nadále motivují k druhotnému pohybu.

Zajistit spravedlivé přidělení žadatelů o mezinárodní ochranu a osob požívajících mezinárodní ochrany mezi členské státy

Nařízení Dublin III má omezený dopad na rozložení žadatelů v rámci EU, neboť čistá bilance přemístění v rámci dublinského řízení je téměř nulová. Pokud členské státy přijmou a přemístí obdobné počty žadatelů, jejich příchozí a odchozí žádosti se vzájemně vyruší, takže lze vyvodit, že redistribuční účinek nařízení Dublin III je nulový nebo velmi malý. To je zřejmě způsobeno pořadím kritérií, které nebere v úvahu kapacitu členských států, nepřiměřenou odpovědností kladenou na členské státy na vnější hranici, kvůli nejčastěji uplatňovanému kritérii první země vstupu, a nízkým počtem skutečných přemístění, který nasvědčuje tomu, že žadatelé mohou podat žádost tam, kde si zvolí, takže větší odpovědnost se klade na přitažlivější destinace. To jasně vyplývá z údajů z roku 2014, kdy bylo 70 % všech poprvé předložených žádostí o azyl podáno pouze v pěti členských státech.

Přiměřené náklady, pokud jde o finanční a lidské zdroje používané při provádění nařízení Dublin III

Přímé a nepřímé náklady na činnosti související s dublinským nařízením v Evropě byly v roce 2014 odhadovány přibližně na 1 miliardu EUR. Pokud by tento mechanismus neexistoval, znamenalo by to pro EU a státy EHP ještě vyšší náklady; při hodnocení však bylo zjištěno, že nařízení Dublin III obecně postrádá účinnost. Právními předpisy stanovená doba na přemístění žadatele je dlouhá a počet skutečných přemístění je nízký: obojí má významný finanční dopad na nepřímé náklady a na celkovou účinnost systému. Náklady na zajištění, kterým se má zabránit útěkům, jsou v některých členských státech značně vysoké. Útěky vytvářejí další nepřímé náklady a snižují účinnost systému. To, že v praxi nedochází k přemístění a k navracení odmítnutých žadatelů, způsobuje vysoké sociální náklady spojené s nelegální migrací. Odhaduje se, že až 42 % dublinských žadatelů, kteří nebyli skutečně přemístěni, by mohlo v EU stále pobývat jako nelegální migranti.

Je vysoce pravděpodobné, že v kontextu pokračujících migračních tlaků zůstane stávající systém neudržitelný. Obzvláště kritickým nedostatkem systému je prakticky zastavené přemísťování osob do Řecka podle dublinského nařízení od roku 2011, zejména vzhledem k vysokému počtu migrantů, kteří do Řecka přicházejí v posledních měsících.

3.4Konzultace se zúčastněnými stranami

Kromě externího hodnocení vedla Komise cílené konzultace s koordinátory výboru LIBE politických skupin Výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami.

Koordinátoři politických skupin Výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci byli konzultováni na základě diskusního dokumentu a předběžných výsledků externího hodnocení dublinského nařízení. Zásadní reforma dublinského systému získala celkově širokou podporu a bylo uznáno, že současný stav není udržitelný. Někteří poslanci podporovali zavedení objektivních kritérií pro určení příslušnosti, a to i ve formě distribučního klíče, jiní uvedli, že je důležité přihlédnout k preferencím/charakteristikám žadatele, bez ohledu na to, že je to obtížné realizovat objektivně, spravedlivě a proveditelně.

Členské státy byly konzultovány na základě stejných dokumentů. Shodly se, že jelikož je stávající nařízení příliš složité a přeregulované, správní orgány je velmi obtížně uplatňují. Změny provedené v rámci reformy nařízení Dublin III v roce 2013 rozšířily práva žadatelů, což by mohlo být zneužito k narušení celého systému. Jako nejnaléhavější problém při provádění nařízení byl uveden druhotný pohyb. Diskuse o tom, zda nařízení Dublin III je či není nutné přeměnit na nástroj ke sdílení odpovědnosti, a změnit tak jeho povahu z pouhého nástroje k určování příslušnosti, potvrdily, že existují dva hlavní názory: některé členské státy požadovaly trvalý systém pro sdílení zátěže prostřednictvím distribučního klíče, zatímco jiné se vyslovily pro zachování a zjednodušení stávajícího systému, včetně kritéria neoprávněného vstupu.

Členské státy měly různé názory na to, zda přihlížet k preferencím žadatelů: některé uvedly, že jejich preference nelze zcela pominout, neboť by to téměř nevyhnutelně vedlo k druhotnému pohybu, jiné to však důrazně nedoporučily, jelikož podle nich jsou třeba jasná, objektivní kritéria a doplnění preferencí by vedlo ke složitému posuzování případ od případu. Členské státy také připomněly, že jelikož žadatelé žádají o mezinárodní ochranu / prchají před pronásledováním, neměli by mít příliš prostoru pro výběr konečné země azylu, protože Dublin není založen na principech (ekonomické) migrace.

Konzultovány byly rovněž další zúčastněné strany, jako je Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a nevládní organizace působící v oblasti azylu. Shodly se na tom, že současné nařízení Dublin III má závažné nedostatky, pokud jde o základní princip – tedy o kritérium neoprávněného vstupu jako výchozí kritérium –, a že praxe posledních měsíců ukázala, že zásadní reforma je nezbytná. Panoval obecný názor, že preference nebo charakteristiky žadatele by při přidělování příslušného členského státu měly být zohledněny vzhledem k perspektivám integrace a s cílem omezit druhotný pohyb. Za stejným účelem by mělo být rozšířeno kritérium rodiny. Mnozí účastníci zdůraznili, že je zapotřebí dosáhnout pokroku při vytváření rovných podmínek ve všech členských státech, zejména pokud jde o podmínky a postupy přijímání.

3.5Základní práva

Tento návrh je plně slučitelný se základními právy a obecnými zásadami Společenství i s mezinárodním právem.

Zejména lepší informování žadatelů o azyl o použití tohoto nařízení a o jejich právech a povinnostech, které z něj vyplývají, jim na jedné straně umožní lépe bránit svá práva a na druhé straně přispěje k omezení druhotného pohybu, neboť žadatelé budou moci lépe vyhovět podmínkám systému. Účinnost práva na soudní opravný prostředek bude zvýšena díky tomu, že je upřesněn rozsah odvolání a vymezena jednotná lhůta pro přijetí rozhodnutí. Kromě toho bude mít odvolání automatický odkladný účinek.

Právo na svobodu a právo na volný pohyb budou posílena zkrácením doby, po kterou může být osoba zadržována, a to ve výjimečných případech stanovených nařízením a pouze je-li to v souladu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti.

Právo na sloučení rodiny bude posíleno, zejména rozšířením oblasti působnosti nařízení tak, aby zahrnovalo sourozence, jakož i rodiny, které vznikly v tranzitních zemích.

Práva nezletilých osob bez doprovodu byla rovněž posílena díky lépe definované zásadě nejlepšího zájmu dítěte a díky zavedení mechanismu pro rozhodnutí o tom, co je nejlepším zájmem dítěte, kterým bude za všech okolností řídit přemístění nezletilé osoby.

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Celkové finanční zdroje nezbytné k podpoře provádění tohoto návrhu na období 2017–2020 se odhadují na 1 828,6 milionu EUR. Tato částka by měla pokrýt náklady na přemístění po aktivaci korekčního mechanismu pro určitý členský stát, na zřízení a provoz IT systému pro registraci a automatické přidělování žadatelů o azyl, ale také na podporu rozvoje nezbytné přijímací kapacity, a to z hlediska infrastruktury i běžných nákladů, zejména v těch členských státech, které se dosud nemusely zabývat vysokým počtem žadatelů o azyl.

Finanční potřeby jsou slučitelné se stávajícím víceletým finančním rámcem a mohou vyžadovat použití zvláštních nástrojů, jak jsou definovány v nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013. 16

5.PODROBNÉ VYSVĚTLENÍ KONKRÉTNÍCH USTANOVENÍ NÁVRHU

Návrh zachovává vazbu mezi příslušností v oblasti azylu a dodržováním povinností členských států při ochraně vnější hranice s určitými výjimkami, jež mají ochraňovat celistvost rodiny a nejlepší zájem dítěte. Současná kritéria pro určení příslušnosti jsou v zásadě zachována, ale navrhují se cílené změny, zejména za účelem posílení celistvosti rodiny v dublinském systému rozšířením definice pojmu rodiny.

Hlavní prováděné změny mají na jedné straně zlepšit účinnost systému, zejména prostřednictvím zachování stabilní příslušnosti určitého členského státu k posouzení žádosti, jakmile byla tato příslušnost stanovena. Na druhé straně tyto změny slouží k omezení druhotného pohybu, především zrušením pravidla pro přesun příslušnosti mezi členskými státy.

Systém se doplňuje o nový korekční přidělovací mechanismus založený na referenčním klíči, který za určitých okolností umožňuje upravovat přidělování žadatelů. To tedy znamená, že mechanismus může řešit situace, kdy jsou azylové systémy členských států vystaveny nepřiměřenému tlaku, zajištěním odpovídajícího systému sdílení odpovědnosti mezi členskými státy.

I. Zjednodušení dublinského nařízení a zlepšení jeho účinnosti

K zajištění toho, aby dublinské řízení řádně a udržitelně fungovalo, splňovalo cíl zajistit rychlý přístup k přezkumnému postupu a k ochraně osob, které ochranu potřebují, a odrazovalo od druhotného pohybu, se navrhují různé úpravy, konkrétně:

Zavádí se nová povinnost, podle níž musí žadatel předložit žádost buď v členském státě prvního neoprávněného vstupu nebo, v případě legálního pobytu, v členském státě pobytu. Cílem je zajistit řádné řízení toků, usnadnit určení příslušného členského státu a zabránit druhotnému pohybu. Touto změnou se vyjasňuje, že žadatel nemá právo si vybrat, ve kterém členském státě žádost podá, ani zvolit si, který členský stát má být k posouzení žádosti příslušný. V případě, že žadatel tuto novou povinnost nedodrží, musí členský stát posoudit žádost ve zrychleném řízení. Žadatel má navíc materiální nároky při přijetí pouze ve státě, v němž je povinen být přítomen.

Nařízení zavádí pro členské státy povinnost před zahájením řízení o určení příslušného členského státu zkontrolovat, zda žádost není nepřípustná z důvodu, že žadatel přichází z první země azylu nebo bezpečné třetí země. Pokud tomu tak je, bude žadatel vrácen do této první země nebo bezpečné třetí země a za příslušný pro jeho žádost se považuje členský stát, který provedl kontrolu nepřípustnosti žádosti. Členský stát, kde byla žádost podána, musí rovněž ověřit, zda žadatel nepřichází z bezpečné země původu nebo nepředstavuje bezpečnostní riziko; pokud ano, je příslušný členský stát, kde byla žádost podána, a tento stát musí žádost posoudit ve zrychleném řízení.

Nařízení zavádí pravidlo, že posuzuje-li určitý členský stát žádost jakožto příslušný členský stát, zůstává příslušný rovněž pro posuzování dalších údajů a žádostí daného žadatele v budoucnosti. To posiluje nové pravidlo, že příslušný k posuzování žádosti je a zůstává pouze jeden členský stát a že kritéria příslušnosti se použijí pouze jednou.

Je posílen požadavek na spolupráci žadatelů s cílem zajistit rychlý přístup k řízení o určení statusu a správné fungování systému a předcházet obcházení pravidel, zejména útěkům. Nařízení stanoví pro žadatele přiměřené povinnosti, pokud jde o včasné poskytnutí veškerých údajů a informací důležitých pro určení příslušného členského státu a rovněž o spolupráci s příslušnými orgány členských států. Také výslovně uvádí, že žadatelé jsou povinni být přítomni a k dispozici orgánům daného členského státu a respektovat rozhodnutí o přemístění. Nesplnění právních závazků stanovených v nařízení bude mít pro žadatele přiměřené procesní důsledky, jako je nepřihlédnutí k informacím, které byly bezdůvodně předloženy pozdě.

Nařízení rozšiřuje rozsah informací, které musí být žadatelům poskytnuty. Osobní pohovor má za cíl usnadnit řízení o určení příslušného členského státu tím, že pomáhá získat všechny nezbytné informace. Nemělo by však vést k pozdržení řízení, pokud žadatel uprchl nebo pokud již byl poskytnut dostatek informací.

Pravidlo týkající se pořadí kritérií pro určení příslušnosti výslovně uvádí, že kritéria mají být použita pouze jednou. To znamená, že podáním druhé žádosti se bez výjimky uplatní readmisní pravidla (přijetí zpět). Pravidlo, podle kterého se kritéria určují na základě stavu v době, kdy žadatel podal první žádost u některého členského státu, nyní platí pro všechna kritéria, včetně kritérií týkajících se rodinných příslušníků a nezletilých osob. Jednoznačná mezní lhůta pro poskytnutí relevantních informací umožní rychlé posouzení a rozhodnutí.

Definice rodinných příslušníků se rozšiřuje dvěma způsoby: 1) zahrnuje sourozence žadatele a 2) zahrnuje rodinné vztahy vzniklé po opuštění země původu, ale před příchodem na území daného členského státu. Sourozenci jsou již dosti zacílenou, ale významnou kategorií, u níž je relativně snadné prokázat a ověřit rodinný vztah, a tudíž i možnost zneužití je nízká. Rozšíření o rodiny, které vznikly během tranzitu, odráží nedávné migrační jevy, jako je delší pobyt mimo zemi původu před příchodem do EU, například v uprchlickém táboře. Očekává se, že toto cílené rozšíření pojmu rodiny sníží riziko nezákonného pohybu nebo útěku osob, na něž se rozšířená pravidla vztahují.

V zájmu zjednodušení kritérií příslušnosti stanovených v článcích 14, 15 a 16 byla navržena řada změn. V článku 14 byla vyjasněna kritéria příslušnosti týkající se víz a povolení k pobytu. V článku 15 o neoprávněném vstupu se zrušuje ustanovení o zániku příslušnosti po 12 měsících od neoprávněného vstupu, jakož i složité a obtížně prokazatelné ustanovení týkající se neoprávněného pobytu. Pokud jde o kritérium vstupu s osvobozením od vízové povinnosti, zrušuje se výjimka týkající se následných vstupů do členského státu, ve kterém platilo osvobození od vízové povinnosti, v souladu s přístupem, že zpravidla by měl být příslušný členský stát prvního vstupu, a za účelem předcházení neoprávněnému druhotnému pohybu po vstupu. Rozsah diskrečního ustanovení byl omezen, aby bylo zajištěno, že se použije pouze u humanitárních důvodů ve vztahu k širší rodině.

Pozměněné nařízení stanoví kratší lhůty pro jednotlivé kroky dublinského řízení, aby se zrychlil postup pro určení příslušnosti a žadatelé měli rychlejší přístup k azylovému řízení. To se týká lhůt pro podání žádosti o převzetí a odpovědi na tuto žádost, pro oznámení o převzetí a pro rozhodnutí o přemístění. V důsledku zkrácení lhůt byl zrušen postup v naléhavých případech.

Uplynutí lhůt již nebude mít za následek přesun příslušnosti mezi členskými státy (s výjimkou lhůty pro odpověď na žádost o převzetí). Tyto přesuny zřejmě vedly k obcházení předpisů a ztěžovaly řízení. Novým pravidlem by nyní mělo být, že jakmile byla stanovena příslušnost členského státu, zůstává příslušným tento členský stát.

Žádosti o přijetí zpět byly pozměněny v pouhá oznámení o přijetí zpět, neboť je jasné, který členský stát je příslušný, a nebude již existovat prostor pro přesun příslušnosti. Tato oznámení nevyžadují odpověď, nýbrž okamžité potvrzení přijetí. To bude důležitým nástrojem pro řešení problému druhotného pohybu vzhledem k tomu, že v současnosti je počet žádostí o přijetí zpět vyšší než počet žádostí o převzetí.

S tímto souvisí procesní důsledky pro posuzování žádosti po přemístění při přijetí zpět. Byla upravena pravidla pro to, jakým způsobem by měl příslušný členský stát po přijetí osoby zpět přezkoumat její žádost, aby se odrazovalo od druhotného pohybu a platily pro něj postihy.

Byla doplněna povinnost příslušného členského státu přijmout zpět osobu požívající mezinárodní ochrany, která podala žádost nebo která neoprávněně pobývá v jiném členském státě. Tato povinnost poskytne členským státům nezbytný právní nástroj k vymáhání přemístění zpět, jež je důležité pro omezení druhotného pohybu.

Pravidla týkající se opravných prostředků byla upravena tak, aby se odvolací řízení podstatně zrychlilo a harmonizovalo. Kromě toho, že se stanoví specifické, krátké lhůty, dojde při využití opravného prostředku k automatickému pozastavení přemístění. Zavádí se nový opravný prostředek pro případy, kdy není přijato rozhodnutí o přemístění a žadatel tvrdí, že má rodinného příslušníka nebo v případě nezletilých osob také příbuzného, který oprávněně pobývá v jiném členském státě. 

Dohodovací řízení jako mechanismus řešení sporů nebylo od zakotvení do Dublinské úmluvy v roce 1990 (i když v mírně odlišné podobě) formálně použito, jeví se tedy jako nadbytečné a mělo by být zrušeno.

Navrhuje se, aby cíle stávajícího mechanismu včasného varování a připravenosti převzala nová Agentura Evropské unie pro azyl, jak je uvedeno zejména v kapitole 5 (o monitorování a hodnocení) a v kapitole 6 (o operativní a technické pomoci) návrhu na zřízení Agentury Evropské unie pro azyl. Tento mechanismus byl proto v dublinském nařízení zrušen.

Zřizuje se síť jednotek dublinského systému, jejíž činnost podpoří Agentura Evropské unie pro azyl a jež má pomoci zlepšit praktickou spolupráci a sdílení informací o všech záležitostech souvisejících s uplatňováním tohoto nařízení, včetně vytváření praktických nástrojů a pokynů.

Pokud jde o nezletilé osoby bez doprovodu, návrh vyjasňuje, že příslušný bude členský stát, ve kterém nezletilá osoba podala první žádost o mezinárodní ochranu, není-li prokázáno, že to není v nejlepším zájmu nezletilého. Toto pravidlo umožní rychle určit příslušný členský stát, a tudíž této zranitelné skupině žadatelů umožní rychlý přístup k řízení, rovněž díky navrhovanému zkrácení lhůt.

Ustanovení týkající se záruk pro nezletilé osoby bez doprovodu je upraveno tak, aby posouzení nejlepšího zájmu bylo více operativní. Před přemístěním nezletilé osoby bez doprovodu do jiného členského státu by tudíž měl přemísťující členský stát zajistit, že tento členský stát neprodleně podnikne nezbytná opatření podle směrnice o azylovém řízení a směrnice o podmínkách přijímání. Stanoví se dále, že před jakýmkoli rozhodnutím o přemístění nezletilé osoby bez doprovodu musí pracovníci s potřebnou kvalifikací urychleně provést posouzení jejího nejlepšího zájmu.

II. Korekční přidělovací mechanismus

Přepracované znění nařízení zřizuje korekční přidělovací mechanismus, jehož cílem je zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a rychlý přístup žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany v situacích, kdy se některý členský stát potýká s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je podle tohoto nařízení příslušný. Měl by zmírnit případné významné nerovnosti v podílu na žádostech o azyl v členských státech, jež vznikly v důsledku použití kritérií pro příslušnost.

Systém pro registraci a sledování

Zřizuje se automatizovaný systém, který umožní registraci všech žádostí a sledování podílu jednotlivých členských států na všech žádostech. Za vývoj a technické řízení ústředního systému odpovídá Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA). Jakmile je žádost podána, členský stát ji zaregistruje do automatizovaného systému, který zaznamená každou žádost pod jedinečným identifikačním číslem. Jakmile je některý členský stát určen jako příslušný členský stát, bude tento údaj rovněž vložen do systému. Automatizovaný systém bude rovněž v reálném čase uvádět celkový počet žádostí podaných v EU a v jednotlivých členských státech, jakož i – po určení příslušného členského státu – počet žádostí, které musí každý členský stát posoudit jakožto příslušný, a podíl, který tento počet představuje ve srovnání s jinými členskými státy. V systému bude rovněž uveden počet osob, které byly jednotlivými členskými státy skutečně znovuusídleny.

Aktivace korekčního přidělovacího mechanismu

Základem pro výpočet příslušných podílů je počet žádostí, k nimž je daný členský stát příslušný, a počet osob, které byly určitým členským státem skutečně znovuusídleny. To zahrnuje žádosti, k nimž by byl daný členský stát příslušný pro ověření z hlediska nepřípustnosti, bezpečné země původu a bezpečnostních důvodů. Výpočty probíhají průběžně jednou za rok, tedy v kterémkoli okamžiku, na základě počtu nových žádostí, k nimž byl členský stát v systému určen jako příslušný v uplynulém roce, a počtu skutečně znovuusídlených osob. Systém neustále přepočítává procentní podíl žádostí, k nimž byl každý členský stát určen jako příslušný, a porovnává jej s referenčním procentním podílem podle klíče. Tento referenční klíč vychází ze dvou kritérií se stejnou, 50% váhou: počtu obyvatel a celkového HDP členského státu.

Uplatňování korekčního mechanismu pro určitý členský stát se aktivuje automaticky v situaci, kdy počet žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je daný členský stát příslušný, překročí 150 % hodnoty stanovené v referenčním klíči.

Přidělení žádostí prostřednictvím referenčního klíče a ukončení přidělování

Pokud jde o aktivaci mechanismu, všechny nové žádosti podané v členském státě, který čelí neúměrnému tlaku, jsou po dokončení kontroly přípustnosti, ale před dublinským ověřením přiděleny těm členským státům, v nichž je počet žádostí, k nimž jsou příslušné, nižší než jejich podíl stanovený v referenčním klíči; přidělované počty se mezi těmito členskými státy sdílejí v poměru stanoveném dle referenčního klíče. Jakmile začne počet žádostí, k nimž je určitý členský stát příslušný, převyšovat počet stanovený v referenčním klíči, přidělování tomuto státu se ukončí.

Přidělování pokračuje, dokud u členského státu, který čelí neúměrnému tlaku, nedojde k poklesu pod 150 % jeho referenční hodnoty.

Rodinní příslušníci, na které se vztahuje postup přidělování, se přidělí témuž členskému státu. Korekční přidělovací mechanismus by neměl vést k rozdělení rodinných příslušníků.

Finanční solidarita

Kterýkoli členský stát přidělení se může rozhodnout, že se po dobu dvanácti měsíců dočasně nebude účastnit korekčního přidělovacího mechanismu. Tento členský stát zadá tuto informaci do automatizovaného systému a uvědomí o tom ostatní členské státy, Komisi a Agenturu Evropské unie pro azyl. Žadatelé, kteří měli být tomuto členskému státu přiděleni, jsou poté přiděleni ostatním členským státům. Členský stát, který se korekčního mechanismu dočasně neúčastní, musí členským států, které byly určeny jako příslušné k posouzení těchto žádostí, odvést příspěvek solidarity ve výši 250 000 EUR na žadatele. Komise by měla přijmout prováděcí akt, jímž stanoví praktické postupy pro uplatňování mechanismu příspěvků solidarity. Agentura Evropské unie pro azyl bude sledovat uplatňování mechanismu finanční solidarity a každoročně podávat zprávy Komisi.

Postup v přemísťujícím členském státě a v členském státě přidělení

Členský stát, který využívá korekční mechanismus, přemístí žadatele o azyl do členského státu přidělení a rovněž mu předá otisky prstů žadatele, aby bylo v členském státě přidělení možné provést ověření z hlediska bezpečnosti. Cílem tohoto ustanovení je zabránit takovým narušením přidělování, k nimž docházelo během provádění rozhodnutí o relokaci. Po přemístění členský stát přidělení provede kontrolu podle dublinského nařízení s cílem ověřit, zda se v případě daného žadatele uplatní primární kritéria, jako je rodina v jiném členském státě. Pokud tomu tak je, žadatel bude přemístěn do tohoto členského státu, jenž bude v důsledku toho příslušný.

Ustanovení o přezkumu

Komise má 18 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost a poté každý rok přezkoumat fungování korekčního přidělovacího mechanismu, aby bylo možné posoudit, zda korekční mechanismus plní svůj cíl zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a bránit neúměrnému tlaku na určité členské státy.

Komise zejména ověří, zda práh pro aktivaci a ukončení korekčního mechanismu skutečně zajišťuje spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a rychlý přístup žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany v situacích, kdy se některý členský stát potýká s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je podle tohoto nařízení příslušný.

ê 604/2013

2016/0133 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 písm. e) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

ê 604/2013 první bod odůvodnění (přizpůsobený)

(1)V nařízení Ö  Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 17  Õ Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států 18 , by mělo být provedeno několik podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedené nařízení mělo být přepracováno.

(2)Společná azylová politika včetně společného evropského azylového systému je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kteří donuceni okolnostmi oprávněně hledají ochranu v Unii.

ê 604/2013 třetí bod odůvodnění

(3)Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“), tak aby nikdo nebyl vrácen zpět tam, kde by byl vystaven pronásledování, tj. na potvrzení zásady nenavracení. V tomto ohledu, a aniž jsou dotčena kritéria příslušnosti ve smyslu tohoto nařízení, jsou členské státy, které respektují zásadu nenavracení, pokládány za bezpečné země pro státní příslušníky třetích zemí.

ê 604/2013 čtvrtý bod odůvodnění

(4)Podle závěrů z Tampere by měl tento společný evropský azylový systém v krátké době rovněž zahrnovat jasnou a proveditelnou metodu určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl.

ê 604/2013 pátý bod odůvodnění

(5)Tato metoda by měla být založena na objektivních a spravedlivých kritériích jak pro členské státy, tak pro dotčené osoby. Mělo by být zejména možné urychleně určit příslušný členský stát tak, aby byl zaručen účinný přístup k řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany a aby nebyl ohrožen cíl urychleného vyřízení žádostí o mezinárodní ochranu.

ê 604/2013 šestý bod odůvodnění

(6)Nyní byla dokončena první fáze vytváření společného evropského azylového systému, který by měl z dlouhodobého hlediska vést ke společnému azylovému řízení a jednotnému právnímu postavení platnému v celé Unii pro osoby, jimž byla poskytnuta mezinárodní ochrana. Evropská rada na svém zasedání dne 4. listopadu 2004 přijala Haagský program, který stanovuje cíle, které mají být provedeny v oblasti svobody, bezpečnosti a práva v letech 2005–2010. V této souvislosti Haagský program vyzval Evropskou komisi, aby ukončila hodnocení právních nástrojů první fáze a předložila Evropskému parlamentu a Radě návrhy právních nástrojů a opatření pro druhou fázi tak, aby byly přijaty do roku 2010.

ê 604/2013 sedmý bod odůvodnění

ð nový

(7)Evropská rada ve Stockholmském programu opětovně potvrdila svůj závazek dostát cíli, jímž je vytvořit v souladu s článkem 78 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“) nejpozději do roku 2012 společný prostor ochrany a solidarity pro osoby, jimž byla poskytnuta mezinárodní ochrana. Zdůraznila rovněž, že dublinský systém zůstává základem pro vytváření společného evropského azylového systému, neboť přesně určuje, který členský stát je příslušný pro posuzování žádostí o mezinárodní ochranu. ð V květnu 2015 Komise ve svém sdělení o Evropském programu pro migraci uvedla, že bude provedeno hodnocení dublinského nařízení a v případě potřeby bude předložen návrh na jeho revizi, především v zájmu dosažení spravedlivějšího přerozdělování uchazečů o azyl v Evropě. ï 

ê 604/2013 osmý bod odůvodnění

(8)Zdroje Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (dále jen „podpůrný úřad“) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010 19 , by měly být k dispozici pro poskytování přiměřené podpory příslušným orgánům členských států, které mají provádět toto nařízení. Zejména by měl podpůrný úřad zajišťovat opatření v oblasti solidarity, jako je rezervní skupina pro otázky azylu v podobě azylových podpůrných týmů, které by měly být nápomocny členským státům, jež jsou vystaveny mimořádnému tlaku a v nichž se žadatelé o mezinárodní ochranu (dále jen „žadatelé“) nemohou dovolávat odpovídajících norem, zejména pokud jde o přijetí a ochranu.

ò nový

(9)Při provádění tohoto nařízení by měla přiměřeně pomáhat Agentura Evropské unie pro azyl, zejména stanovením referenčního klíče pro přerozdělování žadatelů o azyl v rámci korekčního mechanismu a každoročními úpravami údajů, na nichž je založen tento referenční klíč i referenční klíč vycházející z údajů Eurostatu.

ê 604/2013 devátý bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(10)S ohledem na výsledky hodnocení  provádění nařízení (EU) č. 604/2013 Õ právních nástrojů první fáze lze v této fázi potvrdit zásady, ze kterých vychází nařízení (EU) č. 604/2013 (ES) č. 343/2003, a přitom provést na základě zkušeností nezbytná zlepšení, pokud jde o účinnost dublinského systému a v jeho rámci i o ochranu poskytovanou žadatelům o mezinárodní ochranu. Vzhledem k tomu, že dobře fungující dublinský systém je pro společný evropský azylový systém velmi důležitý, měly by být jeho zásady a fungování podrobeny přezkumu v souvislosti s budováním jiných prvků společného evropského azylového systému a nástrojů solidarity Unie. V tomto nařízení by měl být stanoven zevrubný přezkum fungování dublinského systému na základě faktů týkajících se jeho právních, ekonomických a sociálních dopadů, včetně dopadů na základní práva. ð Na základě tohoto hodnocení a konzultace s členskými státy, Evropským parlamentem a dalšími zúčastněnými stranami se rovněž považuje za vhodné v tomto nařízení stanovit opatření nezbytná pro spravedlivé sdílení odpovědnosti za žadatele o mezinárodní ochranu mezi členskými státy, zejména zajistit, aby některé členské státy nebyly neúměrně zatíženy. ï

ê 604/2013 desátý bod odůvodnění

(11)Za účelem zajištění stejného zacházení pro všechny žadatele o mezinárodní ochranu a osoby, jimž byla tato ochrana poskytnuta, a souladu se stávajícím acquis EU v oblasti azylu, zejména se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany 20 , spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení i žadatelé o doplňkovou ochranu a osoby, které mají na tuto ochranu nárok.

ò nový

(12)Aby bylo zajištěno, že příslušný členský stát přijme zpět osoby požívající mezinárodní ochrany, které vstoupily na území jiného členského státu, než je příslušný členský stát, a přitom nesplňují podmínky pro pobyt v tomto jiném členském státě, je nutné do oblasti působnosti tohoto nařízení zahrnout osoby požívající mezinárodní ochrany.

ê 604/2013 jedenáctý bod odůvodnění

(13)Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu 21 , by se měla použít na postup k určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení, s výhradou omezení týkajících se uplatňování uvedené směrnice.

ê 604/2013 dvanáctý bod odůvodnění

(14)Kromě toho by se měla použít směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany 22 , aniž jsou jí dotčena ustanovení týkající se procesních záruk podle tohoto nařízení, s výhradou omezení týkajících se uplatňování uvedené směrnice.

ê 604/2013 třináctý bod odůvodnění

(15)V souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1989 a s Listinou základních práv Evropské unie by členské státy měly mít při uplatňování tohoto nařízení na mysli především nejlepší zájem dítěte. Při posuzování toho, co je v nejlepším zájmu dítěte, by členské státy měly zejména náležitě zohledňovat blaho a sociální vývoj nezletilé osoby, její bezpečnost a ochranu, názory úměrně jejímu věku a vyspělosti, jakož i její původní prostředí. Dále by měly být stanoveny určité procesní záruky pro nezletilé osoby bez doprovodu vzhledem k jejich mimořádné zranitelnosti.

ê 604/2013 čtrnáctý bod odůvodnění

(16)V souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a s Listinou základních práv Evropské unie by členské státy měly mít při uplatňování tohoto nařízení na mysli především respektování rodinného života.

ò nový

(17)Aby se zabránilo tomu, že budou mezi členskými státy přesouváni žadatelé s nepřípustnou žádostí nebo žadatelé, kteří pravděpodobně nepotřebují mezinárodní ochranu nebo kteří představují bezpečnostní riziko, je nezbytné zajistit, aby členský stát, v němž je podána první žádost, přezkoumal přípustnost žádosti ve vztahu k první zemi azylu a bezpečné třetí zemi a aby žádosti žadatelů, kteří přicházejí z bezpečné země původu uvedené na seznamu EU, a žadatelů představujících bezpečnostní riziko posoudil ve zrychleném řízení.

ê 604/2013 patnáctý bod odůvodnění

(18)Společné vyřizování žádostí o mezinárodní ochranu členů jedné rodiny jediným členským státem by mělo umožnit, aby byly žádosti posouzeny důkladně, aby byla ve vztahu k těmto členům přijata vzájemně si odpovídající rozhodnutí a aby nedocházelo k rozdělení členů jedné rodiny.

ò nový

(19)Do definice člena rodiny podle tohoto nařízení by měli být zahrnuti sourozenci žadatele. Sloučení sourozenců má obzvláštní význam pro zlepšení šancí na integraci žadatelů, a tím pro omezení jejich druhotného pohybu. Rozsah definice člena rodiny by měl rovněž odrážet realitu současných migračních trendů, kdy žadatelé často přijedou na území členských států po delší době strávené tranzitem. Tato definice by proto měla zahrnovat rodiny vzniklé mimo zemi původu, ale dříve, než přišly na území daného členského státu. Toto omezené a cílené rozšíření definice by mělo omezit motivaci pro některé druhotné pohyby žadatelů o azyl v rámci EU.

ê 604/2013 šestnáctý bod odůvodnění

ð nový

(20)Za účelem zajištění úplného dodržování zásady zachování celistvosti rodiny a zásady respektování nejlepšího zájmu dítěte by se mělo stát závazným kritériem pro určení příslušnosti existence vztahu závislosti mezi žadatelem a jeho dítětem, sourozencem nebo rodičem z důvodu těhotenství nebo mateřství žadatele, jeho zdravotního stavu nebo vysokého věku. Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, závazným kritériem příslušnosti by se měla stát také přítomnost rodinného příslušníka nebo příbuzného na území jiného členského státu, který se o něj může postarat. ð V zájmu odrazování od druhotného pohybu nezletilých osob bez doprovodu, který není v jejich nejlepším zájmu, není-li přítomen žádný rodinný příslušník nebo příbuzný, by měl být příslušný ten členský stát, kde nezletilá osoba bez doprovodu poprvé podala žádost o mezinárodní ochranu, není-li prokázáno, že by to nebylo v nejlepším zájmu dítěte. Před přemístěním nezletilé osoby bez doprovodu do jiného členského státu by měl přemísťující členský stát zajistit, že tento členský stát podnikne veškerá nezbytná a náležitá opatření pro zajištění přiměřené ochrany dítěte, a zejména co nejrychlejší jmenování zástupce či zástupců, kteří mají zajistit dodržování všech práv, na která má dítě nárok. Před jakýmkoli rozhodnutím o přemístění nezletilé osoby bez doprovodu by měli pracovníci s potřebnou kvalifikací a odbornými znalostmi provést posouzení jejího nejlepšího zájmu. ï

ê 604/2013 sedmnáctý bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(21)ð Pokud členský stát přijme odpovědnost za posuzování žádosti, jež mu byla podána, v případech, kdy podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný, může to ohrozit účinnost a udržitelnost tohoto systému; mělo by k tomu proto docházet výjimečně. ï Kterýkoli Ččlenský stát by Ö proto Õ měl mít možnost odchýlit se od kritérií příslušnosti, zejména ð pouze ï z humanitárních důvodů a z důvodu solidarity, ð zejména z rodinných důvodů, dokud není určen příslušný členský stát, ï aby bylo možné sloučit dohromady rodinné příslušníky nebo příbuzné nebo jiné členy rodiny a posoudit žádost o mezinárodní ochranu, která byla podána tomuto nebo jinému členskému státu, i když pro toto posouzení není příslušný podle závazných kritérií stanovených tímto nařízením.

ò nový

(22)Aby byly splněny cíle tohoto nařízení a odstraněny překážky pro jeho uplatňování, zejména aby se zabránilo útěkům a druhotnému pohybu mezi členskými státy, je nutné v rámci tohoto postupu stanovit jasné povinnosti, které musí žadatelé splňovat, a řádně a včas je o nich informovat. Porušení těchto právních závazků by mělo mít pro žadatele odpovídající a přiměřené procesní důsledky, jakož i odpovídající a přiměřené důsledky, pokud jde o podmínky jeho přijetí. V souladu s Listinou základních práv Evropské unie by měl členský stát, v němž se tento žadatel nachází, v každém případě zajistit, aby byly neprodleně uspokojeny materiální potřeby této osoby.

ê 604/2013 osmnáctý bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(23)S žadatelem by měl být proveden osobní pohovor, aby mohl být snadněji určen členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ð s výjimkou případů, kdy žadatel uprchl nebo kdy poskytl informace, které jsou dostačující pro určení příslušného členského státu ï. Jakmile je podána žádost o mezinárodní ochranu, měl by být žadatel informován  zejména Õ o použití tohoto nařízení, ð o nemožnosti volby, který členský stát bude posuzovat jeho žádost o azyl, o jeho povinnostech podle tohoto nařízení a o důsledcích jejich porušení ï a o skutečnosti, že může v průběhu pohovoru poskytnout informace o přítomnosti svých rodinných příslušníků, příbuzných nebo jiných členů rodiny v členských státech za účelem usnadnění řízení o určení příslušného členského státu.

ê 604/2013 devatenáctý bod odůvodnění

ð nový

(24)Měly by být stanoveny právní záruky a právo na účinný opravný prostředek, pokud jde o rozhodnutí o přemístění dotyčné osoby do příslušného členského státu, aby byla zaručena účinná ochrana jejích práv v souladu zejména s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie. ð Účinný opravný prostředek by měl být poskytnut rovněž v situacích, kdy nebylo přijato rozhodnutí o přemístění, ale kdy žadatel tvrdí, že má rodinného příslušníka nebo – v případě nezletilých osob bez doprovodu – příbuzného v jiném členském státě, a že je tudíž příslušný tento jiný členský stát. ï Pro zajištění souladu s mezinárodní právem by měl účinný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí zahrnovat jak přezkum toho, jak je uplatňováno toto nařízení, tak přezkum po právní i skutkové stránce v členském státě, do kterého je žadatel přemíisťován. ð Rozsah účinného opravného prostředku by měl být omezen na posouzení, zda by mohla být porušena základní práva žadatele na respektování rodinného života či práva dítěte, případně zákaz nelidského a ponižujícího zacházení. ï

ò nový

(25)Členský stát, který je určen jako příslušný podle tohoto nařízení, by měl být příslušný za posouzení veškerých žádostí daného žadatele, včetně všech následných žádostí v souladu s článkem 40, 41 a 42 směrnice 2013/32/EU, bez ohledu na to, zda žadatel opustil území členských států nebo z něj byl vyhoštěn. Ustanovení nařízení (EU) č. 604/2013, která stanoví zánik příslušnosti za určitých okolností, mimo jiné v případech, kdy uplynula lhůta pro provedení přemístění, vytvářejí motivaci k útěkům, a měla by být proto zrušena.

(26)S cílem zajistit rychlé určení příslušnosti a přidělení žadatelů o mezinárodní ochranu členským státům by měly být co možná nejvíce zjednodušeny a zkráceny lhůty pro podání žádostí o převzetí a pro jejich vyřizování, pro oznámení o přijetí zpět a pro provedení přemístění, jakož i pro podání odvolání a rozhodování o odvoláních.

ê 604/2013 dvacátý bod odůvodnění

(27)K zajištění žadatelů by mělo docházet v souladu se zásadou, že osoba by neměla být zajištěna pouze proto, že žádá o mezinárodní ochranu. Zajištění by mělo trvat co nejkratší dobu a podléhat zásadám nezbytnosti a proporcionality. Zajištění žadatelů musí být v souladu zejména s článkem 31 Ženevské úmluvy. Řízení podle tohoto nařízení týkající se zajištěné osoby by měla probíhat přednostně a v co nejkratších lhůtách. Pokud jde o obecné záruky ve vztahu k zajištění, jakož i případně podmínky zajištění, měly by členské státy uplatňovat ustanovení směrnice 2013/33/EU, rovněž na osoby zadržované na základě tohoto nařízení.

ê 604/2013 dvacátý první bod odůvodnění

(28)Nedostatky nebo zhroucení azylových systémů, jež jsou často zhoršovány mimořádnými tlaky, které jsou na ně vyvíjeny, nebo k nimž tyto tlaky přispívají, mohou narušit řádné fungování systému zavedeného tímto nařízením, což by mohlo vést ke vzniku rizika porušování práv žadatelů stanovených v acquis Unie v oblasti azylu a Listině základních práv Evropské unie, jiných mezinárodních lidských práv a práv uprchlíků.

ò nový

(29)Řádná evidence všech žádostí o azyl v EU pod jedinečným identifikačním číslem by měla pomoci při zjišťování vícenásobných žádosti a při předcházení nezákonnému druhotnému pohybu žadatelů a tzv. asylum shoppingu. Pro usnadnění uplatňování tohoto nařízení by měl být vytvořen automatizovaný systém. Systém by měl umožnit evidenci žádostí o azyl podaných v EU, účinné sledování podílu žádostí v jednotlivých členských státech a správné uplatňování korekčního přidělovacího mechanismu.

(30)Za přípravu, vývoj a provozní řízení ústředního systému a komunikační infrastruktury mezi ústředním systémem a vnitrostátními infrastrukturami odpovídá Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva zřízená nařízením (EU) č. 1077/2011 23 .

ê 604/2013 dvacátý druhý bod odůvodnění

ð nový

(31)S cílem zajistit spolehlivou spolupráci v rámci tohoto nařízení, jakož i vytvářet mezi členskými státy vzájemnou důvěru, pokud jde o azylovou politiku, by měl být zaveden postup pro včasné varování, připravenost a řešení krizí v oblasti azylu, který by podobným zhoršením či zhroucením azylového systému bránil a v němž by klíčovou roli hrál podpůrný úřad využívající své pravomoci podle nařízení (EU) č. 439/2010. Tento postup by měl zajišťovat, aby Unie byla co nejdříve upozorněna na situace, v nichž existují obavy ohledně ohrožení řádného fungování systému zavedeného na základě tohoto nařízení, protože jsou tyto systémy vystaveny mimořádnému tlaku nebo v důsledku nedostatků v azylových systémech jednoho nebo více členských států. Tento postup by Unii umožnil prosazovat preventivní opatření v rané fázi a zajistil by, že těmto situacím bude věnována náležitá politická pozornost. Stěžejním prvkem společného evropského azylového systému je solidarita, s níž úzce souvisí vzájemná důvěra. Posílením této důvěry by postup pro včasné varování, připravenost a řešení krizí v oblasti azylu mohl zlepšit nasměrování konkrétních opatření na podporu skutečné a praktické solidarity do členských států s cílem pomoci dotčeným členským státům obecně a zejména žadatelům. V souladu s článkem 80 Smlouvy o fungování EU mají akty Unie, kdykoli je to nutné, obsahovat vhodná opatření provádějící zásadu solidarity., ð Měl by být vytvořen korekční přidělovací mechanismus, jehož cílem je zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a rychlý přístup žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany v situacích, kdy se některý členský stát potýká s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je podle tohoto nařízení příslušný. ï a proto by měl být daný postup takovými opatřeními doprovázen. Závěry o společném rámci pro skutečnou a praktickou solidaritu vůči členským státům, jejichž azylové systémy jsou vystaveny mimořádnému tlaku, mimo jiné v důsledku smíšených migračních toků, přijaté Radou dne 8. března 2012, stanoví soubor nástrojů, jenž obsahuje stávající a potenciální budoucí opatření a jenž by měl být zohledněn v souvislosti s mechanismem pro včasné varování, připravenost a řešení krizí.

ò nový

(32)Při uplatňování korekčního mechanismu by měl být použit referenční klíč založený na počtu obyvatel a velikosti ekonomiky jednotlivých členských států ve spojení s prahovou hodnotou, tak aby tento mechanismus mohl pomáhat členským státům, jež jsou vystaveny neúměrnému tlaku. Uplatňování korekčního mechanismu pro určitý členský stát by mělo být aktivováno automaticky v situaci, kdy počet žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je daný členský stát příslušný, překročí 150 % hodnoty stanovené v referenčním klíči. Aby bylo celkově zohledněno úsilí jednotlivých členských států, při tomto výpočtu by měl být k počtu žádostí o mezinárodní ochranu připočten počet osob skutečně znovuusídlených v daném členském státě.

(33)Při uplatňování korekčního mechanismu žadatelé, kteří podali žádost v členském státě, jenž mechanismus využívá, by měli být přiděleni členským státům, v nichž nebyl nepřekročen podíl žádostí stanovený pro tyto členské státy referenčním klíčem. Je třeba stanovit vhodná pravidla pro případy, kdy by žadatel mohl být ze závažných důvodů považován za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, zejména pravidla výměny informací mezi příslušnými azylovými orgány členských států. Po přemístění by měl členský stát přidělení určit, který členský stát je příslušný, a měl by se stát příslušným k posouzení žádosti, neurčí-li nadřazená kritéria příslušnosti, zejména související s přítomností rodinných příslušníků, že by měl být příslušný jiný členský stát.

(34)V rámci přidělovacího mechanismu by měly být náklady na přemístění žadatele do členského státu přidělení nahrazeny z rozpočtu EU.

(35)Členský stát přidělení se může rozhodnout po dobu dvanácti měsíců nepřijímat přidělené žadatele; v tom případě by měl tuto informaci zadat do automatizovaného systému a vyrozumět ostatní členské státy, Komisi a Agenturu Evropské unie pro azyl. Žadatelé, kteří měli být tomuto členskému státu přiděleni, by měli být přiděleni ostatním členským státům. Členský stát, který se korekčního mechanismu dočasně neúčastní, by měl odvést příspěvek solidarity ve výši 250 000 EUR na každého žadatele, který nebyl přijat členským státem určeným jako příslušný k posouzení jeho žádosti. Komise by měla prováděcím aktem stanovit praktické postupy pro uplatňování mechanismu příspěvků solidarity. Agentura Evropské unie pro azyl bude sledovat uplatňování mechanismu finanční solidarity a každoročně podávat zprávy Komisi.

ê 604/2013 dvacátý třetí bod odůvodnění

Členské státy by měly spolupracovat s podpůrným úřadem při shromažďování informací týkajících se jejich schopnosti zvládat mimořádný tlak na jejich azylové a přijímací systémy, zejména v rámci uplatňování tohoto nařízení. Podpůrný úřad by měl o shromážděných informacích pravidelně podávat zprávu v souladu s nařízením (EU) č. 439/2010.

ê 604/2013 dvacátý čtvrtý bod odůvodnění

(36)V souladu s nařízením Komise (ES) č. 1560/2003 24 , je možné provést dobrovolné přemístění do příslušného členského státu za účelem posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, a to prostřednictvím kontrolovaného vycestování nebo s doprovodem. Členské státy by měly poskytováním vhodných informací žadateli dobrovolná přemístění podporovat a měly by zajistit, aby se kontrolované vycestování nebo přemístění s doprovodem provádělo humánně v souladu se základními právy, při respektování lidské důstojnosti., jakož i v nejlepším zájmu dítěte a s ohledem vývoj příslušné judikatury týkající se zejména přemístění z humanitárních důvodů.

ê 604/2013 dvacátý pátý bod odůvodnění

(37)Postupné vytváření prostoru bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob v souladu se Smlouvou o fungování EU, a politiky Unie týkající se podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí, včetně společného úsilí při správě vnějších hranic, vyžadují nastolení rovnováhy mezi kritérii příslušnosti v duchu solidarity.

ò nový

(38)Na zpracování osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení se vztahuje [obecné nařízení o ochraně údajů (EU) č. .../2016] ode dne stanoveného v uvedeném nařízení; do tohoto data se použije směrnice 95/46/ES. Členské státy by měly provést vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily a mohly prokázat, že zpracování údajů probíhá v souladu s uvedeným nařízením a s ustanoveními vymezujícími příslušné požadavky v tomto nařízení. Tato opatření by měla zejména zajistit ochranu osobních údajů zpracovávaných podle tohoto nařízení, a zejména zabránit protiprávnímu či neoprávněnému přístupu ke zpracovávaným osobním údajům nebo jejich zveřejnění, pozměnění či ztrátě. Příslušný orgán nebo orgány dozoru každého členského státu by měly sledovat zákonnost zpracování osobních údajů dotčenými orgány, včetně jejich přenosu do a z automatizovaného systému a jejich předávání orgánům příslušným pro provádění bezpečnostních kontrol.

(39)Zpracování osobních údajů Agenturou Evropské unie pro azyl by měl v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 a s ustanoveními o ochraně údajů obsaženými v [návrhu nařízení o Agentuře Evropské unie pro azyl a o zrušení nařízení (EU) č. 439/2010] sledovat evropský inspektor ochrany údajů.

ê 604/2013 dvacátý šestý bod odůvodnění

Na zpracování osobních údajů členskými státy podle tohoto nařízení se použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů 25 .

ê 604/2013 dvacátý sedmý bod odůvodnění

Výměnou osobních údajů žadatelů, včetně citlivých údajů týkajících se jejich zdravotního stavu, před jejich přemístěním by mělo být zajištěno, aby příslušné azylové orgány mohly žadateli poskytnout přiměřenou pomoc a návaznost, pokud jde o ochranu a práva, které mu byly poskytnuty. Měla by být přijata zvláštní ustanovení, která by zajistila ochranu údajů o žadatelích nacházejících se v takové situaci, a to v souladu se směrnicí 95/46/ES.

ê 604/2013 dvacátý osmý bod odůvodnění

(40)Uplatňování tohoto nařízení může být usnadněno a jeho účinnost může být zvýšena dvoustrannými dohodami mezi členskými státy za účelem zdokonalení komunikace mezi příslušnými útvary, zkrácení lhůt pro řízení nebo zjednodušení vyřizování žádostí o převzetí nebo přijetí zpět nebo vytvoření postupů pro provádění přemístění.

ê 604/2013 dvacátý devátý bod odůvodnění

(41)Měla by být zajištěna návaznost mezi systémem určení členského státu příslušného k posuzování žádosti podle nařízení (EU) č. 604/2013 (ES) č. 343/2003 a systémem podle tohoto nařízení. Podobně by měl být zajištěn soulad mezi tímto nařízením a nařízením (EU) č. 603/2013 [návrhem nařízení, kterým se přepracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013] ze dne 26. června 2013 o zřízení systému Eurodac pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, a pro podávání žádostí orgánů pro vymáhání práva členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva 26 .

ò nový

(42)Měla by být zřízena síť příslušných orgánů členských států, jejíž činnost podpoří Agentura Evropské unie pro azyl, tak aby se zlepšila praktická spolupráce a sdílení informací o všech záležitostech souvisejících s uplatňováním tohoto nařízení, včetně vytváření praktických nástrojů a pokynů.

ê 604/2013 třicátý bod odůvodnění

(43)Fungování systému Eurodac zřízeného nařízením (EU) č. 603/2013 [návrhem nařízení, kterým se přepracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013] by mělo usnadnit uplatňování tohoto nařízení.

ê 604/2013 třicátý první bod odůvodnění

(44)Fungování Vízového informačního systému zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy 27 , a zejména uplatňování článků 21 a 22 uvedeného nařízení, by mělo usnadnit uplatňování tohoto nařízení.

ê 604/2013 třicátý druhý bod odůvodnění

(45)Pokud jde o zacházení s osobami, na něž se vztahuje toto nařízení, jsou členské státy vázány svými povinnostmi podle nástrojů mezinárodního práva, včetně příslušné judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

ê 604/2013 třicátý třetí bod odůvodnění

(46)Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí 28 .

ê 604/2013 třicátý čtvrtý bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(47)Přezkumný postup by se měl použít pro přijímání informačního letáku o systémech Dublin/Eurodac, jakož i zvláštního informačního letáku pro nezletilé osoby bez doprovodu; pro přijímání standardního formuláře pro výměnu příslušných informací o nezletilé osobě bez doprovodu; pro stanovení jednotných podmínek pro konzultace a výměnu informací o nezletilých a závislých osobách; pro stanovení jednotných podmínek pro vypracování a předkládání žádostí o převzetí anebo ð oznámení o ï přijetí zpět; pro vytvoření a  pravidelný Õ přezkum dvou seznamů uvádějících přímé a nepřímé důkazy týkající se žádosti o převzetí; pro přijímání vzoru propustky (laissez passer); pro stanovení jednotných podmínek pro konzultace a výměnu informací o přemístěních; pro přijímání standardního formuláře pro předávání údajů před přemístěním; pro přijímání vzoru obecného zdravotního osvědčení; pro stanovení jednotných podmínek a praktických opatření pro předávání informací o zdravotním stavu před přemístěním a pro přijímání pravidel týkajících se zavedení bezpečných prostředků elektronické komunikace pro zasílání žádostí.

ê 604/2013 třicátý pátý bod odůvodnění (přizpůsobený)

(48)Za účelem stanovení doplňkových pravidel by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o zjišťování totožnosti rodinných příslušníků, sourozenců nebo příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu; o kritéria, na jejichž základě se stanoví, zda existují prokázané rodinné vazby; o kritéria, na jejichž základě se posoudí schopnost příbuzného postarat se o nezletilou osobu bez doprovodu, včetně případů, kdy se rodinní příslušníci, sourozenci či příbuzní nezletilé osoby bez doprovodu zdržují ve více než jednom členském státě; o prvky, na jejichž základě se posoudí vztah závislosti; kritéria, na jejichž základě se posoudí schopnost dotčené osoby postarat se o závislou osobu; a o prvky, jež je třeba zohlednit za účelem posouzení dlouhodobé neschopnosti vycestovat. Při přijímání aktů v přenesené pravomoci Komise nepřekročí meze dané nejlepším zájmem dítěte, jak je stanoveno v článkučl. 68 odst. 3 tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni  , a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 Õ. Ö  Zejména s cílem zajistit rovnou účast na vypracování aktů v přenesené pravomoci Evropský parlament a Rada obdrží všechny dokumenty ve stejné době jako odborníci členských států a jejich odborníci mají soustavně přístup na schůze skupin odborníků Komise zabývajících se vypracováním aktů v přenesené pravomoci Õ Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

ê 604/2013 třicátý šestý bod odůvodnění

(49)Při uplatňování tohoto nařízení, včetně přípravy aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky, mimo jiné ze všech příslušných vnitrostátních orgánů.

ê 604/2013 třicátý sedmý bod odůvodnění

(50)Prováděcí opatření k nařízení (EU) č. 604/2013(ES) č. 343/2003 byla přijata v nařízení (ES) č. 1560/2003. Z důvodu srozumitelnosti nebo jako obecný cíl by některá ustanovení obsažená v nařízení (ES) č. 1560/2003 ve znění nařízení 118/2014 měla být zapracována do tohoto nařízení. Jak pro členské státy, tak pro dotčené žadatele je zejména důležité, aby existoval obecný postup vedoucí k nalezení řešení v případech, kdy členské státy mají odlišný názor na použití ustanovení tohoto nařízení. Je proto oprávněné zahrnout do tohoto nařízení postup, který je upraven nařízením (ES) č. 1560/2003, pokud jde o řešení sporů týkajících se humanitární doložky, a rozšířit oblast jeho působnosti na celé toto nařízení.

ê 604/2013 třicátý osmý bod odůvodnění

(51)Účinné sledování uplatňování tohoto nařízení vyžaduje, aby bylo v pravidelných lhůtách hodnoceno.

ò nový

(52)S cílem posoudit, zda korekční mechanismus stanovený v tomto nařízení splňuje svůj cíl, kterým je zajistit spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a zbavit určité členské státy neúměrnému tlaku, by Komise měla fungování korekčního mechanismu přezkoumat a především ověřit, zda prahová hodnota pro aktivaci a ukončení korekčního mechanismu skutečně zajišťuje spravedlivé sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a rychlý přístup žadatelů k řízení o udělení mezinárodní ochrany v situacích, kdy se některý členský stát potýká s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je podle tohoto nařízení příslušný.

ê 604/2013 třicátý devátý bod odůvodnění

(53)Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady, které jsou uznány zejména v Listině základních práv Evropské unie. Tímto nařízením by zejména mělo být zajištěno plné dodržování práva na azyl, jak je zaručeno v článku 18 Listiny, a práv uznaných v článcích 1, 4, 7, 24 a 47 Listiny. Toto nařízení by proto mělo být uplatňováno odpovídajícím způsobem.

ê 604/2013 čtyřicátý bod odůvodnění

(54)Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení kritérií a postupů pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, nemůže být dostatečně dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

ê 604/2013 čtyřicátý první bod odůvodnění

V souladu s článkem 3 a čl. 4a odst. 1 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámily tyto členské státy, že se chtějí účastnit přijímání a používání tohoto nařízení.

ò nový

(55)[V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámily tyto členské státy své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení]

nebo

(56)[V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.]

nebo

(53) [V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(54) V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Irsko (dopisem ze dne …) své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.]

nebo

(53) [V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Spojené království (dopisem ze dne …) své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.

(54) V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.]

ê 604/2013 čtyřicátý druhý bod odůvodnění

(57)V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví kritéria a postupy pro určení Ö jediného Õ členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „příslušný členský stát“).

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) „státním příslušníkem třetí země“ kterákoli osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a která není státním příslušníkem státu, na nějž se vztahuje toto nařízení na základě dohody s UEvropskou unií;

b) „žádostí o mezinárodní ochranu“ žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice 2011/95/EU;

c) „žadatelem“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří učinili žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

d) „posouzením žádosti o mezinárodní ochranu“ posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, nebo rozhodnutí či soudní rozhodnutí o takové žádosti, provedené nebo vydané příslušnými orgány v souladu se směrnicí 2013/32/EU a se směrnicí 2011/95/EU, s výjimkou řízení o určení členského státu příslušného podle tohoto nařízení;

e) „zpětvzetím žádosti o mezinárodní ochranu“ úkony, jimiž žadatel ukončí řízení, které bylo zahájeno podáním jeho žádosti o mezinárodní ochranu, v souladu se směrnicí 2013/32/EU buď výslovně, nebo konkludentně;

f) „osobou požívající mezinárodní ochrany“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, jíž byla poskytnuta mezinárodní ochrana ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2011/95/EU;

g) „rodinným příslušníkem“ tito členové rodiny žadatele nacházející se na území některého členského státu, pokud tato rodina existovala již ð před tím, než žadatel přišel na území členských států ï v zemi původu:

–manžel či manželka žadatele nebo jeho nesezdaný partner či partnerka, se kterým/kterou žije v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právu nebo praxi dotčeného členského státu přistupuje podobně jako k párům sezdaným podle jeho právních předpisů o státních příslušnících třetí země,

–nezletilé děti párů uvedených v první odrážce nebo žadatele, pokud jsou svobodné, a bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva,

–je-li žadatelem svobodná nezletilá osoba, její otec, matka nebo jiná dospělá osoba, která je za ni zodpovědná podle práva nebo praxe členského státu, na jehož území se dospělá osoba nachází,

–je-li osoba požívající mezinárodní ochrany nezletilá a svobodná, otec, matka nebo jiná dospělá osoba, která je za ni zodpovědná podle práva nebo praxe členského státu, na jehož území se osoba požívající mezinárodní ochrany nachází,;

ò nový

–sourozenec či sourozenci žadatele;

 604/2013

h) „příbuzným“ žadatelova dospělá teta nebo žadatelův dospělý strýc nebo prarodič, pokud se nachází na území některého členského státu bez ohledu na to, zda se žadatel narodil jako manželské, nebo nemanželské dítě či zda byl žadatel osvojen ve smyslu vnitrostátního práva;

i) „nezletilou osobou“ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší osmnácti let;

j) „nezletilou osobou bez doprovodu“ nezletilá osoba, jež vstupuje na území některého členského státu bez doprovodu dospělé osoby, která je za ni podle práva nebo podle praxe dotčeného členského státu zodpovědná, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči této dospělé osoby; rozumí se jí též nezletilá osoba, která je ponechána bez doprovodu po vstupu na území některého členského státu;

k) „zástupcem“ osoba nebo organizace jmenovaná příslušnými orgány, aby pomáhala nezletilé osobě bez doprovodu a zastupovala ji v řízeních stanovených tímto nařízením, tak aby byl zajištěn nejlepší zájem dítěte a aby mohla v případě potřeby za nezletilou osobu bez doprovodu činit právní úkony. Pokud je zástupcem jmenována organizace, určí osobu odpovědnou za plnění povinností zástupce vůči nezletilé osobě bez doprovodu v souladu s tímto nařízením;

l) „povolením k pobytu“ povolení vydané orgány členského státu, které státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti opravňuje k pobytu na jeho území, včetně dokumentů, které dokládají oprávnění zůstat na území v rámci dočasné ochrany nebo dokud nepominou okolnosti bránící výkonu rozhodnutí o vyhoštění, s výjimkou víz a povolení k pobytu, které byly vystaveny v době nutné k určení příslušného členského státu ve smyslu tohoto nařízení nebo během posuzování žádosti o mezinárodní ochranu či žádosti o povolení k pobytu;

m) „vízem“ povolení nebo rozhodnutí členského státu požadované pro tranzit nebo vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě nebo ve více členských státech. Druh víza se stanoví takto:

–„dlouhodobým vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí vydané některým členským státem v souladu s jeho vnitrostátním právem nebo právem Unie požadované pro vstup za účelem zamýšleného pobytu v daném členském státě po dobu delší než tři měsíce,

–„krátkodobým vízem“ se rozumí povolení nebo rozhodnutí členského státu za účelem průjezdu přes území jednoho, více nebo všech členských států nebo zamýšleného pobytu na tomto území, který nepřesáhne dobu tří měsíců během šestiměsíčního období od prvního dne vstupu na území některého členského státu,

–„letištním průjezdním vízem“ se rozumí vízum platné pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory jednoho nebo více letišť členských států;

   n) „nebezpečím útěku“ existence důvodů, které se zakládají na objektivních kritériích vymezených právními předpisy, pro které je možné se v konkrétním případě domnívat, že žadatel nebo státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, na které se vztahuje řízení o přemístění, může uprchnout;.

ò nový

o) „členským státem, který využívá mechanismus“ členský stát, který využívá korekční přidělovací mechanismus stanovený v kapitole VII tohoto nařízení a který provádí přidělení žadatele;

p) „členským státem přidělení“ členský stát, kterému bude žadatel přidělen podle přidělovacího mechanismu stanoveného v kapitole VII tohoto nařízení;

q) „znovuusídlenou osobou“ osoba, která je předmětem procesu znovuusídlení, kdy jsou státní příslušníci třetích zemí na žádost Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vycházející z individuální potřeby mezinárodní ochrany přesunuti ze třetí země do členského státu, v němž se usadí a mohou zde pobývat jakožto osoby s některým z uvedených statusů:

i) „postavení uprchlíka“ ve smyslu čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95/EU;

ii) „status doplňkové ochrany“ ve smyslu čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/EU nebo

iii) další statusy, s nimiž jsou spojena obdobná práva a výhody podle práva členských států a práva Unie jako se statusy uvedenými v bodech i) a ii);

r) „Agenturou Evropské unie pro azyl“ agentura zřízená nařízením (EU) [návrhem nařízení o Agentuře Evropské unie pro azyl a o zrušení nařízení (EU) č. 439/2010].

 604/2013

KAPITOLA II

OBECNÉ ZÁSADY A ZÁRUKY

Článek 3

Přístup k řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu

1. Členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III.

2. Pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána.

Není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát.

Pokud podle tohoto odstavce nelze provést přemístění do žádného členského státu určeného na základě kritérií stanovených v kapitole III ani do prvního členského státu, v němž byla žádost podána, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, se stává příslušným členským státem.

ò nový

3. Každý členský stát si ponechává právo na vrácení žadatele do bezpečné třetí země v souladu s pravidly a zárukami stanovenými ve směrnici 2013/32/EU.

3. Před použitím kritérií pro určení příslušného členského státu podle kapitol III a IV první členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu:

a) ověří, zda žádost o mezinárodní ochranu není nepřípustná v souladu s čl. 33 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 2013/32/EU v případě, že země, která není členským státem, je považována za první zemi azylu nebo za bezpečnou třetí zemi pro žadatele, a

b) posoudí žádost ve zrychleném řízení podle čl. 31 odst. 8 směrnice 2013/32/EU, platí-li následující důvody:

i) žadatel má státní příslušnost třetí země nebo je osobou bez státní příslušnosti a dříve měl obvyklé bydliště v zemi, jež byla ve společném seznamu EU bezpečných zemí původu zřízeném nařízením [návrh COM(2015) 452 ze dne 9. září 2015] označena za bezpečnou zemi původu, nebo

ii) žadatel může být ze závažných důvodů považován za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek členského státu nebo byl podle vnitrostátních právních předpisů ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti či veřejného pořádku vypovězen za použití donucovacích prostředků.

4. Pokud členský stát shledá, že je žádost nepřípustná, nebo žádost posuzuje ve zkráceném řízení podle odstavce 3, považuje se tento členský stát za příslušný členský stát.

5. Členský stát, který posoudil žádost o mezinárodní ochranu, včetně případů uvedených v odstavci 3, je příslušný i za posouzení všech dalších předložených údajů nebo následné žádosti tohoto žadatele v souladu s články 40, 41 a 42 směrnice 2013/32/EU, bez ohledu na to, zda žadatel území členských států opustil nebo z něj byl vyhoštěn.

Článek 4

Povinnosti žadatelů

1. Pokud osoba, která hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu, vstoupila na území členských států neoprávněně, podává se žádost v členském státě tohoto prvního vstupu. Pokud osoba, která hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu, pobývá na území některého členského státu legálně, podává se žádost v tomto členském státě.

2. Žadatel musí co nejdříve a nejpozději během pohovoru podle článku 7 předložit všechny podklady a informace důležité pro určení příslušného členského státu a musí spolupracovat s příslušnými orgány členských států.

3. Žadatel je povinen:

a)    řídit se rozhodnutím o přemístění, které mu bylo oznámeno v souladu s čl. 27 odst. 1 a 2 a čl. 38 písm. b);

b)    být přítomen a k dispozici příslušným orgánům v členském státě, v němž předložil žádost, a případně v členském státě, do kterého je přemístěn.

Článek 5

Následky porušení povinnosti

1. Pokud žadatel nesplní povinnost stanovenou v čl. 4 odst. 1, příslušný členský stát v souladu s tímto nařízením přezkoumá žádost ve zrychleném řízení podle čl. 31 odst. 8 směrnice 2013/32/EU.

2. Členský stát, v němž je žadatel povinen být přítomen, pokračuje v řízení o určení příslušného členského státu i v případě, kdy žadatel území tohoto členského státu bez povolení opustí nebo kdy jeho příslušným orgánům není jinak k dispozici.

3. V průběhu řízení podle tohoto nařízení není žadatel oprávněn využívat podmínky přijetí stanovené v článcích 14 až 19 směrnice 2013/33/EU, s výjimkou neodkladné zdravotní péče, v jiném členském státě než v tom, v němž je povinen být přítomen.

4. Příslušné orgány zohlední podklady a informace důležité pro určení příslušného členského státu pouze tehdy, pokud byly předloženy ve lhůtě stanovené v čl. 4 odst. 2.

ê 604/2013

ð nový

Článek 4 6

Právo na informace

1. Po podání žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2120 odst. 2 v některém členském státě informují příslušné orgány žadatele o uplatňování tohoto nařízení ð a o povinnostech stanovených v článku 4, jakož i o následcích porušení povinností uvedených v článku 5 ï, zejména o:

ò nový

a) o tom, že právo požádat o mezinárodní ochranu nezahrnuje volbu žadatele, který členský stát má být příslušný k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu;

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

ab)  o Õ cílích tohoto nařízení a důsledcích podání další žádosti v jiném členském státě, jakož i o důsledcích přestěhování se z jednoho členského státu do druhého ð opuštění členského státu, v němž je povinen být přítomen ï v době, kdy probíhá řízení o určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení a je posuzována žádost o mezinárodní ochranu ð , a zejména že žadatel není oprávněn využívat podmínky přijetí stanovené v článcích 14 až 19 směrnice 2013/33/EU, s výjimkou neodkladné zdravotní péče, v jiném členském státě než v tom, v němž je povinen být přítomen ï;

bc)  o Õ kritériích ð a postupech ï pro určování příslušného členského státu a jejich pořadí v jednotlivých staádiích řízení a jejich délce, včetně skutečnosti, že je-li žádost o mezinárodní ochranu podána v jednom členském státě, může se stát tento členský stát příslušným podle tohoto nařízení, přestože tato příslušnost nevyplývá z uvedených kritérií;

cd)  o Õ osobním pohovoru podle článku 75 a možnosti ð povinnosti ï předložit ð a zdůvodnit ï informace o přítomnosti rodinných příslušníků, příbuzných nebo jiných členů rodiny v členských státech, včetně způsobů, jakými žadatel může tyto informace předložit;

de)  o Õ možnosti odvolat se proti rozhodnutí o přemístění a případně požádat o pozastavení přemisťování ð do 7 dnů od oznámení a o skutečnosti, že toto odvolání je omezeno na posouzení, zda jsou porušována ustanovení čl. 3 odst. 2 týkající se existence rizika nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo ustanovení článků 10 až 13 a 18 ï;

ef)  o tom, Õ skutečnosti, že si příslušné orgány členských států ð a Agentura Evropské unie pro azyl ï mohou ð zpracovávat osobní údaje žadatele včetně výměny údajů ï o žadateli mezi sebou vyměňovat údaje pouze za účelem plnění povinností podle tohoto nařízení;

ò nový

g) o kategoriích dotčených osobních údajů;

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

fh)  o Õ právu na přístup k údajům, které se ho týkají, a právu požadovat, aby nepřesné údaje, které se ho týkají, byly opraveny, nebo aby byly vymazány nezákonně zpracované údaje, které se ho týkají, jakož i o postupech při uplatňování těchto práv včetně kontaktních údajů orgánů uvedených v článku 4735 a vnitrostátních orgánů na ochranu údajů, u kterých lze podat stížnost ohledně ochrany osobních údajů ð , a o kontaktních údajích úředníka pro ochranu údajů ï;.

ò nový

i) případně o postupu přidělování stanoveném v kapitole VII.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

2. Informace uvedené v odstavci 1 se poskytují písemně v jazyce, jemuž žadatel rozumí, nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumí. Členské státy za tímto účelem používají společný informační leták vypracovaný podle odstavce 3.

Pokud je nutné, aby žadatel informacím správně porozuměl, musí být podávány i ústně, například v souvislosti s ústním pohovorem uvedeným v článku 75.

3. Komise vypracuje prostřednictvím prováděcích aktů společný informační leták, jakož i zvláštní informační leták pro nezletilé osoby bez doprovodu obsahující alespoň informace podle odstavce 1 tohoto článku. Tento společný informační leták obsahuje rovněž informace o použití nařízení (EU) č. 603/2013 [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013], a zejména o účelu, za jakým mohou být údaje o dotčeném žadateli o azyl v rámci systému Eurodac zpracovány. Společný informační leták musí být vypracován takovým způsobem, aby měly členské státy možnost doplnit do něj další informace týkající se konkrétního členského státu. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2 tohoto nařízení.

Článek 5 7

Osobní pohovor

1. Za účelem usnadnění určování příslušného členského státu, uskuteční členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu podle tohoto nařízení, osobní pohovor s žadatelem ð s výjimkou případů, kdy žadatel uprchl nebo kdy v souladu s čl. 4 odst. 2 již poskytl informace dostačující pro určení příslušného členského státu ï. Pohovor musí žadateli rovněž umožnit, aby správně pochopil informace, které mu byly poskytnuty v souladu s článkem 64.

2. Od osobního pohovoru lze upustit, pokud:

a) žadatel uprchl, nebo

b) žadatel po obdržení informací uvedených v článku 4 již poskytl informace důležité k určení příslušného členského státu jiným způsobem. Členský stát, který upustí od pohovoru, poskytne žadateli možnost předložit veškeré další informace důležité pro určení příslušného členského státu předtím, než rozhodne o přemístění žadatele do příslušného členského státu podle čl. 26 odst. 1.

32. Osobní pohovor se musí uskutečnit včas a v každém případě ð před podáním žádosti o převzetí podle článku 24 ï přijetím rozhodnutí o přemístění žadatele do příslušného členského státu podle čl. 26 odst. 1.

43. Osobní pohovor musí být veden v jazyce, jemuž žadatel rozumí, nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumí, a v němž je schopen komunikovat. V případě nutnosti členské státy zajistí tlumočníka, který dokáže zabezpečit dostatečnou komunikaci mezi žadatelem a osobou, která osobní pohovor vede.

54. Osobní pohovor musí probíhat za podmínek, které zajistí dostatečnou důvěrnost. Vede jej osoba způsobilá podle vnitrostátního práva.

65. Členský stát, který osobní pohovor vede, vypracuje jeho písemné shrnutí obsahující alespoň nejdůležitější informace, které žadatel během pohovoru poskytne. Toto shrnutí může mít formu zprávy nebo standardního formuláře. Členský stát zajistí, aby žadatel nebo právní poradce či jiný poradce, který jej zastupuje, měl toto shrnutí včas k dispozici.

Článek 6 8

Záruky pro nezletilé osoby

1. Během všech řízení podle tohoto nařízení mají členské státy především na mysli nejlepší zájem dítěte.

2.  Každý Õ čČlenskýé státy zajistí ð v případech, kdy je nezletilá osoba bez doprovodu povinna být přítomna ï, aby byla  tato Õ nezletilá osoba bez doprovodu během všech  příslušných Õ řízení podle tohoto nařízení zastupována svým zástupcem a aby jí byl tento zástupce nápomocen. Zástupce musí mít kvalifikaci a odborné znalosti, aby zajistil, že během řízení prováděných podle tohoto nařízení je zohledněn nejlepší zájem nezletilé osoby. Zástupce musí mít přístup k obsahu příslušných dokumentů žadatelova spisu, včetně zvláštního informačního letáku pro nezletilé osoby bez doprovodu.

Tímto odstavcem nejsou dotčena příslušná ustanovení článku 25 směrnice 2013/32/EU.

3. Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte členské státy navzájem úzce spolupracují a zejména berou v úvahu následující záležitosti:

a) možnost opětovného sloučení rodiny;

b) blaho a sociální rozvoj nezletilé osoby;

c) hledisko bezpečnosti a ochrany, zejména pokud existuje riziko, že se nezletilá osoba stane obětí obchodování s lidmi;

d) názory nezletilé osoby s přihlédnutím k jejímu věku a vyspělosti.

ò nový

4. Před přemístěním nezletilé osoby bez doprovodu do příslušného členského státu nebo případně do členského státu přidělení zajistí přemísťující členský stát, aby příslušný členský stát nebo členský stát přidělení neodkladně přijal opatření uvedená v článcích 14 a 24 směrnice 2013/33/EU a v článku 25 směrnice 2013/32/EU. Před jakýmkoli rozhodnutím o přemístění nezletilé osoby bez doprovodu se musí provést posouzení jejího nejlepšího zájmu. Toto posouzení se zakládá na prvcích uvedených v odstavci 3. Posouzení musí být urychleně provedeno pracovníky, kteří mají příslušnou kvalifikaci a odborné znalosti, aby bylo zajištěno zohlednění nejlepšího zájmu nezletilé osoby.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

45. Pro účely článku 108 členský stát, v němž nezletilá osoba bez doprovodu podala žádost o mezinárodní ochranu, učiní urychleně příslušné kroky s cílem zjistit totožnost rodinných příslušníků, sourozenců nebo příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu, kteří se nacházejí na území některého členského státu, přičemž chrání nejlepší zájem dítěte.

Za tímto účelem mohou členské státy požádat o pomoc mezinárodní či jiné příslušné organizace a usnadňovat přístup nezletilé osoby k vyhledávacím službám těchto organizací.

Pracovníci příslušných orgánů uvedených v článku 4735, kteří vyřizují žádosti týkající se nezletilých osob bez doprovodu, musí podstupovat náležitou odbornou přípravu týkající se zvláštních potřeb nezletilých osob.

56. Za účelem usnadnění příslušných kroků podle odstavce 54 tohoto článku s cílem zjistit totožnost rodinných příslušníků, sourozenců nebo příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu, kteří žijí na území jiného členského státu, přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví vzor standardního formuláře pro výměnu příslušných informací mezi členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

KAPITOLA III

KRITÉRIA PRO URČENÍ PŘÍSLUŠNÉHO ČLENSKÉHO STÁTU

Článek 7 9

Pořadí kritérií

1. Kritéria pro určení příslušného členského státu se uplatníňují ð pouze jednou ï v pořadí, v jakém jsou uvedena v této kapitole.

2. Členský stát, který je příslušný podle kritérii stanovených v této kapitole, se určuje na základě stavu v době, kdy žadatel podal první žádost o mezinárodní ochranu v některém členském státě.

3. S ohledem na uplatňování kritérií uvedených v článcích 8 a 10 a 16 zohlední členské státy jakékoli dostupné důkazy o přítomnosti rodinných příslušníků, příbuzných nebo jiných členů rodiny žadatele na území některého členského státu pod podmínkou, že takový důkaz je předložen předtím, než jiný členský stát přijme žádost o převzetí dotčené osoby podle článku 22 nebo o jejím přijetí zpět podle článku 25, a že o dřívějších žádostech žadatele o mezinárodní ochranu ještě nebylo vydáno první rozhodnutí ve věci samé.

Článek 8 10

Nezletilé osoby

 1. Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, použijí se pouze kritéria stanovená v tomto článku v pořadí, v jakém jsou uvedena v odstavcích 2 až 5. Õ

12. Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, je Ppříslušným členským státem je ten členský stát, ve kterém se oprávněně nachází její rodinný příslušník nezletilé osoby nebo její sourozenec, pokud je to v jejím nejlepším zájmu nezletilé osoby. Je-li žadatelem vdaná či ženatá nezletilá osoba, jejíž manžel či manželka se nenacházejí oprávněně na území členských států, je příslušným členským státem ten členský stát, v němž se oprávněně nachází otec, matka nebo jiný dospělý, jenž je za tuto nezletilou osobu zodpovědný podle práva nebo praxe dotyčného členského státu, nebo sourozenec.

23. Pokud je žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, která má příbuzného, jenž se oprávněně nachází v jiném členském státě, a pokud se na základě posouzení jednotlivého případu dojde k závěru, že tento příbuzný se o ni může postarat, tento členský stát sloučí nezletilou osobu s jejím příbuzným a je příslušným členským státem za předpokladu, že je to v nejlepším zájmu nezletilé osoby.

34. Pokud se rodinní příslušníci žadatele nebo jeho sourozenci nebo příbuzní uvedení v odstavcích 21 a 32 zdržují ve více než jednom členském státě, rozhodne se o příslušném členském státě s ohledem na nejlepší zájem nezletilé osoby bez doprovodu.

45. V případě, že není přítomen žádný rodinný příslušník, sourozenec nebo příbuzný uvedený v odstavcích 21 a 32, je příslušným členským státem ten členský stát, ve kterém nezletilá osoba bez doprovodu podala svou ð první ï žádost o mezinárodní ochranu, za předpokladu, že je to Ö neprokáže-li se, že to není Õ v nejlepším zájmu nezletilé osoby.

56. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5745, pokud jde o zjišťování totožnosti rodinných příslušníků, sourozenců nebo příbuzných nezletilé osoby bez doprovodu; kritéria, na jejichž základě se stanoví, zda existují prokázané rodinné vazby; kritéria, na jejichž základě se posoudí schopnost příbuzného postarat se o nezletilou osobu bez doprovodu, včetně případů, kdy se rodinní příslušníci, sourozenci či příbuzní nezletilé osoby bez doprovodu zdržují ve více než jednom členském státě. Při přijímání aktů v přenesené pravomoci Komise nepřekročí meze dané nejlepším zájmem dítěte, jak je stanoveno v čl. 86 odst. 3.

67. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky pro konzultace a výměnu informací mezi členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Článek 9 11

Rodinní příslušníci, kteří požívají mezinárodní ochrany

Pokud má žadatel rodinného příslušníka, který může pobývat jako osoba požívající mezinárodní ochrany v některém členském státě, bez ohledu na to, zda tato rodina vznikla již dříve v zemi původu, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu za předpokladu, že dotčené osoby vyjádřily své přání písemně.

Článek 10 12

Rodinní příslušníci, kteří jsou žadateli o mezinárodní ochranu

Pokud má žadatel v členském státě rodinného příslušníka, o jehož žádosti o mezinárodní ochranu dosud nebylo v tomto členském státě přijato první rozhodnutí ve věci samé, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu za předpokladu, že dotčené osoby vyjádřily své přání písemně.

Článek 11 13

Postup v případě rodiny

Pokud několik rodinných příslušníků nebo svobodných nezletilých sourozenců požádá o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě současně nebo tak brzy po sobě, že řízení o určení příslušného členského státu může probíhat společně, a pokud by uplatnění kritérií stanovených tímto nařízením vedlo k jejich oddělení, je příslušný členský stát určen na základě těchto ustanovení:

a) příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu všech rodinných příslušníků nebo svobodných nezletilých sourozenců je členský stát, který je podle kritérií příslušný k převzetí největšího počtu těchto osob;

b) jinak je příslušný ten členský stát, který je podle kritérií příslušný k posouzení žádosti nejstaršího z nich.

Článek 12 14

Vydávání povolení k pobytu nebo víz

1. Pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu ð nebo povolení k pobytu, jehož platnost skončila méně než dva roky před podáním první žádosti ï, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

2. Pokud je žadatel držitelem platného víza ð nebo víza, jehož platnost skončila méně než šest měsíců před podáním první žádosti ï, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech 29 . V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát.

3. Pokud je žadatel držitelem více platných povolení k pobytu nebo víz vydaných různými členskými státy, přejímají členské státy příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu v tomto pořadí:

a) členský stát, který vydal povolení k pobytu přiznávající právo na nejdelší pobyt, nebo pokud jsou doby platnosti stejné, členský stát, který vydal povolení k pobytu, jehož doba platnosti skončí jako poslední;

b) členský stát, který udělil vízum, jehož doba platnosti skončí jako poslední, pokud se jedná o stejný druh víz;

c) pokud se jedná o různé druhy víz, členský stát, který udělil vízum s nejdelší dobou platnosti, nebo pokud jsou doby platnosti stejné, členský stát, který udělil vízum, jehož doba platnosti skončí jako poslední.

4. Pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států.

Pokud je žadatel držitelem jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před více než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu.

54. Okolnost, že povolení k pobytu nebo vízum byly vydány na základě nepravdivé nebo neoprávněně užívané totožnosti nebo po předložení pozměněných, padělaných či neplatných dokladů, nebrání tomu, aby jako příslušný byl určen členský stát, který je vydal. Avšak členský stát, který vydal povolení k pobytu nebo udělil vízum, není příslušný, pokud může prokázat, že podvod byl spáchán po vydání povolení k pobytu či udělení víza.

Článek 13 15

Vstup a pobyt

1. Pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných ve dvou seznamech, které jsou uvedeny v čl. 2522 odst. 43 tohoto nařízení, včetně údajů ve smyslu [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013,] nařízení (EU) č. 603/2013, zjištěno, že žadatel překročil nedovoleným způsobem pozemní, námořní nebo vzdušnou cestou hranice některého členského státu ze třetí země, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný tento členský stát. Takto příslušný členský stát přestává být příslušným 12 měsíců ode dne, kdy k nedovolenému překročení hranice došlo.

2. Pokud členský stát nemůže být příslušný nebo již dále nemůže být příslušný podle odstavce 1 tohoto článku a pokud je na základě přímých nebo nepřímých důkazů popsaných ve dvou seznamech, které jsou uvedeny v čl. 22 odst. 3, zjištěno, že žadatel, který vstoupil na území některého členského státu nedovoleným způsobem nebo u něhož není možné zjistit okolnosti jeho vstupu, žil v členském státě před podáním žádosti o mezinárodní ochranu nepřetržitě nejméně pět měsíců, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný tento členský stát.

Jestliže žadatel žil po dobu nejméně pěti měsíců ve více členských státech, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, ve kterém žil naposledy.

Článek 14 16

Vstup s osvobozením od vízové povinnosti

1. Jestliže státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti vstoupí na území členského státu, ve kterém je osvobozen od vízové povinnosti, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný tento členský stát.

2. Zásada stanovená v odstavci 1 se nepoužije, jestliže státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti podá svou žádost o mezinárodní ochranu v jiném členském státě, ve kterém je rovněž osvobozen od vízové povinnosti. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný posledně jmenovaný členský stát.

Článek 15 17

Žádost o mezinárodní ochranu v mezinárodním tranzitním prostoru letiště

Pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti učiní žádost o mezinárodní ochranu v mezinárodním tranzitním prostoru letiště členského státu, je k posouzení žádosti příslušný tento členský stát.

KAPITOLA IV

ZÁVISLÉ OSOBY A DISKREČNÍ USTANOVENÍ

Článek 16 18

Závislé osoby

1. Pokud je žadatel z důvodu svého těhotenství či nedávného narození dítěte, vážné nemoci, vážného postižení nebo vysokého věku závislý na pomoci svého dítěte, sourozence nebo rodiče oprávněně pobývajícího na území některého členského státu, nebo pokud je toto dítě, tento sourozenec nebo rodič žadatele závislý na pomoci žadatele, členský stát obvykle ponechá spolu nebo sloučí žadatele s tímto dítětem, sourozencem nebo rodičem za předpokladu, že tyto rodinné vazby již dříve existovaly v zemi původu, toto dítě, sourozenec nebo rodič nebo žadatel jsou schopni se o závislou osobu postarat a dotyčné osoby vyjádřily své přání písemně.

2. Pokud dítě, sourozenec nebo rodič uvedení v odstavci 1 oprávněně pobývají v jiném členském státě, než ve kterém se nachází žadatel, je příslušným členským státem ten členský stát, v němž oprávněně pobývá toto dítě, tento sourozenec nebo rodič, ledaže zdravotní stav dotčeného žadatele mu dlouhodobě nedovoluje vycestovat do tohoto členského státu. V takovém případě je příslušným členským státem ten členský stát, v němž se žadatel nachází. Tímto se nezakládá povinnost členského státu přivézt na území tohoto členského státu toto dítě, tohoto sourozence nebo rodiče.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 5745, pokud jde o prvky, na jejichž základě se posoudí vztah závislosti; kritéria, na jejichž základě se stanoví, zda existují prokázané rodinné vazby; kritéria, na jejichž základě se posoudí schopnost dotčené osoby postarat se o závislou osobu; a o prvky, jež je třeba zohlednit za účelem posouzení dlouhodobé neschopnosti vycestovat.

4. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky pro konzultace a výměnu informací mezi členskými státy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Článek 17 19

Diskreční ustanovení

1. Odchylně od čl. 3 odst. 1 ð a výhradně v případě, že žádný členský stát dosud nebyl určen jako příslušný, ï se může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou ð na základě rodinných důvodů týkajících se širší rodiny nezahrnuté v čl. 2 písm. g) ï podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný.

Členský stát, který se rozhodl, že posoudí žádost o mezinárodní ochranu podle tohoto odstavce, se stává příslušným členským státem a přebírá povinnosti s tím spojené. V případě potřeby uvědomí prostřednictvím elektronické komunikační sítě „DubliNet“, zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003, původně příslušný členský stát ð uvědomí ï, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, nebo členský stát, kterému byla podána žádost o převzetí Ö žadatele Õ nebo přijetí zpět.

Členský stát, který se stal příslušným podle tohoto odstavce, uvede v systému Eurodac v souladu s [návrhem nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013,] nařízením (EU) č. 603/2013 datum, kdy se rozhodl, že posoudí žádost o mezinárodní ochranu.

2. Členský stát, ve kterém je požádáno o mezinárodní ochranu a který vede řízení o určení příslušného členského státu, nebo příslušný členský stát může kdykoli před ð určením příslušného členského státu ï vydáním prvního rozhodnutí ve věci samé požadovat od jiného členského státu, aby žadatele převzal z humanitárních důvodů, které vyplývají zejména z rodinných nebo kulturních důvodů, s cílem sloučit i jiné členy rodiny, i když tento členský stát není příslušný podle kritérií uvedených v článcích 108 až 1311 a 1811. Dotčené osoby s tím musí vyjádřit písemný souhlas. 

Žádost o převzetí musí obsahovat všechny dokumenty, které má dožadující členský stát k dispozici a které dožadovanému státu umožní vyhodnocení situace.

Dožádaný stát provede v případě potřeby veškeré nezbytné kontroly pro posouzení uvedených humanitárních důvodů a do dvou měsíců ð jednoho měsíce ï ode dne, kdy žádost obdrží, odpoví dožadujícímu členskému státu prostřednictvím elektronické komunikační sítě „DubliNet“, zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003. Odpověď, kterou se žádost zamítá, musí obsahovat odůvodnění.

Vyhoví-li dožádaný členský stát žádosti o převzetí, přechází příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu na něj.

KAPITOLA V

POVINNOSTI PŘÍSLUŠNÉHO ČLENSKÉHO STÁTU

Článek 18 20

Povinnosti příslušného členského státu

1. Členský stát příslušný podle tohoto nařízení je povinen:

a) převzít za podmínek stanovených v článcích 2421, 2522 a 3022 žadatele, který podal žádost v jiném členském státě;

b) přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 2623, 24, 25 a 3029 žadatele, jehož žádost se posuzuje a který učinil žádost v jiném členském státě nebo který se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu;

c) přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 2623, 24, 25 a 3029 státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jejíž žádost se posuzuje a která vzala svou žádost zpět a učinila žádost v jiném členském státě, nebo která se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu;

d) přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 2623, 24, 25 a 3029 státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti, jejíž žádost zamítl a která učinila žádost v jiném členském státě, nebo která se nachází na území jiného členského státu bez povolení k pobytu;.

ò nový

e) přijmout zpět za podmínek stanovených v článcích 26 a 30 osobu požívající mezinárodní ochrany, která podala žádost v jiném členském státě, než je příslušný členský stát, který udělil tento status ochrany, nebo která se nachází bez povolení k pobytu na území jiného členského státu, než je příslušný členský stát, který tuto ochranu udělil.

2. V situaci uvedené v odst. 1 písm. a) posoudí příslušný členský stát žádost o mezinárodní ochranu nebo dokončí její posuzování.

3. V situaci uvedené v odst. 1 písm. b) příslušný členský stát posoudí žádost o mezinárodní ochranu nebo její posuzování dokončí ve zrychleném řízení podle čl. 31 odst. 8 směrnice 2013/32/EU.

4. V situaci uvedené v odst. 1 písm. c) příslušný členský stát přistupuje ke všem dalším předloženým údajům nebo nové žádosti téhož žadatele jako k následné žádosti téhož žadatele jako k následným žádostem podle směrnice 2013/32/EU.

5. V situaci uvedené v odst. 1 písm. d) již nebude moci být rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které přijal příslušný orgán příslušného členského státu, napadeno opravným prostředkem ve smyslu kapitoly V směrnice 2013/32/EU.

6. Pokud některý členský stát vydá žadateli povolení k pobytu, přecházejí povinnosti uvedené v odstavci 1 na tento členský stát.

7. Příslušný členský stát uvede skutečnost, že je příslušným členským státem, v elektronickém souboru podle čl. 22 odst. 2.

ê 604/2013

ð nový

2. Příslušný členský stát v případech uvedených v odst. 1 písm. a) a b) posoudí nebo dokončí posouzení žádosti o mezinárodní ochranu učiněnou žadatelem.

V případech uvedených v odst. 1 písm. c), v nichž příslušný členský stát ukončil posuzování žádosti, která byla žadatelem vzata zpět předtím, než bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé v první instanci, tento členský stát zajistí, aby žadatel měl právo požádat o dokončení posouzení své žádosti nebo podat novou žádost o mezinárodní ochranu, která není posuzována jako následná žádost ve smyslu ve směrnice 2013/32/EU. V těchto případech členské státy zajistí, aby bylo dokončeno posouzení žádosti.

V případech uvedených v odst. 1 písm. d), kdy je žádost zamítnuta již v první instanci, příslušný členský stát zajistí, aby dotčená osoba mohla uplatnit účinný opravný prostředek podle článku 46 směrnice 2013/32/EU.

Článek 19

Zánik povinností

1. Pokud některý členský stát vydá žadateli povolení k pobytu, přecházejí povinnosti podle čl. 18 odst. 1 na tento členský stát.

2. Povinnosti uvedené v čl. 18 odst. 1 zanikají, pokud členský stát příslušný k posouzení žádosti zjistí poté, co je požádán o převzetí nebo přijetí zpět žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d), že dotyčná osoba opustila území členských států na dobu nejméně tří měsíců, a pokud dotyčná osoba není držitelem platného povolení k pobytu vydaného příslušným členským státem.

Žádost podaná po období nepřítomnosti uvedené v prvním pododstavci se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení k určení příslušného členského státu.

3. Povinnosti uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) a d) zanikají, pokud členský stát příslušný k posouzení žádosti zjistí poté, co je požádán o přijetí zpět žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d), že dotyčná osoba opustila území členských států v souladu s rozhodnutím o návratu nebo rozhodnutím o vyhoštění, které vydal po zpětvzetí či zamítnutí žádosti.

Žádost podaná po provedení vyhoštění se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení o určení příslušného členského státu.

KAPITOLA VI

ŘÍZENÍ TÝKAJÍCÍ SE PŘEVZETÍ A PŘIJETÍ ZPĚT

ODDÍL I

Zahájení řízení

Článek 20 21

Zahájení řízení

1. Řízení o určení příslušného členského státu se zahajuje prvním podáním žádosti o mezinárodní ochranu v některém členském státě ð , pokud příslušný členský stát, kde byla podána první žádost, již není příslušným členským státem v souladu s čl. 3 odst. 4 nebo 5 ï.

2. Žádost o mezinárodní ochranu se považuje za podanou, jakmile příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží od žadatele formulář žádosti nebo jakmile o ní obdrží úřední zápis. Pokud není žádost učiněna písemně, měla by být doba mezi prohlášením o zamýšleném podání a sepsáním úředního zápisu co nejkratší.

3. Pro účely tohoto nařízení je situace nezletilé osoby, která doprovází žadatele a splňuje definici rodinného příslušníka, neoddělitelná od situace jeho rodinného příslušníka a zabývá se jí členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu tohoto rodinného příslušníka, třebaže nezletilá osoba není sama žadatelem, za předpokladu, že je to v jejím nejlepším zájmu. Stejným způsobem se postupuje v případě dětí narozených po příjezdu žadatele na území některého členského státu, aniž je nutné zahájit nové řízení o jejich převzetí.

4. Pokud je žádost o mezinárodní ochranu podána příslušným orgánům členského státu žadatelem, který se nachází na území jiného členského státu, rozhodne členský stát, na jehož území se žadatel nachází, o tom, který stát je příslušným členským státem. Tento členský stát je členským státem, který obdržel žádost, neprodleně informován a je poté pro účely tohoto nařízení považován za členský stát, u kterého byla podána žádost o mezinárodní ochranu.

Žadatel je písemně informován o této změně členského státu, jenž rozhoduje o příslušnosti, a o dni, ke kterému se uskutečnila.

5. Členský stát, u něhož byla podána první žádost o mezinárodní ochranu, je povinen za podmínek uvedených v článcích 23, 26 24, 25 a 29 30 a s cílem ukončit řízení o určení státu příslušného pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu převzít zpět žadatele, který se nachází v jiném členském státě bez povolení k pobytu nebo který v něm učinil novou žádost o mezinárodní ochranu poté, co vzal svou původní žádost podanou v jiném členském státě v průběhu řízení o určení příslušného členského státu zpět.

Tato povinnost zaniká, pokud členský stát, který je žádán o dokončení řízení o určení příslušného členského státu, je schopen doložit, že žadatel mezitím opustil území členských států na dobu nejméně tří měsíců nebo od jiného členského státu obdržel povolení k pobytu.

Žádost podaná po této době nepřítomnosti uvedené v druhém pododstavci se považuje za novou žádost, na základě které je zahájeno nové řízení o určení příslušného členského státu.

ò nový

ODDÍL II

Registrace a sledování žádostí

Článek 22

Registrace

1. Členský stát, v němž je podána žádost o mezinárodní ochranu, zadá do automatizovaného systému uvedeného v čl. 44 odst. 1 ve lhůtě stanovené v čl. 10 odst. 1 nařízení [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013]:

a) informaci, že tato žádost byla podána;

b) případně odkazy na žádosti rodinných příslušníků či příbuzných, kteří cestují společně;

c) referenční číslo podle čl. 12 písm. i) nařízení [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013].

2. Po zadání informací podle odstavce 1 zaregistruje automatizovaný systém uvedený v článku 44 každou žádost pod jedinečným identifikačním číslem, pro každou žádost vytvoří elektronický soubor a jedinečné identifikační číslo sdělí členskému státu, v němž byla žádost podána.

3. Členské státy jednou týdně předávají Agentuře Evropské unie pro azyl informaci o počtu státních příslušníků třetích zemí, kteří byli skutečně znovuusídleni. Agentura tuto informaci ověří a údaj zadá do automatizovaného systému.

4. Pokud shoda s údaji systému Eurodac ukáže, že žadatel již před odchodem nebo před vyhoštěním z území členských států podal žádost o mezinárodní ochranu, členský stát, v němž byla podána nová žádost, rovněž uvede, který členský stát byl členským státem příslušným k posouzení této předchozí žádosti.

5. Členský stát, jemuž byla žádost podána, provede vyhledávání ve VIS podle článku 21 nařízení (ES) č. 767/2008. Pokud shoda s údaji systému VIS ukáže, že žadatel je držitelem platného víza nebo víza, jehož platnost skončila méně než šest měsíců před podáním první žádosti, členský stát uvede číslo žádosti o vízum, jakož i členský stát, jehož orgán vízum udělil nebo prodloužil jeho platnost, a případně zda bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu.

Článek 23

Údaje v automatizovaném systému

1. V automatizovaném systému uvedeném v čl. 44 odst. 1 se v reálném čase uvádí:

a)    celkový počet žádostí podaných v Unii;

b)    skutečný počet žádostí podaných v každém členském státě;

c)    počet státních příslušníků třetích zemí znovuusídlených v každém členském státě;

d)    skutečný počet žádostí, které má každý členský stát posuzovat jako příslušný členský stát;

e)    podíl každého členského státu na základě referenčního klíče uvedeného v článku 35.

2. V elektronickém souboru uvedeném v čl. 22 odst. 2 se zaznamenávají pouze tyto informace:

a)    jedinečné identifikační číslo podle čl. 22 odst. 2;

b)    odkaz na žádosti uvedené v čl. 22 odst. 1 písm. b) a čl. 22 odst. 4;

c)    referenční číslo uvedené v čl. 12 písm. i) nařízení [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013];

d)    zda existuje záznam, který je výsledkem bezpečnostního ověření podle článku 40;

e)    příslušný členský stát;

f)    je-li zjištěno, že v souladu s čl. 22 odst. 4 existuje předchozí žádost o mezinárodní ochranu podaná týmž žadatelem, členský stát, který byl pro tuto předchozí žádost příslušný;

g)    je-li zjištěno, že v souladu s čl. 22 odst. 5 existuje vízum udělené žadateli, členský stát, který vízum udělil nebo prodloužil jeho platnost, případně členský stát, jehož jménem bylo vízum uděleno, a číslo žádosti o vízum;

h)    uplatní-li se mechanismus přidělování podle kapitoly VII, informace uvedené v čl. 36 odst. 4 a v čl. 39 písm. h).

3. Poté, co příslušný členský stát sdělí informace podle čl. 20 odst. 7 a čl. 22 odst. 3, automatizovaný systém uvedený v čl. 44 odst. 1 započítá tuto žádost a tohoto státního příslušníka třetí země, který byl skutečně znovuusídlen, do podílu tohoto členského státu.

4. Elektronické soubory jsou po uplynutí doby stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013,] automaticky vymazány.

ê 604/2013

ð nový

ODDÍL II III

Řízení týkající se žádostí o převzetí

Článek 21 24

Předložení žádosti o převzetí

1. Pokud se členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu, domnívá, že k posouzení žádosti je příslušný jiný členský stát, může v co nejkratší době a v každém případě do tří měsíců ð jednoho měsíce ï ode dne, kdy byla žádost podána ve smyslu čl. 2120 odst. 2, požádat ð požádá ï druhý členský stát, aby žadatele převzal.

Bez ohledu na první pododstavec v případě nalezení shody v rámci systému Eurodac s údaji zaznamenanými podle článku 14 [návrhu nařízení, který se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013,] nařízení (EU) č. 603/2013 ð nebo nalezení shody v systému VIS s údaji zaznamenanými podle čl. 21 odst. 2 nařízení (EU) č. 767/2008 ï se žádost zašle do dvou měsíců ð týdnů ï od nalezení dané shody podle čl. 15 odst. 2 uvedeného nařízení.

Pokud není žádost o převzetí žadatele předložena ve lhůtách stanovených v prvním a druhém pododstavci, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, ve kterém byla žádost podána.

2. Dožadující členský stát může požádat o urychlenou odpověď v případech, kdy byla žádost o mezinárodní ochranu podána po zamítnutí vstupu či pobytu, po zatčení z důvodu nezákonného pobytu nebo po doručení či výkonu rozhodnutí o vyhoštění.

V žádosti musí být uvedeny důvody pro urychlenou odpověď a lhůta, ve které je odpověď očekávána. Tato lhůta musí činit alespoň jeden týden.

32. V případech podle odstavceů 1 a 2 se žádost o převzetí jiným členským státem předkládá na standardním formuláři a obsahuje přímé nebo nepřímé důkazy, které jsou popsány ve dvou seznamech uvedených v čl. 2522 odst. 43, nebo odpovídající údaje z prohlášení žadatele, z nichž mohou orgány dožádaného členského státu ověřit, zda je tento členský stát příslušný na základě kritérií stanovených tímto nařízením.

Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky pro vypracování a předkládání žádostí o převzetí. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Článek 22 25

Odpověď na žádost o převzetí

1. Dožádaný členský stát provede nezbytné kontroly a o žádosti o převzetí žadatele rozhodne do dvou ð jednoho ï měsíceů ode dne obdržení žádosti.

ò nový

2. Aniž je dotčen první pododstavec, v případě nalezení shody údajů zaznamenaných podle článku 13 nařízení [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013] s údaji v systému Eurodac nebo shody údajů zaznamenaných podle čl. 21 odst. 2 nařízení (EU) č. 767/2008 s údaji ve VIS rozhodne dožádaný členský stát o žádosti do dvou týdnů po obdržení žádosti.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

23. V řízení o určení příslušného členského státu se používají přímé a nepřímé důkazy.

34. Komise prostřednictvím prováděcích aktů vytvoří a pravidelně přezkoumává dva seznamy, na nichž jsou podle kritérií uvedených v písmenu a) a b) tohoto odstavce uvedeny přímé a nepřímé důkazy. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

a) Přímé důkazy:

i) jJedná se o formální důkazy, z nichž vyplývá příslušnost podle tohoto nařízení, pokud nejsou vyvráceny důkazy o opaku;,

ii) čČlenské státy poskytnou výboru uvedenému v článku 5644 vzory jednotlivých typů správních dokumentů uvedených na seznamu formálních důkazů.

b) Nepřímé důkazy:

i) jJedná se o orientační ukazatele, které mohou být v jistých případech i přes svou vyvratitelnost dostačující podle důkazní síly, která jim je přisuzována;,

ii) jJejich důkazní síla v souvislosti s příslušností k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu se posuzuje případ od případu.

45. Požadavky kladené na důkazy by neměly přesáhnout mez, která je nezbytná pro řádné uplatňování tohoto nařízení.

56. Pokud neexistuje žádný formální důkaz, uzná dožádaný členský stát svou příslušnost, pokud jsou nepřímé důkazy logické, ověřitelné a dostatečně podrobné, aby mohla být příslušnost určena.

6. Pokud dožadující členský stát žádal v souladu s čl. 21 odst. 2 o urychlené vyřízení, vynaloží dožádaný členský stát nejvyšší úsilí, aby dodržel požadovanou lhůtu. Ve výjimečných případech, ve kterých je prokazatelné, že posouzení žádosti o převzetí žadatele je obzvláště složité, může dožádaný členský stát odpovědět i po uplynutí požadované lhůty, ale v každém případě do jednoho měsíce. V těchto situacích musí dožádaný členský stát dožadujícímu členskému státu sdělit své rozhodnutí o tom, že odpověď poskytne později, v původně požadované lhůtě.

7. Pokud ð dožádaný členský stát ve ï není dodržena dvouměsíční lhůtěa ð jednoho měsíce ï podle odstavce 1 ð nebo případně v dvoutýdenní lhůtě podle odstavce 2 nepředloží námitky vůči žádosti ve formě odůvodněné odpovědi ï a jednoměsíční lhůta podle odstavce 6, má se za to, že žádosti bylo vyhověno, což má za následek vznik povinnosti převzít osobu včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd.

ODDÍL III IV

Řízení týkající se žádostí  oznámení Õ o přijetí zpět

Článek 23 26

Předložení  oznámení Õ žádosti o přijetí zpět v případě, že byla podána nová žádost o mezinárodní ochranu v dožadujícím členském státě

1. Pokud se členský stát, v němž osoba podle  V případech uvedených v Õ čl. 2018 odst. 1 písm. b), c), nebo d) ð nebo e) ï podala novou žádost o mezinárodní ochranu, domnívá, že je příslušný jiný členský stát Ö , kde je daná osoba přítomna, Õ v souladu s čl. 20 odst. 5 a čl. 18 odst. 1 písm. b), c) nebo d), může daný jiný členský stát požádat o přijetí této osoby zpět ð předloží do dvou týdnů od zjištění shody v systému Eurodac oznámení o přijetí dotyčné osoby zpět a přemístí dotčenou osobu do příslušného členského státu ï.

2. Žádost o přijetí dotyčné osoby zpět se předkládá co nejdříve a v každém případě do dvou měsíců od nalezení shody v rámci systému Eurodac podle čl. 9 odst. 5 nařízení (EU) č. 603/2013.

Pokud žádost o přijetí zpět dotčené osoby vychází z jiných důkazů než z údajů získaných ze systému Eurodac, zasílá se dožádanému členskému státu do tří měsíců ode dne, kdy byla podána žádost o mezinárodní ochranu podle čl. 20 odst. 2.

3. Pokud není žádost o přijetí zpět dotčené osoby předložena ve lhůtách stanovených v odstavci 2, je pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, v němž byla podána nová žádost o mezinárodní ochranu.

42. Žádost ð Oznámení ï o přijetí dotčené osoby zpět se předkládá na standardním formuláři a obsahuje přímé nebo nepřímé důkazy popsané ve dvou seznamech uvedených v čl. 2522 odst. 43 nebo odpovídající údaje z prohlášení dotčené osoby, z nichž mohou orgány dožádaného členského státu ověřit, zda je tento členský stát příslušný na základě kritérií stanovených tímto nařízením.

ò nový

3. Příslušný členský stát okamžitě potvrdí obdržení oznámení členskému státu, jenž oznámení předložil.

 604/2013

ð nový

4. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky pro vypracování a předkládání žádostí ð oznámení ï o přijetí zpět. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Článek 24

Předložení žádosti o přijetí zpět v případě, že nebyla podána nová žádost o mezinárodní ochranu v dožadujícím členském státě

1. Pokud se členský stát, na jehož území se osoba podle čl. 18 odst. 1 písm. b), c) nebo d) zdržuje bez povolení k pobytu a v němž nebyla podána žádná nová žádost o mezinárodní ochranu, domnívá, že je příslušný jiný členský stát v souladu s čl. 20 odst. 5 a čl. 18 odst. 1 písm. b), c) nebo d), může tento jiný členský stát požádat o přijetí této osoby zpět.

2. Pokud členský stát, na jehož území se osoba zdržuje bez povolení k pobytu, odchylně od čl. 6 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí 30 rozhodne o vyhledávání v systému Eurodac podle článku 17 nařízení (EU) č. 603/2013, předkládá se žádost o přijetí zpět v případě osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. b) nebo c) tohoto nařízení, nebo osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení, jejíž žádost o mezinárodní ochranu nebyla zamítnuta konečným rozhodnutím, co nejdříve a v každém případě do dvou měsíců od nalezení shody v rámci systému Eurodac podle čl. 17 odst. 5 nařízení (EU) č. 603/2013.

Pokud žádost o přijetí zpět vychází z jiných důkazů než z údajů získaných ze systému Eurodac, zasílá se dožádanému členskému státu do tří měsíců ode dne, kdy se dožadující členský stát dozví, že může být pro dotyčnou osobu příslušný jiný členský stát.

3. Pokud není žádost o přijetí zpět předložena ve lhůtách stanovených v odstavci 2, členský stát, na jehož území se dotčená osoba zdržuje bez povolení k pobytu, umožní této osobě podat novou žádost o mezinárodní ochranu.

4. Pokud osoba uvedená v čl. 18 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení, jejíž žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta konečným rozhodnutím v jednom členském státě, se nachází bez povolení k pobytu na území jiného členského státu, může posledně jmenovaný členský stát buď požádat druhý členský stát o přijetí dotčené osoby zpět, nebo provést řízení o navrácení v souladu se směrnicí 2008/115/ES.

Pokud se uvedený členský stát rozhodne požádat druhý členský stát o přijetí dotčené osoby zpět, pravidla podle směrnice 2008/115/ES se nepoužijí.

5. Žádost o přijetí osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. b), c) nebo d) zpět se předkládá na standardním formuláři a obsahuje přímé nebo nepřímé důkazy popsané na dvou seznamech uvedených v čl. 22 odst. 3 nebo odpovídající údaje z prohlášení osoby, z nichž mohou orgány dožádaného členského státu ověřit, zda je tento členský stát příslušný na základě kritérií stanovených tímto nařízením.

Komise prostřednictvím prováděcích aktů vytvoří a pravidelně přezkoumává dva seznamy, na nichž jsou podle kritérii uvedených v čl. 22 odst. 3 písm. a) a b) uvedeny přímé a nepřímé důkazy, a stanoví jednotné podmínky pro vypracování a předkládání žádostí o přijetí zpět. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 44 odst. 2.

Článek 25

Odpověď na žádost o přijetí zpět

1. Dožádaný členský stát provede nezbytné kontroly a rozhodne o žádosti o přijetí dotyčné osoby zpět co nejrychleji a v každém případě nejpozději jeden měsíc ode dne, kdy byla žádost doručena. Pokud se žádost opírá o údaje získané ze systému Eurodac, zkracuje se tato lhůta na dva týdny.

2. Pokud není dodržena jednoměsíční lhůta nebo dvoutýdenní lhůta podle odstavce 1, má se za to, že bylo žádosti vyhověno, což má za následek vznik povinnosti přijmout dotyčnou osobu zpět, včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd.

ODDÍL IV V

Procesní záruky

Článek 26 27

Oznámení rozhodnutí o přemístění

1. Pokud dožádaný členský stát vyhoví žádosti o převzetí nebo přijetí žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d) zpět, oznámí dožadující členský stát ð neprodleně žadateli písemně ï dotyčné osobě oznámí rozhodnutí přemístit ji do příslušného členského státu a případně i rozhodnutí neposuzovat její žádost o mezinárodní ochranu.

ò nový

2. Pokud má být žadatel nebo jiná osoba uvedená v čl. 20 odst. 1 písm. c), d) nebo e) převzata zpět, členský stát, v němž je dotyčná osoba přítomna, neprodleně písemně oznámí této osobě rozhodnutí o jejím přemístění do příslušného členského státu.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

3. Pokud dotčenou osobu zastupuje právní poradce nebo jiný poradce, může se členský stát rozhodnout, že místo dotčené osobě oznámí toto rozhodnutí tomuto poradci a případně o něm vyrozumí dotčenou osobu.

24. Rozhodnutí podle odstavcůe 1 ð a 2 ï obsahuje rovněž informace o dostupných právních opravných prostředcích, případně včetně práva požádat o odkladný účinek, o lhůtách pro jejich podání a pro provedení přemístění a v případě potřeby též informace o tom, kde a kdy by se měla dotyčná osoba ohlásit, jestliže cestuje do příslušného členského státu sama.

Členské státy zajistí, aby dotčené osobě byly spolu s rozhodnutím podle odstavcůe 1 ð a 2 ï sděleny informace o osobách nebo subjektech, které této osobě mohou poskytnout právní pomoc, pokud tyto informace již neobdržela.

35. Pokud dotčené osobě nepomáhá, ani ji nezastupuje právní poradce nebo jiný poradce, sdělí jí členský stát hlavní prvky rozhodnutí, které musí vždy zahrnovat informace o dostupných právních opravných prostředcích a lhůty pro jejich podání v jazyce, kterému dotčená osoba rozumí nebo o němž se lze důvodně domnívat, že mu rozumí.

Článek 27 28

Opravné prostředky

1. Žadatel nebo jiná osoba uvedená v čl. 2018 odst. 1 písm. c), nebo d) ð nebo e) ï má právo na podání účinného opravného prostředku k soudu co do skutkové i právní stránky ve formě odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo jeho přezkumu.

2. Členské státy stanoví přiměřenou lhůtu ð 7 dní od oznámení rozhodnutí o přemístění ï, v níž může dotyčná osoba uplatnit své právo na podání účinného opravného prostředku podle odstavce 1.

3. Pro účely Ö V případě Õ odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo přezkumu tohoto rozhodnutí, členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanoví: ð rozhodne soud ve lhůtě 15 dní o odvolání nebo přezkumu ve věci samé. Dokud rozhodnutí o odvolání nebo přezkumu není přijato, přemístění se neprovede. ï

a) že na základě podání odvolání nebo žádosti o přezkum získává dotčená osoba právo zůstat v daném členském státě, dokud nebude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu; nebo

b) automatický odklad přemístění na určitou a přiměřenou dobu, během níž soud po důkladném a pečlivém posouzení rozhodne, zda má být s odvoláním nebo přezkumem spojen i nadále odkladný účinek; nebo nebo

c) že dotčená osoba může v přiměřené lhůtě požádat soud o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání nebo o přezkumu. Členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek v podobě odkladu přemístění byl v platnosti až do přijetí rozhodnutí o první žádosti o odklad. Jakékoli rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění musí být přijato v přiměřené lhůtě, která zároveň umožní důkladné a pečlivé posouzení žádosti. Rozhodnutí neodložit výkon rozhodnutí o přemístění musí obsahovat důvody, na nichž je založeno.

4. Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány mohou z úřední moci rozhodnout o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění do doby, než bude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu.

ò nový

4. Rozsah působnosti účinného opravného prostředku stanoveného v odstavci 1 je omezen na posouzení, zda jsou porušována ustanovení čl. 3 odst. 2 týkající se existence rizika nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo ustanovení článků 10 až 13 a 18.

5. Není-li přijato rozhodnutí o přemístění podle odstavce 1, členské státy umožní použít účinný opravný prostředek u soudu nebo tribunálu, pokud žadatel tvrdí, že má rodinného příslušníka nebo – v případě nezletilých osob bez doprovodu – příbuzného, který oprávněně pobývá v jiném členském státě, než je ten, který posuzuje jeho žádost o mezinárodní ochranu, a proto se domnívá, že členským státem příslušným k posouzení žádosti je tento jiný členský stát.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

56. Členské státy zajistí, aby dotyčná osoba měla přístup k právní pomoci a případně i k jazykové pomoci.

67. Členské státy zajistí, aby byla na žádost poskytnuta bezplatná právní pomoc, pokud si dotyčná osoba nemůže dovolit uhradit náklady s ní spojené. Členské státy mohou stanovit, že pokud jde o poplatky a jiné náklady, nebude žadatelům poskytnuto příznivější zacházení, než je zacházení obecně poskytované v záležitostech týkajících se právní pomoci vlastním státním příslušníkům.

Aniž by tím členské státy svévolně omezovaly přístup k právní pomoci, mohou stanovit, že bezplatná právní pomoc a zastupování nebude poskytnuta, pokud se příslušný orgán či soud domnívají, že odvolání nebo žádost o přezkum nemají reálnou naději na úspěch.

Přijme-li rozhodnutí o neposkytnutí bezplatné právní pomoci a zastoupení podle tohoto odstavce jiný orgán než soud, členské státy stanoví právo podat u soudu účinný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí. ð V případě odvolání proti rozhodnutí je tento opravný prostředek nedílnou součástí opravného prostředku uvedeného v odstavci 1. ï

Členské státy v souladu s tímto odstavcem zajistí, že právní pomoc a zastupování nebudou svévolně omezovány a že nebude žadateli bráněno v účinném přístupu ke spravedlnosti.

Právní pomoc musí zahrnovat alespoň vypracování požadovaných procesních dokumentů a zastupování orgány řízení před soudem a může být omezena na právní poradce nebo jiné poradce určené vnitrostátním právem pro poskytování právní pomoci a zastupování.

Postupy pro přístup k právní pomoci stanoví vnitrostátní právo.

ODDÍL V VI

Zajištění za účelem přemístění

Článek 28 29

Zajištění

1. Členské státy nezajistí osobu pouze proto, že se na ni vztahuje řízení podle tohoto nařízení.

2. Členské státy mohou zajistit dotyčnou osobu za účelem jejího přemístění podle tohoto nařízení, existuje-li vážné nebezpečí útěku na základě posouzení každého jednotlivého případu, a pouze pokud je zajištění přiměřené a nelze účinně použít jiná mírnější donucovací opatření.

3. Zajištění musí být co nejkratší a nesmí trvat déle než po dobu, která je nezbytná k náležitému provedení požadovaných správních řízení do doby provedení přemístění podle tohoto nařízení.

Pokud je osoba zajištěna podle tohoto článku, lhůta pro předložení žádosti o převzetí nebo přijetí zpět ð oznámení o přijetí zpět ï nesmí překročit jeden měsíc ð dva týdny ï od okamžiku podání žádosti o mezinárodní ochranu. Členský stát, který vede řízení v souladu s tímto nařízením, požádá v těchto případech o urychlenou odpověď ð týkající se žádosti o převzetí ï. Tato odpověď musí být poskytnuta do dvou ð jednoho ï týdneů od okamžiku obdržení žádosti ð o převzetí ï. Není-li odpověď poskytnuta v této dvoutýdenní ð jednotýdenní ï lhůtě, má se za to, že bylo žádosti ð o převzetí ï vyhověno, což má za následek vznik povinnosti převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět, včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd.

Pokud je osoba zajištěna podle tohoto článku, přemístění této osoby z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provede, jakmile je to z praktického hlediska možné, a nejpozději do šesti ð čtyř ï týdnů od ð konečného rozhodnutí o přemístění ï implicitního nebo explicitního vyhovění žádosti o převzetí či přijetí dotčené osoby zpět ze strany jiného členského státu nebo od okamžiku, kdy skončí odkladný účinek odvolání nebo žádosti o přezkum podle čl. 27 odst. 3.

V případě, že dožadující členský stát nedodrží lhůty pro předložení žádosti o převzetí nebo přijetí zpět ð oznámení o přijetí zpět ï, nebo pokud se přemístění neuskuteční ve lhůtě šesti ð čtyř ï týdnů uvedené v třetím pododstavci, nesmí být osoba dále zajištěna. Články 21 24, 23, 26 24 a 29 30 se použijí obdobně.

4. Pokud jde o podmínky zajištění a záruky vztahující se na zajištěné osoby, použijí se na provádění přemístění do příslušného členského státu články 9, 10 a 11 směrnice 2013/33/EU.

ODDÍL VI VII

Přemístění

Článek 29 30

Další podmínky a lhůty

ò nový

1. Členský stát, který vede řízení o určení příslušnosti a jehož žádost o převzetí podle čl. 20 odst. 1 písm. a) byla přijata nebo který učinil oznámení o přijetí zpět podle čl. 20 odst. 1 písm. b) až e), nejpozději do jednoho týdne od přijetí nebo od oznámení rozhodne o přemístění a přemístí žadatele nebo dotyčnou osobu do příslušného členského státu.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

Přemístění žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 2018 odst. 1 písm. c), nebo d) ð nebo e) ï z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provádí po konzultaci dotyčných členských států v souladu s vnitrostátním právem dožadujícího členského státu, jakmile je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději ð čtyři týdny od vydání konečného rozhodnutí o přemístění ï šest měsíců od přijetí žádosti jiným členským státem o převzetí dotyčné osoby nebo o její přijetí zpět nebo od vydání konečného rozhodnutí o opravném prostředku nebo o přezkumu, pokud má podle čl. 27 odst. 3 odkladný účinek.

Pokud se přemístění do příslušného členského státu provádí formou kontrolovaného vycestování nebo jako přemístění s doprovodem, členské státy zajistí, aby se provádělo humánně a při plném dodržování základních práv a respektování lidské důstojnosti.

V případě potřeby vystaví dožadující členský stát žadateli propustku (laissez passer). Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů vzor této propustky. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Příslušný členský stát uvědomí náležitě v případě potřeby dožadující členský stát o bezpečném příjezdu dotyčné osoby nebo o skutečnosti, že se ve stanovené lhůtě nedostavila.

2. Pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, příslušnému členskému zanikne jeho povinnost převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět a příslušným státem se stává dožadující členský stát. Tato lhůta může být prodloužena nejvýše na jeden rok, pokud přemístění nemohlo být uskutečněno z důvodu uvěznění dotyčné osoby, nebo až na 18 měsíců, pokud je dotyčná osoba na útěku.

32. Pokud je osoba přemístěna chybně, nebo pokud je rozhodnutí o přemístění v rámci odvolacího nebo přezkumného řízení zrušeno poté, co bylo přemístění provedeno, přijme členský stát, který přemístění provedl, tuto osobu bezodkladně zpět.

43. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky pro konzultace a výměnu informací mezi členskými státy, zejména v případech odložených či zpožděných přemístění, přemístění po konkludentním přijetí nebo v případech přemístění nezletilých nebo závislých osob, jakož i v případech kontrolovaného přemístění. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Článek 30 31

Náklady spojené s přemístěním

1. Nutné náklady spojené s přemístěním žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 2018 odst. 1 písm. c), nebo d) ð nebo e) ï do příslušného členského státu hradí přemíisťující členský stát.

2. Pokud musí být dotyčná osoba přemístěna zpět do členského státu v důsledku chybného přemístění nebo chybného rozhodnutí o přemístění, které bylo v rámci odvolacího nebo přezkumného řízení zrušeno poté, co bylo přemístění provedeno, nese náklady spojené s přemístěním dotyčné osoby zpět na své území členský stát, který původně přemístění provedl.

3. Od osob, které mají být přemístěny podle tohoto nařízení, nelze náhradu nákladů na přemístění požadovat.

Článek 31 32

Výměna důležitých informací před provedením přemístěním

1. Členský stát, který provádí přemístění žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 2018 odst. 1 písm. c) nebo d), sdělí příslušnému členskému státu o osobě, jež má být přemístěna, osobní údaje, které jsou  odpovídající Õ vhodné, důležité a přiměřené ð omezené na nezbytnou míru ï, a to pouze za tím účelem, aby příslušné orgány v souladu s vnitrostátním právem v příslušném členském státě mohly poskytnout této osobě vhodnou pomoc, včetně okamžité zdravotní péče nezbytné za účelem ochrany jejích životně důležitých zájmů, a zajistit návaznost, pokud jde o ochranu a práva, na které mají nárok podle tohoto nařízení a podle dalších příslušných právních nástrojů týkajících se azylu. Tyto údaje se sdělují příslušnému členskému státu v přiměřené době před provedením přemístění, aby příslušné orgány podle vnitrostátního práva měly dostatek času přijmout nezbytná opatření.

2. Přemíisťující členský stát předává, jsou-li k dispozici příslušným orgánům podle vnitrostátního práva, příslušnému členskému státu veškeré informace, které jsou důležité k ochraně práv a k uspokojení bezprostředních zvláštních potřeb osoby, jež má být přemístěna, a zejména:

a) veškerá opatření, jež musí příslušný členský stát bezodkladně provést, aby zajistil náležité řešení zvláštních potřeb osoby, jež má být přemístěna, včetně veškeré neodkladné zdravotní péče;

b) kontaktní údaje o případných rodinných příslušnících, příbuzných nebo jiných členech rodiny v přijímajícím členském státě;

c) v případě nezletilých osob informace o jejich vzdělání;

d) odhadovaný věk žadatele.

3. Výměna informací podle tohoto článku se uskutečňuje pouze mezi orgány, které jsou oznámeny Komisi podle článku 4735 tohoto nařízení prostřednictvím elektronické komunikační sítě „DubliNet“, zřízené podle článku 18 nařízení (ES) č. 1560/2003. Vyměňované informace se použijí pouze pro účely stanovené v odstavci 1 tohoto článku a nestanou se předmětem dalšího zpracování.

4. Za účelem usnadnění výměny informací mezi členskými státy vypracuje Komise prostřednictvím prováděcích aktů vzor standardního formuláře pro předávání údajů požadovaných podle tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

5. Na výměnu informací podle tohoto článku se použijí pravidla stanovená v čl. 34 odst. 8 až 12 ð 46 odst. 8 ï.

Článek 32 33

Výměna údajů o zdravotním stavu před provedením přemístění

1. Přemíisťující členský stát předá, jsou-li k dispozici příslušným orgánům podle vnitrostátního práva, příslušnému členskému státu informace o jakýchkoli zvláštních potřebách osoby, která má být přemístěna, pouze za účelem poskytnutí lékařské péče nebo léčby, zejména pokud jde o zdravotně postižené osoby, starší osoby, těhotné ženy, nezletilé osoby a osoby, které byly vystaveny mučení, znásilnění nebo jiným závažným formám psychologického, fyzického či sexuálního násilí; mezi tyto informace mohou v konkrétních případech patřit i informace o fyzickém a duševním zdraví osoby, jež má být přemístěna. Tyto informace se předávají formou obecného zdravotního osvědčení s nezbytnou dokumentací. Příslušný členský stát zajistí, aby tyto zvláštní potřeby byly dostatečně uspokojeny, zejména včetně veškeré nezbytné základní lékařské péče.

Komise vypracuje prostřednictvím prováděcích aktů vzor tohoto obecného zdravotního osvědčení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

2. Informace uvedené v odstavci 1 předá přemíisťující členský stát příslušnému členskému státu buď pouze s výslovným souhlasem žadatele nebo jeho zástupce, nebo pokud není žadatel fyzicky schopen nebo je právně nezpůsobilý dát svůj souhlas a je to nutné ð z důvodu ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti ï  nebo, pokud není žadatel fyzicky schopen nebo je právně nezpůsobilý dát svůj souhlas, Õ pro ochranu životně důležitých zájmů žadatele nebo jiné osoby. Neudělení souhlasu, včetně odmítnutí souhlasu, nepředstavuje překážku pro přemístění žadatele.

3. Zpracovávání osobních údajů o zdravotním stavu uvedených v odstavci 1 provádí pouze odborný zdravotnický pracovník, který je podle vnitrostátního práva nebo pravidel, jež stanoví příslušné vnitrostátní orgány, vázán povinností zachovávat profesní tajemství, nebo jiná osoba podléhající obdobné povinnosti zachovávat profesní tajemství.

4. Výměna informací podle tohoto článku se uskutečňuje pouze mezi odbornými zdravotnickými pracovníky či jinými osobami uvedenými v odstavci 3. Vyměňované informace smějí být použity pouze pro účely uvedené v odstavci 1 a nesmějí být dále zpracovávány.

5. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky a praktická opatření pro výměnu informací podle odstavce 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

6. Na výměnu informací podle tohoto článku se použijí pravidla stanovená v čl. 34 odst. 8 až 12 ð 46 odst. 8 ï.

Článek 33

Mechanismus pro včasné varování, připravenost a řešení krizí

1. Pokud Komise na základě informací shromážděných podpůrným úřadem podle nařízení (EU) č. 439/2010 zjistí, že uplatňování tohoto nařízení může být ohroženo buď v důsledku existence odůvodněného rizika mimořádného tlaku na azylový systém některého členského státu, nebo v důsledku problémů s fungováním azylového systému některého členského státu, vydá Komise ve spolupráci s podpůrným úřadem doporučení určená danému členskému státu, v nichž jej vyzve k vypracování preventivního akčního plánu.

Dotčený členský stát oznámí Radě a Komisi, zda má v úmyslu předložit preventivní akční plán za účelem překonání daného tlaku nebo problémů spojených s fungováním jeho azylového systému, přičemž zajistí ochranu základních práv žadatelů o mezinárodní ochranu.

Členský stát může vypracovat preventivní akční plán a jeho následné revize z vlastní iniciativy. Při vypracovávání preventivního akčního plánu může požádat o pomoc Komisi, jiné členské státy, podpůrný úřad a další příslušné agentury Unie.

2. Vypracuje-li dotčený členský stát preventivní akční plán, předloží jej Radě a Komisi a podává jim pravidelné zprávy o jeho provádění. Komise poté informuje Evropský parlament o hlavních prvcích preventivního akčního plánu. Komise předkládá zprávy o jeho provádění Radě a předává zprávy o jeho provádění Evropskému parlamentu.

Vypracuje-li dotčený členský stát preventivní akční plán, přijme veškerá vhodná opatření za účelem vypořádání se s mimořádným tlakem na jeho azylový systém, nebo aby bylo zajištěno, že budou zjištěné nedostatky odstraněny dříve, než dojde ke zhoršení této situace. Zahrnuje-li preventivní akční plán opatření zaměřená na řešení mimořádného tlaku na azylový systém členského státu, který může ohrozit uplatňování tohoto nařízení, Komise před předložením zprávy Evropskému parlamentu a Radě konzultuje podpůrný úřad.

3. Pokud Komise na základě analýzy podpůrného úřadu stanoví, že provádění preventivního akčního plánu nevedlo k nápravě zjištěných nedostatků, nebo existuje-li vážné nebezpečí, že se situace v oblasti azylu v daném členském státě změní v krizi, která pravděpodobně není řešitelná pomocí preventivního akčního plánu, může Komise, případně ve spolupráci s podpůrným úřadem, požádat dotčený členský stát, aby vypracoval akční plán pro řešení krize a v případě potřeby jeho revize. Akční plán pro řešení krize musí obsahovat záruky, že je v rámci mechanismu pro včasné varování, připravenost a řešení krizí dodržováno acquis Unie v oblasti azylu, zejména pokud jde o základní práva žadatelů o mezinárodní ochranu.

Jakmile je dotčený členský stát požádán, aby vypracoval akční plán pro řešení krize, ve spolupráci s Komisí a podpůrným úřadem tento plán urychleně vypracuje, a to nejpozději do tří měsíců od obdržení žádosti.

Dotčený členský stát předloží svůj akční plán Komisi a dalším zúčastněným stranám, jako je například podpůrný úřad, a alespoň jednou za tři měsíce jim podává zprávu o jeho provádění.

Komise informuje o akčním plánu pro řešení krize, jeho případných revizích a provádění Evropský parlament a Radu. Dotčený členský stát v těchto zprávách uvede údaje důležité pro posuzování dodržování akčního plánu, jako jsou délka řízení, podmínky zajištění žadatele a přijímací kapacity ve vztahu k přílivu žadatelů.

4. Rada v rámci mechanismu pro včasné varování, připravenost a řešení krizí podrobně sleduje situaci a může si vyžádat další informace a poskytovat politické pokyny, zejména pokud jde o posouzení naléhavosti a vážnosti situace, tedy nutnosti, aby členský stát vypracoval preventivní akční plán nebo v případě potřeby akční plán pro řešení krize. Evropský parlament a Rada mohou, považují-li to za vhodné, v rámci celého mechanismu jednat a poskytovat pokyny ohledně jakýchkoli opatření na podporu solidarity.

ò nový

KAPITOLA VII

Korekční přidělovací mechanismus

Článek 34

Obecná zásada

1. Přidělovací mechanismus uvedený v této kapitole se použije pro určitý členský stát, potýká-li se tento členský stát s neúměrným množstvím žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je podle tohoto nařízení příslušný.

2. Odstavec 1 se použije, ukáže-li automatizovaný systém uvedený v čl. 44 odst. 1, že počet žádostí o mezinárodní ochranu, k nimž je určitý členský stát příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III čl. 3 odst. 2 nebo 3 a článcích 18 a 19, spolu s počtem skutečně znovuusídlených osob přesahuje 150 % referenční hodnoty pro daný členský stát stanovené podle klíče uvedeného v článku 35.

3. Referenční hodnota pro určitý členský státu se stanoví s použitím klíče uvedeného v článku 35 na celkový počet žádostí, jakož i na celkový počet znovuusídlených osob, jež jsou do automatizovaného systému zaznamenány dotčenými příslušnými členskými státy během předchozích 12 měsíců.

4. Automatizovaný systém jednou týdně informuje členské státy, Komisi a Agenturu Evropské unie pro azyl o podílech jednotlivých členských států na žádostech, k nimž jsou příslušné.

5. Automatizovaný systém nepřetržitě sleduje, zda některý z členských států nepřekračuje prahovou hodnotu uvedenou v odstavci 2, a pokud ano, oznámí tuto skutečnost členským státům a Komisi, přičemž uvede počet žádostí nad tímto limitem.

6. Na základě oznámení podle odstavce 5 se použije přidělovací mechanismus.

Článek 35

Referenční klíč

1. Pro účely korekčního mechanismu se referenční počet pro jednotlivé členské státy určuje podle klíče.

2. Referenční klíč pro jednotlivé členské státy uvedený v odstavci 1 vychází z těchto kritérií založených na údajích Eurostatu:

a)    velikost populace (50 % váhy);

b)    celkový HDP (50 % váhy).

3. Kritéria uvedená v odstavci 2 se použijí podle vzorce stanoveného v příloze I.

4. Agentura Evropské unie pro azyl stanoví referenční klíč a každoročně na základě údajů Eurostatu upraví hodnoty kritérií pro tento referenční klíč, jakož i referenční klíč uvedený v odstavci 2.

Článek 36

Použití referenčního klíče

1. Je-li dosažena prahová hodnota uvedená v čl. 34 odst. 2, automatizovaný systém uvedený v čl. 44 odst. 1 použije referenční klíč stanovený v článku 35 na členské státy, kde je počet žádostí, k nimž jsou příslušné, nižší než jejich podíl podle čl. 35 odst. 1, a tyto členské státy o tom uvědomí.

2. Žadatelé, kteří po oznámení o přidělení uvedeném v čl. 34 odst. 5 podali žádost v členském státě, který využívá mechanismus, se přidělí členským státům uvedeným v odstavci 1 a tyto členské státy určí, který členský stát je příslušný.

3. Žádosti prohlášené za nepřípustné nebo přezkoumané ve zrychleném řízení podle čl. 3 odst. 3 nepodléhají přidělování.

4. Automatizovaný systém stanovený v čl. 44 odst. 1 označí členský stát přidělení stanovený s použitím referenčního klíče podle odstavce 1 a předá tuto informaci do 72 hodin po registraci provedené v souladu s čl. 22 odst. 1 členskému státu, který využívá mechanismus, a doplní členský stát přidělení do elektronického souboru uvedeného v čl. 23 odst. 2.

Článek 37

Finanční solidarita

1. Jakýkoli členský stát může po uplynutí tří měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost a po uplynutí každého dalšího následujícího dvanáctiměsíčního období zadat do automatizovaného systému, že se jakožto členský stát přidělení dočasně neúčastní korekčního přidělovacího mechanismu stanoveného v kapitole VII tohoto nařízení, a toto rozhodnutí sdělí členským státům, Komisi a Agentuře Evropské unie pro azyl.

2. V tomto případě automatizovaný systém uvedený v čl. 44 odst. 1 během těchto dvanácti měsíců použije referenční klíč na ty členské státy, v nichž je počet žádostí, pro které jsou příslušné, nižší než jejich podíl stanovený v čl. 35 odst. 1, s výjimkou členského státu, který zadal uvedenou informaci, a členského státu, který využívá mechanismus. Automatizovaný systém uvedený v čl. 44 odst. 1 započítá všechny žádosti, které by byly jinak přiděleny členskému státu, který zadal informaci podle čl. 36 odst. 4, do podílu tohoto členského státu.

3. Na konci dvanáctiměsíčního období uvedeného v odstavci 2 sdělí automatizovaný systém členskému státu, který se neúčastnil korekčního přidělovacího mechanismu, pro kolik žadatelů by jinak byl členským státem přidělení. Tento členský stát poté odvede příspěvek solidarity ve výši 250 000 EUR na každého žadatele, který by mu jinak byl během příslušného období dvanácti měsíců přidělen. Příspěvek solidarity se vyplácí členskému státu, jenž byl určen jako příslušný k posouzení dotčených žádostí.

4. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů přijmout rozhodnutí v souladu s přezkumným postupem podle článku 56, jímž stanoví podmínky pro uplatňování odstavce 3.

5. Agentura Evropské unie pro azyl sleduje uplatňování mechanismu finanční solidarity a každoročně podává Komisi zprávu.

Článek 38

Povinnosti členského státu, který využívá mechanismus

Členský stát, který využívá mechanismus: 

a)    do jednoho týdne od obdržení oznámení uvedeného v čl. 36 odst. 4 rozhodne o přemístění žadatele do členského státu přidělení, ledaže členský stát, který využívá mechanismus, může ve stejné lhůtě přijmout příslušnost k posouzení dané žádosti na základě kritérií stanovených v článcích 10 až 13 a 18;

b)    neprodleně oznámí žadateli rozhodnutí o jeho přemístění do členského státu přidělení;

c)    do čtyř týdnů od vydání konečného rozhodnutí o přemístění přemístí žadatele do členského státu přidělení.

Článek 39

Povinnosti členského státu přidělení

Členský stát přidělení:

a)    potvrdí členskému státu, který využívá mechanismus, že obdržel oznámení o přidělení, a uvede příslušný orgán, jemuž se má žadatel po přemístění hlásit;

b)    uvědomí členský stát, který využívá mechanismus, o příjezdu žadatele nebo o skutečnosti, že se ve stanovené lhůtě nedostavil;

c)    přijme žadatele a případně provede osobní pohovor podle článku 7;

d)    posoudí jeho žádost o mezinárodní ochranu jakožto příslušný členský stát, není-li podle kritérií stanovených v článcích 10 až 13 a 16 až 18 příslušným k posouzení žádosti jiný členský stát;

e)    je-li podle kritérií stanovených v článcích 10 až 13 a 16 až 18 k posouzení žádosti příslušný jiný členský stát, požádá členský stát přidělení tento jiný členský stát, aby žadatele převzal;

f)    popřípadě uvědomí příslušný členský stát o přemístění na jeho území;

g)    popřípadě přemístí žadatele do příslušného členského státu;

h)    popřípadě zadá do elektronického souboru podle čl. 23 odst. 2 informaci, že přezkoumá žádost o mezinárodní ochranu jakožto příslušný členský stát.

Článek 40

Výměna důležitých informací pro bezpečnostní ověření

1. Je-li přijato rozhodnutí o přemístění podle čl. 38 písm. a), členský stát, který využívá mechanismus, předá členskému státu přidělení současně a výhradně za účelem ověření, zda by žadatel ze závažných důvodů mohl představovat hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, údaje o otiscích prstů žadatele sejmutých v souladu s nařízením (návrhem nařízení, kterým se přepracovává nařízení 603/2013/EU).

2. Pokud se při bezpečnostním ověření informací o žadateli ukáže, že žadatel je ze závažných důvodů považován za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, informace o druhu záznamu se předají donucovacím orgánům v členském státě, který využívá mechanismus, a to nikoli prostřednictvím elektronických komunikačních kanálů uvedených v čl. 47 odst. 4.

Členský stát přidělení do jednoho týdne od obdržení otisků informuje prstů členský stát, který využívá mechanismus, o existenci tohoto záznamu, uvede, které donucovací orgány členského státu, v němž byla žádost předložena, byly plně informovány, a informaci o záznamu zanese do automatizovaného systému v souladu s čl. 23 odst. 2 písm. d).

3. Pokud výsledky bezpečnostního ověření potvrdí, že žadatel by mohl být ze závažných důvodů považován za hrozbu pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, je příslušným členským státem členský stát, který využívá mechanismus a v němž byla předložena žádost, a tento členský stát posoudí žádost ve zrychleném řízení podle čl. 31 odst. 8 směrnice 2013/32/EU.

4. Vyměňované informace smějí být použity pouze pro účely uvedené v odstavci 1 a nesmějí být dále zpracovávány.

Článek 41

Postup přidělování

1. Použijí se obdobně kapitola V a oddíly II až VII kapitoly VI.

2. Rodinní příslušníci, na které se vztahuje postup přidělování, se přidělí témuž členskému státu.

Článek 42

Náklady na přemístění v rámci přidělení

Pokud jde o náklady na přemístění žadatele do členského státu přidělení, členský stát, který využívá mechanismus, obdrží jednorázovou částku 500 EUR na každou osobu přemístěnou podle čl. 38 písm. c). Tato finanční podpora je poskytována postupem stanoveným v článku 18 nařízení (EU) č. 516/2014.

Článek 43

Ukončení korekčního přidělování

Automatizovaný systém uvědomí členské státy a Komisi, jakmile v členském státě, který využívá mechanismus, počet žádostí, k nimž je podle tohoto nařízení příslušný, poklesne pod 150 % jeho podílu stanoveného v souladu s čl. 35 odst. 1.

Jakmile je provedeno oznámení podle odstavce 2, uplatňování korekčního přidělovacího mechanismu v daném členském státě se ukončí.

ê 604/2013

KAPITOLA VII VIII

SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE

ò nový

Článek 44

Automatizovaný systém pro registraci a sledování a přidělovací mechanismus

1. Zřizuje se automatizovaný systém pro účely registrace a sledování podílu žádostí o mezinárodní ochranu podle článku 22 a uplatňování přidělovacího mechanismu stanoveného v kapitole VII.

2. Automatizovaný systém sestává z ústředního systému a komunikační infrastruktury mezi ústředním systémem a vnitrostátními infrastrukturami.

3. Za přípravu, vývoj a provozní řízení ústředního systému a komunikační infrastruktury mezi ústředním systémem a vnitrostátními infrastrukturami odpovídá Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva zřízená nařízením (EU) č. 1077/2011.

4. Vnitrostátní infrastrukturu vyvinou a spravují členské státy.

Článek 45

Přístup do automatizovaného systému

1. Příslušným azylovým orgánům členských států uvedeným v článku 47 je umožněn přístup do automatizovaného systému stanoveného v čl. 44 odst. 1 pro účely zadávání informací uvedených v čl. 20 odst. 7, čl. 22 odst. 1, 4 a 5, čl. 37 odst. 1 a čl. 39 písm. h).

2. Agentuře Evropské unie pro azyl je umožněn přístup do automatizovaného systému pro účely zadávání a úprav referenčního klíče podle čl. 35 odst. 4 a pro účely zadávání informací uvedených v čl. 22 odst. 3.

3. Do informací uvedených v čl. 23 odst. 2, čl. 36 odst. 4 a čl. 39 písm. h) je výhradně pro účely tohoto nařízení a nařízení [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013,] umožněno nahlížet příslušným azylovým orgánům členských států uvedeným v článku 47.

4. Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů jednotné podmínky a praktická opatření pro zadávání informací uvedených v odstavcích 1 a 3 a pro nahlížení do těchto informací. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 56 odst. 2.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 34 46

Sdílení informací

1. Každý členský stát sdělí kterémukoli členskému státu, který o to požádá, osobní údaje o žadateli, které jsou  odpovídající Õ vhodné, důležité a přiměřené ð omezené na to, co je nezbytné ï pro:

a) určení příslušného členského státu;

b) posouzení žádosti o mezinárodní ochranu;

c) splnění jakékoli povinnosti vyplývající z tohoto nařízení.

2. Informace uvedené v odstavci 1 se mohou týkat pouze:

a) osobních údajů o žadateli a případně o jeho rodinných příslušnících, příbuzných nebo jiných členech rodiny (příjmení a jméno, případně dřívější příjmení, přezdívky nebo převzatá jména, současnou a předchozí státní příslušnost, datum a místo narození);

b) průkazů totožnosti a cestovních dokladů (číslo, platnost, datum vydání, vydávající orgán, místo vydání atd.);

c) jiných skutečností, které jsou nezbytné pro zjištění totožnosti žadatele, včetně otisků prstů zpracovaných ð sejmutých žadateli členským státem, především pro účely článku 40, ï v souladu s nařízením (EU) č. 603//2013 [návrhem nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013];

d) míst pobytu a trasy cesty;

e) povolení k pobytu nebo víz vydaných členským státem;

f) místa podání žádosti;

g) data podání předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, data podání současné žádosti, stavu řízení a případného rozhodnutí, pokud bylo vydáno.

3. Pokud je to nezbytné pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, může také příslušný členský stát požádat jiný členský stát, aby mu sdělil důvody, které žadatel pro svou žádost uvedl, a případně důvody pro přijatá rozhodnutí týkající se žadatele. Tento členský stát může odmítnout odpovědět na takovou žádost, jestliže sdělení takových informací může ohrozit důležité zájmy tohoto členského státu nebo ochranu svobod a základních práv dotčené osoby či jiných osob. V každém případě mohou být takto požadované informace sděleny pouze dožadujícímu členskému státu, jenž získal písemný souhlas žadatele o mezinárodní ochranu. V tomto případě musí žadatel vědět, jakých informací se jeho souhlas týká.

4. Každá žádost o informace musí být zasílána pouze v souvislosti s konkrétní žádostí o mezinárodní ochranu. Musí být zdůvodněna, a pokud je jejím účelem ověřit, zda existuje kritérium, které může zakládat příslušnost dožádaného členského státu, musí v ní být uvedeno, o jaké důkazy o způsobech a prostředcích, pomocí nichž žadatel vstoupil na území některého členského státu, včetně významných informací ze spolehlivých zdrojů, nebo o jakou konkrétní a ověřitelnou část prohlášení žadatele se opírá. Má se za to, že významné informace ze spolehlivých zdrojů nejsou samy o sobě dostatečné pro určení příslušnosti a pravomoci členského státu podle tohoto nařízení, ale mohou přispět k hodnocení jiných indicií týkajících se konkrétního žadatele.

5. Dožádaný členský stát je povinen odpovědět do pěti ð dvou ï týdnů. Každé prodlení s odpovědí musí být řádně zdůvodněno. Nedodržení pěti ð dvou ïtýdenní lhůty nezbavuje dožádaný členský stát povinnosti poskytnout odpověď. Pokud dožádaný členský stát, který nedodržel maximální lhůtu, zatají informaci, která ukazuje na jeho příslušnost, nemůže se dovolávat uplynutí lhůty podle článků 21, 23 a 24, pokud jde o důvod jeho odmítnutí vyhovět žádosti o převzetí nebo přijetí zpět. V tomto případě se lhůty stanovené v článkucích 21, 23 a 24 pro předložení žádosti o převzetí nebo přijetí zpět se prodlouží o dobu, která odpovídá prodlevě v odpovědi ze strany dožádaného členského státu.

6. Výměna informací se provádí na žádost členského státu a může proběhnout pouze mezi orgány, které členské státy oznámily Komisi jako orgány podle čl. 4735 odst. 1. 

7. Vyměněné informace smějí být použity pouze pro účely stanovené v odstavci 1. V každém členském státě smí být taková informace sdělena v závislosti na jejím druhu a pravomocích přijímajícího orgánu pouze orgánům a soudům, které jsou pověřeny:

a) určením příslušného členského státu; 

b) posouzením žádosti o mezinárodní ochranu;

c) plněním jakékoli povinnosti vyplývající z tohoto nařízení. 

8. Členský stát, který informace předává, zajistí jejich přesnost a aktuálnost. Pokud se ukáže, že tento členský stát předal informace, které jsou nepřesné nebo které neměly být předány, jsou o tom přijímající členské státy neprodleně informovány. Tyto členské státy jsou povinny tyto údaje opravit nebo je vymazat.

9. Žadatel má právo být na vlastní žádost informován o všech zpracovaných údajích o své osobě.

Pokud žadatel zjistí, že tyto údaje byly zpracovány v rozporu s tímto nařízením nebo se směrnicí 95/46/ES, zejména z toho důvodu, že jsou neúplné nebo nepřesné, je oprávněn požadovat jejich opravu nebo výmaz.

Orgán, který údaje opravuje nebo vymazává, o tom uvědomí členský stát, který informace poskytl nebo obdržel.

Žadatel má právo podat žalobu nebo stížnost u příslušných orgánů nebo soudů členského státu, který mu odepřel právo na přístup nebo právo na opravu nebo výmaz údajů, které se jej týkají.

108. V každém dotčeném členském státě je v individuálním spise dotčené osoby nebo v registru zápis o předání a přijetí vyměněných informací.

11. Vyměňované údaje jsou uchovávány po dobu, která je nezbytná pro účely, kvůli nimž byly vyměněny.

12. Pokud nejsou údaje zpracovány automaticky nebo nejsou obsaženy ve spisu či nemají být do něj zařazeny, přijme každý členský stát vhodná opatření pro to, aby účinnými kontrolami zajistil dodržování tohoto článku.

Článek 35 47

Příslušné orgány a zdroje

1. Každý členský stát neprodleně oznámí Komisi konkrétní orgány pověřené plněním povinností, které vyplývají z tohoto nařízení nebo z kterékoli jeho změny. Členské státy zajistí, aby tyto orgány měly potřebné zdroje pro plnění svých úkolů, a zejména pro vypracování odpovědí na žádosti o informace, žádosti o převzetí a žádosti ð , oznámení ï o přijetí žadatelů zpět ð a případně splnění jejich povinností v rámci přidělovacího mechanismu ï ve stanovených lhůtách.

2. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie souhrnný seznam orgánů uvedených v odstavci 1. Pokud dojde k jeho změně, Komise zveřejňuje jednou ročně aktualizovaný souhrnný seznam.

3. Orgánům uvedeným v odstavci 1 je poskytováno nezbytné proškolení, pokud jde o uplatňování tohoto nařízení.

4. Komise prostřednictvím prováděcích aktů zavede bezpečné prostředky elektronického komunikace mezi orgány uvedenými v odstavci 1 ð a mezi těmito orgány a Agenturou Evropské unie pro azyl ï pro přenos ð informací, údajů o otiscích prstů sejmutých v souladu s nařízením [návrhem nařízení, kterým se přepracovává nařízení (EU) č. 603/2013,] ï žádostí, ð oznámení, ï odpovědí a veškeré písemné korespondence zajišťující, že odesílatelé automaticky obdrží elektronický doklad o doručení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 5644 odst. 2.

Článek 36 48

Správní ujednání

1. Členské státy mohou mezi sebou přijmout dvoustranná správní ujednání ohledně provádění tohoto nařízení, aby zjednodušily jeho uplatňování a zvýšily jeho účinnost. Tato ujednání se mohou týkat:

a) výměny styčných úředníků;

b) zjednodušení postupů a zkrácení lhůt pro předávání a posuzování žádostí o převzetí nebo přijetí žadatelů zpět.

2. Členské státy mohou rovněž ponechat v platnosti správní ujednání uzavřená podle nařízení (ES) č. 343/2003 ð a nařízení (EU) č. 604/2013 ï. Nejsou-li tato ujednání v souladu s tímto nařízením, dotčené členské státy je pozmění tak, aby byl jakýkoli zjištěný nesoulad odstraněn.

3. Před uzavřením či změnou jakéhokoli ujednání podle odst. 1 písm. b) dotčené členské státy konzultují Komisi, pokud jde o slučitelnost daného ujednání s tímto nařízením.

4. Domnívá-li se Komise, že ujednání podle odst. 1 písm. b) nejsou slučitelná s tímto nařízením, oznámí to v přiměřené době dotčeným členským státům. Tyto členské státy přijmou veškerá náležitá opatření, aby dotčená ujednání v přiměřené době změnily tak, aby zjištěný nesoulad odstranily.

5. Členské státy oznámí Komisi veškerá ujednání podle odstavce 1 a jejich případné vypovězení nebo změny.

ò nový

Článek 49

Síť jednotek dublinského systému

Agentura Evropské unie pro azyl stanoví a podporuje činnosti sítě příslušných orgánů uvedených v čl. 47 odst. 1 s cílem posílit praktickou spolupráci a sdílení informací o všech záležitostech souvisejících s uplatňováním tohoto nařízení, včetně vytváření praktických nástrojů a pokynů.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

KAPITOLA VIII

DOHODOVÁNÍ

Článek 37

Dohodování

1. V případě, že se členské státy nejsou schopny dohodnout na jakékoli záležitosti související s uplatňováním tohoto nařízení, mohou použít dohodovací řízení stanovené v odstavci 2.

2. Dohodovací řízení se zahájí na žádost jednoho z členských států ve sporu podanou předsedovi výboru zřízeného článkem 44. Svým souhlasem s využitím dohodovacího řízení se členské státy zavazují dodržet v nejvyšší možné míře navržené řešení.

Předseda výboru jmenuje tři členy výboru zastupující tři členské státy, které s danou záležitostí nejsou spojeny. Tito zástupci obdrží písemné nebo ústní vyjádření stran a po rozpravě navrhnou do jednoho měsíce řešení, a případně o něm i hlasují.

Rozpravu řídí předseda výboru nebo jeho zástupce. Může vyjádřit svůj názor, nesmí ale hlasovat.

Ať už strany navržené řešení přijmou nebo odmítnou, je konečné a neodvolatelné.

KAPITOLA IX

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 38 50

Zabezpečení a ochrana údajů

1. Členské státy  provedou Õ přijmou veškerá vhodná  technická a organizační Õ opatření, aby zajistily zabezpečení předávaných osobních údajů ð zpracovávaných podle tohoto nařízení ï a zejména aby zabránily  předcházely Õ protiprávnímu či neoprávněnému přístupu ke zpracovávaným osobním údajům, jejich zveřejnění, pozměnění či ztrátě.

Každý členský stát zajistí, aby vnitrostátní orgán či orgány dozoru určené podle čl. 28 odst. 1 směrnice 95/46/ES dohlížely nezávisle a v souladu s příslušným vnitrostátním právem nad zákonností zpracování osobních údajů dotyčným členským státem podle tohoto nařízení.

ò nový

2. Příslušný orgán nebo orgány dozoru každého členského státu sledují zákonnost zpracování osobních údajů orgány daného členského státu uvedenými v článku 47, včetně jejich přenosu do a z automatizovaného systému uvedeného v čl. 44 odst. 1 a jejich předávání orgánům příslušným pro provádění ověření podle článku 40.

3. V souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 a s ustanoveními o ochraně údajů obsaženými v [návrhu nařízení o Agentuře Evropské unie pro azyl a o zrušení nařízení (EU) č. 439/2010] sleduje e vropský inspektor ochrany údajů zpracování osobních údajů Agenturou Evropské unie pro azyl.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 39 51

Důvěrnost

Členské státy zajistí, aby orgány uvedené v článku 4735 byly ve vztahu k veškerým informacím získaným v rámci své činnosti vázány pravidly důvěrnosti stanovenými vnitrostátním právem.

Článek 40 52

Sankce

Členské státy  stanoví pravidla pro Õ přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že jakékoli zneužití údajů zpracovávaných podle tohoto nařízení podléhá sankceím podle vnitrostátního práva, včetně správních nebo trestních sankcí, ð jež se použijí v případě porušení tohoto nařízení, a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být ï , jež jsou účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 41 53

Přechodná opatření

Pokud byla žádost podána po [the first day following the entry into force of this Regulation] dni uvedeném v čl. 49 odst. 2, zohlední se události, které mohou mít za následek stanovení příslušnosti členského státu podle tohoto nařízení, i když uvedenému dni předcházejí, s výjimkou událostí uvedených v čl. 13 odst. 2.

ò nový

Odchylně od čl. 34 odst. 2 nesmí být korekční přidělovací mechanismus aktivován během prvních tří měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost. Odchylně od čl. 34 odst. 3 je v době od tří do 12 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost referenčním obdobím období, které uplynulo od vstupu tohoto nařízení v platnost.

 604/2013

Článek 42 54

Výpočet lhůt

Lhůty stanovené tímto nařízením se počítají takto:

a) pokud se má lhůta vyjádřená ve dnech, týdnech či měsících počítat od okamžiku, v němž došlo k události nebo kdy proběhlo jednání, den, kdy došlo k události nebo kdy proběhlo jednání, se do dané lhůty nezapočítává;

b) lhůta vyjádřená v týdnech či měsících končí uplynutím dne v posledním týdnu či měsíci, který je týmž dnem v týdnu nebo připadá na stejné datum jako den, ve kterém došlo k události nebo ve kterém proběhlo jednání, od nichž se lhůta počítá. Jestliže ve lhůtě vyjádřené v měsících není v posledním měsíci den, ve kterém by lhůta měla uplynout, končí lhůta uplynutím posledního dne daného měsíce;

c) lhůty zahrnují soboty, neděle a státem uznané svátky v každém dotčeném členském státě.

Článek 43 55

Územní působnost

Pokud jde o Francouzskou republiku, vztahuje se toto nařízení pouze na její evropské území.

Článek 44 56

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 45 57

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 108 odst. 65 a čl. 1816 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu 5 let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. 

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 108 odst. 65 a čl. 1816 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 

ê 604/2013 (přizpůsobený)

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016. Õ

 604/2013

45. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

56. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 108 odst. 65 a čl. 1816 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě čtyř ð dvou ï měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 46 58

 Přezkum, Õ sSledování a hodnocení

Do [18 měsíců od jeho vstupu v platnost] a poté každý rok přezkoumá Komise fungování korekčního přidělovacího mechanismu stanoveného v kapitole VII tohoto nařízení a zejména prahové hodnoty stanovené v čl. 34 odst. 2 a článku 43 tohoto nařízení.

Do ð [tří let od vstupu tohoto nařízení v platnost] ï 21. července 2016 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jeho uplatňování tohoto nařízení a případně navrhne nezbytné změny. Členské státy předají Komisi všechny informace, které jsou vhodné pro přípravu této zprávy, nejpozději šest měsíců před uplynutím této lhůty.

Po předložení této zprávy předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení zároveň se zprávami o provádění systému Eurodac podle 4240 nařízení ((EU) č. 603/2013 [návrhu nařízení, kterým se přepracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013].

Článek 47 59

Statistické údaje

1. Podle čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany 31 členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o uplatňování tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 1560/2003.

ò nový

2. Agentura Evropské unie pro azyl zveřejňuje čtvrtletně informace předávané v souladu s čl. 34 odst. 4.

ê 604/2013 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 48 60

Zrušení

Nařízení (ES) 343/2003  (EU) č. 604/2013 Õ se zrušuje ð pro členské státy vázané tímto nařízením, pokud jde o jejich povinnosti v jejich vzájemných vztazích ï.

.

Ustanovení čl. 11 odst. 1 a článků 13, 14 a 17 nařízení (ES) č. 1560/2003 se zrušují.

Odkazy na zrušené nařízení nebo články se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 49 61

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. 

Použije se na žádosti o mezinárodní ochranu podané  [od prvního dne po jeho vstupu v platnost ]Õ v období od prvního dne šestého měsíce po vstupu tohoto nařízení v platnost a od tohoto dne se bude používat pro všechny žádosti o převzetí nebo přijetí žadatelů zpět bez ohledu na datum učinění žádosti. Členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, která byla učiněna před tímto dnem, se určí v souladu s kritérii, která jsou stanovena v nařízení (ES) č. 343/2003604/2013.

Odkazy v tomto nařízení na nařízení (EU) č. 603/2013, směrnici 2013/32/EU a směrnici 2013/33/EU, se považují až do data jejich použitelnosti za odkazy na nařízení (ES) č. 2725/2000 32 , směrnici 2003/9/ES 33 a směrnici 2005/85/ES 34 .

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

V Bruselu dne

ê 604/2013 (přizpůsobený)

PŘÍLOHA I

Zrušená nařízení (uvedená v článku 48)

Nařízení (ES) č. 343/2003

(Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1)

Pouze ustanovení čl. 11 odst. 1 a článků 13, 14 a 17 nařízení Komise (ES) č. 1560/2003

(Úř. věst. L 222, 5.9.2003, s. 3)

PŘÍLOHA II

Srovnávací tabulka

é

PŘÍLOHA I

Vzorec pro referenční klíč podle článku 35 nařízení:

populační efektčs = 35

efekt HDPčs = 36

podílčs = 50 % populační efektčs + 50 % efekt HDPčs

PŘÍLOHA II

Srovnávací tabulka

LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

1.RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU

Název návrhu/podnětu

Příslušné oblasti politik podle členění ABM/ABB 37  

Povaha návrhu/podnětu

◻ Návrh/podnět se týká nové akce 

◻ Návrh/podnět se týká nové akce následující po pilotním projektu / přípravné akci 38  

✓ Návrh/podnět se týká prodloužení stávající akce 

◻ Návrh/podnět se týká akce přesměrované na jinou akci 

Cíle

Víceleté strategické cíle Komise sledované návrhem/podnětem

Specifické cíle a příslušné aktivity ABM/ABB

Očekávané výsledky a dopady

Upřesněte účinky, které by návrh/podnět měl mít na příjemce / cílové skupiny.

Ukazatele výsledků a dopadů

Upřesněte ukazatele, podle kterých je možno uskutečňování návrhu/podnětu sledovat.

Odůvodnění návrhu/podnětu

Potřeby, které mají být uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu

Přidaná hodnota ze zapojení EU

Závěry vyvozené z podobných zkušeností v minulosti

Soulad a možná synergie s dalšími vhodnými nástroji

Doba trvání akce a finanční dopad

◻ Časově omezený návrh/podnět 

◻    Návrh/podnět s platností od [DD/MM]RRRR do [DD/MM]RRRR

◻    Finanční dopad od 2016 do 2020

✓ Časově neomezený návrh/podnět

Provádění s obdobím rozběhu v letech 2017 až 2020,

poté plné fungování.

Předpokládaný způsob řízení

◻ Přímé řízení Komisí

◻ prostřednictvím jejích útvarů, včetně jejích zaměstnanců v delegacích Unie;

◻ prostřednictvím výkonných agentur

✓ Sdílené řízení s členskými státy

✓ Nepřímé řízení, při kterém jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny:

◻ třetí země nebo subjekty určené těmito zeměmi;

◻ mezinárodní organizace a jejich agentury (upřesněte);

◻ EIB a Evropský investiční fond;

✓ subjekty uvedené v článcích 208 a 209 finančního nařízení;

◻ veřejnoprávní subjekty;

◻ soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby v rozsahu, v jakém poskytují dostatečné finanční záruky;

◻ soukromoprávní subjekty členského státu pověřené uskutečňováním partnerství soukromého a veřejného sektoru a poskytující dostatečné finanční záruky;

◻ osoby pověřené prováděním zvláštních činností v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU a určené v příslušném základním právním aktu.

Pokud vyberete více způsobů řízení, upřesněte je v části „Poznámky“.

Poznámky

SPRÁVNÍ OPATŘENÍ

Pravidla pro sledování a podávání zpráv

Upřesněte četnost a podmínky.

Systém řízení a kontroly

Zjištěná rizika

Informace o zavedeném systému vnitřní kontroly

Odhad nákladů a přínosů kontrol a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb

Opatření k zamezení podvodů a nesrovnalostí

Upřesněte stávající či předpokládaná preventivní a ochranná opatření.

ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU

Okruhy víceletého finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky

Stávající rozpočtové položky

V pořadí okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek.

* možný příspěvek zemí přidružených k Schengenu, pokud by se účastnily nového dublinského systému

Odhadovaný dopad na výdaje

Odhadovaný souhrnný dopad na výdaje

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Má-li návrh/podnět dopad na více okruhů: