9.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/36

1.

konstatuje, že se s akčním plánem proti kolísání cen zemědělských produktů, jenž byl přijat na summitu G20 v červnu 2011, pokročilo dosud jen málo, a požaduje tudíž, aby se za německého předsednictví skupiny G20 v roce 2017 toto téma opět začalo projednávat;

2.

konstatuje, že i přes reformy společné zemědělské politiky (SZP), které byly v posledních letech provedeny, jsou systémy řízení rizik, které zemědělce chrání před negativními dopady proměnlivých výnosů a cen a před škodami souvisejícími se zdravím či životním prostředím, v SZP stále opomíjeny. Vydává se na ně totiž méně než 2 % finančních prostředků z druhého pilíře SZP a 0,4 % celkového rozpočtu na zemědělství. Členské státy rozhodují o tom, do jaké míry chtějí využívat tyto nástroje nařízení o EZFRV;

3.

domnívá se, že mechanismy zabezpečení příjmu zemědělců musí být zásadním způsobem posíleny, aby se snížily negativní dopady způsobené značným kolísáním zemědělských cen a vstupů, a zlepšila se tak konkurenceschopnost evropských zemědělsko-potravinářských odvětví, zemědělství se zachovalo ve všech regionech, byla posílena modernizace a inovace a udržely se venkovské komunity;

4.

je toho názoru, že tohoto cíle může být dosaženo, pokud bude společně zaveden soubor opatření, jehož účelem bude: a) posílit úlohu soukromých subjektů zemědělsko-potravinářských odvětví při regulaci zemědělských trhů, aby se částečně kompenzovala deregulace SZP; b) rozšířit soubor nástrojů řízení rizik, které mají zemědělci k dispozici, a zjednodušit přístup k tomuto souboru, jelikož nelze využít nástroje existující v rámci EZFRV z toho důvodu, že ve 2. pilíři není dostatek dostupných prostředků, přičemž by tyto prostředky měly být navýšeny, aniž by tím byly ohroženy prostředky dostupné v rámci 1. pilíře; c) v rámci příští reformy SZP i na místní a regionální úrovni stimulovat zvýšení přidané hodnoty evropských zemědělských podniků, aby byly méně ohroženy výkyvy celosvětových cen zemědělských produktů;

5.

připomíná, že smlouvy zabezpečují odbyt produkce zemědělců a zásobování zpracovatelů za ceny, které jsou známy předem. Přispívají tak k vyvážení nabídky a poptávky a umožňují lépe řídit jakost výrobku, což může vést k vyšším cenám pro výrobce a spravedlivějšímu rozdělení v rámci celého dodavatelského řetězce;

6.

navrhuje, aby v členských státech, v nichž neexistují výrazné formy vertikální spolupráce, byly posíleny smluvní vztahy v rámci celého potravinového řetězce (a nejen mezi zemědělci a zpracovateli zemědělských produktů), státům bylo umožněno, aby je učinily povinné, a bylo podpořeno uzavírání vícestranných smluv, které by vytvořily vazbu například mezi organizací producentů, zpracovatelem a distributorem;

7.

v rámci pružnějšího a jednotnějšího výkladu pravidel hospodářské soutěže v rámci Unie navrhuje za účelem zamezování krizím udělit větší pravomoci zemědělským podnikům, organizacím producentů a uznaným mezioborovým organizacím a také účastníkům trhu a zemědělsko-potravinářským střediskům uznaným jakožto subjekty určené k ochraně veřejného zájmu. Za tímto účelem musí být mezioborové organizace, které sdružují jednotlivé články odvětví, a účastníci trhu a zemědělsko-potravinářská střediska schopni poskytnout podnikům předběžné informace o trzích, aby jim pomohli přijmout vhodná rozhodnutí bez toho, aby byla stanovena referenční cena. Tato praxe již v některých členských státech existuje, a proto by měla být rovněž zohledněna v rámci výměny osvědčených postupů;

8.

navrhuje, aby v případě nerovnováhy na trhu nebo prokázaného rizika nerovnováhy na trhu, posouzeného podle určitých ukazatelů, mohly zemědělské podniky, včetně organizací producentů a jejich sdružení, na základě toho, že využijí svou možnost jednat, po dohodě snížit objem výroby před tím, než to schválí Evropská komise podle článku 222 nařízení (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů. Společná organizace trhů by tak měla výslovně umožnit preventivní opatření zemědělských podniků, včetně organizací producentů a jejich sdružení, jejichž cílem by bylo obnovení rovnováhy trhu, aby se zabránilo zneužívání dominantního postavení, za předchozího oznámení tohoto faktu příslušným orgánům;

9.

konstatuje, že regulace kolísání cen zemědělských produktů a boj proti nekalým obchodním praktikám v rámci potravinářského dodavatelského řetězce jsou úzce propojeny, protože kolísání trhů zostřuje mocenské vztahy při rozdělování přidané hodnoty v jednotlivých odvětvích a rozhodnutí, která z toho vyplývají, jsou většinou nevýhodná pro výrobce, jejichž vyjednávací síla je omezena zejména v důsledku rostoucí koncentrace zemědělsko-potravinářských odvětví, a především velkých maloobchodních řetězců, roztříštěnosti producentů a toho, že nejsou dostatečně zorganizováni;

10.

doporučuje vytvořit zvláštní evropské právní předpisy zaměřené na boj proti nekalým obchodním praktikám v potravinářském dodavatelském řetězci, jak to navrhuje usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. června 2016 (2015/2065 (INI)), jelikož: smlouvy umožňují určité sdílení rizik, ale v zásadě nenapravují nevyvážené postavení jednotlivých subjektů; antimonopolní předpisy nejsou dostatečné pro řešení nekalých obchodních praktik a nerovností v mocenském postavení, kterými se vyznačují zemědělsko-potravinářská odvětví; mechanismy samoregulace subjektů jednotlivých odvětví nejsou účinné, zejména z toho důvodu, že zemědělci a zpracovatelé se často obávají podat stížnost, aby nebyli vyloučeni z trhu; je nutná rámcová právní úprava na úrovni Evropské unie, která by harmonizovala podmínky hospodářské soutěže tak, aby měli evropští zemědělci a spotřebitelé možnost využívat spravedlivých podmínek prodeje a nákupu;

11.

doporučuje rozšířit právo na kolektivní vyjednávání smluv na veškerou zemědělskou výrobu s cílem posílit vyjednávací sílu zemědělců v rámci jednotlivých odvětví;

12.

uznává, že seskupením nabídky lze zabránit tomu, aby byli malí výrobci pod tlakem značné vyjednávací síly zejména velkovýrobců, a současně spotřebitelům zaručit optimální transparentnost v oblasti cen a sledovatelnosti výrobků;

13.

konstatuje, že posílení úlohy soukromých subjektů při regulaci zemědělských trhů vyžaduje větší transparentnost trhů;

14.

za tímto účelem navrhuje vytvořit evropské středisko pro sledování zemědělských trhů, k jehož činnosti by přispívala síť vnitrostátních znaleckých středisek podle odvětví výroby a které by využilo zkušeností střediska pro sledování trhu s mlékem a srovnávacího přehledu situace na trzích, který pravidelně zveřejňuje Evropská komise. Toto nové středisko pro sledování by jasným způsobem a včas poskytovalo údaje nezbytné pro znalosti o trzích na konjunkturální (konkrétně za účelem předvídání krizí) a strukturální úrovni (což by umožnilo analyzovat vývoj cen a marží různých subjektů v jednotlivých odvětvích);

15.

zdůrazňuje, že uplatňování směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID 2), které se plánuje na rok 2018, musí umožnit širší informovanost a pravidelné sledování pozic, které zaujímají různé kategorie subjektů na finančních trzích se zemědělskými produkty, aby bylo možné omezit rizika nadměrných spekulací a obchodní subjekty jednotlivých odvětví mohly účinně řídit cenová rizika;

16.

konstatuje, že provádění a posílení stávajících nástrojů řízení rizik a řešení krizí v rámci SZP čelí mnoha překážkám, včetně konkurence mezi finančními prostředky z druhého pilíře, do nějž spadá většina těchto nástrojů, nedostatečných prostředků krizové rezervy, jež by se vzhledem ke své nezbytnosti neměla vytvářet pomocí ročního krácení přímých plateb, nedostatku aktuálních a prognostických údajů o hospodářských výsledcích zemědělských podniků atd., a je toho názoru, že je třeba tyto překážky omezit, aby bylo možné zavést ambiciózní a účinnou strategii řízení rizik v zemědělství;

17.

domnívá se, že příští reforma SZP by měla pobídnout členské státy k tomu, aby vypracovaly a zavedly široký soubor nástrojů řízení rizik, které by byly doplňkové a pro zemědělce cenově dostupné, a to v souladu se segmentovaným přístupem k rizikům, jež by byla rozdělena do kategorií podle jejich intenzity (1): a) „běžná“ rizika, která mohou zemědělci většinou vyřešit prostřednictvím preventivní úspory a daňových opatření; b) „středně závažná“ rizika, která by zemědělci mohli přenést na finanční trhy (futures, opce, OTC smlouvy), na pojistitele (pro správu rizika týkajícího se výnosů, obratu a hrubého rozpětí) a na vzájemné fondy (pro řízení zdravotních a environmentálních rizik a stabilizaci příjmů zemědělských podniků); c) „katastrofální“ rizika, jež řeší hlavně veřejné orgány prostřednictvím ochranných opatření týkajících se cen a mimořádných krizových opatření. Přitom by se však mělo dbát na to, aby vzhledem k větší segmentaci rizik současně nevzrostly správní náklady;

18.

zdůrazňuje, že rozvoj nástrojů pro řízení rizik nesmí zásadně ovlivnit stabilitu rozpočtu SZP, kterou nyní zajišťují oddělené podpory výroby a cen. Rozpočtu, jehož výdaje by se striktně přizpůsobovaly kolísání zemědělských cen a cyklicky by se snižovaly v závislosti na dobré situaci trhů, by totiž hrozilo, že bude při jednání o víceletých finančních výhledech EU podstatně snížen. Vedlo by to ke snížení ochrany, kterou poskytuje SZP, což by mělo negativní dopad na zemědělce v případě změny situace na trzích;

19.

navrhuje, aby za účelem vytvoření preventivní úspory pro případ zhoršení situace na trzích mohli jako jednu z možností zemědělci ukládat část základních plateb z prvního pilíře na zvláštní účet. Vyčlenění této části základních plateb by bylo povinné, pokud by se některé tržní ukazatele jako například ceny zemědělských produktů nebo poměr cen zemědělských produktů k cenám vstupů vyvíjely směrem nahoru. Tyto uložené částky by mohly být uvolněny a využity zemědělci tehdy, když by tržní ukazatele klesaly. Přitom by se v každém případě mělo zabránit vytváření dodatečných správních nákladů;

20.

uznává, že kromě zlepšení schopnosti samopojištění zemědělců by měl tento mechanismus několik výhod: částečně by nahradil v současnosti platnou krizovou rezervu, která zcela jasně nefunguje, náklady na jeho správu by byly nízké, neohrozil by stabilitu rozpočtu SZP a ospravedlnil by existenci oddělených podpor v očích veřejnosti v době, kdy jsou ceny zemědělských produktů vysoké;

21.

konstatuje, že je možné uvažovat o dalších mechanismech podporujících vytvoření preventivní úspory, které by vycházely například z mechanismu používaného v Kanadě, jenž umožňuje zemědělcům při ukládání na spořicí účet obdržet ze strany státu peněžní příspěvek ve stejné výši;

22.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvoj a zavádění nových pojišťovacích produktů, které by byly diverzifikovanější a případně méně nákladné a jež by umožňovaly čelit hospodářským rizikům ohrožujícím zemědělské podniky, přičemž by bylo vhodné se inspirovat zejména programy pojištění existujícími v USA. Tyto nové produkty by mohly například zahrnovat: a) pojištění obratu, které by zaručovalo příjmy z plodin očekávané v době výsevu na základě výnosů zemědělského podniku v minulosti a cen vyskytujících se na termínových trzích, avšak byl by dotován pouze výnos, aby byla dodržována pravidla „zelené kategorie“ Světové obchodní organizace (WTO); b) indexní pojištění, založené na průměrném výnosu, obratu nebo hrubém rozpětí dosaženém v regionu, kde se nachází zemědělský podnik (avšak byl by dotován pouze výnos), jelikož správní náklady tohoto druhu pojištění jsou výrazně nižší než pojištění založené na individuálním výnosu zemědělců; c) pojištění celkových příjmů zemědělských podniků, které by mohlo být vyhrazeno diverzifikovaným malým a středním podnikům, které se zabývají pěstováním více druhů plodin a chovem více druhů zvířat nebo produkují ovoce a zeleninu či zvláštní plodiny, které nejsou dotovány, nebo jsou dotovány málo a u nichž neexistuje pojištění úrody; d) zvláštní pojištění pro výrobce, kteří se zabývají ekologickým zemědělstvím, jež by zohledňovalo obvykle nižší výnosy, vyšší výrobní náklady a vyšší tržní ceny těchto produktů. Tato opatření musí být předmětem studie, která by posoudila zejména potenciální náklady těchto opatření z hlediska státního zajištění;

23.

žádá Evropskou komisi, aby postupovala v úzké spolupráci s vnitrostátními, regionálními a místními orgány a zemědělskými organizacemi s cílem zlepšit znalosti o nástrojích řízení rizik, které jsou k dispozici v rámci druhého pilíře SZP, a pochopení těchto nástrojů. Vyzývá kromě toho Komisi, aby zvýšila finanční příděl na tyto nástroje nad stávající 2 % fondů druhého pilíře;

24.

doporučuje, aby byly zřízeny vzájemné fondy po vzoru nástroje pro stabilizaci příjmů (ISR) vytvořeného v rámci reformy SZP v roce 2013, který však do svých plánů rozvoje venkova na období 2014–2020 zařadily pouze dva členské státy (Maďarsko a Itálie) a jeden region (Kastilie a León ve Španělsku), přičemž by se dbalo na spravedlivou rovnováhu při rozdělování mezi regiony a odvětvími činnosti. Tyto fondy by představovaly ochranu proti výrazným snížením (vyšším než 30 %) hrubého rozpětí zemědělského podniku, jež by se měřila ve vztahu k třem nebo pěti předchozím rokům. Ztráty takového rozsahu lze obtížně kompenzovat pouze prostřednictvím preventivní úspory vytvořené zemědělci. Navíc je nelze řešit prostřednictvím pojištění obratu téhož druhu, jaký existuje v USA a který poskytuje záruku proti snížení předpokládaných příjmů mezi setím a sklizní a sám o sobě neposkytuje ochranu proti nízkým cenám;

25.

doporučuje, aby byly fondy pro stabilizaci příjmů zaváděny na odvětvové úrovni za účelem posílení soudržnosti jednotlivých odvětví a na celostátní nebo i nadnárodní úrovni s cílem rozšířit sdílení rizik a snížit náklady. V každém členském státě by tak existoval fond pro plodiny pěstované na orné půdě, fond pro mléko, fond pro ovoce a zeleninu atd.;

26.

doporučuje členským státům, aby před tím, než zavedou fondy pro stabilizaci příjmů ve velkém měřítku, jejich využívání vyzkoušely, a to z důvodu praktických problémů souvisejících s jejich zaváděním a fungováním (sběr účetních údajů o zemědělských podnicích, potřeba zajištění atd.);

27.

zdůrazňuje, že všechny tři druhy nástrojů pro řízení rizik, které jsou popsány výše – preventivní úspora, pojištění a fondy pro stabilizaci příjmů –, se vzájemně doplňují a měly by být pokud možno používány společně, aby vytvořily pevnou a soudržnou záchrannou síť proti kolísání cen a přispěly ke snížení četnosti a intenzity krizí, kterým zemědělci čelí;

28.

domnívá se, že sazby přímých plateb by měly být mezi členskými státy Evropské unie harmonizovány, aby mohli výrobci čelit kolísání cen za srovnatelných podmínek;

29.

je přesvědčen, že přímé platby by měly zůstat nástrojem SZP i po roce 2020 s cílem podporovat a stabilizovat příjmy zemědělců a kompenzovat jim náklady plynoucí z dodržování přísných norem v EU;

30.

navrhuje, aby v případě, že by bylo v rámci příští reformy SZP rozhodnuto snížit přímé podpory z prvního pilíře a věnovat takto uvolněné částky na řízení rizik, zemědělci mohli obdržet „kupóny“ v hodnotě určitého procentního podílu své základní platby. Zemědělci by tyto kupóny dobrovolně využívali na mechanismy, které by si sami zvolili: na vytvoření preventivní úspory, pojištění nebo vzájemné fondy. To by pomohlo zvýšit financování nástrojů pro řízení rizik, aniž by tím byla dotčena stabilita rozpočtu prvního pilíře SZP (2);

31.

žádá, aby Evropská komise vypracovala podrobnou studii o různých již existujících možnostech pro rozšíření škály nástrojů pro řízení rizik, zejména co se týče preventivní úspory, pojištění a vzájemných fondů zaměřených na stabilizaci příjmů. Tato studie by objasnila důsledky, výhody a omezení každého z těchto nástrojů z hlediska různých kritérií. Kromě toho by analyzovala různé scénáře financování strategie pro rozvoj řízení rizik včetně systému kupónů navrženého v odstavci 30;

32.

domnívá se, že veřejné politiky musí podporovat zvýšení přidané hodnoty evropských zemědělských podniků a zároveň zlepšit environmentální udržitelnost zemědělských postupů. Tím by mělo být zajištěno, že zemědělské podniky budou méně citlivé na kolísání světových cen a zemědělství bude nasměrováno k přechodu na ekologické zemědělství, jenž je nezbytný pro zmírnění změny klimatu, přizpůsobení se jejím dopadům a zmenšení tlaku na ekosystémy;

33.

zdůrazňuje v této souvislosti, že je potřeba věnovat zvláštní pozornost zemědělství v nejvzdálenějších regionech, jež si žádá vhodná, zvláště uzpůsobená opatření, jelikož tyto regiony vykazují jedinečné specifické rysy, jež uznává SFEU;

34.

uznává, že evropské zemědělství je velmi různorodé. Většina zemědělských podniků směruje svou výrobu na trh EU, avšak jiné podniky vyvážejí přímo či nepřímo část své produkce do třetích zemí;

35.

je toho názoru, že je důležité tuto různorodost chránit, neboť prodej části zemědělské produkce do třetích zemí přispívá k rovnováze nabídky a poptávky na trhu EU a Evropská unie je největším světovým vývozcem zemědělských a potravinářských produktů a musí mít možnost využít zvýšení kvantity a kvality celosvětové poptávky po potravinách;

36.

domnívá se, že existují dva základní způsoby, jak zvýšit přidanou hodnotu zemědělských podniků: a) zvýšit produktivitu zemědělství, která v některých odvětvích znepokojivě upadá, a to udržitelným zintenzivněním zemědělské výroby tím, že se vyrobí více s menšími vstupy, nebo tím, že se sníží nákup vstupů, aby se zemědělské podniky staly nezávislejšími, k čemuž je třeba zavést systémy výroby, jež budou inovativní a odolnější, budou využívat přesného zemědělství, jednodušeji obdělávat půdu, střídat plodiny, diverzifikovat plodiny, lépe využívat systémy ploch s travinným porostem či budou používat jiné metody; b) podporovat rozvoj místních potravinových systémů, které by reagovaly na zvyšující se poptávku evropských spotřebitelů a umožnily by částečnou nezávislost na kolísání světových trhů se zemědělskými surovinami tím, že se vybudují krátké řetězce odbytu (školní jídelny, restaurace, přímý prodej), specializované trhy a odvětví kvality a budou se upřednostňovat způsoby výroby, které budou více respektovat životní prostředí (ekologické zemědělství a další postupy);

37.

doporučuje, aby SZP a politiky členských států podporovaly zemědělce v tom, aby tyto dvě možnosti s pomocí místních a regionálních orgánů vyzkoušeli.